Česká protidrogová politika a její koordinace - Historie a současnost

Protidrogová politika je komplexní a koordinovaný soubor preventivních, vzdělávacích, léčebných, sociálních, regulačních, kontrolních a dalších opatření včetně vymáhání práva uskutečňovaných na mezinárodní, národní, krajské a místní úrovni. Jejich konečným cílem je snížit užívání drog a/nebo potencionální rizika a škody, které mohou jednotlivcům a společnosti v důsledku užívání drog nastat.

Souhrn

• Zhoršující se situace v oblasti užívání drog a obchodu s nimi vyvolala na počátku 20. století potřebu zavést účinná protiopatření na mezinárodní úrovni i na úrovni jednotlivých států.

• Různé společensko-politické režimy, kterými ČR prošla v 20. století, ovlivnily i způsob, jakým stát na fenomén distribuce a užívání drog reagoval.

• Po společenských změnách v r. 1989 a rozpadu Československa v r. 1993 vyzvalo několik nestátních organizací vládu, aby reagovala na akcelerující společenský fenomén užívání drog vytvořením systému účinné protidrogové politiky.

• Protidrogová politika je komplex různorodých opatření realizovaných institucemi s různým oborovým zaměřením a zájmy. Pro zajištění společného postupu všech zúčastněných je nutná jejich koordinace.

• Koordinace protidrogové politiky představuje úsilí iniciovat a podporovat širokou spolupráci, optimalizovat využití a výstupy existujících zdrojů a přispívat k vytváření a zavádění účinných opatření.

• Koordinace české protidrogové politiky probíhá na dvou vzájemně nezastupitelných úrovních, a to na centrální úrovni a krajské (místní) úrovni, využívá se při tom systém nástrojů horizontální a vertikální koordinace.

• Konečným cílem protidrogové politiky je snížení užívání drog a/nebo potencionálních rizik a škod, které mohou vzniknout jednotlivcům a společnosti v důsledku užívání drog.

Současná česká protidrogová politika je postavena na principech tzv. středního proudu drogových politik. Staví na pragmatickém a racionálním přístupu, který si stanovuje realistické a dosažitelné cíle (nikoli „společnost bez drog“), opírá se o čtyři základní pilíře (tj. o primární prevenci, harm reduction, léčbu a resocializaci, o represi), staví na komplexních a dlouhodobých opatřeních, usiluje o vyváženost co do uplatňování prevence a represe, vychází ze současných a ověřených poznatků o drogách a jejich užívání (Radimecký, 2001) a staví na koordinovaném, interdisciplinárním a mezisektorovém přístupu k užívání drog.