Rada vlády pro národnostní menšiny

1. Podle plánu legislativních prací vlády České republiky na rok 1999, schváleného usnesením vlády č. 632/1998, ve znění usnesení vlády č. 660/1999, připravuje vláda návrh zákona o ochraně práv národnostních menšin. Úkol byl uložen místopředsedovi vlády ČR, který je pověřen otázkami legislativy a lidských práv, a to v součinnosti s ministrem vnitra, ministrem školství, mládeže a tělovýchovy a ministrem kultury. Legislativní práce koordinuje zmocněnec vlády pro lidská práva, který je současně předsedou Rady pro národnosti vlády ČR. Na přípravě zákona se aktivně podílejí také zástupci menšin, členové Rady pro národnosti vlády ČR. Časový harmonogram prací předpokládá předložení návrhu věcného záměru zákona vládě (Legislativní radě vlády) do konce listopadu 1999, návrh paragrafovaného znění zákona do 30. června 2000 a projednání návrhu zákona v Parlamentu ČR ve druhé polovině roku 2000.

Návrh věcného záměru zákona o právech národnostních menšin je v současnoti předložen do mezirezortního připomínkového řízení.

2. Poslední legislativní úprava, týkající se občanství, je zákon č. 194 ze dne 29. července 1999, kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela, která nabyla účinnost 2. září 1999, značně usnadňuje nabytí českého občanství bývalým československým občanům, kteří z různých důvodů žijí od rozpadu československé federace v České republice bud' bez právního titulu nebo jako cizinci. Tito bývalí českoslovenští občané mohou nabýt české občanství prohlášením. Do prohlášení mohou rodiče zahrnout i dítě mladší 15 let. Pokud osoba splňuje podmínky stanovené zákonem, má na nabytí občanství prohlášením právní nárok. Uvedená legislativní úprava se pozitivně dotýká zejména postavení Romů v ČR. Uvedená novela zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanovuje také určité výjimky z principu jednoho občanství, tj. pokud jde o dvojí, české a slovenské občanství: občané ČR, kteří byli ke dni rozpadu federace občany ČSFR, nepozbudou nabytím státního občanství Slovenské republiky české občanství, a dále bývalí občané ČSFR, kteří si při rozpadu federace zvolili slovenské občanství, se pokládají také za státní občany ČR. První ustanovení se dotýká zejména Slováků, kteří žijí v ČR, druhé Čechů, kteří žijí na Slovensku.

3. Podle čl. 1 Ústavy ČR je Česká republika unitárním státem, což znamená, že není státem federálního (složeného) typu. Princip jednotného státu není narušen ani správním členěním státu. Postavení menšin a práva občanů příslušejících k národnostním nebo etnickým menšinám mají být podle Listiny upraveny zákonem, to znamená, že existuje jednotná úprava pro celé území státu a všechny příslušníky menšin. Jedním ze základních principů politického a právního systému ČR je podle čl. 8 Ústavy princip samosprávy územních samosprávních celků.

Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a na kraje, které jsou vyššími územními samosprávními celky. Základní principy územní samosprávy a vztahu státu k samosprávným jednotkám jsou upraveny čl. 99 až 105 Ústavy ČR. Podle těchto ustanovení jsou samosprávné celky (obce a kraje) územním společenstvím občanů, které mají právo na samosprávu a jsou samostatně spravovány zastupitelstvy. Obce jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou vlastnit majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků - obcí a krajů - jen v případě, vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. Postavení, působnost a pravomoc obcí a orgánů obcí a krajů a jejich orgánů je podrobně upravena zákonem o obcích a dalšími zákony, jakož i právě přijímanými zákony o krajské samosprávě. Z hlediska zajištění a rozvoje práv menšin je důležité, že do samostatné působnosti obcí spadají úkoly v oblasti školství a kultury (s výjimkou výkonu státní správy). V praxi to znamená, že zřizovatelem školy je obec a tato povinnost se vztahuje i na školy s vyučovacím jazykem příslušníků menšin, dále obce poskytují z veřejných rozpočtů dotace menšinovým organizacím na uchování a rozvoj menšinové kultury apod. Vyšší územní samosprávné celky byly zřízeny teprve ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., ze dne 3. prosince 1997, který nabude účinnost dnem 1. ledna 2000.

4. Z dikce Listiny základních práv a svobod - čl. 25 odst. 1 vyplývá, že "občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje právo společně s jinými příslušníky menšin rozvíjet vlastní kulturu, sdružovat se v národnostních sdruženích ", což odpovídá čl. 7 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin. Právní interpretace tohoto článku hovoří o kolektivním výkonu práva, tj. příslušníci menšiny mohou prostřednictvím sdružení kolektivně rozvíjet vlastní kulturní tradice, rozšiřovat a přijímat informace v mateřském jazyce ap. Kolektivním výkonem práv je rovněž právo účasti na řešení záležitostí týkajících se národnostních menšin (viz dále komentář k čl. 3 - Rada pro národnosti vlády ČR).

5. V letech 1993-1994 upravilo volené zastupitelstvo labskoústeckého městského obvodu Neštěmice, respektive rada tohoto zastupitelstva, dva ze čtyř domů v Matiční ulici, které sloužily kdysi jako ubytovny, na malometrážní byty. Od roku 1994 do roku 1998 byly byty postupně poskytnuty celkem asi 35 rodinám, většinou romským. Dnes byty obývá 30 romských rodin, celkem asi 130 osob, dále 4 rodiny respektive jednotlivci neromští, například lidé, kteří se vrátili z výkonu trestu.

a) Neromští obyvatelé Matiční ulice v Ústí nad Labem, kteří si stěžovali na hromadění odpadků kolem dvou domů obývaných převážně romskými nájemníky a na hlučnost romských dětí, navrhovali od roku 1997 oddělení obou domů od ulice čtyřmetrovým plotem.Tento záměr podpořila radnice v Ústí nad Labem-Neštěmicích. Na jaře 1998 však založili Romové občanské sdružení Romská duha a ve spolupráci s radnicí uklidili v dubnu 1998 celý areál; pořádek od té doby trvá. Již tehdy odpůrci stavby říkali, že plot mezi areálem domů a Matiční ulicí nezabrání dětem v hraní pod okny domků, takže jeho výstavba nemůže reálně vyřešit žádný z problémů, pro které byla původně navržena. Návrh výstavby plotu vyvolal značně negativní ohlas v zahraničí, ale i mezi představiteli romské menšiny v České republice i částí českých masových médií. Přesto dne 15. září 1998 rozhodly rada a zastupitelstvo městského obvodu Ústí nad Labem-Neštěmice o výstavbě "keramického plotu" bez průchodů o výši 1,8 metru (spolu s výstavbou hřiště a chodníků).

b) Dne 11. března 1999 na 54. zasedání Výboru pro odstranění rasové diskriminace vysvětlil zmocněnec české vlády její stanovisko, které na jeho návrh přijala 11. ledna 1999. Vláda v něm k zamýšlené stavbě uvedla, že záměr místního zastupitelstva považuje za závažný a znepokojující. Mohl by totiž být chápán, uvedla vláda, jako možný zásah do lidských práv, především lidské důstojnosti, rovnosti lidí před zákonem bez ohledu na sociální původ, etnickou příslušnost či majetek. Vláda pověřila svého zmocněnce, aby s místní samosprávou projednal nutnost důsledného dodržování lidských práv, a pověřila ho, aby před započetím stavby vládu o výsledcích svého jednání informoval. Současně však vyjádřila svou vůli použít všech dostupných prostředků k tomu, aby zabránila výstavbě plotu, pokud by zastupitelstvo v Neštěmicích od svého úmyslu neustoupilo.

