Zprávy: lidská práva ČR
23. 7. 2014 18:51
Zpráva o stavu lidských práv v České republice v roce 2013
V roce 2013 došlo v České republice v oblasti lidských práv k mnohým pozitivním posunům skrze novou právní úpravu i judikaturu. Zároveň však stále přetrvávají některé dlouhodobě neřešené problémy.
V oblasti práv občanských a politických byly Nejvyšším správním soudem řešeny otázky ochrany osobních údajů při využívání kamerových systémů jakožto i výkonu shromažďovacího práva. Nejvyšší správní soud upozornil, že kamerový systém s sebou vedle ostražní funkce nese i významný zásah do soukromí subjektů údajů a že při jeho provozu je nutno řádně dodržovat všechna zákonná pravidla, zejména při získávání souhlasu se zpracováním osobních údajů. Souhlas se nedá získávat jen pouhým vstupem do sledovaného prostoru. Proto většina kamerových systémů je v praxi provozována bez souhlasu subjektů údajů a provozovatel musí splnit podmínky proporcionality zásahu do práv subjektů údajů při ochraně svého majetku či jiných zájmů. V oblasti práva shromažďovacího Nejvyšší správní soud posoudil konflikt dvou nahlášených shromáždění tak, že je vždy nutné posoudit, zda se předchozí nahlášené shromáždění bude skutečně konat. Pokud by se zcela zjevně ukázalo, že dřívější shromáždění byla ohlášena jedině s účelem blokovat dané místo v daném čase, šlo by o zneužití práva, které může vyústit v zákaz shromáždění a v postih jeho svolavatelů.
Právo na spravedlivý proces bylo v roce 2013 podpořeno posílením kapacit vybraných soudů tak, aby zde nedocházelo k průtahům v řízení, projekty financovanými z peněz EU. Tyto iniciativy jsou však jen krátkodobé (na 2 roky) a pro systematické řešení průtahů v soudním řízení je nutno najít trvalé finanční zdroje či jiné postupy. Velkým tématem byly opět náklady soudního řízení, kdy Ústavní soud zrušil tzv. přísudkovou vyhlášku právě pro její paušální přístup nezohledňující specifika jednotlivých případů. Veřejný ochránce práv rovněž konstatoval problémy v exekučních řízeních, ať již v právní úpravě (přikázání pohledávky z účtu, které nerespektuje základní nezabavitelné částky), či praxi (zjevně nepřiměřené způsoby exekuce). Nejvyšší i Ústavní soud rovněž nadále propracovávaly judikaturu na ochranu spotřebitele před nepřiměřenými smluvními podmínkami.
V oblasti omezení osobní svobody došlo k významným změnám především v oblasti vězeňství, kde se uvolnily kapacity na základě presidentské amnestie a zároveň došlo k posílení práv vězněných osob skrze novely právních předpisů. Obvinění ve vazbě mohou mít návštěvy bez dozoru a spolu s odsouzenými vice používat telefon. Odsouzení získají více sociálního poradenství. Věznice jsou povinny vězněné osoby aktivně seznamovat s jejich právy a povinnostmi. Uvolněné prostorové a personální kapacity byly využity na zlepšení ubytování a programy zacházení. Bez hlubších změn trestní politiky státu však nelze amnestií považovat za skutečné faktické řešení situace. Nejvyšší soud rovněž vynesl rozsudek, kde poukázal na lidskou důstojnost osob se zdravotním postižením, kterou nelze porušovat v zájmu jejich léčby. Problémy v péči o osoby s mentálním postižením či seniory odhalil i veřejný ochránce práv, když upozornil jak na stereotypní přístupy a nedodržování předpisů, tak na obcházení standardů způsobené nedostatkem financí. Právní úprava umísťování nesvéprávných osob do zařízení sociálních služeb je nadále problematická, neboť zde není dostatečná ochrana jejich práv soudem.
