Výbor pro práva dítěte přijal usnesení podporující znovuzavedení pozice sociálního pedagoga na školách

Výbor pro práva dítěte na svém zasedání dne 14. 3. 2016 projednal několik klíčových témat v oblasti ochrany práv dětí. Nejvíce se Výbor věnoval problematice sociálního bydlení ve vztahu k situaci dětí a rodin s dětmi ohrožených bytovou nouzí. Současné aktivity Ministerstva práce a sociálních věcí na připravované novele zákona o sociálním bydlení představila vedoucí Oddělení sociálního bydlení a sociálního začleňování Linda Sokačová. Problematiku ohrožených rodin a přetrvávající faktickou praxi umisťování dětí do ústavní péče ze sociálních důvodů, včetně bytové nouze, představil Jan Klusáček z organizace Lumos ČR. Širší pohled na potřeby jednotlivých skupin, které by měly mít přednostní nárok na poskytnutí sociálního bydlení, přednesl Štěpán Ripka z Platformy pro sociální bydlení. Členové Výboru velice uvítali současné práce Ministerstva práce sociálních věcí na návrhu zákona i metodik v oblasti sociálního bydlení též s ohledem na jejich předpokládaný přínos pro ohrožené rodiny s dětmi.

Dále se Výbor zabýval základními principy právní úpravy osvojení dítěte registrovaným partnerem rodiče a možnostmi vytvoření nezávislého mechanismu ochrany práv dítěte a monitoringu naplňování Úmluvy o právech dítěte. V závěru samotného jednání Výbor přijal usnesení, kterým vyzval ke znovuzavedení pozice sociálního pedagoga. Školská sociální práce je běžná v mnoha zemí Evropy a světa, a to včetně soudních zemí České republiky jako je Německo, Rakousko, či Polsko. Jejím úkolem je propojovat školu a systém vzdělávání s dalšími systém pomoci a podpory, které pracují s dětmi v nepříznivé sociální a životní situaci, jako je např. domácí násilí v rodině, konfliktní vztahy mezi rodiči dítěte či absence jednoho z nich, šikana a pod. sociálně-patologické projevy v chování dítěte apod. Přítomnost sociálního pedagoga na škole mimo jiné pomáhá tam, kde rodiny nepodporují děti, aby chodily do školy a ve vzdělání vůbec, umožňuje, aby se včas zasáhlo v případech hrozícího zanedbávání dětí, a napomáhá efektivní spolupráci školy s orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Dále umožňuje, aby se včas zasáhlo v případě, kdy se začínají objevovat obtíže v oblasti chování. Proto Výbor doporučil, aby byl sociální pedagog legislativně ukotven mezi pozice vykonávající přímou pedagogickou činnost dle zákona o pedagogických pracovnících, která právě prochází mezirezortním připomínkovým řízením.

 

Text usnesení:

Usnesení Výboru pro práva dítěte Rady vlády České republiky pro lidská práva (dále jen „Výbor“) ve věci koncepčního a legislativního ukotvení školské sociální práce do systému vzdělávání

V Praze dne 14. března 2016

1. Výbor se znepokojením konstatuje, že v České republice na rozdíl od mnoha ostatních zemí Evropy a světa, a to včetně sousedních zemí České republiky jako je Německo, Rakousko, Maďarsko či Polsko, nadále není v systému vzdělávání koncepčně ani legislativně ukotvena školská sociální práce. Školská sociální práce přitom představuje důležitý a nezastupitelný nástroj zajištění široké škály základních práv dětí, jak jsou garantována především Úmluvou OSN o právech dítěte, jehož význam má několik vzájemně se doplňujících a sebou prostupujících rovin. Školskou sociální práci lze vnímat jako významnou součást systému péče o ohrožené děti v jeho nejširším pojetí, jakož i systému vzdělávání, přičemž v obou těchto systémech působí především jako nástroj, jehož úkolem je zajistit přístupnost a dostupnost nezbytné pomoci a podpory, jakož i její včasnost a komplexnost, a působit tak ve směru důsledného naplňování nejlepšího zájmu dítěte a z něj vyplývajícího principu poskytování intervence v co nejméně omezujícím prostředí, jak tato povinnost vyplývá z čl. 3 odst. 1 Úmluvy OSN o právech dítěte.
2. Z tohoto důvodu Výbor doporučuje, aby došlo k legislativnímu ukotvení sociálního pedagoga jako pozice vykonávající přímou pedagogickou činnost do zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, a aby předpokladem pro výkon práce sociálního pedagoga bylo vzdělání ve vysokoškolských oborech zaměřených na sociální pedagogiku a sociální práci.

Stručně důvody usnesení Výboru:

Školská sociální práce dosud není v České republice žádným koncepčním ani legislativním způsobem ukotvena. Z hlediska stávající právní úpravy nemohou dokonce na školách působit ani sociální pedagogové, natož sociální pracovníci (k tomu viz § 2 odst. 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících).

Školská sociální práce přitom není pro Českou republiku neznámým institutem. V bývalém Československu se praktikovala od první světové války až do roku 1948, kdy byla ukončena z důvodu politických změn.  V současnosti existuje v 144 zemí světa, a to včetně sousedních zemí České republiky jako je Německo, Rakousko, Maďarsko či Polsko.  Ve všech těchto zemích plní školská sociální práce úlohu nástroje, jehož úkolem je překonávat a přesahovat hranice školy a tím školu a obecně systém vzdělávání propojovat s dalšími systémy pomoci a podpory, které pracují s dětmi v nepříznivé sociální či rodinné situaci. Školská sociální práce tak v konečném důsledku umožňuje včasný záchyt situace, kdy dítě potřebuje podporu a pomoc, jakož i komplexnější způsoby jejího řešení. Nepříznivá situace dítěte přitom může mít velmi rozličnou povahu, přičemž může zahrnovat sociální znevýhodnění dítěte; situaci domácího násilí v rodině dítěte; konfliktní vztahy mezi rodiči dítěte; absenci jednoho rodiče dítěte v domácnosti či v životě dítěte; šikanu; sociálně-patologické projevy v chování dítěte apod.

Není v silách školy, tak jak je z hlediska stávající právní úpravy koncipována, na tyto zvláštní potřeby dětí vyplývající z jejich nepříznivé sociální nebo rodinné situace, jež může mít celou řadu příčin a podob, odpovídajícím způsobem reagovat. Tento závěr ostatně vyplývá i z výzkumu organizace Člověk v tísni, realizovaného v roce 2009 pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, v souladu s nímž v prostředí českých škol panuje „nízká míra připravenosti pedagogů na naplňování potřeb sociálně znevýhodněných žáků, pocházejících z prostředí s nízkým socioekonomickým statusem. Strategie uváděné respondenty byly často uváděny ve velmi obecném modu a reagovaly pouze na dílčí aspekty situace žáka.“  Stejně tak je na školách nedostatečným způsobem podchycena problematika práce s dětmi ohroženými domácím násilím v rodině, žijícími v neúplných rodinách apod.

Z důvodu absence ukotvení školské sociální práce školám v současnosti schází nezbytný přesah za hranice vzdělávacího procesu i budovy školy. Nelze přitom argumentovat, že absenci širšího sociálního působení školy dostatečně kompenzuje systém sociálně-právní ochrany dětí. Účelem systému sociálně-právní ochrany dětí je zajišťovat poskytování pomoci a podpory dětem a jejich rodinám v těch případech, kdy ohrožení dítěte dosáhlo určité kvalifikované míry. Na úrovni zákona je tato skutečnost vyjádřena v § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, který obsahuje demonstrativní výčet situací, v nichž lze dítě považovat za ohrožené, avšak z dovětku citovaného ustanovení vyplývá, že k učinění závěru o tom, že se skutečně jedná o ohrožené dítě, jemuž má být poskytována sociálně-právní ochrana, je třeba, aby tyto nepříznivé skutečnosti trvaly po takovou dobu nebo byly takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo byly anebo mohly být příčinou nepříznivého vývoje dětí.

S určitou mírou zjednodušení lze tak konstatovat, že úlohou školské sociální práce je pracovat přesně s těmi potřebami dítěte, na něž škola ve svém současném pojetí svým působením již nedosáhne a systém sociálně-právní ochrany dětí ještě nedosáhne. Školská sociální práce tak působí jako nástroj, jehož účelem je vytvářet most mezi dvěma formálními systémy sloužícími k naplňování práv dítěte, a to školou a systémem sociálně-právní ochrany dětí, a vyplňovat mezery, které právě z důvodu relativní samostatnosti obou těchto systémů a jejich nedostatečné propojenosti na jejich hranici vznikají.

Ukotvení školské sociální práce plně odpovídá roli školy v moderní společnosti. Škola je především společenskou institucí, v níž děti tráví po mnoho let větší část dne.  Škola „patří do školského ekologického systému, s nímž jsou pevně provázány podsystémy. Na žáky je nutné pohlížet nejen jako na „osoby v situaci“, ale „osoby v prostředí“ a školská sociální práce z tohoto zásadního kontextu regulérně vychází. Jejím záměrem je zlepšovat fungování společnosti, což je i poradenské paradigma sociální pomoci.“

S ohledem na nízkou míru prvků komunitního života v naší společnosti a s ní související nízkou míru neformální sociální pomoci a podpory, jakož i sociální kontroly, roste význam školy z hlediska včasného odhalení nepříznivé situace dítěte, s níž se dítě potýká, a zajištění včasné pomoci a podpory tomuto dítěti, a to případně v těch závažnějších případech i prostřednictvím splnění své oznamovací povinnosti ve vztahu k orgánu sociálně-právní ochraně dětí. Jedině včasné odhalení toho, že dítě a jeho rodina potřebuje pomoc a podporu ze strany třetího subjektu, a včasná intervence přitom může důsledně zajistit to, že pomoc a podpora poskytovaná dítěti a jeho rodině bude přiměřená, bude důsledně vycházet z principu nejméně omezujícího prostředí a bude z hlediska zachování všech základních práv dítěte garantovaných Úmluvou OSN o právech dítěte co nejšetrnější, jak tato povinnost vyplývá státu i všem dalším subjektům pracujícím s dítětem z práva dítěte na zohlednění jeho nejlepšího zájmu jako předního hlediska, zakotveného v čl. 3 odst. 1 Úmluvy OSN o právech dítěte.

Citovaný rozměr školské sociální práce je mimořádně důležitý nejen v kontextu posilování inkluzivního nastavení českého vzdělávacího systému, v souladu s nímž by běžné školy a hlavní vzdělávací proud měl být přístupný všem dětem, bez ohledu na jejich zvláštní potřeby vyplývající z jejich zdravotního postižení, sociální či rodinné situace, ale rovněž v kontextu veřejnoprávních zásahů do práva dítěte i jeho rodiny na ochranu rodinného života a do práva dítěte na péči a výchovu ze strany svých rodičů. V této souvislosti totiž nelze přehlédnout, jak významné místo v současnosti zastává mezi důvody, pro něž byla dětem nařízena ústavní výchova, záškoláctví  či „výchovné problémy“ dítěte , přičemž podíl zastoupení těchto důvodů mezi důvody umístění dětí do ústavní péče vykazuje stále rostoucí tendenci. S ohledem na mezinárodní zkušenost s institutem školské sociální práce lze přitom konstatovat, že nelze vyloučit, že v mnoha těchto případech by při včasném zjištění zvláštních potřeb konkrétních dětí a jejich rodin a včasném poskytnutí intervence, nemuselo být následně přistoupeno k opatření, které je z hlediska zásahu do základních práv dítěte a jeho rodiny tím nejzávažnějším a nejinvazivnějším a které vede nikoli k žádoucímu začlenění dítěte mezi své vrstevníky a do své komunity, ale k jeho další segregaci.

Z těchto důvodů a v souladu s rolí školy jako společenské instituce  přistoupil Výbor pro práva dítěte Rady vlády České republiky k přijetí tohoto usnesení, v němž vyjadřuje politování nad stávajícím stavem absence systematické ukotvení sociálního přesahu role školy, a v němž přistupuje k formulaci doporučení, jakým způsobem tento stav napravit.

Žádoucí náprava by podle názoru Výboru měla spočívat v zařazení pozice sociálního pedagoga do výčtu pedagogických pracovníků v § 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, a současně zakotvení vzdělání ve vysokoškolských oborech zaměřených na sociální pedagogiku a sociální práci jako kvalifikačního předpokladu pro výkon pozice sociálního pedagoga. Tento krok je nezbytnou podmínkou pro to, aby práce sociálního pedagoga mohla být hrazena z prostředků určených na mzdy pedagogických pracovníků. Novela školského zákona č. 82/2015 Sb. zavádí nový systém podpory vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, jehož součástí je systém navyšování finančních prostředků určených na vzdělávání dětí podle identifikovaného stupně podpůrných opatření. Jedním z podpůrných opatření je působení dalšího pedagogického pracovníka (kromě učitele). V případě řady sociálně znevýhodněných dětí bude vhodným podpůrným opatřením působení sociálního pedagoga. Pro to, aby práce sociálního pedagoga mohla být hrazena z navýšených prostředků na vzdělávání dětí s potřebou podpůrných opatření, je nezbytné, aby byl sociální pedagog zařazen do výčtu pedagogických pracovníků v § 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, jinak jeho práci nebude možné hradit z navýšených prostředků na vzdělávání dětí.