Významné dny

11. 11. 2011

První schůze revolučního národního shromáždění a zvolení T. G. Masaryka prezidentem republiky

14. listopadu si každoročně připomínáme počátky parlamentní demokracie v samostatné Československé republice. Právě na tento den roku 1918 byla do Thunovského paláce v Praze svolána schůze prvního zákonodárného sboru samostatného Československa – Revolučního národního shromáždění.

 

Pražané směřují oslavit vznik samostatného státu na tábor lidu na Žofíně (ČTK, 29. 10. 1918) Podmínky pro ustavení zákonodárné instituce budoucího československého státu začal vytvářet již v letních měsících roku 1918 tzv. Národní výbor československý. Ve zkratce se jednalo o politický orgán o 38 členech, založený za účelem přípravy pozic pro převzetí moci z rukou dosavadních císařských struktur. Jeho úzké vedení tvořili Karel Kramář jakožto předseda, místopředsedové Alois Švehla a Václav Jaroslav Klofáč a jako jednatel působil František Soukup. Po vyhlášení samostatného československého státu 28. října 1918 se Národní výbor ujal po dobu nezbytně nutnou výkonu moci zákonodárné a fakticky i moci výkonné. Po dobu nezbytně nutnou je myšleno především období do vytvoření a přijetí nové ústavy, která by definitivně stvrdila československou státnost. Prozatímní ústava byla Národním výborem vypracovávána od 5. listopadu a již 13. listopadu byl na světě její koncept o pouhých 21 paragrafech, které proklamovaly základní princip demokratického státu - dělbu moci.


Prozatimní ústavaZákonodárná moc byla svěřena do rukou Národního shromáždění, mocí výkonnou byla pověřena vláda a hlavu státu měl představovat prezident republiky. Následujícího dne 14. listopadu došlo k restrukturalizaci Národního výboru na jednokomorové Revoluční národní shromáždění, jež se tak stalo jediným zákonodárným orgánem v zemi. Název této instituce byl převzat z francouzské ústavy z roku 1791. 38 stávajících členů - nyní již poslanců – bylo doplněno na celkový stav 256 poslanců (později ještě rozšířen o 14 slovenských poslanců na počet 270). V poněkud hektických dnech po vyhlášení československé samostatnosti nebylo příliš prostoru ani času na zorganizování přímých voleb a právě z důvodu stabilizace situace a zachování určité kontinuity bylo do prozatímní ústavy zaneseno, že poslanci budou zvoleni formou kooptace na základě výsledků posledních voleb z roku 1911 (tzv. Švehlův klíč). Rozložení mandátů v Národním shromáždění bylo velice rovnoměrné a korespondovalo s atmosférou boje za společný cíl napříč politickým spektrem – 55 křesel získala Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (tzv. Agrárníci), 53 křesel Československá sociálně demokratická strana dělnická, 46 křesel Česká státoprávní demokracie (pozdější Československá národní demokracie), 45 křesel slovenští poslanci a o zbytek se podělili Československá strana národně socialistická, Československá strana lidová a ostatní kooptovaní. Zastoupení zde neměly výrazná německá a maďarská menšina, které zatím neprojevily loajalitu československému státu. Zároveň byla na týž den do pražského Thunovského paláce svolána i první schůze Revolučního národního shromáždění.


Karel KramářStředobodem jednání byla volba prezidenta, vlády a předsedy a místopředsedů Národního shromáždění. Schůzi zahájil Karel Kramář děkovnou řečí, kde kromě klíčových postav tvorby československého státu – Masaryka, Beneše, Štefánika, „mužů 28. října“ a dalších – neopomněl zdůraznit ani roli československých legionářů, států Dohody a všech jejích spojenců a v neposlední řadě i obyčejného obyvatelstva na území Československa. V další části svého projevu prohlásil Kramář ještě dvě důležité věci, totiž že Habsbursko-lotrinská dynastie ztratila veškeré právo na český trůn a československý stát přijímá republikánské zřízení. Po tomto úvodním slovu bylo přistoupeno k volbě prvního předsedy Národního shromáždění, jímž se stal sociálnědemokratický politik František Tomášek, jenž se také okamžitě ujal řízení schůze.

Národní výbor na jednání v ŽenevěCelá schůze se nesla ve velice nadšeném a slavnostním duchu. Většina projednávaných bodů byla přijata zcela jednomyslně a samotná volba prezidenta a vlády se tak stala pouhou formalitou. Prezidentem republiky byl v nepřítomnosti jednomyslně zvolen na dvouleté funkční období Tomáš Garrigue Masaryk. O jiném kandidátovi ani nemohla být řeč. Masaryk byl v podstatě zvolen již na ženevských jednáních mezi představiteli Národního výboru a exilovou politickou reprezentací ve dnech 28. – 31. října 1918 a ve zmíněné Kramářově úvodní děkovné řeči bylo Masarykovo jméno vysloveno již s přízviskem první president Československé republiky. Ani volba vlády nebyla příliš složitá. Její sedmnáctičlenné složení navrhli Národnímu shromáždění poslanci dr. Bela, dr. Šámal, Udržal, Slavíček, Stivín a dr. Šrámek. Vláda v čele s předsedou Karlem Kramářem byla následně schválena aklamací taktéž bez jakýchkoliv námitek. Nejsilnější pozici ve vládě získala agrární strana se čtyřmi ministerstvy včetně klíčového rezortu vnitra. Kompletní složení vlády viz. Odkaz. V závěru jednání bylo kromě nezbytných organizačních věcí ještě rozhodnuto o zřízení ústavní, finanční a sociálně politické komise, zatím však bez personálního složení. Samotná zákonodárná činnost na této první schůzi se omezila na první čtení návrhů zákonů o zavedení osmihodinové pracovní doby, o náhradních platidlech a o zrušení šlechtictví, titulů a řádů.


Ústava 1920Revoluční národní shromáždění se svými širokými pravomocemi existovalo až do přijetí nové tzv. „únorové ústavy“ schválené 29. února 1920. Ostatně právě tvorba definitivní podoby československé ústavy byla jeho primárním cílem. Za tuto dobu přispělo k postupnému etablování Československa na světové mapě a zamezení chaotických tendencí, které mohly při tvorbě nového státu nastat. První přímé volby do Národního shromáždění proběhly 18. dubna 1920 a odstartovaly teď už skutečně ryzí parlamentní demokracii samostatného Československa, která vydržela až do pohnutých dob úsvitu 2. světové války.

Autor textu: Tomáš Trávník

e-mailemFacebook   twitter