Tiskové konference

19. 1. 2009 16:40

TK po jednání vlády ČR 19.1.2009

Text přepisu dosud neprošel korekturou. Děkujeme za pochopení.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády: Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás přivítala na tiskové konferenci v rámci zasedání vlády, jejímž hlavním tématem nebo ostře sledovaným tématem bylo nasazení českých vojáků v zahraničních misích, kterému se budeme věnovat v první části této tiskové konference. Z tohoto důvodu zde vítám ministryni obrany paní Vlastu Parkanovou, dále pak předsedu České republiky pana Mirka Topolánka, místopředsedu vlády a ministr práce sociálních věcí pana Petra Nečase a k tématu zahraničních misí ještě generálporučíka Vlastimila Picka, náčelníka Generálního štábu. Já prosím pana premiéra o úvodní slovo k misím.

Mirek Topolánek, předseda vlády: Já možná začnu tím, co bylo předmětem jednání vlády za účasti vrchního velitele ozbrojených sil, pana prezidenta Václava Klause, a to je že ten návrh který vlády opakovaně projednávala a byl schválen fakticky podle požadavku opozice tak, jak bylo dojednáno na konci roku. To znamená došlo ke snížení počtu nebo snížení navýšení vojáků našich zahraničních misích. Přece jenom než se dostaneme ke konkrétním věcem, tak bych chtěl říct, že nejenom já, ale já pevně věřím, že po posledním rozhodnutí stranických orgánů opozice i opozice bere zahraniční mise jako jeden z důležitých možná nejdůležitějších světových politických bezpečnostních otázek současnosti a to nejenom pro tuto dobu, ale samozřejmě do budoucnosti. Jedná se o prestiž České republiky o plnění mezinárodních závazků o fakticky naplňování našich národních českých zájmů, které máme, protože je evidentní, že každá ta mise má nějaký přesah do naší situace, když ne dnes, tak nejpozději zítra.

My jsme samozřejmě při tom projednávání ustouply tam, kde to z důvodů bezpečí našich vojáků bylo možné a nakonec jsme se na tom shodli na konci roku i s opozici. Já jsem odmítal a budu odmítat i do budoucna, aby zrovna tato otázka byla spojována vnitropoliticky s nějakým jiným problémem, já si myslím, že to prostě není možné a že tady ta kontinuita ten zájem, který po listopadu 89 byl veřejně artikulován všemi politickými reprezentacemi je nad tím nad vnitropolitickými každodenními problémy. S Afghánistánu ještě žádná země z těch, které tam působí nestáhla své vojáky, byli bychom první a i proto jsem rád, že je jakási šance na dohodu i ve sněmovně. Nemohli bychom se samozřejmě podílet na tom, co jsme dlouhodobě v této zemi slíbili, to je na stabilizaci země na těch civilních projektech, které tam musí být součástí těch projektů držících mír, zklamali bychom

občany Afghánistánu, zklamali bychom i naše vojáky, kteří by nedokončily svoji misi a pět let byli vystaveni v Afghánistánu poměrně vysokému riziku, plnili náročné úkoly, důležité úkoly a myslím tím samozřejmě na vojáky, jejich příbuzné protože ti vojáci jsou tam dobrovolně, ti vojáci jsou profesionálové. Nedovedu si představit, jak bych odpovídal na zatím poměrně opatrné dotazy našich zahraničních partnerů vyvolalo to ve světě poměrně značné množství nepříjemných otázek, přesto že si všichni uvědomují, že ty zahraniční mise nejsou žádnou dovolenou, je to nebezpečná a velmi tvrdá práce. My tím politicky vyjadřujeme naši politickou dospělost naši odpovědnost, naši solidaritu a v tomto smyslu v tomto smyslu jsem rád, že jsme došli nejenom ve vládě, ale snad i parlamentu ke shodě. Na tom dalším slidu vidíte, kde všude máme dnes vojáky, ty hlavní operace, kde máme největší množství vojáků a tady platí, že se snažíme držet menší počet operací s větším nasazením jak techniky, tak vojáků různých specializací v jedné lokalitě K-FOR jsme tam již od roku 1999 v této chvíli tam máme fakticky 550 vojáků. Kosovo je země, která bude vyžadovat ještě dlouhou mezinárodní účast, která se snad časem bude měnit z té účasti vojenské na účast jednotek zabezpečujících spíše administrativní a pořádkovou činnost. ISAF samozřejmě další obrovská mise, ve které působí 41 zemí více než 55 000 osob, jak civilistů, tak vojáků. Je třeba říct, že přestože například v našem PRT - Provinčním rekonstrukčním týmu je podstatně více vojáků, tak je to mise výsostně civilní. Kosovo, tady je samozřejmě počet těch příslušníků včetně záložní roty pro příští rok se nepočítá s navýšením vojáků, tzn. držíme ten počet v Kosovu a doufám že situaci tam nebude do budoucna vyžadovat navýšení našich vojáků.

Poprosím o další slide. Tady je přesné rozmístění, které dnes máme a do budoucna plánujeme pro rok 2009 v jednotlivých lokalitách. My na letišti v Kábulu už fakticky jsme snížily počet a pro tento rok na 55 osob máme plánovanou vrtulníkovou jednotku, která začne fungovat v druhé polovině roku - 110 osob. Naše klíčová oblast, kde působíme je Provinční rekonstrukční tým v Logaru, poměrně v provincii, která je na hranicích s Pakistánem, je to poměrně komplikovaný prostor, uvažujeme tam s navýšením počtu osob, tak jak je na tom slidu vidět. Po dohodě s Holandskem, protože tam samozřejmě funguje v Afhánistánu široké mezinárodní společenství v různých typech operací pod různým vedením, právě ochrana holandského PRT počítáno stejný počet osob jako v roce 2008 a speciální operace Enduring Freedom, která vyvolává poměrně nejvíc diskuzí v Poslanecké sněmovně, uvažujeme a plníme tím požadavek přání opozice, že mise v roce 2009 skončí. To znamená to je naplnění toho požadavku počtu 480 osob kromě mise Enduring Freedom.

Další slide. Tady je možno vidět celou řadu projektů, které se dnes v Provinčním rekonstrukčním týmu naplňují. Ta práce tam není vůbec jednoduchá, každý to tam potvrdí. Jsou to projekty, které mají umožnit vzdělání, dostavba škol, jsou to samozřejmě projekty infrastrukturní a podobné a je to podle mě jedna z mála cest jakým způsobem dosáhnout toho, aby lidé v Afghánistánu nejenom toužili po míru, ale aby taky mohli normálně fungovat a v to mezinárodní společenství fakticky mohlo fungovat pozitivně a aby přinášelo těm lidem přidanou hodnotu a výhodu. Prosím další slide. Tady si myslím, že je potřeba říct, že i čeští občané víceméně podporuje mise v zahraničí, takže není pravda, že lidé jsou proti. Ty průzkumy ukazují, že zahraniční mise nejsou proti vůli 77 % veřejnosti souhlasí s nasazením armády České republiky do mírových misích v Kosovu, tato mise má velmi širokou podporu, Afghánistán - tábory příznivců jsou spíše vyrovnány. Naprostá většina občanů 71 % se domnívá, že PRT v Lógaru je účinným způsobem je pomoci Afghánistánu a jeho obyvatelům.

