Česká republika uzavřela smlouvy o vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi

Šestnáct statutárních zástupců církví a náboženských společností dnes s Českou republikou podepsalo smlouvy o vypořádání podle zákona o majetkovém vyrovnání. Za vládu smlouvy podepsal premiér Petr Nečas, který k tomu dostal ve středu mandát od vlády.

„Dnešním formálním podpisem smluv završujeme napravení majetkových křivd, které napáchali komunisté. Počátkem devadesátých let jsme jako stát přistoupili k restitucím jako nejefektivnějšímu a nejspravedlivějšímu prvku transformace naší ekonomiky. Církve z něj tehdy byly vyňaty. Dnes jsme tento akt spravedlnosti dokončili,“ říká premiér Petr Nečas.

V ustanovení v loňském roce schváleného zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je státu uložena povinnost uzavřít s každou dotčenou církví a náboženskou společností smlouvu o vypořádání. Pokud by nebyly smlouvy uzavřeny, mohla by se dotčená církev nebo náboženská společnost obrátit na soud, aby nahradil chybějící projev vůle.

„Domnívám se, že je to nejenom správné, ale dokonce i ekonomicky výhodné. Jedinou jinou možností by bylo pošlapání práva, pošlapání právního státu, ale to je vize jiných premiérů a jiných politiků, nikoli ta moje a celé české vlády,“ dodal Petr Nečas.

Restituce přinesou mimo jiné prospěch řadě obcí. Církevní majetek nacházející se na jejich území je doposud blokován a je ve velmi zchátralém stavu. V některých obcích se tím komplikuje rozvoj a stavba nových domů a bytů.

Smlouva o vypořádání potvrzuje závazek státu vyplatit každé dotčené církvi a náboženské společnosti finanční náhradu jako další formu vypořádání majetkových křivd, které utrpěly dotčené církve a náboženské společnosti.

Výplata finanční náhrady se provádí v pravidelných ročních splátkách, přičemž roční splátka nebo její část může být na základě vzájemné dohody vypořádána prostřednictvím převodu státních dluhopisů. Dále smlouva o vypořádání potvrzuje závazek státu vyplácet dotčeným církvím a náboženským společnostem po dobu 17 let příspěvek na podporu činnosti.

Dohoda na stanovení nároku na finanční náhradu zákonem a jeho stvrzení smlouvou uzavřenou mezi státem a dotčenou církví a náboženskou společností byla dosažena při jednání mezi představiteli státu a reprezentacemi církví a náboženských společností v roce 2007 a byl potvrzen během jednání v roce 2011. Následně zákon o majetkovém vyrovnání schválila vláda a Poslanecká sněmovna.

Hlavní důvody majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi

1. Česká republika je poslední zemí bývalého východního bloku, která problematiku církevních restitucí ještě nevyřešila.
2. Majetek církví a náboženských společností státu historicky nikdy nepatřil. Rozhodně proto není pravda, že by stát majetek církvím dával.
3. Rozhodnutí o vrácení majetku bylo učiněno již na začátku 90. let. V roce 1991 byl do zákona o půdě přidán blokační paragraf na církevní majetek s přímým poukazem na přijetí prováděcích zákonů. Ty byly přijaty teprve v loňském roce.
4. Restituce jsou předpokladem pro financování církví nezávisle na státu, který doposud platí veškeré mzdy duchovních. Na chod církví a platy duchovních vydá stát ročně téměř 1,5 miliardy korun.
5. Restituce přinesou prospěch řadě obcí. Církevní majetek nacházející se na jejich území je doposud blokován zákonem o půdě a často je ve velmi zchátralém stavu.
6. Na blokovaných pozemcích se nesmí stavět. V některých městech a obcích se tím komplikuje rozvoj nebo stavba nových domů a bytů. Často přitom nemusí jít ani o celé velké pozemky, stačí, pokud si v místě plánované výstavby nárokuje církev jen několik metrů čtverečních.
7. Na místě navrácených chátrajících budov budou moci vznikat například hospice či jiná sociální zařízení tradičně provozovaná církvemi. Tato činnost církví má pozitivní dopady do státního rozpočtu. Hlavním limitem těchto aktivit jsou právě omezené zdroje, které jsou v současnosti státem církvím přidělovány.
8. Oprávněnost církevních nároků opakovaně potvrdil i Ústavní soud. Hrozí tak vydávání majetku na základě žalob. Očekávatelná soudní řízení by znamenala pro stát další vysoké náklady.
9. Církevní restituce by později probíhaly ve větším rozsahu, než jaký je aktuálně na stole. To s sebou ale nese riziko následných žalob měst a krajů na stát a žádostí o náhradu.
10. Každý rok odkladu by znamenal další ztráty pro rozvoj blokovaných obcí, na jejichž území se církevní majetek nachází.