Dokumenty

20. 3. 2008 16:35

Konsolidované znění Lisabonské smlouvy

Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství začala platit 1. prosince 2009. Jaké hlavní změny ve fungování EU přinesla?

Nové tváře Evropské unie

Nejviditelnější změnou vyplývající z Lisabonské smlouvy byl vznik dvou nových postů - Stálého předsedy Evropské rady a vysokého představitele Unie pro zahraniční otázky a bezpečnostní politiku. Předseda Evropské rady, volený představiteli členských států na dva a půl roku, řídí summity nejvyšších představitelů členských států. Rotační předsednictví zůstalo zachováno, zástupci předsednické země však předsedají jen pravidelným Radám EU. Ve funkci vysokého představitele pro zahraniční otázky a bezpečnostní politiku Lisabonská smlouva spojila dosavadní úřad vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku a komisaře pro zahraniční vztahy. Vysoký představitel je volen členskými státy na období pěti let a je zároveň místopředsedou Evropské komise. Lisabonská smlouva zřídila Evropský útvar pro vnější činnost, složený z úředníků Rady, Komise a diplomatických služeb členských států.

Nová pravidla rozhodování v Radě EU

Důležitou změnou v rozhodovacím procesu EU bylo rozšíření počtu oblastí, v kterých Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou. Lisabonská smlouva rozšířila tento způsob hlasování o 68 nových oblastí. Princip jednomyslnosti zůstal zachován v citlivých oblastech jako jsou daně, sociální zabezpečení, zahraniční politika, společná obrana, operativní policejní spolupráce, jazyková pravidla a otázka sídel institucí. Lisabonská smlouva změnila od 1. listopadu (respektive od dubna 2017) způsob hlasování v Radě EU na hlasování kvalifikovanou většinou. Kvalifikovanou většinu bude představovat 55 procent členských států, které reprezentují alespoň 65 procent obyvatel EU. Do roku 2017 může kterákoli země požádat o hlasování systémem podle smlouvy z Nice.

Jedna země, jeden komisař

Podle záruk vyjednaných Irskem před uskutečněním druhého referenda budou Komisi tvořit zástupci všech členských států, zatímco podle současných Smluv by byl počet Komisařů nižší. Předseda Evropské komise získává novou pravomoc odvolávat jednotlivé komisaře.

Nové pravomoci Evropského parlamentu

Smlouva posílila postavení Evropského parlamentu, protože rozšířila počet oblastí, ve kterých spolurozhoduje s Radou EU v tzv. řádném legislativním postupu. Evropský parlament získal větší vliv na rozhodování o finanční perspektivě EU a jejím rozpočtu. Zrušilo se rozlišování mezi nepovinnými a povinnými výdaji (například přímé podpory pro zemědělství). Evropský parlament také musí dát souhlas k uzavření všech mezinárodních dohod, které se týkají otázek podléhajících řádnému legislativnímu postupu. Horní hranice pro počet evropských poslanců je 751.

Právní subjektivita EU

Lisabonská smlouva také zavedla právní subjektivitu Evropské unie. V praktické rovině se tato změna projevila např. v přeměně delegací Evropské komise ve třetích zemích na delegace Evropské unie, které jsou integrální součástí Evropské služby pro vnější činnost. Dohody se třetími státy jsou uzavírány jménem EU, a nikoli jménem Evropského společenství a členských států. Právní subjektivita ale Evropskou unii neopravňuje k přijímání právních předpisů nebo k jednání v oblastech mimo pravomoci, které jí byly svěřeny členskými státy ve smlouvách.

Vystoupení z EU

Lisabonská smlouva zavedla ustanovení o dobrovolném vystoupení z EU, čímž uznala, že členské státy mají právo kdykoli z Unie vystoupit.

Posílení národních parlamentů ve vztahu k EU

Národní parlamenty mohou určitý návrh Komise zpochybnit, protože není v souladu s principem subsidiarity. Pokud tento názor zastává třetina parlamentů členských států musí Komise svůj návrh přezkoumat a rozhodnout, zda jej zachová, pozmění nebo stáhne. Tento mechanismus se nazývá „žlutá karta". Pokud obavy sdílí většina parlamentů členských států a Komise se přesto rozhodne trvat na svém návrhu, zahájí se tzv. mechanismus „oranžové karty". Komise pak musí objasnit důvody pro svůj návrh a Evropský parlament a Rada rozhodnou, zda bude legislativní postup pokračovat.

Občanská iniciativa

Lisabonská smlouva zavedla institut občanské iniciativy. Pokud iniciativa získá podporu jednoho milionu občanů většího počtu členských států, může vyzvat Komisi k předložení určitého návrhu v oblasti působení EU.

Listina základních práv a svobod

S Lisabonskou smlouvou se stává právně závaznou i Listina základních práv Evropské unie přijatá 7. prosince 2000 v Nice, ve znění upraveném dne 12. prosince 2007. Výjimku z této Listiny mají Velká Británie a Polsko. Listina stanoví základní práva v těchto šesti hlavách: důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, občanská práva a soudnictví. Dokument obsahuje ustanovení týkající se základních lidských práv, občanských a politických práv. Její součástí jsou také práva ekonomická a sociální, která byla předmětem největších kontroverzí.

Lisabonská smlouva je k dispozici ke stažení zde: http://www.euroskop.cz/192/sekce/lisabonska-smlouva---ke-stazeni/

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Připojené dokumenty