Rada vlády pro záležitosti romské menšiny

 
 
Výsledky terénního šetření

 

Výsledky terénního šetření v České republice

 

 

Navštívená lokalita

Počet zjištěných případů migrace

NEAZYLOVÁ MIGRACE

 

Ondřejovice u Jeseníku

1

Černěves u Roudnice

1

Praha – Karlín

1

Praha – Smíchov

2

Kladno

3

Ostrava

7

Most – Chánov

2

Choceň u Vysokého Mýta

3

Brodce u Mladé Boleslavi

1

Brno

2

Uherský Brod

1

Kostelec nad Orlicí

1

Krupka u Teplic

4

Bystřany u Teplic

1

Lysec u Teplic

1

Duchcov

1

Chodov

2

Cheb

2

Sokolov

1

Ovčáry u Kutné Hory

4

Ústí nad Labem

2 (migrace na Slovensko)

Děčín

2

 

Celkem 39 případů

AZYLOVÁ MIGRACE

 

AZ Červený újezd

2

AZ Bruntál

6

AZ Vyšné Lhoty

4

AZ Zastávka u Brna

2

 

Celkem 14 případů

 

Celkový počet zjištěných případů: 53

 

 

 

 

Typy migrace /rodinná x individuální, azylová x neazylová/

 

Rodinná neazylová

Rodinná azylová

Individuální neazylová

Individuální azylová

18

14

23

1

 

 

 

 

Výchozí lokality migrace

 

Migrace ze města

Migrace z venkova (převážně romské osady)

29

24

 

 

 

 

Startovací faktory migrace

 

 

 

Neazylová migrace

Azylová migrace

Úžera

1

2

Úžera spojená se ztrátou bydlení

0

4

Ztráta bydlení

8

4

Domácí násilí

2

1

Diskriminace

0

3

Návrat do Čech

9

1

Příchod za rodinou / nalezení partnera

14

0

Pracovní migrace

5

0

Snížení dávek

0

0

Perspektiva kvalitnějšího života

2

0

 

 

Strukturovaný soupis jednotlivých případů

 

Případ 1:

 

typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

startovací faktor: úžera

 

Rodina K. (hosté) u rodiny D. (hostitelé):

Hosté: otec Fridrich K. (56) s manželkou Zdenou K. (54;  rozená D.), jejich synové František K., Rudolf K. a Roman K. s družkou Márií K. + jejich sestřenice Zuzana D. s 5 dětmi (z toho 1 těhotná dcera)

 

Hostitelé: pan Gejza D. (56), bratr paní Zdeny K., s manželkou; pan Gejza D. je otcem Zuzany D.

 

1.1. typ domovské lokality

 

a) region – Spišská Nová Ves, východní Slovensko

b) typ lokality – romská osada, 5 chyžek v extraviláně vesnice Hrásť nad Hornádom poblíž Krompach, celkem 10 rodin – 1 fajta

c) kvalita bydlení – údajně múrované domy s elektřinou a vodou (doplnit: slovenská sekce)

 

1.2. příčiny odchodu

 

Jednoznačně hlavním startovacím faktorem odchodu rodiny K. z domovské osady byl útěk před úžerou. Úžerníky jsou členové rodiny (V)Sivákových z Krompach. Organizátoři úžery žijí nyní v ČR (Prostějov?). Odtud dojíždějí do SR vymáhat pohledávky. K tomu využívají svých příbuzných ve městě Krompachy a údajně k témuž účelu najímají též Romy mimo rodinu.

Při vymáhání dluhů (+ 100% úrok/měsíc) opakovaně docházelo k fyzickému napadání věřitelů, ničení zařízení domácnosti a hrubému slovnímu vyhrožování. Zadlužená rodina utekla do Čech poprvé již před 2 lety (první pobyt v ČR trval cca 3 měsíce), po návratu se nemohli uchýlit k příbuzným v jiných vesnicích nedaleko Krompach, neboť by tím příbuzným způsobili problémy. Proběhla dohoda s úžerníky na splácení po částech, od dohody ale úžerníci časem odstoupili a požadovali splacení celé částky jednorázově (řádově šlo o desítky tisíc korun).

