Tisková konference ministra životního prostředí k opatřením proti suchu v loňském a letošním roce, 29. dubna 2020

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Dámy a pánové, dobré dopoledne, vítám vás na tiskové konferenci k aktuálnímu stavu sucha a ke krokům, které v souvislosti s adaptací na sucho realizuje Ministerstvo životního prostředí. Ty kroky vám představí ministr životního prostředí Richard Brabec a ředitel Státního fondu životního prostředí Petr Valdman. Pane ministře, máte slovo.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za váš zájem o téma, které možná v těch posledních týdnech, měsících nebylo tak viditelné, protože samozřejmě to, co nás všechny dneska zaměstnává a čemu čelíme, je světová pandemie koronaviru a její konkrétní zdravotní i ekonomické dopady. Já pevně věřím, že dříve nebo později, a já osobně jako optimista věřím, že to bude dříve, lidstvo vymyslí lék, vakcínu proti koronaviru a tuhletu zkušenost budeme mít za sebou. Zatím, jak všichni víme, si Česká republika vede dobře. Ale někde vzadu čelíme výzvě, která je daleko, daleko větší, možná plíživější, ale svými dopady na celou planetu daleko zásadnější. To je dopad klimatické změny a samozřejmě, v konkrétním případě, sucho.  

Před několika dny kolegové z Mendelovy univerzity, z CzechGlobu, se kterými spolupracujeme na celé řadě výzkumných projektů, představili svůj model, ze kterého vyplynulo, že Česká republika momentálně čelí největšímu suchu za posledních 500 let. Můžeme o tom samozřejmě diskutovat, o těch modelech, zda je to za 500 let nebo za 400, ale není to podstatné. Podstatné je, že opravdu v této době čelíme bezprecedentnímu období sucha, jak ve své délce, tak i svými dopady.

Těch příčin je několik. My na začátku se je budeme snažit jen stručně představit. Požádám o první slide. Tady vidíte graf, který na první pohled není tak varující, že byste řekli: Dobře, ten roční úhrn srážek, který je na území České republiky zhruba průměrně 680 milimetrů, což znamená v zásadě 680 litrů srážkové vody na m² během roku, tak když se podíváte na léta 2014 až 2019, tak samozřejmě byla tam léta, kdy ten výpadek byl významnější, jako roky 2015 nebo 2018, to byly ty historicky nejsušší roky v posledních desetiletích. No jo, ale ono to pak v té kumulaci funguje tak, jak uvidíme vzápětí.

A tady už vidíte, že když se podíváte na deficit srážek v České republice, tak za to období 2014 až 2020 už je republikově 400 milimetrů, což je tedy 400 litrů na m² , a jsou kraje, jako třeba Královéhradecký kraj, kde už je to více než 1 000 milimetrů, to znamená 1 000 litrů na m² deficitu srážek. To už je daleko víc, než je roční průměr. Královéhradecký kraj je to proto, že se ukazuje, že v těch horských a podhorských oblastech voda ubývá nejrychleji, ubývá nejvíc. Samozřejmě ty oblasti jsou historicky nejvodnatější, takže tam ten deficit je největší.

Co to ale vlastně všechno znamená, protože ty kraje samozřejmě bychom tam mohli dát všechny a viděli bychom, jaké ty dopady jsou.

Důvodem je i toto. To znamená, tady jasně vidíte, že zatímco v té suché epizodě zhruba od roku 1989, 1994, tak oproti té stávající 2014 až 2020, mohli bychom tam ještě dát rok 2020, tak prostě vidíte, že ta průměrná teplota – zelená čára ukazuje průměr 1989 až 1994 a ta žlutá nebo okrová ukazuje 2014 až 2019 – tady vidíte, že ten průměr teplot prostě vzrostl o více než jeden stupeň, dokonce na docela významné části území významně víc než jeden stupeň.

Znamená to konkrétně, že samozřejmě i kdybychom měli stejné srážky, jako jsme měli v tom minulém období, porovnává se to obvykle s obdobím let 1981 až 2010 nebo 1961 až 2000, tak kvůli tomu, že jsou vyšší teploty, výrazně vyšší teploty, tak se nám zvyšuje výpar, a tato kombinace prostě znamená, že ta voda dramaticky ubývá v celé České republice, a my vzápětí uvidíme, kde vlastně všude.

Tohle je velmi brutální mapka České republiky Týká se tzv. agronomického nebo zemědělského sucha a týká se sucha, které se měří ve vrchní vrstvě půdy. A tady když si sečtete ty kategorie extrémní sucho a výrazné sucho, tak jestli dobře počítám, vyjde vám takřka 99 procent. To znamená, že na 99 procentech území České republiky v týdnu od 13. do 19. dubna bylo prostě výrazné, až extrémní sucho. A v podstatě tam není žádné místo, úplně minimálně, kde by byl normální stav. A není tam žádné místo, kde by to bylo více nasyceno.

To znamená, toto je Česká republika, vážení, v dubnu, kdy by měly být nejvodnatější stavy řek, kdy samozřejmě by po zimě měl tát sníh a kdy by celá země měla být nasycená vodou. Můžeme se pak domnívat, jak bude ta situace vypadat v létě. Toto je něco, co samozřejmě je bezprecedentní. Takovýto stav vody, takováto nasycenost v zemědělské půdě v průběhu dubna.

Další mapka ukazuje něco, co je podobně varující. Je to stav hladiny podzemní vody v tzv. mělkých vrtech, studnách řekněme do 20 30 metrů. To je ovšem stav vody ve zdrojích vody, na kterých jsou závislé miliony lidí především v menších obcích, které historicky mají vrty právě do těch 10 20 30 metrů.

Tady vidíte, když si porovnáte roky, tak ten první nalevo je 2015, to byl suchý rok, ale ta kumulace sucha ještě tolik nezačala fungovat, 2018 pod ním, tam ta situace už samozřejmě kumulativně už byla horší. Další suchý rok, 2019, to je vpravo nahoře. Tam jsme měli výhodu, to si všichni pamatujeme, relativně normální zimy, jak si ji pamatujeme dřív, tedy zimy, kdy bylo relativně mnoho sněhu.

No a stav 2020. V současné době je stav takový, že více než 80 procent podzemních vrtů, respektive zdrojů podzemní vody, do těch 20 30 metrů, vrtů, studní, je ve stavu silného nebo mimořádného sucha. Opět zdůrazňuji, v dubnu máme podzemní vody ve stavu, 80 procent těch sledovaných objektů, kterých je víc než tisíc, máme ve stavu silného až mimořádného sucha. To je naprosto katastrofická situace.

Samozřejmě všechno záleží na tom, jak se budou vyvíjet srážky. Zatímco ta mapka, kterou jsme viděli před tím, to agronomické sucho, tak ve chvíli, kdy by pršelo řekněme týden, teď naštěstí díky tomu, že vypadá, že možná budeme mít před sebou pár dní, kdy ty srážky budou vyšší, tak ta mapka agronomického sucha se výrazně zlepší, protože se nasytí ta vrchní vrstva, tak tohle má velkou setrvačnost.

Samozřejmě ty mělké vrty se zasytí až ve chvíli, kdy, pokud si vegetace vezme svoji vodu, protože jsme ve vrcholné vegetační sezoně, ta začala výrazně dříve díky teplé zimě a tomu nástupu jara. Takže vegetace si vezme svoji vodu a teprve to, co si nevezme a co se neodpaří, samozřejmě protože výpar je vysoký díky vyšší teplotě a transpiraci rostlin, tak teprve ten zbytek se může zasáknout do těch podzemních vod. A toho zbytku bude velmi málo, takže to je velmi varující mapka.

Tady vidíte další pohled z tzv. hydrologického sucha, protože to jsou stavy profilů toků hlavních českých řek. Když se podíváte na poslední číslo, tak je to procento měsíčního průměru. A tady vidíte, že Vltava v Praze, v Chuchli 22 procent měsíčního průměru, Labe 28 procent, Odra 28 procent, Morava 23 a Dyje dokonce pouze 18 procent.

A tady vlastně před tím vidíte roky 18, 19 a 20. To znamená, že vidíte, že suverénně máme teď, a opět zdůrazňuji, že na jaře, kdy by měly být ty průtoky řek daleko, daleko vyšší, tak máme takhle nízké průtoky. Až máme je daleko nižší v některých parametrech než třeba ve velmi suchém roce 2018, kdy jsme do něj startovali v jiné situaci.

Tím chceme říci, že kumulace dnes už vlastně šestého suchého roku nás dostává do situace, kterou stejně jako v případě kůrovcové kalamity naši předci ani prapředci prostě nezažili, protože máme zvyšující se teplotu a snižující se objem srážek, což znamená větší výpar a větší náročnost na to, aby vegetace, samozřejmě včetně zemědělských plodin, byla v nějaké kondici.

Takže znovu zdůrazňuji, pokud bychom se na tato čísla dívali v srpnu, tak by to bylo rovněž varující, ale byli bychom řekněme ve vrcholném létě, kdy by to dávalo nějaký smysl. Ale my se na ta čísla díváme v dubnu. A to je něco, co je opravdu bezprecedentní.

A teď se podíváme, možná si vzpomínáte, i když určitě ne na to datum to už si možná nevzpomínám ani já, já jsem nastoupil na Ministerstvo životního prostředí na konci ledna 2014 a takřka doslova od prvního měsíce, nechci pateticky říct dne, jsme se začali zabývat přípravou na sucho, protože rok 2014 byl prvním z těch let, kdy začalo hrozit. Pak 2015 byl první suchý rok.

Všichni nebo skoro všichni se nám smáli a říkali, proboha, proč se chystáte na sucho, vždyť jsou tady povodně, 2013 byly povodně, před tím 2010, 2006, co řešíte sucho? Já si myslím, že dnes už se nesměje nikdo a všichni chápou, proč jsme se začali takhle připravovat. My jsme za tu dobu od roku 2014 podpořili více než 15 000 konkrétních projektů ve všech oblastech. Z hlediska zadržení vody v krajině, z hlediska nových zdrojů pitné vody, z hlediska využití srážkové vody obecně, z hlediska projektů hospodaření s vodou v obcích – k tomu se hned dostaneme – z hlediska přírodě blízkých opatření a projektů výsadby zeleně, kterých jsme udělali 7 500.

Tak můžeme dál, tady potom máte to ve svých prezentacích, kdybyste se chtěli podívat, je tam konkrétní mapa podpořených projektů s podrobnými informacemi, tady máte k dispozici.

A teď jenom,  uvozovkách jenom, za loňský rok jsme s nákladem přes dvě miliardy korun, ale my\ vás nechceme samozřejmě – tady teď nejde o to, abychom se vás snažili přesvědčit těmi miliardami, tady jde hlavně o to, kolik projektů konkrétně se udělalo a kolika lidem to pomohlo. A tady vidíte, tam si myslím, že se nemáme za co stydět, že bylo podpořeno více než 4 600 projektů, 359 km nových vodovodů, 200 000 lidem se zlepšila dodávka pitné vody ve 120 obcích, především menších obcích. Více než 80 000 lidí v 80 obcích získalo úplně nově přístup k pitné vodě. Revitalizovali jsme toky, realizovali jsme více než 100 tůní, mokřadů a rybníků, tisíce stromů, zelené střechy, 814 projektů pro obnovu přirozené krajiny. Denně vlastně podpořili více než 12 projektů.

Tady jsou jenom rychle projekty, které už jsou vlastně na letošní rok,. Tady vidíte schválené projekty z hlediska úpraven vody, přivaděčů, 67 projektů za 870 milionů. Musím říci, že i vzhledem k tomu, že ještě stále trvá nouzový stav a pracujeme v omezenějším režimu i z hlediska  home office lidí, tak v rekordním čase schvalujeme další a další projekty, díky kterým vzniknou další stovky kilometrů vodovodů, úpraven pitné vody, další desítky tisíc lidí získají nové zdroje pitné vody.

Tady jenom několik příkladů můžeme projet rychleji, opět stovky projektů i na přirozené funkce krajiny, protože na ty samozřejmě nezapomínáme, jsou velmi důležité. To znamená vodní prvky, tůně, mokřady, malé vodní nádrže. A opět příklady podpořených projektů, jsou jich opravdu stovky. Tady jen pro zajímavost, začali jsme spolupráci i se Státním pozemkovým úřadem, který dělá tzv. komplexní pozemkové úpravy, a protože už neměl dostatek peněz, tak jsme mu nabídli, že by mohl čerpat z našeho operačního programu Životní prostředí, a máme tady první projekty.

Tady jen pár obrázků, tady vidíte zrovna, jak vypadají projekty tzv. velké dešťovky, na které teď hodně sázíme. To znamená projekty na využití dešťové vody pro obce, pro školy, úřady, zasakovací průlehy, propustné povrchy. To znamená ta voda, která odtékala doteď bez užitku, tak vidíte, jak ji lze využít. Tady vidíte malebné obrázky z krajiny, jakým způsobem se dají obnovovat malé vodní prvky, mokřady, tůně, rybníky. Tady jsou nové zdroje pitné vody, vodojemy.

