Archiv zpráv sekce pro Evropské záležitosti

Stránka byla přesunuta do archivu

1. 11. 2010 11:35

Ondřej Houska: Lékařka a léčitelé Evropy

Český rozhlas ze dne 1.11. 2010; Autor: Ondřej Houska  

Poslední příběh agenta Jamese Bonda je mimo jiné i reklamou na euro. Jeden z padouchů si ve filmu nechává vyplatit odměnu ve společné evropské měně. „Dolar už není, co býval,“ říká a spokojeně si prohlíží kufr plný eurobankovek. Dnes by asi byla tato scéna vystřihnuta. Důvěryhodností evropské měny letošní rok pořádně otřásl, takže zločinec by se určitě vrátil k osvědčenému dolaru.

Ne všechno je ale v Evropě špatně. Lídři členských zemí unie na své schůzce z konce minulého týdne udělali krok správným směrem: připustili možnost takzvaného řízeného státního bankrotu pro země eurozóny. Konečně.

Hříšníci sobě
Unie mluví o změně pravidel pro hospodaření svých členů skoro celý rok, ale zatím neudělala nic, co by stálo za řeč. Posílení sankcí za nadměrné deficity či dluhy je v podstatě zbytečné. Je jen málo pravděpodobné, že na tresty vůbec kdy dojde. Hříšník bude těžko potrestán okruhem potenciálních hříšníků; z minulosti to ostatně známe více než dobře. Sankční přehrada je navíc děravá: Irsko a Španělsko před krizí platná pravidla hravě plnily a přitom dnes patří k nejohroženějším zemím eurozóny. Jejich problémem totiž nebyl státní rozpočet, ale dluhy soukromého sektoru.
Přísné sankce nejsou k zahození, ale problém prostě neřeší. V měnové unii bez centrálně řízené hospodářské politiky jsou na výběr dvě možnosti: masivní záruky a pomoc pro oslabené členy, nebo vznik pravidel pro řízený bankrot. První cestou se eurozóna vydala v květnu, když půjčila desítky miliard Řecku a vytvořila dočasný mechanismus pomoci pro potenciálně problematické státy. Tahle cesta ale vede do slepé uličky, respektive jen k neomezeným transferům od dobře hospodařících k těm, kteří si bohorovně žijí nad poměry. Není divu, že německá kancléřka Angela Merkelová už k něčemu takovému nemá chuť.

Dohoda na odstřel?
Němci už od jara požadují vznik stálého krizového mechanismu, jehož součástí by byl i státní bankrot pro předlužené země eurozóny. Na posledním evropském summitu se kancléřce tenhle přístup konečně podařilo prosadit. Tedy doufejme: mechanismus sice má vzniknout, ale zatím není jasné, jakou bude mít podobu. Je ale nepředstavitelné, že by Němci na takzvanou restrukturalizaci dluhu rezignovali. Víc budeme vědět po další vrcholné schůzce v prosinci.

To všechno zní až podezřele dobře a jednoduše. Dá se čekat, že tváří v tvář konkrétním návrhům ochota některých zemí souhlasit s možností bankrotu poněkud poleví. Nebo budou návrhy rozmělněny v typicky evropském koňském handlířství. Vždyť už teď Britové vznik stálého mechanismu podmiňují střídmostí ve zvyšování evropského rozpočtu a Slováci, Poláci nebo Češi zase naznačují, že svůj souhlas vymění za ústupky týkající se způsobu, jakým se náklady na penzijní reformu započítávají do deficitu. Ne že by nešlo o oprávněné požadavky. Ale kdo ví, co z německých návrhů zbude, pokud se objeví méně racionální podmínky dalších zemí.

Užitečné přehlížení
Jedno je ale jisté: unie díky Angele Merkelové přestala marnit čas a baví se o podstatných věcech. Nemusí se nám líbit způsob, který německá kancléřka zvolila: své požadavky oznámila na pobřeží Atlantiku na schůzce s francouzským a ruským prezidentem a úplně ignorovala paralelně probíhající jednání unijních ministrů financí v Lucemburku. Ale co naplat, když je Merkelová jediným politikem v unii, který dělá něco opravdu užitečného.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter