Archiv zpráv sekce pro Evropské záležitosti

Stránka byla přesunuta do archivu

11. 10. 2007 9:33

Konference ve Vilniusu na téma Energetická bezpečnost 2007

Kulatý stůl : „Rozšiřování spolupráce v energetice s regiony Kaspického a Černého moře : Cíl : širší trh s energií“ (09:20-10:30)

Vaše Excelence, dámy a pánové, je mi velkou ctí promluvit k tak významnému obecenstvu a je mi potěšením vidět tolik přátel na tomto důležitém shromáždění. Poněvadž mi mé povinnosti, bohužel, nedovolují promluvit na panelu, který následuje, dovolte mi, abych se ve svém projevu zabýval dvěma tématy současně:

1) nejprve je to výzva k rozšíření našich energetických trhů do regionů Černého a Kaspického moře,
2) a za druhé je to význam evropské solidarity při jakékoliv činnosti, kterou podnikáme v oblasti energie.


Skutečnou otázkou dneška není zda Evropa potřebuje společnou politiku vůči regionům Černého a Kaspického moře, ale zda Evropa tuto politiku chce a zda se podle toho chová. „Evropou“ míním většinu členských států Evropské unie. Dělící čára uvnitř EU vůči tomuto regionu je zřetelná. V současnosti probíhá živá debata týkající se strategické vnější orientace EU – debata tak zvaných „pro-východních“ a „pro-jižních“. Výsledek této debaty určí nejenom budoucnost naší energetické bezpečnosti, ale rovněž konstelaci politické šachovnice našeho kontinentu na další desítiletí.

Není náhodou, že největšímu zájmu se regiony Černého a Kaspického moře těší ve východní části EU. Kromě geografické blízkosti sdílíme rovněž i část naší historie, socialistický experiment. Tato společná zkušenost nám dala hořkou lekci: musíte se starat o svou bezpečnost i v domněle bezstarostných dobách, jinak nebudete bezpeční v dobách nouze. A zdá se, že relativně bezstarostné vztahy Evropy s Ruskem – naším hlavním dodavatelem energie - se blíží ke svému konci.

Pro Evropu je dnes klíčové diverzifikovat energetické dopravní trasy, ať již jde o ropu nebo o plyn. K diverzifikaci našeho energetického mixu potřebujeme vytvořit politiku, která by země regionu Černého a Kaspického moře motivovala navázat strategické energetické partnerství s EU a přiměla je spolupracovat s EU stejným způsobem, jako s Ruskem.

Pokud se chce Evropa stát méně zranitelná v globální honbě za energií, musí přehodnotit mnoho základních kamenů své zahraniční politiky. Musí posílit své závazky vůči zemím ležícím na východ a jihovýchod od ní a zároveň rovněž udržovat silné vazby s regionem Středomoří. Musí reformovat Evropskou politiku sousedských vztahů a přizpůsobit ji potřebám změněného geopolitického prostředí. Měla by se rovněž vážně zabývat rozšířením Energetického společenství, které prokázalo svou úspěšnost při stabilizaci jihovýchodní Evropy, na své východní sousedy. Česká republika hodlá východní orientaci učinit jednou z priorit svého předsednictví EU v roce 2009.

To mě přivádí k mému druhému bodu – solidaritě, jako základnímu kameni energetické politiky EU, zejména její vnější dimenze. Pevně věříme, že pouze spojená evropská reakce na výzvy jako je energetická bezpečnost, je schůdnou cestou. Neoprávněná manipulace s dodávkami energie nebo jejich přerušování je ohrožení bezpečnosti rovnající se vojenské akci. Post-sovětské země s tím mají každodenní zkušenost, neboť apetit Ruska k užívání energie k politickým cílům roste. Úspěšně reagovat na tyto hrozby můžeme jen tehdy, budou-li členské státy EU při vyjednávání s jinými hráči mluvit jedním hlasem.

Jedním z nástrojů uvedení energetické solidarity do života je zřízení společné zahraniční politiky v Evropské unii. Tento koncept, který považuji za jeden z hlavních příspěvků nových členských zemí k evropské debatě, je podle mého názoru nezbytný

1) ke zvýšení síly a důvěryhodnosti EU jako globálního hráče
2) k tomu, abychom mohli hrát aktivní roli při vytváření globálního energetického trhu a
3) k zabezpečení našich dodávek energie tím, že uplatníme princip reciprocity ve vztazích se třetími zeměmi.

Konkrétní činy v této oblasti jsou mnohem důležitější než verbální soutěž v „rádoby stachanovských“ závazcích, k jejichž realizaci dojde dlouho poté, co naše politické mandáty vyprší a co nás budou moci naši voliči potrestat za jejich následky.

V neposlední řadě mi dovolte, abych se zmínil o bezprostředně hrozícím riziku, které podstupujeme od doby, kdy se energie dostala do čela naší agendy. Podpora evropské energetické bezpečnosti se ne vždy přesně překrývá s prioritami širší politiky EU ve třetích zemích, jako jsou třeba ochrana lidských práv, podpora demokracie a vlády práva.