Já bych tady ještě zdůraznil to, co jsme poměrně rychle přejeli a co považuji za strašně důležité. My se k tomu hned dostaneme. My opravdu děláme relativně velmi rychlé projekty, protože prostě to sucho nečeká. Můžeme mít dnes velké plány a máme velké plány na další strukturální akce, infrastrukturní akce, opravdu zásadní propojování vodovodní infrastruktury v republice, stavbu nových přehrad. Na tom všem se pracuje. Samozřejmě tohle je především hájemství kolegů z povodí, tedy z Ministerstva zemědělství.

My tu mozaiku doplňujeme velmi rychlými opatřeními, kterých děláme tisíce ročně, a třeba jak jsem říkal, nejvíce si ceníme těch nových zdrojů pitné vody pro obyvatele menších obcí, protože oni můžou získat tu pitnou vodu během několika měsíců, na kterou by normálně čekali léta a museli by být zásobováni cisternami.

Tady jenom poslední z té pestré mozaiky toho, co podporujeme a co taky velmi významně pomáhá. Kdybychom každý z nás tam, kde to můžeme mít, měli dům s mokřadní střechou, lidově řečeno se zelenou střechou, kterou taky podporujeme, tak byste se divili, jak úžasné vlastnosti, jak izolační, tak i z hlediska zadržení vody, taková zelená střecha má.

Teď zase od obrázků k číslům nebo datům. My máme teď v Poslanecké sněmovně klíčovou novelu vodního zákona. Novela vodního zákona má v sobě tzv. hlavu Sucho, protože dosud byly v českém právním řádu velmi dobře řešeny povodně a nyní tady máme i velmi dobře zpracováno jak stát, kraje, obce budou postupovat v případě opravdu mimořádného sucha, kterému zrovna momentálně čelíme.

Mluvili jsme o tom mockrát a ještě budeme, tady jsme si jenom dovolili vypíchnout, že za prvé tedy pevně věříme, že účinnost bude od 1. 1. příštího roku. Samozřejmě některé věci už fungují dnes, řekněme, v té rovině spolupráce s kraji, s obcemi. Vznikají tam tzv. komise sucha, dává se tam větší pravomoc vodoprávním úřadům, nebo chtěli bychom dát větší pravomoc vodoprávním úřadům.

Také zvyšujeme počet zdrojů vody, kde sledujeme odběry, z 6 000 kubíků na 1 000 kubíků za rok. Samozřejmě je kolem toho ještě ve Sněmovně a v Senátu debata, ale myslím si, že dnes nikdo nepochybuje o tom, že ten vodní zákon, který jsme připravili spolu s kolegy z Ministerstva zemědělství, oni jsou hlavní předkladatelé, my se na tom podílíme velmi aktivně, tak že je důležitý.

Teď ještě k aktuálním opatřením, pak se ještě dostaneme k dalším číslům. To znamená, nemáme jenom konkrétní projekty, desítky tisíc projektů, ale zabýváme se tím i z hlediska výzkumu. Znovu kolegové z Mendelovy univerzity, z CzechGlobu, z ČVUT, Zemědělské univerzity v Praze, z dalších vědeckých pracovišť, všichni společně spolupracujeme, protože čelíme tak obrovské výzvě, že samozřejmě všichni vědci se musí spojit do týmů, a my máme dnes právě velmi dobře vypsaný výzkumný program Prostředí pro život, kde už byly aktuálně schváleny první výzkumné projekty na sucho za 150 milionů korun a je tam právě celá řada vědeckých týmů, které posuzují sucho a jeho dopady a hlavně opatření proti němu ze všech možných úhlů.

To, co vidíme jako velmi zajímavé, už jsme se o tom taky zmiňovali, jsou projekty tzv. umělé infiltrace, kdy pomáháme přírodě zasakovat vodu. Příroda umí zasakovat vodu skvěle, někdy je potřeba jí pomoct, asi největší projekt umělé infiltrace je Káraný, kde vlastně produkuje obrovské množství kvalitní pitné vody, kdy se vlastně voda z řeky převádí do bazénů, kde se potom cíleně zasakuje a díky přírodní filtraci vzniká velmi kvalitní pitná voda.

My chceme přírodě pomáhat, máme konkrétní projekt v Meziboří v Krušných horách, který vlastně čeká už jen na zhotovitele stavby, a to je první takový pilotní projekt, kterých by mohly být stovky v České republice, kde v různých geologických vrstvách v podložích, podle schopnosti toho podloží samozřejmě filtrovat, respektive zadržovat vodu, potom chceme takové projekty nabízet obcím, podnikatelům a dalším, kteří takto budou schopni takto pomáhat přírodě jímat podzemní vodu.

Systém HAMR. Byla z něj tato brutální tabulka toho agronomického sucha, ale my velmi brzy představíme komplexní informační zdroj, velmi řekněme svým zaměřením na všechny druhy sucha bude mít obrovskou zdrojovou základnu vlastně všech zdrojů vody a všech odběrů vody v České republice. Velmi brzy ho představíme pro veřejnost i pro vodoprávní úřady a tento systém HAMR, což je zkratka několika anglických slov, bude vlastně sloužit i pro vodoprávní úřady jako zdroj informací o rozhodování, zda třeba povolovat někde další zdroje vody, omezovat odběry vody. Žádný podobný informační systém tady zatím není. Bude skutečně unikátní.

Intenzivně se Státní zdravotním ústavem pracujeme na využití tzv. šedé vody. To je málo znečištěná voda, která odtéká z koupelen a která se dá velmi dobře využít např. na splachování WC nebo po nějaké jemné úpravě na zálivku. Jsou první developerské projekty v Praze. Nechci teď dělat někomu konkrétně reklamu, ani nemůžu té firmě, ale je tady první developerský projekt v Praze, který už má využití šedé vody a má unikátní kombinaci srážkové vody a šedé vody.

Šedá voda je obrovské množství vody, kterou každý den vypouštíme, která je jemně znečištěná, mohli bychom ji znovu využít a je to budoucnost. Je to budoucnost určitě, protože my, k tomu, co jsem říkal na začátku a na závěr se k tomu ještě dostanu, co podle našeho názoru je opravdu nutné ještě více než doteď dělat v těch příštích letech.

Tak v neposlední řadě zpřísňujeme požadavky na výkon činnosti hydrogeologů a dohled při posudcích pro vrty na pitnou vodu, protože se prostě ukázalo, že dokud té vody bylo dost, tak nebyl v zásadě zas takový problém získat si nějaké povolení pro nový zdroj vody, protože se zdálo, že jestliže máme milion studní, můžeme jich klidně mít milion 200 tisíc.

