Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

Aktuality

8. 10. 2018 15:13

Odbor zorganizoval seminář pro poslance a poslankyně na téma „Istanbulská úmluva“: mýty a fakta

Obor rovnosti žen a mužů uspořádal dne 26. září 2018 seminář pro poslance a poslankyně s názvem Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácímu násilí: mýty a fakta.

Seminář byl organizován v souvislosti s ratifikací Istanbulské úmluvy, která je plánována do konce roku 2018 a zaměřil se na rozšířené mýtům a dezinformacím, které se kolem ratifikace Istanbulské úmluvy rozšířili.
Seminář se konal pod záštitou poslankyň Radky Maxové (ANO 2011), Aleny Gajdůškové (ČSSD) a poslance Františka Kopřivy (Piráti).
Seminář uvedl David Beňák, zástupce zmocněnkyně pro lidská práva. Ve svém úvodním slově vyjádřil znepokojení ohledně míry výskytu domácího násilí a násilí na ženách, kterou považuje za nepřijatelnou. Radka Maxová v rámci svého příspěvku zdůraznila, že domácí násilí je celospolečenským problémem se kterým je potřeba bojovat. Ve svém projevu zmínila i nedostatek specializovaných azylových domů. Další úvodní slovo přednesla Alena Gajdůšková, která ve svém příspěvku zdůraznila jak národní, tak mezinárodní rozměr potřeby přijetí Istanbulské úmluvy. Poslanec František Kopřiva uvedl, že Istanbulská úmluva je snadným terčem dezinformátorů, kteří kolem ní šíří řadu iracionálních mýtů. Závěrem uvedl, že doufá, že se veřejná diskuze díky dnešnímu semináři alespoň trochu uklidní a zracionální. Barbora Šváchová z Ministerstva spravedlnosti následně přítomným přiblížila ratifikační proces této úmluvy a informovala o jeho aktuálním stavu v ČR.
Ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Radan Šafařík uvedl blok věnující se problematice domácího a genderově podmíněného násilí v kontextu ČR. Ve svém příspěvku mj. uvedl, že případná ratifikace Istanbulské úmluvy přinesla větší důraz na implementaci opatření k prevenci domácího násilí ze strany státní správy, ukotvení prevence domácího násilí jako jedné z hodnot a priorit naší společnosti a další nástroj jak prosazovat pozitivní změny pro ty, co se prevencí zabývají. Branislava Marvánová Vargová, předsedkyně Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách, se ve své prezentaci zaměřila na následky, kterým čelí oběti domácího násilí. Oběťmi takového násilí se v ČR každoročně stává 170 tisíc žen. Připomenula, že podpis Istanbulské úmluvy přispěl ke konkrétním legislativním změnám směrem k ochraně a podpoře obětí. Ratifikace úmluvy v ČR by podle ní přispěla zejména k zajištění větší dostupnosti specializovaných sociálních služeb pro oběti násilí a v neposlední řadě k jeho prevenci. Veronika Ježková, ředitelka Pro bono aliance a vedoucí právních služeb ProFem, ve své prezentaci podrobně rozebrala a vyvrátila sedm právních mýtů, které se v českém prostředí objevují ve spojení s Istanbulskou úmluvou. Psycholožka Irena Smetáčková působící na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy se ve svém příspěvku zaměřila na to, co Istanbulská úmluva přináší v oblasti vzdělávání. Jedním z důležitých závěrů tohoto příspěvku bylo, že požadavky Istanbulské úmluvy nejsou v rozporu s platným školským zákonem a rámcovými vzdělávacími programy MŠMT. Její ratifikace nepřinese nic nového nad rámec toho, co by už školy dělat měly.
Blok zahraničních zkušeností s Úmluvou proti násilí na ženách zahájila Marceline Naudi, viceprezidentka monitorovacího orgánu úmluvy, tzv. GREVIO. Ve své prezentaci opětovně zdůraznila důležitost prevence a potírání násilí (nejen) na ženách. GREVIO v rámci monitorování implementace Istanbulské úmluvy v každé zemi vede dialog nejen s politickou reprezentací, ale snaží se vždy mluvit s co nejširším spektrem lidí a relevantních institucí. Daný stát má vždy možnost evaluační zprávu připomínkovat. Kompetence GREVIO jsou jasně ohraničené a zcela vzdálené mylné představě o tom, že GREVIO bude rodičům odebírat děti (jednomu z častých mýtů, které se o úmluvě v českém prostředí šíří). Následoval příspěvek zástupkyně rakouské vlády Marie-Theres Prantner, která představila zkušenost Rakouska s naplňováním a vyhodnocováním Úmluvy proti násilí na ženách, která byla veskrze pozitivní. Barbora Jakobsen z norské organizace Alternativa násilí představila svůj pohled klinické psycholožky, která se věnuje práci s obětmi násilí i násilnými osobami. Kromě konkrétních příkladů ze své praxe představila i relevantní statistiky a studie. Zdůraznila, že domácí násilí se netýká jen úzké skupiny lidí, ale prostupuje celou společností. Přítomným rovněž doporučila publikaci „Násilí je možné zastavit“, která je volně dostupná z tohoto odkazu. Zahraniční blok uzavřela Barbora Bujarová, která přítomné seznámila se slovenskou zkušeností. Zmínila vstup křesťansko-konzervativních kruhů do veřejné diskuze ohledně ratifikace na Slovensku, jako jeden z hlavních zdrojů šíření mýtů o Istanbulské úmluvě. V závěru semináře byl dán prostor diskuzi a dotazům publika na přítomné expertky a experty. V diskuzi se např. probírala tzv. cochemská praxe, definice genderově podmíněného násilí či role a kompetence neziskových organizací specializujících se na pomoc obětem tohoto násilí.
K vyvrácení mýtů o tzv. Istanbulské úmluvě, vydal Úřad vlády brožuru určenou širší veřejnosti, která je k přečtení a stažení pod tímto odkazem.
 

vytisknout   e-mailem   Facebook   síť X

Fotogalerie [F] fotogalerie