Rozhovor s Janem Švejnarem: Občané berou reformy jako vládní hrábnutí do jejich kapes

Rozhovor pro deník Právo s členem NERV Janem Švejnarem o reformách a aktuálním dění ve vládě.

* Podle průzkumů veřejného mínění se lidé reforem bojí a chápou je spíše jako šacování kapes, aby jim vláda sebrala poslední korunu. Kde je chyba?

Cíle reforem jsou zatím vágní, špatně vysvětlené. S občany se o nich nikdo nebaví, nevysvětluje, že smyslem je konkurenceschopnost, prosperita země, tedy aby se i oni měli lépe. Proto se obávají, že je chce někdo okrást, že reformy se dělají pro lobbisty, pro bohaté, pro penzijní fondy, ale nikoli pro ně. A upřímně řečeno, v něčem se obávají oprávněně. Ne všechny reformy jsou dobře koncepčně a odborně připraveny. Chybí především jasně deklarovaný a reálný, pozitivní dopad na lidi ve středně a dlouhodobém horizontu. Svoji roli hraje též špatná osobní zkušenost s tunelováním během privatizace, s korupcí. Proto jsou lidé obezřetní a pesimističtí. Očekávání pozitivních změn od této vlády bylo vysoké, ale bohužel se dosud nenaplnilo.

* Vláda zatím především řeší, zda ten či onen její člen je světec nebo lotr, či kdo by ji měl opustit. Když přece jen domluví nějaký návrh reforem, okamžitě se objeví protesty, a to překvapivě i vládních expertů, že návrhy jsou nekvalitní. Co nás čeká, pokud se vláda nevzpamatuje?

Přežít se taková situace dá, ale hrozí, že pokud se rychle nevzpamatujeme, budeme při srovnání s okolními státy čím dál tím chudší. Země začne zaostávat. Už nyní se polovina obyvatelstva považuje za chudé, tento dojem a styl života se budou dál rozšiřovat. Ano, chybějí komplexní promyšlené a na sebe navazující reformy daňové, penzijní, zdravotní, propojené s právním systémem, aby se země stala přitažlivou pro investory.

* Občany čeká další růst výdajů. Budou si spořit na důchod, připlácet u lékařů, zdraží potraviny... Současně ale nevidí kolem sebe nějaké hmatatelné zlepšení. Spíše více rozbitých a neopravovaných silnic, stále chybějí na to či ono peníze…

Rozčarování bude ještě větší, protože my špatně postupujeme už řadu let. Polsko a Maďarsko byly před dvaceti lety silně zadlužené země. Dluh ale udržují na stejné úrovni. My jsme začali téměř nezadluženi, ale původně malý dluh prudce roste. Současně jsme prakticky všechno zprivatizovali. Žili jsme si velmi dobře dvacet let, ale zadlužovali jsme se, půjčovali jsme si na to, co jsme utratili, a současně jsme se zbavili státního majetku ve prospěch soukromníků. Teď už nemáme ani co prodat, nemůžeme si ani moc půjčovat, ani se dále zadlužovat, takže dojde k nucenému utahování opasků. Naše jediné východisko je rozumná hospodářská politika, která by z lidí, kapitálu a zdrojů, co máme, vyprodukovala více, zvýšila by se produktivita. Pokud se to nepovede, budeme se mít hůř.

* Upřímně, takové obecné kritiky už jsme slyšeli nemálo, ale co dělat reálně?

Rovněž upřímně – možná by pro začátek stačilo využít nápodobu. Snažit se dělat věci tak, jak je dlouhá léta dělají úspěšné země. To nejsou žádné čáry.

* My máme ale také někdy dobré plány...

Ale jejich realizace je nulová. Když už něco začneme, často z toho vyjde karikatura. Nebo na sebe jednotlivé správné změny náležitě nenavazují. Léta mluvíme o reformě školství, až jsme propadli z předních míst země s dobrou úrovní školství někam do pozadí.

* Proč vládní návrh penzijní reformy naštval a rozladil vedle opozice i vládní experty?

Koalice, ačkoli všichni její členové měli potřebné informace, nebyla schopna podle expertů najít optimální řešení. Konkrétně v návrhu druhého, dobrovolného spořicího pilíře chybí veřejně zajištěný fond, který by zajistil, že lidé, kteří půjdou do druhého pilíře, budou moci spořit do fondu, který pro ně nebude nákladný, ale bude bezpečně investovat po celém světě. Zatím byl schválen systém, který bych jako ekonom nemohl s dobrým svědomím lidem moc doporučit. Pro většinu lidí bude totiž lepší zůstat v průběžném systému a jen skupině lidí, kteří se ve finančním světě vyznají a budou si schopni věci spočítat, se může vyplatit dát část peněz do druhého pilíře. Logické vysvětlení je, že je to výsledek tlaku lobbistických skupin. Což u tak zásadních reforem není dobré východisko, reformu to dělá napadnutelnou a zranitelnou.

* Zákon se teprve bude formulovat do paragrafů. Může se ještě změnit lepším směrem?

Samozřejmě, ale musí být politická vůle, včetně snahy o dohodu s opozicí. A ta tady nějak chybí. Času a informací bylo dost. Nevím, co by se muselo změnit, aby se změnily výsledky koaličního jednání. Zásady penzijního systému byly přitom připravovány i za vlády opozice, experti se shodli na zásadách, shodly se i politické strany. Takže nechápu, proč je to nyní tak složité se rozumně dohodnout.

* Určitě se shodneme, že má klesat cena práce. Jenže ekonomové nabývají neblahého dojmu, že je to v Česku jediný reformní směr, na němž se všichni shodnou a který se prosadí. Nehrozí, že ze sebe dobrovolně uděláme pouze zemi s levnou pracovní silou?

To je špatný přístup. A špatný cíl. Konkurovat jen nízkými platy je špatné, naopak je žádoucí konkurovat vysokými platy. Aby to šlo, musíme investovat do vzdělání, do lidského kapitálu, do konkurence schopných služeb, vědy a výzkumu. Hlavní cíl reforem je být mezi prosperujícími zeměmi, kde lidé mají vysoký životní standard. Proč by jinak měli reformy podporovat?

 

Publikováno v Právu, 12.4.2011