Archiv zpráv pracovních a poradních orgánů vlády

Stránka byla přesunuta do archivu

25. 10. 2010 14:36

Pavel Kohout: Temno kolem sluneční energie

Má problém ohledně cen fotovoltaické energie konkrétní viníky a jednoduché řešení? Ano, má.

Za ceny a kontrolu v energetice je zodpovědný Energetický regulační úřad (ERÚ). Má podléhat kontrole Poslanecké sněmovny. Zatím však nepodléhá. Pokud bychom soudili podle činů, a nikoli podle slov, tento úřad doposud podléhal jen požadavkům energetické lobby.

Toto tvrzení lze doložit fakty. Informační institut, který jsem nedávno spoluzakládal a který funguje jako studnice nápadů a analýz i pro NERV, přišel na velmi zajímavou věc. Oba zákony, které upravují solární dotace, řeší, kdo a za jakou cenu musí vyrobenou elektřinu odkoupit od vlastníků vodních a solárních elektráren. Tato povinnost padá na distribuční společnosti. Ale zákony vůbec neříkají, kdo má zaplatit distribučním společnostem tyto dodatečné náklady („vícenáklady“). 

Stačilo pár dnů...

Distribuční společnosti účtují „vícenáklady“ již pět let koncovým zákazníkům. Každá rodina má speciální kolonku na účtu, kde je příspěvek na obnovitelné zdroje energie jasně vyčíslen. ERÚ vydává cenová rozhodnutí na každý rok. Stanovuje ceny, které mohou distribuční společnosti účtovat koncovým zákazníkům jako příspěvek na obnovitelné zdroje. Toto rozhodnutí ERÚ však nemá oporu v zákoně. Tuto pravomoc si úřad přisvojil vlastní vyhláškou, která je se zákonem dokonce v rozporu. Jak je to možné?

Paragraf 17 odst. 9 energetického zákona říká: „Energetický regulační úřad reguluje ceny za přenos elektřiny a distribuci elektřiny, za systémové služby, ceny za přepravu plynu, distribuci plynu, ceny za činnosti operátora trhu a ceny elektřiny a plynu dodavatele poslední instance a stanoví příspěvky k ceně elektřiny z druhotných energetických zdrojů a kombinované výroby elektřiny a tepla. Energetický regulační úřad je oprávněn na návrh provozovatele přepravní soustavy rozhodnout o odlišném postupu tvorby ceny za mezinárodní přepravu plynu, založeném na tržním způsobu. Energetický regulační úřad dále může usměrňovat ceny tepelné energie.“

Nikde – ani v jiných zákonech či paragrafech – se však nepíše, že by ERÚ měl pravomoc určovat příspěvky k ceně elektřiny z obnovitelných zdrojů. Solární ani vodní elektrárny evidentně nejsou druhotný, nýbrž primární zdroj a pravomoc tohoto úřadu se na ně nevztahuje. (Energií z druhotných zdrojů je například ta získaná spalováním biomasy či při společné výrobě tepla a elektřiny – pozn. red.)

Řediteli Informačního institutu Petru Cibulkovi trvalo pouhé dva dny zjistit tuto zásadní nesrovnalost. Další zhruba týden si vyžádalo zjištění právního názoru tří významných právnických kanceláří. Jak je možné, že nikdo ze zákonodárců, vládních úředníků, novinářů nebo ekonomů publikujících o fotovoltaické kauze si této klíčové informace nevšiml?

Zejména ERÚ, který má rozpočet 150 milionů Kč ročně a je úřadem zodpovědným za legislativu, by měl mít v těchto věcech jasno a podobné situaci dávno předejít. Pokud takto pochybil, je to vysvětlitelné jen profesním selháním, pokud nechceme spekulovat o zlém úmyslu. Zákon hovoří jasně, formulace příslušných paragrafů je srozumitelná a postrádá možnost dvojího výkladu. 

Docela zajímavá čísla

Bude-li vyhláška Energetického regulačního úřadu napadena žalobou – což je velmi pravděpodobné – soud se bude muset řídit zákonem a cenovou regulaci solární energie zruší. Jinou možností je návrh 17 senátorů nebo 41 poslanců na zrušení vyhlášky Ústavním soudem. Poté lze očekávat individuální žaloby na nedůvodné obohacení, a to v promlčecí lhůtě tří let. Za tři roky to dělá pro distribuční společnosti možnou ztrátu 14 až 16 miliard Kč.

Z další analýzy, která je zatím rozpracovaná, vyplývají další zajímavosti. Například na rok 2006 zvedl ERÚ výkupní ceny elektřiny z 6 na 13 Kč a na rok 2008 prodloužil dobu životnosti z 15 na 20 let. V zákoně je sice garantovaná návratnost 15 let, ale v dalším ustanovení se mluví o nároku výrobců obnovitelných zdrojů energie na příspěvek po celou dobu životnosti. Znamená to během oněch navýšených pěti let minimálně 102 mld. Kč navíc pro fotovoltaické výrobce.

Velké vzrušení zavládlo v souvislosti s chystaným zvýšením cen elektřiny v důsledku instalace fotovoltaických elektráren v posledních dvou letech. Tři instituce – Energetický právní servis, Česká fotovoltaická asociace a ministerstvo průmyslu a obchodu – odhadují zdražení při instalaci do 1 600 MW v rozmezí 5–8 %. Odhad ERÚ je 12,7 %. Tento rozdíl nebyl nijak objasněn. Na návrh Informačního institutu přijal hospodářský výbor Sněmovny usnesení, které požaduje ještě před vydáním cenového rozhodnutí úřadu jasnou a detailní zprávu, jež by vysvětlila takový rozdíl v odhadech cen elektřiny. 

Náprava maléru

Po volbách, které obměnily 127 poslanců a 70 % členů hospodářského výboru Sněmovny, snad přichází čas na větší dohled nad fungováním energetického trhu a zejména ERÚ. Za to je potřeba nové poslance pochválit. Dále je nutno zdůraznit, že tento úřad není nedotknutelná instituce na úrovni národní banky, nýbrž instituce podřízená vládě a odpovědná Poslanecké sněmovně. Ředitel úřadu Josef Fiřt nemá nárok na arogantní vystupování a mlžení, kterým neslavně proslul v poslední době. Naopak, měl by se tiše a ze všech sil snažit o nápravu obrovského maléru, za který nese společně se solárními lobbisty svůj díl odpovědnosti.

 

Publikováno v MfD, 22.10.2010

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Související zprávy