Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

Archiv zpráv sekce pro Evropské záležitosti

Stránka byla přesunuta do archivu

13. 12. 2010 17:45

Turecká otázka: Vykročí Unie za hranice Evropy?

Euroskop.cz ze dne 13.12.2010

Lichtenštejnský palác a Odbor informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR hostily minulý týden konferenci s názvem Turecká cesta do EU – začátek konce, či konec začátků? V panelu pod taktovkou moderátora Jakuba Železného zasedli Vojtěch Belling, pověřený vrchní ředitel Sekce pro evropské záležitosti ÚV ČR, Štefan Füle, člen Evropské komise pro oblast rozšíření a politiku sousedství, Jiří Schneider, první náměstek ministra zahraničních věcí ČR a Roman Joch, ředitel Občanského institutu. Účastníci konference diskutovali o politických, socio-ekonomických i bezpečnostních důsledcích případného vstupu Turecka do evropských struktur.

Úvodní slovo přednesl Vojtěch Belling, který položil otázku stran finality evropského integračního procesu, tedy nejen v případě Turecka. Klíčová je podle něho otázka vnějších hranic Evropské unie versus Evropy jako takové, tedy zda jsou obě vymezení totožná, nebo zda by Unie mohla v budoucnu expandovat i za geografické hranice starého kontinentu. Vrchní ředitel rovněž upozornil na fakt, že v otázce turecké integrace chybí jasné názorové vymezení mezi levou a pravou stranou evropského politického spektra, kdy je například rakouská levice větším odpůrcem přijetí Ankary, nežli obávaná francouzská pravicová scéna.

Füle: Na budoucí velikosti EU záleží
Český zástupce v Evropské komisi pro otázky rozšíření se ve své prezentaci soustředil především na výhody, které by integrace Turecka mohla přinést. „Pokud chce být Evropská unie globálním hráčem, měla by si připustit, že za dvacet let bude mít půl miliardy obyvatel, zatímco ostatní mocnosti budou mít až šestkrát tolik. Není proto těžké odhadnout, že váha Evropy ve světě bude klesat, i pokud jde o prosazování vlastního způsobu života,“ zmínil Füle svůj zásadní demografický argument pro přijetí Ankary.

Komisař přiblížil i právní a politické obstrukce přijímacího procesu, když upozornil, že s každým otevřením či uzavřením všech kapitoly přístupových rozhovorů musí souhlasit celá sedmadvacítka. Jednotlivé státy tak mají více než sto příležitostí, při kterých mohou proces zastavit. „Rozšíření proto není ani tak byrokratickou záležitostí, jako spíše zdlouhavým politickým procesem,“ vysvětlil Füle.

Podle Füleho čelí Turecko na cestě do Unie celkem čtyřem výzvám. První z nich představuje vyjednávací proces. Ten je pro obě strany zároveň testem důvěryhodnosti, ve kterém by si Ankara měla pospíšit s implementací nezbytných reforem, zatímco Brusel musí dodržovat pravidla hry. Největší překážku pak představuje kyperská otázka, ve které stále chybí nezbytný dodatek k celní unii, který má zajistit přístup kyperských lodí a letadel do tureckých vod a vzdušného prostoru. „Předchozí normalizace turecko-kyperských vztahů je zásadní podmínkou vstupu Ankary do EU, což se týká i bilaterálních vztahů Turecka s jednotlivými členskými státy“, řekl eurokomisař.

Schneider: Hospodářský růst i diplomatická asertivita, kdo z nás to má?
První náměstek ministra zahraničí na úvod svého vstupu zdůraznil, že Turecko je velkým evropským spojencem především na poli bezpečnosti. Narážel tak na fakt, že Ankara v rámci NATO spravuje druhou největší armádu. Podle Schneidera si je Turecko svého významu velmi dobře vědomo, o čemž svědčí i jeho stále asertivnější diplomacie a z toho pramenící problémy ve vztazích se sousedními zeměmi.

V otázce případné integrace Schneider neopomenul ani ekonomické argumenty, když poukázal na 10% HDP i 12% nárůst v objemu exportu „maloasijského tygra“. Připomněl, že i pro Prahu je Ankara stále atraktivnějším obchodním partnerem, v neposlední řadě i díky masivnímu nárůstu turecko-německých obchodních vztahů. „Vedle výhodné geografické polohy a bezpečnostní kapacity je tak ekonomický potenciál dalším argumentem pro integraci Turecka do Evropy,“ uvedl.

Zástupce šéfa diplomacie zmínil i českou pozici v turecké otázce, která zatím nehýbe veřejným míněním, což z hlediska domácí diplomacie označil za úlevu. „Pokud jde o přijetí Ankary do EU, Česká republika není ani hujer, ani ‚blokař‘. Naše pozice je důvěryhodná a konzistentní,“ uzavřel Schneider.

Joch: Přijetí Turecka by bylo příliš velkým soustem
„Protiturecký sentiment roste v Evropě,“ uvedl hned v úvodu posledního vstupu konference Roman Joch a narážel tak na nedávné zprávy z Německa, Rakouska i Nizozemska. Přijetí Ankary do EU v dohledné a politicky relevantní budoucnosti označil jako veskrze nepravděpodobné a to hned z několika důvodů. Hlavní překážku podle Jocha představuje především velikost a demografická situace maloasijského kandidáta. „Zatímco Evropa čítá 500 milionů lidí, jejichž počet se neustále snižuje, Turecko má samo o sobě 80 milionů obyvatel a toto číslo každým dnem roste,“ připomněl Joch.
Jako další proti-integrační argument uvedl změny na turecké politické scéně, kde od roku 2002 kraluje islamistická AKP, Strana spravedlnosti a rozvoje. „Začátky vyjednávání o vstupu do EU spadají do doby sekulárního kemalistického režimu, který však postupně nahradila plíživá islamizace,“ podotkl premiérův poradce. S tím podle něho souvisí nejen snižování vlivu armády, jakožto hlavní sekulární síly, ale i naopak rostoucí role náboženství ve veřejném životě, například pokud jde o islamizaci škol.

Joch na závěr své prezentace poukázal na „diplomatické excesy“ Ankary, kde připomněl nepřátelskou politiku vůči Izraeli, i odpor vůči zavedení proti-iránských sankcí. „Vnitropolitická situace i příliš asertivní diplomacie jsou důkazem rostoucí disparity mezi Tureckem a Evropou,“ uzavřel svou proti-integrační argumentaci Joch.

vytisknout   e-mailem   Facebook   síť X