Daniel Münich: Absolventská daň není lepší studentské půjčky

Člen NERV Daniel Münich vysvětluje úskalí absolventské daně.

Ve svém nedávném článku se Jiří Zlatuška kriticky vypořádal s přípravou zavedení školného a hlavně studentských půjček v Česku (Chybné vládní plány jen vyždímají studenty, LN 11. 10.). Jak bývá jeho zvykem, kritizoval vše, až kolem třísky racionality lítaly. Svá strohá tvrzení nerozvedl a údajně negativní zahraniční zkušenosti střílel od boku. Vznikla tak nepřehledná směska opodstatněné a neopodstatněné kritiky, ve které je těžké se něčeho pevného chytit a se kterou je obtížné polemizovat. Moje reakce se proto týká pouze jediného doporučení, ve kterém Jiří Zlatuška zavrhuje systém studentských půjček a navrhuje zavedení absolventské daně. Tvrdí, že „absolventská daň je jednodušší, produktivnější i sociálně spravedlivější“. Nic dalšího k tomu neuvedl.

Nejprve musím zopakovat, co je v této diskusi míněno studentskou půjčkou. Studentská půjčka předně nemá ani charakter spotřební půjčky ani hypotéky. Půjčku nesplácí student, ale absolvent. A splácí pouze absolventi úspěšní, a to určitým procentem z příjmů nad určitou hranicí. Kdo nemá dostatečné příjmy, nemusí splácet nic. Kdo půjčku nesplatí do svých pětašedesáti, tomu se dluh promine. Absentuje tedy riziko platební neschopnosti. Vysoké školy si samy stanovují výši školného. Studenti, kteří nemohou či nechtějí platit školné na dřevo, si vezmou půjčku na školné se státní zárukou. Takový systém úspěšně provozují již léta v řadě zemí světa, například ve Velké Británii.

Systém absolventské daně funguje naopak tak, že absolventi platí zvýšenou daň z příjmů po celý život. Oproti systému půjček jde o systém skutečně mnohem jednodušší. Stačí dát do zákona o dani z příjmu pár paragrafů. Nesmíme však opomenout mnohé nevýhody absolventské daně, které Jiří Zlatuška v tichosti pominul.

Netrestejme úspěch

Absolventská daň není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Zatímco u půjčky student uzavře se státem smlouvu o tom, za jakých podmínek bude a nebude splácet a jak budou vysoké reálné úroky, v případě absolventské daně v ruce žádnou smlouvu mít nebude. Jak bude vypadat daňový systém a jak vysoká bude jeho absolventská daň v budoucnosti, může hádat z křišťálové koule.
Absolventskou daň bude člověk platit po celý život. Ti nejvíce vydělávající - nejpracovitější, nejnadanější a s největším štěstím v životě - na této dani zaplatí mnohokrát více, než kolik stálo jejich studium. V případě půjčky je tato interpersonální solidarita zajištěna také, skrze vybírané úroky, ale má mnohem rozumnější míru, která méně trestá úspěch.

Peníze vybrané absolventské daně nepůjdou vysoké škole, která studentovi zajistila vzdělání, ale půjdou do státního rozpočtu. Do státního rozpočtu toho státu a v moci těch politiků, před kterými Jiří Zlatuška varuje, kudy chodí a kterým docela oprávněně vyčítá, že na veřejných vysokých školách škudlí. Kdo skutečně věří v autonomii a nezávislost zodpovědných vysoký škol, tak musí preferovat univerzální studentské půjčky před absolventskou daní.

Absolventská daň se bude platit až dlouho poté, co student školu absolvuje. Peníze tedy do školy přijdou až mnoho let poté, kdy už ve škole nebude ani onen student, ani jeho učitelé, ani vedení školy, všichni ti, kteří by mohli z jeho peněz zlepšit její vlastní výuku.

Cenný cenový signál

Školné doprovázené půjčkami může fungovat jako jeden z tolika potřebných zpětnovazebních nástrojů podporujících zdravou konkurenci mezi školami. Nástroj, který také umožňuje větší rozvoj úspěšnějším školám, což rovnostářsky rozdělované dotace státu nedokážou. Výše školného je cenný cenový signál, který je důležitý pro fungování konkurence. Absolventská daň žádný signál nikomu nedá. To vše samozřejmě funguje dobře pouze tehdy, pokud mají zájemci o studiu na školách kvalitní informace.

Výši školného si může stanovit škola podle zájmu o ní a podle obsahu a kvality vzdělání, které nabízí. Stejně jako si sami nastavují ceny poskytovatelé služeb a zboží jinde a kde konkurence ve výsledku přispívá ke spokojenosti zákazníků. Komu se tyto zákonitosti nelíbí, nechť si vzpomene na kvality služeb a zboží zajišťovaných reálným socialismem fixních cen před 22 lety. Absolventská daň naopak ke konkurenci škol nemůže přispět nijak. Kdo nevěří v trh a konkurenci, ten samozřejmě tento argument nedocení.

Systém studentských půjček umožňuje vybírat školné od zahraničních studentů. Absolventská daň nikoliv. Přitom zahraniční studenti mohou představovat významný finanční přínos pro celý vysokoškolský sektor. Ten se tak může stát významným exportérem služeb země, v daném případě služeb vzdělávacích. Jen u nás již teď studuje téměř 10 procent zahraničních studentů. Většina z nich za studium nic neplatí a po studiu zemi opouští. Jejich studium ovšem platí čeští daňoví poplatníci.

Je zřejmé, že jednoduchost absolventské daně je draze vykoupena. Školné ve spojení se studentskými půjčkami sice vyžaduje komplikovanější agendu, ale má řadu výhod, které mohou být pro systém českých vysokých škol velkým přínosem.

 

Publikováno v LN, 14.10.2011