TK po jednání vlády ČR 26. 1. 2009

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Dámy a pánové, dobrý den, dobré poledne na tiskové konferenci ještě v průběhu jednání vlády. Já zde vítám pana premiéra Mirka Topolánka.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR a předseda Evropské rady: Dobrý den.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Vítám zde ministra školství Ondřeje Lišku.

Ondřej Liška, ministr školství, mládeže a tělovýchovy: Dobrý den.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Předávám slovo premiérovi.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR a předseda Evropské rady: Já úplně do úvodu: samozřejmě bude standardní tisková konference, takže na tu přijde Vlasta Parkanová a bude vás informovat o tom, co kromě bodů dvou, které chceme dnes tady prezentovat přecejenom trochu víc, tak vám odpoví na případné dotazy, protože ve 13:10 musím odjet, letím do Budapešti na konferenci Nabucco. Což mimochodem souvisí s tím prvním tématem, které uvedu a to je dnešní bod jednání vlády, nebo dva body, které se týkaly zprávy Nezávislé energetické komise, jejíhož předsedu, pan profesora Pačese tady můžeme uvítat a bude k dispozici případně na dotazy poté, co my dva odprezentujeme naše dva body. A projednávali jsme také zprávy Oponentní rady, kterou neformálně vedl inženýr Pavel Stehlík, která svým způsobem oponovala tu zprávu Nezávislé energetické komise. Musím říci, že ten hlavní cíl který jsme si dali při zadávání té práce týmu pana profesora Pačese, který byl sestaven politicky, kdy nominace dávali jednotlivé politické subjekty s výjimkou strany, která nechtěla spolupracovat a odmítla tu spolupráci – a to je Česká strana sociálně demokratická – tak ten hlavní cíl byl zaprvé: verifikovat stávající úroveň státní energetické koncepce, zamyslet se nad změnami ke kterým došlo. A specielně v posledních letech ten vývoj akceleroval v oblasti energetiky, specielně z důvodu energetické bezpečnosti, ale také cílů, které si Evropská unie po našem členství v roce 2004 fakticky kdy byla státní energetická koncepce naposledy schválena, to jsou závazné cíle naplňování určité koncepce leaderovské pozice Evropské unie ve věci klimatických změn, je to podíl obnovitelných zdrojů, je to využívání bioplynu, je to samozřejmě snižování emisí CO2. tyto všechny věci ta Nezávislá energetická komise musela reflektovat a musela vyhodnotit potenciální spotřebu a udělat citlivostní analýzy na vývoj spotřeby z hlediska hospodářského růstu a celé řady dalších parametrů. Musela verifikovat oblast výroby. To znamená energetický mix, potenciální zdroje na dlouhých čtyřicet let dopředu. My se opravdu musíme – a máme na to ještě nějaký čas – v nejbližších letech rozhodnout jaké primární zdroje budeme v české energetice využívat. Toto rozhodnutí zásadně ovlivní energetickou, ale nejenom energetickou politiku na desetiletí dopředu. A ta poslední plynová krize je toho samozřejmě příkladem a dokladem. To, že energetika a míra naší soběstačnosti, nebo míra nižší závislosti na importech primárních zdrojů ovlivňuje naši nezávislost, naši svobodu. A to nejenom v kontextu České republiky, ale obecně Evropské unie. To se ukázalo v těch prvních týdnech letošního roku velice jasně.

My máme v zásadě několik možností. Ta jedna je být závislý na dodávkách primárních zdrojů například z Ruska přes Ukrajinu, nebo se pokusit využít maximálně náš vlastní domácí potenciál. A tím udržet nebo případně zvyšovat naši nezávislost. Obě ta řešení mají svoje rizika a Nezávislá energetická komise fakticky provedla takovou základní nezávislou analýzu stavu energetiky. Na tom slajdu máte rozsah té práce, kdy musela zhodnotit jak stav našeho energetického mixu dnes, tak jeho vývoj z hlediska potřeby primárních zdrojů v nejbližších desetiletích, tak právě tu naši evropskou participaci, nebo participaci na těch evropských řešeních.

Ta téměř dvouletá práce expertů Nezávislé energetické komise i posudek oponentní rady víceméně se přiklánějí k té variantě nezvyšovat míru závislosti a pokusit se využít maximálně domácích zdrojů. Ale tady existuje několik limitů a tato vláda si je vědoma těch limitů. A také v programovém prohlášení je celkem jasně napsáno, mimo jiné i v programovém prohlášení byl deklarován vznik této nezávislé komise. Právě proto, že jsme chtěli otevřít spíše diskusi v těch oblastech, ve kterých máme jako vláda v tom trojkoaličním složení určité moratorium.

To moratorium není nové, to je moratorium na prolomení ekologických limitů těžby, specielně v hnědouhelném revíru a to je samozřejmě určité moratorium na aktivní kroky pro výstavbu nových jaderných bloků.

Chtěl bych říci, že to nám nebránilo v tom, abychom právě otevřeli tuto diskusi. A to nejenom na úrovni české, ale i na úrovni evropské. Jaderné fórum, které ještě budu vzpomínat, je jedno takové diskusní fórum, které upozorňuje na rizika, příležitosti, aspekty, které jsou spojeny samozřejmě na jedné straně se zvýšením nezávislosti, na druhé straně s určitým já bych řekl politickým postojem celé řady subjektů v Evropě i v České republice.

Oponentní rada měla úkol identifikovat slabiny, případná rizika té zprávy energetické komise. Řekl bych, že ta oponentní rada nebyla nijak politicky limitovaná, byla to spíše rada odborná a já bych řekl, že byla vlídná v té oponentuře. Přesto identifikovala některé oblasti, ve kterých by se mělo dále pokračovat. Které akcentovala daleko více ještě ta domácí paliva, dokonce to doporučení jest vytvořit minimálně jako srovnávací variantu, jako variantu pro jakékoli jiné další scénáře, variantu politických , ekologických, ekonomických a dalších rizik případného prolomení limitů. Což není v žádném případě otázka pro tuto vládu. Je to spíše práce, která by měla jasně definovat, dlouhodobě definovat, naši řekl bych pozici v této věci. A´t už tady bude vládnout kdokoli. Doposud si nikdo nebyl ochoten připustit, že můžou vypadnout dodávky plynu. Stávalo se každý rok, že byly určité tanečky dodávek na problému ukrajinsko-ruském. Těch čtrnáct dnů ukázalo, že to je poměrně fatální problém. A nikdo si nedokázal tady představit, protože se to tady nikoho nedotklo. Zkuste se ale zeptat v Bulharsku, na Slovensku, v Srbsku, v Bosně a Hercegovině. Tam opravdu lidé doma mrzli, tam opravdu se zastavila ekonomika, byla celá řada podniků paralyzována fakticky nedostatkem dodávek. Nevím, jestli akcentujete to, že od července loňského roku jsou sníženy dodávky ropy do České republiky standardní cestou z Ruské federace tranzitem do České republiky. Že využíváme alternativní cesty, o něco dražší. Musíme si klást celou řadu otázek. Jaké budou škody, když dojde k odstavení dodávek plynu, ropy, elektřiny, když nebudeme schopni zajistit dostatek elektrické energie z domácích zdrojů? Ta cena za to je obrovská. To není jenom cena ekonomická. Tuto chybu my neuděláme. My hodláme budovat program energetické odolnosti České republiky, což samozřejmě bude souviset mimo jiné s maximálním využitím domácích zdrojů, včetně dnes již používané jaderné energie, nových nízkoemisních technologií s vyšší účinností u uhlí, racionálního využívání obnovitelných zdrojů a také samozřejmě využívání plynu v té míře, kterou nám umožní diverzifikace tranzitních cest, diverzifikace zdrojů a podobně.

