Stanovisko vlády ČR k podání stížnosti skupiny senátorů k ÚS

Praha, 29. 9. 2009 - Vláda dnes schválila své vyjádření k podání skupiny 17 senátorů k Ústavnímu soudu ČR, kterým v souvislosti s tzv. lisabonskou novelou žádají zrušení vybraných částí jednacích řádů Parlamentu ČR jako protiústavních. Vláda tak učinila, aniž vyčerpala stanovenou lhůtu 30 dnů v zájmu co nejrychlejšího průběhu řízení před Ústavním soudem. Vyjádření vlády si vyžádal Ústavní soud.

Vláda na základě důkladné právní analýzy podání dochází ve svém vyjádření k závěru, že návrh skupiny senátorů je v první části neopodstatněný (část A návrhu) a ve zbývající části (část B návrhu) obsahuje požadavky, kterými Ústavní soud není dle názoru vlády příslušný se v tomto řízení zabývat.

V části A mj. skupina senátorů navrhuje, aby Ústavní soud zrušil ustanovení, jež předepisuje minimální počet senátorů (17) nebo poslanců (41), kteří jsou oprávněni podat své komoře návrh, aby se zabývala porušením principu subsidiarity, a iniciovala proto žalobu k Soudnímu dvoru EU. Vláda nepovažuje toto ustanovení za nedemokratické, jak namítají navrhovatelé. Nejenže je plně v kompetenci parlamentu si takovéto omezení stanovit, ale návrh mohou komoře předložit i příslušné „evropské“ výbory a v těchto výborech může být návrh iniciován každým jednotlivým poslancem či senátorem. Napadené ustanovení tedy rozhodně nelze považovat za „drastické omezení“ práva iniciativy, jak uvádějí navrhovatelé, natož za omezení protiústavní.

V části B navrhovatelé na několika místech argumentují tím, že „základním nedostatkem prováděcího zákona“ (jak označují novelu jednacích řádů) „jsou ustanovení, která v něm chybí“. Vláda v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu ale zdůrazňuje, že domáhat se určité právní úpravy u Ústavního soudu, jenž má roli pouze tzv. „negativního zákonodárce“ (tj. smí právní předpisy nebo jejich části pouze rušit), je v tomto řízení nepřípustné.

Navrhovatelé také žádají, aby Ústavní soud podmínil dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy přijetím právní úpravy, kterou nastínili navrhovatelé. Odložit ratifikaci mezinárodní smlouvy však podle Ústavy ČR lze pouze a výlučně v takovém řízení před Ústavním soudem, které posuzuje soulad této smlouvy s ústavním pořádkem. To znamená pouze v řízení, které by posuzovalo soulad Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem, nikoli v řízení, které se zabývá zrušením vybraných ustanovení „lisabonské novely“ jednacích řádů parlamentu (tj. vnitrostátního zákona). Toto řízení nemá s ratifikačním procesem žádnou právní souvislost a nemělo by s ním být propojováno.

Vláda se na svém zasedání rovněž zabývala dnešním avizovaným předáním návrhu na přezkum Lisabonské smlouvy Ústavnímu soudu skupinou senátorů. To považuje za důležitý posun směrem k dokončení její ratifikace v České republice. Jde o krok, který umožní odstranit poslední pochybnosti ohledně souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem, zastaví domácí i zahraniční spekulace ohledně možného zdržování ratifikace vyvolané opakovanými odklady podání návrhu, a zvýší tak důvěryhodnost ČR.

Senátoři se od podpisu smlouvy v prosinci 2007 na Ústavní soud v souvislosti s Lisabonskou smlouvou obracejí již potřetí. Přestože parlamentní ratifikace byla dokončena již v květnu tohoto roku, proces se kvůli pochybnostem skupiny senátorů o souladu smlouvy s českým ústavním pořádkem téměř na pět měsíců zcela zastavil. Po vynesení nálezu Ústavního soudu k dnešnímu podání by již nic nemělo bránit tomu, aby byla ratifikace v ČR završena podpisem prezidenta republiky. Poté, co Ústavní soud opakovaně přezkoumá Lisabonskou smlouvu z hlediska jejího souladu s ústavním pořádkem, by již mohla být podle vlády případná další podání vnímána jako obstrukce ratifikace.

Roman Prorok, tiskový mluvčí předsedy vlády

Marie Faturová, tisková mluvčí ministra pro evropské záležitosti