Dokumenty

30. 5. 2005 9:26

Koncepce romské integrace 2005

Koncepce romské integrace je zásadním proklamačním materiálem vlády České republiky v oblasti integrace příslušníků romských komunit. Koncepce romské integrace je periodicky aktualizována a je vždy přijímána ve formě vládního usnesení. Vláda České republiky jejím prostřednictvím vytyčuje a definuje hlavní směry postupu v rámci integrace romských komunit.

 

  

 

 

Koncepce romské integrace

 


 

 

Obsah

1. Základní východiska. 3

2. Institucionální a finanční zajištění romské integrace na centrální a lokální úrovni 7

3. Antidiskriminační opatření 12

4. Vyrovnávací postupy. 13

5. Sociální vyloučení v romských komunitách. 14

6. Vzdělávání 16

7. Integrace na trhu práce. 20

8. Bydlení 22

9. Sociální péče. 24

10. Zdravotní péče. 26

11. Bezpečnostní aspekty romské integrace. 27

12. Podpora rozvoje romského jazyka, a kultury, podpora vědeckého bádání 29

13. Závěry. 30

 


1. Základní východiska

 

1.1. Vláda přistupuje k řešení romských záležitostí ze tří pohledů – z perspektivy lidských práv, z perspektivy národnostní a z širší perspektivy sociokulturní. Tyto přístupy nejsou v rozporu, nýbrž se vzájemně doplňují. Redukce romské problematiky na kterýkoli z nich by byla nežádoucím zkreslením. Vyváženému pojetí, které bere v úvahu všechna tři hlediska, odpovídá i struktura poradních orgánů vlády.

1.2. První z těchto perspektiv vyplývá z nutnosti zajistit, aby všichni občané České republiky, tedy i Romové, mohli v plné míře a bez jakékoli diskriminace užívat všech individuálních práv zaručených jim Ústavou, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech, jimiž je Česká republika vázána a také právem Evropské unie. Z hlediska lidských práv se romskou problematikou zabývá Rada vlády ČR pro lidská práva[1] jako poradní orgán vlády, který sleduje vnitrostátní dodržování přijatých a ratifikovaných smluv o lidských právech, připravuje (v součinnosti s Ministerstvem zahraničních věcí České republiky) zprávy o plnění závazků plynoucích z těchto smluv a navrhuje vládě či jednotlivým členům koncepční kroky směřující k posílení ochrany lidských práv. Z jednotlivých výborů Rady pro lidská práva se problémům lidských práv Romů věnuje zejména výbor pro odstranění všech forem rasové diskriminace. V menší míře se romských záležitostí týká i práce dalších výborů Rady pro lidská práva, například výboru pro práva sociální, hospodářská a kulturní. Lidskoprávní perspektiva nazírání a přístupu k řešení romských záležitostí zároveň neopomíjí aspekt násobené diskriminace romských žen, které jsou vystavované dvojí diskriminaci a to jako ženy a v důsledku svého etnického původu. Institucionální zabezpečení dodržování mezinárodních závazků s ohledem na rovnost žen zajišťuje Rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen.

1.3. Druhá perspektiva, národnostní, se opírá o specifická práva příslušníků národnostních menšin, jak jsou definována v Hlavě III. Listiny základních práv a svobod, Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin, a to včetně práv kolektivních. Tato specifická práva jsou konkrétně upravena zákonem č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů (dále jen „menšinový zákon“, novelizován zákonem č. 320/2002 Sb.) Národnostní menšina je v § 2 odst. 1 tohoto zákona vymezena znaky subjektivními („projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem…“) i objektivními („společenství občanů České republiky…, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi“). Rovněž jednotlivá práva garantovaná zákonem i výše uvedenou Rámcovou úmluvou úzce souvisejí s kulturou, jazykem a subjektivně pociťovanou kolektivní identitou (právo na vzdělávání v jazyce národnostní menšiny, právo na užívání tohoto jazyka v úředním styku a před soudy, na rozšiřování a přijímání informace v tomto jazyce, právo na uchování a rozvoj vlastní kultury, aj.). Česká republika uznává Romy jako národnostní menšinu, která má své zástupce v Radě vlády pro národnostní menšiny,[2] poradním orgánu vlády pro záležitosti národnostních menšin, a může tak vyvíjet „úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury“, jak uvádí ustanovení § 2 odst. 1 uvedeného zákona. V tomto směru se na Romy vztahují stejná práva jako na kteroukoli jinou národnostní menšinu žijící v České republice. Při podpoře úsilí romské menšiny o uchování a rozvoj vlastní kultury a jazyka je ale současně důležité citlivě a přiměřeně zohlednit skutečnost, že romská kultura se nemůže opřít, na rozdíl od národnostně menšinových kultur jiných, např. polské, německé či slovenské, o jinak přirozenou podporu institucí mateřských zemí.

1.4. Třetí perspektiva, sociokulturní, vychází z širšího pojetí „romské komunity“ obsaženého v důvodové zprávě k usnesení vlády ze dne 29. října 1997 č. 686  ke Zprávě o situaci romské komunity v České republice a k současné situaci v romské komunitě. O tuto perspektivu se opírá činnost třetího z poradních orgánů vlády, Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity[3]. Pojem „romská komunita“ se s pojmem „romská národnostní menšina“ překrývá jen částečně. Definičním znakem příslušníka romské národnostní menšiny je aktivní vůle být za příslušníka menšiny považován a společně s ostatními rozvíjet jazyk a kulturu. Příslušníci romské národnostní menšiny jsou tak vymezeni subjektivně. Pojem příslušník romské komunity“ je naproti tomu definován spíše objektivně. Koncepce romské integrace (2004) uváděla, že „příslušníkem romské komunity je de facto každý, koho majorita jako příslušníka této sociálně a etnicky definované skupiny identifikuje.“ Tato definice byla kritizována jako příliš široká a neurčitá. Z hlediska formulace opatření na podporu sociální a ekonomické integrace Romů je ale v praktické rovině nezbytné připustit, že objektivní sociokulturní charakteristiky „příslušníka romské komunity“ zahrnují i občany, kteří se např. ve sčítáních lidu či jinak nehlásí k romské národnosti a neprojevují aktivní vůli rozvíjet vlastní jazyk a kulturu. Vědomí své odlišnosti čerpají spíše ze svého postavení ve společnosti, tj. z toho, že jsou majoritní společností odmítáni a marginalizováni. Vzhledem ke své tíživé sociální situaci se mnozí Romové otázkou své příslušnosti k národnostní menšině ani nezabývají; přitom však právě tato kategorie sociálně marginalizovaných Romů musí být adresátem státní politiky, jež bude řešit záležitosti spíše sociální (v oblasti zaměstnanosti, sociální péče a bydlení), než úzce národnostní (rozvoj kultury, jazyka, národnostního školství). Pokud by Koncepce romské integrace a veřejné politiky pojem „příslušník romské komunity“ opustily, musely by jej nutně nahradit jiným pojmem, aby mohly smysluplně interpretovat a zohlednit mezinárodní dokumenty, např. Rady Evropy, a dokumenty Evropské unie, které se týkají postavení Romů. V souladu s výše uvedeným pojetím je i skutečnost, že se příslušníky romské komunity za určitých okolností stávají též osoby neromského původu, které se do romského prostředí začlenily a trvale v něm žijí. Přesnější než pojem „romská komunita“ se přitom jeví použití termínu v množném čísle, „romské komunity“, a to ve smyslu sub-etnického či lokálního společenství. Vláda v tomto ohledu vítá názory Romů i těch, kteří se romskou kulturou či problémy romských komunit zabývají odborně, které napomohou věcnou diskusí k upřesnění pojmů.

1.5. Bez zajištění lepší sociálně ekonomické pozice příslušníků romské komunity a adekvátní rozložení těchto pozic ve společnosti majoritní není možné uvažovat o úspěšné integraci ani v dalších sférách společenského života. Přijetím Národního akčního plánu sociálního začleňování na léta 2004 – 2006[4] si vláda klade za cíl zmírňování sociální exkluze, která představuje extrémně špatnou ekonomickou a sociální situaci, jež negativně ovlivňuje celkové schopnosti vyloučených osob a skupin participovat na životě společnosti jako celku. Pro celkové negativní dopady sociální exkluze je boj proti ní naléhavou prioritou vládní politiky. Při naplňování tohoto cíle vláda klade důraz na co největší podporu aktivace samotných příslušníků romských komunit oproti pasivnímu přijímání pomoci.[5]

1.6. Přes základní rozdělení přístupu k romským záležitostem na lidskoprávní, národnostní a sociokulturní je pochopitelné, že v řadě oblastí se nejméně dvě z těchto perspektiv prolínají. Např. v otázkách školství či zaměstnanosti se řešení sociálních problémů spojuje s obecnou ochranou lidských práv, zejména s ochranou před diskriminací. Samo pojetí integrace příslušníků romských komunit jako politiky vlády pak spojuje dva imperativy, překonání sociálního vylučování a snahu o zachování romské kulturní identity. Integraci příslušníků romských komunit do české společnosti ve všech sférách a zabránění jejich dalšímu sociálnímu vylučování považuje vláda za naléhavý úkol, který se musí odrazit ve vládní politice.

1.7. Ztráta romské identity, kultury a jazyka nesmí představovat podmínku integrace Romů do české společnosti. Integrací je zde myšleno začlenění Romů do společnosti, které jim umožní, aby si zvolili, která kulturní specifika a odlišnosti si přejí zachovat. Proto je základním postojem vlády při její politice vůči romské menšině respekt k romství, jeho tradicím a kultuře.

1.8. Listina základních práv a svobod zakazuje všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování, ke ztrátě vlastní kultury a jazyka, a to včetně způsobů nepřímých. Integraci je proto nutno odlišit od asimilace, tedy odnárodnění a plného kulturního přizpůsobení Romů majoritní společnosti. Každý jednotlivec se sice může pro asimilaci rozhodnout, ale taková volba musí být svobodná; nikomu v ní nelze bránit, avšak nesmí k ní být ani nucen. I když také asimilační cesta může vést k plnohodnotnému občanství, je vláda přesvědčena, že by bylo kulturní ztrátou pro celou společnost, kdyby se asimilace stala pro všechny Romy řešením. Případná kolektivní asimilace Romů by vždy musela vyvolávat podezření, že je způsobena neochotou či neschopností majoritní společnosti přijmout Romy při zachování jejich kulturní identity.

1.9. Koncepce romské integrace je plně slučitelná s procesem emancipace Romů jako národnostní menšiny, tj. nalézání a upevňování vlastní kulturní identity, který se mezi Romy již rozvíjí. Tento přístup vychází z přesvědčení, že čím více se budou Romové cítit Romy, tím budou svobodnějšími a odpovědnějšími občany. Svými opatřeními bude vláda sledovat, aby emancipačnímu úsilí Romů nebyly ve společnosti kladeny překážky. Emancipace jako taková je ovšem výsledkem svobodného rozhodnutí Romů samotných, nikoli výsledkem politiky vlády.

1.10. Ve snaze zlepšit postavení Romů přijímá vláda Koncepci, jež směřuje k nápravě křivd spojených se staletími diskriminace a škod způsobených před rokem 1989 politikou vynucované asimilace. Současně je vláda připravena čerpat ze všech pozitivních zkušeností, které byly v minulosti získány. Vláda hodlá pokračovat v odstraňování překážek, které brání Romům v jejich úsilí o sociální a  kulturní vzestup. Tyto překážky jsou jak na straně majoritní společnosti, tak na straně Romů samotných.

1.11. Hlavním cílem Koncepce romské integrace je zlepšení postavení Romů ve všech sférách života společnosti, kde mezi majoritní společností a značnou částí Romů existují nedůvodné a nepřijatelné rozdíly v neprospěch Romů, a dosažení bezkonfliktního soužití příslušníků romských komunit s ostatní společností. Koncepce vytyčuje sedm priorit, které současně reflektují princip genderového mainstreamingu:

a)      odstranění vnějších překážek, které brání začlenění příslušníků romských komunit do společnosti, tedy především odstranění všech forem diskriminace jednotlivců i celých skupin vymezených rasou, barvou pleti, národností, jazykem, příslušností k národu či etnické skupině

b)      pomoc při odstraňování vnitřních překážek, které brání začlenění příslušníků romských komunit do společnosti, tedy především odstranění handicapu ve vzdělání a kvalifikaci

c)      zlepšení sociální úrovně příslušníků romských komunit je třeba v nejbližším období považovat za prioritu, která vyžaduje zvláště intenzivní pozornost, především snížení jejich nezaměstnanosti, zlepšení bytové situace a následně zdravotní situace, předcházení sociálnímu vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho důsledků

d)       zastavení vzniku a šíření vyloučených romských enkláv tzv. ghettoizace

e)      zajištění rozvoje romské kultury a romského jazyka

f)       vytvoření tolerantního prostředí bez předsudků, v němž příslušnost ke skupině vymezené rasou, barvou pleti, národností, jazykem či příslušností k národu není důvodem k odlišnému posuzování jednotlivce a zacházení s ním

g)      zajištění bezpečnosti příslušníků romských komunit

1.12. V souvislosti se vstupem ČR do EU se vláda zavazuje využít všechny nové a dostupné prostředky napomáhající k sociálnímu začleňování příslušníků romských komunit. V této souvislosti budou všechny její aktivity odpovídat Společnému memorandu o sociálním začleňování, podepsanému 18. prosince 2003 v Bruselu mezi ministrem práce a sociálních věcí ČR a komisařkou EU pro oblast zaměstnanosti a sociální záležitosti, a Národnímu akčnímu plánu pro sociální začleňování, přijatém usnesením vlády ze dne 21. července 2004 č. 730. Vláda podpoří zavedení takových mechanismů, jež zaručí využití strukturálních fondů EU (obzvláště pak Evropského sociálního fondu a Evropského fondu regionálního rozvoje) na podporu programů směřujících k sociálnímu začleňování příslušníků romských komunit, včetně jejich využití pro výzkumné a evaluační studie hodnotící současnou situaci romských komunit v ČR a dopad programů financovaných ze strukturálních fondů EU na příslušníky romských komunit.  