c) Protože zastupitelstvo v Neštěmicích od úmyslu postavit plot bez průchodů skutečně neustoupilo, rozhodla 26. května 1999 vláda na návrh místopředsedy vlády a předsedy Legislativní rady vlády Pavla Rychetského, podporovaného ministrem zahraničních věcí Janem Kavanem, že v souladu se zákonnou úpravou (ustanovení § 62 zákona č. 362 z roku 1990 Sb., zákona o obcích) ukládá přednostovi okresního úřadu v Ústí nad Labem, aby nechal záležitost projednat v zastupitelstvu města Ústí nad Labem a nepovede-li ani to k nápravě, aby pozastavil výkon rozhodnutí o stavbě jako odporující článku 10 Listiny základních práv a svobod (odst. 1: "Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. ") a předložil toto usnesení k posouzení a rozhodnutí Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Protože zastupitelstvo města Ústí nad Labem nerozhodlo o zákazu výstavby plotu, přednosta okresního úřadu dne 29. června 1999 výstavbu plotu svým rozhodnutím pozastavil a věc předložil Poslanecké sněmovně.

d) Poslanecké sněmovně náleží podle zákona o obcích rozhodovat o všech věcech, v nichž přednosta okresního úřadu pozastavil výkon rozhodnutí místní samosprávy, pokud touto věcí není zrušení právního předpisu (o němž by rozhodoval Ústavní soud). Tato platná právní úprava, kdy o sporu mezi státním orgánem a voleným místním zastupitelstvem rozhoduje Poslanecká sněmovna Parlamentu, se stala předmětem časté veřejné kritiky. Ministerstvo vnitra připravuje návrh nového zákona o obcích, kde by tato pravomoc byla svěřena soudu.

e) Místní radnice v Neštěmicích dokončila před pozastavením výkonu svého rozhodnutí přednostou stavební práce na lavičkách a na pískovišti pro děti mezi oběma nájemními domy v Matiční a dalších zařízeních pro děti (koš na košíkovou, prolézačky pro děti), jakož i na chodnících, které byly zamýšleny pro obyvatele obou domů jako nová cesta na opačnou stranu od Matiční ulice. Koncem srpna 1999 a znovu koncem září 1999 radnice oznámila, že se stavbou plotu již začne, respektive jej začala dne 5. října 1999 stavět. Do místa se sjeli Romové i z širokého okolí a stavbu rozebrali. Radnice přitom ustoupila v tom, že v plánovaném plotu začala počítat s třemi prostupy (místo jednoho, umístěného excentricky). Radnice argumentovala tím, že její pozastavené rozhodnutí bylo vlastně nepotřebné, plot může stavět i bez něho a že nelze porušovat stavební zákon, když v souladu s riím ohlásila drobnou stavbu a stavební úřad jí sdělením toto ohlášení v listopadu 1998 potvrdil. Přednosta okresního úřadu dne 30. srpna 1999 nápravným opatřením toto sdělení zrušil a podle názoru státních orgánů od té doby neexistoval právní důvod pro provedení stavby. Dne 5. října 1999 okresní úřad vyzval Magistrát města Ústí nad Labem, aby stavbu jako nepovolenou zastavil.

f) Také vláda svým usnesením č. 1054 z 6. října 1999 vyjádřila znepokojení nad zahájením stavby plotu a plně podpořila opatření okresního přednosty v této věci. Poslanecká sněmovna projednávala případ plotu v Matiční ulici na své nejbližší schůzi po parlamentních prázdninách. Pryní den této schůze, dne 12. října 1999, zařadila věc Matiční na pořad svého jednání mezi body, které měly být projednávány začátkem listopadu. Dne 13. října vystavěla firma, najatá radnicí, tento plot za asistence Městské policie (strážníků), podléhající primátorovi města Ústí nad Labem. K fyzickým střetům nedošlo.

g) Poslanecká sněmovna dne 13. října 1999 rozhodla hlasováním 100 hlasů proti 58 při 14 abstencích a 28 absencích, že se rozhodnutí neštěmického zastupitelstva z 15. září 1998 o stavbě oplocení zrušuje.