Já bych poprosil nyní doufám, že už na telefonu máme pana podplukovníka Lipku v Lógaru. Dobrý den.

Pavel Lipka, velitel PRT Lógar: Dobrý den, zde velitel druhého kontingentu Pavel Lipka.

Mirek Topolánek, předseda vlády: Dobrý den, pane podplukovníku. Máme možnost spolu v poslední době spolu mluvit opakovaně. Teď spíše pro nás pro všechny, jaká je situace na místě.

Pavel Lipka, velitel PRT Lógar: Já musím zhodnotit, což je dobře, že v poslední době v Provincii Lógar je relativní klid, že civilní i vojenská část je plně zaměstnána rozvojovou činností v Lógaru a to je dobře.

Mirek Topolánek, předseda vlády: A ještě mám jeden dotaz, samozřejmě nechci ho brát v kontextu toho, co se děje u nás, ale jaká je nálada dnes v kontingentu?

Pavel Lipka, velitel PRT Lógar: Já musím říct samozřejmě, že nálada je dobrá, protože se blíží i konec naší mise, myslím druhého kontingentu. Nicméně sledujeme dění v České republice, ale jsme tak zaměstnaní, že máme starostí tady v Afghánistánu dost, takže lidi mají spíš dost práce a starají se o činnost především tady, abychom úspěšně ukončili misi.

Mirek Topolánek, předseda vlády: Pokud mám na lince i Igora Klimeše, zástupce vedoucího civilní části, já vás také zdravím jménem nás všech. Jaké v současnosti projekty řešíte, co máte v plánu.

Igor Klimeš, zástupce vedoucího civilní části: Dobrý den do Prahy, já vás také zdravím. Vy už jste zmínil, že dost velká část těch rekonstrukčních projektů je zaměřená na podporu vzdělávání a na obnovu vzdělávacího systému Afghánistánu, významnou složkou jsou také projekty na podporu zemědělství. My jsme rozdistribuovali nějaká osivo místním zemědělcům, teď připravuje naše zemědělská expertka na nejbližší období školení pro zemědělce tak, aby byli schopni využívat nejmodernější metody a zároveň také třeba lépe prodávat svoje produkty. V tom našem portfoliu důležitou roli hraje a my bychom chtěli, aby v roce 2009 to bylo ještě významněji zastoupeno také oblast zavlažování a vůbec managamentu, protože voda je tady klíčová pro veškerý rozvoj tím, že je to tu primárně zemědělskou oblastí a tak na té vodě jsou v podstatě všichni závislí.

Mirek Topolánek, předseda vlády: Pane Klimeši, možná ještě jedna otázka, co na to říkají ti lidé, se kterýma spolupracujete, jak oni vnímají tu naší pomoc?

Igor Klimeš, zástupce vedoucího civilní části: Já si myslím, že velmi dobře. Třeba dneska jsme byli na jednání Provinční rozvojové rady, což je místní orgán, který má právě na starosti rozvojové aktivity, koordinaci na Afghánské straně, a padlo tam mnoho dotazů, protože samozřejmě ti lidé ví, že tu končí druhý kontingent armády České republiky, ale střídají se v této chvíli i civilní týmy, takže přijíždějí noví experti, tak ti lidé s velkým zájmem sledují to, jestli dojde k nějakému útlumu nebo naopak nárůstu a myslím si, že tu pomoc vnímají velice pozitivně a ty ohlasy dneska na tom zasedání to rady byly velmi pozitivní i do toho roku 2009 a už tu zaznělo několik námětů na budoucí projekty.

Pavel Lipka, velitel PRT Lógar: A já bych si dovolil ještě doplnit, máme spoustu mítinků jak s Afghánskou národní policií, tak s Afghánskou národní armádou, kde také zkoumáme i při výcviku jejich schopnosti především policie. I tam jsou ohlasy velmi pozitivní a očekávají, že v tom budeme pokračovat i nadále.

Mirek Topolánek, předseda vlády: Já děkuji.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Já také děkuji a poprosím oba pány, aby zůstali v telefonickém spojení a teď dáme prostor našim kolegům novinářům, jeden až dva dotazy. Pokud ne, má někdo ostatní dotaz.

Vlasta Parkanová, ministryně obrany: Já je oba zdravím a myslím si, že toto není ta chvíle, kdy s nimi potřebuji mluvit, protože kontakty mám. Chtěla bych ujistit je osobně i všechny přítomné další osoby jak už vojáky i nevojáky, že přesto všechno, co se tady 19. prosince tady v Praze stalo, tak že jsem ani na chvíli nepochybovala, že tady nenajdeme dostatek vůle a odpovědnosti povinnosti pro to, aby se našla dostatečná většina poslanců a senátorů pro to, aby naše působení nadále pokračovalo. Jak už řekl pan plukovník Lipka, oni mají dost práce, důležité práce na to, aby nesledovali jenom takový balast, který v naší vnitřní politice někdy probíhá, takže já v této chvíli využiji jenom pro to, abych jim poděkovala a všechny pozdravovala.

Vlastimil Picek, náčelník Generálního štábu Armády ČR: Já bych jenom chtěl pozdravit oba pány a panu podplukovníkovi Lipkovi připomenout, že právě když se blíží konec kontingentu je potřeba bezmezně dodržovat bezpečnostní zásady.

Igor Klimeš, zástupce vedoucího civilní části: Samozřejmě my na to tady dobře pamatujeme a budeme plnit úkoly stoprocentně až do úplného konce naší mise.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkujeme oběma pánům a nashledanou.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Takže já předávám slovo ministrovi práce a sociálních věcí, který vás seznámí s neméně důležitým bodem, který byl dnes projednán.

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí : Dobrý den, dámy a pánové, vláda dnes schválila návrh transformace a sjednocení systému péče o ohrožené děti, jejich základní principy. Chtěl bych zdůraznit, že je to první materiál po dvaceti letech, který byl zpracován v harmonii a v konsenzu všech klíčových dotčených resortů, které se zabývají problematikou ohrožených dětí, to znamená Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra. Nám se podařilo dosáhnout shody v přístupu a se společným přístupem jsme přišli i do vlády. Ten materiál, ze kterého vycházíme, tak je postaven na šesti základních tezích. Tou první tezí je že, orgány sociálně-právní ochrany dětí se musí primárně zaměřit na pomoc ohroženým rodinám, musí tedy fungovat především jako činitel prevence, podpory a pomoci. Jinými slovy, naším cílem musí být překlopit činnost orgánů sociálně-právní ochrany dítěte z jakéhosi strašáka spíše represivního orgánu do orgánu, který je skutečně pomáhající, aktivní, který se snaží pomoci rodinám, kde jsou ohrožené děti, tak aby se ta situace zvládla. Tady na druhou stranu ale musím říci, že pokud se tak velmi často neděje v současné době, tak je to především díky obrovské přetíženosti, která je na orgánech sociálně - právní ochrany dětí. Těch případů mají skutečně velmi mnoho a někdy potom tady samozřejmě to vede k tomu, že v určité přetíženosti mají tendenci postupovat někdy velmi rutinně, nikoliv v zájmu těchto dětí. Dalším základním principem je, že orgány sociálně-právní ochrany dětí a další orgány musí pracovat intenzivně v terénu, to znamená, že musíme nasadit terénní sociální práci. Musíme právě zvýšit počet i těchto terénních sociálních pracovníků, aby poklesla ona přetíženost, protože dnes na jednoho pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí připadá více než 300 případů, v některých regionech je dokonce tento počet 500 až 1000 na jednoho pracovníka sociálně právní-ochrany dětí . To je bezesporu číslo, které je velmi vysoké, my chceme ten systém transformovat tak, aby péče o tyto ohrožené děti probíhala skutečně reálně v terénu, nikoliv aby to byla byrokratická práce odněkud z kanceláří. Dalším klíčovým principem, klíčovou tezí, je efektivita v prevenci a spolupráci. Jednoznačně ten systém v současné době funguje, bohužel, velmi často tak, že řeší až následné problémy, které mají samozřejmě podstatně větší náklady. V oblasti ústavní péče v oblasti rehabilitací, terapií a podobně, my se musíme zaměřit na prevenci a na systém časné intervence, pokusit se vyřešit s dostatečnou snahou pomoci této rodině vyřešit její problémy včas bez toho, aby to sklouzávalo vždy do toho rutinního, velmi nepříznivého řešení, spočívajícího v tom, že děti jsou odebrány a umístěny velmi často v ústavní výchově.

Čtvrtou základní tezí, ze které hodláme vycházet je, že potřebujeme větší počet kvalifikovaných, motivovaných, dobře vzdělaných pracovníků v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, ale také sociální práce s těmito ohroženými rodinami. Tito pracovníci musí mít k dispozici samozřejmě adekvátní metodiky, standardy činnosti, musí mít k dispozici poradenství, supervizi, aby byli schopni tyto komplikované situace zvládat. Pátou tezí má být snažit se upřednostňovat, aby dítě, pokud možno, vyrůstalo ve své původní biologické rodině, to znamená opět koncentrovat se na snahu, pokud možno, sanovat původní rodinné prostředí, děti skutečně se pokusit zachovat v tomto původním prostředí a odebírat je skutečně až v tom krajním případě, kde byla vyčerpána veškerá snaha udržet je v tom původním prostředí, kdy by jejich zůstávání v tom původním prostředí bylo v rozporu s jejich zájmy a jejich zdárným vývojem. Znamená to také, že pokud by byly odebrány, tak primárně do náhradní rodinné péče pěstounského typu, kde opět umístění v ústavní péči by mělo být až krajním řešením ve specializovaných případech nebo případech, kdy se všechna ostatní opatření vyčerpala. Šestým principem je, že při individuální práci s dítětem s ohroženou rodinou, musíme také vycházel z toho, že dítě má právo na spoluúčast a vyjádření svého názoru, mám tím na mysli nikoliv, že by spolurozhodovalo, co s ním má být, ale že má být také vyslechnuto, má být brán v potaz jeho názor. Jaké navrhujeme opatření, v prvé řadě to jsou opatření v charakteru péče, to znamená v řízení péče o ohrožené děti musí být sjednoceny postupy všech pracovníků. V péči o ohrožené děti to je jeden ze základních nedostatků stávajícího systému, že každý resort k tomu přistupoval velmi úzce resortně tzn. měl své vlastní metodiky, měl své vlastní standardy i své vlastní postupy které nebyly vzájemně provázány, a dokonce jsou i případy, kdy šly tyto postupy proti sobě. Dalším principem musí být multidisciplinární spolupráce, to znamená spolupráce všech klíčových orgánů sociálně-právní ochrany dětí, které jsou do tohoto zahrnuty. Vše by se dělo na platformě takzvaného klíčového pracovník,a to by byl právě onen pracovník, který by připravoval individuální akční plán pro každé takto ohrožené dítě, resp. ohroženou rodinu tak, abychom se snažili skutečně to dítě udržet bez toho, aby skončilo v ústavní výchově. Podmínkou toho, je další nezbytná podmínka, a to je vytvoření sítě garantované státem v oblasti nejenom sociálně-právní ochrany dětí, kde se toto děje prostřednictvím struktur veřejné správy, ale také intenzivní sociální terénní práce, nepočítáme mimo jiné nejenom s orgány veřejné správy, a také s velice úzkou součinností například s neziskovými organizacemi. Klíčovým prvkem bude další krok a sice onen individuální plán pro rodinu, protože každý případ je velmi specifický. My musíme zabránit jednomu z velkých stávajících nedostatků, a to je určitá schematičnost, rigidnost toho postupu, která ne vždy je vhodná pro konkrétní případ dítěte nebo ohrožené rodiny, a proto každá rodina bude mít tak vypracován tímto klíčovým pracovníkem individuální plán, který se bude snažit sanovat původní rodinné prostředí a pokud možno činit vše ve prospěch dítěte. Podmínkou toho je samozřejmě kvalitní komunitní plánování, protože sociálně-právní ochrana dítěte ve svých koncových prvcích dneska není vykonávána orgány státní moci. To bych chtěl velmi zdůraznit. Není vykonávána státní správou, ale v přenesené působnosti je vykonávána obcemi s rozšířenou působností, případně kraji, tzn. bude vyžadovat velice intenzivní komunikaci se samosprávami a zavedení principu komunitního plánování. Dalším principem je princip podpory prevence před tedy umisťováním v náhradní výchově, a pokud má být již tedy být použita náhradní výchova, tak to má být především náhradní rodinná výchova pěstounského typu, nikoliv náhradní ústavní výchova. Tady chci velmi zdůraznit, že to bude vyžadovat další širší podporu pěstounských rodin. My v současné době máme zhruba 20000 dětí v ústavní výchově, samozřejmě zhruba polovina z nich jsou ústavy typu ústavu sociální péče,kde jsou děti s různými typy handicapu, které tam nejsou tedy z rozhodnutí soudu, že byly odebrány někde z rodin, ale přesto v těch dalších typech ústavní péče, jako jsou dětské domovy, máme na zemi, která chce mít západoevropský švih a ve dvacátém prvním století příliš velký počet dětí. Bude to tedy znamenat další podporu a motivaci pěstounských rodin, jinými slovy budeme potřebovat i větší počet pěstounských rodin, než je tomu ve stávající situaci, budeme potřebovat také velice intenzivní práci s rodinou, to znamená, že všechny resorty musí skutečně postupovat stejným způsobem, podle stejných metodik, podle stejných standardů. Rezortní roztříštěnost musí zmizet a poslední princip je, že toto dítě které je dáno do náhradní výchovy, ať už ústavní, nebo rodinné, tak má právo na kontakty s rodiči, samozřejmě pokud by tento kontakt neohrožoval jeho budoucnost, zdraví nebo jeho zdárný vývoj. K tomu budeme potřebovat další krok, a sice změny legislativy, tady musím říci, že nás čeká velký kus práce, protože ten resortismus se projevuje právě i tady, protože např. zákon o rodině je spravován Ministerstvem spravedlnosti, zákon o sociálně-právní ochraně dětí spravován resortem Ministerstva práce a sociálních věcí, zákon o náhradní ústavní výchově je spravován Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy, čili to bude vyžadovat velice koordinované legislativní kroky. Budeme potřebovat změny i v oblasti financování, protože ta transformace si vyžádá posílení finančních prostředků v systému péče o ohrožené děti ,především tedy přesměrování těch prostředků, které dneska plynou především do ústavní výchovy, do oblasti prevence a náhradní rodinné výchovy. Nicméně nesmíme mít iluze, po určitou dobu budou paralelně vedle sebe běžet ten stávající systém zděděný a ten modernizační nebo modernizovaný systém. Klíčovou komponentou z tohoto pohledu je i otázka zajištění sociálního bydlení pro tyto ohrožené rodiny. Čtvrtým prvkem této nové strategie jsou samozřejmě lidské zdroje, to znamená, že musíme nově vymezit sociální péči musíme více transformovat celou řadu pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dítěte z té úřednické polohy do polohy terénní. Sociální práce tedy tak, aby se skutečně z nich staly jacísi koordinátoři nebo manažeři sociálně právní ochrany dětí a musíme se zaměřit velice úzce na další vzdělávání všech pracovníků péče o ohrožené děti, mít vytvořen systém vzdělávání, naučit je pracovat v týmech s multidisciplinárním přístupem, mít zavedený systém poradenství, supervize případové i individuální. A tím třetím prvkem je , že musíme skutečně mít společné meziresortní standardy péče o ohrožené děti, musí skončit ta dosavadní praxe, kdy každý resort má v této oblasti své vlastní standardy a podle nich postupuje a někdy se opravdu stává, že ty standardy jdou proti sobě. Výsledkem přijetí tohoto materiálu je i úkol, který byl uložen těmto pěti resortům o kterých jsem mluvil, to znamená Ministerstvu práce a sociálních věcí, Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy, Ministerstvu zdravotnictví, Ministerstvu vnitra, Ministerstvu spravedlnosti. Pod koordinačním úsilím našeho resortu, vytvořit do konce června letošního roku národní akční plán transformace péče o ohrožené děti, jehož výsledkem bude již seznam konkrétních kroků konkrétních opatření v oblasti legislativy organizace a exekutivních kroků, na základě kterého ve druhé polovině letošního roku začneme provádět již praktické kroky v této oblasti, které povedou k transformaci péče od tyto děti s tím, že mezi základní principy, na základě kterých tento národní akční plán bude vypracován, tak bude znamenat především preference náhradní rodinné péče před náhradní ústavní péčí. Bude to znamenat především preferenci preventivních opatření a včasné intervence před nahradí péči, bude to znamenat preferencí individuálního přístupu ke každému případu a bude to znamenat také princip aktivnějšího zapojení dětí a těchto ohrožených rodin do řešení jejich vlastní situace. Tolik k tomuto materiálu, děkuji za vaši pozornost dámy a pánové.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji místopředsedovi vlády a teď nyní pro vás, váš prostor, vaše dotazy.

Karel Rožánek, Česká televize: Možná moje první otázka na pana premiéra nebo na paní ministryni. Přestože už vlastně máte ve Sněmovně 101, jak jsem pochopil, s panem poslancem Hovorkou, proč jste neschválili ten původní plán, který počítal s tím navýšením trochu vyšším? A druhá otázka, dnes jste schválili ten kompromisní 480+100, kdy to chcete předložit Poslanecké sněmovně, která vlastně udělala ten problém 19. prosince, jestli budete chtít mimořádnou schůzi a nebo jestli to necháte na řádné projednávání, protože ten čas máte?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Na obě otázky odpovím poměrně jednoduše. Já už jsem při tom projednávání 19. prosince jasně deklaroval svůj závazek, ten původní návrh modifikoval do opozicí požadovaného formátu, že jsme to nemohli udělat v tom formátu ve Sněmovně je dáno Ústavou, protože Senát již v té době měl ten materiál schválen a obě komory musí dojít ke stejnému znění. V tom případě jsme chtěli upravit během roku určitou změnou, kterou bychom naplnili očekávání a žádost opoziční ČSSD. Takže v momentě, kdy jsem to slíbil, tak pro mě ten závazek platí a my jsme fakticky průchodnost Sněmovnou a Senátem, aspoň se domnívám, že je k ní nakročeno, dosáhli právě naplněním tohoto závazku. To je možná odpověď na první otázku.

Ta druhá, z hlediska časového bude dostatečné, my po dnešním projednání zahájíme standardně ten legislativní proces, to znamená Sněmovna musí mít deset dnů ode dne přijetí, to znamená jak Senát, tak Sněmovna má své lhůty zasedání řádné a nic neohrožuje případné schválení v únoru tak, možná že v Senátu již v lednu, to je otázka těch technologických ústavních lhůt a jednacího řádu a v tom smyslu my ve Sněmovně nebudeme předkládat na mimořádné schůzi, ale standardně na řádné schůzi a nevidíme v tom v této chvíli problém.

Pokud mám ještě slovo, my v žádném případě nerezignujeme na standardní projednávání toho materiálu jakoby byl nový, to znamená byli přítomni dva předsedové výboru, byl přítomen projednávání na vládě Jan Vidím a Jiří Dienstbier, ostatní dva se omluvili, to znamená, já bych řekl odborně orientovaní. My samozřejmě povedeme standardní diskuzi na úrovni Poslanecké sněmovny i Senátu, na úrovni klubu, na úrovni možná vyšší politické tak, aby jsme eliminovali to případné riziko neschválení na minimum.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, paní ministryně doplníte?

Vlasta Parkanová, ministryně obrany: Já bych to doplnila tím, že 101 nebo jakékoliv jiné číslo máte tehdy, když se to ukáže při hlasování v té komoře, takže takto bych k tomu nepřistupovala. Pravdou je, že jsem opakovaně říkala, že stojím o to, aby materiál a návrh byl schválen vyšším počtem, aby opozice sociálně demokratická nerezignovala na tento návrh a v tomto smyslu jak uvedl pan premiér - my jsme zvyklí slovo držet. Jestliže jsme se celý podzim domlouvali na čísle, které je obsaženo v tomto materiálu, tak to slovo neporušíme. Já bych řekla, že ta jednání, která budou ještě probíhat, tak budou probíhat i s panem poslancem Hovorkou, i s dvěma zelenými dámami paní Zubovou a Jakubkovou, ale nerada bych samozřejmě tím dala najevo, že ten, kdo se často dostává do sólové pozice, tak bude v jednání preferován, samozřejmě že takováto jednání budou probíhat se všemi poslanci a senátory a se všemi poslaneckými a senátorskými kluby, které o to projeví zájem.

Jenom bych ještě doplnila jednu věc. Kdyby bývala byla politická vůle 19. prosince, materiál mohl být schválen tou formou, že v návrhu usnesení bylo číslo 645 škrtnuto na číslo 480. Obě komory by sice měly dvě různé podoby usnesení, ale z logiky věci by potom platilo, že by platilo to číslo nižší, to znamená to číslo Poslanecké sněmovny. Jinými slovy, dnes je 19. ledna, už 19. prosince to mohlo v této podobě odejít, kdyby tady nebyly příčiny, které s tímto tématem nesouvisely, ale to je obecně známá věc a nemá cenu o ní dále mluvit.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji paní ministryni, další dotaz, a pak Česká televize.

Pavel Chalupa, RTA: Dobrý den, já mám dotaz na pana premiéra. Je rozhodnutí o ukončení mise Trvalá svoboda v počtu 100 vojáků definitivní bez možnosti dalšího prodloužení v případě, že by nás o to spojenci v té misi ISAF požádali?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Ano, toto ukončení té mise v roce 2009 je v tomto formátu a v této misi definitivní.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Paní ministryně?

Vlasta Parkanová, ministryně obrany: Já bych to jenom doplnila, že v tomto případě se jedná o misi Trvalá svoboda, to za prvé. Za druhé, jestliže jsme toto slovo dali, tak opět říkám slovo dodržíme. Kromě toho, že ta mise skončí v prosinci, tak mohu říci, že už zhruba v říjnu budou ukončeny její operační činnosti, které předjímá to, že faktický konec a návrat do republiky takto nastane.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, Česká televize.

Daniel Takáč, Česká televize: Dobrý den, já bych se chtěl pana ministra Nečase zeptat, proč celá ta záležitost kolem sociálně-právní ochrany dětí trvá poměrně dlouho, mluví se o tom minimálně dva roky a stále to je ještě na papíře, čili k tomuto jestli se prosím můžete vyjádřit? A pana premiéra bych chtěl poprosit o základní informaci k privatizaci ČSA, kterou vláda dnes nastartovala, plus prosím vyjádření ke stanovisku pana Kočárníka – předsedy dozorčí rady ČSA, který by zjednodušeně řečeno společnost prodával jednou tak dráž, než očekává vláda. Děkuji.

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: Tak já začnu k tomu, proč to trvá tak dlouho. Já se nedomnívám, že to trvá tak dlouho, protože o změně tohoto systému začala mluvit tato vláda ve svém programovém prohlášení na začátku roku 2007, od té doby dospěla až k tomuto materiálu, kdy znovu opakuji, poprvé tady není kompetenční řevnivost jednotlivých resortů, ale je tady velmi úzká spolupráce všech pěti klíčových resortů. A tady bych chtěl připomenout, že my překonáváme nesmírnou setrvačnost toho starého systému, který tady je po desítky let a já bych dokonce řekl, že historie toho je až někdy v období Rakouska-Uherska. Tak byl preferován systém ústavní péče o děti, každý ví, že existovaly tzv. sirotčince, potom dětské domovy a tento systém je prostě nesmírně setrvačný a stojí velkou práci ho překonat, protože on je rozdělen nejenom mezi pět resortů, ale je rozdělený z hlediska jednotlivých úrovní veřejné správy, protože jak jsem již řekl např. sociálně-právní ochrana dětí není vykonávána státní správou, ale v přenesené působnosti je vykonávána samosprávnými orgány, zřizovateli drtivé většiny například ústavních zařízení není stát, ale jsou to kraje.

Čili je tam obrovská kompetenční směs, kterou je třeba překonat a nám se to opravdu podařilo. Ty klíčové resorty byly u toho jednání, v tom meziresortním koordinačním týmu jsou jejich zástupci, Asociace krajů svazu měst a obcí, tady se podařilo dosáhnout shody a my budeme velmi rádi, když vlastně na konci letošního roku budou již první návrhy zákonů. Což po těch desetiletích, kdy to znamenalo děti v problémech patří do ústavů, když to řeknu zjednodušeně, když se nám toto podaří během v podstatě dvou let nebo necelých tří let změnit desetiletí vývoje, tak já to považuji za úspěch. Ale zrovna tak bych varoval před nějakými představami, že to bude rychlé řešení, i celá ta transformace i poté, co my provedeme příslušné exekutivní kroky, poté, co změníme legislativu, tak ten systém se bude transformovat poměrně dlouhou dobu. Protože chcete-li například preferovat náhradní rodinnou výchovu před náhradní ústavní výchovou, tak to znamená, že potřebujete větší počet pěstounů, potřebujete jich výrazně více, než dnes, kdy těch rodin je zhruba 4800, potřebujete zvýšit ten počet aspoň na dvojnásobek a to zabere nějaký čas. Teprve až budete mít pěstounské rodiny, můžete ty děti z těch ústavů dostat do těch pěstounských rodin, čili bude to velmi dlouhý proces a my jsme rádi, že se nám ho daří zdárně posunovat vpřed a především za spolupráce resortů, to je nesmírný průlom a znovu opakuji, toto je po dvaceti letech první materiál, na kterém se tyto klíčové resorty shodly a postupují společně podle stejných pravidel, na základě stejných principů a stejných tezí.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já bych na tu otázku, kterou dostal sice Petr Nečas, odpověděl - to je otázka pro Zdeňka Škromacha, tam jsme ztratili osm let a vy to přeci víte. Na tu otázku druhou, my jsme nezahájili proces privatizace ČSA, ten pokračuje přesně podle harmonogramu. My jsme nejdříve rozhodli o poradci, potom jsme vlastně zadali termín na stanovení podmínek privatizace, ten jsme projednávali vlastně dnes podruhé, budeme se tím zabývat určitě ještě minimálně jednou, to znamená při výběru jednotlivých zájemců, kteří splní parametry do druhého kola. Tím naznačuji, že ta privatizace bude dvoukolová, v tom prvním kole musí být splněny veškeré požadavky dané tím materiálem, to znamená ty jsou odborné, to je způsobilost vlastně plnění těch mezinárodních závazků, je tam samozřejmě celá řada dalších atributů, nebyli nikdy soudně trestáni pro evropské firmy ani firmy, atd. V momentě, kdy vláda vybere do toho dalšího kola, není stanoveno kolik, mám pocit, že tam je 5 – 7 se odhaduje, tak to druhé kolo proběhne jediným kritériem a to je cena, přičemž vláda si nechává možnost, a to je to případné další jednání, tu soutěž zrušit. Já nerozumím slovům Ivana Kočárníka, vláda nemá žádné očekávání, vláda se rozhodla prodat společnost, která k prodeji je, ta společnost je sice v černých číslech, ale je to řešeno více divesticemi a celou řadou vnitřních opatření. Ta společnost už jednou prodána byla, velmi neúspěšně. My se domníváme, že ČSA má být prodáno, má se uvolnit v podstatě prostor pro případnou privatizaci letiště, protože operátor, který na tom letišti působí, nesouvisí přímo s letištěm. Jestli řekl Ivan Kočárník, že má ta cena být jedenkrát vyšší, tak pro mě jedenkrát vyšší je pořád stejná cena, takže v tom případě, jestli má nějaké očekávání, bude jistě naplněno.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, Mediafax, a pak ČTK.

Vlasák, Mediafax: Dobrý den, já bych měl otázku na pana premiéra a to sice, zda by se nyní mohla rýsovat nějaká dohoda o toleranci s ČSSD, a potom druhá otázka, jak se vláda postavila k přímé volbě prezidenta? Děkuji.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já nevím, o jakém typu tolerance mluvíte, já si nemyslím, že jakákoliv míra tolerance ze strany ČSSD je možná. Pokud mluvíte o českém předsednictví, nám fakticky nejde o nic jiného, než aby nám nechali prostor pro práci ministrů. My žádnou toleranci nepotřebujeme. Pokud nebude možné se dohodnout třeba jenom ústně o tom, že Poslanecká sněmovna bude respektovat to, že ministři, dneska je jich v Bruselu myslím čtyři nebo pět, ve středu jich tam bude asi osm. To znamená to české předsednictví nám bere síly a čas. Pokud nebudeme mít podmínky pro tu práci, tak prostě k takové dohodě nedojde. Já neumím si takovou dohodu vynutit, já žádnou toleranci politickou nechci, já si pouze přeji, aby české předsednictví nebylo pouze zájmem jedné vlády, ale bylo zájmem celé politické reprezentace a ČR. Takže v tomto smyslu já nepožaduji nic zázračného.

Ta druhá otázka, přímá volba prezidenta, nebyla projednána, bude projednána po přestávce. Z toho, co jsme projednali, jen pro vaší informaci je osm bodů týkajících se zpráv NKÚ a tady chci upozornit, až to budete studovat, na dva velmi zajímavé materiály, jeden se týká místního rozvoje z působení ministra Paroubka a ministra Martínka, týká se cestovního ruchu, kde bylo porušeno úplně všechno, co porušeno být mohlo. Samozřejmě tam není ani tak trestně-právní odpovědnost, jako spíše politická. Materiál, který jsme řešili a museli jsme přijmout celou řadu opatření, velmi zajímavé je také sledování vývoje v oblasti technologických center a centra strategických služeb, kde se jednoznačně prokázalo, a ten program byl naštěstí v loňském roce zrušen, že ten původní záměr pomoci postiženým regionům nebyl naplněn, největší finanční pomoc plynula do Středočeského kraje a Prahy. Po celou dobu toho projektu se vyskytují podobné problémy s podivným čerpáním, s podivnými prioritami, podivným rozhodováním. Znovu to nevypadá v této chvíli, což není ale moje starost, toto šetření bude pokračovat na trestně-právní odpovědnost, ale každopádně všechny ty nálezy ukazují, že speciálně v roce 2006 a v prvním pololetí čerpání nejrůznějších fondů bylo velmi nestandardní. Projednávali jsme materiály, které jsme přerušili, jsou to materiály týkající se Pozďátek, spíše z technických důvodů, protože věcně s tím materiálem všichni souhlasí. Z paměti si nevzpomenu, spíše na dotazy.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, ČTK.

Jakub Dospěla, ČTK: Já mám jeden technický dotaz, zda v tom návrhu o misích byly nakonec nějaké změny nebo platí ta podoba, která je na webu ministerstva obrany, jaké jsou náklady celkové na ty mise? A pak jedna, k tomu dnešnímu jednání přišel pan prezident, bude se v tom nějak angažovat dále? Hovoří se o nějakém delším výhledu, když to přesahuje rozměr jedné vlády, takže by byl nějaký dlouhodobý výhled? Jestli se pan prezident bude nějak angažovat? Děkuji.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Vlasta Parkanová odpoví ty technické dotazy. Pan prezident, jak už jsem předznamenal, jako vrchní velitel ozbrojených sil projevil přání se účastnit speciálně tohoto bodu, zůstal pouze na tento bod. My jsme diskutovali během dnešní rozpravy mimo jiné i o tom, že by u těch misí, které mají dlouhodobější charakter, kde je zcela evidentní, že tam budeme působit příští rok, přespříští rok, možná i déle, jsme se pokusili už v průběhu prvního pololetí připravit materiál, kde by si tyto dlouhodobé mise schvalovaly na déle než jeden rok, což Ústava umožňuje. A potom ty ad hoc věci, které se týkají někdy pozorovatelských misí nebo některých speciálních operací, byly projednávány tím způsobem, na který jsme byli zvyklí. To je i určitá reakce a s tímto pan prezident souhlasil, to jsme vlastně diskutovali, je to i reakce na nestandardní situaci loňského roku, kdy se vlastně poprvé stalo, že materiál, který samozřejmě byl standardně připravován, standardně komunikován a byl v zájmu vlastně celé politické standardní scény, nebyl schválen, a proto jsme museli i my přijmout vnitřní opatření z hlediska přípravy rychlosti, případně i formální podoby těch materiálů, které budou předkládány. Pan prezident může chodit, na každou vládu posílá svého zástupce, my jsme rádi, když přijde a já jsem ho nevyzval, ale řekl jsem, že by vůbec nebylo od věci, kdyby byl přítomen diskuzi například o národním krizovém plánu nebo o některých strategických dokumentech, které se týkají řešení finanční krize. To znamená jeho účast vždycky přivítáme, má židli vždy připravenou.

Vlasta Parkanová, ministryně obrany: Já na to naváži. Pokud jste někdo poslouchali vystoupení 19. prosince ve Sněmovně, když se mise projednávaly a byly zamítnuty, tak jsem tam mimo jiné řekla to, k čemu mě ten vývoj rozpravy inspiroval, že budu žádat Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny, aby se tématem zabýval zcela jinak a nadstandardně, než tomu bylo dosud, to jest v nějaké periodicitě dejme tomu dvouměsíční se tématem stávajících misí i budoucích misí bude zabývat. Protože nemohu přijmout argumentaci, že toto téma bylo v roce 2008 nedostatečně komunikováno a mohu to velmi snadno na řadě příkladů doložit. Ku příkladu náš záměr navýšit počty vojáků v Afghánistánu v roce 2009 dostaly všechny poslanecké kluby, respektive zejména opoziční sociálně demokratický a předsedové odborných výborů v červnu loňského roku, byl to tedy stav, který ještě nikdy před tím nenastal. To, co nyní budeme mít v záměru, to jest projednat možná materiál pro vysílání vojáků pro rok 2010 už v červnu nebo respektive obecně na konci prvního pololetí před letní poslaneckou a senátorskou pauzou, tak je věc, kterou samozřejmě vítáme, protože pokud by se měly věci komplikovat tak, jako se komplikovaly v tomto případě, tak na ně pochopitelně potřebujeme ještě mnohem více času. Pokud jde o finanční náklady, já předám slovo náčelníkovi generálního štábu.

Vlastimil Picek, náčelník generálního štábu: Jedno číslo 2,4 miliardy.

Vlasta Parkanová, ministryně obrany: Tak to bych uměla také, já předpokládala větší komentář.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkujeme, ČTK ještě jednou.

Šindelář, ČTK: Já bych se vrátil k privatizaci ČSA. Máte nějaký termín, do kdy bude vypsána ta soutěž? A pak jestli byste mohl blíže komentovat, v čem spočívá rozdíl mezi tím dokumentem, který vláda nechala ministerstvu financí přepracovat, a tím, který schválila dnes?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Chcete po mě detaily, na které vám neodpovím. Termín tam určitě nějaký je. Ty změny vyplývaly z požadavků ministrů, kteří dali připomínky na minulé vládě nebo předminulé, to bude vědět Petr Nečas. Byly to připomínky k míře kvalifikovanosti toho uchazeče, týkaly se spíše té první části, prekvalifikace a plnění nejrůznějších požadavků. Týkaly se požadavků na schvalování vládou obou kol, což nakonec bylo jednoznačně vypuštěno, zůstane to tak, jak to bylo, schvalovat se bude první kolo užší výběr, to druhé fakticky je dáno nejvyšší cenou, přičemž vláda si to právo na zrušení soutěže nechává. Je celá řada věcí, které vycházely spíše z požadavků jednotlivých ministrů a mám pocit, že si to najdete v tom materiálu na e-klepu.

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: Já bych řekl, že tam přibylo především větší ohled na strategické zájmy státu, větší důraz na bezpečnostní kritéria včetně bezpečnosti letecké dopravy.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, Mladá fronta.

Kopecký, Mladá fronta: Dobrý den, já jsem se chtěl zeptat k bodu, který jste sice teda ještě nestihli projednat, k té přímé volbě prezidenta, pokud byste se shodli na tom, že o to chcete usilovat, protože je k tomu potřebná změna Ústavy a ta většina. Budete to předkládat proto, že to máte jako koaliční závazek a nebo budete chtít vyjednávat s opozicí, aby se našla pro to podpora, pro to zavedení té přímé volby prezidenta? A nakolik je pro vás vůbec to téma nějakým způsobem podstatné, důležité, co si o tom vy ministři, kteří tady jste na té TK, myslíte, jestli je přímá volba prezidenta žádoucí? děkuji.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já si nevzpomínám, že bychom to takto, jak to říkáte, měli jako koaliční závazek. Já vám doporučuji si to programové prohlášení přečíst. Pokud projde tento bod, tak to bude znamenat prostou změnu Ústavy, která nebude předznamenávat techniku toho provedení a víceméně v obou komorách po této diskuzi bude rozhodnuto, jestli vůbec ty komory přímou volbu chtějí nebo nechtějí. Pokud dojde k tomu, že ji chtějí, tak pak se bavíme o technice, jak speciálním zákonem volebním, který vyžaduje podle článku 40 podobné usnesení, to znamená shodu obou komor, jako je například u ústavních zákonů, to je věc, která podle mě v tuto chvíli není úplně důležitá. Důležité je, aby se ten přetlak, ta tenze, neustálá diskuze na nějakou dobu, a já říkám na dobu poměrně dlouhou, vyřešila tím, že se komory definitivně rozhodnou, jestli chtějí přímou volbu nebo nechtějí a v tomto smyslu provedly změnu Ústavy. Na to nepotřebujeme žádnou významnou diskuzi nebo podporu, to bych řekl, že je téměř velmi jednoduché a hlasováním se ukáže, jestli v těchto komorách ta vůle je nebo není, aniž by se diskutovalo o kompetencích, o způsobu provedení, o tom jakou technikou by se vlastně v té přímé volbě volilo.

Vlasta Parkanová, ministryně obrany: Tak já můžu jenom stručně říci, že téma přímé volby prezidenta je mnohaletým evergreenem všech politiků. Tato cesta by mohla vést k tomu, že bychom si alespoň ujasnili, zda to tedy všichni chceme a nebo o tom jenom mluvíme. Pokud jde o mě a o politickou stranu, kterou zastupuji, tak my přímou volbu prezidenta podporujeme a je to naše dlouhodobé trvalé stanovisko.

Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí: Jsou-li tázáni všichni přítomní ministři, tak já řeknu, že zůstávám konzervativně uměřeným zastáncem dosavadního systému nepřímé volby. Prostě proto, že tomu tak bylo vždycky, to je pro mě dostatečný důvod a že to takto fungovalo. Nicméně ta věc pro mě není natolik zásadní, abych nebyl ochoten respektovat společnou koaliční shodu, případně širší politickou shodu v obou komorách Parlamentu. Čili jsem připraven tento návrh na přímou volbu podpořit, přestože si myslím a ten názor si ponechám, že stávající systém je vhodnější, prostě proto, že funguje a byl tady vždycky.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já bych dokázal říci asi tytéž věty jako Petr Nečas. Což neznamená, že ODS na to nemá ten názor, jaký deklarujeme, to znamená tu stranu to nijak nerozděluje, není to pro ni zásadní téma, část té strany má na to názor, že by to bylo pozitivní nebo neutrální a část má názor, že to, co funguje aspoň trochu dobře, má zůstat. Tu stranu to zcela jistě neláme, není to téma, kterým bychom žili každý den.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Dan Takáč a poslední otázka Reuters.

Dan Takáč, Česká televize: Já bych se chtěl vrátit ještě k ČSA, k tomu druhému kolu té soutěže, jestli definitivně jedinou podmínkou tam bude ta cena, případně tedy možné zrušení, jak jste tady říkal, nebo jestli by se mohlo přistoupit k tomu, že ve druhém kole uspěje někdo, kdo nenabídne tu úplně nejvyšší cenu? Potom pan Kočárník konkrétně mluvil o deseti miliardách korun, abych tedy upřesnil svoji otázku, tak jestli se k tomu můžete vymezit? A poslední věc, ta by se týkala té skládky v Pozďátkách, jestli se k ní ještě dostanete nebo případně, proč jste to nedělali ještě? Děkuji.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já bych řekl, že otevřenost bývalého ministra financí a mého přítele Ivana Kočárníka mě vede k tomu, jestli je správným mužem dozorčí rady a to říkám spíše v nadsázce. Já si myslím, že podobné spekulace jsou nesmyslné, pokud je jediným kritériem druhého kola cena, tak nemůže vyhrát nikdo, kdo by nedal vyšší cenu nebo nižší cenu, jak jste se ptal, je to nesmysl. Proto ta soutěž je naprosto transparentní. Do druhého kola se mohou dostat pouze ti, kteří splňují podmínky, to znamená žádná bezpečnostní a jiná rizika by se ve druhém kole už řešit neměla, protože to vyřeší kolo první.

A k tomu druhému, to jsem zase zapomněl, co to bylo. Pozďátky, my jsme se rozhodli, že ten problém vyřešíme, je to problém, který neuměl nikdo řešit dvanáct let, který tam zůstal jako memento naprosté neschopnosti místních, regionálních a dalších orgánů zabezpečit plnění zákonů. My jsme slíbili určitým politickým statementem, politickým příslibem, že ten problém vyřešíme, že ho na sebe vezme, přestože to je nestandardní, stát. V této chvíli je o tomto rozhodnuto, dokonce my víme, že prováděcí organizace, která by měla provádět tu sanaci, by byl státní podnik Diamo a řešíme pouze problém, přestože víme, že to bude řešeno ze státních prostředků, ale díky tomu, že není ještě jasné, o jaký objem půjde a ty odhady se pohybují mezi 200 – 400 miliony korun, tak řešíme problém, z jaké části státního rozpočtu, případně fondu bude uhrazen tento případný nárok na sanaci. Nejedná se o žádný problém věcný mezi námi, ale spíše o technický, protože nikdo nechce riskovat žádné resortní ministerstvo to, že mu Pozďátky spadnou a nebude na to mít peníze, což samozřejmě nebylo cílem celé té operace.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády: Děkuji, Reuters.

Reuters: Dobrý den, já bych měl dva dotazy. Jeden stručný k ČSA na doplnění, jestli se můžu zeptat, jestli jste nějak řešili ten statut zachování národního dopravce, jestli to bude na těch případných uchazečích, aby navrhli, jak se s tímto problémem vypořádají?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: To je jedna z podmínek od začátku deklarovaná. Myslím si, že mě jako trochu nebaví každé dva měsíce na to znovu a znovu odpovídat.

Reuters: Omlouvám se, nicméně nebylo to zatím odpovězeno.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Bylo, bylo to odpovězeno hned v úvodu už před několika měsíci, možná rokem.

Reuters: Měl bych tedy ještě jeden dotaz, podle Financial Times Deutchland vláda připravila plán na konsolidaci deficitů po finanční krizi a chtěl jsem se zeptat, jestli můžete tuto informaci potvrdit, případně říci nějaké detaily k tomu plánu a zda-li ten plán budete předkládat tento týden ministrům financí ostatních zemí EU? Děkuji.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Je to dotaz na ministra Kalouska, který dnes odletěl na jednání Ekofinu. Tento plán bude předkládat, já bych řekl, v tuto chvíli s nejistým výsledkem, protože rozděluje EU standardním způsobem na země, která chtějí dodržovat pravidla a na země, která je v době těžkostí chtějí porušovat, takže já je nebudu specifikovat, ale je mi celkem jasné, že ta diskuze bude velmi bouřlivá a já samozřejmě se přikláním ke stanovisku ministra financí, nicméně s detailní znalostí nejenom jednotlivých hráčů, ale i procedur, mám jistou pochybnost, že Ekofin dojde k závěru, že tento návrh českého ministra financí je pro některé země užitečný.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji a k Izraeli poslední dotaz ČTK.

Jakub Dospěla, ČTK: Já jsem se chtěl zeptat, po těch víkendových jednáních, která byla v Egyptě, a pak v Jeruzalémě, máte pocit, že to příměří tam vydrží nebo je to jeden z dalších kroků postupného vývoje? Děkuji.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Kdybych pane redaktore uměl vyřešit problém na Blízkém východě, tak nedělám českého premiéra. To je možná první věta, velkým průlomem bylo jednostranné zastavení bojů ze strany Izraele. To, že byl svolán ten summit, kde vlastně z těch významných účastníků kvartetu chyběl pouze nový prezident USA a dejme tomu prezident nebo premiér Ruské federace a potvrdila se ochota Hammasu akceptovat zastavení palby, to ještě neznamená, že příměří bude definitivní, protože Izrael má jednoznačné požadavky na splnění zamezení pašování, ať už po souši nebo po moři, má samozřejmě požadavky o zastavení raketových útoků. A v tomto smyslu já jsem opatrný optimista, může se v řádu dnů toto dohodnout a může v řádu dnů dojít ke stahování izraelských jednotek z pásma Gazy, ale zůstává samozřejmě otevřená otázka vlastní pomoci při monitorování celého toho systému, kontrole toho systému a pro nás otázka klíčová a to je organizace humanitární pomoci. Dnes zasedá Liga arabských států poprvé s tématem ekonomické stability regionu. To znamená to, co signalizoval Silvio Berlusconi, že G8 se bude zabývat nějakou obnovou Marshallova plánu, tak samozřejmě řeší i Liga arabských států a je to pro mě velmi významný posun ve vidění toho problému, protože ta záležitost tam má několik úrovní řešení. Ta jedna je posilování té standardní palestinské administrativy, která samozřejmě je oslabena a vlastně není partnerem pro další vyjednávání v té míře, že by mohla jednat i za pásmo Gazy, na druhé straně je to ekonomická a sociální dimenze a v této chvíli i dimenze humanitární. Takže to se všechno diskutovalo i na večeři u premiéra Olmerta v poměrně reprezentativním obsazení a ten příslib jednotlivých evropských zemí a EU mými ústy je poměrně závazný a očekáváme, že pokud nedojde v řádu týdnů k otevření nebo ke znovuotevření mírového procesu, tak ten problém znovu sklouzne, jak už mnohokrát, k určitému rozmělnění a teď je jistá šance, kterou všichni vidí, naopak ten proces akcelerovat. Kdy se z příměří dočasného stane trvalé, na to opravdu odpovědět neumím.

Jana Barotošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji panu premiérovi, také všem členům vlády, vám za pozornost. Na shledanou příště.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Zvuková příloha

TK po jednání vlády ČR 19.1.2009

Související zprávy