Tiskový briefing předsedy vlády ČR Mirka Topolánka k aktuálním otázkám 10. září 2007

Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru Úřadu vlády: Dobrý den, dámy a pánové, já vás vítám na pravidelném briefinku předsedy vlády Mirka Topolánka. V úvodu vás předseda vlády seznámí se svým názorem na aktuální události uplynulého týdne a představí některá další témata. Poté bude čas na vaše milé dotazy. Prosím, pane premiére.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Dobrý den. Já jsem samozřejmě, když jsem se nažil nastavit nějaký nový parametr komunikace, tak jsem zřídil tyto briefingy, tak přesně jak jsem to řekl minule, tak to bude i dnes. V té první části bych chtěl popsat věci, které si myslím, že stojí za komentář, bud díky vaší neprofesionalitě nebo určitému ulehčení si práce, si myslím, že stojí za to se k nim vrátit. V té druhé části bych chtěl dnes hovořit o dvou tématech. V té třetí, jak už řekl Martin Schmarcz, by byl prostor pro vaše dotazy. Vůbec největší mýtus minulého týdne byla samozřejmě velká polemika nad tím, že chci vylepšovat svůj mediální obraz. Já ho pokládám za dobrý, takže nemám a necítím potřebu ho vylepšovat, ale cítím potřebu komunikace, a proto jsem taky ty briefingy zahájil. Vybral jsem si z minulého týdne, řekl bych, opravdu věc, a je to spíš pro vás jako reflexe určité neprofesionality a týká se známého problému Terezky Smutné. Terezka Smutná byla samozřejmě soudem určena nejdříve, že bude na psychiatrické léčebně. Nakonec byla vrácena matce. Jako vrchol neprofesionality pokládám, když fotografii z briefingu s jinou holčičkou, s kterou jsem s Danou Kuchtovou na úplně jiné tiskové konferenci, tak tato fotografie byla použita jako fotografie, kde byla malá Terezka s premiérem Mirkem Topolánkem předmět článku. Pokládám to za vrchol zhůvěřilosti a je to jenom malá ukázka toho, na co když upozorňuji na neprofesionalitu novinářů, na co myslím. Myslím si, že to je opravdu spíše pro vnitřní kodexy, do kterých já se nemíním plést. Ale dovolte mi aspoň to, abych to řekl. Pokládám za vrchol neprofesionality komentáře jednání vlády na Brdsku. My jsem se dozvěděli o tom, že na místě protestovali ti, co jsou proti radaru. My jsme se dozvěděli, řekl bych, moji úsměvnou reakci na touhu Vlasty Parkanové zpívat. My jsme se dozvěděli o tom, že vláda sbírala houby. Nicméně na časté výtky lidí, že dostávají málo informací nebo žádné informace o tom, proč by vlastně měl být radar na Brdsku umístěn, o tom jsme se v médiích nedozvěděli vůbec nic, přestože na tiskové konferenci k tomu byla, podle mne, určena celá řada vyjádření a žádná ta věta v médiích nezazněla. Pokládal jsem to opravdu za velmi povrchní. To k čemu se musím vyjádřit, a to byla věc, kterou pokládám samozřejmě za nebezpečnou, je určitá polemika nad tím, jestli jsem měl v maskáčích, jako někteří moji předchůdci s vrtulníkem, letět na hráz na severní Moravu a vlastním tělem bránit protržení hráze. Já jsem byl po celou dobu detailně informován, ten systém funguje, to že nakonec k žádné katastrofě nedošlo, že to byla povodeň, která nás čeká velmi často, že je důležité, aby fungoval systém, aby fungoval integrovaný záchranný systém, aby fungovaly krizové štáby. A takto fungovaly jak krajský krizový povodňový štáb, tak samozřejmě příslušná ministerstva. A ten systém mě osobně přesvědčil, že je nastaven dobře. Otázka je, jak je možné, že nejsou doposud realizovány projekty, na které jsou alokovány zdroje v mnohamiliardové výši, které leží na rezervních fondech na ministerstvech. Jak je možná, že za uplynulých x let v Praze a Čechách v roce 2000 nejsou tyto peníze proinvestovány do retenční schopnosti krajiny, do záplavových území a podobně. To je jiná otázka a ta velice stojí za zvážení, jak je možné, že ty toky jsou tak rychlé, jsou tak regulované. A právě na horních tocích dochází k poměrně značným přílivovým vlnám a k rizikům, tak jako bylo minulý týden na Krnovsku, na Opavsku a v jiných oblastech. To souvisí s dalším mýtem a k tomu mě dovolte, opravdu to musím říct, že mě nadzvedlo. Já se snažím mapovat oblast území, jako je Ústecko a těžba Mostecké uhelné, jako je Chomutovsko a těžba Severočeských dolů, jako je Sokolovsko a těžba Sokolovské uhelné, se všemi souvisejícími problémy těchto regionů. Proto jsem byl předminulý týden na Ústecku dva dny, a proto jsem byl dva dny na Sokolovsku. Předmětem diskuse na Sokolovsku byla diskuse, tak jako klasicky na škole, byl jsem a to pokládám za daleko důležitější s drtivou většinou ředitelů a provozovatelů ústavů sociální péče regionu. Pro diskusi o nastavení zákona o sociálních službách, velké extenzi výdajů právě díky tomuto zákonu diskutovali jsme opatření, která jsou nutná pro to, aby některá zařízení vůbec přežila do té doby, než se ten zákon podaří upravit. Musím říct, že další diskuse byly se zastupiteli kraje, s Krajskou radou o projektech jako je R6, jako jsou další rozvojové projekty v tomto regionu, který je hodně odtržený a podinvestovaný, o zdravotnictví. V souvislosti s tím jsem strávil i jeden půlden na Sokolovské uhelné, kde jsem měl možnost vidět to, co je financováno jak z finančních prostředků státu, a to jsou rekultivace, asanace období před rokem 1992, to znamená staré ekologické zátěže, které oněch zmiňovaných 15 miliard, z kterých jsme 4,5 miliardy uvolnili na projekty na severní Moravě. A jsou to samozřejmě rekultivační a asanační práce vyplývající ze zákona z roku 1992, které souvisejí s obnovou krajiny, rekultivací a sanací. Diskuse se vedla, a to mě připadaly všechny ty komentáře opravdu škodlivé, protože nešly na křen věci. Vždycky ti lidé, kteří o tom píšou, by měli mít o té věci povědomost alespoň jako průměrně vzdělaný člověk. Existuje takzvaná hydrická rekultivace, lesnická rekultivace. Diskuse, kterou vedu s důlními společnostmi je o tom, jestli ten zákon z roku 1992 naplňuje svojí funkci, nejenom jako oprava území po těžbě, ale jestli také plní svou revitalizační a resocializační funkci, jestli se do těch území vrátí život, jestli je možno využít přirozené ekologické sukcese. To znamená k návratu, kdy si ta příroda pomůže sama, kde je nutno investovat, to je třeba na výsypkách a nebo v místech těžby, jestli má být návrat toho prostředí do původního stavu a nebo blížící se původnímu stavu a o tom všem jsem diskutovali jak na rekultivovaném a revitalizovaném prostoru Medard-Libý, kde vznikne pětsetpadesátihektarové jezero, kde už se dnes zajímají developerské firmy. Takto jsem diskutovali i na golfovém hřišti, které vzniklo na výsypce, která vyžaduje poměrně velmi značné sanační práce, aby se vůbec na to místo vrátil život. Takto jsem mluvil i o zooparku blízko Dolního Rychnova. Mluvím o tom tak podrobně, protože mi ty komentáře připadali velmi zavádějící. Dolní Rychnov je obec, která už ve 14. století měla svá práva, dneska tam žije o 300 nebo 350 lidí více než před deseti lety, zvýšila se bonita půdy, začíná se tam znovu stavět. Jestliže chceme, aby po nás zůstala krajina v pořádku, tak samozřejmě nemůžeme tu krajinu pouze rekultivovat, že necháme pouze ty výsypky osazené břízami, musíme do nich vrátit život. To bylo cílem mé návštěvy a návštěvy ministra Bursíka a nechci vás zatahovat do více detailů tak, jak jsme ty věci na místě probírali a konstatovali jsem oba dva, že právě Sokolovská uhelná v těch posledních letech naplňuje zhruba naší představu nejenom o rekultivaci, ale také resocializaci toho území a všechny projekty, které jsou směřovány k době po ukončení těžby, mají naši podporu. Chtěl jsem to takto podrobně hlavně proto, že mi to připadalo velmi neprofesionální. Přesto, že jsem minulý týden řekl, že všichni ministři mají důvěru, tak se znovu polemizuje a já se k tomu vrátím v tom dalším tématu, které se týká inovací, já nechystám žádnou změnu ministrů. Ani ministryně Kuchtové, včera jsem s ní seděl dvě a půl hodiny, bavíme se o důvodech, které vedly k určitým problémům, bavíme se o jejich řešení, ale já nechytám její odvolání. Nyní mi dovolte se vyjádřit v té další části, já jsem zapomněl na ty čokoládky. Máme čokoládky? Tak jim rozdejte, protože ta první část byla trochu kyselá, aby si trochu osladili život. Poprosím pracovníky tiskového odboru. Já si myslím, že se sluší vyjádřit k tomu, co zatím není takovým tématem, jakým byste možná vy chtěli, ale já to jako téma vnímám a to je případná stávka praktických lékařů. To je věc, která má celou řadu konotací a stojí za to, abych se k nim vyjádřil. Rozumím tomu, a rozumím tomu velmi dobře, že praktičtí lékaři dávají hlasitě najevo, že chtějí řešit mnoho let odkládané a neřešené problémy. Pikantní na tom je zjištění, kým odkládané a kým neřešené, což zcela jistě není tato vláda. Já tuším, nebo vím, že je samozřejmě trápí výše úhrad od zdravotních pojišťoven, tady je zahájení diskuse s tou největší, jestli to opravdu dělá dobře. Je to samozřejmě nedůvěra v jednání pojišťoven, především VZP, co praktiky trápí, ale je to ve druhé řadě, a nebo možná v první řadě, otázka stárnutí populace praktiků, vzdělávání nových lékařů, otázka převodů praxí, administrativy sociálního systému, k čemuž samozřejmě přibudou i nové poplatky. Musím říct, že mám důvodné podezření, že ta minulá reprezentace vedená Davidem Rathem tyto problémy neřešila záměrně, praktiky spíše brala za své oponenty a nepřátele. Musím říct, že tato vláda nemá zájem na eskalaci nějakých problémů. My jsme jasně řekli co chceme, a na těch prvních krocích jsme předvedli, že ty problémy řešit umíme a že je řešit budeme. Nicméně ty nastřádané problémy za osm let nelze vyřešit za půl roku. To si myslím, že je argument číslo jedna. Chci říct, že to co ve mně vzbudilo určité zklamání je vyhrožování stávkou předtím, než došlo k dohadovacímu řízení o té věci, o které vlastně samotným praktikům jde, termín stávka je pro mě u praktických lékařů, jako fakticky podnikatelů, trochu mimo realitu a není adekvátní té situaci, v které se nacházíme a pikantní na tom je, že v čele tohoto hnutí jdou ti, kteří tento stav zavinili. Takže to je třeba, abyste to ode mne slyšeli. Přece nemohli praktici zapomenout, jak se k nim pánové Rath a Kubek chovali. Srážky za vyhlášky těchto pánů za rok 2006 je přece musí trápit dodnes. Já jsem přesvědčen o tom, že ta situace se změní razantně v příštím roce stanovením standardu zdravotní péče, která je Ústavou dána jako bezplatná, když použiji to slovo v uvozovkách, protože zdravotnictví bezplatné samozřejmě není a zavedením nebo změnou pojišťovnického systému. Pokud tomuto budou lékaři a praktici věřit, že zrealizujeme a ty první kroky by je měli k tomuto přesvědčení vést, tak si myslím, že žádná stávka nebude potřeba a že to dohodovací řízení dopadne dobře. To navýšení nebude takové, jak si představují, prosím, to možné není, bude dáno přirozeným navýšením plateb všeobecného zdravotního pojištění a samozřejmě z poplatků, které praktici budou vybírat. Druhé téma, které jsem si pro dnešek vybral souvisí s tím, o čem jsem hovořil. Souvisí s inovacemi. Já vás chci na těchto tiskových konferencích seznamovat s novými plány, s novými projekty vlády. Jeden z nich představím příští nebo přespříští týden jako velmi konkrétní vstup do navýšení efektivity našeho inovačního procesu, inovační schopnosti ČR. Nám se povedl ten první krok, který bych nazval možná trochu zjednodušeně „Stop dluhům“, a nyní ty další kroky se budou zabývat v této oblasti perspektivou, budou se zabývat, ne už řešením minulých chyb, ale tím co budeme potřebovat v nejbližší budoucnosti. Já jsem si vzal celý ten inovační proces, v Německu se tomu říká šéfovská věc, takže to beru jako šéfovskou věc. Představím vám projekt, který bude řešit celou problematiku inovací i s mou personální supervizí. Já tím chci reagovat na spor, který vznikl v minulém týdnu, a ten spor má celkem pragmatické kořeny. Po té, co bylo oznámeno, že část implementačních programů operačního programu tzv. VAVPI, Věda a výzkum pro inovace. A druhého programu, který se týká konkurenceschopnosti na implementační agenturu CzechInvest, se rozhořel spor, který má pragmatické kořeny. Popsal bych ho, někteří regionální, nejenom politici, ale hráči, kteří měli pocit, že už mají nastavené budoucí penězovody z ministerstva školství, znejistěli po tomto prohlášení a kroky paní ministryně se jim nelíbily. Myslím, že je to velké nepochopení, politická odpovědnost a řídící orgány obou programů zůstávají na ministerstvu školství, část programu, která logicky souvisí s konkurenceschopností nebo se schopností hospodářské sféry průmyslového sektoru reagovat na nové výzkumné poznatky, bude implementována agenturou CzechInvest, zbytek bude implementován z ministerstva školství. Myslím, že ten spor byl vyvolán velmi uměle a musim dodat, že já mám daleko větší starost o naší schopnost správně alokovat ty zdroje. Domnívám se, že budeme připraveni včas, abychom ty zdroje alokovali, moje obava je, že nebudeme alokovat správně, ale to je trochu jiný příběh. To je pro dnešek ode mě vše. Já mám celo řadu jiných témat, myslím si ale, že máte mít prostor vy na své dotazy. Prosím, jsem vám k dispozici.

Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru Úřadu vlády: První je Česká televize.

Ivan Lukáš, Česká televize : Ivan Lukáš, Česká televize, dobrý den. Pane premiére, já bych měl dvě otázky. Jednak, co říkáte takové té kritice, která se začíná na vaší hlavu snášet z řad ODS. Týká se to toho, že necháváte zcela bez problémů jednat koaliční strany o možném proti kandidátovi pana prezidenta Klause. Objevují se, např. pan Janeček řekl, že byste to neměl dovolovat, takováto jednání. Pan Bém říkal, že nezvolení Klause by bylo koncem koalice. A druhá otázka by se týkala radaru. V Polsku budou předčasné volby, americká stana se vyjádřila, že posune ta jednání o raketové základně. Můžete říci, jestli je to nějak provázáno, ta jednání z naší strany s polskou stanou, nebo jestli to běží nezávisle, zkrátka jak ta jednání budou pokračovat dál.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Ano, k té první věci. On by si kolega Janeček představoval, že bych to mohl zakázat, ale to zřejmě si spletl pozici jakéhokoliv politika, já ani jako premiér nemůžu zakázat komukoliv, aby se k čemukoliv jakkoliv vyjadřoval. To je první věc. Druhá věc, musím připomenout situaci z prosince loňského roku, kdy bylo zcela explicitně řečeno, že součástí koaliční dohody není dohoda o budoucím prezidentovi. Myslím si, že to jako vysvětlení stačí, tím pádem nemůžu zabránit koaličním partnerům, že hledají někoho jiného, že se k tomu vyjadřují, že se vyjadřují k našemu kandidátovi, kterým byl na společném zasedání klubu, jak senátního, tak poslaneckého, jednomyslně nominován Václav Klaus. Myslím si, že to, že Václav Klaus má šanci být zvolen, tím se začneme zabývat až v době, kdy to bude potřeba. To znamená, až budeme shánět potřebné penzum hlasů pro jeho zvolení. V této chvíli je to rétorické cvičení, já se do toho nehodlám vměšovat, my máme kandidáta jasného. Ten kandidát je stranický, což znamená, že náš úkol pro něj bude získat potřebné množství hlasů jak v Senátu, tak Poslanecké sněmovně, nebo v součtu, podle Ústavy. K tomu, co říká Pavel Bém, já beru zvolení Václava Klause, stejně jako to první zvolení, na kterém jsem se podílel, jako zásadní věc, ale nemyslím si, že by se na tom lámala koalice. To že bude ohrožena, tak to je ohrožena každým hlasováním v Poslanecké sněmovně, protože má tak silný mandát, jaký získala ve volbách, to znamená sto maximálně 102 hlasů, podle dohody s poslanci Melčákem a Pohankou. Jestliže je takový mandát, tak ta vláda je ohrožena každým významnějším zákonem a v tom smyslu se na tom nic nemění ani v případě volby prezidenta, takže nevím, proč to někoho tak udivuje. Nemám pocit, že bych měl někomu zakazovat o tom diskutovat, náš kandidát je jasný. Ta druhá otázka, ta vyjednávání spolu souvisí nepřímo, v tom smyslu, že jsou vázána interceptory na případné umístění radaru, nicméně existují studie, které říkají, že mohou existovat nezávisle na sobě, i když o tom jednání v žádném, případě nezačalo a není to ani předmětem vyjednávání polské s americkou, tak české a americkou stranou. Naše vyjednávání je samostatné v tom, že máme vlastní smluvní uspořádání. Nyní jsou v USA naše připomínkované smlouvy, to jak ty dvě prezidentské, tak ty dvě ministerské, řeknu-li to takto zjednodušeně. Ty naše výhrady k tomu původnímu návrhu jsou poměrně rozsáhlé, takže my jednáme nezávisle. Nemám pocit, že by to bylo ohroženo finančně, nemám ani pocit, že by to bylo ohroženo těmi předčasnými volbami v Polsku, nicméně stát se může cokoliv, my jsme jasně řekli, že ty vlivy, které působí na případné rozhodnutí o umístění radaru jsou jasné. Řekli jsme to jasně i na tiskové konferenci ve Spáleném Poříčí, pokud by existovala jediná pochybnost o vlivu na zdraví případně životní prostředí, tak se prostě ten radar umisťovat nebude. Nezávisle na tom, jestli jsou v Polsku předčasné volby nebo nejsou.

Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru Úřadu vlády: Prosím, televize Nova.

Kamil Houska, televize Nova : Dobrý den, pane předsedo, já bych se chtěl zeptat, aby bylo úplně jasné, co znamená pokud by nebyl zvolen Václav Klaus, tak vy jako předseda nejsilnější koaliční strany, byste v tom neviděl problém pro budoucnost koalice?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Pro budoucnost koalice představuje problém každé závažnější hlasování ve sněmovně. To neznamená, že by na tom měla ta koalice padnout. Koalice má v koaliční smlouvě, že pokud neprosadí ten základní programový balík, tak spojí případně s projednáváním o rozpočtu další zákon, který se pokusí neprojednat a vyvolá tak předčasné volby. Nic dalšího tam není, to znamená, že já nevidím ani neschválení rozpočtu jako problém pro vládu, kromě toho, že je to politická prohra. Nezvolení Václava Klause je velký problém, může vyvolat turbulence v ODS, pokud by se ukázalo, že to byly hlasy ODS, které Klause nevolily. Nicméně nemám pocit, že by to bezpodmínečně a nutně znamenalo konec koalice. Ale to jsou strašné spekulace a mě připadají předčasné.

Kamil Houska, televize Nova: Bude chtít přesto s lidovci a zelenými jednat o tom, jestli by nepodpořili Václava Klause?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Budu jednat. Budu jednat samozřejmě se všemi demokratickými stranami, stejně jako při té minulé volbě a budu se snažit zajistit potřebné hlasy pro volbu Václava Klause. Až k tomu přijde správný čas.

Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru Úřadu vlády: Prosím, Blesk.

Redaktor, Blesk: Blesk, dobrý den pane premiére, já trošku jinak. Chtěl jsem se zeptat, jestli jste se s manželkou domluvil už na rozvodu nad čímkoliv.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Tak jsou otázky chytré a blbé a na ty blbé já neodpovídám.

Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru Úřadu vlády: Prosím Deník.

Kateřina Perknerová, Deník: Kateřina Perknerová, dobrý den. Pane premiére, nejsem si teď úplně jista, co nám budete představovat, nicméně se na to těším, ohledně té budoucí inovace. Jakých oblastí se to bude týkat? Předpokládám, že se to bude dotýkat i oblasti sociálních služeb. Pan ministr Nečas má velký plán, že předměty sociální služby chce podřídit pod jeden velký centrální úřad. Hejtmané se proti tomu, a to předesílám, hlavně ti z ODS, se proti tomu bouří. Jaký je na to váš názor?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Tak když mluvíme o hejtmanech, oni skoro žádní jiní, než za ODS, nejsou. Takže pokud se bouří hejtmani, tak je celkem logické, že jsou to hejtmani za ODS. Já musím říct, že to nesouvisí s tím inovačním procesem, to je přece více specializovaná věc, která má vytvářet prostředí pro daleko výraznější podíl univerzitního výzkumu na českém výzkumu, která má umožnit vznik center Excelence. Která má výrazně urychlit aplikační praxi jednotlivých poznatků výzkumů, případně vývoje do praxe. Ten inovační proces se netýká samozřejmě pouze výzkumu, ten proces se týká celé řady subjektů a hráčů, včetně podnikatelské sféry. Týká se diskusí o založení technologické agentury, o založení inovačního fóra a samozřejmě značných prostředků, které by k nám mohly plynout ze strukturálních fondů, speciálně v těch dvou programech, o kterých jsme se zmiňovali. Oni jsou celkem čtyři, které se dotýkají naší inovační schopnosti, ale klíčový je program věda a výzkum pro inovace a program konkurenceschopnosti. Sociální služby, že potřebují inovaci? Takto v přeneseném smyslu jsem to pochopil, to je pravda. Ten zákon jde správným směrem, ale ukazuje se, že za „a“, všechny ty výhrady, které jsme k němu měli už během projednávání ve sněmovně, se bohužel potvrdily. Ten nárůst mandatorních výdajů v situaci, kdy potřebujeme mandatorní výdaje spíše zastavit a eliminovat, je enormní, do budoucna neufinancovatelný. Ten zákon má několik problémů. Za prvé je to přechodné období tři roky pro klienty penzionů, kteří nemusí přijmout tři roky novou smlouvu, což vytváří podmínky pro ty ústavy těžce zvládnutelné, z hlediska profinancování, protože získávají peníze od klientů v rámci příspěvku pro ty tělesně postižené ve skupině 1 až 4 až jedenáct tisíc, u dětí až třináct. Problém je zneužívání tohoto příspěvku, kde ta sociální služba, pokud je poskytována v domácnosti nebo v rodinách, tak samozřejmě je brána jako příspěvek k důchodu a nikoliv jako sociální služba a především terénní pracovníci, kteří poskytují terénní sociální službu, se dostávají, a jsou to většinou charity a jsou to většinou privátní subjekty, jako zřizovatelé se dostávají do velkého problému s financováním rovněž. To znamená, když mluvíme o sociálních službách jako o zákonu, a vy jste to zase myslela trochu jinak, tak tam dojde k některým změnám v rámci toho vládního balíku, k některým změnám musí dojít, abychom byli schopni to financovat a neměnili podstatu a nevraceli se tím o krok zpátky, tak musí dojít v příštím roce. Co se týká toho velkého ústavu, samozřejmě, že se po těch mnoha změnách postupně přesunovalo poskytování sociálního transferu až na obce, tak se dospělo, a muselo se dospět, že v tomto případě ta centralizace a regionální místní terénní práce je na místě. To že se bouří hejtmané, tomu rozumím taky, protože se jedná o záležitost, která se týká rozpočtového určení daní, je to zhruba jako ve školství. Dnes je zřizovatelem krajského a vyššího odborného školství kraj a nemá skoro žádné kompetence z hlediska financování, z hlediska mezd, z hlediska investic, dostává „omašličkované“ peníze od státu a pokud by se měly ty peníze přesouvat na kraje, čemuž se zase brání ten resort, tady je podobné. Domnívám se, že si uvědomili starostové i hejtmani, že jim výrazně ubude zaměstnanců, ubude ji tabulek, ubude jim mzdových prostředků. Myslím si, že to bude ten hlavní důvod. Ta diskuse začíná. To není věc, kterou jsme slibovali, že zrealizujeme okamžitě. Ta změna je výrazná, měla by zefektivnit celý systém a měla by hlavně provázat ty systémy natolik, aby lidé neutíkali z jednoho systému sociální péče do druhého a nadužívali tu sociální péči způsobem, jaký je obvyklý dnes. To bych řekl, že je ten hlavní cíl. Prosím?

Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru Úřadu vlády: Jsou nějaké další dotazy? Nevidím žádný dotaz.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Ještě vzadu.

Václav Dolejší, Mladá Fronta: Dobrý den, pane premiére, chtěl bych se zeptat k zítřejšímu výročí 11. září, jestli české zpravodajské služby jsou v nějakém stavu pohotovosti?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: České služby jsou pořád v pohotovosti. Myslím si, že standardně, to co mohu říct, tak rizikové skupiny, museli jste zaznamenat, že u některých budov od událostí v loňském roce jsou pořád hlídky ozbrojených služeb. Myslím si, že ta opatření jsou standardní a nemáme žádné signály v této chvíli, že by měla být mimořádná.

Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru Úřadu vlády: Jestliže už není žádný dotaz tak vám děkuji, dámy a pánové, děkuji panu premiérovi. A na shledanou.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Taky přeji hezký den, těším se příští týden na shledanou.