1.13. Koncepci politiky vlády vůči příslušníkům romské komunity, napomáhající jejich integraci do společnosti (dále jen „Koncepce“), v níž jsou výše uvedené priority obsaženy, přijala vláda svým usnesením ze dne 14. června 2000, č. 599 její první aktualizaci usnesením ze dne 23. ledna 2002 č. 87 a druhou aktualizaci usnesením ze dne 12. března 2003 č. 243. Třetí aktualizaci přijala vláda usnesením ze dne 16. června 2004 č. 607. Čtvrtá, předkládaná, aktualizace k 28. únoru 2005, odráží vývoj situace od doby schválení třetí aktualizace, především pak schválení věcného záměru zákona o životním minimu a hmotné nouzi, schválení Národního akčního plánu sociálního začleňování a Národního akčního plánu zaměstnanosti, přijetí Národního akčního plánu k Dekádě romské inkluze 2005-2015 a přijetí nového školského zákona. Předkládaná Koncepce romské integrace (2005) nemění základní  východiska ani priority, jak byly stanoveny vládou v předchozích koncepcích, ale usiluje o zpřesnění, aktualizaci a hledání nových cest k jejich naplňování. Koncepce je zpracována jako střednědobá, tj. počítá s horizontem tří let, s tím že vláda rozhodne o její případné dřívějším doplnění či změně, pokud tak ukáže aktuální potřeba.[6] Práce na nové verzi Koncepce romské integrace se zúčastnil tým nezávislých expertů z akademické obce a neziskových organizací. Závěry jejich práce jsou zahrnuty v textu předkládané Koncepce.

 

2. Institucionální a finanční zajištění romské integrace na centrální a lokální úrovni

 

2.1. Základním předpokladem úspěšné realizace Koncepce romské integrace do společnosti je spolupráce a angažovanost centrálních i místních úřadů a občanské společnosti. Mezi zainteresovanými subjekty by měl existovat vztah partnerství, založený na vzájemné podpoře. Na vládní úrovni se vytvářejí mechanismy a rámcové podmínky, které umožní představitelům samospráv, nevládním neziskovým subjektům a samotným občanům provádět politiku integrace v praxi.

 

Centrální úroveň

 

2.2. Na integraci příslušníků romských komunit se významně podílejí dva poradní orgány vlády – Rada vlády ČR  pro záležitosti romské komunity a Rada vlády ČR pro národnostní menšiny. Na jednotlivých ministerstvech dále působí speciální odborné orgány. Součástí institucionálního zajištění na lokální úrovni jsou romští poradci a asistenti, jakož i romští koordinátoři na krajských úřadech. V širším slova smyslu patří k institucionálnímu zajištění i další romští profesionálové zaměstnávaní státem či samosprávou. Například ústřední orgány státní správy zaměstnávají celkem 7 zaměstnanců, kteří se zabývají alespoň částečně romskou problematikou. Jejich práce je důležitá proto, aby zřetele na specifické problémy Romů byly zakomponovány do širších koncepčních dokumentů a politik v daných oblastech, např. v zaměstnanosti, bydlení, vzdělávání a podobně. Pokud si vypůjčíme termín běžný na úseku dosahování rovnosti žen a mužů, můžeme mluvit o tom, že posláním těchto pracovníků by měla být podpora „mainstreamingu“ politik rovných příležitostí pro Romy. Jen propojením mainstreamingu s opatřeními zacílenými na specifické skupiny se politiky mohou stát skutečně účinnými. Je žádoucí uvažovat o tom, jak napomoci, aby tito úředníci plnili svůj úkol co nejkvalitněji a nejefektivněji. Jednou z možností je podpora jejich vzdělávání o romských záležitostech, další vytvoření určité neformální sítě, např. pro sdílení informací.

2.3. Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity se jako poradní orgán vlády významně podílí na institucionálním zajištění integrace romských komunit. Na centrální úrovni je zároveň jediným meziresortním orgánem, jehož cílem je sjednocení integračních aktivit ministerstev ve vztahu k romským komunitám. Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity jako poradní orgán vlády nemůže kontrolovat plnění úkolů v působnosti orgánů krajů a obcí s rozšířenou působností ani z jejich neplnění vyvozovat závěry. Nutnost institucionálního posílení romské integrace potvrzuje také Společné memorandum o sociálním začleňování[7] a Národní akční plán sociálního začleňování[8]. Jako možné řešení bylo původně zvažováno zřízení agentury ve formě příspěvkové organizace nebo obecně prospěšné společnosti.[9] Později bylo navrženo zřízení organizační složky státu u Ministerstva práce a sociálních věcí anebo organizační jednotky Úřadu vlády, ale v tomto ohledu nebylo dosaženo konsensu, zejména vzhledem ke skutečnosti, že jednou z priorit vlády je zabránění růstu státního aparátu. V nejbližším období je proto nadále nutné hledat jiné cesty institucionálního zabezpečení předcházení sociálnímu vyloučení, tak, aby na úrovni centrální (nikoli ale nutně jako součást státní správy) existovala struktura, která by nabídkou služeb a zdrojů pozitivně motivovala samosprávy k realizaci integračních opatření. Jedním z dílčích kroků v tomto směru by mohla být podpora nestátních neziskových organizací, které se podílejí na rozdělování prostředků z fondů EU, jako jsou Nadace pro rozvoj občanské společnosti nebo Národní vzdělávací fond. (Viz také bod 5.7 dále).

 

Dotační politika státu v oblasti integrace romských komunit

 

2.4. Vláda každoročně vynakládá nemalé finanční prostředky na integraci romských komunit[10]. Podle zpětných informací získaných z terénu ale nejsou finanční prostředky vždy adekvátně zacílené a neřeší zatím problém integrace sociálně vyloučených romských komunit systémově. Podle vyhodnocení některých programů, je malá efektivita zapříčiněna mj. tím, že vládní politika v konkrétních opatřeních upřednostňuje integrační snahy založené na národnostním hledisku před inkluzívními intervencemi založenými na hledisku sociálním.[11] Značný objem finančních prostředků je neúčelně využíván na ad hoc aktivity, které mají krátké trvání. Aktivity financované státem v této oblasti se nedostatečně vyhodnocují. Dalším problémem při rozdělování státních prostředků v rámci dotačních řízení na účely sociálního začleňování romských komunit je značný resortismus a tím rozdrobení prostředků. Přitom de facto neexistuje orgán, jež by efektivně koordinoval politiku jednotlivých resortů v této oblasti a vytvářel priority dotačních politik státu v této oblasti pro jednotlivý kalendářní rok. Pro efektivnější naplňování Koncepce romské integrace je nutné přehodnotit stávající systém finanční podpory a navrhnout takový rámec, jež umožní realizovat opatření navrhovaná v Koncepci, dlouhodobě na lokální úrovni, ve spolupráci všech relevantních partnerů.

2.5. Současná implementační struktura pro čerpání finančních prostředků z Evropských  strukturálních fondů plně nekoresponduje s reálnými potřebami sociálně vyloučených romských komunit. Mechanismus čerpání finanční pomoci je pro žadatele nepřehledný a složitý. V současné době jsou k dispozici čtyři možnosti podpory, které se liší jak po obsahové tak i administrativní stránce. Nejširší možnosti dává Společný regionální operační program (SROP), který ve svém opatření  3.2  umožňuje financovat poskytování přímých služeb pro cílové skupiny v konkrétních regionech. Jedná se o podporu tzv. měkkých investic, tedy ne na infrastrukturu pro tuto oblast. Infrastrukturu pro oblast rozvoje lidských zdrojů zajišťuje opatření 3.1 SROP. Druhou možností je Operační program Rozvoj lidských zdrojů, opatření 2.1, které umožňuje podporu projektů pro tuto cílovou skupinu, avšak pouze projektů v tzv. národním měřítku (projekty přesahující region NUTS II.). Další možností podpory je Jednotný programový dokument pro Cíl 3 hl. m. Praha, který zajišťuje podporu této cílové skupiny pro region Praha. Poslední možností podpory je tzv. Globální grant, tedy opatření 2.3, které svoji povahou má podpořit vzdělávání a posílení kapacit poskytovatelů sociálních služeb v regionech a samotné poskytování těchto služeb u projektů, které nesplňují minimální požadovanou finanční hranici pro projekty v ostatních možnostech podpory. Další možností je čerpání prostředků z Iniciativy Společenství EQUAL.[12] Každá z těchto variant má odlišný administrativní a implementační systém a nezaručuje ve svém celku transparentnost takto poskytovaných prostředků na účely romské integrace. Vzhledem k tomu, že implementační struktury plní širší společenské cíle, než je podpora integrace romských komunit, nelze požadovat, aby jejich formování bylo podřízeno jen uvedenému hledisku. Reálným opatřením jsou proto spíše aktivity směřující k podpoře informovanosti potenciálních žadatelů o finanční pomoc z těchto fondů o existujících možnostech podpory z Evropských fondů a programů a způsobech podávání žádostí a čerpání prostředků[13]. Tento úkol je zvláště naléhavý i proto, že v novém finančním období Evropské unie, které začíná rokem 2007, dojde k úpravám a změnám jak ve struktuře jednotlivých fondů a programů, tak v možnostech čerpání.

 

Romští krajští koordinátoři a romští poradci

 

2.6. Zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), byla zřízena funkce krajského romského koordinátora. Proces obsazení krajských koordinátorů romských poradců byl dovršen; ve všech krajích byli koordinátoři v průběhu let 2002-2003 přijeti do pracovního poměru. Dosavadní zkušenosti potvrdily význam obsazení funkcí krajských koordinátorů romských poradců, kteří představují spolehlivé pojítko a důležitý systémový prvek umožňující propojení integračních aktivit na centrální a regionální úrovni. Pozice koordinátorů by měla být do budoucna posilována a dále systematizována. Centrální orgány státní správy a samosprávy by měly využívat koordinátory jednak při řešení problémů souvisejících s integrací romských komunit, ale především při tvorbě koncepčních materiálů. Ke zvýšení významu činnosti koordinátorů přispěje systém jejich dalšího vzdělávání, jednotné metodické vedení a vhodné pracovní zařazení v rámci krajských úřadů. V neposlední řadě je třeba klást vysoké požadavky na výběr koordinátorů. Dobré výsledky v rámci jednotlivých krajů přináší především kvalitní spolupráce mezi členy Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity, koordinátory a zaměstnanci kanceláře Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity.

Jakkoliv funkce krajského koordinátora za krátkou dobu své existence získala poměrně značný význam, přetrvávají některé problémy, které je třeba řešit. V prvé řadě jde o nejednotné pracovní zařazení v rámci krajských úřadů (na odboru sociálních věcí a zdravotnictví, odboru kultury a památkové péče, bezpečnosti a problematiky menšin, oddělení prevence anebo humanitárních věcí, v některých případech pracují přímo pod kanceláří hejtmana), které je plně v kompetenci ředitele krajského úřadu. Svými zaměstnavateli jsou koordinátoři zpravidla vnímáni jako sociální pracovníci či romští poradci. Úkolem krajského koordinátora by měla být především koordinační a metodická činnost, poradenství směrem ke krajskému úřadu, metodické vedení poradců, informační činnost  a organizace seminářů. Úkolem koordinátorů je také důsledné uplatňování metod a principů gendrového mainstreamingu a zohledňování potřeb romských žen, vystavených násobené diskriminaci. Jako optimální se jeví zařazení koordinátorů do agendy kanceláře hejtmana. Toto centrální zařazení by koordinátorům umožnilo uplatňovat v plné míře nezbytný meziresortní a mezioborový přístup a jednotné pracovní zařazení ve všech krajích by zároveň přispělo k lepší komunikaci mezi kraji v celorepublikovém kontextu. Práce, jíž se krajští koordinátoři věnují, nabývá stále většího rozsahu a je v zájmu optimalizace jejich výkonu, aby měli svého asistenta. V současné době nemají krajští koordinátoři jednotné metodické vedení ústředním orgánem státu a je v zájmu stabilizace jejich funkce, aby jim takové vedení bylo poskytnuto.

2.7. Ukončením činnosti okresních úřadů k 31. prosinci 2002 byla většina jejich romských poradců a asistentů delimitována na obce s rozšířenou působnosti. V současné době v naprosté většině případů byla agenda romského poradce na pověřené obci spojena s jinými, často nesouvisejícími agendami, anebo byl naplňováním romské integrace pověřen dosavadní pracovník obce s několika jinými agendami. Řada romských poradců byla propuštěna, někteří delimitaci odmítli a další odešli po krátké době výkonu kumulované funkce. Podle dostupných informací lze soudit, že mnohé pověřené obce tuto agendu svěřily vybraným pracovníkům jen formálně, nebo dokonce ani neurčily pracovníka, který ji bude mít na starosti. Lze konstatovat, že souvislá síť romských poradců pokrývající celé území státu byla do značné míry zpřetrhaná. Tím, že zřízení funkce romského poradce a asistenta není uloženo zákonem, nelze ani obce přimět k tomu, aby takové pracovníky zaměstnaly. Usnesením vlády ze dne 16. června 2004 č. 607 bylo uloženo místopředsedovi vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje navrhnout v tomto smyslu novelizaci příslušných ustanovení zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin.[14] Ukazuje se ale jako legislativně značně obtížné vymezit zákonem objektivní okolnosti, při jejichž naplnění by funkce poradce měla být zřízena. Nelze aplikovat mechanický přístup a uložit zřízení funkce romského poradce tam, kde by nebylo účelné, například proto, že v daném místě nežije významnější romská komunita nebo zde nejsou žádné specifické problémy. Přesto je ale nutné uvažovat o metodickém vedení z centrální úrovně, které by zaručilo jednotný, odborně kvalifikovaný pracovní postup těchto pracovníků.

 

 

 

Lokální úroveň

 

2.8. Pojem integrace příslušníků romských komunit se od roku 2002 stává součástí právního řádu České republiky. Tato změna se odehrála v souvislosti s reformou veřejné správy a dotýká se činnosti samospráv, tj. zákona  č. 128/2000  Sb., o obcích (obecní  zřízení), ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 131/2000  Sb., o hlavním městě  Praze, ve znění pozdějších předpisů. Jde o novelizaci menšinového zákona (č. 273/2001 Sb.) zákonem 320/2002 Sb. v následujícím znění:

„§ 7 Krajský úřad řídí a koordinuje ve svém správním obvodu plnění úkolů na úseku státní politiky napomáhající integraci příslušníků romské komunity do společnosti.