Tady se dnes už jasně ukazuje, že se musí posuzovat ten odběr vody v globálu, komplexně v tom území a že se potom klidně může stát, že když někdo dostane povolení na nějaký nový vrt nebo studnu hlubokou, tak velmi snadno strhne vodu těm ostatním. A té vody už není dost pro všechny. A to je už dneska situace v celé řadě regionů na území celé České republiky, že kdyby všichni využili naplno svoje vodoprávní povolení, tak by nikdo neměl žádnou vodu, protože by si ji navzájem prostě vybrali velmi, velmi rychle. Takže opět bezprecedentní situace, kdy bude potřeba přehodnocovat v celé řadě oblastí vodoprávní povolení a už se to při suchu děje.

Tak v letošním roce… My máme teď otevřené výzvy za 2,5 miliardy korun a můžeme udělat 3 000 dalších projektů. Velká dešťovka, to jste viděli ty obrázky na zadržení dešťové vody u obcí, krajů, kdekoliv to jde, velké nádrže, vodopropustné povrchy místo asfaltových nebo betonových, úprava koryt vodních toků. Celkem 250 projektů jsme schopni udělat, máme na to miliardu korun.

Další posílení přirozených funkcí krajiny, 300 milionů korun, sídelní zeleň, 100 milionů korun, zdroje pitné vody, to je to, co jsem říkal. My máme 300 milionů, jsme schopni do toho dát další peníze, a jsme tedy schopni podpořit až 300 projektů pro dalších 140 000 lidí především v menších obcích nebo řekněme v částech větších obcí, které nejsou napojeny na kapacitní vodárenské nádrže typu Želivka, na které je napojena třeba Praha. Ale skutečně celá řada regionů visí na těch už velmi vyčerpaných, vysychajících nebo visí na těch studnách a my jsme schopni jim velmi rychle zajistit nové zdroje pitné vody.

Malá Dešťovka. Mnozí se jí smáli, pletli si Dešťovku se žížalou, taky jsme jako rybáři používali ten název dešťovka. Dnes má, myslím, mezi lidmi velikou popularitu. Udělali jsme mnoho tisíc projektů a dalších minimálně 1 800 projektů jsme připraveni udělat, a navíc, to vzápětí oznámím, přidáváme další peníze.

Domovní čistírny odpadních vod, další velmi zajímavý zdroj možnosti využití vody, protože voda nejde přímo do kanalizace odpadní vody, ale voda se pročišťuje a může pak ta pročištěná voda se použit třeba i z toho odtoku nebo do zásaku i na zálivku.

Výsadba stromů. Samozřejmě, musíme dál sázet stromy. Víte, že máme projekt deset milionů stromů a z mnoha zdrojů ho podporujeme a tohle je jeden z nich. A co je důležité – projektová příprava vodohospodářských projektů, protože chceme pomoci obcím, aby i v současné situaci, kdy tam samozřejmě bude nějaký výpadek daňových příjmů, tak obce by v žádném případě neměly omezovat projekty v boji proti suchu. A my jim chceme pomoc, že jim zafinancujeme i projektovou přípravu. Někdy se obce bojí, že prostě dají spoustu peněz za projekt, ten potom nevyjde, mají to v šuplíku a poté to musí vysvětlovat, proč to nerealizovaly. Takže my chceme 250 projektů takto podpořit.

Kde budeme tedy ještě přidávat? Chceme navýšit alokace té tzv. malé Dešťovky pro občany o 100 milionů korun tak, abychom pokryli všechny projekty. Navýšení alokací pro výsadbu stromů o 100 milionů. Chceme navýšit podporu na zelené střechy v Nové zelené úsporám z 500 na metr čtvereční na 800 korun po dohodě s odborníky a jednáme s Ministerstvem financí o navýšení prostředků pro ministerstvo pro letošní rok, a tady chci zdůraznit a takto jsme domluveni s panem premiérem: Prostě nestane se situace a zatím se ani nestala, jsme se o tom bavili s kolegou Valdmanem, že bychom zamítli nějaký projekt na boj se suchem kvůli tomu, že bychom na něj neměli peníze. To se prostě nestane. Nestalo se to a nestane. Je to absolutně zásadní, abychom všechny tyto projekty realizovali. Budeme realizovat další tisíce, desítky tisíc každý rok.

Prosím si poslední slide. Už jsem o tom hovořil. Připravuje se nová dotační výzva právě na projektovou přípravu. Jednáme již s Evropskou komisí o možnosti navýšení alokace podpory ještě z tohoto programu, protože teď se ta pravidla zjednodušila pro přírodě blízká opatření, a na 12. května po dohodě s panem ministrem Tomanem, ministrem zemědělství svoláváme Národní koalici boje proti suchu, která proběhne pravděpodobně tedy videokonferencí, ale to jí určitě neubere na důležitosti, protože tam chceme se všemi členy z krajů, obcí, Sdružení vodovodů kanalizací, Hospodářské komory, samozřejmě kolegů ze všech ministerstev a samozřejmě vědců, protože je tam celá řada vědců, odborníků včetně třeba pana profesora Trnky.

Chceme probrat připravenost, aktuální připravenost na možný krizový stav zásobování pitnou vodou v některých regionech, protože máme zatím dobře vodní nádrže, aspoň podle posledních zpráv, ale samozřejmě ty vodní průtoky jsou velmi slabé. Určitě, pokud se nestane zázrak, pokud skutečně teď nebude měsíc nebo dva měsíce pršet, tak budeme čelit vysychajícím řekám, některé malé vodní toky úplně vyschnou, budeme určitě čelit situaci, kdy budou desítky, možná stovky obcí, které mohou být zásobovány pak cisternami, protože ty jejich zdroje můžou pak vyschnout. To jsou scénáře, na které musíme být připraveni. Už tady v minulosti byly a nepochybně na ně připraveni budeme.

Já bych chtěl na závěr, dámy a pánové, zdůraznit jednu věc. My tady čelíme něčemu, podobně jako kůrovcová kalamita, která v tomto rozsahu v českých zemích – já jsem tenkrát použil, že tady nebyla od Marie Terezie. Ona tady velmi pravděpodobně nebyla v tomto rozsahu ani před Marií Terezií, protože takový rozsah jehličnatých stromů jsme tady ani neměli, jako máme teď. My prostě čelíme něčemu, kdy ty síly, které tam jsou, protože ono se úplně mění atmosférické proudění, proto tolik není toho vlhčího vzduchu, který klasicky k nám vždycky od toho západu šel, a když si dneska, a myslím si, že to každý vidíme, jak ubývá vlhkosti, jak ubývá rosy, když se běžně šel člověk v létě proběhnout a měl úplně mokré boty.

