Archiv zpráv pracovních a poradních orgánů vlády

Stránka byla přesunuta do archivu

18. 3. 2011 10:04

Petr Zahradník: Proč v Česku dobře nefungují finanční trhy

Poslední charakteristiky finančních trhů v České republice nám s ohledem na konkurenceschopnost ekonomiky nabízejí lehce smíšený obraz. V něm jsou rovnoměrně zastoupeny jak postřehy velmi lichotivé, tak i ty, kterých bychom se měli co nejrychleji zbavit.

K těm prvním určitě patří zdraví finančních, především pak bankovních institucí. To je možné považovat za zásadní fundament, který by s námi rádi sdíleli nejen klienti, ale asi i státní úředníci, kteří chystali záchranu bank z veřejných zdrojů u dobrých dvou třetin členů EU – u nás nebyl zapotřebí ani haléř. S tím souvisí i vysoká míra ziskovosti českých bank, jež podle rentability vlastního kapitálu za rok 2010 dosahovala evropsky excelentních hodnot.

A tím se pozvolna přesouváme k charakteristikám, jejichž vyhodnocení již tak zářné být nemusí. Jednou z nich je například fakt, že díky vlastnické struktuře drtivá většina tohoto zisku míří v podobě dividend mimo teritorium České republiky. Přestože můžeme občas slyšet, že kapitál nezná hranic, zajisté bude každý souhlasit s tím, že je „trochu rozdíl“ mezi tím, zda dividendy zůstávají v Praze, anebo zda putují do Bruselu, Vídně, Paříže či Milána. A není to pouze o tom, že banky jsou u nás z nějakých 98 procent vlastněny zahraničními majiteli. Pokud by byli tito majitelé přesvědčeni, že právě naše teritorium nabízí jejich kapitálu nejlepší zhodnocení i v delším časovém horizontu, asi by u nás generovali zisk ve větší míře. Tedy reinvestovali právě v místě jeho vytvoření a posílili by naději, že ona vysoká míra ziskovosti by mohla být kumulována. A vykázala by schopnost se v zemi dlouhodoběji udržet či expandovat do podoby silnějšího finančního centra.

Podíváme-li se však na ostatní segmenty finančního trhu, chmury narůstají. Například když si uvědomíme okrajovou roli burzy a trhů při financování slibných rozvojových projektů. Počtem uskutečněných primárních emisí akcií na domácí burze se řadíme až na samotné dno evropského žebříčku do sfér srovnatelných svojí zanedbatelností se statistickou chybou. Stejně tak podíl projektů financovaných prostřednictvím nástrojů rozvojového (venture) kapitálu, který se pro určitý dynamický a flexibilní typ projektů přímo nabízí. Faktická absence specifického trhu pro menší inovativní a dynamické společnosti rovněž omezuje rozvojový potenciál české ekonomiky. Vedle nápravy výše uvedených oblastí by slušelo rozvoji tuzemského kapitálového trhu též uskutečnění privatizace minoritních podílů státu v jím vlastněných společnostech přes pražskou burzu. A ani daň z dividend nepředstavuje zrovna nástroj, který by rozvoji kapitálového trhu prospíval.

Již jsme asi v Česku rezignovali na ambici stát se z pohledu síly, významu, rozmanitosti i reputace finančního sektoru Lucemburskem střední a východní Evropy. Neměli bychom však rezignovat na to, aby se mohly všechny složky finančního trhu plnohodnotně a plnokrevně rozvíjet.

Je možné, že k rozvoji alternativních forem financování rozvojových projektů bude ve větší míře možné využít i strukturálních fondů EU v příštím programovacím období. Pokud se podaří v něm získat ve prospěch České republiky stále velmi solidních 85 či snad 90 miliard korun ročně a jestliže bude možné více rozvinout nové finanční inženýrství založené na bázi návratnosti a zesílené ekonomické efektivnosti, termíny seed fund, revolving fund či venture fund by se u nás mohly rozvinout ve větší než nynější nicotné míře. Ku prospěchu efektivnější alokace kapitálu, jež u nás nyní optimální není.

Publikováno v Hospodářských novinách, 19. března 2011

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Související zprávy