Dokumenty Rady

13. 2. 2003 0:00

Informace o některých problémech vybraných národnostních menšin

Informace o aktuální situaci německé národnostní menšiny a o vybraných otázkách chorvatské a polské národnostní menšiny v České republice

1. Právní rámec postavení národnostních menšin v České republice

Ochranu práv národnostních menšin v České republice stanoví ústavní zákony - Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Práva příslušníků národnostních menšin upravuje pak podrobněji zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „menšinový zákon“), který nabyl účinnosti dne 2. srpna 2001, jakož i další zvláštní zákony upravující dílčí oblasti práv příslušníků národnostních menšin.

Česká republika přistoupila k Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin (ETS 157) (dokument ratifikovala 18. prosince 1997) a tato úmluva vstoupila pro Českou republiku v platnost dne 1. dubna 1998. Vláda České republiky vyslovila rovněž souhlas s podpisem Evropské charty regionálních či menšinových jazyků (ETS 148) a tento dokument podepsala dne 9. listopadu 2000.

1.1. V rámci platných právních předpisů garantují příslušníkům německé, chorvatské a polské národnostní menšiny zvláštní právní ochranu a podporu též mezinárodní bilaterální smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, nebo mezivládní dohody. Vůči uvedeným menšinám mají však deklaratorní charakter a odkazují na legislativní podmínky České republiky.

Ochrana práv a podpora  německé menšiny je explicitně obsažena v bilaterální smlouvě se Spolkovou republikou Německo z roku 19921. Ta věnuje pozornost postavení německé menšiny v článku 20 odst. 1 až 5 a článku 21 odst. 1 až 3, podle nichž je garantována podpora uchování, rozvoje kultury a tradic této menšiny. Podobně dohoda o kulturní spolupráci s Německem2 stanoví, že smluvní strany poskytnou ochranu a podporu příslušníkům národnostních menšin. Specifický význam náleží politickému dokumentu Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji (podepsána 21. ledna 1997; Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovila souhlas s Deklarací usnesením č. 221 ze dne 14. února 1997 - dále jen „Deklarace“). Konkrétně z článku V. Deklarace vyplývají přímo závazky podpory příslušníků německé menšiny v České republice a osob českého původu ve Spolkové republice Německo.

Ve vztahu k příslušníkům chorvatské národnostní menšiny stanoví Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Chorvatské republiky o spolupráci v oblasti kultury, školství a vědy3 mj. v článku 8 závazek zajišťovat podmínky pro uchování jejich kulturního a histo-rického dědictví, rozvíjení jejich vlastní kultury a jejích různých aspektů.

O podpoře polské národnostní menšiny v České republice pojednává Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přá-telské spolupráci4 výslovně v článku 8 odst. 1 až 4. Rovněž Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Polské republiky o kulturní a vědecké spolupráci (podepsaná 16. září 1991) stanoví oboustranné závazky s ohledem na postavení národnostních menšin (článek 6). S ustanovením garantujícím podporu polské národnostní menšiny v České republice počítá rovněž v současnosti nově připravená kulturní dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky.

V této souvislosti je nutno poznamenat, že zástupci národnostních menšin v České republice poukazují často obecně na to, že závazky vyplývající z bilaterálních smluv či mezivládních dohod nejsou vůči jejich deklarovaným potřebám plněny v požadované míře.

2. Demografické aspekty

2.1. Podle definitivních výsledků sčítání lidu v roce 2001 se v České republice přihlásilo k německé národnosti celkem 39 106 osob. V celkové demografické skladbě České republiky to představuje 0,4% obyvatel. Oproti výsledkům sčítání lidu v roce 1991 poklesl počet osob, které se přihlásily k německé národnosti, téměř o 21%. Vedle toho němčinu jako mateřský jazyk uvedlo při tomto sčítání celkem 41 328 osob (0,4%) a současně češtinu a němčinu, tj. zápis dvou mateřských jazyků, uvedla 11 061 osoba (0,1%). Z hlediska regionálního usídlení Němců dominují příhraniční oblasti (Ústecký kraj - 9 174 osoby, Karlovarský kraj - 8 701 osoba, Moravskoslezský - 4 377 osob, Liberecký - 3 618 osob, Královéhradecký - 2 536 osob, Plzeňský - 1 979 osob a Olomoucký kraj - 1 704 osoby, Praha - 1 666 osob, Středočeský kraj - 1 063 osoby, Jihomoravský kraj - 976 osob). Podle kvalifikovaných odhadů a názoru zástupců německé menšiny jsou uvedené údaje poddimenzovány. Zástupci německé menšiny zdůrazňují, že starší generace trpí doposud pocitem strachu otevřeně se hlásit k německé národnosti. Tento názor lze hodnotit jako jistý ukazatel etnického klimatu v české společnosti.

2.2. K chorvatské národnosti se podle definitivních výsledků sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo celkem 1 585 osob. Ve srovnání s výsledky censu z roku 1991, kdy podle kvalifikovaného odhadu se k chorvatské národnosti přihlásilo cca 600 osob (v definitivních výsledcích sčítání nebyl údaj specifikován) je to jedna z mála národnostních menšin, jejichž statistický ukazatel vzrostl. Chorvaty, do roku 1948 kompaktně usídlené v jihomoravských obcích, zachytil census 2001 ve 34 okresech (podle členění na kraje převažuje hl. město Praha, Jihomoravský, Moravskoslezský, Ústecký a Olomoucký kraj).

2.3. Podle definitivních výsledků sčítání lidu v roce 2001 se v České republice k polské národnosti přihlásilo celkem 51 968 osob (v celkové demografické struktuře České republiky to představuje 0,5% obyvatel; oproti sčítání lidu v roce 1991 poklesl počet osob, které se přihlásily k polské národnosti, o 7 415, tj. o 12,5%). Z toho cca 75% příslušníků polské národnosti žije na Těšínsku, v okresech Karviná a Frýdek-Místek. Statistický údaj zachycuje však i občany Polské republiky, žijící v ČR na základě povolení k pobytu; z celkového počtu 124 608 cizinců, jež toto sčítání lidu zachytilo, jde o 13 350 osob (tj. 10,7%) občanů Polské republiky. Významná část této populace žije také na Těšínsku (v severomoravské oblasti - více než 7 000 osob). Z hlediska deklarování polského mateřského jazyka sčítání lidu 2001 zachytilo 50 738 osob (0,5%), češtinu a polštinu, tj. zápis dvou mateřských jazyků, uvedly 2 552 osoby (0,002%). Geografické rozvrstvení polské národnostní menšiny se oproti roku 1991 nezměnilo. Jednoznačně dominuje Moravskoslezský kraj (region Těšínského Slezska s okresy Karviná a Frýdek-Místek, kde žijí cca 3/4 Poláků). Významnější podíl mají pak Poláci ve Středočeském, Libereckém, Královéhradeckém a Ústeckém kraji a hl. m. Praze.

3. Sdružování příslušníků národnostních menšin

Příslušníci národnostních menšin zřizují v souladu s platnou právní úpravou5 bez omezení své organizace, které rozvíjejí činnost jako nestátní neziskové organizace národnostních menšin. Občanská sdružení příslušníků národnostních menšin mají individuální i kolektivní členství, sdružují příslušníky národnostních menšin i občany většinové společnosti. Existují také svazy a sdružení sdružující kolektivní členy více menšin, např. Asociace národnostních sdružení ČR.

3.1. Německá menšina má vybudovanou rozsáhlou síť svých spolkových organizací - občan-ských sdružení. V zásadě ale existují dvě organizační uskupení: již přes třicet let působící organizace Kulturverband der Bürger deutscher Nationalität der ČR (Kulturní sdružení občanů ČR německé národnosti - dále jen „Kulturní sdružení“) s regionálními organizacemi, z níž některé mají též právní subjektivitu, a Landesversammlung der Deutschen in Böhmen, Mähren und Schlesien (Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - dále jen „Shromáždění Němců“), taktéž s řadou regionálních organizací. Některé regionální organizace přitom fungují zcela autonomně, např. Verband der Deutschen Riesengebirge (Svaz Němců Podkrkonoší) se sídlem v Trutnově, Verband der Deutschen Nordmähren – Adlergebirge (Svaz Němců severní Morava – Orlické hory) se sídlem v Šumperku či také občanská sdružení příslušníků německé menšiny v jiných regionech (v současnosti kupříkladu Deutscher Sprach- und Kulturverein Brünn - Německý jazykový a kulturní spolek Brno) apod. Celkem jde o více než 40 německých menšinových organizací, v jejichž stanovách je deklarován německý národnostně menšinový aspekt. Problémem je vyšší věkový průměr členské základny. Mezi příslušníky starší německé populace stále přetrvávají obavy z deklarování jejich národnostní příslušnosti, což má za následek, že členská základna sdružení je poměrně malá, podle kvalifikovaného odhadu jde o cca 8 000 osob.

3.2. Chorvatská menšina má jednu organizaci - Sdružení občanů chorvatské národnosti v ČR. Vzhledem k disperznímu usídlení příslušníků chorvatské menšiny po celém území státu, hlavně na Moravě, jako důsledku persekuce této menšiny po únoru 1948 v období komunistické moci, členskou základnu tvoří pouze menší skupina osob.

3.3. Polská národnostní menšina má v návaznosti na aktivity před druhou světovou válkou vybudovánu stabilní síť spolkových organizací - občanských sdružení. Jde o menšinové spolky osvětové, mládežnické, ale i profesní (například zvlášť se organizují učitelé, medici, novináři, výtvarníci ap.). Polské organizace zastupuje Kongres Polaków v Republice Czeskiej (Kongres Poláků v České republice - dále jen „Kongres Poláků“), který působí jako zastřešující organizace polských aktivit. Má kolektivní členství (22 polských menšinových organizací), v menší míře také individuální. Největší organizací je předlistopadová organizace Polski Związek Kulturalno-Oświatowy v Republice Czeskiej (Polský kulturně osvětový svaz v České republice - dále jen „PZKO“), deklarující téměř dvacetitisícovou členskou základnu rozprostřenou v jednotlivých obcích Těšínska a Ostravska a vyvíjející činnost v 93 místních skupinách. V organizačních strukturách polské národnostní menšiny přísluší zvláštní místo politickému hnutí Coexistentia - Współnota. Jako politický subjekt sehrává v životě polské národnostní menšiny na Těšínsku nepřehlédnutelnou úlohu v komunální politice. Kandidáti tohoto politického hnutí získali v komunálních volbách v roce 1998 i 2002 desítky mandátů v zastupitelstvech obcí na Těšínsku. Ve veřejných aktivitách polské menšiny představuje Coexistentia významnou složku, deklarující ve svém politickém programu naplňování národnostně menšinových práv.

  1. Účast zástupců národnostních menšin na řešení věcí, jež se týkají národnostních menšin

Zástupci německé menšiny upozorňují ve svém podání Koordinační radě, že nemohou využít „nový menšinový zákon v samosprávě“. Jde o nedorozumění: menšinový zákon stanoví ve vztahu k orgánům samosprávy podmínky zřizování výborů pro národnostní menšiny, a v místech, kde tyto poradní orgány samosprávy jsou zřízeny, je zajištěna účast zástupců všech národnostních menšin. Je zřejmé, že při nedobrovolném rozptýleném usídlení příslušníků německé menšiny činí jejich aktivní účast zásadní potíže. Nicméně zástupci všech národnostních menšin, tj. také německé, působí v poradních orgánech státní správy, a to nejenom v poradním orgánu vlády pro záležitosti národnostních menšin - Radě vlády pro národnostní menšiny, ale také příslušných ministerstev (Ministerstva kultury a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy6). Totéž se týká i veřejnoprávních médií (Konzultační skupina pro národnostně menšinové vysílání Českého rozhlasu; probíhá jednání o vytvoření obdobné konzultační skupiny pro národnostně menšinové vysílání České televize). V souladu se Statutem Rady vlády pro národnostní menšiny7 a ve smyslu § 6 odst. 3 menšinového zákona, jsou členy tohoto poradního orgánu vlády pro záležitosti národnostních menšin zástupci jedenácti menšin, tj. bulharské, chorvatské, maďarské, německé, polské, romské, rusínské, ruské, řecké, slovenské a ukrajinské národnostní menšiny; zástupci těchto menšin se podle zájmu účastní práce v poradních či výkonných orgánech veřejné správy, jejichž činnost se týká zajišťování naplňování národnostně menšinových práv.

  1. Vzdělávání příslušníků národnostních menšin v jejich mateřském jazyce v systému státního školství

Zajištění vzdělávání žáků příslušejících k národnostním menšinám trpí nedostatky platné právní úpravy (zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních, středních a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů). Dikce školského zákona je předmětem kritiky zástupců národnostních menšin, zejména německé a polské (vzhledem k malému počtu a rozptýlenému usídlení příslušníků chorvatské menšiny její zástupci neuplatňují v rámci školského systému požadavek na vzdělávání v chorvatském jazyce). Podněty německé a polské menšiny se týkají jednak změny právního předpisu, který stanoví hranici minimálního počtu žáků ve třídě či škole s vyučovacím jazykem národnostní menšiny, a také možnosti zavedení dvojjazyčného vzdělávání v rámci školního vzdělávacího programu u vybraných předmětů nebo jejich částí, tj. také v jazyce národnostní menšiny apod. Konkrétní možnost dvojjazyčného vzdělávání s ohledem na uplatnění menšinových jazyků byla sice obsažena ve vládním návrhu nového školského zákona, ale tento návrh zákona Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR v uplynulém volebním období zamítla (dne 25. dubna 2002). Lze předpokládat, že základní principy týkající se této věci, obsažené v neschváleném návrhu školského zákona v roce 2002, budou zapracovány v nově připravované právní úpravě zákona o vzdělávání.

