Aktuálně

14. 6. 2013 12:31

Premiér: Výzvy k odstoupení nevyslyším

„Nikdy jsem ani na okamžik nezpochybnil právo orgánů postupovat nezávisle,“ řekl premiér Petr Nečas poslancům ve svém projevu.

Předseda vlády Petr Nečas, PSP ČR

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, samozřejmě že nemůžu postupovat jinak na úvod dnešního jednání Poslanecké sněmovny, než požádat o udělení slova, vystoupit před Poslaneckou sněmovnou a vyjádřit se k některým záležitostem, které jsou mediálně jaksi prezentovány počínaje středou, čtvrtkem a samozřejmě i dnešním dnem, a zřejmě budou pokračovat.

Chci zdůraznit několik věcí. V tuto chvíli je mediálně spleteno do sebe několik paralelně se vyvíjejících, někdy však nesouvisejících, příběhů, které jsou smeteny do jedné mediálně politické bramboračky, nebo jednoho mediálně politického guláše.

Na jednu stranu jsou tady kroky orgánů činných v trestním řízení, které se týkají záležitostí, které - když to řeknu velmi zjednodušeně - jsou mediálně spojeny se jmény, jako je pan Janoušek nebo pan Rittig. Další paralelně se vyvíjející příběh je příběh, který se týká Vojenského zpravodajství. Třetím příběhem, který je do této bramboračky zamíchán jako jakási ingredience, je otázka tří bývalých poslanců Občanské demokratické strany, to znamená pánů Tluchoře, Šnajdra a Fuksy.

Ze všech těchto tří ingrediencí, které spolu vzájemně nesouvisí, nemají spolu nic společného, je vytvářen mediální koktejl samozřejmě velmi brizantního ražení a velmi brizantního obsahu.

Já chci v prvé řadě zdůraznit, že jsem nikdy ani na okamžik nezpochybnil právo orgánů činných v trestním řízení postupovat nezávisle a bez toho, aby byla snad nějaká omezení a nemohly vystupovat autonomně. Chci jednoznačně zdůraznit, že za tímto principem jsem vždy stál, stojím a stát budu nejenom jako předseda vlády, nejenom jako politik, ale i jako občan této země. Tam, kde je podezření ze spáchání trestného činu, toto podezření má být vyšetřeno, má být postupováno orgány činnými v trestním řízení bez ohledu na to, o koho se jedná, a v případě, že policie nebo státní zastupitelství se domnívají, že je to na obvinění, tak nakonec to má posoudit nezávislý soud.

Dovolte mi tedy, abych z těchto tří ingrediencí, ze kterých byl namíchán tento mediálně politický koktejl, který zaplňuje český veřejný prostor, nějak hlouběji nevystupoval k té první ingredienci, která se týká - když to řeknu zjednodušeně - a je personifikována do dvou jmen, pánů Rittiga a Janouška, protože to jsou věci, o kterých /musím říci/ vím minimálně, a je to naprosto v pořádku.

To, co se bezprostředně týká mě jako předsedy vlády, ale i mě jako politické osoby a veřejného činitele, jsou samozřejmě dvě další záležitosti, a to je otázka Vojenského zpravodajství a otázka bývalých poslanců za Občanskou demokratickou stranu, pánů Tluchoře, Šnajdra a Fuksy.

Dovolte mi, abych se tedy nyní vyjádřil k otázce, která se týká Vojenského zpravodajství, na základě které byli zadrženi dva pracovníci Úřadu vlády, ředitel Vojenského zpravodajství a také bývalý ředitel Vojenského zpravodajství, a dovolte, abych to začal trošku zeširoka, abych tomu dal kontext.

Jak jistě víte, když jsem se stal na konci června roku 2010 předsedou vlády, odmítl jsem ochranku, odmítl jsem policejní ochranu pro sebe i pro své rodinné příslušníky. Chci zdůraznit, že u mých předchůdců bylo naprostým standardem, že policie pracovala ve dvou směnách nejenom na předsedovi vlády, ale že policejní ochrana minimálně u tří mých předchůdců byla přidělena i manželce premiéra. Já jsem všechno toto odmítl. Je prokazatelné, že s výjimkou několika výjimečných okolností, kde se dají spočítat i dny, kdy jsem policejní ochranu na území České republiky měl, tak se tyto případy dají spočítat na prstech jedné ruky.

Samozřejmě že ale na druhé straně v diskusi s bezpečnostními odborníky jsme vyhodnocovali bezpečnostní situaci, která se týkala mě, mého okolí jak soukromého, tak pracovního, a na základě těchto poznatků se několikrát stalo, že bylo identifikováno nebezpečí, bezpečnostní hrozba. Nikdo nedokáže vždycky jenom tak posoudit na základě indicií, které byly k dispozici, zda se jednalo /když to řeknu zjednodušeně/ o fotografy nebo novináře z bulvárního tisku, o cizí zpravodajskou službu, o organizovaný zločin nebo prostě o nějaký jiný důvod /když to řeknu zjednodušeně/, šmírování nebo pokus o kontakt, vytěžení informací, nebo zda dokonce někde nemá dojít i k tomu, že by majetek a činnost z okolí premiéra mohly být použity pro soukromé účely.

Proto jsem se několikrát se svými obavami, kdy byly konkrétní indicie, nikoliv nějaké plky /s prominutím/ nebo nějaké fámy, ale byly skutečně některé závažné indicie, tak byly případy, kdy jsem to probíral se svými spolupracovníky, ale také s představiteli bezpečnostní komunity, abychom tato rizika případně identifikovali a nějakým způsobem řešili. A znovu opakuji, týkalo se to mě i mého okolí.

Mohlo dojít k tomu, že kombinací nedorozumění a služební horlivosti bylo někde postupováno tak, jak postupováno být nemělo. To já připouštím. Ale na druhou stranu chci říci naprosto jednoznačně, že zatčení dvou generálů Vojenské zpravodajské služby, lidí, kteří sloužili celoživotně této zemi, z nichž každý z nich má za sebou tři mise v Hindukúši, v boji s Talibánem, a to nejen v nějaké štábní posádce, ale přímo v poli, tímto teatrálním způsobem je fatální poškození České republiky. Je to fatální poškození, protože řeknu velmi otevřeně, bez mezinárodní zpravodajské komunity v rámci Severoatlantické aliance se dříve nebo později zapomene na to, která vláda kdy a jak vládla. Ale to, že se teatrálním způsobem takto zlikvidovaly špičky jedné klíčové zpravodajské služby, která unikátně působí v teritoriu, například v některých teritoriích, kde nikdo jiný nepůsobí, tak prostě poškozuje Českou republiku. A já musím říci, že i kdyby bylo pravdivé to, co si teď čtu v médiích, tak mělo být prostě postupováno jinak. Mělo být postupováno s ohledem na zájmy České republiky a nikoliv na zájmy toho nebo onoho představitele. Vem čert, dámy a pánové, můj politický osud, ale to, co se stalo ve vazbě na tuto konkrétní zpravodajskou službu, tak poškodilo tuto zemi tak, jak, když použiji teď velmi čerstvého žargonu, bylo zrealizováno, to je teď velmi módní sousloví, ze strany orgánů činných v trestním řízení. To prostě poškodilo tuto zemi.

Já tím vůbec ale nechci zpochybňovat princip, že když některý vysoký představitel státní správy nebo nějaké státní instituce je obviněn z trestného činu, že samozřejmě na své pozici nesmí zůstat. To prostě je princip, který je nezpochybnitelný.

Dovolte mi nyní, abych se ještě vyjádřil k další záležitosti, kterou jsem avizoval, a to byla otázka bývalých poslanců Občanské demokratické strany, pánů Tluchoře, Šnajdra a Fuksy. Dámy a pánové, to je samozřejmě otázka velmi závažná. Tři naši kolegové veřejně tady před celou Sněmovnou, možná si na to vzpomenete, na podzim loňského roku rezignovali ze svých funkcí, uplatnili své ústavní právo, odešli ze své funkce, což mimochodem není ojedinělý akt. Tam, kde politicky nesouhlasím s postupem instituce nebo politické strany a podobně, právo na rezignaci z funkce, pokud nesouhlasím s postupem nebo s většinovým názorem, je naprosto legitimní standardní akt, koná se mnohokrát. Tento akt byl naplněn. A nyní je tento politický krok v podstatě kriminalizován. To, že dochází k tomu, že lidé, kteří se zachovali vůči své politické straně loajálně, to znamená, odmítli způsobit svým hlasováním pád vlády, a to že s nimi ta politická strana dál počítá a nějakým způsobem se k nim zachová, myslím si, není věc, která je neobvyklá. To, co bych nazval politickou dohodou, v tom pejorativnějším smyslu politickým dealem, to znamená, já podpořím tebe, ty podpoříš mě, je přece standardní součástí politiky.