Naplňování hospodářských, sociálních a kulturních práv se v roce 2013 zlepšilo, když došlo např. k navýšení minimální mzdy (byť však nestejně u osob s invalidním důchodem, tj. se zdravotním postižením) či ke zrušení sKaret. Kritizovaná Koncepce sociálního bydlení, která by neřešila současné problémy, nebyla přijata. Přijata nakonec nebyla ani novela zákona o pomoci v hmotné nouzi, která chtěla omezit podporu bydlení na kvalitní bydlení, aniž by toto však bylo reálně k dispozici. Zato byla přijata kvalitní Koncepce boje proti bezdomovectví, která v souladu s mezinárodními standardy zahrnuje nejen osoby bez domova, ale i osoby bez stabilního bydlení (tj. osoby na ubytovnách, osoby po deinstitucionalizaci apod.), kterým by stát měl nabízet pomoc a podporu, aby se dostaly do kvalitního bydlení. Bydlení by jim mělo být poskytnuto v patřičné kvalitě, neboť je bráno jako základ pro sociální začleňování (Housing first). Ústavní soud zrušil nadstandardy ve zdravotní péči, které nezohledňovaly situaci jednotlivých pacientů, stejně jako sociálně necitlivé zvýšení poplatku za hospitalizaci. V oblasti vzdělávání jsou nová opatření k naplnění judikatury ESLP sice naplňována vyhláškami o speciálním vzdělávání, které se snaží zabránit neoprávněné segregaci romských dětí, ale nepřispívají příliš k obecné individuální integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžného vzdělávání.
Problematika diskriminace není v České republice stále dostatečně řešena. Malá frekvence diskriminačních sporů ukazuje na problémy obětí při přístupu k soudu zapříčiněné především finanční náročností sporů. Veřejný ochránce práv se snaží pro oběti diskriminace získávat zastoupení pro bono. Doporučuje rovněž některé právní úpravy jako přesun důkazního břemene ve všech diskriminačních sporech či svou možnost podávat žaloby ve veřejném zájmu ve věcech diskriminace. Nejvyšší správní soud rovněž vyhodnotil diskriminační reklamu jako zakázanou v rozporu s dobrými mravy. Od roku 2013 má ČR rovněž nový Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí. Ochránce zjistil diskriminaci seniorů v přístupu k finančním službám, kdy jsou na základě věku někdy automaticky odmítání jako neperspektivní či rizikoví. Ochránce rovněž upozornil na případ diskriminace osob HIV pozitivních, které se v české společnosti stále setkávají s odmítáním a předsudky.
V oblasti ochrany práv dětí zpráva upozorňuje na přetrvávající problém násilí na dětech páchaného moderními komunikačními prostředky. ČR postupně ratifikuje mezinárodní úmluvy na ochranu dětí a novelizuje svou právní úpravu, ale společenská osvěta o problému je nadále nízká. Ochrana dětí v soudních řízeních a především zohlednění jejich názoru je nadále nedostatečné realizována i přes legislativní změny, neboť je soudci neumějí aplikovat. Pokud je navíc dítě v řízení zastoupeno jinou osobou než rodičem, jde často o orgán sociálně-právní ochrany, který je sám účastníkem řízení či dokonce navrhovatelem a je tedy v konfliktu zájmů. Navíc často nedokáže zajistit kvalitní právní zastoupení zájmů dítěte. Ochraně práv dítěte nepomáhá i nemožnost podání dovolání ve většině rodiněprávních sporů. Mezinárodní orgány rovněž kritizují řízení o protiprávních činech spáchaných dětmi pod 15 let, kde není dostatečně zajištěna ochrana jejich práv z důvodů paternalistických přístupů podporovaných i právní úpravou. Problémy přetrvávají i v náhradní péči o děti, kde jednak mnohé „neoblíbené“ děti (romské, postižené) nenajdou náhradní rodiče v ČR a jsou umísťovány do zahraničí, jednak děti v ústavní péči nejsou dostatečně připravovány na běžný život.
Práva cizinců byla posílena řadou opatření, ale některé problémy zůstaly otevřené. Mezi ně patří fungování systému VISAPOINT, který kritizuje ochránce i Nejvyšší správní soud. Restriktivní státní politika v zahraniční zaměstnanosti prostřednictvím interních právních aktů bez zákonné opory byla na základě podnětů Rady vlády pro lidská práva ukončena. Zlepšuje se ochrana cizinců před obchodováním s lidmi a pracovním vykořisťováním, avšak jejich politická participace zůstává stále omezená. Přetrvává i problematický přístup ke zdravotní péči u některých skupin cizinců vyloučených z veřejného zdravotního pojištění. Stálým problémem je i umísťování nezletilých a rodin s dětmi do zařízení pro zajištění cizinců, byť zejména nezletilých cizinců bez doprovodu neustále ubývá (v minulém roce 1). V neposlední řadě odhalil veřejný ochránce práv možný rozpor zákona o azylu s Úmluvou o právním postavení uprchlíků, kdy je žadatelům o azyl vydáváno rozhodnutí o správním vyhoštění (ač není do konce azylové procedury realizováno), byť žadatelé přicházejí ze zemí, kde jsou ohroženi na zdraví či životě či jim hrozí pronásledování.