Dnes vidíme, že té vody je celkově výrazně méně, a my neporučíme větru, dešti. Tedy jestli to dokážou někde v jiných zemích, tak my to nedokážeme a asi si myslím, že lidstvo by to nemělo dělat, protože bůh ví, co by rozpoutalo. My se musíme připravit na to, že kombinací vzrůstající teploty, a i kdyby byly normální srážky, běžné srážky, tak už to samo o sobě nebude stačit, ale ony ty srážky jsou objemově nižší, a navíc distribučně rozdělené jinak. Dřív pršelo čtrnáct dní, dnes je ta situace taková, že je průtrž mračen, kdy naprší měsíční průměr za hodinu, za dvě hodiny. A my tu vodu prostě musíme zachytit za každou cenu.

Proto vyzývám obce, města, kraje, podnikatele, zemědělce, občany: Využívejte našich programů! Máme na to připravené projekty, máme na to připravené programy. Využívejte našich programů a zachytávejme v maximální možné míře vodu všude v krajině. My těch projektů budeme dál dělat desítky tisíc, ale nemůžeme to dělat samozřejmě, nezvládneme to bez daleko většího rozsahu projektů na té místní úrovni, které financujeme, ale nemůžeme je samozřejmě sami realizovat.

Stát nemůže dělat stovky tisíc projektů, kde bude sám investorem. Proto všechny, když se podíváme dneska na ten průběh, který nemusí být samozřejmě výjimečný v těch dalších letech. V maximální možné míře se snažme zachytit vodu, zadržet tu vodu v krajině, zachytit ji, abychom ji mohli znovu využít.

My v blízké době připravíme a představíme další opatření, legislativní opatření třeba z hlediska šedé vody, 12. května se zase sejdeme a budeme vám i s kolegou Tomanem ukazovat, jak jsme připraveni třeba z hlediska pitné vody atd. Tohle toto je výzva, která je okamžitá. A určitě ta pandemie, která ještě dnes řádí ve světě, a možná, že jako jedna z těch věcí, nad kterými bychom se měli teď zamyslet, je troška té pokory, jestli nám příroda tady tím nedává něco najevo. Ale bez vody nebude nic, bez vody nebude život. Je to největší výzva, které tento stát bude čelit v příštích letech a desítkách let. Děkuju.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Já děkuji panu ministrovi a nyní je prostor pro Vaše dotazy. Nejdříve poprosím o dotazy tady v sále.

Česká televize: Já jsem se chtěla zeptat. Vy jste tady představil svoje plány, projekty, které běží, které plánujete. Ale přeci jen třeba podle poslední studie vědců z InterSucho je nejhorší sucho za posledních 500 let, tak lze dělat třeba ještě více? Jak vypadají vyjednávání s Ministerstvem financí o těch dalších třech miliardách a 500 milionech? A pak druhý dotaz, jestli můžete přiblížit, co budete toho 12. května řešit na Národní koalici boje proti suchu. Děkuji.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Tak začnu tou druhou. To už jsem trochu řekl, asi to nebylo úplně pochopitelné, asi mumlám přes roušku. Ale my budeme řešit na Národní koalici samozřejmě několik zásadních věcí. To první určitě bude, protože tam budou zástupci Sdružení vodovodů a kanalizací, budou tam samozřejmě kolegové z Ministerstva zemědělství, kteří mají v gesci zásobování pitnou vodu, budou tam zástupci povodí. Budeme určitě řešit obecně připravenost státu České republiky, a budou tam samozřejmě zástupci krajů a zástupci měst a obcí, na případný krizový stav, ale nyní v uvozovkách – toto nemusí znamenat, že by se kvůli tomu vyhlašoval.

Ale musíme být připraveni na to, protože zatím ten začátek roku je řekněme katastrofický z hlediska množství vody, a musíme být připraveni na to, že pokud by pokračoval v tomto, nedošlo by k nějakým významnějším srážkám, tak skutečně musíme být připraveni na zásobování možná desítek obcí, což samozřejmě nyní dělají vodohospodářské společnosti, ale je tady také Správa státních hmotných rezerv, se kterou taky jednáme atd. o tom, jestli jsme připraveni zásobovat regionálně ty obce, kde by došlo, tak jako se to stalo v roce 2019, 2018, byly to desítky obcí, k nějakým problémům s jejich vlastními zdroji pitné vody.

Budeme se samozřejmě bavit o tom, jak jsou naplněny vodní nádrže, jakým způsobem vidí kolegové dál i v kombinaci s předpovědí počasí, jakkoliv si dokážete představit, že tohle je vždycky problematické, ta dlouhodobá předpověď, takže na to nemůžeme spoléhat. Budeme se určitě bavit právě o těch dalších opatřeních, protože já jsem tady mluvil o patřeních Ministerstva životního prostředí, ale pan kolega Toman bude určitě informovat o tom, v jakém stádiu je příprava přehrad, dalších vodárenských nádrží především zdůrazňuji, nechci slovíčkařit, ale vodárenské nádrže, co jsou na pitnou vodu, obecně pak třeba přehradní nádrže mají jiný účel protipovodňový, rekreační nebo řekněme vodu pro zemědělství. Jsou tady další projekty, které připravujeme, nové zdroje, Vlachovice, Nové Heřmínovy, Skalička, Senomaty, Šanov, Kryry, ty větší vodní nádrže.

Kolegové tam určitě budou informovat i o přípravě propojování vodárenských soustav, kdy vlastně my budeme převádět vodu mezi povodími v rámci České republiky, protože jsou některé relativně vodnatější oblasti, ale ono jich ubývá, a my třeba budeme převádět, jeden z projektů je převod z Ohře do té nejsušší oblastí právě Rakovnicka, to je právě ta oblast Senomaty, Šanov a Kryry a další. Budeme tam mluvit o dalších projektech a to úzce souvisí s tím, na co jste se ptala v té první otázce.

Víte, problém je prostě v tom, že my, pokud bude významný výpadek, jaký zatím je, těch srážek, tak on je daleko větší než akumulační schopnost všech těch projektů. I kdybychom udělali dalších 100 000. projektů okamžitě, a to samozřejmě nejde v čase, tak my nejsme schopni dohonit ten deficit srážek. Jediné, co můžeme a musíme udělat: Maximálně využít tu vodu, která tady spadne. My nebudeme pouštní oblast, jako Česká republika, i když oblast jižní Moravy už někde má takřka charakter polopouště. Ale je to prostě…

Zjednodušeně řečeno: My budeme dělat další projekty. Jestliže jich dneska děláme tisíce, musíme jich dělat desítky tisíc. Máme naštěstí všechny úspěšné programy, které fungují, a to konkrétně. Proto bych já dnes rád konkrétně vyzval a vyzval jsem města a obce, aby i v této složité době ty projekty s námi připravovaly. Jestliže my dělali před několika měsíci, minulý rok jsme dělali projekty na první Dešťovku, tak dneska už máme sto nebo přes sto žádostí konkrétních projektů na zadržování dešťové vody ve velkém. A proč jich nemáme tisíc nebo, teď plácnu, deset tisíc, když máme 6 200 obcí?