Napětí se stupňovalo, (V)Sivákovci vyhrožovali rodině K., že v případě nezaplacení dluhu znásilní ženy a mladé dívky odvlečou a přinutí k prostituci v ČR (Teplice). Proto část rodiny opět odešla do ČR. Část rodiny (včetně dětí!) zůstala na Slovensku, kde údajně ze strachu před úžerníky přespává pohromadě v jediném stavení v Hrástě. Rodiče se bojí posílat děti do školy, protože jim je vyhrožováno a jsou napadány.

 

2.1. typ cílové lokality

 

a/ region – Jesenicko, severní Morava

b/ typ lokality – hornatá lokalita s vysokou nezaměstnaností, přímo v Jeseníku nepříliš početná komunita Romů, nyní vystěhovávaná starostou do Sázavy  

c/ kvalita bydlení – rodina pana D. je v nájmu v nádražním domku stranou vesnice, migranti obývají část domku svých příbuzných + garáž i kůlnu – celkem ze SR přišlo 13 lidí

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality

 

V cílové lokalitě žijí blízcí příbuzní (hlava rodiny pan D. je bratr paní K. a otec paní Zuzany D.) původem z Hrásťě, kteří se do Čech přistěhovali v roce 1992. Získali zde skrze zaměstnání u ČD drážní dům, kde jsou dodnes v nájmu. Nyní pan D. v předčasném důchodu, zbytek rodiny bez zaměstnání. Zde se migranti zdržovali i při první návštěvě v ČR. Podruhé (nyní) přišli cca 25.května 2003. Podmínky bydlení slovenských migrantů jsou výrazně provizorní (z nedostatku místa nyní jedna z rodin obývá přilehlou garáž, další přespávají v kůlně). 

Migranti se zde chtějí usadit, jejich v ČR žijící příbuzní  zamýšlejí zde koupit dům poblíž, kde chtějí část rodiny ze SR ubytovat coby nájemníky. Za tímto účelem pan D. nyní vyřizuje půjčku. Okolnosti jsou nejasné. Při naší návštěvě absentovali muži – otec, 2 synové a zeť. Všichni se vydali do Prahy hledat zaměstnání (na černo), a to přes sestru pana Fridricha K., tam žijící (Monika H.), která má údajně vlastnit jakýsi hotel (ubytovna?) na Černém Mostě. Údajně mají už práci.

Další příbuzní rodiny K. žijí v Šumperku (migranti je zatím nekontaktovali).

Podle vlastních slov se poprvé vrátili na Slovensko z toho důvodu, že v Čechách nenašli práci. Mají zprávy (příbuzenstvo, jiní Romové), že nyní je v ČR více pracovních příležitostí, nežli před dvěma lety, a tak doufají, že už se nebudou muset vrátit. Nevyznají se v českých zákonech, informace ohledně nabývání občanství, žádosti o azyl atp. jsou jim neznámé. Občanství by nicméně rádi získali. Paní Zdena K. už české občanství měla (narozena v Brně, po rozdělení Československa ho získala automaticky), ovšem jelikož bydlela na Slovensku, nedostávala dávky. A tak si zažádala o občanství slovenské. Nyní tohoto kroku lituje.

 

Rodina doufá, že se mužům podaří najít stabilnější práci a ubytování. V tom okamžiku by přicestoval zbytek rodiny (družky bratrů a jejich děti).

 

Druhá návštěva lokality (po cca 14 dnech od první):

 

Při druhé návštěvě objeven Robert H. (26 let), druh dcery pana D. (2 děti) a slovenský občan. V místě žije už 8 let. Živí se převážně prací „na černo“. Pracoval také na smlouvu coby kopáč u romského podnikatele z vesnice O.: má kartu pojištěnce.

 

Muži, kteří v době naší první návštěvy pobývali v Praze za účelem hledání práce, se vrátili zpět do vesnice O. Práci nenašli. Během naší druhé návštěvy byli synové pana K. právě na Slovensku podívat se za manželkami a dětmi s tím, že se mají vrátit do O.