h) Poslanecká sněmovna celkové usnesení podpořila 101 hlasy. Zároveň vyzvala vládu, aby byl vyjednáváním s místním zastupitelstvem pověřen její nový zástupce. Vláda na své schůzi 18. října 1999 vzala svým usnesením č. 1111 na vědomí usnesení poslanecké sněmovny a místopředsedovi vlády a předsedovi Legislativní rady vlády uložila, aby další postup vlády projednal s představiteli romské komunity a informoval o něm velvyslance států, kteří se v této záležitosti obrátili na vládu České republiky. Stejným usnesením rovněž pověřila náměstka ministra vnitra Pavla Zářeckého, aby zahájil jednání s přednostou Okresního úřadu v Ústí nad Labem i zastupitelstvem městské části Ústí nad Labem - Neštěmice o odstranění plotu v Matiční ulici, popř. o jiném uspokojivém řešení situace.

i) Na základě jednání mezi zastupitelstvem města Ústí nad Labem a vládním zmocněncem Pavlem Zářeckým rozhodlo dne 23. listopadu 1999 zastupitelstvo města Ústí nad Labem o odstranění plotu. Vláda uvolnila ze státního rozpočtu účelovou neinvestiční dotaci 10 mil. Kč na řešení problémů v městském obvodu Neštěmice. Z této částky zastupitelstvo města Ústí nad Labem vyčlenilo částku 3.6 mil. Kč na vykoupení tři rodinných domů, jejichž obyvatelé si přejí z Matiční ulice odejít. Samotné rozebrání plotu bude stát 56.000 Kč. Zbývající část dotace použije město na odkoupení a demolici jednoho neobývaného, značně zchátralého, činžovního domu v Matiční ulici a na sociální programy. Dne 24. listopadu 1999 byl plot odstraněn.

Rada pro národnosti vlády ČR je poradním, iniciativním a koordinačním orgánem vlády pro záležitosti národnostní politiky. V souladu se statutem Rady, schváleným usnesením vlády č. 259/1994 (dopl. usnesením vlády č. 580/1998 v tom smyslu, že předsedou Rady nemusí být člen vlády), předsedu Rady jmenuje vláda. Členy Rady jmenuje předseda Rady, tj. zástupce menšin na návrh organizací menšin a zástupce resortů (na úrovni náměstků ministrů vnitra, kultury, školství, práce a sociálních věcí, financí a zahraničí) na návrh příslušných resortních ministrů. Členem Rady je dále zástupce Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (jmenovaný na návrh předsedy Sněmovny) a zástupce Kanceláře prezidenta republiky (jmenovaný na návrh vedoucího Kanceláře).

Od roku 1994, tj. od doby přijetí dnes platného statutu Rady, jsou členy Rady zástupci těchto menšin: romské (3 zástupci), slovenské (3 zástupci), polské (2 zástupci), německé (2 zástupci), mad'arské (1 zástupce) a ukrajinské (1 zástupce).

Listina základních práv a svobod zaručuje rovnost lidí před zákonem. Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Listina také stanovuje, že příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu. Zákaz diskriminace a princip rovnosti viz původní komentář k čl. 4.

Z hlediska postavení mužů a žen není u příslušníků národnostních menšin činěn rozdíl před zákonem. Rovnost před zákonem upravuje právní řád, konkrétně o právu shromažd'ovacím (zákon č. 84/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 10), o právu petičním (zákon č. 85/1990 Sb., § 1), o sdružování občanů (zákon č. 83/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 4), o zaměstnanosti (zákon č. 450/1992 Sb.) ap. Specifickou oblastí je otázka rovného zacházení s muži a ženami v zaměstnání a posilování ochrany zaměstnanců před diskriminací na základě pohlaví. Ústavní princip rovnosti občanů bez zřetele na pohlaví a zavedením výslovného zákazu diskriminace z důvodu příslušnosti k pohlaví je nově obsažen v novele zákona č. 167/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 1/1999 Sb., o zaměstnanosti, jehož.ustanovení § 1 ukládá: (I) "Právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství ... národnosti, etnického nebo sociálního původu ... " (zákon nabyl účinnosti dnem l. října 1999). Zvláště pak právní podmínky uplatňování a faktického prosazování rovného zacházení s muži a ženami stanovuje návrh novely zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů), konkrétně stanovením principu rovného zacházení s muži a ženami v zaměstnání, tj. v přístupu k zaměstnání, k odbornému vzdělávání, při funkčním postupu a v pracovních podmínkách, zákazu diskriminace na základě pohlaví v pracovněprávních vztazích, zákazu sexuálního obtěžování atd.

Usnesením vlády č. 279 ze dne 7. dubna 1999 byla přijata koncepce politiky vlády vůči příslušníkům romské komunity, napomáhající jejich integraci do společnosti. Koncepce je strukturována do dvanácti vzájemně provázaných bodů.

a) V současné době je koncepce rozpracovávána skupinou odborníků, částečně je již realizována v působnosti jednotlivých resortů. Nezbytnou podmínkou realizace této náročné koncepce je i protirasistická kampaň, schválená usnesením vlády č. 34 ze dne 11. ledna 1999, která bude realizována v roce 2000.

b) Pokud je v anglickém textu usnesení vlády č. 279 uváděno slovo Cikán (Gypsy), je to věc překladu do angličtiny, v českém originálu je všude pouze slovo Rom.

c) Romové jsou jednoznačně považováni za národnostní menšinu, která se vnitřně dále člení na etnické podskupiny. Pokud se v Listině základních práv a svobod mluví o etnické menšině, může se tím myslet takováto menší skupina. Příslušnost k národnostní nebo etnické skupině nemá žádné zvláštní právní důsledky, je z hlediska práva rovnocenná. Zákon mezi oběma pojmy nerozlišuje.

d) Podporou procesu demokratizace romské reprezentace je míněna podpora vzniku demokratických institucí Romů, dále intenzivní spolupráce, jednání s romskými aktivisty jako s romskou reprezentací, tj. s těmi, kteří se za takové označují.

e) Pokud se týká Úřadu pro etnickou rovnost, je předčasné mluvit o jeho působnosti a personálním obsazení a finančním zajištění. Vláda schválila koncepci, jejíž součástí je i zřízení tohoto úřadu. Zájmem předkladatele je, aby tento úřad byl nezávislý (podléhal jen Parlamentu), aby byl občanům cťostupný (regionálně členěný) a aby zaměstnával především občany různých etnik. Vláda dosud nestanovila úkol vypracovat a předložit návrh zákona o tomto úřadu. (Jako orgán státní správy bude muset vzniknout zákonem, schváleným Parlamentem, ne pouhým rozhodnutím vlády.)

Rozhlasové a televizní vysílání v menšinových jazycích (ve veřejnoprávních médiích) v roce 1998 a 1999:

Český rozhlas

· polské vysílání (zpravodajství, publicistika) 130 min. týdně,

· slovenské vysílání (zpravodajství, publicistika, magazín) 85 min. týdně,

· romské vysílání (zpravodaj ství, publicistika, hudební pořady) 40 min. týdně, · německé vysílání (zpravodajství, literární a hudební pořady) 30 min. týdně,

Kromě uvedeného vysílá Český rozhlas pořad Klub porozumění, program o jinoetnických skupinách v České republice se zaměřením na Vietnamce, Ukrajince, Mad'ary apod., a to 20 min. týdně.

Česká televize

· Romale (zpravodajství, publicistika), 20 min. čtrnáctideník,

· Děti okamžiku (profily romských osobností), 18 min. čtrnáctideník Oba pořady se v týdenní frekvenci střídají.

Národnostní televizní vysílání pro ostatní menšiny není zajištěno. Nicméně Česká televize vysílá různé cykly o národnostních a etnických skupinách, žijících v České republice (např. v roce 1998/1999 12-dílný cyklus "Pod jednou střechou" apod.).