 

§ 8 Obecní úřad obce s rozšířenou působností ve svém správním obvodu plní úkoly napomáhající výkonu práv příslušníků romské komunity a integraci příslušníků romské komunity do společnosti.“

 

2.9. Platná právní úprava, která ovlivňuje proces integrace příslušníků romské komunity do společnosti není plně vyhovující. Nezahrnuje totiž konkrétní definice úkolů v oblasti integrace, tedy především konkrétních opatření, v nichž má integrace spočívat. Zkušenosti ukazují, že definování vhodných opatření Koncepcí romské integrace k jejich naplňování nestačí. V případě samostatné působnosti nelze obce a kraje usneseními vlády z hlediska jejich postavení podle Ústavy vázat vůbec. V případě působnosti přenesené sice usneseními vázány jsou, usnesení se však mohou pohybovat jen v rámci zákonů upravujících konkrétní rozsah státní správy svěřené obcím a krajům. Vláda tedy, v rámci Koncepce romské integrace, pouze navrhuje opatření, jež obce a kraje mohou v rámci naplňování výše uvedených zákonných norem používat.

2.10. Cílem politiky vlády musí být napomáhání obcím při realizaci výše citovaných ustanovení menšinového zákona a motivování obcí k uplatňování preventivních opatření. Tyto cíle mohou být naplněny ustavením vhodného pracoviště, které by bylo koncepčním, koordinačním, výkonným a monitorovacím místem ve věcech integrace romské komunity nebo zvýšením kompetencí stávajících resortů či kanceláře Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity. Výrazným motivačním nástrojem je spolufinancování konkrétních aktivit obcí v dané oblasti. V současné době neexistuje dotační program státu, jež by podporoval komplexní aktivity obcí v oblasti integrace romských komunit či komplexní aktivity obcí v oblasti sociálního začleňování. Řešení se nabízí v tvorbě komplexních lokálních rozvojových programů, které budou zahrnovat střednědobý plán předcházení sociálnímu vyloučení romských komunit na lokální úrovni, využití všech dostupných a použitelných opatření nabízených státem a návrhy zapojení všech relevantních institucí, neziskových organizací a cílových skupin do realizace programu. Stát by se na tvorbě programů měl podílet nejenom ideově – aktivní poradenskou rolí při vytváření programů, ale také finančně.

2.11. Představitelé místních samospráv i jejich úředníci jsou o obsahu vládní Koncepce málo informovaní a většina o ni nejeví příliš velký zájem. Vláda se proto musí zasadit o větší informovanost o Koncepci romské integrace a aktivitách vlády v oblasti integrace romských komunit na regionální a lokální úrovni. V tomto směru by mohla být přínosná intenzivnější spolupráce se Svazem měst a obcí a s Asociací krajů při pořádání osvětově-vzdělávacích akcí a školení.

2.12. Velkým úskalím při tvorbě Koncepce romské integrace a sledování její implementace je obtížná měřitelnost její efektivity, tj. stupně dosažené integrace. Vláda proto podporuje vypracování systému monitoringu a kontroly zavedení evaluačních mechanismů, které ověří účinnost uplatňovaných koncepčních řešení.

 

3. Antidiskriminační opatření

 

3.1. Vláda považuje úsilí o odstranění rasové diskriminace ve všech oblastech života za nezbytnou součást snahy o vybudování právního řádu demokratické společnosti, založené na důsledném dodržování lidských práv.

3.2. Příslušníci romské menšiny vytýkají české společnosti diskriminaci zejména v oblasti hospodářských a sociálních práv. Vládní dokumenty i zkušenosti nevládních organizací dlouhodobě ukazují, že Romové se s diskriminací setkávají poměrně běžně zejména při hledání nového zaměstnání nebo bydlení, ale i v podnikatelských zařízeních poskytující veřejnosti služby nebo zboží. Diskriminace konkrétního jednotlivce se může stát závažnou překážkou získání stabilního bydlení a nalezení odpovídajícího zaměstnání - zejména je-li doprovázena dalšími negativními faktory jako nedokončené vzdělání a chudoba (např. v podobě „původu z místa se špatnou pověstí“). Diskriminační praktiky nesporně přispívají k sociálnímu propadu romských rodin s existenčními problémy a prohlubují fatalistické postoje jednotlivců, kteří dospívají, k přesvědčení, že změny své špatné situace vlastním úsilím nedosáhnou. Oběťmi diskriminace se ale stávají i dobře situovaní a vzdělaní příslušníci středních vrstev. V posledních letech bylo z iniciativy nevládního sektoru okolo dvou desítek případů diskriminace Romů v bydlení, přístupu k zaměstnání a službám zažalováno před soudy. Reakce veřejnosti na tyto případy ukazuje, jak málo se v posledních deseti letech změnilo na odmítavém postoji české společnosti vůči romské menšině.

3.3. Pro jakékoliv návrhy řešení je klíčové, zda existují důvody koncipovat opatření k potlačování rasové diskriminace vůči Romům jako specifické skupině. Variantou k tomuto postupu je zahrnout úsilí o odstranění rasové diskriminace Romů mezi opatření zaměřená na šíře koncipovanou cílovou skupinu, zahrnující i další skupiny obyvatel ohrožených rasovou diskriminací, tj. např. přistěhovalce z etnicky nebo kulturně odlišných skupin. Pojem „rasový“ přitom v souladu s Úmluvou o odstranění všech forem rasové diskriminace označuje jakoukoli diskriminaci na základě  barvy pleti, etnického původu či národnosti. Diskriminace vůči Romům je tedy nepochybně rasovou diskriminací, což je potvrzeno i rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky.

3.4. Cílem, jež si vláda v této oblasti vytýčila, je působit na veřejné mínění, pokud má vést k uvědomění si rasové netolerance jako problému a jeho vědomému odmítnutí. Vláda proto bude i nadále financovat Kampaň proti rasismu, jejímž smyslem je prosazovaní myšlenek tolerance a porozumění jinakosti a rozmanitosti. Kampaň si klade za cíl podporu vzájemného poznávání a lepšího chápání různých kultur, které žijí ve společném státě. Nedílnou součástí působení na majoritu musí být vyvážené informace o romské komunitě a jejích příslušnících, jež budou prezentovány v médiích, a podpora pozitivního obrazu romského etnika spolu se zdůrazněním kladného přínosu pro celou společnost.

3.5. Předpokládá se, že institucionální zajištění ochrany před rasovou diskriminací bude nově řešeno v rámci antidiskriminačního zákona, projednaného v dubnu 2005 jako tisk č. 866 a 867 v poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, a to rozšířením pravomocí veřejného ochránce práv. Je podstatné, že jde o institucionální zajištění ochrany před diskriminací prostřednictvím pomoci obětem, řešení konfliktů cestou mediace a osvětou. Penalizace diskriminace zůstane v působnosti specializovaných inspekčních orgánů a soudů. Mezi kompetence veřejného ochránce práv jako orgánu ochrany před diskriminací má patřit také provádění nezávislého výzkumu. Lze očekávat, že tato působnost významně přispěje k lepšímu poznání reality diskriminace, s níž se potýkají Romové, i vytvoření mechanismů, jak jí identifikovat a účelně ji předcházet.

3.6. K podpoře boje proti diskriminaci přispěje v letech 2005 a 2006 též národní vzdělávací kampaň, spolufinancovaná z prostředků Akčního programu Společenství pro boj s diskriminací, jež je jedním z komunitárních programů Evropské unie. Kampaň bude z pověření vlády v roce 2005 realizovat Národní vzdělávací fond, o. p. s. a bude zaměřena na školení soudců a zaměstnanců státní správy o antidiskriminačních politikách EU.

 

4. Vyrovnávací postupy

 

4.1. Kromě trvalého úsilí o odstranění rasové diskriminace, tj. o zajištění rovného zacházení, je nutno rozvíjet i vyrovnávací postupy[15] zaměřené na osoby, které jsou ve znevýhodněné situaci z různých sociálních a historicky podmíněných důvodů, přičemž toto vymezení není omezeno jen na příslušnost k romské komunitě. Ani důsledná ochrana proti diskriminaci, jejíž dosažení je samo o sobě dlouhodobým procesem, totiž nestačí k odstranění dlouhodobého, po generace utvářeného znevýhodnění. Zastavit společenský propad romských komunit lze pouze vyrovnávacími postupy, jež budou sledovat jako hlavní cíl integraci romských komunit a získání ekonomické soběstačnosti jejich členů. V tomto smyslu musí být specifický přístup kombinován s úsilím o přizpůsobení obecných opatření a zdrojů s ohledem na specifické podmínky a potřeby Romů. Z cíle vyrovnávacích postupů vyplývají i vhodné prostředky, jimiž jsou především aktivity vedoucí ke zvýšení vzdělanostní úrovně a profesní kvalifikace. Jedná se tedy o oblasti, kde existuje objektivně popsatelné znevýhodnění, a proto jsou zvláště vhodné k aplikaci vyrovnávací postupy k jejich vyrovnání. Jsou-li takové postupy účinné, plní zároveň dva velmi důležité úkoly - jsou schopny vyrovnat nevýhody a tak zabránit budoucí diskriminaci a mají potenciál pozitivního působení na veřejné mínění.

4.2. Při vyrovnávacích postupech nejde vláda cestou kvót, které by určovaly počty Romů v určitých zaměstnáních nebo mezi přijatými uchazeči o studium, ale cestou cílené asistence, která umožní těmto osobám překonat znevýhodnění a vyrovnat se s požadavky na ně kladenými. Vláda přistupuje k vyrovnávacím postupům s perspektivou dosáhnout cílů s nimi spojovaných do roku 2020.

4.3. Vyrovnávací postupy směřující k překonání historicky vzniklého znevýhodnění některých skupin jsou výslovně povoleny jak Mezinárodní úmluvou o odstranění všech forem rasové diskriminace, tak i Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin. Z dikce těchto předpisů vyplývá, že taková opatření nelze považovat za diskriminaci, a to ani za tzv. diskriminaci pozitivní. Vláda proto označuje takováto opatření důsledně jako vyrovnávací postupy, ne jako pozitivní diskriminaci.

4.4. Pro praktické využití vyrovnávacích postupů a implementaci jakýchkoliv programů směřujících k integraci romských komunit je nezbytné mít k dispozici relevantní dlouhodobé informace a data o počtu příslušníků romských komunit a jejich situaci. V materiálu předloženém vládě dne 20. října 2003[16] bylo navrženo řešení využití již dostupných dat a informací z interních resortních statistik a sčítání lidu v kombinaci s dlouhodobými sociologickými výzkumy. Zjišťování takových informací je často odmítáno odkazy na čl. 3 odst. 2 a čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jež ale směšují rovinu individuální (svoboda rozhodování o národnosti, ochrana osobních údajů) s rovinou hromadných, neindividualizovaných dat zjišťovaných pro statistické účely. Řešení tohoto problému, který je spíš metodologický než právní, odstraní jeden z faktorů, jež dosud limitují uplatnění vyrovnávacích postupů v celé řadě oblastí. Vyjasnění těchto problémů je nutné hledat také     v návaznosti na diskusi o těchto otázkách v Evropské unii. Evropská komise se v současné době, v souvislosti s implementací tzv. antidiskriminačních směrnic, intenzivně pokouší definovat možnosti sběru dat, která se týkají sledování postavení rasových, etnických a dalších menšin ve společnosti.[17]

 

5. Sociální vyloučení v romských komunitách

 

5.1. Sociální vyloučení je proces, jímž jsou někteří jedinci vytěsňování na okraj společnosti a je jim zabráněno participovat plně na životě společnosti, a to v důsledku chudoby nebo nedostatku základních dovedností a příležitostí k celoživotnímu vzdělávání nebo v důsledku diskriminace. To je vzdaluje od práce, příjmů a možností vzdělání a také od společenských sítí a aktivit. Mají malý přístup k moci a rozhodovacím orgánům, a tak se často cítí bezmocní a neschopní kontrolovat rozhodnutí, která ovlivňují jejich každodenní život.[18]

5.2. Jak ukazují nejaktuálnější rozsáhlejší výzkumy zaměřené na sociálně ekonomickou situaci příslušníků romské komunity[19], standardní faktory determinující riziko sociálního vyloučení jsou v rámci této komunity silné. Mezi tyto faktory patří zejména:

-         vícedětné rodiny,

-         dlouhodobá nezaměstnanost, nejčastěji postihující oba rodiče včetně ekonomicky aktivních dětí,

-         závislost na sociálním systému a chudoba,

-         zadluženost,

-         nájemné, drahé a nekvalitní bydlení spolu s nechráněnými nájemními vztahy.

 

5.3. Silné zastoupení znevýhodňujících faktorů pravděpodobně odkazují k negativnímu vlivu etnicity  jako determinanty sociálního vyloučení. Překrývání sociálního a etnického vyloučení  je ve svém důsledku nejen závažný problém sociální, ale také problém politický. Příslušníci romské komunity, jako etnické skupiny, ať již objektivně fungující (ve smyslu svébytné funkční kultury sdílené všemi jejími členy), subjektivně konstruované (ve smyslu aktivního prožívání etnické identity), či konstruované zvnějšku (ve smyslu připisování určitých atributů ze strany majority), nemohou být však z důvodu zachování spravedlnosti, solidarity, ale také efektivity ochrany všech členů společnosti, pojímáni jako zvláštní kategorie sociální politiky. Etnická příslušnost ve všech výše uvedených významech tedy nemůže být považována za faktor rozhodující, ale je nutné ji zohledňovat jako faktor rizikový.