To jsou věci, kde možná pateticky prostě je chceme vyzvat, aby do těch projektů šli. Že není nic důležitějšího. Není důležitý ani chodník, rozhledna, teď se omlouvám, dostanu určitě céres od kolegů ze Svazu měst a obcí za to, ale já si myslím, že všichni si rozumíme: Není nic důležitějšího, než je voda. To znamená, všechny věci se budu snažit přesvědčit, abychom ty síly jsme zaměřili tam, a já věřím, že i lidi to chápou.

Když se dnes podíváte na průzkumy veřejného mínění, tak lidé se obávají sucha. Zažíváme ho a nesmíme se dostat do toho katastrofického stavu a nedostaneme se tam. My dnes pořád řešíme prevenci, aby nevznikl fatální nedostatek vody v celorepublikovém rozsahu. My budeme krizově připraveni, ale nechceme se do té situace dostat. Takže to na Vaši otázku.

Ale samozřejmě já dnes, pokud se mě ptáte, kde já vidím tu budoucnost, tak kromě daleko většího množství projektů na zadržení vody, tak samozřejmě ta budoucnost je i ve využití té odpadní vody, protože jdeme cestou Izraele. Izrael výborně využívá odpadní vody. Především tu šedou vodu. To jsou obrovské objemy, stovky kubíků vlastně ročně, které odcházejí v odpadní vodě a daly by se dále využít.

A samozřejmě alfa a omega je klimatická změna. Tam je jediné obrovské ale, a to je to, samozřejmě, ta řekněme setrvačnost je tak obrovská, a hlavně v tom nejsme sami. My si teď můžeme pomoct v rámci České republiky, Evropy. Můžeme udělat ty projekty. Ale i kdyby dnes Česká republika zítra přestala topit, svítit, jezdit autem, jakoliv produkovat CO₂, tak z toho CO₂ ubydou desetiny procenta na světě a neovlivní to klimatickou změnu. To znamená, tady potřebujeme celý svět, což se zatím úplně nedaří, aby se shodl na tom snižování emisí. Ale je tady jasně, že toto je ta prapříčina, ale ta adaptační opatření jsou strašně důležitá, protože to je něco co máme my reálně v ruce.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Poprosím, máme nějaký další dotaz ze sálu?

Adéla Jelínková, TV Prima: Dobrý den. Pane ministře, já bych chtěla zeptat a opravte mě, jestli se mýlím. Vy jste zmiňoval projekt Velké dešťovky, na který jste říkal, že velice sázíte. Mě by zajímalo, jestli z těch projektů, které už plánujete nebo například které už běží, je jeden, který můžete opravdu vypíchnout a říct z těch dat, které už máte k dispozici, víte, že funguje a že vlastně se o něj může Ministerstvo životního prostředí nějakým způsobem opřít. A druhá otázka je, jak vlastně celkově funguje ta kooperace s Ministerstvem zemědělství? Vy jste zmiňoval tuto novelu zákona, která je ve druhém čtení. Tak v rámci těch projektů, jak moc vlastně kooperujete s Ministerstvem zemědělství? Děkuji.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Tak já začnu zase od konce a pak předám slovo Petru Valdmanovi, který se taky těší na nějaký váš dotaz. Je to skutečně jako můj nejvěrnější druh a spolu jsme také celou řadu projektů udělali a připravovali. Státní fond životního prostředí opravdu v tom odvádí skvělou práci a já si myslím, že i dnes obce to prostě oceňují, protože bez Státního fondu životního prostředí by celá řada těch projektů prostě nemohla, nemohla být.

Ta spolupráce je dobrá. Já vím, že občas média mají rády spor, konflikt, jak se někdo prostě hádá. No my se s panem ministrem Tomanem taky hádáme. Ale v drtivé většině případů, když se hádáme, tak se hádáme o věc. A to, co se povedlo, co prostě dřív historicky příliš nefungovalo, ale to už začalo ještě před ministrem Tomanem, ale dnes to pokračuje...

Víte, dřív to bylo tak, že bylo to takové klišé, že Ministerstvo životního prostředí podporuje pouze přírodě blízká opatření a nenávidí takzvaně beton. To znamená, nenávidí přehrady jakéhokoliv druhu, a naopak Ministerstvo zemědělství právě opačně. My jsme si to už tenkrát, před těmi pěti šesti lety, s předchůdcem pana ministra, nebo s předchůdci vyjasnili a pan ministr Toman na to má úplně stejný názor. Prostě ten soupeř, kterému čelíme, je tak strašně silný, že jediné, co my můžeme udělat, je spojit ty síly, kapacitně. A ještě nejstrašnější by bylo, kdybychon se prostě v tom hádali.

Takže my jsme schopni se v drtivé většině případů prostě dohodnout. Teď zrovna řešíme, spolu jsme řešili, spolu jsme připravovali vodní zákon. Teď připravujeme rozšíření generelu lokalit, které budou chráněny pro takzvanou povrchovou akumulaci vod. To znamená, zjednodušeně řečeno, nové přehrady, nové vodárenské nádrže. Teď zrovna kolegové v těchto dnech připravují nějakou možnost rozšíření tohoto generelu o další desítky, další desítky věcí, další desítky projektů.

Je jasné, že zemědělství z pohledu nebo z titulu své gesce především podporuje přirozeně tu zemědělskou oblast, ale má v gesci pitnou vodu, a je taky jasné, že samozřejmě toto musíme, že se na tom musíme dohodnout. Ale já tu spolupráci hodnotím jako dobrou nebo jako velmi dobrou proti tomu, co bylo prostě v minulosti před deseti a více lety, kdy ty baráky takzvaně, ty rezorty se moc neměly rády, když to řeknu hodně jemně.

A koneckonců taky naši společnou práci zase uvidíte 12. května, kdy, jak věřím, se tady znovu sejdeme a budeme se bavit třeba i o těch dalších projektech.

Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR: Já možná zareaguji na ten dotaz na vzorové projekty. Použiju tu prezentaci, jsou tam v zásadě tři. Ten první vzorový projekt je v základní škole v Praze 4, kde zřídili akumulační nádrž na záchyt srážkové vody, kterou později využívají například na zálivku zeleně. To znamená, to jsou projekty na akumulaci a pozdější využití srážkové vody. A pak jsou dva projekty, které řeší to, že srážková voda, která dopadá na plochy, neodtéká dešťovou kanalizací do vodního toku a zpět z České republiky, ale jímá tu vodu a postupně zaskakuje. Ať už to je v Moravském Písku, kde v rámci rekonstrukce náměstí vlastně zřídili možnost zasakování vody, anebo v Bruntále, kde udělali zasakovací pruhy s rýhou, to znamená cokoliv, co naprší v rámci těch přívalových dešťů, tak se potom postupně zasakuje a dotuje, minimálně ty mělké zvodně.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Nějaký další dotaz, prosím.

Adéla Jelínková, TV Prima: Já jestli ještě můžu mít ještě jeden doplňující na pana ministra, co se týče té Národní koalice pro boj se suchem. V té tiskové zprávě se píše, že chcete řešit konkrétní krizové scénáře, tak zda byste to mohl trošku přiblížit, jestli už tedy opravdu víte, co konkrétního s nimi budete řešit? Děkuji.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: My jsme tam zase nevyndali něco z nějaké meziverze tiskové zprávy. Ne, určitě teď prosím to neberte, jako že teď už bychom měli, řekněme, jsme věděli, že někde je totální krize. Já už jsem to tady říkal. My zatím z principu předběžné opatrnosti, tak vidíme, že ten stav, ze kterého vstupujeme do jarního letního období, kdy samozřejmě to sucho pravděpodobně bude největší, znovu říkám, pokud se nestane nějaký zázrak, kéž by propršely dva měsíce. Možná někdo z vás by nebyl rád ohledně dovolené, já bych si to teda strašně přál sobecky, to mi odpusťte, kdyby propršely dva měsíce, protože my bychom skutečně potřebovali, aby pršelo skoro dva měsíce nebo tři měsíce v kuse. Aby se vůbec dosytily podzemní zdroje na nějakou aspoň řekněme úroveň, která se blíží tomu normálu.

To znamená, my se tam chceme skutečně bavit o tom, jak jsme připraveni z hlediska, protože každá ta správa povodí a správy povodí to dělají každý den a dělají to velmi seriózně. Máme obrovskou výhodu jako Česká republika, že máme skvělé vodní hospodářství, historicky. Máme celou řadu odborníků na vodní hospodářství. Správy povodí samozřejmě řeší průtoky, řeší, takový hezký výraz, nadrženost vodních nádrží, tedy respektive naplněnost vodních nádrží a to, jak ty vodní nádrže v případě, prostě jaké budou manipulace s vodními nádržemi.

A samozřejmě vodárenské společnosti, které jsou zastoupeny v Národní koalici svým Sdružením SOVAK, tak mají zase informaci z regionů. Protože SOVAK, jestli se nemýlím, má asi 115 členů a ti zásobují asi 90 procent České republiky pitnou vodou, nebo 80 procent. Takže my tam samozřejmě probereme, jak vypadá předpoklad. Zatím ale ten meteorologický předpoklad tedy je špatný. To znamená, my musíme být připraveni na to, že tady se nám bude opakovat rok 2015 nebo 2018, který byl rekordně suchý, kdy opravdu docházelo prostě k masivním výpadkům především v těch malých obcích, a ještě do něj jdeme z horší výchozí pozice. Takže berte to tak, že tohle to je teď prostě z principu předběžné opatrnosti.

A potom, pokud bude potřeba a pan ministr Toman to samozřejmě dělá průběžně, tak on má informace, které určitě dostává, možná každý den, nejpozději každý týden o tom, jak se ta situace vyvíjí. Určitě vás budeme o tom informovat.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Máme v sále nějaké další dotazy? Pokud nemáme, tak bychom přešli k dotazům přes Webex.

Veronika Beníšková, Odbor komunikace Úřadu vlády: O první dotaz poprosím Viktora Votrubu z Hospodářských novin.

Viktor Votruba, Hospodářské noviny: Dobrý den, doufám, že se slyšíme. Já bych navázal na tu spolupráci s Ministerstvem zemědělství. Vy jste nám tady prezentoval výčet projektů, které jste udělali, které chystáte. Jen když to srovnám s tím, jak zásadní je pro zadržování vody v krajině zemědělská půda, jak zásadní jsou tam lesy, tak nejsou tyhlety všechny projekty, ať už jsou to velké malé dešťovky a další, spíš takové kosmetické změny oproti tomu zásadnímu, co tady nám leží na zemědělské půdě a v lesích. A tam moc změn nevidím a říkám si, jestli Ministerstvo životního prostředí, i když na to nemá tak silné páky jako Ministerstvo zemědělství, přeci jen tady v tom nedělá málo a jestli byste neměli na Ministerstvo zemědělství víc tlačit. Zemědělství je stále tak jako myšlenkově pozadu, velká část polí je odvodňována melioracemi, drenážemi. Nevím o tom, že by někde ty drenáže se rušily. Proč tady na to nejsou nějaké projekty?

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Samozřejmě jsou. Jenom my z našeho operačního programu Životní prostředí jich máme stovky, kdy děláme konkrétní projekty. Samozřejmě i pro zemědělce. Víte, vy to stavíte tak, jako kdyby si to ti zemědělci neuvědomovali. Oni to samozřejmě ví. Já nerozlišuju sedláky velké a malé prostě, jako že ti malí jsou jako výborní a ti velcí jsou všichni špatní. Sedlák je prostě buď dobrej, anebo špatnej. Ale skoro bych si vymyslel ještě lepší slovo, tvrdší.

Proboha přece každý sedlák ví, že bez té vody neudělá nic, on bez vody nebude mít úrodu. To i když tam hodíte hnojivo, ale nebude mít prostě vodu, tak se mu to neurodí. Máte pravdu, že historicky tam byl určitý konzervativní přístup zemědělců, ale to vidíme i jinde. Ale já vám uvedu jeden konkrétní případ. Ono, myslím to použil pan profesor Trnka. Já myslím, že od vědce ho možná i jako média vezmete jinak než od ministra, když já jsem taky jako svým původním založením řekneme geolog. Tak k té vodě mám taky relativně blízko.

Ale pan profesor Trnka z CzechGlobu říkal jednu věc: Kdyby fungovalo ohledně těch velkých honů, tedy těch velkých polí, a té erozní schopnosti to, co se dneska říká univerzálně, jako že to je problém, tak potom by ovšem se nestalo to, že úplně stejný problém mají v Polsku, v Maďarsku, v Německu, v Rakousku. Prostě dnes střední Evropa je skutečně výrazně pod vlivem prostě sucha.

