Jak udržet hospodářský růst

Česká republika roste nejrychleji ze všech států EU a zároveň má nejnižší nezaměstnanost od roku 1993. Tato čísla potvrzují, že ekonomika je ve výborné kondici. Jak ale hospodářský růst udržet? Nesmíme se uzavírat do sebe, stabilní a vyvážený rozvoj hospodářství závisí nejen na domácích politikách, ale je propojen s budoucností evropské integrace.

Česko je malou otevřenou exportní ekonomikou s největším podílem průmyslu ze zemí EU. Jsme vysoce konkurenceschopní zejména v automobilovém průmyslu, nicméně v odvětvích s vysokou přidanou hodnotou jsme závislí na dovozu meziproduktů ze zahraničí.
Například u informačních technologií je potřeba dovézt průměrně 76 procent hodnoty pro náš vývoz.

Nebezpečím pro českou ekonomiku je přílišné soustředění na technologicky méně náročná odvětví. Přechod na výnosnější činnosti tak pro nás může být problematický. Měli bychom si zachovat silnou a inovativní průmyslovou základnu, ale doplnit ji o kvalitní služby. Jedná se například o finančnictví, marketing, poradenství v oblasti managementu, práva a účetnictví, dále technické služby, jako je design či inženýrské a architektonické služby. V nich nyní vůči zahraničí nemáme výhodu, ale v prudce inovativních segmentech trhu lze předhonit zavedenou zahraniční konkurenci.

V minulosti se vládní politika omezovala na strategii levné pracovní síly a zaujímala často zbytečně negativní pozice vůči EU. Přitom do Evropy míří celých 83 procent našeho exportu. Aktuální pozitivní vývoj v ČR je spojen z velké části s růstem německé ekonomiky, podpořen je také velmi úspěšným čerpáním evropských dotací. Současná vláda si vliv EU na ekonomiku uvědomuje, proto schválila strategický materiál Priority ČR. Podle něj hodlá posuzovat iniciativy v oblasti vnitřního trhu, které představí Evropská komise v následujících pěti letech.

Prvenství v EU nedržíme jen v rychlosti růstu, ale bohužel jsme na špici i v případě největšího rozdílu mezi odměnami zaměstnanců a výkonností ekonomiky, na což poukazují odbory skrze kampaň Konec levné práce. Abychom tuto situaci napravili, zvyšuje pravidelně vláda minimální mzdu a prostředky na platy v rozpočtové sféře. Vyšší mzdy přitom nemusí přinést ztrátu konkurenceschopnosti, naopak: pokud budeme dále setrvávat především u výroby s nižší a střední přidanou hodnotou, mzdy, a tudíž ani spotřeba se nikdy nestanou motorem našeho hospodářství.

Svou roli musí hrát i soukromý sektor, a to především mezinárodní společnosti. Když zvýší mzdy, nejenže posílí kupní sílu, ale napomůže přiblížit mzdovou úroveň jiným státům. Na evropské úrovni se totiž v poslední době množí snahy omezit volný pohyb pracovníků především z chudších zemí EU, a to s poukazem na podezření ze sociálního dumpingu.

Mluvíme-li o změnách na trhu práce, nesmíme opomenout vliv digitalizace. Postupující technologická změna pro nás bude představovat větší výzvu než pro většinu evropských zemí. Budoucnost bude patřit firmám, které budou školit zaměstnance v oblasti digitálních technologií a zavádět novinky do praxe. Z analýzy dopadů digitalizace na trh práce, kterou vytvořili rovněž analytici Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády, vyplývá, že Češi budou v evropském srovnání nadprůměrně ohroženi postupujícím nahrazováním lidské práce technologiemi. Souvisí to s dlouhodobou strukturou české ekonomiky. Nejedná se však o nějak výjimečný stav, digitalizace bude měnit trh práce po celém světě. Je proto potřeba tyto změny vnímat jako příležitost prosadit se v nových oblastech.

K digitální ekonomice proto přistupujeme zevrubně – skrze Akční plán pro rozvoj digitálního trhu začneme budovat infrastruktury, podpoříme služby elektronického veřejného sektoru a modernizujeme průmysl. Čekají nás úkoly, jako je výstavba vysokorychlostních digitálních sítí nové generace a vytvoření Národního inovačního fondu, který by měl od roku 2017 disponovat téměř 1,4 miliardy korun na podporu start-upů a praktické využití výsledků výzkumu a vývoje. Pro ČR se jedná o zásadní kroky kupředu díky využití evropských peněz. Vzdělávací systém musí vedle toho připravit studenty zejména kriticky a samostatně myslet, protože mnohé obory jejich uplatnění dnes ani neexistují.

Firmy se nesmí bát riskovat s novými nápady, musí expandovat do nových oblastí. Propojení výroby, výzkumu a služeb bude zásadní pro naši budoucnost. Díky komplexnosti ekonomiky nebudeme tolik ohroženi přesunem společností do zahraničí a vyšší mzdy nás posílí jako perspektivní spotřebitelský trh. V důsledku to taktéž přinese více prostředků pro sociální politiku státu, která bude nutná pro podporu občanů zasažených strukturálními změnami v hospodářství.

Komentář Tomáše Prouzy vyšel v lednu 2016 v týdeníku Ekonom.