5.4. Přijetím Národního akčního plánu sociálního začleňování na léta 2004 – 2006 si sociální politika klade za cíl zmírňování sociální exkluze. Zvláštní pozornost je v tomto dokumentu věnována mimo jiné i romské komunitě, jako jedné ze specifických skupin ohrožených sociálním vyloučením. Strategie sociálního začleňování, kterou vláda přijala v rámci Národního akčního plánu sociálního začleňování, vychází ze závěrů Evropské rady v Lisabonu, které iniciovaly zahájení tzv. Lisabonského procesu, jehož cílem jsou komplexní ekonomické a sociální reformy v rámci EU v období od 2000 – 2010 v duchu udržitelného rozvoje.

5.5. Jedním z šesti základních úkolů, které si Evropská unie klade v souvislosti s dostupností hlavních služeb poskytovaných státem, je větší propojení mezi jednotlivými politickými oblastmi a koordinace provádění programů a plánů s přístupy na regionální a místní úrovni. Důraz se klade také na propojování národní, regionální i místní úrovně pro efektivní implementaci jednotlivých politik. Členské země EU se na summitu v Nice (prosinec 2000) zavázaly přijímat opatření vedoucí k dosažení čtyř cílů:

·        usnadnit účast v zaměstnání a přístup ke zdrojům, právům, zboží a službám všem lidem;

·        prevence rizika sociálního vyloučení;

·        pomoc nejvíce ohroženým skupinám obyvatelstva;

·        mobilizace všech stran účastnících se boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

5.6. Integrované poskytování služeb v oblasti sociálního vyloučení romských komunit je svou povahou činnost značně specifická, neboť musí brát v úvahu sociokulturní odlišnosti dané historickým vývojem od většinové společnosti. „Malá úspěšnost dosavadních opatření směřujících k odstranění a prevenci sociálního vyloučení, resp. k integraci romských komunit, je způsobena především tím, že jednotliví realizátoři opatření - tj. zejména ministerstva - řeší jen dílčí problémy. Ministerstva realizují Koncepci romské integrace nanejvýš v úzké výseči vymezené kompetenčním zákonem. Problémy související se sociálním vyloučením jsou však komplexní, složité a vnitřně provázané. Většina příslušníků romských komunit se potýká se začarovaným kruhem ztíženého přístupu ke kvalitnímu bydlení, vzdělání a možnostem výdělečné činnosti“[20].

5.7. Prohlubující se sociální vyloučení příslušníků romských komunit a souběžná fragmentace sítě romských poradců vyvolávají naléhavou potřebu vzniku nástroje k realizaci politiky státu ve spolupráci se samosprávou. Jako reálný model se jeví pověření existujícího subjektu, nebo vytvoření nového, ke zprostředkování přímé sociální intervence v lokalitách výskytu sociálního vyloučení, zamezování takového vylučování a odstraňování jeho následků. Pověřené nebo nově vytvořené těleso by mělo vypracovat  nabídku služeb pro samosprávy a romské komunity v jejich působnosti. Tato nabídka by měla směřovat do oblasti bydlení, kde by mohla být provázána např. s přihlášením se obce do Programu výstavby podporovaných bytů Ministerstva pro místní rozvoj, poskytováním terénních sociálních služeb a pomocí příslušníkům romských komunit v přístupu ke vzdělávání a výdělečné činnosti. Pověřený subjekt by mohl čerpat finanční prostředky z položky Předcházení sociálního vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho důsledků kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu, respektive z programu, který je z těchto peněz financován.[21]

 

6. Vzdělávání

 

6.1. Základním cílem aktivit vlády je řešit vzdělávání Romů variantními strategiemi vzhledem k jejich specifickým potřebám s upřednostněním standardních vzdělávacích možností a institucí, v nezbytných případech s individuálními či skupinovými vzdělávacími programy.

6.2. Cílem vyrovnávacích postupů v oblasti vzdělávání Romů je zásadní změna dosavadní situace, kdy značný počet romských dětí dosahuje jen nejnižšího možného stupně vzdělání. Komplexní přistup k romským dětem před jejich vstupem do školy bude zajištěn realizací Koncepce včasné péče o děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí. K překonání sociokulturního handicapu potřebují tyto děti přípravný program a cílenou asistenci. Optimální formou je příprava těchto dětí na vstup do školy v mateřských školách v kolektivu složeném z dětí většiny i menšiny. Má-li být dosaženo překonání sociokulturního handicapu, je třeba, aby romské děti navštěvovaly mateřské školy celé tři roky, tedy od tří let. Tomu nesmí bránit sociální situace rodiny, která by měla být o užitečnosti tohoto opatření přesvědčována terénními sociálními pracovníky, romskými poradci nebo asistenty pedagoga. K účinnému přesvědčování může posloužit i fakultativní sociální dávka na úhradu nákladů mateřské školy pro děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí, jejíž poskytování bude podmíněno řádnou docházkou těchto dětí do mateřské školy. Pokud se nepodaří začlenit romské dítě do MŠ na celé tři roky, je třeba využít osvědčenou formou přípravného programu - přípravné třídy pro děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí (dále jen „přípravné třídy“). V těchto třídách musí učit zkušení pedagogové. Přípravné třídy budou zřizovány při základních a mateřských školách.

6.3. Formou cílené asistence je využívání asistenta pedagoga[22] (dříve označovaných jako „romští pedagogičtí asistenti“ a „asistenti učitele - vychovatelé“), kteří pocházejí v převážné většině z romských komunit. Tito asistenti pracují ve všech typech škol a školských zařízení. Asistent pedagoga v souladu s pokyny pedagoga pomáhá žákům s aklimatizací a usnadňuje komunikaci pedagoga s žáky, jejich rodiči a případně celou romskou komunitou. Asistenti pedagoga pracují v mateřských školách, přípravných třídách, základních školách, speciálních a zvláštní školách,  na středních odborných učilištích a v institucích ústavní a ochranné  výchovy, pokud v těchto zařízeních je vyšší procento žáků ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí a všude tam, kde špatné výsledky romských dětí na potřebu této asistence ukazují.  

6.4. V oblasti sekundárního a terciárního vzdělávání jsou to pak nástroje typu stipendií, jež pomohou překonat sociální znevýhodnění studentů.

6.5. Zásadní změny jsou žádoucí zejména v předškolní výchově, neboť mateřskou školu dosud navštěvuje nedostatečný počet romských dětí. V důsledku toho pak mnohé nastupují školní docházku nepřipraveny, což má negativní vliv na jejich další úspěšnost. V zákoně č. 561/2004  o předškolním, základním, středním a vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) je v § 123 zavedeno v mateřské škole bezplatné vzdělávání v posledním roce před nástupem do základní školy. Je však žádoucí, aby romské děti navštěvovaly mateřskou školu od tří let, celé tři roky.

6.6. Ačkoli počet přípravných tříd i asistentů je relativně vysoký[23], je skutečná potřeba větší. Dosud na mnoha místech, kde školy navštěvuje nezanedbatelný počet žáků ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí, nebyly zřízeny přípravné třídy ani vytvořeny funkce asistentů pedagoga.

6.8. Postupně se zvyšuje počet asistentů pedagoga, kteří dosáhli středoškolského a vyššího vzdělání, nebo mají o dosažení vyššího vzdělání zájem. Tento žádoucí zájem je od školního roku 2003/2004 podporován vytvořením vstřícného programů na vyšší odborné pedagogické a sociální škole v Mostě – studijní obor 75-31-J/001, který umožní těmto mladým lidem dosáhnout pedagogické vzdělání studiem při zaměstnání.

6.9. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v naprosté většině již není zřizovatelem škol a nemůže tedy jako v minulosti uplatňovat přímé metody jejich řízení. Není však přípustné, aby stát ponechal zavádění vyrovnávacích postupů ve vzdělávání pouze na zřizovatelích, neboť mu zůstává odpovědnost za plnění závazků plynoucích z mezinárodních smluv o lidských právech[24]. Ministerstvo může využít řadu nepřímých motivačních nástrojů. Významnou roli v dalším rozšiřování počtu škol, které využijí možnosti ustanovení funkce asistenta pedagoga a zřízení přípravného ročníku, hraje zprostředkování motivujících informací. Ministerstvo může též napomoci šíření praktických zkušeností s využíváním těchto postupů prostřednictvím vzdělávací nabídky pedagogických center a Institutu pedagogicko-psychologického poradenství. Vláda proto usnesením ze dne 7. listopadu 2001 č. 1145 uložila ministru školství, mládeže a tělovýchovy průběžně zintenzivňovat podporu a propagaci zřizování přípravných tříd a funkce vychovatel - asistent učitele s cílem rozšířit tyto formy vyrovnávacích postupů systematicky tam, kde se  u romských žáků projevují vzdělávací problémy a přípravné třídy a funkce vychovatel - asistent učitele dosud zřízeny nebyly.

6.10. Podpora ve vzdělávání romských žáků je systémově řešena v novém školském zákonu, který již neodděluje základní a zvláštní školy, ale stanoví v rámci základního vzdělávání podmínky pro to, aby všem žákům bylo poskytováno vzdělání a podpora, odpovídající jejich specifickým vzdělávacím potřebám. Ve vyhlášce o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (č. 73/2005 Sb.) jsou již určeny základní školy pro žáky se specifickými poruchami učení, základní školy pro žáky se specifickými poruchami chování, základní školy praktické a základní školy speciální, ve kterých podle individuálních vzdělávacích plánů, umožňujících snížení počtu žáků ve třídě i navýšení finančních prostředků, s využitím asistentů pedagoga mohou být vzdělávány děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí. Vyrovnávání příležitostí podpoří i změna současné základní školy a posílení její schopnosti udržet v hlavním proudu vzdělávání i děti ze sociálně a kulturně handicapujícího prostředí. Cestou k tomuto cíli je diferencovaný a individualizovaný přístup k dětem v základní škole – a zejména zohlednění tohoto úkolu školy jak v pregraduální přípravě učitelů, tak v jejich dalším vzdělávání.

6.11. Součástí povinné přípravy učitelů k multikulturním přístupům ve výchově a vzdělávání je, že by měli být seznámeni i s „minimem“ znalostí o romské komunitě, romském jazyce a kultuře a o zvláštnostech komunikace s  romskými rodiči. Tato témata budou zařazována i do postgraduálního studia učitelů Učitelé i budoucí učitelé by měli být poučeni jak vznikají stereotypy a předsudky a jak je lze zážitkovou formou odstraňovat. Práci s předsudky by si měli osvojit nácvikem.

6.12. Učitelé romských dětí musí spolupracovat s rodiči těchto dětí. S těmi by měli předem prodiskutovávat všechny záležitosti týkající se dětí (školní stravování, pobyt v družině či školním klubu, zdraví dítěte, výlety, prázdninové tábory apod.), zdůrazňovat jim důležitost pravidelné školní docházky i domácí přípravy. Vztah rodičů ke škole by měl být co nejlepší, měli by se sem chodit poradit ve věcech, které se týkají jejich dětí, škola pro ně musí být stále otevřená.

6.13. Romským dětem, ale i dospělým Romům, je důležité umožnit kultivaci romského jazyka v bezplatných jazykových kurzech. V těchto kurzech budou děti i další zájemci současně seznamováni s romskou tradiční kulturou, literaturou i historií. Pro tyto kurzy budou zpracovány učební texty včetně didaktických příruček pro učitele. Učit v těchto kurzech by mohli absolventi romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, nebo učitelé, jejichž mateřský jazyk je romština.

6.14. K vyrovnávacím postupům v romském vzdělávání nepatří vytváření odděleného romského školství, jakým je národnostní školství polské; Romové ve své většině rovněž zřizování takového národnostního školství nepožadují. Je však nutno vzít v úvahu již existující školy s převahou žáků z odlišného sociokulturního prostředí (nepřesně označované jako tzv. komunitní školy), do nichž spádově, ale i z důvodu přístupu majoritní společnosti chodí převážně romské děti[25]. Cílem státní politiky není uměle zvyšovat počet takových škol, což by bylo považováno za podporu segregačních tendencí. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy však musí usilovat alespoň o to, aby za situace, kdy už vzdělávací segregace fakticky nastala, mohly tyto školy poskytnout romským dětem plnohodnotné vzdělání a přispět k jejich integraci do společnosti. Proto vláda uložila ministryni školství, mládeže a tělovýchovy[26] úkol vedoucí ke zpracování projektu škol s celodenním programem, na jehož nevýukové části je účast žáků dobrovolná. Tyto školy budou vedle školního vzdělávání a poskytování prostoru a příležitosti pro mimoškolní aktivity dětí (celodenní program) poskytovat i vzdělávání dospělým (kultivace romského jazyka a znalost romské historie, tradic a kultury, doplňování základního vzdělání, kurzy dle zájmu a potřeby případně i rekvalifikační kurzy ve spolupráci s úřady práce) a sociální poradenství romským rodinám. Prostředky na tyto nadstandardní aktivity budou školám přidělovány z grantů na základě předložených projektů.

6.15. Pro vytvoření dobrých vztahů mezi romskými žáky a jejich spolužáky je nutné, aby všichni žáci byli vedeni k toleranci a multikulturní výchově. Je nutné aby se multikulturní výchova prolínala do všech předmětů školních vzdělávacích programů i ve školách, kde žádní romští žáci nebudou.

6.16. Úspěšnost romských žáků ve škole je podmíněna do značné míry jejich domácí přípravou a podporou ze strany rodičů. Aby rodiče dětem pomáhali nebo alespoň nebránili v domácí přípravě, je třeba některé přesvědčovat. Nejlepší přesvědčovací metodou je umožnit rodičům účast na práci školy. Škola musí být pro rodiče otevřená, musí zde mít možnost se kdykoli přesvědčit, jak se jejich dítě učí a jak je s ním zacházeno. Je třeba pro rodiče připravit ve škole takové možnosti (účast v kurzech, na školních představeních, sportovních soutěžích, výstavkách apod.), aby do školy našli cestu a chodili sem rádi.

6.17. Součástí překonávání vzdělanostního handicapu je i vzdělávání dospělých, kteří v důsledku sociokulturního znevýhodnění v minulosti absolvovali pouze zvláštní školu nebo ukončili školní docházku v nižší než deváté třídě základní školy a cesta k dalšímu vzdělání se jim tím uzavřela. Pro tyto dospělé již jsou vytvořeny kurzy k doplnění základního vzdělání, které však potřebují nejen aktivnější propagaci; žádoucí je také větší orientace těchto kurzů na dovednosti prakticky uplatnitelné na trhu práce.

