Česká administrativa dostává šanci neopakovat staré chyby

Jestli v něčem Česká republika v Evropě v minulosti výrazně zaostávala, bylo to využívání peněz z evropských fondů, které měly pomoci nastartovat naši ekonomiku a snížit rozdíly ekonomické úrovně mezi členskými státy EU. V programovém období 2007-2013, ze kterého je možné čerpat až do konce tohoto roku, nejsme ukázkovým státem. V roce 2013 jsme byli v rámci osmadvacítky na chvostu čerpání s nevyužitými 12 miliardami korun.

Současná vláda se problémem začala zabývat okamžitě po svém nástupu a to, že podle odhadu nedočerpáme z roku 2014 jen kolem devíti miliard, je první vlaštovkou změny k lepšímu. Velké riziko nedočerpání hrozí i letos, zejména pokud se nám do konce roku nepodaří z fondů profinancovat co nejvíce nákladů spojených s velkými dopravními či výzkumnými projekty.

Požár jsme částečně uhasili díky tvrdému vyjednávání během prosincové Evropské rady, kdy jsme výrazně zvýšili šanci na pokrytí právě těch výdajů, které by v opačném případě šly na vrub státního rozpočtu, nebo bychom je museli pokrýt z omezených zdrojů, které nám EU poskytne v budoucnu. Ministerstva spravující operační programy teď intenzivně řeší, jak letos vyčerpat maximum. Díky prosincové dohodě evropských lídrů máme šanci využít i peníze, které byly zdánlivě ztraceny - a je na nás, kolik dokážeme dočerpat.

Další český pokus

O tom, jak v novém období 2014-2020 neopakovat chyby z minulosti, nedávno jednal Národní konvent o EU, kde se zástupci resortů, parlamentu, europoslanců, neziskovek, regionů a měst shodli na konkrétních doporučeních vládě. Naprosto nezbytné je snížit administrativní zátěž. To se doposud příliš nedařilo a bude velkým testem ministerstva pro místní rozvoj, aby nově nastavený systém žadatele neodrazoval - a aby byl připraven včas a celý.

Souvisejícím problémem je duplicita řady kontrol, kterým se musí žadatel o dotace podrobit, přičemž není jisté, že kontrolní instituce posoudí situaci vždy stejně. To samozřejmě zvyšuje rizikovost čerpání evropských fondů. Je jen na nás, abychom systém kontrol nastavili rozumněji.

Musíme předejít situaci z předchozích let, kdy se vyhlašovalo velké množství tzv. rychloobrátkových výzev, protože se zjistilo, že je třeba čerpání výrazně uspíšit. Při vypisování výzev není na co čekat. Počítáme s jejich vyhlášením již na jaře roku 2015, ačkoliv operační programy budou Bruselem schváleny až v létě. Čerpat můžeme začít brzy.

Dalším dílkem skládačky jsou jednání s Evropskou komisí. Tu vedle samotných programů zajímají i zdánlivě s fondy nesouvisející otázky, které mohou ovlivnit efektivitu našich investic z evropských fondů.

Nejproblematičtější byly otázky přijetí služebního zákona a naplnění požadavků směrnice o posouzení dopadů staveb na životní prostředí. Díky usilovné práci ministerstev vnitra a práce a sociálních věcí na služebním zákoně i aktivnímu přístupu ministerstva životního prostředí při implementaci směrnice EIA se ale řešení blíží ke zdárnému konci.

Co bude po roce 2020?

Musíme ale myslet i za rok 2020, kdy bude spuštěno nové programové období s novými pravidly a s novým rozdělením peněz. Pokud naše ekonomika poroste rychleji než průměr Evropy, budeme mít výrazně nižší zdroje z kohezní politiky než nyní. Musíme se proto naučit využívat i takzvané komunitární fondy, které jsou společné pro celou osma dvacítku. Není to lehký úkol, protože český projekt zde soupeří s projekty z ostatních zemí, jejichž konkurence je obrovská.

Mnoho z těchto zdrojů se navíc rozděluje i formou tzv. finančních nástrojů, které jsou pro žadatele méně pohodlné než klasické dotace, a čeští příjemci s nimi mají téměř nulové zkušenosti. Jde však o mnohem efektivnější způsob nakládání s veřejnými zdroji než v případě dotací, a proto na nich bude postavena budoucí investiční politika EU. Měli bychom na ně být připraveni.

Komentář státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy vyšel v deníku Právo 23. ledna 2015.