Předsednictví - oběť politikaření

Jiří Paroubek dál táhne naši zemi do evropského suterénu, když suverénně tvrdí (Skončilo předsednictví omluv, LN 29. 4.), že pád vlády v době předsednictví v EU naší zemi neuškodil. Pravda je bohužel úplně opačná. Potvrzuje to každý, s kým v Evropě mluvím.
Věděli jsme, že předsednictví nebude jednoduché, když bylo vklíněno mezi ambiciózní předsedání Francie a volební kampaň do Evropského parlamentu. Dva roky jsme proto tvrdě pracovali, aby naše země v momentě, kdy bude v centru pozornosti, obstála se vztyčenou hlavou. Iluze jsme si nedělali a nemožné jsme neslibovali. Jako realisté jsme znali meze dané velikostí a vlivem naší země.
Terčem ještě dřív, než se začalo České předsednictví bylo terčem médií doma i v cizině ještě dřív, než začalo. Doma nám házela klacky pod nohy levice, v Evropě se francouzský prezident Sarkozy jen těžko loučil s tím, že jeho hvězdná hodina skončila. Přesto jsme nakonec překvapili. Všichni viděli, že Češi jsou více než jen dobří organizátoři, kteří neztrácejí delegátům kufry. Že máme pevné politické principy a postoje, které dokážeme účinně obhájit. Že máme věci ujasněné, jsme samostatní a nečekáme jen na rady velkých zemí. A v neposlední řadě - že máme nadhled, smysl pro humor a svobodnou mysl, jak prokázala instalace Entropy, která do byrokratického prostředí bruselských institucí přilákala zájem desetitisíců lidí a přivála čerstvý vzduch.
První lednové dny ukázaly, že motto „Evropa bez bariér“ a tři priority - ekonomika, energetika a Evropa ve světě - jsme zvolili správně. Přispěli jsme k uhašení válečného konfliktu v Gaze, aniž bychom sklouzli k módním protiizraelským postojům. Podařilo se nám dostat Rusko a Ukrajinu k jednacímu stolu a obnovit dodávky plynu do Evropy. Poučeni touto krizí jsme Evropu přiměli k investicím do nových plynovodů a plynových zásobníků. V Evropské radě a v Evropském parlamentu jsme dojednali desítky legislativních návrhů. Lidé je pocítí třeba zlevněním roamingových služeb či snížením daní v restauracích. Tváří v tvář největší hospodářské krizi v dějinách EU to byl náš hlas, který jako první burcoval proti protekcionismu a porušování pravidel o hospodářské soutěži. V závodech, kdo populisticky slíbí víc, jsme úspěšně trvali na tom, že krátkodobá opatření na stimulaci ekonomik nesmí být na úkor budoucích generací.
Podařilo se nám zorganizovat první summit evropských státníků s novým americkým prezidentem, Prahu si Barack Obama zvolil jako místo svého hlavního projevu. Tento týden se v Praze uskuteční summity s Ukrajinou a pěti dalšími sousedy, které zahájí program Východního partnerství, a se zeměmi Jižního koridoru v oblasti Kaspického moře, které díky svým zásobám plynu a ropy sníží závislost Evropy na Rusku.
Iracionální gól do vlastní brány -vyslovení nedůvěry vládě 24. března 2009 - dodnes nikdo v Evropě nechápe. Je nepochopitelné, proč ve chvíli, kdy si získáme respekt a uznání, se přede všemi střelíme do vlastní nohy. Ale nejde jen o image naší země, která utrpěla šrámy na roky dopředu. Horší je, že jsme zároveň šlápli na nohu všem středním a menším zemím EU, které velmi stály o to, aby naše předsednictví, zpochybňované velkými státy, bylo úspěšné. Obávám se, že nám to ještě dlouho nezapomenou. Naši domácí socialisté mají plná ústa řečí o proevropské politice, ale v momentě, kdy měli osvědčit zodpovědnost, převážilo u nich domácí politikaření a žárlivost při čtení průzkumů veřejného mínění, které jasně ukazovaly, že česká veřejnost práci vlády oceňuje.
České předsednictví končí 30. června. Snad neskončí úplnou ostudou. Příprava červnové Evropské rady, která má zvolit prezidenta příští Evropské komise, bude už v rukou nastupující Fischerovy vlády. Její úkol bude těžký. Musí minimalizovat negativní dopad Paroubkova politikaření na jméno naší země v Evropě i ve světě.

***