5.1. Vzdělávání v mateřském jazyce příslušníků německé menšiny

V roce 1996 zařadilo MŠMT do sítě škol Soukromou základní školu německo-českého porozumění a První gymnázium Thomase Manna v Praze (Praha 8). Škola byla původně založena tehdejším Svazem Němců v ČSFR, předchůdcem Shromáždění Němců v roce 1991 jako soukromá základní škola s vyučováním v německém a českém jazyce s cílem vyučovat německý jazyk od 1. třídy. Dále Gymnázium Thomase Manna v Praze (Praha 8) bylo založeno v roce 1995 Svazem Němců - region Praha a střední Čechy na popud rodičovské veřejnosti jako Soukromá základní škola německo-českého porozumění. Gymnázium v osmiletém cyklu poskytuje všeobecné vzdělání s rozšířenou výukou německého jazyka a výukou jednotlivých odborných předmětů částečně v němčině (matematika, zeměpis, biologie, německé dějiny, německá literatura). Škola má partnerské styky s více školami v SRN. Bilingvní gymnázia fungují již také v jiných městech (Liberec aj.).

V roce 1997 zahájila činnost Základní škola Bernarda Bolzana v Táboře. Ta je zařazena do sítě škol MŠMT, vyučování probíhá podle vzdělávacího programu Obecná škola s rozšířenou výukou jazyků. Škola však nemá vazbu na aktivity německé národnostní menšiny.

Ve vztahu k německé menšině se zaměřením na česko-německé vztahy podpořilo MŠMT konání řady seminářů pro učitele v příhraničních oblastech a vydání informačních materiálů pro pedagogy. Dotace ze státního rozpočtu v roce 2001 na tyto aktivity činila více než 2 000 tis. Kč.

Zástupci německé menšiny uznávají, že vzhledem k jejímu rozptýlenému usídlení nemohou z důvodu nízkého počtu žáků v jednotlivých obcích splnit podmínky pro zřízení samostatných národnostně menšinových tříd či škol s německým vyučovacím jazykem. Proto navrhují, aby stát zajistil vzdělávání v německém jazyce jako mateřském jazyce pro děti z německých a smíšených německo- a jinonárodních rodin zřizováním bilingvních základních škol s němčinou jako cílovým národnostně menšinovým jazykem. Platné právní předpisy ČR tuto možnost doposud explicitně neupravují. Jazykové vzdělávání dětí příslušníků německé menšiny se tedy uskutečňuje v rámci systému státního školství pouze částečně formou rozšířeného výukového programu základních škol. Těžiště vzdělávání v menšinovém jazyce spočívá pak mimo síť škol, uskutečňuje se hlavně v Setkávacích střediscích Česko-německého porozumění podporovaných vládou SRN (v současnosti působí v ČR 15 těchto středisek) či prostřednictvím jazykových vzdělávacích programů Goethe institutu. Zástupci německé menšiny v zásadě pozitivně hodnotí situaci ve školství, oceňují zejména zavedení výuky němčiny v základních školách od 4. třídy a možnost využívat jazykové kurzy, které organizují regionální organizace německé menšiny či setkávací střediska. Uvítali by ale možnost rozšířeného výukového programu ve více regionech a v regionech s menším počtem dětí z německých rodin.

Je zjevné, že dosud nejsou plně reflektovány specifické potřeby vzdělávání v mateřském jazyce příslušníků německé menšiny. To lze zajistit vytvořením legislativních podmínek pro uskuteč-nění dvojjazyčného vzdělávání. Znamená to mj. připravit specifické výukové programy v příslušných školách podle místních potřeb, s ohledem na uplatnění menšinových jazyků, a rovněž nově definovat kriterium minimálního počtu žáků ve třídě či škole.

    1. Postavení základních a středních škol s polským vyučovacím jazykem

Polská národnostní menšina má síť škol s polským vyučovacím jazykem v okresech Karviná a Frýdek-Místek. Ve školním roce 2001/2002 působily:

  1. mateřské školy (38 škol, z toho 24 v okrese Frýdek-Místek a 14 v okrese Karviná), které navštěvovalo více než 700 dětí,

  2. základní školy (29 škol, z toho 17 v okrese Frýdek-Místek a 12 v okrese Karviná), o celkovém počtu 2 326 žáků,

  3. střední školy (Polské gymnázium v Českém Těšíně s detašovanými třídami v Karviné, které navštěvovalo 467 žáků, dále v polských třídách Střední průmyslové školy v Karviné byli 63 žáci, v Obchodní akademii v Českém Těšíně 102 žáci a Střední zdravotnické škole v Karviné 54 žáci).

Školy s polským vyučovacím jazykem celkem navštěvuje téměř 4 000 žáků.

Významná role přísluší v oblasti polského národnostně menšinového školství Pedagogickému centru pro polské národnostní školství, které sídlí v Českém Těšíně (činnost zahájilo v roce 1995), jehož zřizovatelem je MŠMT. Centrum vyvíjí kontinuálně činnost v dalším vzdělávání pedagogů a ve tvorbě a distribuci metodických a učebních materiálů a pomůcek. Byl jmenován inspektor, do jehož kompetence spadají i školy s polským vyučovacím jazykem.

Kromě přímých výdajů, které jsou stejné pro všechny školy, tj. i školy s českým vyučovacím jazykem, byly z důvodu zvýšených nákladů na žáka poskytnuty v roce 2001 školám s polským vyučovacím jazykem navíc finanční prostředky:

  • základním školám ve výši 7 590 tis. Kč,

  • středním školám ve výši 2 527 tis. Kč.

Od roku 1994 podporuje MŠMT též v rámci doplňkových materiálů pro žáky ZŠ s polským vyučovacím jazykem vydávání časopisů Jutrzenka pro první stupeň a Ogniwo pro druhý stupeň ZŠ. Jde o speciální pomůcky při výuce na školách s polským vyučovacím jazykem. Vydávání obou časopisů je každoročně podporováno ze státního rozpočtu, a to v rámci dotace, jíž MŠMT podporuje činnost Polského pedagogického centra v Českém Těšíně (v roce 2001 ve výši 6 720 tis. Kč; ve skladbě: 4 594 tis. Kč na provozní náklady, z toho 916 tis. Kč na mzdy; jako účelovou dotaci na učebnice a učební pomůcky pak částku 2 126 tis. Kč) a Společnost polských učitelů (v roce 2001 ve výši 65 tis. Kč, v rámci podpory občanských sdružení), dále vydání publikací (sborník z konference Minulost a současnost národnostních menšin na Těšínsku, Polská národnostní menšina na Těšínsku; vyd. Kongres Poláků) v celkové výši 241 tis. Kč.

Ve zhruba 15 případech využívají polské školy budovy, které dříve byly majetkem spolku Macierz Szkolna; dalších deset takových nemovitostí používají obce k jiným než vzdělávacím účelům.

Zástupci polské menšiny vnímají situaci ve vzdělávání v mateřském jazyce v současnosti jako kritickou v následujících otázkách:

  1. Nevyhovující limity pro průměrnou naplněnost tříd ve školách s polským vyučovacím jazykem: pokles počtu žáků navštěvující základní školy (třídy) s polským vyučovacím jazykem znamená, že tyto školy musí žádat MŠMT o udělení výjimky ze školského zákona o minimálním počtu žáků v jednotlivých třídách či škole. V současnosti nesplňuje na Těšínsku podmínky průměrné naplněnosti tříd celkem 15 škol s polským vyučovacím jazykem, které působí pouze na základě udělené výjimky MŠMT (osm v okrese Frýdek-Místek a sedm v okrese Karviná), přičemž vysoké procento žáků dojíždí do škol ze vzdálených obcí. Pokračuje rovněž pokles počtu žáků na středních školách s polským vyučovacím jazykem. Tento trend je výrazný zejména od poloviny devadesátých let, což sice souvisí s nižším počtem žáků na základních školách obecně, ale zvlášť negativně se projevuje ve školách s polským vyučovacím jazykem; zde působí i obava rodičů, aby student polské národnosti v případě studia na vysoké škole neměl potíže se zvládnutím českého jazyka. Vedle výše uvedeného také stanovení normativního komponentu „počet žáků na pedagoga“ (Np) pro školy s polským vyučovacím jazykem se uplatňuje plošně, jednotně pro všechny školy v regionu; tento přístup je pro školy s polským vyučovacím jazykem nevyhovující, protože nediferencuje rozdílné podmínky v jednotlivých lokalitách, nečiní též rozdíl mezi žáky mateřských škol a základních škol (jde o komponent pro výuku polského jazyka), i když tento princip se uplatňuje obecně v českých školách. Nevyhovující je rovněž vysoký koeficient „počet žáků na ostatní zaměstnance“ (No) zejména u malých mateřských a základních škol, protože i při snižujícím se počtu žáků je nutno standardně zajišťovat provoz školních družin. Vzhledem k tomu, že někdy až 90% žáků škol s polským vyučovacím jazykem je závislých na dojíždění do školy hromadnou dopravou, provoz těchto školských zařízení se často časově prodlužuje, což zvyšuje nároky na počet pracovníků.

  2. Výjimky hodné zřetele: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uděluje výjimky z průměrného počtu žáků ve třídě hodné zřetele školám s polským vyučovacím jazykem podle § 6 odst. (3) zákona 29/1984 Sb. po vyjádření kraje v přenesené působnosti. Doposud byly tyto výjimky uděleny ve všech případech, kdy o to školy požádaly.8

  3. Nepřehledná pravidla financování menšinových škol v obcích: obce jako zřizovatelé těchto škol projevují vůči jejich požadavkům malou vstřícnost. Zástupci samosprávy argumentují tím, že s provozem menšinových škol souvisí zvýšení nákladů, které zatěžuje rozpočet obce, snaží se proto vyvíjet tlak na omezování či rušení těchto škol. Situace je nepřehledná zejména v souvislosti s přechodem škol na právní subjektivitu. Je zřejmé, že obcím, které zřizují školy s polským vyučovacím jazykem, jež navštěvuje nižší počet žáků, se nedostává finančních prostředků na provoz menšinových škol. Podle představitelů samosprávy i zástupců polské menšiny by tyto náklady měl kom-penzovat stát. Významná je přitom skutečnost, že školy s polským vyučovacím jazykem jsou často školním zařízením střediskového typu, do nichž žáci dojíždějí z okolních ves-nic, a v případě jejich uzavření z důvodu nízkého počtu žáků, postihuje znemožnění vý-uky v mateřském jazyce polské menšiny najednou příslušníky menšiny z několika obcí.

  4. Absence propracované dlouhodobé koncepce existence a rozvoje polského národnostního školství: přes snahy příslušných zástupců polské národnostní menšiny nebyla dosud ani na úrovni státní správy i krajské samosprávy vypracována perspektiva polského národnostního školství, což může být vnímáno jako ohrožení existence dosavadního polského národnostního školství „shora“.

  5. Nejasné kompetence a zodpovědnost za polské národnostní školství ve státní správě: tato nevyjasněná otázka úzce souvisí s výše zmíněným textem. Přestože jde o zdánlivě nedůležitý problém, současná situace vyvolává řadu zbytečných nedorozumění v každodenní komunikaci i v záležitostech obecnější povahy.

  6. Účast zástupců polské národnostní menšiny v konkursních řízeních na obsazení funkcí týkajících se národnostního školství: při slučování škol a dalších krocích se někdy nepamatuje na dostatečnou průhlednost při výběru funkcí ředitelů škol.

Z výsledků jednání předsedy Rady vlády pro národnostní menšiny a zástupců Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na Krajském úřadu Moravskoslezského kraje v Ostravě dne 6. ledna 2003 vyplynuly následující závěry:

  • Legislativně upravit (provést změnu) stanovení minimálního počtu žáků v menšinových školách, a to v mateřských školách 8 žáků ve třídě, v základních školách s prvním až pátým postupným ročníkem 10 žáků a v základních školách s prvním až devátým postupným ročníkem 13 žáků. V návaznosti na to zabezpečit jejich financování.

  • Legislativně upravit možnost finanční podpory obcím ze státního rozpočtu na zvýšené náklady na provoz škol s polským vyučovacím jazykem a stanovit přehledná pravidla financování menšinových škol v obcích a určit jeho mechanismus.

  • Vypracovat dlouhodobou koncepci péče o národnostní školství na státní úrovni i na úrovni Moravskoslezského kraje, ve vazbě na dlouhodobý záměr kraje. Za tím účelem ustavit poradní grémium složené ze zástupců resortu školství, krajské samosprávy a polské menšiny.

  • V rámci Krajského úřadu ustanovit pracovníka, zodpovědného za řešení otázek polského národnostního školství; záležitost konzultovat se zástupci polské národnostní menšiny.

  • Zajistit účast zástupců polské menšiny ve všech konkursních řízeních týkajících se jmenování funkcí ředitelů příslušných škol; v případě slučování polské a české školy vždy zveřejňovat konkursní řízení i v polském národnostním tisku; v příslušných případech zahrnout požadavek znalosti polského jazyka do podmínek konkursního řízení.

  • Podpořit investiční záměr na rekonstrukci, vestavbu a dostavbu základních škol v Jablunkově - Polská základní škola Henryka Sienkiewicze (projekt města Jablunkov).

  1. Podpora uchování a rozvoje menšinových kultur a vydávání menšinových tiskovin

Společenské a kulturní aktivity rozvíjí autonomně jednotlivé menšiny prostřednictvím svých organizací. Jejich činnost (uskutečňování projektů) je podporována ze státního rozpočtu, jak vyplývá z nařízení vlády č. 98/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace romské komunity. Kromě podpory projektů kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin v rámci dotační politiky státu významnou měrou tuto činnost dotují i orgány samosprávy. Větší města i krajské úřady postupně rozvíjejí vlastní dotační programy (např. Krajský úřad Moravskoslezského kraje, Krajský úřad Jihomoravského kraje, Krajský úřad Ústeckého kraje, zejména však Magistrát hlavního města Prahy, jakož i další statutární města jako je Brno, Ostrava, Liberec, Ústí nad Labem apod.).

6.1. Regionální svazy Shromáždění Němců pořádají každoročně dny německé lidové kultury. Hlavní akcí je setkání zástupců dvaceti regionálních svazů tzv. Velké setkání lidového umění a kultury německé menšiny. Vedle toho Shromáždění Němců i Kulturního sdružení a jejich regionální organizace pořádají desítky kulturních akcí lokálního rozsahu. Tyto organizace rozvíjejí činnost folklorních souborů, které organizují též semináře s výukou lidových tanců příslušného regionu (např. seminář Chebských lidových tanců), mapují a rekonstruují staré německé tance, kroje a zvyky (např. publikace Zvyky a obyčeje v oblasti Hřebečska, Hřebečské písně a tance), pořádají výstavy apod.

V rámci dotačních programů Ministerstva kultury byly podpořeny v roce 2001 projekty Shromáždění Němců, Kulturního sdružení, Chebského společenství při Horním Slavkově, Kruhu přátel Německa se sídlem v Kravařích, Německého kulturního sdružení - region Brno, Slezského německého svazu Opava, Slezsko-německého svazu Hlučín, Svazu Němců - regionální skupina Hřebečsko, Svaz Němců - region Chebsko, Svaz Němců - severní Morava, Orlické hory, Svaz Němců - region Praha a střední Čechy, Svaz Němců - Liberec, Lužice a severní Čechy. Jde o celkovou částku 857 tis. Kč.

Podpora projektů příslušníků německé národnostní menšiny ze státního rozpočtu je podobně jako u jiných menšin zaměřena také na vytvoření podmínek pro vydávání vlastního periodického tisku. Každoročně je takto podporováno vydávání dvou německých novin - čtrnáctideníků, konkrétně Landes-Zeitung. Zeitung der Deutschen in Böhmen, Mähren und Schlesien (vydavatel Shromáždění Němců) a Prager Volkszeitung. Wochenblatt der deutschen Bürger in der Tschechischen Republik (vydavatel Kulturní sdružení). Dotace na vydávání těchto periodik se každoročně pohybuje ve výši více než 4 000 tis. Kč, speciálně v roce 2001 představovala částku celkem 4 300 tis. Kč.

Nad rámec standardních dotačních programů Ministerstva kultury, podpory projektů jednotlivých organizací menšiny, resort kultury podpořil částkou 2 500 tis. Kč vydání aktuální publikace Rozumět dějinám. Vývoj česko-německých vztahů na našem území v letech 1848-1948 (Praha 2002), která navazuje na publikaci Téma: Odsun - Vertreibung, vydanou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy jako informační materiál pro učitele k výuce na základních a středních školách. Na přípravě vydání těchto publikací se však zástupci německé národnostní menšiny nepodíleli.

Ve vztahu ke společensko-kulturnímu životu německé menšiny v ČR je významná podpora projektů v rámci činnosti Česko-německého fondu budoucnosti. Od roku 1999 jsou podporovány projekty v oblastech aktivit mládeže, vzdělávání, sociální, obnovy památek, ekologie, kulturní, vědecké a publikační činnosti, jakož i odborných setkání (konference, semináře, diskusní fóra apod.). Přehled o realizovaných projektech, jejich tematickém zaměření, nositelích a finančních nákladech je obsažen v již citované Zprávě o situaci národnostních menšin v ČR za rok 2001.

6.2. Početně malá a dispersně usídlená chorvatská menšina pořádá každoročně Chorvatský kulturní den v Jevišovce na jižní Moravě (okres Břeclav). Akci pořádá Sdružení občanů chorvatské národnosti v ČR. Na kulturních dnech pravidelně hostují chorvatské soubory ze Slovenska a soubor Pálava z Břeclavi, který se věnuje chorvatskému folkloru. Chorvatského kulturního dne v Jevišovce se pravidelné zúčastňují též chorvatské soubory z rakouského Burgenlandu i soubory z Chorvatska. Akce je podporována prostřednictvím dotačních programů Ministerstva kultury. K uchování a rozvoji kultury chorvatské menšiny v ČR významně přispívá otevření expozice mikulovského muzea o kultuře a tradicích jihomoravských Chorvatů v Jevišovce, obci, která je dnes centrem kulturních akcí chorvatské menšiny. Expozice byla otevřena v prosinci roku 2002 v budově bývalé měšťanské školy. Sdružení občanů chorvatské národnosti ve spolupráci s mikulovským muzeem počítá s rozšířením expozice za podpory Ministerstva kultury. Ve výběrovém dotačním řízení programu na podporu kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin na rok 2003 je doporučena dotace na tento účel ve výši 95 tis. Kč.

6.3. Polská národnostní menšina rozvíjí autonomně bohatou společenskou a kulturní činnost. Jednotlivé akce pořádají buď organizace podle profesního zaměření či místní organizace, nebo jejich ústřední organizace, tj. PZKO, resp. Kongres Poláků, sdružující 22 polských menšinových organizací. Jeho prioritou v této oblasti je budování dokumentačního střediska, které je zaměřeno na shromažďování, zpřístupňování a popularizaci předmětů archivní, knižní a muzejní povahy, dokumentujících minulost polské národnostní menšiny na území ČR. Naproti tomu PZKO pořádá pravidelně kulturní akce - festivaly hudební či folklorní, koncerty, výstavy, přednášky, semináře apod. Nejvýznamnější je folklorní festival Gorolski Święto konaný každoročně v Jablunkově, Festival PZKO, který se koná každý druhý rok v některém z měst na Těšínsku. K předním aktivitám patří divadelní činnost, konkrétně profesionálního souboru Polské scény Těšínského divadla, poloprofesionálního loutkového divadla Bajka atd. Kromě nákladů na činnost profesionálního souboru divadla Polská scéna, působícího paralelně s českým souborem jako společná instituce Těšínské divadlo, poskytlo v roce 2001 Ministerstvo kultury prostřednictvím svých dotačních programů dotaci ze státního rozpočtu na uskutečnění projektů v oblasti kulturní činnosti ve výši 1 875 tis. Kč. Podobně v předchozích letech činila výše dotace na kulturní aktivity kolem 2 000 tis. Kč.

Významná je podpora projektů příslušníků polské národnostní menšiny ze státního rozpočtu při vydávání vlastního periodického tisku. Kromě časopisu Jutrzenka pro žáky prvního stupně základních škol a časopisu Ogniwo pro žáky druhého stupně základních škol ze státního rozpočtu je podporováno vydávání dalších čtyř periodických tiskovin, konkrétně obdeníku Głos Ludu. Gazeta Polaków w Republice Czeskiej (vydavatel Kongres Poláků), čtrnácti-deníku Nasza Gazetka. Dwutygodnik dla dzieci i młodziezy (vydavatel Harcerstvo Polskie) a dvou měsíčníků Zwrot. Miesięcznik społeczno-kulturalny Polskiego Związku Kulturalno-Oświatowego (vydavatel PZKO) a Kurier Praski (vydavatel Občanské sdružení Pražský kurýr). Dotace ze státního rozpočtu na vydávání těchto periodik se každoročně pohybuje ve výši téměř 7 500 tis. Kč (v letech 2001 a 2002 činila shodně celkem 7 316 tis. Kč).

V souvislosti s reformou veřejné správy je otevřenou otázkou další fungování Polské scény Těšínského divadla. Funkce zřizovatele divadla přešla od 1. ledna 2003 z Okresního úřadu Karviná na Krajský úřad Moravskoslezského kraje, tj. ze státního orgánu na orgán samosprávy a podmínky činnosti v tomto postavení mohou ovlivňovat ekonomická opatření samosprávy v důsledku rozpočtových omezení.

  1. K otázce majetkových a jiných křivd předkládané občany německé a chorvatské národnostní menšiny

Ze spektra otázek, které nastolují příslušníci národnostních menšin, se předložená informace zaměřuje na problematiku, jež vyplynula ze společensko-politických poměrů po druhé světové válce, ve vztahu k postavení příslušníků německé a chorvatské národnostní menšiny v současnosti. V obou případech příslušníci těchto menšin považují dosavadní přístup státu vůči nim při nápravě majetkových a jiných křivd z minulosti za diskriminující.

7.1. Postavení českých občanů německé národnosti

Jedním z ukazatelů postavení příslušníků německé národnostní menšiny v současnosti je jejich sebereflexe, kterou zástupci Shromáždění Němců aktuálně prezentují v následujících materiálech:

  1. podání z roku 2001, adresovaném petičnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR,

  2. podání Koordinační radě Česko-německého diskusního fóra z června 2002,

  3. dopisu z listopadu 2002, adresovaném místopředsedovi vlády a předsedovi Rady vlády pro národnostní menšiny Petru Marešovi, a na vědomí zaslaném předsedům obou komor Parlamentu ČR a jeho příslušným orgánům.

Tato podání stručně popisují v historické retrospektivě postavení příslušníků německé národnostní menšiny po druhé světové válce a vyzývají Českou republiku, aby ve vztahu ke svým občanům německé národnosti učinila humanitární gesto a zmírnila majetkové a jiné křivdy vůči těmto občanům. I když po obsahové stránce jsou jednotlivá podání stejná, úroveň jejich zpracování je velmi rozdílná. Tento materiál se proto omezuje na shrnutí předložených návrhů.

7.1.1. Podání Shromáždění Němců – návrh na odškodnění příslušníků německé menšiny (2001)

Shromáždění Němců postoupilo 15. srpna 2001 petičnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR návrh na odškodnění občanů německé národnosti v ČR. Jde o rozsáhlejší materiál, který obsahuje vedle návrhu odškodnění občanů německé národnosti v ČR podrobnější historický exkurz vývoje postavení příslušníků německé menšiny v Československu od května 1945, a to s důrazem na postavení osob, které nebyly zahrnuty do procesu vysídlení. Komentář se dotýká též vybraných dekretů prezidenta republiky a v závěru je uveden přehled pramenů a základní literatury k dané problematice. K formě zpracování tohoto materiálu měli však členové prezídia Shromáždění Němců četné připomínky a na podzimním zasedání (říjen 2001), kdy se uskutečnily rovněž volby nového prezídia Shromáždění Němců, se ukázalo, že materiál nemá mezi zástupci regionálních svazů i v nově zvoleném vedení konsensuální podporu. Podání obsahuje požadavky:

  1. aby obě komory Parlamentu České republiky přijaly usnesení, že prezidentské dekrety č. 12/1945 Sb., č. 33/1945 Sb., č. 71/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. pozbývají platnosti pro občany německé národnosti žijící v České republice,

  2. navrácení majetku, který byl občanům německé národnosti zkonfiskován, a v případě fyzické neexistence majetku poskytnutí finanční náhrady ve výši aktuálního odhadu majetku ke dni 1. ledna 2001,

  3. odškodnění za pracovní povinnost, která se vztahovala na všechny osoby německé národnosti, ve sběrných, internačních nebo pracovních táborech, a to formou finančního příspěvku ke starobnímu důchodu, jednorázovou výplatu částky rovnající se 20% výše průměrné mzdy v ČR ke dni 1. ledna 2001 za každý započatý měsíc pracovní povinnosti, resp. jednorázovou výplatu částky rovnající se výši průměrné mzdy v ČR ke dni 1. ledna 2001 za každý započatý měsíc pracovní povinnosti, ve kterém nebyla vyplácena žádná mzda,

  4. navrácení vázaných vkladů příslušníků německé menšiny ve výši přepočtu na kupní sílu ke dni 1. ledna 2001,

  5. odškodnění jednorázovou výplatou ve výši 10 tis. Kč za újmy způsobené násilným přesídlením,

  6. odškodnění jednorázovou výplatou ve výši 10 tis. Kč za znemožnění občanům německé národnosti užívat tituly a vykonávat práci, odpovídající jejich vzdělání.

Podání projednal petiční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za účasti zástupců Shromáždění Němců dne 10. ledna 2002. V přijatém usnesení (č. 271/2002) konstatuje, že podání není způsobilé dalšího projednávání, pokud v něm nedojde k rozdělení požadavků na požadavek revize právního řádu poválečného vývoje a nápravy individuálních křivd jednotlivců v rámci československého právního řádu.

