Národnostní menšiny

9. 12. 2020 14:56

Romská národnostní menšina

Podle výsledků posledního Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 se k romské národnosti přihlásilo 12 953 osob, z toho se výlučně k romské národnosti přihlásilo 5 135 osob, k romské národnosti v kombinaci s jinou národností se pak přihlásilo 7 818 osob. Romštinu jako svůj rodný jazyk (nebo jeden z rodných jazyků) označilo celkem 41 087 obyvatel.

Z výše uvedených statistik by se mohlo zdát, že romská menšina na území ČR není příliš početná. Jedním z důvodů, proč se Romové k romské národnosti nehlásí, je například historicky podložená obava Romů z možného zneužití údajů získávaných hromadně státními orgány či strach ze stigmatizace okolím. Proto je tedy nutné počítat s rozdílným počtem osob, jež se samy za Romy označují (při sčítání lidu či jiné příležitosti), a které jsou takto vnímány svým okolím. Ze Zprávy o stavu romské menšiny za rok 2018 např. vyplývá, že dle kvalifikovaných odhadů krajských koordinátorů pro romské záležitosti žije na území ČR cca 250 000 Romů.

Historie

Romové přišli na území habsburské monarchie na počátku 15. století. Přístup tehdejší moci k nim byl založen na represi a později od dob osvícenství na úsilí o asimilaci. Rovněž v období první republiky se ochrana menšin právně neřešila a ve vztahu k Romům šlo především o zásahy státu proti kriminalitě a kočování. V období Protektorátu se postavení Romů v tehdejší společnosti značně zhoršilo. Nejprve bylo zcela zakázáno kočování, pak od srpna 1940 byli Romové koncentrováni v pracovních táborech a od roku 1942 posíláni do koncentračních táborů. Po II. světové válce začal být znovu aplikován zákon z roku 1927, kdy se opět zavedly cikánské legitimace, a v roce 1947 proběhl „soupis Cikánů“. Na konci 50. let se začala projevovat snaha o úplné zabránění kočování, což vyústilo k přijetí „zákona o trvalém usídlení kočujících osob“. Tento přístup byl však následně změněn, zejména pak v 60. letech vláda přistoupila k řízenému „rozptylu“ Romů z míst velké koncentrace. V 70. letech místo politiky „rozptylu“ hledala komunistická vláda „komplexní řešení“ romské problematiky s důrazem na sociální práci, výzkumy a analýzy v terénu. Přes některé pozitivní kroky (např. romské děti začaly navštěvovat mateřské školy) však převládaly asimilační tendence.

Po pozitivním období na počátku 90. let, kdy došlo k uznání Romů jako národnostní menšiny a k zapojení romských představitelů do politického života, se začalo sociální postavení značné části romské menšiny rapidně propadat, přičemž posílily tendence k územní segregaci a marginalizaci této menšiny. V reflexi této situace přijala v roce 1997 vláda tzv. Bratinkovu zprávu, která poprvé po roce 1989 na vládní úrovni ukázala na dramatický ekonomický a sociální propad značné části romské menšiny. Romská menšina je na tom oproti majoritní společnosti hůře např. v oblasti bydlení či předluženosti; výrazně se projevuje územní segregace. Z novějších výzkumů, realizovaných zejména Agenturou Evropské unie pro základní práva (FRA), se pak postavení Romů jeví jako horší oproti majoritní společnosti také v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti či zdraví. Právě všechny tyto problémy lze označit za takové, které vedou nebo mohou vést k sociálnímu vyloučení. Sociálním vyloučením Romů přitom rozumíme proces, během něhož jsou jednotliví Romové, romské rodiny či celé skupiny Romů (např. v obci, čtvrti) vytěsňovány na okraj společnosti; je jim ztížen či omezen přístup ke zdrojům a příležitostem, které jsou běžně dostupné ostatním členům společnosti. Podle Analýzy sociálně vyloučených lokalit z roku 2015 se odhaduje, že počet lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách se pohybuje mezi 95 000 až 115 000.

Na mezinárodní scéně je situace Romů v ČR vnímána spíše se znepokojením. Dokládá to i skutečnost, že ze tří klíčových témat v oblasti lidských práv, identifikovaných generálním tajemníkem Rady Evropy, se dvě pro ČR týkaly právě situace Romů. Vzhledem k tomu, že se problematika romské integrace dotýká většiny členských států Evropské unie, zabývá se romskou integrací i Evropská unie, zvláště pak Evropská komise. Důležitým článkem v institucionálním zajištění integrace Romů je Rada vlády pro záležitosti romské menšiny (dále jen „Rada“), která je poradním orgánem vlády ČR. Organizačně zajišťuje chod Rady Oddělení kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské menšiny a sekretariátu Rady vlády pro národnostní menšiny Úřadu vlády ČR, které je zároveň národním kontaktním místem pro integraci Romů v rámci struktury Evropské unie.

Spolková činnost

Od konce 90. let došlo k mohutnému rozvoji spolkové činnosti Romů v České republice. Přehled romských a proromských organizací působících v ČR naleznete v přiloženém dokumentu, který obsahuje údaje za rok 2019.

Významné dny

27. leden - Mezinárodní den památky obětí holokaustu (osvobození koncentračního tábora Auschwitz- Birkenau)

7. březen - Pietní akt připomínající první hromadný transport Romů z Protektorátu Čechy a Morava do Auschwitz II-Birkenau (7. března 1943)

8. duben - Mezinárodní den Romů

13. květen - Pietní akt v Letech u Písku pořádaný Výborem pro odškodnění romského holokaustu

16. květen - Den romského odboje (povstání v Zigeunerlager Auschwitz II-Birkenau 16. května 1944)

2. srpen - Památný den holokaustu Romů (vyvraždění Romů vězněných v Zigeunerlager Auschwitz II-Birkenau v noci z 2. na 3. 8. 1944 – pozn.: ve stejný den o dva roky dříve /2. 8. 1942/ byly v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu otevřeny tzv. cikánské tábory)

21. srpen - Pietní akt v Hodoníně u Kunštátu připomínající hromadný transport Romů vypravený z tzv. cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu do Auschwitz II. Birkenau (21. 8. 1943)

5. listopad - Mezinárodní den romského jazyka

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Připojené dokumenty

Fotogalerie [F] fotogalerie