Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

Archiv zpráv pracovních a poradních orgánů vlády

Stránka byla přesunuta do archivu

31. 12. 2013 12:31

Petr Zahradník: České vyhlídky v Evropě

V rámci proevropského postoje není nutné se vzdávat národního sebevědomí, stejně jako vlastního pohledu na evropské záležitosti.

Petr ZahradníkRok 2014 si zaslouží větší pozornost, co se týká postojů České republiky k Evropské unii.

Za prvé lze očekávat citelný obrat nejvyšších politických míst vůči evropské integraci ve smyslu pozitivnějšího postoje. V jeho rámci bychom měli opět oživit diskusi o naplnění jedné z nejpodstatnějších členských povinností v unii - totiž členství v eurozóně (ne že bychom tam měli vstupovat zítra, ale minimálně bychom měli učinit nejen odborné, ale i politické vyhodnocení toho, kam se eurozóna za uplynulé čtyři roky posunula a jak tato změna ovlivnila tuzemský ekonomický vývoj).

Český postoj vůči unii by měl doprovázet i větší úsilí o hlubší a intenzivnější kooperaci a koordinaci hospodářských politik, fiskálních pojistek a tvorby bankovní unie. Političtí představitelé by se pak měli zaměřit spíše na obohacování celoevropského diskusního hlavního proudu než na vytváření specifických projevů národní tvořivosti. Celý tento proces by na rozdíl od minulosti neměla doprovázet bagatelizace, až dehonestace našeho členství v unii. Zatím stále platí, že přínosy a výhody považujeme za samozřejmé a určitým nákladům, požadavkům i ústupkům se občas velmi nemotorně bráníme.

Spolupráce není slabost

Být evropsky pozitivní přitom vůbec neznamená být nutně slabý, poddajný a přizpůsobivý. V rámci proevropského postoje není nutné se vzdávat národního sebevědomí, stejně jako vlastního pohledu na evropské záležitosti. Samozřejmostí je i takzvaná tvůrčí kritika, která je evropskými představiteli přijímána i akceptována, na rozdíl od dosavadního „ne“.

Více integrace proto rozhodně nemusí nutně znamenat „více Bruselu“. Role národních států i Evropského parlamentu je nyní natolik významná, že -pro někoho možná překvapivě - může představovat tu správnou cestu k prosazování národních zájmů. Naopak odmítání či pasivní přístup k evropské integraci se nakonec projeví negativně právě na národním území - v množství peněz, které v rámci různých fondů Evropa nabízí.

Rok 2014 bude v tomto směru zásadní, neboť se v plné míře projeví schopnost Česka využívat celou paletu fondů tzv. Víceletého finančního rámce. Jsou zde dva úkoly: za prvé alespoň se ctí dovést do konce právě končící programové období (na jeho dokončení zbývají ještě dva roky). A za druhé nabídnout věrohodnou představu, která Česku umožní efektivně čerpat prostředky v rámci období, které oficiálně začíná v příštím roce (jeho reálný začátek se však v celé EU o řadu měsíců zpozdí).

Co se týká stávajícího období a stávajících peněz, platí, že by si Česko mohlo denně připomínat „zachraňte, co se dá“. Na konci roku 2013 totiž Česká republika dokázala využít jen přibližně 40 procent vyčleněných prostředků, které měla vymezené na celé období. Ve zbývajících dvou letech tak půjde o to, jak co nejlépe a nejefektivněji využít zbývajících zhruba 450 miliard korun, u nichž hrozí, že propadnou ve prospěch evropského rozpočtu. Je dost pravděpodobné, že nakonec propadnou sumy, které se spíš blíží desítkám než stovkám miliard, nicméně v nynější ekonomické situaci zadřeného „nerůstu“ je možné každou vrácenou miliardu považovat za makroekonomický hřích.

Hledání možností

Stejně náročný úkol, jako je vyčerpání stávajících prostředků, je příprava na nové období - což ostatně platí nejen pro Česko, ale pro celou Evropu. Naším úkolem je mít připraven přesvědčivý a obhajitelný základní strategický rámec, tentokrát řečený Dohoda o partnerství. A také kvalitně zpracovanou procesní linii v podobě jednotlivých operačních programů. Ty už prošly nejen redukcí, ale i značnými kvalitativními změnami, jejichž cílem je vyhledání několika málo skutečných priorit a jejich zdůvodnění. Součástí nového období je i širší uplatnění tzv. nových finančních nástrojů (například ve formě nízkoúročených úvěrů či záruk), které by měly vést k efektivnímu a udržitelnému využívání zdrojů, které budeme mít k dispozici. A jestliže jich budeme mít v dalším období zhruba o čtvrtinu méně, měli bychom mít přirozený zájem na rozpoznávání možností dalších kapitol evropského rozpočtu, o něž jsme se zatím nestarali. Jde především o projekty mezinárodní spolupráce a partnerství.

Na nich můžeme mimo jiné dokázat v praxi, do jaké míry se náš postoj a přístup k unii skutečně změnil.

 

Publikováno v HN, 31.12.2013

vytisknout   e-mailem   Facebook   síť X

Související zprávy