Dámy a pánové z komunistické strany, neudělali jste to sami vnitrostranicky nebo mezistranicky mnohokrát? Dámy a pánové z České strany sociálně demokratické, neudělali jste to vnitrostranicky nebo mezistranicky mnohokrát? Dámy a pánové z Věcí veřejných, neudělali jste to mezistranicky nebo vnitrostranicky mnohokrát? Dámy a pánové ze strany Lidem, neudělali jste to mezistranicky nebo vnitrostranicky mnohokrát? Drazí kolegové z ODS a z TOP 09, to je přece standardní součástí politiky.

Mám být stíhán za to, já, že proto, abych se stal premiérem, tak jsem nabídl funkci ministra zahraničí panu Karlu Schwarzenberkovi a pozici místopředsedkyně vlády paní Karolíně Peake? Má být někdo stíhán za to, že je politická dohoda, že za to, že je někdo zvolen třeba předsedou Sněmovny, někdo jiný je zvolen místopředsedou Sněmovny? Kolikrát jsme i uvnitř svých vlastních politických stran dělali tyto vyvažující politické dealy. Čili, je-li kriminalizován tento politický postup, dámy a pánové, tak se obávám, že jsme nakročili ke konci stranické politiky v této zemi. Něco jiného by samozřejmě bylo, pokud by to bylo spojeno s nějakými finančními částkami. To již není součást politických standardních postupů. Takže dělat kriminální krok z politického postupu, nevím, jestli je správné, nevím, jestli k tomu máme mlčet, nevím, jestli to má být pouze použito k politickému útoku, dejme tomu, radovat se, že se to teď zrovna týká jedné konkrétní politické strany, a zapomínat na to, že standardní politická dohoda, která byla nějakým způsobem udělána, to znamená, někdo odstoupí, protože chce být loajální vůči své politické straně, nechce z ní být vyloučen a umožní nástup tří lidí, kteří hlasují v souladu s většinovým názorem té politické strany, má být tento krok nějakým způsobem perzekvován jenom proto, že ta strana ocení loajalitu těchto lidí a nějak se k nim zachová? Já jsem přesvědčený, že standardní politická dohoda, chcete-li v tom pejorativnějším slovu, deal, je záležitost, která by kriminalizována být neměla. A znovu opakuji. Něco jiného by bylo, kdyby to bylo spojeno s některými jinými praktikami. To vůbec nechci zpochybňovat.

Takže bych chtěl velmi požádat Poslaneckou sněmovnu, dámy a pánové, abychom dokázali separovat z toho mediálně politického guláše, který nám tady vznikl, tři jednotlivé ingredience, které byly spojeny dohromady, přesto, že spolu nesouvisí jinak, než záměrně ve stejný čas spuštěnou, a znovu použiji ten termín, realizací.

Považoval jsem za svoji povinnost toto říci Poslanecké sněmovně, považoval jsem za svoji povinnost takto informovat poslance a poslankyně Poslanecké sněmovny a považuji samozřejmě za obvyklé, že řada z vás se mnou nebude souhlasit, že řada z vás se mnou bude souhlasit částečně, někteří možná souhlasit budou většinově. Nicméně toto je můj názor, toto je mé přesvědčení, toto je názor, za kterým si stojím. Toto je názor, ze kterého nemám důvod uhnout a to je také názor, který mne vede k tomu, že výzvy, ke kterým jsem byl vyzýván a kterými teď budu průběžně oblažován ze strany opozice, k odstoupení z funkce, tak tyto výzvy nevyslyším. Děkuji.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Fotogalerie [F] fotogalerie