Otázce práva užívání menšinového jazyka v úředním styku věnují v současnosti pozornost připravené nebo připravované nové právní předpisy, především připravovaný nový zákon o ochraně práv menšin, který má být přijat Parlamentem do konce roku 2000, zákon o veřejném ochránci práv (návrh zákona schválila již Poslanecká sněmovna dne 4. listopadu 1999, platnost zákona o zřízení institutu ombudsmana se předpokládá v roce 2000), školský zákon, novely zákonů - o obcích, o volbách do zastupitelstev v obcích, o volbách do Parlamentu ČR, o volbách do zastupitelstev krajů a zastupitelstva hlavního města Prahy apod. (časový rozvrh legislativních změn 1999 - 2001). V trestním řízení (přípravném i soudním), jakož i v řízení před netrestními soudy, včetně soudu ústavního, je právo na užívání menšinových a dalších jazyků zajištěno.

Platná právní úprava umožňuje zápis jména do matriky i jeho výpis podle jazykové normy příslušníků menšin (v praxi v tomto směru nejsou problémy). Avšak dosud platný zákon č. 268/1949 Sb., o matrikách, ve znění pozdějších předpisů, uvádí v ustanovení § 20 odst. 6: "Při zápisu příjmení žen se užívá tvarů odpovídajících pravidlům českého pravopisu. " Tímto ustanovením se cítí být poškozovány ženy, hlásící se k jiné národní totožnosti než české, v jejichž jazyce mají ženská příjmení bud' tvar shodný s mužským (např. Němci), nebo mají vlastní - od počeštělé podoby odlišný - tvar ženského příjmení (Řekové, Ukrajinci aj). Již připravený nový zákon o matrikách, jménu a příjmení počítal s odstraněním stávajícího rozporu možnosti zápisu i výpisu ženských příjmení podle jazykové normy příslušníků jednotlivých menšin, tj. znění ženských příjmení bez koncovky "-ová" či "-ý" nebo "-á". V červnu 1999 Poslanecká sněmovna Parlamentu projednávala vládní návrh na vydání tohoto nového zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, V oddílu 2 "Příjmení", ustanovení § 69 návrhu zákona byl zápis a používání ženských příjmení nově navrhován: "Příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. Ukládá-li to mezinárodní smlouva, uvede matriční úřad na žádost nositelky příjmení v matričním zápisu vedle příjmení ženy podle pravidel české mluvnice i toto její příjmení ve formě, která pravidlům české mluvnice neodpovídá; z těchto dvou forem příjmení může nositelka příjmení užívat jen jednu formu, kterou si zvolí při podání žádosti, a ta se uvede v matričním dokladu. " Toto ustanovení může mít na žádost nositelky retroaktivní platnost.

Návrh nového zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů nebyl však přijat v prvním čtení, a proto jej Poslanecká sněmovna (v souladu se svým jednacím řádem) nemůže znovu projednat dříve než za rok. Nutno zdůraznit, že ustanovení o příjmení nebylo důvodem zamítnutí návrhu.

Viz komentář k čl. 5

Dne 31. 12. 1992 zanikla na základě ústavního zákona č. 542/1992 Sb., přijatého Federálním shromážděním ČSFR, Česká a Slovenská Federativní Republika. Jejími nástupnickými státy se staly Česká republika a Slovenská republika. Česká republika převzala jako nástupnický stát v souladu se zásadami mezinárodního práva závazky vyplývající se smluv uzavřených ČSFR. V rovině vnitrostátního práva Česká republika převzala závazky, které pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku ke dni jejího zániku vyplývají z mezinárodního práva. V souvislosti s rozdělením československé federace 1. ledna 1993 byla podepsána v Bratislavě dne 23. listopadu 1992 ”Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o dobrém sousedství, přátelských vztazích a spolupráci”. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 1. července 1993. Smlouva vymezuje v čl. 8 postavení a práva slovenské menšiny v České republice a české menšiny ve Slovenské republice.