Archiv zpráv sekce pro Evropské záležitosti

Stránka byla přesunuta do archivu

30. 6. 2010 19:19

Odpovědi ministra pro evropské záležitosti J. Chmiela pro deník E15, 30/6/2010

Jak si Španělé vedli? / V čem podle Vás Španělé obstáli a v čem selhali?

Nerad bych známkoval. Je si třeba uvědomit, že  španělská vláda je v rukou velmi jasně vyprofilované levicové strany, která má i jasné priority v evropské politice, a těmi se i řídila. Důležité je si uvědomit, že celá EU procházela a prochází přelomovým obdobím, kdy je uváděna v život Lisabonská smlouva. Určitě by bylo možné nalézt  situace, v nichž bych já postupoval jinak. Jako příklad mohu uvést přípravu nařízení o evropské občanské iniciativě. Společně s řadou jiných států máme jisté výhrady k materiálu vyjednanému předsednictvím a doufáme, že se podaří jej změnit tak, aby možnost organizovat takovou iniciativu byla pro občany co možná nejjednodušší. Stávající návrh považujeme v některých momentech za příliš byrokratický.  Ovšem i zde je nutno říci, že se Španělé poctivě snažili vyrovnávat různorodé postoje států a Evropské komise: náš nesouhlas s výsledným návrhem tak rozhodně není projevem nedůvěry předsednictví. Vadí mi i určitá liknavost v otázce sídla Galileo. Nicméně opět zdůrazňuji, že pro EU šlo o přelomové období, kdy jak Španělé, tak členské země, ale i Komise, Rada a parlament jsme se učili za pochodu.

Jak se povedlo dotáhnout přes Španěly některé české zájmy, třeba Galileo, do nějž jste vy osobně vkládal naději?

Otázka umístění Galilea není stále uzavřena, ale myslím, že se nám v uplynulé době podařilo udělat velký pokrok, k čemuž do velké míry přispěli všichni kolegové z vlády včetně pana premiéra a jejich týmy. Podařilo se nám společnými silami přesvědčit Španělsko, aby diskuse o kandidatuře byla zařazena na červnovou Radu pro dopravu a telekomunikace, a zároveň intenzivním lobováním získat na naši stranu další země EU. Z jednání Rady vyplynulo, že šance řídicího střediska Galileo na umístění v ČR jsou poměrně slušné, ale nerad bych v této věci zatím předjímal, neboť věc je stále předmětem jednání. Nemáme ještě vyhráno, stále proti nám stojí tři silní protikandidáti.

Napadne Vás ještě prosím nějaký jiný, zajímavý postřeh?

Možná bych jen zmínil, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se hodně mluvilo o tom, nakolik bude předsednictví ještě zapotřebí, když současně existuje předseda Evropské rady. Předsednické trio (de facto teď existuje systém 18-ti měsíčního předsednictví, rozděleného mezi tři členské země po šesti měsících) plní podstatné koordinační funkce. Funguje tak trochu jako prostředník mezi různorodými zájmy států, ale i institucemi EU. V tomto směru je jeho role podle mého názoru nezastupitelná. Zatěžkávací zkouškou bude dnes začínající belgické předsednictví, neboť Belgie má i přirozený zájem na posilování ústředních institucí sídlících v Bruselu, někdy třeba i na úkor předsednické země. Navíc předseda Evropské rady, jenž někdy předsednické zemi může konkurovat, je nyní sám Belgičan. Bude jistě proto zajímavé sledovat nadcházející vývoj.

Ukazuje se, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je nutnost posílit i koordinační roli uvnitř každé členské země. V českém prostředí má tuto roli Útvar ministra pro evropské záležitosti. Post ministra sice v nové vládě již nebude, ale útvar by měl fungovat i nadále, a to nejlépe na Úřadu vlády. Určitě by se neměl stát součástí žádného ministerstva, má totiž nezastupitelnou meziresortní funkci, kdy koordinuje naši evropskou politiku, řeší případné spory o postup, a zároveň vylaďuje vyjednávací pozice, domlouvá kompromisy a připravuje předsedovi vlády mandát k jednání, to vše v úzké spolupráci s příslušnými výbory obou komor Parlamentu ČR a českými europoslanci.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter