Rozhovor s Janem Švejnarem: Reforma penzí by měla být razantnější

Pád vlády by byl velký problém, doufám ale, že penzijní reforma odložena nebude. Její hlavní myšlenky a propočty se totiž dělaly již za ministra Sobotky, který je nyní šéfem sociální demokracie. Na její podobě by se měly dohodnout všechny hlavní politické strany. Proto není důležité, kdo je v opozici a kdo vládne, říká v rozhovoru pro Peníze.cz ekonom Jan Švejnar.

*Co říkáte návrhu penzijní reformy, který schválila minulý týden vláda?

Mezi čtyřmi různě rizikovými strategiemi, o nichž se v souvislosti penzijní reformou hovoří, mi chybí nízkonákladový veřejný fond s portfoliem široce rozloženým po celém světě. Podobný fond může mít roční poplatek za správu 0,1 %, a pokud je to ETF (exchange traded fund), dokonce 0,07 %.

Je přitom velký rozdíl, jestli na důchod spoříte 30 až 40 let ve fondech s ročním správním poplatkem 0,1, nebo 1–2 procenta. Studie také ukazují, že si 80 procent aktivně řízených fondů vede hůře než pasivní indexové fondy. Příkladem je Švédsko, kde podobný fond funguje velmi dobře.

*To by byl státní fond?

Ne. Stát by fond připravil, jeho správu ale může svěřit velkým správcům majetku, třeba americkému Vanguardu či Fidelity, které mají s podobnými fondy bohaté zkušenosti. A nemusí mít ani státní záruku, pokud ji nebudou mít jiné fondy, které vzniknou kvůli penzijní reformě. Stačí státní dohled. V tomto případě by to byl český, ale i americký dohled – a ten je velmi přísný.

*Vládě, která schválila zásady penzijní reformy, ovšem hrozí rozpad. Znamenalo by to odklad penzijní reformy?

Její rozpad by byl velký problém. Nicméně doufám, že penzijní reforma odložena nebude. Hlavní myšlenky a propočty se dělaly již za ministra financí Bohuslava Sobotky. Sociální demokracie vtiskla této reformě určitou tvář, která byla dál propracovávána. Na její podobě by se měly dohodnout všechny hlavní politické strany. Proto není důležité, kdo je v opozici a kdo vládne.

*Co by se stalo, kdyby byla reforma penzí znovu odložena?

Bylo by to velmi nepříjemné. I když je naše zadluženost v poměru k hrubému domácímu produktušestá nejnižší v Evropě, poměrně rychle roste. Počátkem 90. let jsme začali prakticky s nulovým dluhem, ale vyšvihli jsme se na 40 %, a když se nic nezmění, může to v roce 2020 být až 70 % hrubého domácího produktu. Čím déle se bude reforma odkládat, tím bude nákladnější. A nebudou na ni peníze.

Je tu i problém takzvané ztracené generace, která zaplatí přechod z průběžného systému na dvoupilířový dvakrát. Platí jak do průběžného systému, aby zajišťovala ty, kteří jsou staří, tak si spoří i na sebe. Z hlediska veřejných financí je ideální vydat dlouhodobé dluhopisy a rozložit tyto přechodné náklady na několik generací. Když si ale kvůli hrozbě růstu veřejného dluhu příliš půjčovat nemůžeme, je tu otázka, kde vybrat vyšší daně, při vědomí, že zvyšování daníovlivňuje negativně dynamiku naší ekonomiky.

Proto měla být reforma penzí udělána dávno. Odklad by znamenal, že bude mnohem nákladnější. Vše je ale třeba doladit, aby s tím souhlasily rozhodující politické strany. Když je bývalý ministr financí šéfem sociální demokracie, mělo by to být snazší. Už teď by měli být sociální demokraté součástí týmu, to by bylo lepší než snažit se s nimi až dodatečně dohodnout.

*Je to reálné?

Slyšel jsem, že nějaká skupina v sociální demokracii chystá alternativní model penzijní reformy. Bylo by nešťastné, kdyby nebyla komunikace mezi nimi a vládní skupinou. Má tam být profesor Martin Potůček, divil bych se, kdyby tam nebyl Jan Mládek. Vím to ale z třetí ruky.

*Pokud by byl součástí penzijní reformy zmiňovaný veřejný penzijní fond, může být přístup sociální demokracie vstřícnější?

Pak by pro ně opravdu mohla být chystaná penzijní reforma přijatelnější. Protože podobný fond zajišťuje lidem větší bezpečí na stáří. A dlouhodobě se ukazuje, že široce rozložená investice do akciíse zhodnocuje rychleji než do dluhopisů. To by mělo pro generace, které budou spořit 30 či 40 let, velmi příznivý efekt.

*Předpokládejme, že penzijní reforma nakonec bude. Kolik lidí se jí může zúčastnit?

Já jsem doporučoval, aby byl druhý pilíř, pokud tam bude veřejný fond, povinný. Pak by byla reforma pro lidi věrohodná a měli by o ni větší zájem. Je totiž známo, jak si podobný fond (ve Švédsku) vede již řadu let. Když bude druhý pilíř nepovinný, je těžké odhadnout, kolik lidí do toho půjde. Obávám se ale, že jich příliš nebude.

*Co je tedy ještě podle vás třeba v penzijní reformě dopilovat?

Stále navrhuji, aby byla razantnější doprovodná reforma veřejných financí. Kdyby se dobře připravila, bylo možné převést do druhého pilíře více peněz. Peníze by se vybíraly jinak než zdaněním práce. Třeba z realit, které daníme proti zbytku světa velmi málo. A je možné více zdanit cizince, kteří zde vlastní nemovitosti a jsou na to zvyklí z jiných zemí.

Podstatně bych snížil daň a odvody z mezd. Pracovní síla by byla levnější a stoupla by tak zaměstnanost. Když bude druhý pilíř silnější, nemusí se tolik vybírat z prvního (průběžného) pilíře. Proto navrhuji propojit daňovou reformu s penzijní. Další peníze je možné vybrat na spotřební dani, třeba u cigaret, alkoholu a hazardu. A kdyby nestačily, je DPH lepší než daň ze mzdy. DPH je vlastně daň na práci (mzdu) a také na kapitál (zisk).

Teď asymetricky zdaňujeme hodně pracovní sílu a méně kapitál. Takže podniky mají důvod, aby nahrazovaly pracovní sílu technologiemi a kapitálem, což není při vysoké nezaměstnanosti správná hospodářská politika.

*Několikrát jste zmínil švédský veřejný penzijní fond. Jaké další zkušenosti ze světa můžeme využít?

Pokud jde o tento fond, chci ještě dodat, že lidem, kteří se blíží důchodovému věku, přesouvá větší procento peněz z akcií do dluhopisů. Aby omezil vliv možných výkyvů na výši jejich penze. Jako to dělají fondy životního cyklu.

U tohoto široce rozloženého fondu bych také využil výsledky behaviorální vědy. Jde o to, že když jsou všichni lidé zapsáni do nějakého fondu a mohou odejít, většina z nich zůstane. Když stát řekne, můžete se někam přihlásit, většina lidí zůstane mimo, ačkoliv není tak složité tento krok udělat. Doporučuji proto, aby byli lidé, jichž se reforma týká, automaticky zapsáni do tohoto fondu. Kdo chce jinam, sám si zvolí jiný fond. Ve Švédsku tento princip nepochopili, a když vznikaly penzijní fondy, propagovali více ty jiné – nestátní. Teď, když má tento veřejný fond lepší výsledky, přecházejí tam lidé sami.

A ještě jedna věc: pokud má někdo pocit, že už na důchod více spořit nemůže, lze například ve Škodě Mladá Boleslav při zvýšení mzdy o čtyři procenta, tyto peníze rovnou směrovat do penzijního fondu, jak je často běžné v USA nebo Velké Británii. Rodinný rozpočet, na který jsou lidé zvyklí, zůstane stejný, a díky růstu platu budou více spořit.

 

Publikováno na Penize.cz, 14.4.2011