Iniciativa „Dětství bez násilí“ vyzývá k zajištění ochrany dětí vůči všem formám násilí. Podpořila ji i vládní zmocněnkyně pro lidská práva

Zajištění ochrany dětí před týráním, zanedbáváním a dalšími formami násilí včetně jakýchkoli tělesných trestů je cílem iniciativy „Dětství bez násilí“. Na společné tiskové konferenci ji představili zástupci nevládního sektoru, zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, předsedkyně vládního Výboru pro práva dítěte Eva Petrová, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Šárka Jelínková a náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák.

Iniciativu i konkrétní kroky s ní spojené již podpořil úřad veřejného ochránce práv, členové a členky parlamentu i odborná veřejnost.

„Za posledních osm let zemřelo v rodinách na následky násilí 44 dětí, 799 jich mělo trvalé zdravotní následky, přes 15 tisíc potřebovalo péči psychologa a 3229 dětí skončilo z důvodu násilí v rodině v ústavní péči. Takové jsou důsledky nedostatečné ochrany dětí před násilím a vysoké tolerance české společnosti vůči němu,“ uvedla vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. „Přicházíme proto se souborem konkrétních kroků, kterými chceme na tato tragická data reagovat. Našimi prioritami jsou včasné zachycení ohrožených dětí, zajištění systému podpory pro zranitelné rodiny, posilování rodičovských kompetencí, mezioborová spolupráce, zavedení standardů pro práci s dětskými oběťmi násilí, osvěta i úprava legislativy,“ dodala zmocněnkyně.

„Násilí na dětech včetně tělesného trestání v jakékoli míře nelze tolerovat. Ministerstvo spravedlnosti proto připravilo novelu občanského zákoníku, která označuje tělesné trestání dětí za nepřijatelné. Nová právní úprava nezavádí postihy rodičů. Jejím smyslem je apelovat na rodiče, aby si sami uvědomili, že je vhodnější používat jiné výchovné prostředky. Česká republika je přitom jednou z posledních zemí Evropské unie, kde podobná úprava chybí. Právní úprava, která považuje přiměřený tělesný trest za výchovný prostředek, není v souladu s mezinárodními závazky České republiky, jako je Úmluva OSN o právech dítěte,“ uvedl náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák.

Iniciativu podporuje rovněž Ministerstvo práce a sociálních věcí, které již připravuje nový zákon o ochraně dětí, jehož záměrem je i podpora služeb pro zranitelné rodiny a jejich dobré provázání.

„Musíme vybudovat systém služeb, který podpoří pozitivní rodičovství a umožní nám včas zachytit potenciální riziko a pracovat s ním ve prospěch rodin a dětí v nich. Jen tak můžeme předcházet krizovým situacím, které mohou přerůst až k násilí v rodinách, se všemi jeho negativními důsledky v sociální i ekonomické oblasti,“ uvedla náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Šárka Jelínková.

Členové Výboru pro práva dítěte se k iniciativě jednomyslně připojili. „Výbor se problematice nulové tolerance k násilí na dětech věnuje dlouhodobě. V návaznosti na naše aktivity o tématu jednala Rada vlády pro lidská práva. Na potřebě změny občanského zákoníku se shodla i další odborná fóra včetně Kolegia expertů, poradního orgánu vládního zmocněnce pro zastupování před Evropským soudem pro lidská práva,“ uvedla Eva Petrová.

Jako velmi podstatnou vnímá práci s rodinami rovněž poslankyně Marie Jílková. „Sama jsem rodič a vím, jak je někdy těžké udržet nervy na uzdě. Nicméně konflikty mezi dospělými také neřešíme fyzickou silou, neměli bychom tedy akceptovat to, že dát dětem facku je normální. Není to normální u dospělých, není to normální ani u dětí,“ míní členka Výboru pro sociální politiku a předsedkyně Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti Jílková.

„Pokud rodina přestává být pro své členy bezpečným prostředím, je třeba jí poskytnout veškerou možnou podporu a hledat její vnitřní zdroje, aby problematickou situaci zvládla. Výslovné zakotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí v občanském zákoníku pak musí doprovázet podpora pozitivních a nenásilných forem výchovy dětí – je nutné podat rodičům pomocnou ruku, ne je v tom nechat,“ dodává.

Jedním z opatření, které by rovněž mělo přispět k lepší ochraně dětí v českém právním systému, je i institut tzv. dětského ombudsmana. Dosud na konkrétní podněty dětí vystavených násilí v rodinách reaguje veřejný ochránce práv, připomíná zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.

„Otevření debaty o dětství bez násilí vnímám jako zásadní krok. Pevně doufám, že brzy budeme v Česku mít také specializovaného ochránce práv dětí – dětského ombudsmana – který se bude moci zlepšení v této oblasti systematicky věnovat. A nejde jen o právní rovinu, ale také o diskuzi a osvětu na nejširší úrovni,“ uvedl Schorm.

Iniciativa „Dětství bez násilí“ formulovala výzvu, která je dostupná na stránce www.detstvibeznasili.cz/memorandum, a může se k ní připojit i široká veřejnost. Tato výzva má čtyři hlavní cíle:

• zajistit plnění mezinárodních standardů multioborové péče o děti ohrožené násilím v celé České republice nejpozději do roku 2030; 
• ukotvit nepřijatelnost tělesných trestů v občanském zákoníku a přihlásit se tak k myšlence, že násilí mezi blízkými nemůžeme tolerovat v žádné podobě;
• zajistit existenci státem garantované sítě preventivních služeb pro děti a jejich blízké tak, aby každý zasažený násilím našel včas účinnou pomoc;
• podniknout kroky k tomu, aby každý rodič v České republice měl přístup k informacím, že i mírné formy násilí negativně ovlivňují vývoj dětí a vztahy v rodině, a k podpoře, jak vychovávat děti bez násilí.

„Dnes již víme, že i často akceptované fyzické tresty jako je facka nebo pohlavek mají na vývoj dětí negativní dopad a nepřispívají k jejich dobré výchově. Nedává tedy žádný smysl si trvat na jejich používání,“ popisuje Petra Wünschová, ředitelka Centra LOCIKA, jedné z autorských organizací.

„Přiměřenost tělesného trestání je velmi problematický koncept, přiměřenost totiž každý chápe individuálně a řada rodičů používá vůči dětem velmi hrubé násilí a stále to považuje za přiměřený trest. Proto chceme zakotvit v občanském zákoníku jasnou nepřijatelnost jakéhokoliv násilí na dětech včetně tělesných trestů, tak aby nebylo pochyb, že neexistuje dobrý způsob ani důvod, jak děti bít,“ dodává Wünschová.

„Jedním z negativních důsledků použití násilí při výchově je mezigenerační přenos takového vzorce chování. Použitím tělesných trestů děti učíme, že násilí je přijatelným způsobem řešení konfliktů nebo prostředek k dosažení svých cílů a přání. Násilí se pak ve společnosti rozvíjí ve všech podobách,“ upozorňuje Kristýna Pešáková, předsedkyně organizace SPONDEA, která rovněž přispěla k formulaci výzvy.