Z rozpravy, která se v této souvislosti uskutečnila v petičním výboru, jasně vyplynulo, že výbor očekává, že zástupci německé národnostní menšiny upřesní své požadavky a předloží nový návrh. Následné diskuse ve vedení Shromáždění Němců i v širším rámci zástupců vedení regionálních svazů však potvrdily, že rozdíly v postojích jednotlivých členů neumožňují připravit nový materiál ve formě petice, která by přinesla specifikaci nastíněných požadavků v uvedeném podání.

7.1.2. Podání Shromáždění Němců Koordinační radě (2002)

Podání zástupců německé národnostní menšiny, které předložili 28. června 2002 na zasedání Koordinační rady v Berlíně, bylo zpracováno v časové návaznosti s přípravou Zprávy o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2001. Jde tedy o podkladový materiál, který zaslala prezidentka Shromáždění Němců Irene Kuncová sekretariátu Rady vlády pro národnostní menšiny při zpracovávání uvedené vládní zprávy.9 Zástupci Shromáždění Němců v úvodu tohoto podání zmiňují též závazek, že se na podzimním zasedání budou zabývat přípravou nové petice, kterou hodlají předložit petičnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (viz výše). Pro toto jednání byly avizovány následující tematické okruhy:

  • možnost zmírnění křivd v důsledku konfiskace majetku,

  • otázka ztížení přístupu ke vzdělání (jeho odepření) v poválečných letech,

  • výuka němčiny jako mateřského jazyka,

  • diskriminace v oblasti důchodového zabezpečení, nezapočtená doba při výpočtu důchodu,

  • újmy způsobené strháváním mimořádných 20% srážek z platu.

Samostatnou část podání tvoří příspěvek člena Koordinační rady Waltera Piverky, jenž přináší shrnutí stávajících poznatků o vývoji německé menšiny v českých zemích od roku 1945.

7.1.3. Dopis Shromáždění Němců (listopad 2002)

Dopisem ze dne 6. listopadu 2002 se Shromáždění Němců obrátilo na místopředsedu vlády a předsedu Rady vlády pro národnostní menšiny Petra Mareše a následně 26. listopadu 2002 zaslalo kopii tohoto dopisu na vědomí předsedovi Poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi, předsedovi Senátu Parlamentu ČR Petru Pithartovi, předsedkyni petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Zuzce Rujbrové, předsedovi Podvýboru pro národnostní menšiny petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Václavu Votavovi a předsedovi Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR Františku Mezi-horákovi. Dopis má charakter podnětu k hledání humanitárního gesta, které příslušníci německé národnostní menšiny očekávají od české vlády. Opírá se o teze, které Shromáždění Němců přijalo dne 21. září 2002 na svém plenárním zasedání, jakožto závěr diskuse k připravovanému podání petičnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR do konce roku 2002. V dopise se konstatuje, že účastníci tohoto zasedání se shodli na následujících bodech tezí,10 v nichž požadují:

  • stanovisko obou komor Parlamentu ČR k situaci německé menšiny v ČR,

  • hledání cesty k humanitárnímu gestu,

  • hledání cesty ke vzdělávání v mateřském jazyce,

  • započítání veškeré odpracované doby při výpočtu starobního důchodu,

  • přezkoumání případů neoprávněné konfiskace majetku,

  • zmírnění křivd vydáním majetku ve vlastnictví státu; v ostatních případech finanční náhra-da, včetně možnosti odškodnění potomků oprávněných osob.

Požadavek humanitárního gesta na zmírnění majetkových a jiných křivd vůči občanům ČR německé národnosti není zástupci německé menšiny blíže specifikován, avšak lze uvažovat o jeho promítnutí a specifikaci v rámci činnosti Česko-německého fondu budoucnosti.

    1. Postavení českých občanů chorvatské národnosti

Poúnorový komunistický režim až do listopadu 1989 potlačoval zmínky o přítomnosti chorvatské národnostní menšiny, která do roku 1948 obývala několik jihomoravských obcí. Od konce 16. století zde přitom žili Chorvaté jako historická diaspora. Zatímco na Břeclavsku na moravsko-slovenském pomezí se postupně do 20. století počeštili, v převážně německém prostředí na Mikulovsku ve vesnicích Dobré Pole, Frélichov (dnes Jevišovka) a Nový Přerov si do konce druhé světové války uchovali vlastní kulturní tradice, jazyk a národní identitu. Po únoru 1948 však komunistické orgány rozhodly, že veškeré chorvatské obyvatelstvo z uvedených obcí má být násilně vystěhováno do vnitrozemí a rozptýleno zejména do obcí na severní Moravě. Důvodem byla záminka státní nespolehlivosti, princip kolektivní viny a obvinění z kolaborace s nacistickým režimem v období druhé světové války.

I když příslušníci chorvatské menšiny žijí v současnosti rozptýleně na celém území Moravy (v původních obcích žije pouze několik rodin), bezprostředně po listopadu 1989 obnovili svoji spolkovou činnost. Obec Jevišovka se též stala střediskem každoročního setkání jihomoravských, západoslovenských a burgenlandských Chorvatů.

7.2.1. Memorandum vládě České republiky (1991)

Zástupci chorvatské národnostní menšiny učinili začátkem roku 1991 první veřejný krok. Dne 21. ledna 1991 zaslali Memorandum vládě České republiky o Chorvatech z Dobrého Pole, Frélichova (Jevišovky) a Nového Přerova, v němž požadovali rehabilitaci a omluvu za křivdy, jimž byli v letech 1946-1950 vystaveni. Vládu České republiky požádali, aby prohlásila vysídlení chorvatských obyvatel z uvedených tří obcí pod záminkou státní nespolehlivosti a jejich rozptýlení - násilné usídlení po různých obcích na Moravě za nehumánní perzekuční akt, politicky motivované násilí, které je v rozporu se základními lidskými a občanskými právy. V memorandu byl vysloven požadavek, aby násilný akt vysídlení byl napraven tím, že těm Chorvatům, kteří takové přání vysloví, bude umožněn návrat do rodných obcí, přičemž náprava by neměla způsobit újmu současným obyvatelům bývalých chorvatských obcí.

Na memorandum zástupců chorvatské menšiny vláda České republiky před rozpadem Československa nereagovala. Politování nad křivdami a bezprávím, které postihlo chorvatskou menšinu v českých zemích, vyslovila vláda České republiky až v prohlášení v roce 1999 v souvislosti s odhalením pomníku chorvatským rodinám - bývalým obyvatelům Jevišovky na místním hřbitově. Prohlášení vlády, jež je přílohou usnesení vlády ze dne 6. října 1999 č. 1048, o současném postavení chorvatské menšiny v České republice, odmítá nezákonnosti postupu a zvůli poúnorového režimu vůči chorvatské menšině na jižní Moravě. Jako výraz morální rehabilitace chorvatské menšiny v České republice podpořila vláda vybudování pomníku chorvatským rodinám v Jevišovce.