Tyto zkušenosti chceme uplatnit při změnách nové Státní energetické koncepce, jejíž první návrh je už dneska v meziresortním řízení a podléhá prvnímu připomínkovému řízení jednotlivých resortů. Tato koncepce se netvoří na jedno volební období. Ten princip čtyři lomeno čtyřicet – čtyři roky funkční období, ale čtyřicet let určité platnosti při investiční náročnosti a délce té investice je určitý princip, který jsem jednoznačně přijali. Chceme v této chvíli zřídit spíše exekutivní orgán, který už bude reflektovat tu diskusi na úrovni exekutivy. Který by posunul tu diskusi, která nějakým způsobem je ukázána v obou těch pracích, specielně v práci Nezávislé energetické komise. Chceme udělat takové změny v té Státní energetické koncepci, abychom se vyvarovali těch chyb do budoucna. Abychom zvyšovali míru nezávislosti, abychom zabezpečili dlouhodobě bezpečné dodávky s optimální cenou, s minimalizací rizik a škod na životním prostředí. Ta krize dnes ukázala, že ten energetický systém dnes v České republice je robustní, že by se dokázal – a dokáže se – s těmito situacemi vypořádat, že dokonce jsme schopni pomoci sousedům v nouzi. Ale pořád to je při určitém pocitu sebeuspokojení velké varování, protože ta krize byla natolik krátká, že se nás nedotkla. Pokud by trvala v řádu týdnů, tak by nepochybně ten problém zasáhl Českou republiku daleko významněji.

Možná závěrem k tomu, co jsem chtěl říci, že my jako předsednická země kromě toho, že až na naši opozici všichni vědí, jaká byla naše role během té plynové krize – a ocenila to Evropská unie jako celek a specielně ty země, které byly nejvíce postižené – tak chci říci, že my dlouhodobě, nebo aspoň – nebo střednědobě, pokud bych to bral politickým životem, tu dobu, kdy je tato vláda, prosazujeme společnou energetickou politiku Evropské unie. Může to vypadat směšné u představitele strany, která měla v celé řadě politik výhrady a má je dodnes, třeba jako společná zemědělská politika, některé ambice na vytváření společných sociálních, důchodových a zahraničněpolitických konceptů. Ale specielně energetická politika a její potřeba na úrovni Evropské unie je evidentní. Potvrdila to i nedávná krize a v tomto smyslu já to vidím jako prioritu českého předsednictví. Nejenom tento půlrok, ale i po českém předsednictví v další naší činnosti. My jsme prosadili i tu debatu o jaderné energetice, stojí vedle mě Ondřej Liška, který je reprezentantem strany, která prosadila do programového prohlášení – a já to plně respektuji – jakési moratorium na aktivní kroky. A to by nemělo zabránit té debatě na úrovni Evropské unie, která dnes tu debatu vede. Dnes samozřejmě i pod tlakem těch okolností dochází k celé řadě změn postojů. A my doufáme, že dojde k takovým změnám i na té naší tuzemské politické scéně. My jsme nakonec prosadili a byli těmi, kdo byli u projednaného kompromisu týkajícího se klimaticko-energetického balíčku. My se domníváme, že ten náš přístup, že jsme nechali fakticky peníze v podnicích, které mohou reinvestovat a musí reinvestovat podle těch pravidel do nízkoemisních technologií, do technologií, které budou fakticky zabezpečovat snížení emisí CO2, že to byla správná cesta.

Úplně závěrem chci říci, že mě někdy mrzí, že se té diskuse neúčastní celá politická scéna, protože já osobně beru jako člověk, který působil v téhle oblasti celý produktivní život nepolitický, tak mě mrzí, že opozice, minimálně část opozice nespolupracuje. Tady není žádný jiný zájem této vlády a stran, které obsahuje koalice než na tom, abychom zabezpečili to, o čem jsem mluvil. Abychom to zabezpečili relativně bezpečně, za relativně dobrou cenu konkurenční a hlavně bez toho, že bychom ovlivňovali to prostředí kolem sebe nějakým fatálním způsobem. V tomto smyslu by ten zájem měl být společný a pokud budeme budovat tým pro – jak jsem pojmenoval program energetické odolnosti – tak vyzývám opozici k účasti na této práci. Protože to je práce, která přesahuje mandát jedné vlády, dokonce mnoha vlád a je to systém, který budujeme na desítky let dopředu. Děkuji vám z pozornost.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Děkuji také panu premiérovi a druhé téma vlády – Bílá kniha terciárního vzdělávání – a začne pan premiér, nebo pan ministr.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR a předseda Evropské rady: Samozřejmě nechám největší prostor Ondřeji Liškovi, ale chtěl jsem do úvodu říci, že my jsme země, která vyčerpala svým způsobem za posledních dvacet let určitý potenciál, určité výhody, určité komparativní výhody, které jsme měli začátkem devadesátých let. To je cena pracovní síly, její kvalifikovanost, naše umístění ve středu Evropy, relativní vzdělanost a podobně. A dnes, pokud chceme dále fungovat a dále zabezpečovat pro lidi zvyšující se kvalitu života, tak nemáme jinou šanci než znovu významným způsobem investovat. Ať už soukromé nebo veřejné zdroje do vzdělání lidí, do jejich kvality. Chceme sázet – a dlouhodobě na tom pracujeme – na vědu, výzkum, inovace, nové technologie. Nabídnout lidem úplně nový, široký výběr, kvalitní možnosti uplatnění, chceme být zemí, která produkuje výrobky s vysokou přidanou hodnotou a produkuje spíše myšlenky a která je ohleduplná k životnímu prostředí.

