Archiv zpráv sekce pro Evropské záležitosti

Stránka byla přesunuta do archivu

12. 3. 2009 10:03

Rozhovor pro HN: NATO není žádný golfový klub

HN: str. 8 (10 let v NATO), autor:Radim Beznoška

Jako velvyslanec v USA vyjednal podporu Washingtonu pro vstup Česka do NATO i tím, že se svým polským kolegou projel Ameriku a lobboval třeba i v českých krajanských spolcích. V roce 2002 zase stál za historickým summitem NATO v Praze. »Vždycky je možno představit si alternativy, i k NATO – že budeme spoléhat sami na sebe, že budou jiné aliance, ale osobně nevím o lepším způsobu, jak by západ držel pohromadě,« říká současný vicepremiér Alexandr Vondra v rozhovoru pro HN.

* HN: NATO letos slaví 60. výročí svého vzniku. Říká se, že aliance je tak trochu na rozcestí a bude záležet na tom, jak se ráznější Amerika shodne s umírněnější Evropou. V čem vidíte budoucnost NATO?

Základem je článek pět alianční smlouvy, tedy že obrana členských států musí fungovat podle hesla »jeden za všechny, všichni za jednoho«, to je základ, na který se nedá rezignovat. A určitě bude záležet na schopnosti politiků přesvědčit veřejnost zemí, že na investování do obrany nemůžeme rezignovat, protože by se to taky mohlo obrátit proti nám. Historie ukazuje, že státy, které rezignovaly na svou vlastní ochranu, nebo se uzavíraly jen do sebe, dopadly špatně.

* HN: Jak může NATO ovlivnit nový muž v čele USA – demokratický prezident Barack Obama?

Mnoho evropských zemí volalo po větší roli Evropy, po více multilateralismu. Ano, ta nová administrativa bude chtít více »spolu-pracovat«, zdůrazňuji tu pomlčku. Z toho logicky vyplývá, že chce-li mít Evropa větší vliv na rozhodování, musí do toho více přinést. Ta volba bude takto stát. »There is no free lunch«, nic není zadarmo.

* HN: Vše nasvědčuje, že budoucnost NATO se bude lámat na tom, jak se alianci podaří uspět v Afghánistánu. Vidíte to stejně?

Nevím, jestli je to ten bod zlomu. Faktem je, že aliance je v Afghánistánu angažována a že musí uspět. Musíme si jasně definovat, co přesně znamená úspěch, jak ho dosáhnout, v jakém časovém rámci, to všechno nás teď čeká.

* HN: Jak vidíte budoucnost Česka v NATO? Spočívá i v radaru, který má česká vláda vyjednaný s USA?

NATO má v plánu pokračování protiraketového systému, protože je důležité, aby USA a Evropa sdílely stejnou úroveň ochrany. A faktem je, že ty hrozby nepomíjejí. Samozřejmě pokud by ty hrozby neexistovaly, byla by jiná situace, ale v takovém ráji zatím nežijeme. Podle mého soudu to bude pokračovat, ale nezávisí to jen na nás. Ale i na tom, jak si budoucnost budou představovat USA, oni ty systémy vyvíjejí, bez nich bychom byli stále v bodě nula.

* HN: Jakou vlastně máme v NATO pověst jako spojenci? Patříme jako blízký druh USA spíš k »jestřábům«?

Nejsme žádní jestřábi, ale ani žádné holubice. Jsme člen aliance, který se projevuje způsobem, který odpovídá jeho možnostem a zájmům. Faktem je, že země ve střední Evropě, ať už jsme to my nebo Poláci, mají rozhodně zájem na tom, aby ta transatlantická vazba zůstala pevná. Spojení s USA je zárukou stability v Evropě. Určitě máme, myslím, vydobyté určité renomé. Svědčí o tom i fakt, že si USA vybraly Česko jako zemi, kde by mohl stát radar, i to, že si každý americký prezident od konce studené války našel čas, aby Prahu navštívil.

* HN: Už dříve jste řekl, že vyjednat vstup Česka jako postkomunistické země nebylo jednoduché. Co všechno jste pro to v USA udělal?

Byla to dlouhá cesta přesvědčování, diplomatického i politického, tak, aby rozhodnutí učinily vlády. To pak bylo potřeba stvrdit ratifikací v americkém Senátu. Bylo nutné přesvědčit senátory a pomoct jim v tom, že jsme přesvědčovali o naši věci i jejich konstituence. Cestovali jsme s polskými a maďarskými kolegy po celé Americe, měli jsme tisíce přednášek, tiskovek, abychom Američany přesvědčili, že se vyplatí ten závazek s námi utvořit.

* HN: Jak silné byly argumenty proti našemu vstupu? A jaké byly?

Byli různí odpůrci. Někteří argumentovali tím, že to poškodí vztahy USA – Rusko, že Rusko je důležitější než nějaká Česká republika nebo Polsko. A byly také argumenty, které zpochybňovaly, jestli Češi, Poláci nebo Maďaři mohou alianci něco přinést. Byli i hlasy, že Amerika už by se měla stáhnout domů a Evropa ať si poradí sama se sebou.

* HN: Jaká byla vaše hlavní motivace při vyjednávání vstupu Česka do NATO? Dostat zemi do bezpečného přístavu?

Já jsem to nikdy nevnímal jako vstupenku do nějakého golfového klubu, jde stejně tak o naši odpovědnost. Samozřejmě, že ukotvení v bezpečnostní sféře Západu bylo důležité. Ale šlo také o budoucnost aliance. I díky rozšíření si udržela svůj význam a vliv. A když už došly argumenty o geostrategické poloze střední Evropy a našich možnostech alianci prospět, přišly na řadu morálněhistorické argumenty: třeba, že je potřeba odčinit křivdu z Jalty, kdy došlo k dělení sfér vlivu mezi Moskvou a Západem.

* HN: Vstup do NATO jste prosazoval i přes vlažnější přístup tehdejší vlády ČSSD. Například tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan se ještě krátce před vstupem do NATO poptával, jak se z aliance vystupuje...

Tak v té době platilo: méně návštěv některých českých politiků v USA, tím lépe pro vstup Čechů do NATO... Když o něco usilujete, musíte působit přesvědčivě, musí být patrno, že tomu věříte, že jste konzistentní, kredibilní, že věříte té věci a že oni mohou věřit vám. Je to závazek obou stran navzájem. Cesta k potvrzení důvěry byla občas trnitá, ale ta bilance je díky naším misím nakonec vynikající.

***

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter