Tisková konference zmocněnkyně vlády pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové k předložení nového zákona o domácím násilí, 9. května 2023

Lenka Čermáková, Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády: Dobré ráno, vážené dámy, vážení pánové, vítáme vás na tiskové konferenci k připravovanému zákonu o domácím násilí. Tiskovou konferenci pořádáme u příležitosti chystaného předložení tohoto zákona do meziresortního připomínkového řízení. Pořádáme ji jako Odbor rovnosti žen a mužů ve spolupráci se zmocněnkyní vlády pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou. Pozvání přijaly také paní poslankyně Eva Decroix a Barbora Urbanová, které se na přípravě zákona od jeho počátku aktivně podílely. Z důvodu nabitého pracovního programu tady ale dnes nemohou být s námi, a proto se k nám připojily online. Děkujeme a vítám obě dámy na webexu online.

Dovolte mi také přivítat pana náměstka Karla Dvořáka z Ministerstva spravedlnosti a zástupkyně organizací pomáhajících obětem domácího násilí – paní Branislavu Marvánovou Vargovou z ROSY a paní Martinu Houžvovou z ProFemu. Tolik k úvodnímu představení a nyní předávám slovo paní zmocněnkyni Kláře Šimáčkové Laurenčíkové.

Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva: Tak krásné ráno všem, dámy a pánové, velké díky, že jste dorazili na naši tiskovou konferenci a máte zájem o tak závažnou a důležitou problematiku, jako je agenda domácího násilí. Děkuji také všem ostatním vystupujícím, že vládní návrh zákona o domácím násilí společně se mnou dnes představí. Taktéž velmi děkuji paní poslankyni Evě Decroix a paní poslankyni Barboře Urbanové, že jsou zde s námi a celou dobu významně pomáhají zákonu na svět. Taktéž bych chtěla velmi poděkovat koalici NeNa – NE násilí, která iniciovala tuto potřebnou legislativní změnu a která sdružuje organizace, jež poskytují pomoc obětem domácího násilí. Jsou to organizace jako ROSA, ProFem či Acorus, které v naší republice odvádí opravdu skvělou, dlouhodobou, neúnavnou práci a zachraňují každoročně životy stovkám žen a jejich dětem v případě tedy domácího násilí.

Na úvod bych ráda připomněla, že domácí násilí je opravdu přetrvávajícím a vážným problémem naší společnosti. Data z loňského roku ukazují na to, že téměř 30 procent žen a 12 procent mužů má zkušenost s domácím násilím. Ve většině případů se jednalo o násilí ze strany partnera, u 17 procent obětí se však jednalo o týrání ze strany jiných členů rodiny. Domácí násilí zasahuje i děti, často jsou také obětí například senioři.

V České republice policie každoročně vykáže přes tisíc osob ze společné domácnosti z důvodu bezprostředního ohrožení života či zdraví. Policie v loňském roce evidovala přes 400 případů týrání osoby žijící ve společném obydlí. Orgány sociálně-právní ochrany dětí každoročně zasahují ve více než dvou tisícovkách rodin, kde dochází k domácímu násilí.

Tato čísla ovšem představují jen pomyslnou špičku ledovce. Většina případů domácího násilí není nikdy ohlášena a odborné studie ohlašují, že policii je nahlášen zatím jen každý pátý případ závažných forem domácího násilí. To potřebujeme změnit.

Poslední větší legislativní změna v oblasti ochrany před domácím násilím byla přijata před více než patnácti lety, kdy byl zaveden institut vykázání a zřízena intervenční centra. Díky za to, ale je potřeba jít dál.

Zkušenosti organizací, které pomáhají obětem, dlouhodobě ukazují, že náš systém ochrany před domácím násilím zdaleka stále ještě není dokonalý. Potvrdila to také nedávná studie Sociologického ústavu, která zkoumala dopady domácího násilí během pandemie covid-19. I tato studie poukázala na nejednotnost přístupu k domácímu násilí a potřebnost větší legislativní a systémové změny. Také proto se vláda ve svém programovém prohlášení zavázala, že ochranu obětí zlepší, a jsem proto ráda, že tímto zákonem závazek vlády naplňujeme.

Dovolte mi již nyní představit hlavní oblasti, kterých se zákon dotýká. Zásadním bodem nového zákona je zavedení jednotné definice domácího násilí do Občanského zákoníku. Pojem domácí násilí je v současnosti explicitně zmiňován v osmi klíčových zákonech, žádný zákon ho však nedefinuje. Chybějící legislativní definice pak v praxi vede k tříštěnému chápání a výkladu domácího násilí ze strany zainteresovaných subjektů, jako jsou policie, OSPOD, soudy, lékařské či nelékařské pomáhající profese, školy nebo správní orgány.

Důsledkem je pak nejednotný přístup k obětem domácího násilí, vedoucí k neschopnosti poskytnout včas adekvátní pomoc, a realizovat tak ochrannou funkci státu ve vztahu k obětem spravedlivě, všude dostupně a včas.

Kromě jednotné definice domácího násilí zákon také obsahuje novelu občanského zákoníku stanovující domácí násilí jako kritérium, k němuž musí být přihlíženo při rozhodování o svěření dítěte do péče a při rozhodování o vypořádávání společného jmění manželů při rozvodu. Taktéž novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která zavádí povinnost pracovníků OSPOD podat soudu návrh na ustanovení zmocněnce v trestním řízení, ve kterém je dítě obětí trestného činu.

Taktéž novelu zákona o Policii České republiky, které prodlužuje délku vykázání ze společné domácnosti v případě domácího násilí ze stávajících deseti dní na čtrnáct dní a zavádí povinnost policie zabavit vykazované osobě střelnou zbraň.

Taktéž novelu přestupkových zákonů, které posilují práva oběti přestupku se znaky domácího násilí. Oběti mají mít právo na doprovod s důvěrníkem a právo na zabránění kontaktu s pachateli násilí. Přestupkové komise také budou muset k obětem po vzoru trestního řízení přistupovat se zvláštní citlivostí s cílem zabránit druhotné viktimizaci. O jednotlivých aspektech zákona budou ještě konkrétněji a více do hloubky mluvit další řečníci a řečnice.

Dovolte mi ještě poslední poznámku o plánovaném legislativním procesu. Návrh zákona o domácím násilí by vláda měla dle legislativního plánu prací projednat do konce června roku 2023. V následujících dnech bude návrh zaslán do meziresortního připomínkového řízení. Účinnost by měl nový zákon nabýt 1. července roku 2024.

Kromě legislativních změn vládě předkládáme ale taky nový akční plán prevence genderově podmíněného násilí. Ten by měl přinést sadu opatření zaměřených na prevenci domácího násilí a zlepšení dostupnosti služeb pomoci obětem. Dostupnější by se tak v budoucnosti měla stát například pomoc pro děti, které vyrůstají v násilných rodinách. Akční plán také obsahuje opatření zaměřená na vzdělávání profesí, které přicházejí do styku s obětmi, za účelem citlivého a profesionálního přístupu a celou sadu dalších opatření, která se týkají působnosti vícero resortů, tak jako celá tato agenda.

Dámy a pánové, děkuji velmi za pozornost a vracím slovo paní moderátorce. Děkuji.

Lenka Čermáková, Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády: Děkuji paní zmocněnkyni a nyní poprosím paní Evu Decroix, poslankyni a také členku Podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí.

Eva Decroix, poslankyně PSP ČR: Tak, já vás zdravím, doufám, že se slyšíme. Já velmi děkuji za možnost vystoupit na této konferenci, ale především, a to úvodem, děkuji za veškerou práci, která byla odvedena na tomto tématu, které se prolíná diskuzemi, veřejnými, již několik let a tento zákon je nějakou pomyslnou kapkou, střípkem, který umožňuje opravdu zlepšit situaci.

A já budu hovořit především možná ne z pozice legislativce, poslance, ale především z pozice advokáta, advokátky, protože my se s pojmem domácího násilí setkáváme opakovaně a naším hlavním problémem je, že pokud se opravdu neocitneme v té trestní rovině, tak na úrovni občanského práva, a velmi často je to situace rozchodu, rozvodu, je velmi obtížné uchopit pojem domácí násilí. Protože tento pojem, ono už to tady bylo zmíněno, tím, že zahrnuje nejenom to tělesné, fyzické násilí, ale taktéž psychické, sexuální, ale taktéž ekonomické, tak ne každý soudce v dané situaci je schopen, možná někdy i důkazně je pro ně obtížné, o co, o jakou legislativu to opřít. V tomto ohledu opravdu jednotná definice by měla být zásadním posunem dopředu především pro tu praxi, pro tu každodenní praxi, kterou my řešíme.

Protože v okamžiku rozvodu, pokud my nejsme schopni nadefinovat a určit, jestli se jedná o situaci domácího násilí, tak ten soudce ani nemůže právně přistupovat k jednotlivým účastníkům toho rozvodu nebo rozchodu. Protože v okamžiku, kdy tam máme domácí násilí, tak nemáme dva rovnocenné partnery rozchodů nebo rozvodů a to je nutné zohlednit, bylo to tady zmíněno, ať už třeba při otázce péče o děti. Velmi často oběť na tom není psychicky dobře a je nutné i zohlednit, že i ty vztahy nejsou rovnocenné, nejsou zdravé.

Současně i v ekonomické rovině, to znamená, pokud soudce bude mít možnost zohlednit při vypořádávání společného jmění manželů tzv. disparitu právě s ohledem na to, že docházelo k nějakým závažným šikanózním jednáním, použila jsem záměrně termín šikana, protože násilí velmi často připomíná nějaké dlouhodobé, ano, šikanózní jednání. Současně třeba v okamžiku, kdy je nařizována mediace, tak já se s tím setkávám jako mediátorka – není možné nařídit mediaci v okamžiku, kdy mezi stranami není rovnocenný vztah, kdy jedna strana se bojí té druhé, ta druhá strana vykonává nějaký mocenský vztah.

To jsou věci, které částečně praxe byla schopna řešit, ale samozřejmě to, že to budeme mít upraveno v zákoně, je posun dopředu. Já vnímám a jsem ráda, že zde zazněl i další plán, další kroky, protože je zřejmé, že jakkoliv tento zákon posune praxi dopředu, dá nám do ruky důležitý nástroj, tak rozhodně tím nevyřešíme vše, protože další ohromné pole působnosti a nutné práce do budoucna je určitě v té prevenci. Nastavit opravdu jednotný systém, kam se mohou lidé a oběti, ale i pachatelé, protože i s těmi pachateli my musíme v určitých situacích pracovat, abychom ty situace dále neopakovali nebo abychom rodinám umožnili alespoň nějak fungovat, byť v minulosti se tam staly věci, které jistě zcela v pořádku nejsou.

Takže velké díky, čeká nás ještě poměrně velký kus legislativní práce a budeme diskutovat zákon a nejenom jednotnou definici, ale i jednotlivá opatření. Budeme o tom muset přesvědčit jak naše koaliční partnery, tak opozici a já se na tu diskuzi těším. Rok 2024 je za rohem, tak doufám, že si poté budeme moct uspořádat podobnou konferenci a říct: Máme to za sebou. Velké díky.

Lenka Čermáková, Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády: Velmi děkuji paní poslankyni. Nyní poprosím paní poslankyni Barboru Urbanovou, taktéž členku Podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí.

Barbora Urbanová, poslankyně PSP ČR: Hezký dobrý den, já vás zdravím ze svého pojízdného studia, omlouvám se, že nemůžu s vámi být osobně. Také bych chtěla všem poděkovat za to, jakou práci udělali, co se týče přípravy tohoto zákona a obecně tohoto tématu. Přesně, jak říkala paní kolegyně, je to dlouhodobá práce na Úřadu vlády, kterou je potřeba ocenit, zejména pana ředitele Šafaříka. Moc za to děkuji.

Já, když jsme se stala poslankyní a o tohle téma se začala víc zajímat, tak jsem měla velký strach z toho, že to je takové podceňované politické téma. A proto jsem založila iniciativu Pod svícnem, která zveřejňuje příběhy lidí, kteří bohužel domácí násilí zažili. My jim říkáme hrdinové a hrdinky, kteří prostě už jako to přežili a nyní jsou ochotní ten příběh dát ven.