6.18. Mnoho romských dětí a mladistvých je umístěno v institucích ústavní a ochranné výchovy. Je žádoucí, aby tyto děti vyrůstaly, pokud je to možné, v osvojitelských rodinách nebo v pěstounské péči nebo alespoň v ústavech rodinného typu. V době prázdnin bude těmto dětem umožněno navštěvovat původní rodinu, nebo rodinu, která má o tento druh pomoci dětem zájem, případně účastnit se táborů, kurzů, letních škol, kde bude mít možnost kontaktu s dětmi z romských i neromských rodin.

6.19. Další prioritou je potřeba umožnit sociálně znevýhodněným studentům, včetně romských, v rostoucím počtu dosažení středoškolského, vyššího odborného a vysoko-školského vzdělání. Program podpory romských žáků středních a vyšších odborných škol má jednoznačně vyrovnávací (afirmativní) charakter. Jeho cílem je prostřednictvím finanční podpory (úhrada školného na soukromých školách, cestovného, stravného a školních a ochranných pomůcek) umožnit romským žákům středních škol pokračovat či zahájit studium, kterého by se jinak ze sociálních důvodů museli vzdát.[27] Program, jež by měl plnit obdobnou funkci, bude zaveden i v rámci vysokoškolského vzdělávání.[28] Finanční zajištění těchto programů bude v rámci přípravy návrhu státního rozpočtu na příslušný rok a nepřekročí schválené střednědobé výdajové rámce.

6.21. Další programy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy s celostátní působností jsou realizovány v souladu s Nařízením vlády č. 98/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace příslušníků romské komunity.

 

7. Integrace na trhu práce

 

7.1. Vláda chápe uplatnění Romů na trhu práce jako základní předpoklad jejich sociálního začlenění. Je si vědoma skutečnosti, že integrace Romů na trhu práce vyžaduje komplexní přístup, který je zaměřen na zlepšení schopností příslušníků romské komunity pro fungování v podmínkách měnícího se  českého trhu práce a současně na umožňování prosazení práva přístupu těchto občanů k trhu práce a institucím, které uplatnění na trhu práce usnadňují. Problém marginalizace na pracovním trhu velké části příslušníků romské komunity úzce souvisí s kumulací nedostatků  a omezení v úrovni vzdělání, v odborné kvalifikaci, v horším zdravotním stavu a v motivaci pracovat jako zaměstnanci za peníze významně nepřevyšující obligatorní sociální dávky. Navíc je přístup k pracovním příležitostem výrazně ovlivňován diskriminací na základě etnické příslušnosti z důvodu zakořeněných předsudků v české společnosti. Romské ženy jsou pak dále vystaveny tradičním případům genderové diskriminace v přístupu k ekonomické aktivitě (při přijímaní do zaměstnání, při odměňování, při následném pracovním postupu), a tím se jejich zhoršená situace dále prohlubuje.

7.2. Nezaměstnanost Romů v České republice je rozsáhlý a dominantní sociální problém. Specifická míra nezaměstnanosti příslušníků romské komunity se odhaduje na 45 až 50 procent. Charakteristickým rysem nezaměstnanosti Romů je její dlouhodobost. Do kategorie dlouhodobě nezaměstnaných patří asi 75 procent nezaměstnaných Romů. Poměrně velká část z nich je přitom nezaměstnaná několik roků. Po tuto dobu ztrácí zbytky pracovní kvalifikace, prohlubuje se jejich materiální a sociální deprivace a upevňuje kultura chudoby. Specifickým problémem a současně faktorem prohlubujícího se sociálního vyčlenění dlouhodobě nezaměstnaných  Romů je výskyt lokalit s vysokou koncentrací této skupiny obyvatelstva.

7.3. Vysoký stupeň nezaměstnanosti romské populace je však také způsoben chybějící motivací, kdy práce za mzdu, která příliš nepřevyšuje poskytované obligatorní sociální dávky, není nikterak lákavá. Pokud nedojde ke změně poměru výše minimální mzdy a příjmů poskytovaných ze sociálního systému, jsou všechna ostatní opatření v konečné účinnosti sporná a jejich efektivita omezená. Problémem není výše minimální mzdy, ale nedostatečně motivačně nastavené podmínky sociálních příjmů, které nepodmiňují příjem sociálních příjmů aktivní činností nebo účastí na aktivačním opatření.

7.4. Lze konstatovat, že Romové jsou oproti jiným skupinám populace jen málo zasaženi obecnou vládní politikou zaměstnanosti. Velké procento Romů čelí výrazným obtížím v získávání přístupu na pracovní trh, což je reálným důvodem pro zavedení cílených a specializovaných opatření adresovaných romským komunitám. Principem takových opatření je dát každému šanci v přístupu na trh práce, tj. vyrovnat jeho handicap, než jde na trh práce, nikoli následně.

7.5. Cílem aktivit vlády musí tedy být významné zvýšení zaměstnatelnosti Romů na otevřeném trhu práce a snížení ukazatelů dlouhodobé nezaměstnanosti. Toho lze v dlouhodobé perspektivě dosáhnout zvýšením úrovně vzdělání Romů, zejména zvýšením podílu Romů dosahujících úplného středoškolského a vysokoškolského vzdělání. S ohledem na výrazné faktické znevýhodnění na trhu práce jsou bezprostředně potřebná masivní a potřebám Romů odpovídající opatření v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti, která by byla provázána s dalšími veřejnými politikami (vzdělávací politika, politika bydlení, politika sociálních služeb). Vyšší úrovně zaměstnatelnosti a stability zaměstnání Romů lze dosáhnout větší provázaností jednotlivých opatření adresovaných romským uchazečům o zaměstnání.

7.6. Vláda si uvědomuje, že mladí lidé v romských komunitách postrádají  ve svém okolí dostatečné množství vzorů pracovní kultury a pracovních návyků, které by je stimulovaly k hledání zaměstnání. Romské tradici jsou bližší spíše neformální a krátkodobější pracovní aktivity. Vláda bude aktivně podporovat zvýšení motivace ke stálému zaměstnání zejména mladých nezaměstnaných Romů ve věkové kategorii do 30 let prostřednictvím jejich přípravy a aktivizace na pracovním trhu. Vedle standardních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti je potřebné podpořit uplatnění nových opatření, jako jsou například vytipování a výběr kandidátů programů terénními sociálními pracovníky působícími v romské komunitě, posilování komunikačních schopností a  základů počítačové gramotnosti mladých lidí, zvyšování jazykové kompetence, absolvování programu asistované přípravy pro zaměstnání či možnosti převzetí institucionální garance a podpory při hledání pracovního uplatnění.

7.7. Je účelné, aby vláda soustředila svoji pozornost na podporu a rozvoj nezávislého drobného podnikání mezi Romy. Nezávislá ekonomická činnost Romů odpovídá kulturní tradici některých společenských vrstev této skupiny. Rozvoji nezávislému drobnému podnikání stojí v cestě obtížná adaptace začínajících podnikatelů na legislativní a administrativní rámec podnikatelských aktivit v České republice. Současně existují významné příležitosti pro osoby samostatně výdělečně činné v sociálně vyloučených lokalitách a chudinských čtvrtích měst. Je tedy nutné, aby vláda vytvořila takové nástroje podpory drobného podnikání mezi Romy (například prostřednictvím podnikatelských inkubátorů), jež zjednoduší vznik a existenci malých a středních romských podniků.

7.8. Komplexnost řešení problému uplatnění romské pracovní síly na trhu práce vyžaduje také komplexní řešení. Prostředkem k budování takového provázaného přístupu je podpora vytváření lokálních programů spolupráce mezi pracovníky pracovně profesního poradenství  a vedení pracovní kariéry v organizacích služeb zaměstnanosti (úřady práce, specializované nestátní neziskové organizace) a pracovníky široce pojaté sociální práce ( individuální, skupinové, komunitní, terénní).

7.9. Sociální pracovníci působící v romských komunitách mohou přispět k řešení problémů nezaměstnanosti a uplatnění na pracovním trhu několika způsoby. Jednak jsou jejich služby nezbytné při zvládání důsledků nezaměstnanosti, zejména dlouhodobé. Z hlediska zvýšení provázanosti a komplexnosti intervencí na trhu práce mají sociální pracovníci velký význam dále v tom, že mohou efektivně napomáhat při zapojení nezaměstnaných na pracovním trhu formou poradenské pomoci, asistencí a podporou při vytváření rodinných, sociálních a vzdělávacích předpokladů uplatnění na pracovním trhu. Předpokladem k realizaci tohoto provázaného přístupu k řešení problému integrace romské pracovní síly na trhu práce je finanční podpora státu pro rozvoj neziskových organizací zabezpečující uvedené sociální služby. Jejich současná kapacita napomáhat v programech podporovaného zaměstnávání Romů je velmi malá.

7.10. Dalším klíčovým opatřením, podporovaným vládou, které umožní uvedenou spolupráci, je změna organizace práce na úřadech práce. Tyto úřady nemají zatím dostatek poradenských specialistů, kteří by měli pravomoc a kapacitu koordinovat společný postup se spolupracujícími organizacemi. Práce s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi žijícími obvykle v sociálně vyloučených lokalitách totiž vždy předpokládá  řetězec provázaných aktivit, mezi nimiž sociální práce i poradenství orientované na trh práce vytvářejí  předpoklady ke zvýšení efektů a účinků uplatněných opatření. K těmto aktivitám patří: sociální práce v lokalitách uplatňující strategie zplnomocnění, navazující individuální poradenství v rámci veřejných služeb zaměstnanosti, příprava pro zaměstnání zahrnující cílené profesní poradenství, výcvik v sociálních dovednostech, pracovní výcvik a zkušenost. Zvláštní formou aktivity je pak vytváření jakýchsi „zásobníků práce“ obsahující programy podporovaného zaměstnávání romské pracovní síly s využitím subvencovaných pracovních míst a dalších výhod (daňových úlev) pro zaměstnavatele. Konečně poslední návaznou aktivitou je vedení pracovní kariéry a pracovní dohled.

7.11. Je žádoucí, aby vyjmenovaná opatření, podporovaná vládou, důsledně zohledňovala specifické potřeby vyplývající z postavení romských žen. Zejména sociální pracovníci v roli poradců pro zaměstnatelnost a další subjekty přispívající k realizaci strategie zaměstnanosti, musí zároveň reflektovat nutná opatření potřebná ke snižování rozdílů mezi muži a ženami v uplatnění na trhu práce, vyplývající z požadavků eliminace genderové diskriminace.

8. Bydlení

 

8.1. Bydlení je negativně ovlivňováno nedokončenou transformací, jež má za následek systémové nedostatky, např. existenci dvojích cen nájemného, zastaralou úpravu nájemních vztahů, nedostatečné vymezení role obcí v této oblasti. Na bydlení mnoha příslušníků romských komunit však vedle těchto problémů působí navíc řada dalších negativních vlivů a procesů, které postihují převážně nebo pouze tyto komunity, např. diskriminace, jejich vytěsňování mimo katastrální území obce, prvky segregace, či dokonce ghettoizace a vznik slumů.

8.2. Vedle uvedených vnějších vlivů je třeba také brát v úvahu specifika vyplývající z romské etnicity – např. početnost rodin, větší rodinná soudržnost a respektování tradiční kultury vedoucí k ubytovávání dalších rodinných příslušníků v již přeplněných bytech jako i přetrvávající zvyklosti z let před r. 1989, např. časté spoléhání se na vnější pomoc ze strany státu, obce apod. 

8.3. Obecné systémové nedostatky mohou v některých ohledech dopadat intenzivněji na příslušníky romské komunity. Např. občanský zákoník nevyváženě chrání více nájemce než pronajímatele, což v konečném důsledku paradoxně vede k vytěsňování řady příslušníků romských komunit z prostoru nájemního bydlení. (Pronajímatelé se již předem obávají, že by s problematickými nájemníky jen těžko ukončovali nájemní vztah.) Vymezení role obcí v oblasti bydlení v zákoně o obcích je neurčité a nedostatečné, což vede k tomu, že je obtížné jednoznačně stanovit, co mají obce v oblasti bydlení dělat a zároveň hodnotit, zda činnost v této oblasti je či není z jejich strany dostatečná a správná. Řada krajů, pokud jde o otázky bydlení, nevyužívá důsledně svých dozorových pravomocí ve vztahu k obcím s poukazem na to, že tato oblast je z jejich kontroly vyloučena. I to se pochopitelně týká více těch, kteří jsou na pomoc obcí při získání či udržení bydlení více odkázáni.

8.4. Také neexistence celospolečenského konceptu a systému poskytování „sociálního bydlení“[29] dopadá velkou měrou právě na značnou část příslušníků romských komunit, neboť řada z nich patří k sociálně nejslabším skupinám obyvatel. Pojem sociální bydlení není v současnosti obsahově vymezen, není stanoveno, kdo a za jakých podmínek má na tento druh bydlení nárok, kdo je poskytovatelem, nejsou jasné vazby na bytovou politiku státu a obcí. Tento zásadní nedostatek nepříliš úspěšně kompenzují některé programy na výstavbu bytů pro sociálně potřebné[30]. Ty však představují pouze dílčí, řešení otázek. Realizace těchto programů je také zcela závislá na aktivním přístupu obcí. Ty však v drtivé většině žádají o dotace na projekty, které romské komunity vůbec nezasahují.

8.5. I přes uvedené systémové nedostatky záleží především na jednotlivých obcích, jaký přístup k řešení problémů spojených s bydlením sociálně potřebných zvolí. Bytovou politiku řady obcí ve vztahu k příslušníkům romské komunity však lze označit přinejmenším za krátkozrakou a necitlivou. Obce nezřídka preferují represivní postupy přinášející okamžitý efekt bez ohledu na to, že tak dochází k ještě většímu sociálnímu propadu a beznaději lidí vůči nímž jsou tato opatření uplatňována. Rezignují tak na svojí sociální roli, např. poskytování obecních bytů sociálně potřebným rodinám, a upřednostňují svojí roli ekonomickou, např. upřednostňováním lukrativních pronájmů obecních bytů tzv. obálkovou metodou.

