Rozhovor s Janem Švejnarem: Jít do přímé volby? Zatím je to předčasné

Člen NERV Jan Švejnar komentuje aktuální dění.

* Na české politické scéně se jakýkoli věcný problém automaticky zvrhne v iracionální debatu o pádu vlády. To je příklad církevních restitucí. Takže spíše ekonomicky - má smysl v době hospodářské nejistoty a rozpočtových škrtů tento problém dořešit?

Je důležité to už vyřešit. Z ekonomického hlediska je žádoucí restituce uskutečnit, bez ohledu na filozofické a etické hledisko, které je samozřejmě také důležité. Když si spočteme všechny výlohy odsunutí či neřešení restitucí, tak náklady by narůstaly a byly by vyšší.

* Co říkáte na průzkum STEM, kde přes 62 procent občanů požaduje vládu pevné ruky? Není to po našich zkušenostech šok?

Lidi mají ze své přirozenosti averzi k riziku, nejistotě. Ta se zejména v ekonomické rovině zvýšila. Lidí to cítí. I když jim třeba momentálně nic nechybí, nejsou nezaměstnaní, cítí, že zase není takový problém se jimi stát. Nejistota vyvolává odpor, proto lidé volají po pevných a jasných řešeních, směru, který by jim určitou jistotu vrátil. Koneckonců ono není ani jisté, která politická strana nakonec bude či nebude při finálním hlasování pro přímou volbu prezidenta.

* Jste za této situace pro přímou volbu prezidenta?

Ano. Argumenty, že přímá volba je neslučitelná s naším ústavním systémem, či že je to populismus, nikdo rozumně a pochopitelně nevysvětlil. Nemohu rovněž nevidět, že v zemích, kde se prezident volí přímo, to žádné problémy nedělá. Hodně lidí si přímou volbu přeje jako projev přímé demokracie. To je třeba také vnímat. Projevuje se určitě i to, že nepřímá volba přinesla občas nedůstojné chování politiků a řadu nejasností kolem jejího průběhu.

* Šel byste, i po zkušenostech před čtyřmi roky, do přímé volby?

Zatím si říkám, že není dobré se tím zaobírat, je to předčasné. Před 4,5 lety jsem začal kampaň vlastně jen několik měsíců před volbou a byl to dostatečný předstih. Už proto, že ústavní proces musí především dospět k nějakému rozhodnutí. A dospět k rozhodnutí je u nás už tradičně problém.

* Zmatek i nejistotu prohlubuje i to, že jedna politická strana říká - zvyšte daně, druhá prosazuje jejích snížení, jedna chce podpořit eurozónu, druhá říká, že nikdy.

Mnozí politici, ekonomové si u nás stále neuvědomují, v jak vážné situaci jsme. Projevuje se stará česká bolest, že nejsme schopni si vytyčit společnou vizi, strategii. Proto nejsme schopni ani udělat sérii dobře koordinovaných vnitřních opatření, natož se prosadit v Evropě. Poláci například určitou vizi jak pro vnitřní, tak zahraniční politiku nejen mají, ale dokážou ji prosazovat. Tedy výrazně ovlivňovat dění v Evropě směrem, jakým si myslí, že je to dobré pro Polsko. Když sleduji naše reakce na dění v eurozóně, stále více mi to připomíná chování pštrosa. Mezitím se o nás rozhoduje uvnitř evropských institucí a jinde politicky, ekonomicky. My se dobrovolně vzdáváme možnosti do toho mluvit. Hrajeme jakéhosi pasivního člena, který se ale nakonec, protože jsme malí, musí k něčemu připojit, nebo začneme dělat potíže. Poláci si mezi tím vymohli ústupky, výhody. My se o to ani moc nesnažíme. Poláci mají proevropskou orientaci, protože pochopili, že když si Evropa povede dobře, oni z toho dostanou odpovídající díl. Možná se na tom podílí naše vnitřní šarvátky. To, že máme málo lidí na významných evropských pozicích.

* Víte, že jsem si musel pracně vzpomínat, kdo je vlastně český eurokomisař? Víte, kdo to je?

Štefan Füle. Já se tomu ale nedivím, v Evropě jsme poměrně neviditelní. Nesnažíme se to změnit, nesnažíme se prosazovat naše lidi do důležitých pozic. Příznačné mi připadá, že o českých europoslancích se začalo v Evropském parlamentu mluvit pouze v souvislosti s tím, zda mohou či nemohou soukromě podnikat. Přitom si stěžujeme, že se jedná o nás bez nás, ale nesnažíme se o změnu.

* Rodí se i další „zásadní koaliční problém“, živnostníci v Česku prakticky neplatí daně. Ekonomové, politici, odbory navrhují zvýšit odvodové paušály, ODS to blokuje.

Zkušenost z vyspělých zemí ukazuje, že dobrý daňový systém je takový, který je férový. Nemůže tedy být podstatná skupina lidí, kteří platí nižší daně než ostatní, aniž by byli např. handicapovaní. Systém, který zde funguje, není dlouhodobě udržitelný a vyžaduje změnu. Není ani nijak podnětný, že by přinášel společnosti velký prospěch.

 

Publikováno v Právu, 30.1.2012