Když se do těch příběhů podíváte, tak tam často uvidíte něco, čemu by právě tenhle tento zákon pomohl. Například prodloužení vykázaní z deseti na čtrnáct dnů. Deset dnů byla často velmi krátká doba na to, aby si ta oběť našla zastoupení, aby našla třeba nový domov. Ono to není často jenom o tom vyměnění zámků, ale o tom, že musíte zpřetrhat vyloženě vazby s tím agresorem a celou třeba i rodinou, bohužel.

Můžu zmínit ten příběh Magdy, na kterou teď vybíráme přes platformu Donio, už jsme vybrali přes 600 000 korun od drobných dárců. Tam přesně uvidíte v tom příběhu, co by bylo potřeba třeba v rámci toho rozvodu. Vůbec při jejím rozvodovém řízení nebylo bráno na zřetel, že její dnes již bývalý manžel byl obviněn z týrání jejich šestiměsíčního dítěte, takže se to bohužel dotklo i toho vypořádání společného jmění manželů. Dotklo se to samozřejmě i té péče o děti, kdy oni mají dodnes v tom rozsudku napsáno, že budou pečovat o děti dohodou. To bohužel s takovým člověkem asi zřejmě do budoucna není možné a bude se to muset ještě nějak řešit.

Takže já za to moc děkuji, že dnes existuje nejenom iniciativa, ale i konkrétní návrh, který by těmto lidem mohl pomoci, a doufám, že se nám to podaří v Poslanecké sněmovně schválit, ale nejdříve tedy na vládě. Tak, ještě jednou děkuji a omlouvám se za tohle rušivé prostředí.

Lenka Čermáková, Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády: Děkuji paní poslankyni a nyní poprosím paní Branislavu Marvánovou Vargovou, vedoucí služby odborné sociální poradenství organizace ROSA – centra pro ženy a také zástupkyni koalice centra NeNa, což je koalice specializovaných center pro ženy zažívající násilí. A paní Marvanová Vargová je taktéž předsedkyní Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách. Je to vaše, paní Marvánová.

Branislava Marvánová Vargová, vedoucí služby odborné sociální poradenství organizace ROSA – centra pro ženy a předsedkyně Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách: Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové, jsem moc ráda, že se dnes zde setkáváme právě při této příležitosti, a jsem také ráda, že mohu zastupovat koalici NeNa, jak už bylo zmíněno, která sdružuje organizace ROSA – centrum pro ženy, ProFem a Acorus. Naše organizace poskytují komplexní specializované služby pro oběti domácího násilí, jako jsou například nonstop krizové linky, specializované poradenství, krizová lůžka, azylové domy s utajenou adresou, intervenční centrum, právní poradenství a další.

Máme s poskytováním těchto služeb už třicetiletou zkušenost, dohromady naše tři organizace dalo by se říct, že téměř 90 let. Za tu dobu jsme pomohli najít cestu z násilného vztahu desetitisícům žen a jejich dětí. Avšak bohužel i po těch třiceti letech, během kterých, jak už zmínila i paní zmocněnkyně, bezesporu došlo k určitému zlepšení ochrany a pomoci obětem domácího násilí, tak se v praxi stále setkáváme s určitými problémy a mezerami v účinné ochraně těchto obětí.

Proto jsme iniciovali a připravili ve spolupráci s Úřadem vlády, Ministerstvem spravedlnosti, dalšími ministerstvy, poslankyněmi, poslanci a senátorkami návrh předložených legislativních změn. Jejich přehled i podporovatele můžete najít na stránkách Iniciativy pro bezpečný domov, která sdružuje i řadu soukromých společností a firem, a u jejího zrodu spolu s koalicí NeNa stála organizace IKEA, společnost IKEA.

V praxi vidíme, že jedním z přetrvávajících problémů je již zmíněná nejednoznačná definice domácího násilí. Vidíme pak, že policie, orgány sociálně právní ochrany dětí a další pomáhající profese chápou domácí násilí velmi odlišně, a vidíme v praxi také to, že k rozdílům dochází i v rámci jednotlivých instituci.

Tento nekonzistentní přístup pak velmi ztěžuje účinnou pomoc obětem. Zásadní je, aby systém pomoci poskytoval ochranu všem obětem již od počátku, a dařilo se tak předcházet eskalaci násilí a jeho vážným dopadům. To se bohužel v poslední době, ale nejenom v poslední době, ale každý rok bohužel vidíme tyto statistiky, že se to úplně nedaří a počet obětí vražd motivovaných osobními vztahy stále roste. O to důležitější je přijetí právě tohoto nového zákona a účinnější ochrana obětí.

V praxi vidíme, že jako domácí násilí bývají vnímány spíše fyzické formy násilí, přičemž další formy, jako jsou psychické nebo ekonomické násilí, bývají často přehlíženy. Proto je velmi důležité, že návrh definice poukazuje také na kontrolující a nátlakové jednání, které tvoří jádro násilných vztahů. Základem domácího násilí je totiž právě zneužívání kontroly a moci, což je umožněno izolováním oběti a používáním různých forem násilí, které v oběti vyvolávají pocit strachu. Skrze tento strach pak násilná osoba ovládá život oběti.

V praxi se kvůli nejednoznačné definici nebo nesjednocené definici setkáváme s paradoxními situacemi, kdy je například v rámci trestního řízení s obětí sice zacházeno jako se zvlášť zranitelnou, dle zákona o obětech trestných činů, a je například chráněna před přímou konfrontací s násilnou osobou. V jiných typech řízení, například v opatrovnickém, které mnohdy probíhá paralelně, však není domácí násilí vůbec zohledňováno a mnohdy je obětem nařízeno účastnit se párové terapie nebo mediace s násilnou osobou.

Je důležité uvědomit si, že právě období okolo rozchodu je jedno z nejrizikovějších pro eskalaci a výskyt zvlášť závažných forem násilí až zabití oběti. A jsou to právě tato období, kdy je nařizována mediace a povinné setkávání se oběti s násilnou osobou.

Oběti domácího násilí potom čelí a jsou vlastně konfrontovány s velmi protichůdnými doporučeními a nařízeními. Na jedné straně se ukrývají v utajeném azylovém domě nebo na utajené adrese a ve stejnou dobu je jim doporučováno, aby komunikovaly s násilnou osobou, předávaly dítě ke kontaktu a setkávaly se s násilnou osobou i nadále. Pokud odmítají nebo nechtějí se s násilnou osobou setkat, jsou označovány za nespolupracující a například v opatrovnickém řízení je tato skutečnost často brána jako přitěžující okolnost právě na stranu oběti.