Bílá kniha je materiál, který diskutujeme s odbornou veřejností i na politické scéně fakticky po celou dobu fungování této vlády. Je to první významný krok na cestě ke změně terciárního, nebo chcete-li vysokoškolského vzdělání. Ty plody té reformy samozřejmě budou sklízet některé další vlády, protože je to práce dlouhodobá. I takto je ta Bílá kniha pojata. Dnes jsme uložili ministru školství, mládeže a tělovýchovy aby ve spolupráci specielně s resortem ministra financí a s resortem Ministerstva práce a sociálních věcí ČR připravili věcný záměr Bílé knihy, který by měla reflektovat zaprvé modernizaci vzdělávacího systému, měla by reflektovat ty moderní postupy, které se ukazují – krásný eurospeak – best praktice. Myslím si, že to je přesně toto, co funguje jinde, specielně v terciárním vzdělávání, není důvod, aby nefungovalo tady. Musím říci, že i sociální demokracie v roce 2001 postupovala podobně a mě může jenom mrzet, že zůstalo v té době jenom u těch řekl bych vizí, u těch slibů a nedostali jsme se k realizaci. Doufám, že tento dokument bude mít jiný vývoj. Bílá kniha je podle mě nejdemokratičtěji projednávaný dokument tohoto typu vůbec za celou dlouhou historii. Byl diskutován s velmi širokou odbornou i laickou veřejností. Průběžně byl upravován, modifikován, byly do něho zapracovávány vznášené připomínky, vlastně ho přijala i Česká konference rektorů. A ty výhrady, které dnes případně vysoké školy mají, nebo rektoři, se týkají spíše detailů, které by měla postihovat diskuse nad věcným záměrem, případně nad paragrafovým zněním. Protože obecně se se záměry a s těmi hlavními tezemi všichni shodují. Chceme, aby vysoké školy daly příležitost ke studiu všem, bez ohledu na jejich sociální původ, finanční podmínky a dokonce bych řekl i věk. V tomto smyslu ten systém, který předloží Ondřej Liška, je kombinací velmi – nebo zvýšené –podpory ze strany státu v oblasti nízkoúročných půjček, nejrůznějších grantů v kombinaci se soukromými zdroji. A já tady říkám zcela otevřeně a hned do úvodu, že za této vlády zcela jistě nebude zavedeno školné. Ne proto, že bych já ho osobně nechtěl, ale proto, že ten první krok pro to, aby celý systém mohl fungovat, jsou právě náklady, které vynaloží stát, které zavede v podstatě a implementuje celý ten systém podpory státu tak, aby školné, které fakticky umožňuje vyšší sociální průchodnost celého terciárního systému znamenal další krok. Takže to není žádné sólové opatření, není to nějaký vytrhaný soubor detailů. Je to opravdu provázaný systém a má mojí absolutní podporu. A bude mít mojí absolutní podporu i v rámci protikrizových opatření. V rámci návrhu, které budeme dávat do Národního protikrizového plánu. Protože ten příklad Finska z roku 1990, pokles jejich ekonomiky o sedm procent a faktické naplnění podobné vize ve finských podmínkách je natolik edukativní, že nemohl zůstat stranou našeho uvažování. A vlastně protikrizové investice do této oblasti jsou jednou z priorit, které potvrdila i včerejší Národní ekonomická rada vlády pro řešení případné finanční krize. Děkuji.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Děkuji panu premiérovi a slovo má Ondřej Liška.

Ondřej Liška, ministr školství, mládeže a tělovýchovy: Děkuji, dobrý den dámy a pánové. Pro to, aby do českých zemí mohly přijít lepší časy pro vysokoškolské vzdělávání, musí nastat konec těch starých. A o tom, že kvalita vysokoškolského vzdělávání má přímou vazbu na prosperitu, na konkurenceschopnost, na rovnost ve společnosti, o tom dnes už nepochybuje nikdo.

Podívejte se na materiály zásadní povahy Evropské komise a OECD ale i v jednotlivých zemích. My o tom nepochybujeme také. A o to naléhavěji – a tady navazuji na pana premiéra – vidíme smysl této reformy právě v těch turbulentních dobách hospodářské krize.Protože investice do vzdělání, zvláště terciárního, se potom společnosti mnohonásobně vracejí. A musí mít vždy vztah na kvalitu. To, co vidíte před sebou, je jakási myšlenková mapa celé reformy. A dovolte mi tedy začít.

My jsme se rozhodli učinit přítrž těm dílčím úpravám, kterými vzdělávací systémy v této oblasti procházely. A proto je zde promyšlená změna celkové struktury, kde jednotlivé nástroje, jednotlivé komponenty jsou vzájemně logicky pevně provázány. Chceme učinit přítrž také průměrným výsledkům. Ten současný systém vede k nivelizaci, k průměru. Namísto toho, abychom poskytovali příležitosti pro ty méně nadané a naopak podporovali ty špičkové, tak podporujeme průměr. Proto by měl být také diferencován celkový systém tak, aby v něm nalezli místo všichni, kdo o vysokoškolské vzdělání stojí, mají pro něj předpoklady a může z toho profitovat celá společnost. Cestou jak toho dosáhnout je odstranění bariér pro konkurenci. Musejí si školy, instituce vysokoškolského vzdělání, terciárního vzdělávání, navzájem být schopny konkurovat tak, aby se prokázala jasná kvalita. A také chceme učinit konec izolaci vysokého školství, do kterého se postupně dostalo. Vysoké školy se bezprecedentně po roce 1989 otevřely. Ale už dnes narážejí na limity své spolupráce se svým okolím. Dnes vysoké školy plní nejenom funkci poskytovatelů vysokoškolského vzdělání, případně výzkumu a vývoje, ale jsou i důležitým komponentem vlastní občanské společnosti. Jejich tak zvaná třetí role, to znamená v regionu, ve státě, ve společnosti, jejich sekundární a třetí role by měla být naplňována mnohem lépe než doposud. Proto musíme nalézt cestu, jak posílit vazby mezi prostředími. Nejenom trhem práce, ale celou společností a samotnými vysokými školami. V tomto tedy vidíme velký přínos pro společnost jako celek.

Ale jaký přínos bude mít reforma pro vedení škol? Dnešní systém financování je zcela nemotivující. My chceme naproti tomu klást důraz na kvalitu a rozhodovat by měla do budoucna vlastní strategie školy. Tak zvané kontraktové financování, které bude víceleté, by mělo umožnit vysokým školám aby dokázaly strategicky plánovat svoje kroky, aby nemusely hospodařit z roku na rok, aby dokázaly svoje plány rozvíjet a také byly samozřejmě tyto plány vyhodnocovány.

Na základě toho potom bude moci pokračovat další financování. Vy víte, že české vysoké školy se potýkají také s řadou kompetenčních sporů. Výsledkem je neodpovědné řízení. Naopak efektivní nastavení vztahů mezi managementem školy a samosprávou je cesta, kterou se vydali v celé řadě dalších zemí, kde reformy podobného typu úspěšně byly zavedeny – Dánsko, Finsko, Spojené státy, Velká Británie. Ale i Německo, naši sousedé Rakousko. A tam se můžeme inspirovat a zasadit to do kontextu české zkušenosti. Dnes vidíme, že akademický senát je vlastně pánem všeho. Dává palec nahoru, dává palec dolu a vysílá do funkce rektora a odvolává ho, kontroluje rozpočet. Ale kdo je zodpovědný za hospodaření, kdo je zodpovědný za řízení školy? To je rektor. A musí tomu odpovídat také jeho nejenom odpovědnost, kterou nese, ale i kompetence, se kterými vysokou školu řídí.

Konec zbytečné byrokracie. To je téma nejenom pro sektor terciárního vzdělávání. Ale sama škola by měla do budoucna mít možnost nastavit, regulovat svoje vnitřní vztahy. To, jakým způsobem bude fungovat vnitřní struktura, takovouto svobodu by měla dostat prostřednictvím reformy. To znamená: naším cílem je posílení na jedné straně autonomie vysokých škol, ale také jejich odpovědnosti. A samozřejmě dodání chybějících pravomocí jednotlivým jejím částem. Přínos pro vedení škol je podle mě zcela evidentní a měl by se odrazit v celkové efektivitě. A samozřejmě přínos by měla mít reforma také pro samotné studenty. Je konec pohledu na studenta jako na jakousi podřadnou složku, která je pasivním příjemcem vzdělávání. Naopak. Posílení autonomie studentů, jejich individuální rozhodování, rozšíření příležitostí pro volbu o svém životě – tohle reforma přináší. A tato volba by měla mít jasné transparentní parametry. Do budoucna budou moci studenti sledovat kvalitu škol, pro které se rozhodnou. Budou moci sledovat to, zda tato škola se orientuje spíše profesně, na profesní vzdělávání, na vazbu na trh práce, anebo zda chce tento mladý člověk se třeba vydat cestou špičkového výzkumníka. Takovouto volbu by měli moci mít učinit všichni mladí lidé, kteří se rozhodnou studovat. A nejenom ti, protože chceme odstranit bariéru těch diskriminujících šestadvaceti let a umožnit tak, aby do systému terciárního vzdělávání mohl vstoupit kdokoliv, v jakékoliv fázi života. A na závěr možná to nejdůležitější: v našem systému vzdělávání – i toho terciárního – je hluboce zakódována nerovnost příležitostí, nerovnost šancí. Mluvil o tom už tady pan premiér. Dnes je to devět ku jedné. Devět procent dětí, které mají rodiče dělnických profesí, devět procent pouze dosahuje vysokoškolského vzdělání. Toto je absolutně alarmující číslo i vzhledem ke statistikám v jiných zemích v Evropě a ve světě. A s tímto musíme něco zásadního učinit. Právě sem se orientuje jádro reformy a to na posílení rovnosti. Právě systém financování, systém půjček, systém studijních grantů, které obdrží každý, kdo se rozhodne studovat na vysoké škole, tohle by mělo prolomit tu bariéru, tu Čínskou zeď, která dělí právě tyto nadané, ale sociálně znevýhodněné mladé lidi, aby dosáhli vysokoškolského studia a aby se mohli podílet plnohodnotně na společnosti. A na závěr mi dovolte – tady je taková malá směrovka, která nás vede do budoucna k tomu kýženému stavu, výsledku reformy. Nyní tedy vláda přijala Bílou knihu jako základ pro reformy, pro věcné teze věcného záměru zákona. Tyto teze já předložím z několik měsíců, do konce první poloviny tohoto roku a následovat bude paragrafované znění zákona. Zákon o terciárním vzdělávání tím prvním krokem a tím druhým, který musíme učinit, je zákon o finanční podpoře studentů, který shrne a definuje všechny tyto nástroje, o kterých jsem hovořil.

A na závěr mi dovolte ještě říci, že tato reforma bude moci být úspěšná jedině tehdy, pokud bude reformou společnou. To znamená: shodne se na ní vláda, shodne se na ní reprezentace vysokých škol a doufejme, že i opozice pozná příležitost, která se nemusí v těch nejbližších letech opakovat. A my už jsme pro to učinili důležité kroky, já jsem požádal reprezentace vysokých škol aby jmenovaly své zástupce do pracovní skupiny nad věcným záměrem zákona - je již jmenovali a práce na nich začne neprodleně po dnešku. Děkuji vám z pozornost.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Děkuji panu ministrovi, ještě slovo má pan premiér.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR a předseda Evropské rady: Tak já pozvu na podium místopředsedkyni vlády Vlastu Parkanovou a ostatní ministry a můžete pokračovat v tiskové konferenci. Já se v této chvíli rozloučím, pěkný den.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Tímto omlouvám pan premiéra, který musí odcestovat. A přichází místopředsedkyně vlády a ministryně obrany Vlasta Parkanová. Pokud chtějí i další členové vlády, kteří mezitím teď přišli přijít sem..

Vlasta Parkanová, místopředsedkyně vlády a ministryně obrany: Sem se vejde lidí..

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Tak prosím, takže pan ministr financí Miroslav Kalousek, ministr dopravy Petr Bendl a dorazí sem i další ministři. Tak prosím.

Vlasta Parkanová, místopředsedkyně vlády a ministryně obrany: Hezký den dámy a pánové, na mě tedy připadl úkol vypořádat se s tím pelmelem jednotlivých věcí drobnějšího rozměru, které nebudou uváděny příslušnými resortními ministry. Pro vaši informaci: z návrhu programu byl pro dnešní jednání vyřazen na návrh pana ministra Nečase bod číslo devět, podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti op-out ze základního důchodového pojištění. A to proto, aby byl ještě vytvořen prostor pro další koaliční jednání. Naopak k programu vlády přibyl bod, kterým se schvaluje návrh zákona o vypsání dluhopisů pro Lotyšskou republiku. To je bod, o kterém bude mluvit pan ministr financí. Já tady samozřejmě budu k dispozici k vašim dotazům, ale jednotlivé bloky hlavních věcí bude uvádět pan ministr financí, pan ministr dopravy a dostaví se ještě pan ministr spravedlnosti. Děkuji, to je vše.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Děkuji a slovo má tedy ministr financí Miroslav Kalousek, prosím.

Miroslav Kalousek, ministr financí: Dobrý den dámy a pánové, děkujeme za vaši pozornost. Já vás seznámím se třemi body, které dnes ministr financí předkládal vládě. Je to již včera avizovaný variantní vývoj rozpočtu na rok 2009 při různých variantách vývoje ekonomiky. Jak jistě víte, v září jsem obhajoval rozpočet na rok 2009 v Poslanecké sněmovně s tím, že jsem říkal, že jsem si vědom toho, že díky rychle postupujícím důsledkům hospodářské krize je nereálný růst, který byl na začátku legislativního procesu indikován 4, 8 procent. Nicméně že pokládám za vhodné tuto revizi udělat až na přelomu let 2008/2009 v lednu na základě těch nejčerstvějších informací. Protože v tu chvíli turbulence ekonomické byly tak vysoké, že nikdo nedokázal naprosto jasně říci, jak moc se to bude zhoršovat či stabilizovat. Opozice žádala, abych přepracoval návrh rozpočtu na tehdy platné ekonomické indikátory. Připomínám, že tehdy platné ekonomické indikátory byly v oblasti růstu 3,7 procenta. Takže měl jsem přepočítat rozpočet nikoliv na 4,8, ale na 3,7. Jistě všichni víme, že těch 3, 7 by bylo zhruba stejně relevantních, jako oněch 4, 8 a nás by čekala stejná práce podruhé. Proto jsem prosil o pochopení, že má cenu tuto mimořádně nepříjemnou operaci dělat jednom jednou a pořádně. Poslanecká sněmovna pak uložila vládě, aby do konce ledna předložila představu o tom, jak budou vypadat rozpočty v případě růstu 3 procenta, 2 procenta, 1 procento. Mezitím se situace hospodářská nevyvíjí nijak příznivě, poslední prognóza ministerstva financí je růst 1 v roce 2009 růst 1,4 s riziky směrem dolů. To znamená, není téměř žádný důvod domnívat se, že by to mohlo být lepší. Ale je mnoho důvodů obávat se, že by to také mohlo být horší. Takže já beru ten jedno – v tuto chvíli beru tu jednoprocentní variantu jako variantu „doufám co nejblíže k realitě“. Osobně věřím, že růst přece jenom bude, byť to bude v oblasti kladné nuly.

Kdybychom neudělali nic, kdybychom ponechali jenom snížené příjmy, tak by jednotlivé deficity byly pro případ padesáti, pro případ tříprocentního růstu přes devadesát miliard korun, v případě dvouprocentního růstu přes sto miliard korun a v případě jednoprocentního růstu přes sto deset miliard korun. My bychom neutratili na výdajové straně o korunu více, ale na příjmové straně bychom díky nižšímu růstu vybrali méně. To je pro nás naprosto nepřijatelný schodek, velké riziko zadlužování, velké riziko s refinancováním státních dluhopisů.

Proto jsme se shodli na dvou základních operacích. Tou první zásadní operací bylo převedení všech rezervních fondů, kapitál v objemu více než 40 miliard korun do příjmové části rozpočtu. Z této příjmové části pak byly posíleny některé položky, které považovala vláda za prioritu, zejména v programu rozvoje venkova, v oblasti investic do vysokého školství a v oblasti posílení podpůrného garančního lesnického fondu, aby malí a střední podnikatelé mohli dosáhnout nejenom na investiční úvěry, ale také aby byla poskytnuta pomoc při zajištění provozního financování. Po posílení těchto položek bylo více než 31 miliard použito ke snížení schodku. Takže za předpokladu oné teoretické varianty, které již dnes nevěřím, že by růst byl tříprocentní, by pak schodek byl 54,2 miliardy korun. Za předpokladu oné velmi optimistické varianty dvouprocentního růstu by schodek byl 63,5 miliardy korun a za předpokladu oné varianty, která je podle zadání Poslanecké sněmovny pesimistická – ale přiznám se, že bych byl docela rád, kdyby to tak dopadlo vzhledem k trendům, které postupují Evropou – je schodek 73,3 miliardy korun. Je to poměrně významné protikrizové opatření české vlády, protože kdybychom neudělali tuto operaci, resorty neobětovaly své rezervní fondy, pak by schodek přesáhl částku 112 miliard korun se všemi riziky, které by to znamenalo pro stabilitu veřejných rozpočtů.

Vláda po těch připomínkách o kterých jsem hovořil, to znamená ono posílení do podpůrného garančního lesnického fondu a do strukturálních regionálních programů na podporu venkova s tímto materiálem souhlasila. Tak bude postupovat a tak také bude poskytnut Poslanecké sněmovně. Ještě jedno významné opatření vláda učinila, to nemá žádný dopad na aktuální deficit a je to sice rezerva na výdajové straně pro mimořádné situace, kdyby se skutečně ta situace vyvíjela mimořádně – tak vláda rozhodla, že jednotliví správci kapitol, tedy jednotliví ministři, jsou povinni zavázat pět procent svých výdajů mimo samozřejmě mzdy a ze zákona povinné výdaje, takže z této základny jsou povinni zavázat pět procent, které jim sice v kapitolách zůstávají, ale nesmí je čerpat. A během roku – protože jsou mimořádné turbulence a nemůžeme stoprocentně předvídat vývoj situace – během roku, bude-li situace příznivá, budou moci být tyto prostředky uvolněny ve prospěch nerozpočtovaných položek. Pokud však vláda bude vystavena tváří v tvář mimořádné prioritě, která bude mít přednost, pak tyto prostředky budou převedeny na onu dnes nepředvídatelnou prioritu. Samozřejmě na úkor jednotlivých kapitol. Vláda tím jasně říká: vytvořili jsme rezervu pro mimořádnou situaci, nicméně nikoliv na úkor deficitu, na úkor dluhu, ale na úkor priorit stávajících, na úkor priorit stávajících kapitol. A toto opatření nás sice činí akceschopnými proti mimořádné situaci, kdy by musel zasáhnout několikamiliardový vládní výdaj, ale nezvyšuje dluh a nedestabilizuje rovnováhu veřejných financí.

Druhou informaci kterou bych rád podal je, že vláda dnes schválila prodej akciové společnosti Strojimport, lépe řečeno jejích 99,2 procent akcií, které byly v právu hospodaření ministerstva financí. Probíhala celý rok 2008 dvoukolová soutěž, dvoukolové výběrové řízení, v prvním kole se hodnotilo kvalifikační kritérium, ve druhém kole byla cena a nejvyšší cenovou nabídkou 121 400 000 zvítězila mezi pěti uchazeči společnost Toshulin a vláda dnes schválila, aby jí akcie společnosti Strojimport byly prodány.

Třetí informací – požádal jsem o mimořádné zařazení bodu, které vyplývalo z jednání předsedů vlád v prosinci a ministrů financí na ECOFINu v únoru. Lotyšsko se dostalo do mimořádné situace, před kterou včas varuji, aby se do ní nedostalo více států vzhledem k destabilizované bilanci veřejných rozpočtů a vzhledem k prudkému poklesu HDP, nebylo schopné financovat svůj deficit prodejem dluhopisů na kapitálovém trhu. Požádalo o mezinárodní pomoc v celkové výši 7,5 miliardy korun, přičemž 3, 1 miliardy korun poskytnou v rámci solidarity státy Evropské unie, zbytek pak bude půjčka od Mezinárodního měnového fondu. Česká republika se zapojila do toho solidárního programu a je připravena půjčit - za těch samých podmínek, za kterých si půjčí sama – Lotyšsku 200 milionů euro. 100 milionů v roce 2009, 100 milionů v roce 2010. A já jsem požádal vládu, aby schválila dluhopisový program, který bude mimo rámec rozpočtu, nicméně samozřejmě že účetně se o tuto částku zvýší výdaje veřejného fiskálu a z výtěžku tohoto dluhopisového programu poskytneme Lotyšsku půjčku na sedm let. A nechceme o korunu více než náklady, které s touto půjčkou poneseme. To znamená do sedmi let včetně nákladů, které to pro nás bude znamenat, Lotyšsko nám naši půjčku splatí. Neproděláme teda ani korunu ale také – to je důležité – ani korunu nevyděláme. Je to významný projev solidarity zemí Evropské unie vůči svému členu. Já jsem docela pyšný, že se do něj Česká republika zapojila. Tolik body ministra financí na dnešní vládě. Děkuji.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Děkuji ministru financí a zároveň zde vítám ministra průmyslu a obchodu pana Martina Římana a ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Slovo má Vlasta Parkanová. Prosím.

Vlasta Parkanová, místopředsedkyně vlády a ministryně obrany: Já chci ještě, dámy a pánové, než dostanou prostor další ministři se svými body, upozornit na dva body v původním programu číslo šest a sedm, které předkládal předseda vlády a týkaly se zprávy Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu. Tato zpráva byla vypracována pod vedením předsedy Akademie věd pana Pačese, který je zde přítomen. Oponentní posudek k této zprávě předkládal rovněž předseda vlády, ale reprezentoval ho jako hlavní zpracovatel pan Ing. Stehlík. Oba pánové jsou zde přítomni a až předpokládám pan ministr Říman se tohoto tématu ujme myslím si, že by bylo vhodné, aby oba pánové předstoupili sem na pódium. Pan ministr dopravy?

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Tak pan ministr Říman může případně doplnit pana premiéra, který zde prezentoval vlastně obě zprávy. Pokud tedy chce teď vystoupit ministr dopravy, který se vlastně účastnil jednání vlády poprvé, tak má slovo. Prosím.

Petr Bendl, ministr dopravy: Hezký dobrý den dámy a pánové, já jsem byl vyzván některými z vás abych přišel dnes na tiskovku s tím, že jsem jako nový člen kabinetu. Tím omlouvám své kolegy, protože já na rozdíl od nich jsem tedy předkládal dnes materiály na jednání vlády a tudíž tady dnes stojím. Aby to nevypadalo, že každý má jiný přístup k médiím, tímto je omlouvám. Já využiju té příležitosti a jenom sdělím podrobnosti o materiálu, který dnes vláda přijala a který předkládal ministr dopravy. A to je řešení národní úrovně systému satelitního družicového navigačního systému Galileo, do kterého Česká republika je zapojena. My jsme se dnes zabývali jednou třetinou rozhraní, které by měla využívat Česká republika, jednotlivé resorty ta rozhraní informací týkajících se státní správy a některých bezpečnostních informací, které potřebují jednotlivé resorty, samozřejmě, že součástí Galiela bude do budoucna i budou rozhraní, která se týkají veřejnosti. Týkající se ministerstva dopravy v oblasti mýtného, my budeme muset budovat hybridní systém mýtného a právě využití toho systému Galilea předpokládám někdy od roku 2013 by se s tou svojí národní úrovní měla zapojit Česká republika. Tolik jenom za sebe. Pokud chcete dojmy, na jednu stranu mám pocit, že žádných sto dnů hájení neexistuje, na druhou stranu dnes jednání s kolegy bylo velmi konstruktivní a myslím si, že snad jsem mezi ně v tom dobrém slova smyslu zapadl.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Děkuji ministru dopravy a pokud chce nyní ministr Říman pokračovat, může dál.

Martin Říman, ministr průmyslu a obchodu: Dobrý den. My se tady střídáme jak apoštolové na orloji. Já budu mluvit ke třem materiálům. Zaprvé vláda schválila docela zásadní novelu zákona o investičních pobídkách, což je i součást protikrizového balíčku. Vláda se nakonec přiklonila k tomu, že nezruší zákon o investičních pobídkách, ale změní jeho strukturu. A to v tom duchu, že definitivně skončí podpora zpracovatelského průmyslu, tedy toho, co jsem si zvykli nazývat „podpora montoven“ a místo toho bude zákon o investičních pobídkách podporovat výroby a služby a s vysokou přidanou hodnotou – to znamená technologická centra, poskytování služeb, hi-tec opravárenské služby, vytváření softwaru a tak dále. Forma podpory bude tak jako doposud u investičních pobídek, to znamená sleva na dani vypočtená buďto z objemu investice nebo objemu mezd dané investice – podle toho, co bude pro firmu výhodnější. Abychom inspirovali a intenzifikovali zájemce o tyto investice v České republice tak jsme tento program koncipovali jako na dobu určitou, tedy omezený na dva roky, aby investoři neváhali. S tím, že ti, kdo přijdou po nás za dva roky mohou zvážit, zda program prodlouží či nikoliv. To je jeden materiál.

Druhý materiál. Vláda schválila navýšení finančních prostředků na prioritní projekty na revitalizaci Moravskoslezského kraje z 20 na 21 miliard korun s tím, že rozšířila pole působnosti z Moravskoslezského kraje na vybrané části kraje Jihomoravského. Jde o možnost financování staré ekologické zátěže, starých vrtů po těžbě ropy a plynu na jižní Moravě, které tam zůstaly z dob první republiky, respektive druhé světové války, které nemají majitele. A které, jak se ukázalo při povodních v roce 1997 jsou latentní ekologickou hrozbou.

Poslední věc o které chci hovořit je to, co vzpomněla paní místopředsedkyně, to znamená, že vláda projednala a vzala na vědomí ty dva materiály týkající se zajištění energetických zdrojů pro příští desítky let. Známá Pačesova komise a oponentní komise pan Stehlíka. Já bych k tomu dodal jen to, že dalšími kroky, dalším krokem je na základě toho vypracována novelizace státní energetické koncepce, která byla před Vánoci rozeslána do meziresortního připomínkového řízení. Nicméně stala se významná mimořádná událost politicko-technická: totiž plynová krize třítýdenní, se kterou v žádném z těchto materiálů nikdo nepočítal. Respektive nepředpokládal takovou hloubku možností, že by došlo k přerušení dodávek po tak dlouhou dobu v množství nula. A tuto skutečnost, která se může samozřejmě kdykoli opakovat, nemáme žádnou jistotu, že se opakovat nebude. Na to musíme reagovat a proto předpokládáme další diskusi nad těmito třemi materiály ve světle těch událostí, které nastaly a které musíme řešit, chceme-li být zodpovědnými na poli energetiky. Děkuji.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Děkuji a slovo má ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti: Dobrý den dámy a pánové, já vás chci velice stručně informovat o tom, že vláda schválila dnes na svém jednání novelu Ústavy. Jak všichni tušíte, týká se tato novela přímé volby hlavy státu, přímé volby prezidenta. My jsme diskutovali o několika variantách, přičemž ta konečná a schválená varianta je řekněme tou variantou nejvíce obecnou. V zásadě vláda navrhuje, aby do ústavy byl implementován článek 54 odstavec 2, který by zněl, cituji: „Prezidenta republiky volí v přímých volbách lid.“ To znamená, byl by zde dán takovýto obecný statement, takovéto obecné prohlášení, které by bylo dále doplněno a konkretizováno speciálním zákonem, který by upřesnil systém a průběh volby. Chci konstatovat, že vedle tohoto obecného konstatování by Ústava ještě obsahovala kdo může navrhovat kandidáta. Počítáme s tím, že kandidát by mohl být navrhován jak občany České republiky, tak zákonodárci. V případě občanů by mohl navrhnout kandidáta na funkci prezidenta republiky každý občan České republiky, který by dosáhl věku 18 let a jeho návrh by musel být podpořen peticí s nejméně 20 000 podpisy občanů České republiky. Nebo by návrh mohl být dán zákonodárci a to buď dvaceti poslanci, nebo alespoň deseti senátory. To je asi to klíčové, co by měla obsahovat případná ústavní změna. Jak jsme řekl, ostatní okolnosti volby by pak obsahoval zákon který by byl přijat, pokud bude přijata tato novela Ústavy. Já k tomu ještě řeknu tolik, že takovýto volební zákon by musel být přijat podle zvláštní procedury obsažené v Ústavě, to znamená: k jeho přijetí by bylo třeba souhlasu jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu. To je speciální procedura, zde není možné – byť se jedná o zákon, nikoliv o ústavní zákon – aby Senát byl přehlasován Poslaneckou sněmovnou.

Poslední poznámka: ta novela obsahuje také ustanovení, které se týká účinnosti, pokud by ta změna byla přijata. Vláda počítá s tím, že pokud tato ústavní změna bude přijata, pak by byla účinná až v okamžiku, kdy bude přijat doprovodný zákon. To znamená, nemůže nastat varianta, že by poslanci a senátoři přijali takovouto změnu Ústavy a neshodli se následně na doprovodném zákonu a hlava státu by nemohla být zvolena. To je ošetřeno tím, že oba zákony by měly být účinné v zásadě ve stejný okamžik. Takže tolik stručně dámy a pánové k návrhu. Chci konstatovat, že tato stručná varianta byla doporučena Legislativní radou vlády, tedy odborníky. Byla s odbornou veřejností konzultována a v zásadě není pochyb, že z hlediska právního je bezvadná. Děkuji.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Děkuji také a nyní je prostor pro vaše dotazy. Prosím.

Tomáš Drahoňovský, TV Prima: Já bych měl dotaz na pana ministra financí. A ten dotaz by se měl týkat také toho včerejšího jednání ekonomické rady. Mě by jenom zajímalo: v jste se dnes zabývali těmi doporučeními, které NERV včera řekněme doporučil?

Miroslav Kalousek, ministr financí: Já myslím, že jsme včera velmi široce diskutovali o průběhu i závěrech ekonomické rady. Vláda měla dnes pevně stanovený program, tak jako měla včera stanovený ekonomická rada. Program vlády a program ekonomické rady, byť se personálně prolíná každý den, tak si myslím, že programově se prolne tak za tři až čtyři týdny.

Tomáš Drahoňovský, TV Prima: Můžu doplnit tedy ? Tak by mě zajímalo, co to vlastně je je ta mimořádná situace, za které by měly být uvolněny těch pět procent z rezerv jednotlivých resortů. A potom zároveň bych se ještě zeptal, že včera také jakýsi plán na odstranění ekonomické krize prezentovali sociální demokraté, vy jste s ním určitě seznámen. Mě by zajímalo, jestli jste tam našel bod, se kterým byste se třeba ztotožnil. Děkuji.

Miroslav Kalousek, ministr financí: Pane redaktore, kdybych to věděl, tak bych onu položku šesti miliard rozpočtoval už přímo na tu položku, která by se jmenovala tak, jako odpověď na tu vaši otázku. Právě proto, že jsme v situaci mimořádných ekonomických turbulencí. A může se nám stát, nebo to riziko, že se nám stane, že staneme tváří v tvář něčemu nepředvídanému je daleko větší než v období stability. Právě proto si tvoříme rezervu, proto, abychom v takovém případě nemuseli zvyšovat dluh a nemuseli zvyšovat nestabilitu veřejných rozpočtů, ale tu rezervu měli vytvořenou. Pokud nic takového nenastane, já bych si to z duše přál, pak resorty v druhé polovině roku tyto prostředky vyčerpají na prostředky, které mají efektivně rozpočtovány. Pokud se však něco takového stane, i kdybych to věděl, tak vám to neřeknu, abych to nepřivolal, já to opravdu nevím, je to riziko v době ekonomických turbulencí. A stane se to takovou prioritou vlády, že to bude mít v tu chvíli větší hodnotu, větší prioritu než rozpočtované tituly v jednotlivých kapitolách. Jednotliví správci kapitol ve prospěch této priority odevzdají své prostředky a budou si muset vystačit s 95 procenty. Jinak tohle je tisková konference vlády, já jsem se ke včerejšímu návrhu sociální demokracie vyjadřoval. Úkolem vlády je předložit ucelený koncept, který bude mířit k udržení zaměstnanosti a k co nejefektivnějším nástrojům jak zmírnit dopady hospodářské krize při důsledném sledování konsolidovaných veřejných rozpočtů. Já znovu apeluji na to, že ono to vypadá, jako když se blíží vládní dostihy kdo v tuhle chvíli na zápas s krizí odevzdá více peněz. A kdo odevzdá více peněz, to je jakoby akceschopná vláda. A kdo se snaží být rozumný a zdrženlivý tak vypadá neakceschopně.

Nicméně upozorňuji na to, že opak může být pravdou. Že na jedné straně je samozřejmě riziko dopadů hospodářské krize a možnosti vlád z peněz daňových poplatníků, které si půjčí, protože je nemají - z peněz daňových poplatníků, které si půjčí, mírně brzdit dopady této ekonomické krize. To znamená: za vaše peníze možná trošku zbrzdím dopady na vás, na druhé straně obrovské riziko, že těmito kroky se výrazně zvýší náklady na dluhovou službu a výrazně se zvýší riziko refinancování státních dluhů. Jestliže dnes platíme v roce 2009 padesát miliard korun za úroky dluhů, které byly učiněny- kdybychom postupovali tak, jak si přeje opozice, tak bychom mohli za dva tři roky platit sto miliard korun, které by aktuálně chyběly na důchody, na dávky, na platy, rozvojové projekty, na vědu a výzkum. Protože úroky z dluhy platit musíte, to za vás nikdo nezaplatí. Stabilitu veřejných rozpočtů pak už nikdo nedá dohromady. A pak je tady obrovské riziko nejenom že si musíte hodně půjčit a platit hodně za úroky, ale kdo vám – nejenom za kolik vám půjčí, ale kdo vám půjčí. Já upozorňuji na to, že před rokem začala finanční krize prasknutím bubliny hypotečních úvěrů. Při té obrovské poptávce, při té obrovské nabídce vládních úvěrů, kterými je teď trh zaplavován, pokud by – nedejbože – došlo k prasknutí bubliny vládních úvěrů a trh b ztratil důvěru i ve vládní papíry, pak už není žádná ústupová cesta. Nad námi pak už není žádný superstrát, který nám to zagarantuje tak, jako se po státech chce, aby se garantovalo soukromým firmám a soukromým bankám. To je mnohem větší makroekonomické riziko, než cyklický pokles hospodářského růstu. Je mojí povinností na tohle riziko upozorňovat a varovat vás před populistickou opozicí, která chce zemi zavést do dluhové pasti.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Děkuji, protože těch témat je hodně, dáme prostor ještě třem otázkám a zbytek necháme na individuální rozhovory. Český rozhlas, prosím.

Veronika Malá, Radiožurnál: Dobrý den, já bych se zeptala pana ministra Pospíšila jenom jestli by doplnil ten doplňkový zákon. Bavili jste se alespoň na základní úrovni o té přímé volbě, jestli by byla dvoukolová, tříkolová, nebo jak by fungovala? Či je tato otázka řekněmě zatím teď úplně otevřená?

Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti: Toto je zatím úplně otevřené, paní redaktorko. Jak víte, tak jsou v zásadě tři možné modely ve hře. Jednokolová a pak různé modifikace dvoukolové, tak zvaný francouzský model anebo klasická dvoukolová, kde postupují dva nejvíce úspěšní kandidáti z kola prvého. V tuto chvíli je třeba opravdu si vůbec říci – a to je filosofie toho návrhu – zda zákonodárný sbor vůbec chce přímou volbu prezidenta. Pokud ano, pak se budeme bavit již o konkrétní mechanice a o konkrétním systému. Já si myslím, že to je správně, protože já jsem předkládal již dva zákony o přímé volbě, toto je třetí zákon za dobu mého působení v Poslanecké sněmovně a mohu říci, že ani příznivci přímé volby v zásadě nemají shodu na tom, jak ta volba má probíhat. Takže je korektní začít od obecné otázky a pokud bude kladná odpověď, to znamená ano, chceme tuto volbu – pak se bavit dále.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Děkuji, další dotaz Česká televize.

Olga Málková, Česká televize: Dobrý den, Olga Málková z České televize. Já jsem se chtěla zeptat ještě pana ministra a poprosila bych možná ještě paní místopředsedkyni vlády tady k tomu zákonu. Neobáváte se, že pokud tam není jasně dána účinnost, do kdy by jste měli ten doplňkový zákon vlastně zvládnout, že to zůstane v jakémsi neurčitém statu quo, protože na české politické scéně se shoda na přímé volbě prezidenta hledá opravdu těžce? Takže vaše odhady: bude se příští prezident volit podle tohoto formátu? A neobáváte se toho, že ta jednání zůstanou zablokovaná?

Vlasta Parkanová, místopředsedkyně vlády a ministryně obrany: Můžete mi zopakovat poslední větu? Oni pani ministři byli dost bujní.

Olga Málková, Česká televize: Jestli se neobáváte, že to zůstane zablokovaný v té fázi, že bude změněná sice Ústava, ale česká politická scéna se nebude schopná dohodnout na tom doplňkovém zákonu?

Vlasta Parkanová, místopředsedkyně vlády a ministryně obrany: O tom, zda to bude nebo nebude zablokováno budou rozhodovat poslanci a senátoři svojí vůlí. Jestliže se prokáže, že mají vůli dostatečně silnou v dostatečném počtu těchto zákonodárců, tak žádné zablokování nehrozí. Kdybychom naopak stanovili pevný termín, tak bychom se mohli dostat do takové částečné pasti. Źe bychom sice měli rozhodnuto o tom, že prezident má být volen přímo, ale protože by nedošlo na shodě na tom prováděcím volebním zákonu, tak bychom se nedopracovali k tomu jak ho volit. A byla by to situace myslím zbytečně mnohem komplikovanější. Vy víte, že to je téma, které je evergreenem už celou řadu let. Takže myslím si, že tato cesta je správná. Zjistit, zda skutečně tady ta vůle je . bude-li, potom nic nebrání ani tomu prováděcímu volebnímu zákonu.

Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti: Paní ministryně to řekla přesně. Ve chvíli, kdy bychom stanovili konkrétní termín účinnosti – a to tam také byla jedna z variant – pak by zde mohla nastat případně ústavní krize, ve chvíli, kdy by bylo třeba zvolit hlavu státu a nebyl by zde zákon, který by to upravoval. Takže toto je určitě menší zlo, je to racionální úprava a Česká republika má zkušenosti s tím, že některé ústavní instituty se naplňovaly postupně, například Nejvyšší správní soud vznikl s určitým odstupem a určitě mu to nebylo ku škodě. Takže pokud se najde podle mě vůle na přijeté této ústavy, to uvidíme, to nepředbíhejme, pak si myslím, že už bude možná mnohem větší vůle na nalezení kompromisu nad zákonem. Ale i kdyby to nebylo okamžitě následovně, neviděl bych to jako problém.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Děkuji a poslední dotaz Česká tisková kancelář.

Jakub Dospiva, ČTK: Jakub Dospiva, četka, já jsem se v této souvislosti chtěl zeptat jestli se plánují nějaká jednání s opozicí. Ten zákon je tak důležitý, je potřeba ústavní většiny, tak jestli je pozvete k nějakému kulatému stolu. A pak ještě jedna technická věc, byly odloženy ty důchody kvůli dalšímu koaličnímu jednání. Jestli už se ví kdy bude a kdy by to znova mělo přijít na vládu, děkuju.

Vlasta Parkanová, místopředsedkyně vlády a ministryně obrany: Tak k těm důchodům, pan ministr Nečas stáhl tento návrh z dnešního pořadu právě proto, že shedal společně s některými představiteli jiných koaličních stran, že je nutno tu věc přesunout ještě na to politické předjednání. Pokud jde k vaší první otázce, zda téma přímé volby prezidenta bude konzultováno s opozicí – no samozřejmě. Jak jinak, když je na to potřeba takový počet hlasů, že bez toho bychom se nehli dál, to je samozřejmé. A já bych si jenom přála, aby naše vzájemné vztahy a poměry jak ve Sněmovně, tak v Senátu přály takové klidné rozpravě a korektní dohodě.

Jakub Stadler, zástupce tiskové mluvčí: Dámy a pánové, děkujeme za pozornost a nashledanou.

Vlasta Parkanová, místopředsedkyně vlády a ministryně obrany: Nashledanou.