Tiskové konference

8. 2. 2019 10:56

Tisková konference po jednání vlády, 8. února 2019

Marcela Svobodová, Odbor komunikace Úřadu vlády: Hezké dopoledne, dámy a pánové, vítám vás na tiskové konferenci po dnešním jednání vlády. Vítám zde ministryni financí paní Alenu Schillerovou a ministra spravedlnosti pana Jana Kněžínka. O úvodní slovo poprosím paní ministryni Schillerovou.

Alena Schillerová, ministryně financí: Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás přivítala na dnešní tiskové konferenci po jednání vlády a seznámila vás s nejzásadnějšími body, které jsme tam dnes řešili a projednávali. Především to byl nově zakotvený Státní fond rozvoje bydlení, který se vlastně vytvořil na pozici novely zákona o Státním fondu rozvoje bydlení, kde cílem toho návrhu je rozšířit působnost stávajícího Státního fondu rozvoje bydlení o další aktivity, které se budou vztahovat především k rozvoji regionálního rozvoje a které jsou v kompetenci Ministerstva pro místní rozvoj. Proto také se bude měnit stávající název na Státní fond podpory investic. Tento návrh byl schválen po krátké diskusi a poté, co tam byly upraveny některé body tak, aby byly plně v souladu s rozpočtovými pravidly.

Já bych se ráda věnovala dvěma poslaneckým návrhům.  Jeden je z dílny poslanců Radima Fialy, Tomia Okamury a dalších a mění některé zákony, které souvisí s potíráním lichvářských půjček, a další je z dílny poslanců komunistických – Grospiče, Filipa, Dolejše – a vlastně se věnuje obdobné úpravě, to znamená, navrhuje v zákonu o spotřebitelském úvěru stanovit maximální hranici RPSN ve výši desetinásobku repo sazby stanovené Českou národní bankou.

To téma není nové, my se mu na Ministerstvu financí věnujeme poměrně intenzivně a chtěla bych zdůraznit, že Ministerstvo financí prosadilo v minulém volebním období nový zákon o spotřebitelském úvěru. Ten se stal účinný 1. prosince 2016 a přinesl celou řadu novinek, které oblast spotřebitelského úvěru jednoznačně regulují. Zavedl zastropování nákladů na předčasné splacení úvěru, úroku z prodlení, smluvních pokut či sankčních nákladů. Ten, kdo poskytuje úvěr, je povinen posoudit úvěryschopnost žadatele. To znamená, zda jeho příjmy a výdaje, zda bude schopen v budoucnosti ten úvěr splácet.

My v oblasti poskytování nebankovních úvěrů na trhu v rámci České republiky máme dnes asi 85 společností, které podléhají naprosto přísné regulaci České národní banky, což také bylo uzákoněno tímto zákonem. To znamená jednak Česká národní banka je povinna je sankcionovat, je povinna sledovat jejich činnost. Kdybychom zastropovali, tak jak požadují tyto návrhy, každý trochu jinak, ale v podstatě obdobně, nějakou sazbou RPSN, jak je navrhováno, tak ten problém to v žádném případě neřeší. My už dnes máme stropy. Stropy jsou dány konstantní judikaturou, ať už judikaturou trestních soudů, tak judikaturou civilních soudů. To zastropování se pohybuje asi v tří až čtyřnásobku převyšujícím obvyklou výši úroku požadovanou bankami. A to, co převyšuje, tak je považováno už za lichvu.

Takže my už to nastaveno máme a v rámci oficiálních bankovních, těch nebankovních společností, které poskytují úvěry, vlastně toto je dodržováno. To znamená: My nevyřešíme, tím, že zavedeme RPSN, problematiku té šedé lichvy. To znamená toho, že člověk, který se dostane do nějaké tísně, si půjde půjčit týden nebo den před výplatou pár korun někde do průjezdu a tam jsou mu samozřejmě půjčeny za naprosto nehorázný úrok.

To znamená, že toto není cesta, kterou bychom vylepšili. To, že dnes máme 900 000 lidí v exekuci, je dáno vlastně velice často těmi starými situacemi v době, kdy se lidé dostali do dluhové pasti, prostě půjčovali si a dostali se do ní velice často i kvůli tomu, že se dostali do rukou těchto lichvářů. To znamená, že my tu máme naprosto revoluční zákon o spotřebitelském úvěru. Já jsem v loňském roce v létě uspořádala na Ministerstvu financí kulatý stůl, kam jsem pozvala všechny nevládní organizace, ať už to byl Člověk v tísni a další, se kterými jsem diskutovala zkušenosti zákona o spotřebitelském úvěru. Pozvala jsem tam další různé zástupce svazů, pozvala jsem tam zástupce Ministerstva spravedlnosti, byl z toho i tiskový výstup a jednoznačně tam zaznívalo: Nechte tento zákon žít. Je tady, je to dobrá norma, je hodnocena dobře jak veřejností, tak i nevládním sektorem, tak například dnes ho velice ocenil i viceguvernér České národní banky na jednání vlády, a neotvírejme ho po tak krátké době, kdy zase bude vystaven různým lobbistickým zájmům.

Takže to byly zásadní důvody, proč jsme tyto návrhy odmítli. Že neřeší problémy, které jsou, a naopak by mohly lidi zpátky do té dluhové pasti vyhnat v mnohem větší míře. Dokonce bylo velice zajímavé i stanovisko viceguvernéra České národní banky, který podpořil tyto návrhy, to znamená návrhy na zamítnutí, a podpořil je třeba i tím, že máme tolik druhů různých úvěrů, takže by bylo vlastně velice těžké stanovit pouze jednu sazbu. Museli bychom ji stanovovat vlastně různě pro různé druhy úvěrů a stejně bychom nebyli schopni postihnout všechny typy úvěrů.

To znamená: Máme tady dobrý zákon, reguluje tento zákon, reguluje nám společnosti, které poskytují oficiálně pod dohledem České národní banky tyto peněžní prostředky v rámci nebankovního sektoru a tam jsou tyto sazby regulovány na základě standardní, a hlavně konstantní judikatury trestních i civilních soudů. Takže to jsou ty zásadní důvody, proč vlastně vláda dala negativní stanovisko k těmto dvěma návrhům.

Děkuji vám za pozornost.

Marcela Svobodová, Odbor komunikace Úřadu vlády: Já děkuji paní ministryni Schillerové a poprosím o vyjádření pana ministra Kněžínka.

Jan Kněžínek, ministr spravedlnosti: Děkuji, také přeji krásný dobrý den. Já jen ve stručnosti se vyjádřím k ostatním legislativním návrhům, o kterých nemluvila paní ministryně a které dnes vláda projednávala. Prvním z nich je návrh pana poslance Petra Dolínka na novelu zákona o silničním provozu, kde cílem této novely je umožnit obecní polici, aby příkazem na místě projednávala přestupky spáchané nedovolenou jízdou ve vyhrazeném jízdním pruhu, přičemž tyto přestupky by zároveň mohly spadat do režimu takzvané objektivní odpovědnosti provozovatele, pokud by byly zjištěny kamerovým systémem. Vláda k tomuto návrhu zaujala doporučující, souhlasné stanovisko, a doporučuje tedy, aby tato právní norma byla přijata a aby obecní policie získala toto nové právní oprávnění.

Dalším projednávaným návrhem byla potom novela správního řádu, předložená poslanci Občanské demokratické strany, která se týká problematiky vydávání takzvaných závazných stanovisek, která jsou potom podkladem pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Poslanci ODS navrhují zalhůtovat třicetidenní lhůtou vydání tohoto stanoviska, což ale v zásadě platí už podle stávající právní úpravy. Nicméně marné uplynutí této třicetidenní lhůty by mělo být nově spojeno s fikcí souhlasu. S fikcí, která tedy umožňuje vydat následující navazující rozhodnutí.

My jsme o té věci debatovali. Chápeme důvody, které k tomu poslance ODS vedou. V zásadě chápeme i tu ideu, že v některých případech je skutečně nutné na správní úřady tlačit, aby rozhodovaly rychle a třeba i pod sankcí fikce souhlasného stanoviska. Nicméně dospěli jsme k závěru, že by to nemělo být děláno en bloc, ale selektivně tam, kde převažuje zvláštní zájem na rychlosti správního řízení.

Proto poměrně záhy bude vláda projednávat podobnou úpravu, ale jen v zákoně o urychlení výstavby dopravní infrastruktury. Uvažuje se o jistých věcích i v úpravě stavebního práva, která se také chystá a kde je připraven věcný záměr zákona. Nicméně zavádět to pro všechny druhy řízení, například pro vývoz zbraní do nějakého problematického státu, kde, pokud by se Ministerstvo zahraničí nebo zpravodajské služby nevyjádřily včas, tak by platilo, že ten vývoz je možné uskutečnit, tak to skutečně nepovažujeme za vhodné. Je potřeba vždy pokaždé poměřovat ten konkrétní veřejný zájem. Proto také vláda zaujala nesouhlasné stanovisko k této obecné úpravě a bude preferovat řešení skrze zvláštní zákony podle toho kterého druhu řízení, o který v dané věci půjde.

Další z poslaneckých návrhů, který byl projednáván, je návrh pana poslance Grospiče, Grebeníčka a Pojezdného na vydání zákona o státním jazyce České republiky, to znamená uzákonění češtiny jako státního preferovaného jazyka. Tady předesílám, že vláda zaujala také nesouhlasné stanovisko. Ne proto, že by chtěla preferovat češtinu, nicméně proto, že ten návrh, tak jak je obsažen tedy v tom příslušném tisku, je v podstatě zbytečný.

Užívání českého jazyka je už dnes v úředním styku regulováno příslušnými procesními předpisy, ať už jde o správní řád, občanský soudní řád, trestná řád, daňový řád atd. A zavádět zákon, který by v podstatě byl pouhou proklamací toho, co už jinak platí podle zvláštních zákonů, odporuje principům nějaké racionální normotvorby. Často býváme kritizováni, že máme příliš mnoho zákonů. Proto přijímat další zákon, který vlastně nic nereguluje, se jeví jako zbytečné. Proto tedy nesouhlasné stanovisko. Nicméně preference češtiny v úředním styku platí už nyní podle příslušných procesních předpisů a je to jasně dané pravidlo.

K legislativním bodům z mé strany vše.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Zvuková příloha

Tisková konference po jednání vlády, 8. února 2019

Související zprávy