Jako velmi důležitý proto vnímáme zákaz právě povinné mediace, tedy mediace nařízené proti vůli oběti, jelikož tyto situace často vedou k další traumatizaci a ohrožení bezpečí oběti. Zároveň vnímáme jako klíčové, aby opatrovnické soudy zohledňovaly přítomnost domácího násilí, a děti, které jsou svědky násilí, tak byly považovány za oběti, tak jak o tom hovoří například Světová zdravotnická organizace.

Případy domácího násilí, zvlášť pokud na ně není nahlíženo v rámci historie násilí ve vztahu, ale jsou posuzovány jednotlivé incidenty separátně, nemusí dosáhnout na naplnění skutkové podstaty trestného činu a jsou řešeny v rámci přestupkového řízení. I to však může být pro oběti silně traumatizující, a proto se zasazujeme o zvýšení ochrany obětí domácího násilí i v rámci přestupkového řízení.

Věříme, že předkládaná legislativa společně s dalšími opatřeními nelegislativní povahy, jako jsou například proškolování relevantních profesí, zlepšení dostupnosti specializovaných služeb pro oběti a zaměření se také na primární prevenci domácího násilí, což jsou opatření, která přináší nový akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí, který také bude vstupovat do meziresortního připomínkového řízení, tak přispěje k systémovému řešení této problematiky tak, aby se všem obětem bez rozdílu dostalo adekvátní a včasné pomoci.

Děkuji za slovo.

Lenka Čermáková, Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády: Děkuji a nyní předám slovo panu Karlu Dvořákovi, náměstku ministra spravedlnosti.

Karel Dvořák, náměstek ministra spravedlnosti: Dobré ráno, dámy a pánové, dovolte mi, prosím, na začátek, abych především poděkoval všem kolegům a kolegyním nejen z Úřadu vlády, Poslanecké sněmovny, ale především i z neziskového sektoru, kteří se podíleli na přípravě textu tohoto zákona nebo změny řady zákonů. Děkuju za tu debatu, že byla konstruktivní, věcná, a doufám a věřím, že vedla ke kýženému cíli.

Rád bych vás informoval o tom, jakým způsobem se na přípravě tohoto přepisu nebo těchto změn, podílelo Ministerstvo spravedlnosti. Naše ministerstvo má na starosti mimo jiné občanský zákoník, občanský soudní řád, zákon o obětech, to znamená předpisy, které jsou poměrně klíčové pro to, o čem se zde bavíme. Myslím si, že je důležité, abych podtrhl to, že jsem nezmínil trestní zákoník ani trestní řád. Ty změny, které jsou plánovány, se netýkají kriminalizace některých jednání. Spíše mají za cíl již existující a, řekněme, do určité míry fungující systém v mnoha krocích zpřehlednit, zpřesnit a zlepšit jeho fungování.

O čem bych se zde rád zmínil, je to ta samotná definice a jsou to změny, které se budou, nebo měly by se dotýkat občanského zákoníku a občanského soudního řádu. Ta samotná definice, tak jak byla zmíněna, ta je takovým tím klíčovým bodem celé té změny, to znamená, budeme mít jednotnou definici domácího násilí, která bude uvedena v občanském zákoníku s velice zajímavým číslem paragrafu 3 021. Jedná se o to, že v tomto paragrafu bude vymezeno, jaké jednání vůči oběti se považuje za domácí násilí a kdo může být obětí domácího násilí. To jsou ty nejdůležitější prvky pro to, aby bylo postaveno najisto, že vůči někomu dochází k něčemu, co označujeme za domácí násilí, což má potom určité následky v dalších předpisech.

To, co ta definice dovede, myslím si, že zde již zmínili moji předřečníci, ale pouze pro shrnutí. Tím jednáním, ke kterému by docházelo vůči té oběti domácího násilí, se rozumí především nějaký neoprávněný zásah do jeho duševní, tělesné integrity, důstojnosti atd. Dalším jednáním je určité narušení schopnosti té osoby uspokojovat své potřeby nebo potřeby dalších osob, primárně dětí. A posledním znakem možným toho jednání vůči oběti je určité zneužití moci nebo nerovného postavení.

A to, kdo je tou obětí domácího násilí, je určeno především tak, že se jedná o osoby, které spolu žijí nebo žily ve společné domácnosti anebo které jsou, jednoduše řečeno, nějakým způsobem propojeny péčí o děti.

Co se týče dopadu do ostatních předpisů. Jedná se především o zde již zmiňovanou oblast rozvodů a rozhodování soudu o péči o nezletilé děti. To znamená v případě, kdy je mezi rozvádějícími se manžely vypořádáváno společné jmění manželů, vedle jiných kritérií, které už dnes zná občanský zákoník, to znamená například to, kdo v jaké míře pečoval o děti nebo kdo se v jaké míře podílel na získání toho společného jmění, tak se přidává další kategorie, která spočívá právě v přihlédnutí k tomu, zda v tom vztahu docházelo k domácímu násilí a v jeho míře.

Další oblast, která zde byla zmíněna, je právě rozhodování soudu o nezletilých dětech, kdy vedle řady jiných kritérií, která jsou již dnes posuzována, je přidáno další kritérium, které právě spočívá v tom, že v tom vztahu těch rodičů docházelo k domácímu násilí nebo i vůči tomu dítěti. Rád bych podotknul, že spoustu těchto dnes v tomto návrhu do zákona zařazovaných ustanovení jsou některými soudy již aplikována, existuje k tomu i určitá judikatura, ale tím cílem návrhu toho zákona je tuto někde existující praxi skutečně kodifikovat a zpřehlednit.

A poslední oblastí, kterou bych rád zmínil, je změna občanského soudního řádu, která zde již také byla naznačena. Dnes soud obecně v jakémkoli typu sporů může, uzná-li to za vhodné, na začátku toho sporu nařídit stranám toho sporu, těm účastníkům, povinnost účastnit se mediace, aby došlo, pokud možno, k mimosoudnímu vyřešení sporu. V případech, které zde byly zmíněny, a jedná se nejen o domácí násilí, ale i o konkrétně stanovené spáchané trestné činy, soud toto by již dále dělat neměl, protože, jak zde bylo vysvětleno, je to kontraproduktivní. Děkuji vám za pozornost a jsem připraven k vašim dotazům, díky.