8.6. Většina Romů nemá vzhledem ke své sociální situaci přístup k vlastnickému bydlení a využívá proto bydlení nájemní. Jejich přístup i k této formě bydlení je však omezený; to je způsobeno jednak jejich sociální situací, kdy si nemohou dovolit hradit tržní nájemné, a jednak jejich diskriminací v přístupu k bydlení. Romové bývají diskriminováni při hledání bydlení, a to nejen ze strany soukromých pronajímatelů, ale i obcí, které nezřídka definují podmínky pro obsazování obecních bytů tak, že jsou z přístupu k obecním bytům vyloučeni ve velké míře právě příslušníci romských komunit (např. je podmínkou pro přijetí žádosti o obecní byt čistý trestní rejstřík osoby žadatele a v některých případech i všech budoucích zletilých uživatelů bytu, nejedná se o osobu dlouhodobě nezaměstnanou nebo o osobu, která žila v bytě s neplatičem). V rámci pokračujícího procesu sídelní segregace jsou mnozí Romové často vytěsňováni do ubytoven v okrajových částech měst s nízkou nebo žádnou dostupností služeb. Dokazování rasové diskriminace v takových případech je však velmi obtížné, neboť jde často o rodiny vyznačující se kromě odlišné etnické příslušnosti i různými sociálními problémy, nebo rodiny narušující občanské soužití. Vytěsňováním Romů tak dochází k vytváření novodobých ghett a slumů, v nichž se koncentruje sociálně nejslabší vrstva obyvatelstva, což vede ke vzniku zdravotnických, hygienických a bezpečnostních rizik a k rozvoji sociálně-patologických jevů v těchto oblastech. Řešení uvedených problémů si v budoucnu vyžádá mnohem větší náklady, než jaké by vyžadoval aktivní a preventivní přístup předcházející sociálnímu vyloučení v současnosti. Obce tak ve skutečnosti jen oddalují řešení problémů nebo jej přesunují na stát.

8.7. V oblasti bydlení nejsou povinnosti obce jednoznačně vymezeny a obce tak mají poměrně široké možnosti, jak postupovat. V praxi lze nalézt obce, které uplatňují sociálně citlivý přístup a přistupují k bydlení příslušníků romských komunit tak, aby zabránily jejich postupujícímu sociálnímu propadu, např. brání různými zákonnými cestami vzniku dluhů na nájemném, v případě existujících dluhů využívají splátkové kalendáře, využívají terénní sociální práci apod.. Tento přístup však nelze označit za běžný standard chování místní samosprávy vůči příslušníkům romských komunit. Mnohem častější jsou postupy, kdy obce dostupné nástroje pro prevenci ztráty bydlení nevyužívají, a naopak provádějí politiku vedoucí k vytěsnění rizikových skupin nájemníků z prostoru nájemního bydlení, případně zcela mimo katastrální území obce. V praxi tak obce např. využívaje právní neznalosti nájemníků dosáhnou změny právního stavu v užívání bytu a v případě nízké právní ochrany vystěhování (např. změnou nájemních smluv na smlouvy podnájemní nebo smlouvy o ubytování, změnou nájemní smlouvy na dobu neurčitou na nájemní smlouvu na dobu určitou). Je nutné podotknout, že právní neznalosti nájemníků využívají nejen obce, ale i ostatní majitelé bytových domů.

8.8. Ke zlepšení nebo odstranění problémů s bydlením, jež sužují velké množství příslušníků romských komunit, je nezbytné směřovat k zastavení negativních trendů vedoucích u mnoha příslušníků romských komunit k jejich sociálnímu vyloučení nebo k dalšímu prohlubování vyloučení. Tento cíl lze dosáhnout intenzivnějším využíváním terénní sociální práce s rodinou, v rámci níž je analyzována sociální situace rodiny. Terénní sociální práce vhodnými prostředky a s využitím metod sociální práce směřuje k odstranění nežádoucích faktorů - různých sociálních problémů, např. neplacení nájemného, narušování občanského soužití, atd. Je rovněž nezbytné využívat dostupné nástroje umožňující předcházení vzniku nebo eliminaci již existujících dluhů na nájemném a službách spojených s bydlením.

8.9. Vláda se také musí zasadit o předcházení vzniků ghett a slumů a řešení problémů již vzniklých ghett. Pro dosažení tohoto cíle je nezbytné vytvoření systému sociálního bydlení; je nezbytné obsahově vymezit pojem sociální bydlení, stanovit kdo a za jakých podmínek má na sociální bydlení nárok, toto legislativně upravit včetně vazeb na bytovou politiku státu a obcí. Je nutné podpořit vzdělávací aktivity o procesech segregace a ghettoizace, jakož i důsledcích těchto procesů apod. zaměřených na úředníky obcí a krajů, s cílem ovlivnit jejich jednání v přístupu k péči o bydlení sociálně potřebných osob. 

8.10. Vláda se musí zasadit o posílení a důsledné využívání dozorových pravomocí krajů nad samostatnou působností obcí (např. kontrola pravidel pro přidělování bytů nebo způsobů přijímání a projednávání žádostí o byt).

8.11. V této souvislosti je nutnosti přijetí nových zákonů o sociálních službách a hmotné nouzi, které by mohly poskytnout obcím kromě jiného také účinné nástroje pro prevenci ztráty bydlení.

 

 

9. Sociální péče

 

9.1. V rámci sociálního systému vláda vytváří nástroje k aktivnímu vyhledávání jednotlivců a rodin ohrožených sociálním vyloučením. Pouze za předpokladu, že budou vytvořeny efektivní nástroje monitorování sociálního vyloučení, zejména v jeho nejextrémnějších podobách, je velmi pravděpodobné, že zachytí i většinu sociálně vyloučených osob z řad romské komunity. Při tvorbě těchto nástrojů je nutné vzít v úvahu, že extrémní podoby sociálního vyloučení zůstávají ze své povahy skryty, dokud se neprojeví v sociálně patologických  či společensky nebezpečných formách, kdy je velmi složité je účinně řešit. Takové formy sociálního vyloučení se vyskytují ve zvýšené míře právě u příslušníků romské komunity a v prostředí lokalit, kde jsou koncentrováni.

9.2. V kontextu snižování rizika sociálního vyloučení v prostředí romských komunit, ve kterých dochází k extrémním formám sociálního vyloučení, je kromě oblasti trhu práce a bydlení, kterým se věnují jiné kapitoly Koncepce, relevantní zejména systém státní sociální podpory a sociální péče. Za účelem snižování sociálního vylučování v těchto prostředích, je nezbytné zefektivňovat stávající a vyvíjet nové formy sociální práce a sociální péče. 

9.3. Výkon sociální práce je nezbytnou doprovodnou činností systému poskytování  sociálních dávek a plní účel aktivizace klientů a zároveň účel kontroly jednak nezaujatosti  vyplácení těchto dávek ze strany dávkových specialistů i jejich následného využívání klienty. Objektivní posouzení sociální situace domácnosti v současné době klade vysoké nároky na sociální práci v terénu, profesionalitu a nezaujatost sociálního pracovníka. Pokud současný systém sociální péče, jehož nedílnou součástí je i sociální práce, není schopen z kapacitních důvodů takový terén pokrýt, je nezbytné jej personálně posílit. 

9.4. Mnozí z příslušníků romské komunity žijí v důsledku segregačních politik měst a obcí koncentrovaně a segregovaně v určitých lokalitách, kde se soustřeďuje větší množství problémů. V důsledku sociální izolace od většinové společnosti a koncentrace jedinců a rodin s nejnižším sociálním statusem (nevzdělaných, dlouhodobě nezaměstnaných a nejchudších), zde vzniká sociálně homogenní komunita a vytváří se svébytný společenský systém s alternativními životními strategiemi. Tyto strategie se projevují v různých formách až po sociálně-patologické chování – ztráta sociálních návyků a dovedností vede k vytváření svébytného výměnného obchodu (zastavování věcí, lichva), šedé ekonomiky, černého trhu, kriminality apod. Tento systém je objektivní reakcí na stav anomie a extrémního vyloučení a z krátkodobého hlediska umožňuje alternativní životní strategie, které sociální situaci příslušníků těchto komunit dočasně usnadňují, ale v dlouhodobé perspektivě jejich sociální vyloučení prohlubují a uzavírají v bludném kruhu.

9.5. „Sociálně vyloučeným lokalitám/komunitám“ definovaným koncentrací jednotlivců a rodin s nadměrným výskytem různých forem problémů a handicapů vedoucích k sociálnímu vyloučení (např. souběh dlouhodobé nezaměstnanosti, nedostatečného příjmu, nízké kvalifikace, sociální potřebnosti, výskytem nezaopatřených dětí a problematickými podmínkami a kvalitou bydlení) je nutné zacílit specifické nástroje sociální pomoci, které mohou situaci sociálního vyloučení v takových lokalitách řešit. Je potřeba specifických nástrojů - forem sociální práce, způsobů poskytování sociálních služeb a dávek. Mezi tyto nástroje například patří:

-   terénní sociální práce, komunitní práce, poradenství;

-  propojení jednotlivých forem sociálních dávek a jejich poskytování s různými životními situacemi klientů tak, aby plnily zamýšlený účel – zajišťovaly důstojné přežití (úhradu nákladů spojených s výživou a věcmi každodenní spotřeby, základního vybavení domácnosti), jistotu bydlení (úhrada nájmu a služeb spojených s bydlením, případně splátkových kalendářů, pokud vznikly vysoké nedoplatky na službách a energiích) – forma by mohla být obdobná jako u již zavedené instituce třetího příjemce, je však nutné tuto instituci systematicky a podle jasných pravidel uplatňovat (použít ji u každého klienta, který splňuje určité podmínky, např. opakované problémy s úhradou nájmu a služeb spojených s bydlením) a zároveň nedemotivovaly při hledání pracovního uplatnění.

Některé ze zmíněných zvláštních forem (účelově vázaných) a způsobů (účelově  propojovaných) byly již v rámci sociálního systému zavedeny, nejsou však všude uplatňovány za stejných podmínek.

9.6. Systém poskytování sociálních dávek hraje významnou roli v zajištění nezbytných životních potřeb jednotlivců (rodin), nejsou však u řady z nich nezastupitelným a dostatečným řešením. V procesu zmírňování sociálního vyloučení nabývá na významu terénní sociální práce jako součást systému sociální pomoci. Tento prvek sociální pomoci je v současnosti v prostředí sociálně vyloučených lokalit oslaben, zejména z důvodu limitních kapacit pracovníků. Přechodnou, ale velmi důležitou úlohu v současné době sehrává vládní program  Terénní sociální práce ve vyloučených romských komunitách. Tento program je považován ze celostátní program vyrovnávacích postupů v oblasti sociální péče. Je veden snahou o změnu sociální politiky spočívající v přenesení důrazu z poskytování sociálních dávek k sociální pomoci s důrazem na práci s klienty přímo v sociálně vyloučených romských komunitách. Cíl práce terénního sociálního pracovníka (dále jen TSP) je analyzovat sociální situaci rodin v těchto lokalitách a vhodnými prostředky s využitím metod sociální práce přispět k odstranění nežádoucích faktorů bránících jejich integraci do společnosti.Vláda by se měla i nadále zasazovat o zvýšení efektivity realizace tohoto programu. Proto je nutné:

-         konkrétně a přesně definovat a sjednotit cíle výkonu terénní sociální práce

-         sjednotit způsoby vedení a podporovat kvalitu vedení TSP, včetně zajištění supervize a evaluace

-         rozšířit síť TSP do lokalit, kde je objektivní potřeba terénní sociální práce, ale kde není zatím vykonávána

-         posílit počty TSP v těch lokalitách, kde již TSP působí, ale jejich kapacita nedostačuje objektivním potřebám

-         zabránit tomu, aby nezanikala místa TSP tam, kde již byla vytvořena

-         podporovat a zajišťovat průběžné vzdělávání TSP

-         profesionalizovat výkon terénní sociální práce

-         zvyšovat kompetence TSP.

 

10. Zdravotní péče

 

10.1. V oblasti zdravotní politiky patří úsilí o redukci sociálních rozdílů ve zdraví k prioritám a nacházíme je mezi prvními cíli programu WHO Zdraví pro 21. století. Mezi základní bariéry při zlepšování zdravotního stavu romské populace patří provázanost sociálních problémů s problémy zdravotními a rizikový životní způsob. Jednou z možností, jak napomoci řešení těchto problémů, je navržená činnost zdravotně sociálního pomocníka, který bude v úzké spolupráci s terénními sociálními pracovníky působit na příslušníky romské komunity v oblasti prevence nemocí, zejména v podpoře zdravého stylu života a životosprávy. Tato funkce byla pilotně ověřována v Ostravě od roku 2003, kde se osvědčila.

10.2. Ministerstvo zdravotnictví připravilo materiál, jež může sloužit jako primární zdroj informací pro vznik a fungování zdravotního sociálního pracovníka při nestátních neziskových organizacích. S ohledem na postupně získávané zkušenosti lze v budoucnu způsob zajištění zdravotně sociálního pomocníka modifikovat.

 

11. Bezpečnostní aspekty romské integrace

 

11.1. V důsledku zvýšeného výskytu kriminogenních faktorů se sociálně vyloučené romské komunity potýkají s různými projevy kriminality:

  • kriminalita zasahující romskou komunitu z vnějšku, zejména rasově motivovaná trestná činnost. Riziko kriminality s extremistickým podtextem se vztahuje na všechny Romy bez odhledu na jejich sociální postavení.
  • kriminalita a další rizikové jevy působící uvnitř sociálně vyloučených romských komunit, lichva, kuplířství, prostituce, distribuce a užívání drog atd. Řada těchto jevů je celospolečenským problémem. Některé z nich, např. lichva, jsou však specifickým problémem sociálně vyloučených komunit a právě vinou sociální segregace zůstávají často neřešeny.
  • kriminalita jednotlivců vycházející zevnitř těchto komunit, které jsou často důsledkem výskytu výše uvedených sociálně patologických jevů v komunitách.