7.2.2. Podání petičnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (2002)

Podání Sdružení občanů chorvatské národnosti, adresované předsedovi petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, předsedovi podvýboru pro národnostní menšiny petičního výboru sněmovny a předsedkyni podvýboru pro aplikaci Listiny základních práv a svobod petičního výboru sněmovny (na vědomí velvyslanci Chorvatské republiky v Praze) bylo sepsáno 30. ledna 2002.

Dokument rozšiřuje a konkretizuje původní text memoranda, přičemž v úvodu je komentováno Prohlášení vlády České republiky k usnesení ze dne 6. října 1999 č. 1048, o současném postavení chorvatské menšiny v České republice. V podání se opakuje požadavek, aby těm Chorvatům, kteří takové přání vysloví, bylo umožněno vrátit se do obcí Dobré Pole, Frélichov (Jevišovka) a Nový Přerov, dále se požaduje po vládě ČR rozhodnutí o výstavbě nových obydlí, čímž se zabrání křivdám vůči novým obyvatelům, jakož i navrácení veškerého chorvatského majetku, tj. zemědělských pozemků a nemovitostí v obecní správě (škola, obecní hostinec) atd. Upozorňuje se zvláště, že perzekuci příslušníků chorvatské menšiny v době od 20. února 1948 dodatečně „legalizoval“ zákon č. 213/1948 Sb., o úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů, ze dne 21. července 1948 (účinnosti nabyl dne 8. srpna 1948). Ve smyslu tohoto zákona činily opatření vůči Chorvatům akční výbory, a to pod záminkou jejich státní nespolehlivosti. Akční výbory stanovily též podmínky kolektivního vysídlení Chorvatů z jihomoravského pohraničí. Zástupci chorvatské menšiny požadují též jako morální satisfakci, aby veřejnoprávní média věnovala pozornost problematice násilného vysídlení Chorvatů z jejich domovů, bezpráví spáchaném z důvodu národnostní příslušnosti po únoru 1948.

Vybudování pomníku chorvatským rodinám - bývalým chorvatským obyvatelům Jevišovky v roce 1999 za podpory vlády a prohlášení vlády lze chápat jako výraz morální rehabilitace, již vláda učinila. V tomto smyslu pokračuje i podpora vybudování stálé muzejní expozice o kultuře a tradicích jihomoravských Chorvatů v obci Jevišovka. Doposud však v individuálních případech nejsou ukončena některá soudní restituční řízení.

Historické prameny o situaci Chorvatů na přelomu let 1940 - 1950 jasně vypovídají, že „rozptyl“ chorvatského obyvatelstva byl motivován snahou o zničení národní pospolitosti Chorvatů v českých zemích, a navíc proveden i ze zištných důvodů. Perzekuce se přitom opírala o účelovou právní úpravu, schválenou v průběhu procesu jejich vysídlování. Znamená to, že požadavek Sdružení občanů chorvatské národnosti v ČR na zrušení doposud platného zákona č. 213/1948 Sb., o úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů, má rovněž charakter morální rehabilitace této národnostní menšiny.


1 Uveřejněna pod č. 521/1992 Sb., o podepsání Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci.

2 Uveřejněna pod č. 78/2001 Sb., o podepsání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o kulturní spolupráci.

3 Uveřejněna pod č. 47/2002 Sb., o podepsání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Chorvatské republiky o spolupráci v oblasti kultury, školství a vědy.

4 Uveřejněna pod č. 416/1992 Sb., o podepsání Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci.

5 Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů

6 V této souvislosti zástupci Kongresu Poláků vyjádřili nespokojenost s dosavadní činností Poradní skupiny zřízené v resortu školství.

7 Statut Rady byl schválen usnesením vlády ze dne 10. října 2001 č. 1034, o zřízení Rady vlády pro národnostní menšiny.

8 V přehledu tříd/škol, které působí na základě udělené výjimky, jsou obce se školami s polským vyučovacím jazykem označeny tučně (na základě připomínky Kongresu Poláků byly doplněny 3 obce, označené *):

Moravskoslezský kraj

 Obec

 třídy 

 ročníky 

 počet žáků 

 Dolní Lomná

 1

 4

 12

 Dolní Moravice

 1

 3

 12

 Domorodovice

 1

 4

 9

 Životice u Nového Jičína

 1

 2

 11

 Albrechtice

 2

 5

 21

 Dolní Tošanovice

 2

 4

 23

 Heřmanovice u Oder

 2

 4

 25

 Hošťálkovy

 2

 5

 23

 Hrčava

 2

 5

 22

 Huzová

 2

 24

 Košařiska

 2

 5

 17

 Lomnice

 2

 5

 27

 Milíkov

 2

 5

 25

 Nýdek

 2

 5

 19

 Ropice

 2

 5.IV

 29

 Stará Ves

 2

 4

 23

 Šťáhlovice

 2

 4

 23

 Hrádek

 3

 5

 42

 Brumovice

 5

 5

 71

 Darkovice

 5

 5

 73

 Otice

 5

 5

 67

 Mosty

 6

 9

 72

 Karviná - Fryštát

 7

 9

 100

 Karviná - Nové Město

 7

 9

 113

 Havířov - Bludovice*

 7

 9

 90

 Dolní Lutyně*

 6

 9

 54

 Hnojník

 8

 9

 100

 Razová

 8

 9

 110

 Sedlice

 8

 9

 118

 Holčovice

 9

 9

 130

 Horní Město

 9

 9

 113

 Horní Suchá

 9

 9

 89

 Těrlicko*

 2

 5

 23

 Vendryně

 9

 9

 134

9 Zpráva o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2001 je veřejnosti dostupná v české i anglické verzi na webové stránce Rady, na serveru Úřadu vlády ČR.

10 K podáním připojila podnět též Dora Müllerová (zástupkyně Německého kulturního svazu – region Brno), podle níž stojí za zvláštní zmínku některé případy konfiskace majetku brněnských antifašistů německé národnosti až po roce 1948, přičemž těmto občanům nebyly v období 1945-1950 vypláceny důchody (příklad L. Czechové, vdovy po předsedovi německé sociálnědemokratické strany Czechovi). Rovněž upozornila na případy, kdy studentům německých vysokých škol z okruhu aktivních německých antifašistů nebylo umožněno dokončit studia na českých vysokých školách či alespoň dostudovat v tehdejší NDR.

Výtah v německém jazyce (auf deutsch)

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter