Petr Zahradník: Sním o zemi, kde je běžná slušnost a pracovitost

Jest pravdou, že v čase tropických veder, klesající ekonomiky a velmi pokleslé politiky, potažmo i tuzemské společnosti, se mi potěšující téma – upřímně – hledá velmi těžko. Za potěšující považuji cosi jako vnitřní sen, příběh, k němuž se uchyluji pro vytvoření představy o ideálním ekonomickém a společenském systému, který pak konfrontuji s podstatně šedivější praxí.

Čím se tento vnitřní sen a jeho představa ideálu vyznačuje? Ničím přehnaně objevným: je to představa o společnosti, kde všichni, kteří chtějí, mohou pracovat – a to v profesích, na které se svými vlohami nejlépe hodí a mohou v nich tak optimálně zhodnotit svůj lidský kapitál. O společnosti, jež si uvědomuje svoji historii a tradici a neprovádí zbytečné, překotné a ničemu nesloužící „změny pro změny“, která však na druhé straně nezůstává strnulou, sterilní a odolnou veškerému modernímu vývoji, tedy o společnosti, kde se změna pečlivě zvažuje, ale pokud se udělá, už není kroku zpět. O společnosti, kde povinnost a zodpovědnost je rovnoměrně rozložena mezi dominantní většinu společnosti, jež se nejen na vytvářené prosperitě podílí svojí prací, ale rovněž z ní obdobně rovnoměrně, avšak zásluhově čerpá i přínosy. O společnosti, která je schopna maximálně využít všech svých zdrojů, jimiž disponuje, avšak v míře, která nenarušuje společenskou i environmentální rovnováhu. O společnosti, kde se nejen materiálně, ale i duchovně dobře žije společně s lidmi, kteří nejsou ani mechanické stroje, ani zapšklé, zlé a závistivé bytosti, zahleděné do své frustrace a nepřející nikomu nic příjemného.

Bohužel se zdá, že česká ekonomická i společenská realita této představě momentálně nejen neodpovídá, ale je jí poměrně dosti vzdálená. Zřejmě asi nikde na světě neexistuje tato představa ve své křišťálově čisté podobě; jsou však místa – od nás nikterak vzdálená, ba právě naopak –, kde jsou této představě značně blíže než my sami. Kde pracovitost, slušnost, dodržování pravidel, kultivovanost i úsměv na rtech, doprovázený vysokou mírou ekonomické prosperity, nabízené značné většině společnosti, je obvyklým standardem, kam patří například značná část Rakouska či bavorská část Německa, Švýcarsko či Lucembursko. Země, které taktéž možno zařadit mezi ty ovlivněné středoevropskou mentalitou, nezkaženou však nenásledování hodnými vlivy jako u nás.

Radost mi tak dělá právě pobyt v těchto zemích, který mne dokáže nabít tak intenzivně, že následně dokážu snadněji čelit chmurám zdejší reality. A radost mi dělá i to, když se sebemenší sémě oné výše popsané představy dokáže trvaleji ujmout i u nás a vytvořit tak ve svém okolí ostrůvek pozitivní deviace, který se dále šíří a posouvá naši zemi do „normální“ Evropy.

Publikováno v HN, 24.6.2013