Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

Archiv zpráv pracovních a poradních orgánů vlády

Stránka byla přesunuta do archivu

5. 1. 2012 9:39

Rozhovor s Tomášem Sedláčkem: Evropa je jako krkovička

Po Praze se přemísťuje na kole, dlouhé zrzavé vlasy nosí v culíku a své oponenty nazývá korunohujery. Tak trochu netradiční ekonom. Tomáš Sedláček.

PhDr. Tomáš Sedláček* Už se vám ze sebe někdy zatočila hlava?

Ze sebe a z jiných věcí. Ano. Stává se to.

* Z čeho ze sebe konkrétně?

Beru si tolik věcí najednou, že pak když se to seběhne, tak mi situace přijde zcela neřešitelná. Z toho se člověku přece jen hlava zatočí.

* Mé točení hlavy mířilo jinam: raketová kariéra, úspěchy, sláva…

Jo takhle! To ne, tím netrpím.

* Nikdy jste si neřekl: chlapče, hlavně se ze sebe nezblázni?

To si říkám, ale netočí se mi u toho hlava. Někdy si s kluky dáme panáka, když se někomu něco povede. Ve svých nejvíc egoistickomasochistických momentech si toho panáka dám sám.

* Když vás Yale University zařadí mezi pět nejperspektivnějších ekonomických mozků, když se v útlém mládí stanete poradcem prezidenta a poté členem NERV, když o vaší knize píšou světové deníky – změní vás to?

Mám míň času na nějaké blbosti, to jsem rád. Že nemusím dělat administrativu. Mám ale i míň času na věci, které mi byly blízké, na kamarády. Člověk v tom běhu nabere plno přátel nových a je jimi fascinován, protože jsou právě noví.

* Příklad nového přítele, kterým jste fascinován?

Honza Lopatka z Reuters, David Černý například nebo skupina kolem Davida Gajdečky, což jsou kluci schopní zorganizovat cokoliv během půlhodiny, včetně pietních akcí kolem pana prezidenta.

* Odchod Václava Havla byl pro vás milníkem?

Je to ještě tak čerstvé, že nejsem schopen to takto vnímat. Ale určitě je to milník pro tento národ. Mně chybí ten jeho evropský hlas, který poslední dobou už nezněl tak silně kvůli jeho nemoci.

* Radil jste Václavu Havlovi, Bohuslavu Sobotkovi i Mirkovi Topolánkovi. Neměl jste se Sobotkou potíž s rozdílným ideovým pohledem na ekonomiku?

To já mám s většinou lidí, kterým radím. Nechci mít stejný názor dokonce ani s životními partnery, to by si člověk vystačil sám se zrcadlem či pouhým stínem. Takže u Sobotky to bylo zajímavé tím, že jsem ho musel přemlouvat a snažil se změnit jeho pohled na svět. Třeba za něj se podařilo relativně elegantním způsobem snížit daně, to považuju do jisté míry za moji malou zásluhu.

* Nikdy vás nenapadlo, že lepší než přesvědčovat a radit je provádět to sám?

No napadlo, ale já politiku nemiluju, já miluju ekonomii.

* Baví vás komunikovat s veřejností, baví vás ta show kolem toho, k tomu máte svoji odbornost a mnoho lidí si myslí, že jste sympaťák. Není to ideální mix pro politika?

Tak já myslím, že máme takové osobnosti. Třeba Tomáš Halík nebo Erazim Kohák nebo Jan Sokol a mnoho dalších lidí. Z mladších třeba kněz Marek „Orko“ Vácha. Ve zkratce: mne baví mít vliv, ale nikoliv mít moc.

* Co takhle: baví mě mít vliv, ale nebaví mne nést zodpovědnost?

Taky. I když i ten poradce má svoji zodpovědnost, ale ne vůči národu. Navíc mne nebaví rozhodování. Já totiž nejsem moc rozhodný člověk. Radši řeknu: když uděláte A, stane se toto, a když uděláte B, povede to k tomuto.

* Kam to chcete dotáhnout po profesní stránce?

Jsem spokojen s tím, co dělám. Nemám žádné vyšší ambice. Jsem hrozně šťastný, když se tady objeví politik, který je rozumný, komunikativní, nekrade a dělá to dobře. Takovému politikovi jsem k službám. Nikdy komunistům a nacistům.

* Baví vás být slavný, známý, milovaný? Nebo co vás na tom baví?

Nejvíc mě na tom baví, když někdo vezme moji myšlenku a posune ji někam dál. Nebo s ní polemizuje. Baví mě, když občas dostanu nějaký děkovný dopis, baví mne občas sledovat diskusi pod mými blogy. Baví mě být v televizi s oponentem a diskutovat. Většinu takových diskusí vedu na konferencích, v článcích nebo v knihách.

* Václav Havel byl vaším obdivovatelem…

... já jsem byl jeho obdivovatelem.

* Zřejmě jste se obdivovali vzájemně. Cituji: „Raduji se, že vychází jeho knížka Ekonomie dobra a zla, která nahlíží na ekonomii v běhu historie a zpochybňuje některé stereotypy jejího současného vnímání,“ uvedl bývalý prezident. Je to věta, kterou si s sebou nosíte?

Ano. To je věc, která mi dodala hodně energie a vlastně mi dodala tu drzost s tím jít na veřejnost. Dodalo mi to i jistou míru bláznovství ji dokonce publikovat i v angličtině. Taková slova od člověka jeho formátu si určitě vezmu s sebou do hrobu.

* Taky ve Washington Post psali, že vaši knížku „politici musí číst“. Poslechli ti čeští?

Myslím, že někteří ano. Někteří ze Strany zelených mi kvůli ní volali, někteří ministři za KDU-ČSL, kteří dnes paradoxně už nejsou v politické aréně, třeba to byl ten polibek smrti. (smích)

* Co je dobro a co je zlo v ekonomii?

Jméno té knihy je provokace, protože stejně jako první pravidlo Klubu rváčů je, že o Klubu rváčů se nesmí mluvit, první pravidlo ekonomie je, že se nemluví o dobru a o zlu. A já se tam snažím popasovat s tím, že ekonomie nikdy nebude mimo dobro a zlo.

* Je pro vás zadostiučinění, když vám na Univerzitě Karlově disertační práce nevyšla – a pak se z té práce stal knižní bestseller?

Větším zadostiučiněním pro mne bylo, že to vyšlo v Oxford University Press. V ten moment jsem se přestal cítit jako ekonomickoakademický pomatenec. Totiž poté, co moji práci kolegové z Univerzity Karlovy většinou jednoho hlasu shledali podprůměrnou, začal jsem sám uvažovat, jestli nejsem mimo mísu.

* A přinesl jste bývalým kolegům z Univerzity Karlovy pár hezky zabalených bestsellerů?

Měl jsem přesně tuto chuť. S anglickým tiskem z Oxfordu. A chtěl jsem tam poděkovat mým bývalým kolegům – bez ironie – za nechtěnou inspiraci. Protože já jsem se tím vyhozením vlastně hrozně naštval. A když mi oznámili z jednoho z nejprestižnějších světových nakladatelství, že to chtějí vydat, tu práci jsem ještě rozšířil a upravil.

* Mluvil jste s kýmkoliv z komise Univerzity Karlovy, která vás nenechala projít, poté, co ta knížka vyšla?

Mluvil, mluvil. Ta dohoda je taková, že teď půjdu znovu před komisi a snad to už bude bez problémů.

* Řekl někdo z nich později – promiň?

Nikoliv. Stalo se, stalo. Byla to moje první velká facka v životě a já jsem ji asi potřeboval, abych si nemyslel, že je všechno v životě nějaké jednoduché.

* Kolik z šestnácti členů NERV má na euro a naši budoucnost v evropských strukturách stejný názor jako vy?

Nikdy jsme o tom nehlasovali. Ale myslím si, že většina členů NERV je spíš pozitivně naladěných.

* Vy jste víc než pozitivně naladěný, že?

Já jsem v tomto trochu extrém, ano. Ale jsem-li eurohujer, pak moji oponenti jsou korunohujeři. Stejně tak neberu jako nadávku, když mi někdo říká pravdoláskař. A říkám: vy jste tedy lžinenávistníci nebo profesionální cynici? Když jste proti multikulti, tak jste mono-kulti? Do prčic, přestaňte…

* Vážně byste měl do politiky, protože umíte titulkovat.

Ale já to využívám jako obranu. (smích)

* Stále berete stát jako zbytečný přežitek?

Z ekonomického hlediska ano. Evropa je mnohem integrovanější ekonomicky než politicky.

* Ekonomické hledisko není jediné, sám jste řekl, že jste se od Havla učil směsici pohledů.

Určitě. Nicméně ekonomika nezná politických hranic a česká ekonomika už je v té evropské zatopená úplně bez hranic. Jediné, co nás dělí, je kurzový rozdíl koruny a eura.

* Nerozumím. Máme tady nějakou zemi, která je suverénní ve svých financích, má vlastní rozpočet, podle toho, kolik si sama vydělá…

Jenže to právě není pravda. My rozdáme víc, než kolik vyděláme, a půjčujeme si od všech možných. Suverenita zadlužovat se je právě to, co vedlo některé evropské země k tomu, že zbankrotovaly, že rozbily držku samy sobě. Kdyby to bylo, jak říkáte, Řecko by se odřízlo jak bolavá noha.

* Což by byl ozdravný proces.

Ano. Jenže naše dluhy a obchodní svazky jsou propojené jako krkovička. A není možné z té krkovičky vytáhnout ty tučné či méně kvalitní části. Evropan, když chce vlastní dobro, musí paradoxně myslet na dobro svých obchodních partnerů.

* Máte své úspory v eurech?

Ne. Jsem v tom lempl. Všechny své úspory mám v korunách, protože v korunách operuji.

* Přání do roku 2012?

Přeju si, abychom uvažovali evropsky a dlouhodobě. Apeluji na lidi, aby se probrali z pocitu, že nám chce někdo uškodit a Evropa je někde jinde. Ne, Evropa jsme my. Přeju si, aby Česká republika měla víc lidí, jako byl Václav Havel.

* A když jdete po Kampě a přejete si něco pro sebe, co je to?

(dlouhá pauza) Aby se nám dobře žilo, abychom se na sebe usmívali, abychom byli významní ne výkřiky, ale myšlenkami.

* Když se herců ještě před Listopadem ptali, co by si přáli do nového roku, všichni chtěli mír a spokojené úsměvy našich dětí a mír amír. Až tuším Jiří Bartoška odpověděl, že Porsche Turbo. Přestaňte mluvit o míru, prosím.

Já chci mít chvíli klid a trošku vyrovnaný život. To si přeju.

 

Publikováno v MF Dnes, 5.1.2012

vytisknout   e-mailem   Facebook   síť X

Související zprávy