Projevy a komentáře

21. 8. 2018 11:53

Premiér Babiš vyjádřil u Českého rozhlasu úctu obětem okupace

Premiér Babiš vyjádřil u Českého rozhlasu úctu obětem okupace, 21. srpna 2018.
Premiér Babiš vyjádřil u Českého rozhlasu úctu obětem okupace, 21. srpna 2018.
V úterý 21. srpna 2018 se předseda vlády Andrej Babiš zúčastnil pietního aktu před budovou Českého rozhlasu, který se konal při příležitosti výročí srpnových událostí roku 1968.

Premiér Babiš vyzdvihl obránce a zaměstnance Československého rozhlasu, kteří se stali symbolem odporu proti okupaci. Vyjádřil také obdiv všem, kteří se v souvislosti s okupací zachovali statečně, a to nejen v ulicích Prahy.

Oběti okupace uctili položením věnce kromě premiéra Andreje Babiše také předseda Senátu Milan Štěch, předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, ministr obrany Jan Metnar, ministr kultury Antonín Staněk, primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová, generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral a další významní hosté.

Na závěr pietního aktu byla odhalena upravená pamětní deska na budově rozhlasu, na které jsou doplněná dvě chybějící jména obětí boje o rozhlas.

Projev předsedy vlády Andreje Babiše v rámci pietního aktu před budovou Českého rozhlasu

_______________________________________________________________________

Vážení spoluobčané, dámy a pánové,

jsem rád, že mohu u příležitosti 50. výročí 21. srpna 1968 společně s Vámi uctít památku statečných obránců Českého rozhlasu. V naší historii jsou mezníky, které ovlivnily životy lidí na dlouhou dobu. Rok 1968 mezi ně nepochybně patří.

V Československu vznikl počátkem roku 1968 tzv. obrodný proces a strhl celé generace k podpoře hledání nového svobodnějšího, spravedlivějšího a otevřenějšího společenského systému, jak se tehdy říkalo „socialismu s lidskou tváří“. Lidé vkládali do tohoto obrodného procesu velké naděje a podpora liberalizačních trendů nabyla téměř celonárodního charakteru. Většina lidí tehdy věřila v proces demokratizace.

Lidé s obrodným procesem spojovali svobodu, svobodu projevu a sdružování, svobodný tisk či kulturu, možnost svobodně cestovat a poznávat svět. Lidé také chtěli podstatný vzestup blahobytu a životní úrovně. Už nechtěli komunistickou diktaturu východního sovětského typu. Chtěli zkrátka žít v normální svobodné společnosti.

Vpád vojsk států Varšavské smlouvy nakonec u nás reformní proces a liberalizaci společnosti ukončil.  Posléze byly ze strany normalizátorů zastaveny všechny snahy o změnu k lepšímu. Potlačení pražského jara poznamenalo životy našich lidí na mnoho dalších let. Nadšení vystřídala postupně deziluze a zklamání.

Pro Československo byla v roce 1968 okupace a především to, co po ní následovalo, velké společenské trauma. Tzv. normalizace znamenala pro mnohé občany, kteří se aktivně zapojili do obrodného procesu či liberalizace a demokratizace společnosti, propouštění ze zaměstnání či dokonce věznění, obnovení cenzury, zrušení většiny zájmových a politických sdružení a organizací a další omezení občanských svobod. Z naší země také postupně emigrovala do zahraničí významná část inteligence.

 

Invaze vojsk byla brutální, umírali při ní naši lidé. Právě tady u budovy Českého rozhlasu nezvaní vojáci stříleli na jeho obránce, kteří bránili svobodu slova a pravdivé informování našich občanů. Československý rozhlas – jeho obránci i zaměstnanci - se stali symbolem odporu proti okupaci.

Dovolte mi na tomto místě vyjádřit mou úctu a obdiv těmto obráncům a vlastencům, kteří neváhali nasadit za svobodu a vlast i své životy.

Dovolte mi vyjádřit obdiv ke všem lidem, kteří se v souvislosti s okupací zachovali statečně, nejen v ulicích Prahy. Vzpomeňme lidi, jako byla olympijská vítězka Věra Čáslavská, která na okupaci upozornila statečným gestem celý svět na olympijských hrách v Mexiku. Gestem, za které musela nést těžké osobní následky.

Dovolte mi ještě zmínit náladu společnosti. V roce 1968 byli lidé nejprve nadšeni a pak zklamáni. V listopadu 1989 byli také lidé plní entuziasmu, aby také časem přišli na to, že mít demokracii, a budovat svobodnou, slušnou a prosperující společnost je těžká a vlastně nikdy nekončící práce. Příliš často jsme dnes svědky toho, že svobodu mnoho lidí jen zneužívá, aby si pro sebe získali co nejvíc. Příliš často vidíme snahy o rozdělení společnosti na vyvolené a ty, co mají jen mlčet a kteří by ani neměli chodit k volbám, protože volí jinak, než si to tzv. elity přejí. Jsme svědky nekončících politických sporů s falešnými záminkami, které jen dále polarizují společnost.

Nesouhlasím s tím, že jsou dnes svobody ohroženy. Každý si dnes může říkat a psát co chce, každý si může založit stranu nebo hnutí nebo změnit své volební preference. A komu se něco nebo někdo nelíbí, může jakkoli kritizovat a proti něčemu brojit nebo si v příštích volbách zvolit někoho jiného. Svoboda a demokracie je především to, že umím uznat, že má někdo právo na jiný názor a na jinou preferenci než já.

V Česku máme mnoho šikovných a talentovaných lidí s obrovským potenciálem, ale málo se o nich píše. Jako bychom si neuměli vážit úspěchů vlastních lidí. Všude je jenom samý konflikt a rozbroje. Úspěch by určitě neměl vyvolávat závist. Měli bychom být na sebe víc hrdí a umět vyzdvihnout šikovné a talentované lidi, mělo by se o nich psát a mluvit. Dokud budeme pořád mezi sebou bojovat a vyvolávat konflikty, šikovní lidé nebudou mít ani chuť se jakkoliv společensky angažovat. Jsme národ se skvělou tradicí a máme mnoho důvodů být na sebe hrdí.

Děkuji Vám.

Andrej Babiš, předseda vlády

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Fotogalerie

Související zprávy

Fotogalerie [F] fotogalerie