- Jeden příklad za všechny: Bělorusko. V roce 2006 přijala Evropská komise „stínový akční plán“ pro Bělorusko. Tento vychvalovaný plán ukládal autoritativnímu režimu 12 velmi konkrétních politických podmínek pro jeho účast v evropské politice sousedství. O jeden rok později, Lukašenko vytahuje energetickou kartu, aby tento plán obešel a je velmi znepokojující, že EU vůbec začíná zvažovat, zda na tuto hru přistoupí.

Předevčírem jsem v Praze hovořil s předákem demokratické opozice v Bělorusku, Alexandrem Milinkievičem, a rád bych zde vyřídil jeho vzkaz:
Nepovolte, neboť by to znamenalo zradit uvězněné a demoralizovat odpůrce režimu. Nezapomínejte na to, že Bělorusko je problémem celé EU, nejenom problémem Bělorusů.“

Dámy a pánové, nikdy neobětujme to, na čem Unie stojí a neohrozme tak úspěch evropského projektu. Ani kvůli energii.

Děkuji vám





Vilnius Energy Security Conference 2007 Statement

Roundtable: „Extending Energy Cooperation with Caspian and Black Sea Regions: Towards Broader Energy Market
(09:20-10:30)


Your Excellencies, ladies and gentlemen, it is an honour for me to speak to such a distinguished audience and a pleasure to see so many friends in this important gathering. Since my duties will unfortunately not allow me to speak in the panel that follows, please let me address two topics in my statement at the same time:

1) first, the challenge of enlarging our energy markets to Black Sea and Caspian Regions,
2) and second, the importance of European solidarity in any action we take in the domain of energy
.

The real question today is not whether Europe needs a common policy towards Black Sea and Caspian regions, but whether Europe wants one and acts accordingly. By „Europe“ I mean majority of the member states of the European Union. The division inside the EU with regards to this region is palpable. A vivid debate is currently under way regarding the strategic external orientation of the EU – a debate of the so-called „pro-East“ and the „pro-South“. The outcome of this debate will predetermine not only the future of our energy security, but also the constellation of the political chess-board of our continent for the next decades.

It is not a coincidence that interest in Black Sea and Caspian regions is the biggest in the eastern part of the EU. Apart from geographical proximity, we also share a part of our history, the socialist experiment. This common experience taught us a bitter lesson: you have to care about your security in the supposedly trouble-free times, otherwise you will lack safety in the times of need. And Europe’s relatively trouble-free relationship with Russia – our major energy supplier - seems to be nearing an end.

Today, it is crucial for Europe to diversify its energy supply routes, be it for oil or gas. To diversify our energy mix. We need to design policies that would motivate countries of Caspian and Black Sea region to forge strategic energy partnerships with EU and decide to cooperate with EU, the same way they do with Russia.

If Europe wants to make itself less vulnerable in the global hunt for energy, it must re-evaluate many cornerstones of its foreign policy. It must strenghten its commitment to the countries to its East and South-East, while maintaining strong interest in the Mediterranean region as well. It must reform the European Neighborhood Policy and adapt it to the needs of a changed geopolitical environment. It should also seriously consider extending the Energy Community, which has proven its success as an essential contribution to the stabilisation of South-East Europe, to its eastern neighbours. The Czech Republic wants the eastern orientation to become one of the priorities of its Presidency of the EU in 2009.

This brings me to my second point – solidarity as cornerstone of EU´s energy policy, in particular of its external dimension. We firmly believe that only a united European response to challenges such as energy security is a viable one. Unjust manipulation or interruption of energy supplies is as much a security threat as is military action. Post-soviet countries have been experiencing that on a daily basis, as Russia´s appetite for using energy for political ends is growing. Successfully countering such threats necessitates that Member States of the EU stand together when dealing with other actors.

One of the tools to bring energy solidarity into being is to establish a common foreign policy on energy in the European Union. This concept, which I perceive as one of the main contributions of the new Member States to the European debate, is in my view vital for

1) enhancing EU´s strength and credibility as global actor
2) for enabling us to take an active part in the formation of the global energy market and
3) ensuring our energy supplies by applying the principle of reciprocity in relations with third countries.

Concrete deeds in this area are much more important than verbal competition in „stakhanov-like“ committments, whose realisation will take place long after our political mandates will expire and after our electorate can sanction us for its consequences.

Last but not least, let me mention an imminent risk we run since energy has rocketed to the top of our agenda. The promotion of European energy security does not always align neatly with EU´s broader policy priorities in third countries, such as preventing human rights violations, promoting democracy and rule of law.

- One example for all: Belarus. In 2006, European Commission adopted the „shadow action plan“ for Belarus. This much praised plan imposed 12 very concrete political conditions on the authoritarian regime as precondition to its participation in the European Neighborhood Policy. One year later, Lukasenko is playing the energy card to bypass this plan and, alarmingly, EU seems to start considering the possibility to engage.

The day before yesterday I spoke in Prague to the leader of the democratic opposition in Belarus, Alyaksandr Milinkievitch, and his message to us is the following:

„Do not bend, for that would mean to betray those emprisoned and to demoralize opponents of the regime. Do not forget that Belarus is a problem of the entire EU, not just a problem of Belarussians.“

Ladies and gentlemen, let us never sacrifice what we stand for and thus compromise the success of the European project. Not even for the sake of energy.

Thank you

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter