Miroslav Zámečník: Sedmnáctá spolková?

Česko-německý vzájemný obchod je větší než český státní rozpočet.

O současném zdraví německého hospodářství již nepochybují ani vždy spíše skeptičtí Němci. A poslední rok je díky exportu naplnil nejen nezvyklým optimismem, ale také dlouho nevídanou dávkou sebedůvěry. Češi jsou na tom se sebedůvěrou a optimismem o poznání hůř. Ne všechno je doma špatně. Kdyby Česko hypoteticky bylo sedmnáctou spolkovou zemí, jak se rádo plká, podle vývozu by ostudu nedělalo.

Vězte, že Tschechische Republik by byla z hlediska exportní výkonnosti čtvrtou až pátou nejsilnější spolkovou zemí. Za Severním Porýním-Vestfálskem, Bádenskem-Württemberskem (Mercedes) a Bavorskem (Siemens, BMW, Audi), srovnatelnou s Dolním Saskem (VW). A sedmnáctá spolková by byla zhruba stejně významná jako všechny nové spolkové země včetně Berlína dohromady. A to prosím odečítáme celý současný český vývoz do Německa. Neboť to by se muselo považovat za vnitroněmecký obchod. Oni by ostatně museli v případě současného vývozu do Česka udělat totéž. A ten není ani zdaleka zanedbatelný, za leden až říjen loňského roku jsme byli dvanáctým největším dovozcem německého zboží na světě a jedenáctým nejvýznamnějším vývozcem do Německa.

Z hlediska celkového obratu představujeme třináctého největšího obchodního partnera, ale z této třináctky mají přebytek v obchodě s Německem pouze čtyři země včetně Česka. A ten český je relativně třetí největší, před námi je Čína a Rusko, o chlup za Českem je Holandsko. Pro představu: česko-německý vzájemný obchod je větší než český státní rozpočet. Stupeň a intenzita ekonomické integrace s Německem nemá ve světě obdoby.

Dnes Němci rádi hovoří o svém industriálním profilu jako o významné hospodářské přednosti, když s rostoucí oblibou odepisují anglosaský ekonomický model založený na přefouklém finančním sektoru, který v roce 2008 tak spektakulárně splaskl, a Česko do této postkrizové sebedůvěry skvěle zapadá. Co zapadá? Je její integrální součástí! Česko-německé sousedství po roce 1989 mělo pro vytvoření hluboce integrované ekonomiky založené na průmyslu naprosto unikátní parametry. Na jedné straně sofistikovanou, kapitálově mimořádně silnou průmyslovou zemi s vysokými výrobními náklady, na straně druhé kdysi sofistikovanou, ale velmi zastaralou a kapitálově zcela vyšťavenou průmyslovou zemi s nízkými výrobními náklady.

Polsko-německé rozhraní je trochu podobné, rakousko-maďarské nebo italskorakousko-slovinské rozhraní také, ale nikde nebyla příležitost pro integraci silnější než mezi Českem a Německem. Byla beze zbytku na obou stranách využita a čísla to potvrzují. Ale teď se v Česku potřebujeme odpíchnout a posunout se na jiný „level“.

S Německem a „severním křídlem“ bude muset kromě Česka držet krok celá unie. Je to paradox, ale v důsledku bankovní krize je těžce zadlužené Irsko jednou ze tří zemí z celé sedmadvacítky (spolu s Dánskem a Německem), která z hlediska exportní výkonnosti problém neměla a nemá. Vykazuje obchodní přebytky jak v rámci EU, tak vůči zbytku světa. Tady nejde o nějaké merkantilistické syslení obchodních přebytků a devizových rezerv inspirované východoasijskými vzory. Jde pouze o to, že dlouhodobé deficity běžného účtu platební bilance a rozpočtové schodky přivedly řadu zemí eurozóny do velmi těžko zvládnutelné situace.

O chorém myšlení v dnešní vyděšené unii svědčí nápady na trestání nikoli jen těch, kteří přešlapují pravidla dobrého makroekonomického managementu, ale i nátlak na ty, kdo jsou „nadměrně“ přebytkoví. Jako kdyby mohli za řeckou nebo portugalskou nekonkurenceschopnost a chyby v hospodářské politice. To je samozřejmě kolosální nesmysl: za co trestat Němce, potažmo Čechy? Za to, že mají obchodní přebytky v rámci unie? Manipulují snad kurzem? Uplatňují dovozní cla nebo netarifní bariéry? Němci i Češi dovážejí jako o život. Braňme se těmhle nápadům stejně vehementně jako Němci.

 

Publikováno v týdeníku Euro, 24.1.2011