Lenka Čermáková, Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády: Děkuji panu náměstkovi a nyní poprosím paní Martinu Houžvovou, advokátku specializující se na pomoc obětem domácího násilí a spolupracující s organizací proFem z koalice NeNa.

Martina Houžvová, advokátka specializující se na pomoc obětem domácího násilí: Děkuji za slovo a děkuji, že zde dnes mohu být. Já jsem druhý člověk, který zde vlastně bude hovořit z pozice zkušeností advokáta. Jak tady zaznělo, spolupracuji s organizací proFem a oběti domácího násilí s kolegy zastupujeme. Já bych se ráda v tom svém příspěvku věnovala tomu, co nás vlastně vedlo k přesvědčení, že ty změny, které jsou navrhovány, jsou potřeba a čemu by měly pomáhat.

Začnu tím, z čeho jsme vlastně při zvažování toho, co by bylo potřeba zákonem změnit, z čeho jsme vycházeli. Jednak tedy z letitých zkušeností organizací, které jsou sdruženy v koalici NeNa, je to organizace proFem, ROSA a Acorus, kdy ty zkušenosti načerpávaly vlastně přímo na tom bojišti. Jsou to zkušenosti pracovníků v přímé péči, kteří přímo s těmi klienty dnes a denně jsou a vědí, co ti klienti potřebují a kde zároveň ten systém jim nedává to, co je třeba.

Dále jsme vycházeli z výzkumu Bariéry v systému pomoci obětem partnerského násilí, kdy tento výzkum realizovala organizace proFem ve spolupráci s doktorkou Blankou Nyklovou a v tomto průzkumu zaznívalo jako takové neustále se objevující téma roztříštěnost. Nejednotnost. A dále samozřejmě jsme vycházeli ze zkušeností nás advokátů, kteří s těmi klienty procházíme trestní řízení, přestupkové řízení, ta navazující řízení o děti, o rozvod. 

Začnu tedy změnami občanského soudního řádu, těmi nešťastnými mediacemi, o kterých už zde byla řeč opakovaně. Já jako advokát jsem se mnohokrát se svými klienty mediací účastnila jako jejich právní zástupce. To, co zde zaznívá, já to z praxe vidím, že opravdu je to tak, že ta mediace nemůže být efektivní a nemůže v ní být dosaženo mediační dohody, která bude skutečně spravedlivá pro obě strany.

Vidím na těch svých klientech, že tím, že jsou vlastně, byli vystaveni v minulosti domácímu násilí, tak jejich schopnost identifikovat, na co vlastně mají právo a že je jejich právem něčeho se domáhat, za něčím si stát, tak ta jejich schopnost v tu chvíli už může být velice snížena právě tím, čím vším si procházeli. A skutečnost, že se s tou osobou, násilnou, musí objevovat ve stejné budově, ve stejné místnosti, koukat se na toho pachatele, je pro ně takovým zdrojem stresu, že vnímám, že opravdu ten klient po velice krátké době má v podstatě jediný cíl: Mít to za sebou, odejít s čímkoli, ale odejít. Z tohoto důvodu opravdu ta mediace nemůže dosáhnout toho cíle, který, pro který ta mediace vůbec existuje.

Dále změna, která je navrhována v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, je vlastně povinnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí v případě, že se jedná o dítě, které je obětí trestného činu, navrhnout, aby tomuto dítěti byl ustanoven v trestním řízení zmocněnec. My vidíme v praxi, že role zmocněnce v trestním řízení je naprosto stoprocentně právnická. Nemyslíme si, že by bylo vhodné, aby tu roli zastával kdokoli, kdo tu zkušenost právní nemá, a vidíme, že je extrémně důležitá zejména, pokud například jde o uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy. Tady se prostě musíte orientovat v těch právních normách na to, abyste správně určili, jak má být ten uplatněný nárok vysoký, a případně jak argumentovat.  

Dále samozřejmě, už zde zaznívalo, je nutné sjednotit to, jak ty jednotlivé OSPOD pojem toho domácího násilí vnímají, protože já to vidím z praxe, že se to velice liší. Někde okamžitě OSPOD reaguje, okamžitě se jedná o dítě ohrožené podle paragrafu 6. Někde se dozvídáme takové ty bagatelizační poučky typu: Ale tak ta facka, to se v té domácnosti přece stane, vždyť to je běžné. Není to běžné.

Další změny se budou týkat tedy zákona o policii, jak zde zaznělo. Vnímáme, že těch deset dní je velice krátká doba, protože v podstatě ta situace té oběti začíná tím, že má velice silné emoce, se kterými se musí nějakým způsobem vypořádat, aby teprve ten náš klient byl schopen začít řešit, co teď.

Potřebuje vyhledat pomoc, potřebuje na to vyhledat právě ty organizace, které pomoc poskytují, které taky nemusí mít čas ihned. Potřebuje zajistit velké množství věcí, které umožní tu společnou domácnost opustit, a navíc zahraniční úprava, kterou byl inspirován už ten prvotní návrh, už za tu dobu také doznala změn. Také už byla prodloužena ta doba vykázání na čtrnáct dní. Máme za to, že to je doba, která umožní lépe reagovat, získat více pomoci.

Pokud tedy jde o zákon o zvláštních řízeních soudních, který má byt také měněn, právo domáhat se ochrany před domácím násilím se zde rozšiřuje nejen na osoby, které žijí ve společné domácnosti. My jsme v praxi viděli, že tím, jak se ta společenská situace proměňuje a proměňují se způsoby, kterým spolu ti partneři žijí, koexistují, tak společná domácnost je naprosto zbytečně nedůvodně limitující a vyřazuje z té ochrany celou řadu našich klientů, na které se ten pojem společná domácnost nevztahoval, přesto tu ochranu potřebovali.

Pokud pak jde o změny, které se týkají přestupkového práva, vnímáme, že celá řada jednání, které vlastně představuje domácí násilí, jde do přestupkového řízení. Někdy to té intenzity trestného činu třeba na začátku nedosahuje. A celým vlastně cílem i těch změn, které navrhujeme, je postihovat domácí násilí dříve. Umožňovat dříve identifikovat tento nežádoucí společenský jev a umožnit odcházet z těch násilných vztahů ve fázi, kdy ještě tam není pět let týrání, zlomené ruce, nohy, trpící děti.

Máme za to, že právě to, že v přestupkovém řízení ta ochrana absolutně chybí, tak to je velmi často pro naše klienty bariéra. Nechtějí se toho účastnit, nechtějí to podstupovat. Pokud už to přestupkové řízení podstupují, tak opět to je pro ně takové enormní psychické vypětí, že tam nejsou schopni ta svá práva hájit takovým způsobem, jako je toho schopen ten pachatel. Přichází tam, je klidný, je žoviální, na druhé straně je náš vystresovaný klient, pro kterého je velice složité hovořit koherentně o tom, co se mu všechno stalo.

Tedy máme za to, že obětem by pomohla jednak blízká osoba, tedy doprovod důvěrníkem, šetrné zacházení, v podstatě ochrana, která kopíruje to, co je nyní možné v trestním řízení.

Další změna přestupkového práva, která je navrhována: zahajování řízení i bez souhlasu, a to v případě, že vlastně oběť toho jednání je mladší osmnácti let, anebo to jednání vedlo k vykázání ze společné domácnosti. Máme za to, že je velký zájem na tom, aby bylo toto jednání už v této fázi stíháno a postihováno, aby se objevilo v tom tzv. chorobopise pachatele. Aby nevznikal určitý dojem beztrestnosti na straně pachatelů, ale i na straně potom obětí, které po několikátém útoku, kdy se nic vlastně nestane, mají dojem, že opravdu nemají to zastání.

Máme za to, že požadavek na souhlas tu oběť velmi zatěžuje v tom, že vlastně musí učinit aktivní krok proti pachateli, kterého se bojí. Musí se rozhodovat. Musí čelit často i třeba, vidíme, názorům okolí – chceš to opravdu udělat, chceš mu opravdu škodit atd. Tedy to rozhodování pro ty naše klienty je extrémně náročné. Máme za to, že je žádoucí, aby bylo řízení zahajováno i bez návrhu, bez souhlasu.

Dále tedy se změny dotknou ještě zákona o pobytu cizinců na území České republiky, kdy zde se s pojmem násilí, domácího, také pracuje a máme za to, že je potřeba, aby i tento zákon mu rozuměl tak, jako zákony ostatní. Děkuji za pozornost.

Lenka Čermáková, Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády: Děkuji a děkuji za všechny příspěvky a nyní otevírám prostor pro vaše dotazy. Česká televize.

Kristýna Jelínková, Česká televize: Díky, já mám dotazy dva. První na paní zmocněnkyni, jestli by mohla ještě více přiblížit ten akční plán. Možná, jestli byste mohla více zkonkretizovat například to možné navýšení služeb pomoc obětem. Jaká je vaše představa? A druhý dotaz je na pana náměstka. S tím tématem se úzce pojí Istanbulská úmluva. Tak zda platí, že do konce června by se jí měla zabývat také vláda, a možná více přiblížit ten legislativní proces? Děkuju.

Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva: Tak já mockrát děkuju za otázku. Jenom připomenu, že Akční plán prevence domácího násilí a násilí na ženách je již čtvrtým strategickým dokumentem. Obsahuje návrh dvaceti pěti opatření ve třech strategických oblastech. Jednak je to zaprvé oblast již zmiňované prevence domácího a genderově podmíněného násilí. Zadruhé ochrana a podpora obětí domácího násilí a genderově podmíněného násilí. A zatřetí systémové zabezpečení řešení domácího a genderově podmíněného násilí a zajištění přístupu ke spravedlnosti pro všechny oběti těchto forem násilí.

Určitá konkrétní část tohoto plánu se týká již také zmiňovaného vzdělávání všech důležitých profesních skupin, které přicházejí do kontaktu s potenciální obětí, a také těch, které jsou velmi důležité právě na poli prevence, jako jsou školští pracovníci, samozřejmě sociální pracovníci, pracovníci ve zdravotnickém systému, soudci a podobně.

Chtěli bychom přispět k tomu, že dojde k rozvoji specializovaných služeb na pomoc obětem domácího násilí a že taktéž, i toto tedy akční plán zahrnuje, bude větší pozornost věnována tématu prevence kybernásilí, prevence násilí na seniorech a seniorkách a také třeba tématu zajištění dostupné krizové pomoci formou telefonických krizových linek v nějakém skutečně nonstop režimu tak, aby každý měl šanci se k potřebné pomoci dostat včas a rychle a ta pomoc byla opravdu specializovaná. Případně mohu ještě další detailní informace doplnit posléze nebo i třeba některé ty konkrétní návrhy opatření zaslat. Děkuji.

Karel Dvořák, náměstek ministra spravedlnosti: Tak co se týče vztahu té navrhované úpravy a Istanbulské úmluvy, rád bych podtrhnul, že se jedná o něco, co je na sobě zcela nezávislé, ačkoli to řeší obdobné oblasti. Jak jsem i naznačoval a i moji kolegové zde, ty návrhy, které jsou obsaženy v tom textu zákona, velice často vycházejí z již existující rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, civilních soudů i metodiky, tak jak s ní pracuje policie. Jde o to tu úpravu zpřehlednit, sjednotit a umožnit lepší aplikaci.

Co se týče vaší druhé otázky, ano, stále platí tedy ten závazek, že alespoň do konce června by vláda měla projednat návrh, který bude zaslán Ministerstvem spravedlnosti, té Istanbulské úmluvy. A co se týče toho navazujícího procesu, na který jste se ptala, vláda může rozhodnout v zásadě třemi způsoby. Buď tak, že ten text nebo ten návrh k ratifikaci předloží Parlamentu, Sněmovně a Senátu, nebo že odloží opět ten úkol, tak jak jí byl teď udělen, o rok, ale to je na rozhodnutí vlády. Anebo ten úkol jako takový zruší a už se jim dále nebude chtít zabývat.

To myslím, že je vcelku jasný nebo předem daný, zákonem předvídaný postup, který může vláda učinit.

Lenka Čermáková, Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády: Děkuji, další dotaz Respekt.

Andrea Procházková, Respekt: Dobrý den, já bych chtěla poprosit ještě o upřesnění toho vzdělávání profesních skupin. Jak si to vlastně představujete? Protože si myslím, že to je důležitá součást, i když je to o krok napřed, protože když budeme mít nejlepší definice, tak když s nimi nebudeme umět pracovat, tak ty definice v něčem ztrácejí trochu na síle. A pak by mě zajímalo, všichni jste trochu zmiňovali nejednotnost výkladu domácího násilí, jak k tomu přistupují určité orgány, ať už OSPOD, nebo soudy. Tak jestli třeba nebudete zveřejňovat nějaká anonymizovaná data ohledně toho, jak to dnes vlastně funguje a v čem jsou ty hlavní rozpory, protože si myslím, že by to nepomohlo jen novinářům, ale třeba i té soustavě. Díky.

Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva: Tak jestli mohu zareagovat, případně budu ráda, když mě pak samozřejmě doplní kolegové, kolegyně. V té oblasti vzdělávání Úřad vlády byl již velmi činný v posledních letech. Například s naší norskou partnerskou organizací Alternativa násilí jsme realizovali opravdu několik desítek, možná už i stovek, dívám se na pana ředitele Šafaříka, stovek školení pro pracovníky škol, sociální pracovníky a další profesní skupiny v tématu, jako je právě prevence násilí v blízkých vztazích, rozpoznání vůbec. Identifikace toho, že jsem v násilném vztahu, jako je zvýšení informovanosti mladých lidí o tom, kde mohou najít pomoc, pakliže se s násilím setkávám.

Zase, můžeme doplnit konkrétní informace o počtech proškolených profesních skupin a i dodat třeba jednotlivé podrobnosti o tom, co ta školení obnášela. V těchto programech, vzdělávacích, budeme rozhodně nadále pokračovat. Chceme ale také v té oblasti prevence přispět k rozvoji programů, které pracují s původci násilí a učí je nějakým jiným způsobem zacházet s vlastní agresí, se vztekem, s emocemi, s nějakým stress managementem. Posilují nějaké dovednosti vlastní seberegulace v případě stresu, napětí.

Těchto programů Česká republika v tuto chvíli nenabízí dostatek vůči tomu, kolik vlastně evidujeme potřebných případů klientů, potenciálních klientů takovýchto služeb, takovýchto programů. Takže určitě i rozvoj těchto programů, které skutečně mají šanci zabránit přenosu nějakých násilných vzorců chování, mezigeneračního přenosu traumat v celých rodinách, je něco, na co se chceme zaměřovat a o čem také tento akční plán pojednává.

Stejně tak jako už o zmíněném tématu prevence kybernásilí, násilí v online prostoru, jehož opět častější obětí jsou ženy ale i děti a další skupiny.

Připomenete mi ještě, prosím, druhou otázku?

Andrea Procházková, Respekt: Ptala jsem se ohledně dat. Jak k tomu přistupuje třeba OSPOD nebo soudy?

Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva: Tak tady já si úplně si netroufnu hovořit za kolegyně. Budu případně ráda, když mě doplní buď proFem nebo ROSA. Ale skutečně z těch jednotlivých kazuistik, které máme k dispozici, a z poznatků pracovníků v přímé péči tak evidujeme obrovské množství případů, které nebyly včas a řádně vyhodnoceny ve vší závažnosti, v kontextu násilí, v kontextu fatálních dopadů, které násilí má právě třeba na psychosociální vývoj dětí.

Zeptám se, jestli paní předsedkyně Výboru pro prevenci domácího násilí by ještě uměla doplnit další data než ta, která už jsme tady v začátku představili.

Branislava Marvánová Vargová, vedoucí služby odborné sociální poradenství organizace ROSA – centra pro ženy a předsedkyně Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách: Určitá data, samozřejmě možná mě doplní kolegyně z proFemu, analýza rozsudků a podobně, takže tam nějaká data jsou. Jinak my vlastně vycházíme z případových studií vlastně klientek, které vyhledají pomoc v našich organizacích. A toto by bylo spíš na kvalitativní než kvantitativní analýzu, bych se domnívala. 

Určité vlastně věci – možná tam, kam směřoval ten dotaz – vyplývají i z výzkumné zprávy Násilí na ženách během pandemie covid-19 autorek Blanky Nyklové a Dany Moree, které právě vychází z té kvalitativní analýzy toho současného systému a poukazují na ty mezery a na tu nejednotnost vnímání nebo definování toho, co je domácí násilí, jak mezi různými institucemi, tak vevnitř institucí. Což znamená, že není ani jednotný přístup, jak už to bylo zmíněno, v rámci třeba OSPOD a podobně.

Zároveň z té praxe vyplývá určitá nerozhodnost těch pracovníků a pracovnic těch jednotlivých institucí učinit to rozhodnutí – toto je případ domácího násilí. Velmi často čekají až na rozsudek trestního soudu, ale víme, že oznamování nejzávažnějších případů domácího násilí oznamuje zhruba pouze osm procent obětí. Takže je tady obrovské procento obětí, které buď nikdy neoznámí, nebo to nedojde k tomu trestnímu řízení. A pak třeba pro OSPOD nebo sociální pracovníky a další instituce vlastně je to neuchopitelné. Stejně tak i v rámci toho opatrovnického řízení. Mnohdy vidíme, že rozsudek opatrovnického řízení čeká na rozsudek toho trestního řízení.

A ještě bych chtěla poukázat na další možná takový systémový jev, že někdy je vnímáno jako domácí násilí pouze to, co policie vyhodnotí jako případ, kdy už vykáže. A tato čísla jsou někdy prezentována jako počty domácího násilí. Není tomu tak. Ty počty jsou mnohem větší a k vykázání opět nedochází ve všech případech domácího násilí, byť je to preventivní nástroj a měl by být, dle mého názoru, používám možná častěji.

Vidíme, že v České republice je v průměru ročně zhruba 1 300 vykázání. V Rakousku, pouze ve Vídni je jich ročně zhruba 5 000, kde vlastně tím rakouským modelem jsme se inspirovali. Takže vlastně je opravdu v té praxi taková určitá nejistota, kdy už mohu označit určitý případ, že tam dochází k domácímu násilí.

Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva: Já bych ještě s dovolením doplnila, že z aktuálních výzkumů také vyplývá, že 26 procent osob v rámci celé populace se domnívá, že si oběť za domácí násilí může sama. Je to 37 procent mužů, kteří s tímto tvrzením souhlasí, a 15 procent žen.

Opět, myslíme si, že je důležité zase vyjasňovat, jak vlastně plíživě a systematicky se domácí násilí rozvíjí, jak fatální dopady má na životy žen, dětí, seniorů, dalších lidí, kteří se mohou stát obětí. A i proto akční plán prevence domácího násilí se chce zaměřit rovněž na kampaně, které budou zvyšovat povědomí celé veřejnosti o tom, jak nebezpečný tento fenomén je, a které snad přispějí k tomu, že ta míra bagatelizace bude podstatně nižší.

Ještě jsem chtěla poukázat na průzkum, který dělala organizace proFem a který se zabýval oběťmi násilí a tím, jak vlastně je nastaveno například odškodňování a nahlížení na jejich situaci samotnými soudy. Tak případně ještě také odkazuji na tento z mého pohledu velmi zajímavý výzkum. Děkuji.

Martina Houžvová, advokátka specializující se na pomoc obětem domácího násilí: Jestli mohu doplnit k tomu výzkumu ohledně odškodňování, který právě proběhl díky organizaci proFem. Tam právě, jak tady zazníval ten pojem bagatelizace, vycházelo najevo, že opravdu to, co soudci a soudkyně vnímali jako škodlivé jednání, ten práh toho, co už jim přišlo, jako že to je to násilí a je to hodno odškodnění, ten byl za nás velmi, velmi vysoko. Právě řada velice závadného jednání vůbec nebyla vnímána jako tak závadné, jak my z praxe vidíme, jaké následky to na ty naše klienty má. Že jim to zasahuje do života naprosto bezprecedentním způsobem, že po několika letech ještě se s tím nejsou schopni vypořádat. Pro ty soudy to pořád bylo: Ale vždyť přece, proč za tohle chcete takovou částku?

Tedy my si myslíme, že i z tohoto výzkumu vyplývá, že mít nějakou jednotnou definici, která říká: Toto je špatně, toto je domácí násilí, toto už je potřeba řešit – tak vlastně pomůže i z hlediska potom odškodňování, kdy už se celá věc dostává do trestního řízení. Děkuji.

Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva: Já bych jen velmi krátce doplnila jednu studii ACE Study, která byla přeložena v loňském roce do češtiny. Je to velká mezinárodní longitudinální studie, která zkoumala, jak vlastně negativní zážitky v raném dětství ovlivňují celý další psychosociální vývoj, ale i fyzické zdraví dětí, které vyrůstaly v nějakém toxicky stresovém prostředí. Domácí násilí je tam jeden z těch skutečně nejzávažnějších negativních faktorů, který pakliže je přítomen v dětství, tak s sebou nese riziko, velmi vážné riziko rozvoje duševních onemocnění v pozdějším věku, riziko zhoršení prospěchu ve škole, předčasných odchodů ze vzdělávání a také riziko zhoršeného somatického fyzického zdraví.

Takže skutečně těch argumentů, proč potřebujeme zlepšit prevenci, osvětu, pomoc obětem a hlavně reagovat včas, tak těch máme nespočet. A to nejenom ty argumenty etické, odborné, ale i ekonomické. Protože samozřejmě na sanaci mnoha těch návazných problémů stát vynakládá nemalé prostředky, ale s již velmi omezeným úspěchem, pokud s tou potřebnou pomocí přicházíme pozdě a ještě v nějakém velmi limitovaném tvaru. Takže čím dříve, tím lépe pro všechny. Děkuji.

Lenka Čermáková, Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády: Tak děkuji a poprosím další dotazy. Poprosím Seznam Zprávy.

Michaela Rambousková, Seznam Zprávy: Dobrý den. Já vidím, že se odpojila paní poslankyně Decroix, na níž můj dotaz směřoval, tak nevím, jestli mě dokáže odpovědět někdo z vás. Ona vlastně říkala, že poslance čeká velký kus legislativní práce a že budou muset o této novele přesvědčit jak koaliční kolegy, tak opozici. Mně to znělo, jako že tam je nějaký problém, na kterém nemusí být úplná shoda. Vnímáte tam nějaké takové hrany, které bude nutné obrousit? Děkuju.

Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva: Já myslím, že se paní poslankyně snažila vyjádřit to, že z hlediska procesu schvalování návrhu zákona jsme na začátku cesty. To sice ano, ale my jsme se při jeho přípravě skutečně velmi poctivě zabývali tím, jak všechny důležité partnery zahrnout do spolupráce. Do spolupráce bylo aktivně zapojeno Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, právě i některé kolegyně a kolegové z věcně příslušného poslaneckého výboru.

V tuto chvíli máme na stole návrh, na kterém byla opravdu velmi široká shoda. Návrh, který má velkou podporu jak politickou, tak podporu právě z odborné komunity. Já věřím, že ten proces bude příznivý, konstruktivní. Věřím, že v tuto chvíli máme již představu o tom, co jednotlivé resorty potřebovaly ještě do zákona zapracovat, a tak se i stalo.

Proto já věřím, že tento zákon projde úspěšně vládou i Poslaneckou sněmovnou a že skutečně podpora toho, že násilí v naší společnosti je potřeba redukovat, tak je něčím, k čemu by se měly být schopné spojit všechny parlamentní strany.

Branislava Marvánová Vargová, vedoucí služby odborné sociální poradenství organizace ROSA – centra pro ženy a předsedkyně Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách: Možná bych jenom v krátkosti doplnila, že právě na stránkách Iniciativy pro bezpečný domov, což je pro bezpečný domov.cz, najdete také podporovatele i z řad poslanců, poslankyň a jsou tam zastoupeni napříč celou koalicí, takže věříme, že nějaké neshody kolem toho nebudou.

Lenka Čermáková, Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády: Děkujeme. Další dotazy? Tak žádné další dotazy nevidím. Pokud se ještě někdo nerozmyslel, tak tímto tedy naši tiskovou konferenci končím. Děkujeme za pozornost a přejeme příjemný den. Na shledanou.