 

11.2. Zajištění bezpečnosti Romů patří mezi priority vlády ČR v oblasti romské integrace. Úkolem pověřených institucí je nepřetržitě analyzovat bezpečnostní situaci romských komunit, posoudit rizika a přijmout opatření na jejich účinnou eliminaci. Při zajišťování bezpečnosti Romů usiluje ČR o aktivní podporu bezkonfliktního a tolerantního multikulturního soužití. K tomuto postupu zavazují vládu ČR úmluvy světových organizací,  právní dokumenty a směrnice.[31]

 

11.3. Na zajištění bezpečnosti Romů se aktivně podílí Ministerstvo vnitra a Policie ČR. Policie ČR klade důraz na důsledné odhalování a postihování projevů xenofobie, rasismu a extremismu. Činnost příslušníků Policie ČR na úseku boje proti extremistické kriminalitě je upravena Závazným pokynem policejního prezidenta č. 100/2002.

11.4. Občanská sdružení hlásající rasovou nenávist lze podle ustanovení § 12 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, rozpustit. Tento postup byl v roce 2000 uplatněn proti neonacistickému seskupení Národní aliance a v roce 2002 proti občanskému sdružení Republikánská mládež. Rovněž postup Policie ČR proti kolektivním vystoupením přívrženců pravicově extremistického hnutí skinheads se zlepšil. O aktivitách Policie ČR pravidelně informuje Zpráva o problematice extremismu na území České republiky, od roku 2004 Informace o problematice extremismu na území ČR, která je konsensuálním výstupem orgánů státní správy a veřejnosti je přístupná na webových stránkách Ministerstva vnitra. Na základě usnesení vlády č. 903 ze dne 12. září 2001 ke Zprávě o problematice extremismu na území České republiky v roce 2000 byla zřízena meziresortní Komise pro boj s extremismem, rasismem a xenofobií, která je poradním orgánem ministra vnitra.

11.5. Pro efektivnější řešení rizikových jevů uvnitř romských komunit podporuje vláda ČR systémový přístup Policie ČR ve vztahu k Romům a programy a aktivity zaměřené na prevenci kriminality a eliminaci sociálně patologických jevů na místní úrovni. Východiskem těchto aktivit jsou základní koncepční a programové vládní dokumenty Strategie prevence kriminality na léta 2004 – 2007 (dále jen Strategie prevence) a Národní strategie pro práci Policie ČR ve vztahu k národnostním a etnickým menšinám (dále jen Národní strategie).

 

11.6. Určitým posunem v přístupu Policie ČR vůči menšinám je ustavení styčných důstojníků pro menšiny, kteří působí od února roku 2005 při všech krajských policejních správách. Úkolem těchto styčných důstojníků je především poskytování pomoci příslušníkům menšin při řešení konkrétních problémů spojených s životem minority, spadajících do zákonné působnosti Policie ČR a spolupráce se zástupci samosprávy, státní správy a nevládních organizací. Nesou také zodpovědnost za realizaci Plánu činnosti příslušné krajské správy Policie ČR ve vztahu k menšinám, na jehož formulaci se zásadním způsobem podílejí.

 

11.7. Ve vztahu k Romům podporuje Ministerstvo vnitra a Policie ČR zejména programy prevence kriminality na místní úrovni, program Partnerství, zavádění mechanismu asistenta Policie ČR a další projekty sledující výše zmíněné cíle. Ministerstvo vnitra a Policie ČR hodlá vytvářet podmínky pro rozšiřování těchto aktivit do dalších regionů. Velký důraz bude klást na další rozvoj komunikace a spolupráce s těmi členy romských komunit, kteří projeví aktivní zájem o spolupráci na těchto programech a projektech.

 

11.8. Součástí preventivních opatření, je, v souvislosti s násilím na romských ženách ve formě rozšířeného násilí v rodině a obchodování se ženami, rozvoj  programů na potírání domácího násilí v romských komunitách a dostupnost informací pro oběti domácího násilí a obchodování se ženami v romských komunitách. Důležitým prvkem těchto opatření jsou také metodologie pro orgány činné v trestním řízení ohledně zacházení s těmito oběťmi a s oběťmi obchodování se ženami.

 

11.9. Základním předpokladem pro úspěšnou implementaci preventivních opatření ve vztahu k národnostním a etnickým menšinám je důsledné potírání všech forem diskriminace v policejní práci. Ministerstvo vnitra a Policie ČR zintenzivní nábor příslušníků menšin k Policii ČR, přičemž využijí vhodných prostředků k propagaci své zaměstnanecké politiky vůči příslušníkům minoritních skupin, a zavedou systém kontroly chování policistů v rámci základní odborné přípravy s ohledem na případné xenofobní a rasistické projevy. Je nezbytně nutné, aby Inspekce Ministerstva vnitra důsledně vyšetřovala a potírala nezákonné postupy členů policejního sboru vůči Romům.

11.10. Klíčovou součástí úsilí o omezení bagatelizace trestných činů je školení příslušných pracovníků, zejména policistů. Osoby připravující se na práci policisty školeny jsou, proces výchovy k lidským právům a interkulturní výchově vyžaduje další pozornost. Školení musí být spojeno s přidělením dostatečných finančních prostředků na jeho realizaci. Do budoucna je nutné usilovat o zapojení nepolicejních odborníků, zástupců akademické obce i občanské společnosti do procesu vzdělávání policistů. Tento bod se týká nejen výchovy proti rasismu a k toleranci, ale i lidských práv obecně.

11.11. Pozitivním krokem je spolupráce Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity s Ministerstvem vnitra při vytváření funkce asistentů policie z romské minority, tak jak je definována v Národní strategii pro práci policie ve vztahu k národnostním a etnickým menšinám v ČR. Asistenti policie z řad romských komunit mají posílit vzájemnou důvěru mezi Policií ČR a romskou komunitou[32]. Ministerstvo vnitra předpokládá rozšíření projektu do dalších rizikových lokalit s významným zastoupením romské populace, případně s výskytem sociálně vyloučených komunit. Funkce asistenta policie bude využívána jako doplněk mechanismu styčných důstojníků pro problematiku menšin.

11.12. Jako hodnotící mechanismy efektivity zaváděných opatření budou využívána sociologická šetření zaměřená na vztah Policie ČR a národnostních a etnických menšin, pravidelné hodnotící zprávy o průběžné implementaci programových dokumentů (Strategie prevence, Národní strategie) a pravidelně předkládaná Informace o problematice extremismu na území ČR.[33]

 

12. Podpora rozvoje romského jazyka, a kultury, podpora vědeckého bádání

 

12.1. Romskému jazyku a romské kultuře musí být věnována odpovídající odborná pozornost. Předním úkolem při rozvoji romské kultury je výzkum a podpora aktivního rozvoje kultury a jazyka. Pod vlivem postupující jazykové a kulturní asimilace zejména mladé generaci Romů hrozí reálné nebezpečí ztráty kulturních tradic, lidové slovesnosti i jazyka samotného. Pro udržení a aktivní rozvoj romské kultury a jazyka se doporučuje pokračovat ve vypisování grantů na projekty sběru lidové slovesnosti. Trvá zájem o pořádání regionálních a celostátních akcí na podporu a propagaci romského jazyka a kultury, ať již hudebních, literárních či divadelních.

12.2. Předním odborným pracovištěm v oblasti romské kultury a jazyka je seminář romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je jediným pracovištěm v České republice, které připravuje odborníky-romisty v komplexním magisterském programu. Jejich počet je vzhledem k aktuální i výhledové potřebě plně vzdělaných odborníků zcela nedostačující. Zatím byl jazykový obor otevřen pouze třikrát, v letech 1991, 1996 a 2002; v roce 2003 se poprvé otevřel také v bakalářském programu. Romistika na Filozofické fakultě UK je pouze seminářem Indologického ústavu a potýká se s naprosto nedostatečnými finančními a prostorovými podmínkami pro výuku i odbornou činnost; náklady jsou hrazeny z různých grantů[34]. Významnou vzdělávací a ediční činností přispívá k poznání romské historie a kultury také program romského vzdělávání Univerzity Palackého v Olomouci. Světově ojedinělá instituce dokumentující dějiny a hmotnou i duchovní kulturu Romů  působí v Brně - Muzeum romské kultury. Vedle  terénních výzkumů a budování sbírkových  kolekcí působí jako centrum multikulturní výchovy. Vydává odbornou romistickou literaturu. Pořádá kurzy romštiny pro veřejnost.

12.3. V souladu s Nařízením vlády č. 98/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace příslušníků romské komunity, je od roku 2002 Ministerstvo kultury poskytovatelem státních dotací na činnost redakcí romských národnostních periodik.

12.4. Nedílnou součástí rozvoje romské kultury a jazyka je i výzkumná činnost etnografická (tradice, folklór) a lingvistická (včetně dialektologických studií). Pro kvalifikované vytváření politiky romské integrace je ovšem nanejvýš potřebný také výzkum v širším smyslu, tj. kulturně-antropologický a sociologický výzkum dynamiky vnitřního vývoje romských komunit i jejich interakcí s majoritní společností. Mezi priority takového výzkumu patří zejména vztahy a zkušenosti Romů s postoji majority, poznání mechanismů sociální exkluze, rozvoj metod sociální práce, demografický vývoj a sociální mobilita. Vláda a příslušné orgány státní správy by proto měly hledat efektivní formy podpory i pro financování těchto výzkumů dalšími akademickými pracovišti (mimo již uvedená), včetně univerzit, výzkumnými a odbornými pracovišti a také kvalifikovanými nestátním neziskovými organizacemi a dalšími subjekty.[35]

 

13. Závěry

 

13.1. Předkládaná Koncepce romské integrace nemění zásadní východiska dosavadního přístupu vlády. Nabízí aktualizaci priorit a konkrétních postupů a nová řešení. Součástí této aktualizace je také položení důrazu, v rámci schválených priorit, na ty, kde se na rozdíl od jiných nepodařilo docílit obratu, tj. zlepšení sociální úrovně příslušníků romských komunit, zejména snížení jejich nezaměstnanosti, zlepšení bytové situace a následně zdravotní situace a předcházení sociálnímu vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho důsledků. Zdůraznění této aktuální potřeby není návratem k asimilačním politikám, jak je někdy tento důraz na integraci v sociální a ekonomické sféře nesprávně interpretován. Koncepce naopak respekt k romské kultuře podtrhává i tím, že nově navrhuje, aby bylo za vládní přístup explicitně označeno i to, co je v praxi již realizováno – tj. zohlednění skutečnosti, že na rozdíl od příslušníků jiných národnostních menšin žijících na území České republiky se romská národnostní menšina nemůže ve svých snahách o uchování a rozvoj vlastního jazyka a kultury opřít o existenci institucí v mateřské zemi. Příkladem tohoto přístupu je podpora, kterou vláda v uplynulých letech poskytovala Muzeu romské kultury v Brně jako instituci, jež má zásadní význam pro uchování kulturního dědictví Romů, a to nejen těch, kteří žijí v České republice. Jiným významným příkladem je podpora romského festivalu Khamoro.

13.2. Předkládaná Koncepce je otevřena k celospolečenské diskusi. Jak bylo uvedeno, je zpracována pro střednědobé období tří let, ale s tím, že v případě potřeby bude aktualizována dříve. Předseda Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity bude každoročně vládě, Radě vlády ČR pro záležitosti romské komunity a široké veřejnosti předkládat Zprávu o stavu romských komunit v České republice a Informace o plnění Koncepce romské integrace a prováděcích usnesení. Případnou potřebu dřívější aktualizace Koncepce budou tyto dokumenty signalizovat.

13.3. Z Koncepce vyplývá potřeba pokračování a dalšího rozvoje již existujících - nesporně úspěšných a i v zahraničí kladně hodnocených - programů, především programu Podpora romských žáků středních škol a programu Terénní sociální práce ve vyloučených romských komunitách. Pokračovat nepochybně bude i zahájený proces tvorby multikulturních výukových programů pro všechny typy škol. Trvalou potřebou zůstává systematičtější a plošnější vytváření přípravných ročníků a funkcí asistentů pedagoga na školách s romskými žáky.

13.4. Další programy s celostátní působností jsou realizovány příslušnými resorty (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy; Ministerstvo práce a sociálních věcí; Ministerstvo kultury) v souladu s Nařízením vlády č. 98/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace příslušníků romské komunity. Ve fázi realizace se ocitají i programy, které nejsou specificky zaměřeny na romskou komunitu, ale poskytují prostor pro řešení jejích problémů (např. program podporovaného bydlení).

13.5. Přijetím Národního akčního plánu sociálního začleňování na léta 2004 – 2006 si vláda klade za cíl zmírňování sociální exkluze v romských komunitách. Protože probíhající procesy sociálního vylučování se doposud nepodařilo účinně ovlivnit, je této prioritě v následujících letech nutné věnovat maximální pozornost a úsilí. Při naplňování tohoto cíle vláda klade důraz na co největší podporu aktivace samotných příslušníků romských komunit oproti pasivnímu přijímání pomoci.

13.6. Jako klíčový úkol pro následující období se jeví vytvoření nástroje (či nástrojů) státní politiky pro spolupráci se samosprávami, jehož cílem by bylo řešit jednotlivé aspekty sociálního vyloučení – od sociální péče v úzkém slova smyslu přes problémy s bydlením, přístupem k výdělečné činnosti a vzděláváním – flexibilně a souběžně, tj. přes hranice resortních působností. Tento úkol nabyl na naléhavosti v souvislosti s reformou veřejné správy a vstupem ČR do EU, ale dosud se nepodařilo navrhnout schůdné a efektivní řešení.

13.7. V souvislosti s možností čerpání finančních prostředků z Evropských strukturálních fondů a dalších fondů  a programů Evropské unie na sociální začleňování romských komunit se ukazuje jako nezbytné provedení celkového vyhodnocení současné dotační politiky státu v této oblasti a absorpční kapacity českých nestátních neziskových organizací aktivních v tomto segmentu, na jehož základě lze přijmout taková opatření, která zefektivní vynakládané finanční prostředky ze státního rozpočtu a evropských fondů. Přitom je možné navázat na již provedené dílčí studie. Žádoucí je rovněž intenzivnější a účinnější zprostředkování informací potenciálním žadatelům, kteří realizují programy týkající se integrace romské komunity, o možnostech čerpání z těchto prostředků, což bude zvláště aktuální vzhledem k modifikaci některých fondů a programů EU od roku 2007.

13.8. Větší pozornost musí být v následujícím období věnována i potřebám romských žen, které čelí znevýhodnění jednak v důsledku přetrvávající společenské nerovnosti mezi muži a ženami, jednak z důvodů etnických. Na potřeby této cílové skupiny je nutno brát ohled ve vztahu k výkonu sociálních práv, se zvláštním zřetelem na práva přístupu k zaměstnání a povolání, dále ve vztahu k právům sexuálním a reprodukčním a v neposlední řadě ve vztahu k násilí páchanému na této skupině, zejména násilí v rodině a obchodování s příslušnicemi této skupiny.

13.9. Nesporný význam má i provádění dlouhodobých sociologických výzkumů týkajících se romské problematiky a rozvoj bádání o romské problematice ve všech relevantních sférách společenského života. Je žádoucí docílit užšího spojení a spolupráce mezi výzkumem a tvorbou politik a praktických opatření, což je trend, který se některá ministerstva – v oblasti romské i jiné – již pokoušejí aplikovat. V tomto ohledu je možné hledat poučení také v Evropské unii, kde jsou příprava a realizace politik, například v oblasti antidiskriminační, vždy doprovázeny prováděním nezávislých výzkumů, které mapují možnosti realizace politik a následně hodnotí jejich implementaci.

 



[1]              Dále jen Rada pro lidská práva (zřízena usnesením vlády ze dne 9. prosince 1998 č. 809)

[2]              Rada byla zřízena v souladu s § 6 odst. 3 zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů.

[3]              Nový Statut Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity schválen usnesením vlády č. 100 ze dne 28. ledna 2004 (dříve Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity).

[4]              Usnesení vlády ČR ze dne 21. července 2004 č. 730

[5] Vztah Koncepce romské integrace a Národního akčního plánu sociálního začleňování není souběžný, ale vzájemně doplňující. Koncepce romské integrace specifikuje postupy sociálního začleňování, jak jsou obsaženy v Národním akčním plánu, do konkrétních opatření zaměřených na jednu ze zvláštních cílových skupin.

[6]              Dřívější každoroční aktualizace Koncepce romské integrace byla odůvodněna v období formování základních postojů vlády a ověřování jejich platnosti. V současné době se ale ukazuje, že každoroční aktualizace Koncepce není nezbytná a že má i své nevýhody, zejména co se týče adresátů jejich doporučení, pro které může být  obtížné orientovat se v častých dílčích změnách Koncepce.

[7]              V Memorandu se uvádí, že „pro urychlení integrace Romů do společnosti je třeba založit agenturu, jejímž cílem bude realizace programů směřujících k integraci příslušníků romských komunit a dále předcházení sociálnímu vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho důsledků s využitím strukturálních fondů EU.“

[8]              V Národním akčním plánu sociálního začleňování se uvádí, že „Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity jako poradní orgán však není a patrně ani nemůže být optimálně vybavena (působností, prostředky ani personálně) k tomu, aby byla partnerem samosprávám, jež mají být nabídkou služeb a zdrojů pozitivně motivovány k realizaci integračních řešení.“

[9]              Viz Analýza možností zintenzivnění a zefektivnění práce v zájmu předcházení sociálního vyloučení v romských  komunitách a odstraňování jeho důsledků prostřednictvím k tomu určené agentury. (Vláda vzala materiál na vědomí usnesením č. 1113 ze dne 13. listopadu 2002).

[10]             Podle údajů poskytnutých Ministerstvem financí ČR jednotlivá ministerstva vynakládají na dotační programy zaměřené na integraci romských komunit přes 100 mil. Kč ročně. Tento údaj však nezahrnuje všechny finanční prostředky, které stát vynakládá na integraci romských komunit, ale pouze ty, které jsou vynakládány v rámci dotačních řízení. Víc ve Zprávě o stavu romských komunit, Praha, Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity, 2004.

[11]             Ivana Šimíková, Pavel Navrátil, Jiří Winkler: Hodnocení programů zaměřených na snižování rizika sociálního vyloučení romské komunity, Praha, VÚPSV – Výzkumné centrum Brno, 2003, s. 53.

[12]             Iniciativy Společenství jsou zvláštní programy zřízené Evropskou unií k řešení specifických problémů, dotýkajících se celého území EU, které doplňují jiné programy. V rámci Iniciativy EQUAL podpořila EU v letech 2000-2004 celkem 45 projektů, které se týkaly také Romů (v celé EU).

[13]             Kancelář Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity zde hraje neocenitelnou koordinační úlohu mezi zástupci občanské společnosti, zástupci měst a obcí a jinými aktéry a relevantními institucemi na centrální úrovni.

[14]             Usnesení vlády ze dne 16. června 2004, č. 607 ukládá v bodu IV.5 d) navrhnout novelizaci, „jež podrobněji upraví působnost krajských úřadu a obecních úřadů s rozšířenou působností na úseku integrace příslušníků romských komunit do společnosti, včetně metodického výkonu státní správy v této oblasti.“

[15]             Pojem „vyrovnávací postupy“ je širší než např. pojem „pozitivní akce“ či „afirmativní akce“, jak je známe např. z  USA. Tento pojem zahrnuje jak užší cílená podpůrná opatření, jako je např. program podpory pro romské žáky středních škol, kde při účasti v daném programu je příslušnost k romské komunitě klíčovým znakem, tak širší vzdělávací a sociální programy, jako je např. Koncepce včasné péče o děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí, které podporují sociální začlenění. V některých oblastech, např. bydlení, sociální dávky a péče je ale přiměřenější mluvit o sociálních opatřeních. Pojem „vyrovnávací postup“ spíše indikuje narovnávání šancí a příležitostí na pomyslné startovací čáře než zmírňování dopadů znevýhodnění. Mají-li vyrovnávací postupy povahu relativního zvýhodnění příslušníků určité skupiny, neměly by být uplatňovány déle, než je nezbytné pro dosažení jejich cílů.

[16]             Zpráva o návrhu postupu ke zjišťování statistického zastoupení příslušníků romských komunit ve školách, v evidenci úřadů práce a jiných institucích, Praha, Český statistický úřad, 2003.

[17]             Významným krokem v tomto směru byla konference EU European Conference on Data to Promote Equality konaná v Helsinkách 9.-10. prosince 2004, zorganizovaná v rámci Akčního programu společenství pro boj s diskriminací. Důvodem zorganizování konference byla mimo jiné skutečnost, že v této oblasti existují mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie propastné rozdíly, s tím, že co je v jedné zemi považováno za běžné a prospěšné opatření, je v jiné zemi vnímáno jako porušení základních ústavních principů. Na základě zadání Evropské komise byly také zpracovány dvě odborné studie týkající se stávající praxe zemí EU při sběru statistických dat vztahujících se k diskriminaci a o možnostech dalšího společného postupu v rámci Evropské unie. Studie autorů Niklase Reutera, Timo Makkonena a Olli Oosi (2004) Study on data collection to measure the extent and impact of discrimination in Europe mimo jiné uvádí, že ze zkoumaných 13 zemí bývalé evropské patnáctky (mimo Španělsko a Itálii) jedinou zemí, která ve sčítáních lidu nebo v registrech obyvatelstva zjišťuje či uvádí „rasu nebo etnicitu“, je Velká Británie. Vedle toho Irsko zjišťuje příslušnost ke komunitě „travelleru“.

[18]             Council of European Union. Joint Report by the Commission and the Council on social inclusion. Brussels, 5 March 2004, 7101/04 s.8.

[19]             „Výzkum interetnických vztahů“ provedený v rámci projektu Phare v roce 2000 na vzorku 947 respondentů Fakultou sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně. Výsledky výzkumu byly publikovány v knize Navrátil, Pavel a kol. (2003) Romové v české společnosti. Praha: Portál. Zpráva z výzkumu viz též www.clovekvtisni.cz, www.fss.muni.cz .

Mezinárodní srovnávací výzkum „Human Development of Roma Community in Central and Eastern Europe“, provedený na přelomu roku 2001/2002, v České republice  na vzorku 1000 respondentů, zaštítěný International Labour Organization a United Nations Development Programme a v České republice koordinovaný prof. Tomášem Sirovátkou z Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně. Zpráva z výzkumu viz www.undp.sk.

 

[20]             Viz Analýza možností zintenzivnění a zefektivnění práce v zájmu předcházení sociálního vyloučení v romských  komunitách a odstraňování jeho důsledků prostřednictvím k tomu určené agentury. (Vláda vzala materiál na vědomí usnesením č. 1113 ze dne 13. listopadu 2002).

[21]             V roce 2005 jsou finanční prostředky v tomto programu poskytovány formou dotací, lze ale uvažovat i o jiné formě, která by nejlépe odpovídala povaze a účelu poskytnutých prostředků (např. veřejná zakázka).

[22] První „romské pedagogické asistenty“ zavedly nevládní organizace Nová škola a Společenství Romů na Moravě. Od 1. září 1997 do 30. června 2000 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zavádění vychovatelů – asistentů učitele, jakož i vytváření přípravných tříd, experimentálně ověřovalo. Po vyhodnocení experimentu jako úspěšného jsou tyto třídy a funkce zřizovány na základě Metodického pokynu MŠMT č.j. 25484/200-22.

[23] K 31. prosinci 2004 jich bylo 126 s celkovým počtem žáků 1779. V roce 2003 pracovalo ve školských zařízeních – především v přípravných a prvních třídách základních a zvláštních škol celkem 332 vychovatelů - asistentů učitele v následujícím roce nastoupilo do škol 52 dalších. 

[24] Neuspokojivý stav romského vzdělání se týká mj. závazků plynoucích z Úmluvy o právech dítěte, Mezinárodního paktu o právech sociálních, hospodářských a kulturních, jakož i Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace, a bývá pravidelně předmětem kritiky příslušných výborů.

[25] Takové školy jsou např. v Chánově (Most), v Předlicích (Ústí nad Labem), v Ostravě-Přívoze, v Praze 3     a v dalších místech.

[26] Bod II. 1 b) usnesení vlády ze dne 7. listopadu 2001 č. 1145.

[27] Celkem bylo v roce 2000 podpořeno asi 900 žádostí, v roce 2001 již 1531, v roce 2002 bylo uspokojeno přibližně 2500 žádostí , v roce 2003 bylo uspokojeno 2577 žádostí a v roce 2004 2314 žádostí.

[28] Informace o podpoře studia romských studentů byla vládě předložena 3. listopadu 2004 (č.j. 1424/04).

[29]             Podoby sociálního bydlení jsou v zahraničí různé. Přesto můžeme pojem sociální bydlení vymezit v obecnější rovině. Např. podle M. Harloe lze pod širší pojem sociálních opatření v oblasti bydlení (tj. sociálního bydlení) zahrnout opatření dvojího druhu: 1) veřejnou (státní) podporu tržních forem bydlení (podpora nabytí vlastnického bydlení, podpora možnosti zapojení se do tržního tj. soukromého nájemního bydlení) a 2) sociální nájemní bydlení. Sociální nájemní bydlení má tři charakteristické rysy: 1. Je poskytováno majiteli za cenu, která není v zásadě stanovena s ohledem na dosažení zisku. Tito majitelé jsou obvykle právně omezeni na poskytování neziskového bydlení nebo je jejich zisk limitován. 2. Sociální bydlení je přidělováno administrativním způsobem podle určité představy „potřebnosti“, přestože nemusí být nutně předělováno těm, kteří jsou v objektivně nejhorší situaci. Schopnost platit nájem je důležitá, není však zpravidla určujícím kritériem přidělení bytu. 3. Kvantita a kvalita a podmínky poskytování tohoto typu bydlení jsou mnohem více a bezprostředněji ovlivněny politickým rozhodnutím nežli tržními silami.

Harloe, M. (1995). The People's home. Social rented housing in Europe and in America. Oxford: Blackwell.

[30]             Program výstavby podporovaných bytů, Program na podporu výstavby nájemních bytů pro nízkopříjmové osoby.

[31]             Jedná se především o Program činnosti světové konference OSN proti rasismu pro rok 2002, Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace (OSN, 1965), Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin (Rada Evropy, 1995) a související zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, směrnici 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se provádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na rasový či etnický původ, Listinu základních práv a svobod, hl. III., Práva národnostních a etnických menšin atd.

[32]             V roce 2003 se uskutečnil pilotní projekt boje proti lichvě v romské komunitě v Ostravě. Dvě romské policejní asistentky zaměstnané v o.s. Vzájemné soužití se významně podílely na práci policie v boji proti lichvě a pomáhaly obětem lichvy v romské komunitě. V roce 2004 byl odstartován druhý projekt tohoto druhu v Chebu, kde dvě terénní sociální pracovnice zaměstnané na MěÚ Cheb polovinu své pracovní náplně věnují spolupráci s policií.

[33]             Vývoj situace v oblasti boje proti extremismu byl od roku 1998 popisován v periodických vládních zprávách ( pod názvem Zpráva o problematice extremismu na území ČR), které podávaly detailní informaci o české extremistické scéně, trestné činnosti s extremistickým podtextem a o aktivitách celé státní správy v dané oblasti za uplynulý rok. Na ně od roku 2004 kontinuálně navazuje Informace o problematice extremismu na území České republiky, která je samostatnou přílohou Zprávy o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti.

[34]             V letech 2000-2002 též z položky Podpora projektů romské integrace kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu, jejíž využití doporučovala Rada vlády pro záležitosti romské komunity.

[35]             V uplynulých letech se na takovém výzkumu významně podílely např. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, Fakulta humanitních studií Západočeské univerzity v Plzni, Etnografický ústav Akademie věd České republiky, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí – centrum Brno a z nestátních subjektů např. Člověk v tísni, o. p. s., Poradna pro občanství, občanská a lidská práva a pražská kancelář Mezinárodní organizace pro migraci, sdružení Socioklub. Tento výzkum významně v některých případech podpořila i některá ministerstva, např. Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo vnitra.

 

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter