V pondělí 10. listopadu zemřel Josef Sekyra, první Čech, který dosáhl jižního pólu

Josef Sekyra pracoval od roku 1952 v České geologické službě (dříve Český geologický ústav a Ústřední ústav geologický), od roku 1968 přednášel rovněž na Univerzitě Karlově v Praze. Věnoval se výzkumu oblastí s extrémními klimatickými podmínkami, jako jsou velehory, vyprahlé pouště, podzemní prostory a polární oblasti. Zabýval se zejména problematikou periglaciální geomorfologie a kryogeologie. Je autorem mnoha vědeckých publikací a populárně naučných knih. Doma se v posledních 20. letech podílel na výzkumu Krkonoš ve spolupráci s Krkonošským národním parkem.

Josef Sekyra byl prvním Čechem, který v roce 1969 stanul s americkou expedicí Deep Freeze na jižním pólu. V Antarktidě byl již o tři roky dříve se sovětskými výzkumníky. Zúčastnil se také řady horolezeckých expedic. V roce 1961 překonal československý horolezecký rekord, kdy v Pamíru zdolal horu vyšší než 7000 metrů nad mořem. Vytvořil tu také výškový vědecký rekord – dokonce ve výšce 7 700 m na Pik Kaufmannu zkoumal vliv mrazu na horniny. V roce 1963 pracoval při speleologické expedici do Apuánských Alp v Itálii v druhé nejhlubší jeskyni světa Antro di Gorchia, poté v letech 1966 – 1967 se podílel na výzkumu kráteru vulkánu Stromboli.

V létech 1974 - 1976 se zúčastnil mapování centrální části Sahary v Alžírsku. Jeho pouštní výzkumy pokračovaly v roce 1978 geologickým výzkumem a mapováním Západní pouště v Iráku a v letech 1980 - 1981 mapováním centrální Sahary v Libyi. V roce 1989 mapoval a zkoumal Syrskou poušť. Byl též odborníkem na vyhodnocování leteckých a satelitních snímků a dokonce NASA ho přizvala ke studiu snímků povrchu Marsu.