Máte ale pravdu určitě v tom, že co by pomohlo a co pomáhá ale, je tady samozřejmě nově nové pravidlo, maximálně třicetihektarová plocha jednoho pole nerozděleného nějakým způsobem. To už teď vlastně začíná fungovat. Jsou tady další věci. Je tady zemědělská politika EU, greening atd.

Samozřejmě zemědělská půda by mohla, kdyby měla víc organické hmoty, možná kdyby pole byly menší, zadržovat více vody. Ale to, o čem my hovoříme, to samé se týká lesů, ale to, o čem my hovoříme, je, že především my musíme zajistit pitnou vodu, kromě vody v krajině také. A to nám úplně nepomůže, jestli uděláme třeba tisíc remízků. Ale my je samozřejmě děláme. Jako my děláme tisíce projektů na zadržení vody opravdu v krajině, včetně zemědělské krajiny.

Možná, že o nich tolik nemluvíme, a teď se hodně mluvilo o jiném tématu, zase o nich mluvit budeme. Takže jestli chcete vědět, jestli si myslíme, že děláme všichni maximum – no určitě musíme dělat ještě víc, všichni. To se týká nás, to se týká Ministerstva zemědělství, to se týká všech. Všichni ještě děláme tisíce projektů a musíme jich dělat desítky tisíc.

Ale nemyslím si, že to je úplně samospásné. Můžu vás ujistit, že pokud bude takovýhle ráz počasí, jako že nebude prostě pršet, to se vzrůstající teplotou, tak kdybychom dneska udělali tisíce opatření v krajině, tak stejně tu vodu nebudeme mít. Budeme mít o trochu víc, ale nebudeme mít dost. To znamená, musíme udělat celou tu – všechny ty puzzle dohromady.

Viktor Votruba, Hospodářské noviny: Co se týče tedy zemědělství a zadržování vody v půdě, tak vy to nevnímáte jako zásadní, jako největší téma?

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Vy mě zřejmě neposloucháte. Já to vnímám jako velmi důležité téma, jako jedno z témat. Ale vím, že by to hrotíte dost často jako zemědělci versus zbytek světa. Určitě, zemědělci mají jako i v tomto rezervy. Mají je, nesporně. A uvědomuji si je. Taky proto se dnes připravuje celá řada věcí. Ale znovu říkám, pokud zemědělci sami nebudou dělat tato opatření, tak oni nebudou mít vodu. Prostě první na to doplatí. Vždyť největší dopady jsou na zemědělství. A já se ptám: Přece stát jim nemusí říkat, co mají dělat? To oni musí vědět sami. To je stejné jako podnikatelé. Dnes majitelé továren si dělají sami vlastně opatření na zadržení vody, protože nemůžou spoléhat na to, že budou mít vodu v řekách, na chlazení třeba.

Takže už si dělají cirkulační vlastně takzvaně ostrovní provozy. A já říkám: Prostě pokud ten zemědělec je normální, ani nechci říct moudrý, tak přece on sám musí dělat opatření, aby prostě zadržel na svých pozemcích vodu, která mu potom zajistí úrodu. Takže samozřejmě, nesporně všichni máme ještě v tom prostě rezervu a ty tlaky na Ministerstvo zemědělství samozřejmě existují. S panem ministrem Tomanem se o tom bavíme velmi často. Já si myslím, že on velmi dobře ví, kam to prostě musí směřovat, protože jinak by se zemědělství v některých oblastech už skutečně stalo velkým problémem bez vody.

Viktor Votruba, Hospodářské noviny: Ještě bych se chtěl zeptat na Velkou dešťovku. Vy jste zmiňoval, že na projekty v rámci ní máte vyčleněnou jednu miliardu korun. Předtím jste říkal, že máte celkově balík 2,5 miliardy. Dá se to brát, že tedy na velkou Dešťovku bude největší díl z toho dvouapůlmiliardového balíku?

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Pak ještě předám slovo panu Valdmanovi. Ale já vás zase znovu, prosím, je to hodně důležité, ujišťuji, že my ty peníze budeme mít na všechna opatření. Prostě je musíme sehnat na všechno, jak na Velkou dešťovku, tak na malou Dešťovku, tak na všechny zdroje. Prostě pokud budeme mít kvalitní projekty, dobré projekty, a drtivá většina z nich je dobrých, tak na to ty peníze prostě seženeme, ať už z evropských zdrojů nebo z národního rozpočtu. Je to opravdu nejdůležitější téma. Takže jenom bych požádal o ten detail kolem Velké dešťovky.

Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR: Určitě. Na té prezentaci byly vlastně aktuálně otevřené výzvy. A z těch aktuálně otevřených výzev je ten největší objem jedné miliardy výzva na Velkou dešťovku kde příjem žádosti probíhá kontinuálně, my kontinuálně žádosti posuzujeme, schvalujeme tak, jak chodí.

Nesmíme zapomínat to, že od příštího roku začíná nové programové období Evropské unie. To znamená, my zase budeme připraveni nastartovat nový operační program Životní prostředí a kontinuálně pokračovat v podpoře investic do zadržení vody v krajině včetně Velké dešťovky. A i z toho důvodu chceme vlastně tou projektovou přípravou v té nynější pandemické době ještě více namotivovat zejména obce, protože to jsou ty realizátoři projektů na velké dešťovky. Aby s tou přípravou nepolevovaly a aby využily ten prostor, když třeba teď ještě nemají zajištěný projekt, tak aby ho začaly připravovat, aby mohly hned v příštím roce naskočit třeba do nového operačního programu Životní prostředí.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Já to jen doplním. My jsme měli jednání vlastně se Svazem měst a obcí, s panem předsedou Luklem, s paní ředitelkou Vladykovou, videokonferenci a ještě za účasti pana premiéra. A také jsme vlastně vyzývali a oni řekli, že pro obce, samozřejmě nemůžou mluvit za všechny obce, ale že pro obce bude absolutní prioritou právě boj se suchem a že určitě by to nemělo být tak, že obce kvůli tomu pozastaví některé projekty včetně Velké dešťovky. A zrovna toto jsou projekty, které skutečně bez té municipální sféry nejsme schopni udělat v takovém množství.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Poprosím další dotaz.

Veronika Beníšková, Odbor komunikace Úřadu vlády: Další dotaz pan Lhotský. Slyšíme se? Nemáte vypnutý mikrofon?

Richard Brabec, ministr životního prostředí: My vás celkem dobře vidíme, ale hůře slyšíme.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Tak jestli můžu poprosit dál nebo to jsou všechny dotazy? Takže my vám v tuto chvíli děkujeme, že jste přišli. Děkujeme za pozornost a těšíme se někdy příště na shledanou.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Děkujeme a nesmíme zůstat na suchu. Díky a nashledanou.