 

Výše zmiňovaná těhotná vnučka pana G.D. mezi naší první a druhou návštěvou porodila dceru. Za porod v české nemocnici zatím nezaplatili, ale obávají se, že budou muset. 

 

Případ 2:

 

typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

startovací faktor: odchod za blízkými příbuznými do ČR  

 

Rodina K.

 

Pan Július K. (56) s manželkou Erikou K.(52, rozená Balogová)

+ matka (96), syn (33) s manželkou (32) a dětmi (12,4)……..nyní v Belgii

 

1.1.  typ domovské lokality

a)      region: Košice, východní Slovensko

b)      typ lokality: sídliště, smíšené Romové a gádžové

c)      kvalita bydlení: vybavený panelákový byt v osobním vlastnictví

 

1.2.  příčiny odchodu

„Příbuzní na Slovensku umřeli, co tam budeme dělat?“ + malé dávky + skinheadi (nemají ale zkušenost s napadením)

 

2.1. typ cílové lokality

a)      region: Roudnicko, severní Čechy

b)      typ lokality: čistě gádžovská vesnice; zemědělství

c)      kvalita bydlení: zděné vesnické domy

 

2.2.    kritéria výběru cílové lokality 

 

Paní K. má rodinu v nedaleké obci. K těmto příbuzným také nejprve přišli (červen 2002) s tím, že se pokusí sehnat vlastní bydlení a začnou nový život. To se jim podařilo velice záhy, koupili domek (opravdu mají kupní smlouvu, i když nejsou českými občany) ve vesnici Č.. To se obešlo bez jakýchkoli výhrad vesničanů. Stále však nemají trvalý pobyt. Situace se zkomplikovala srpnovými povodněmi, jimiž byl domek postižen. Zimu tak strávili na Slovensku u dcery, nyní dům s pomocí ČvT opravují. Původně jich přišlo 7 (viz.záhlaví), ale část rodiny (matka pana K. a jeho syn s rodinou) se po povodních rozhodla přečkat, než bude domek opraven a přistaven přístavek, v Belgii, kde již nějakou dobu dlí v azylové proceduře druhý syn s manželkou a dětmi (ten by se měl vrátit na Slovensko). V Belgii žije i jedna dcera, jež se tam provdala za Belgičana.

 

Vyřizují si papíry ve věci žádosti o změnu občanství (pro sebe i syna s rodinou).

 

Pan K. se narodil v Čechách, kde má i rodinu. Mládí prožil v Chomutově, Ostravě a Uničově. Paní K. pochází z Drienovské Nové Vsi, vesničky nedaleko Košic. Manželé se poznali tak, že sestra pana K. si  vzala bratra paní K. Od 19-ti let tak žil pan K. na Slovensku (Košice). Po rozdělení měl automaticky občanství české (narozen v Čechách), teprve roku 2000 si ho změnil na slovenské, aby mohl prodat byt, ve kterém žil. Tak získal i peníze na koupi zmiňovaného domku v Černěvsi.

 

Pan K. pobírá poloviční ID, jeho žena nyní po odchodu ze Slovenska nic. Žijí tak z 2 000 Sk měsíčně. Tu a tam pošlou nějaký ten peníz příbuzní z Belgie. Práci zde oproti očekávání zatím nesehnal (ani vesničané nepotřebují pomoc na poli apod.), navíc má hlavně starosti s opravou domu poničeného záplavami. Paní se mezitím snaží vyběhat trvalý pobyt. Do Belgie nechtějí, když někam, tak zpátky na Slovensko. Paní se stýská po domově. 

 

Prvořadým úkolem je dnes pro Kováčovi rekonstrukce povodněmi poničeného domku.

 

Případ 3

 

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: návrat domů  + pracovní migrace

 

HAŇA

 

Host: paní Haňa (43)

Hostitel: syn Michal (23) s družkou

 

1.1  typ domovské lokality

a)      region: Medzilaborce, východní Slovensko

b)      typ lokality: sídliště ve městě, obyvatelé jak Romové tak gádžové

c)      kvalita bydlení: nájemní byt v dezolátním stavu, paní jej opravila na vlastní náklady

d)      míra migrace v lokalitě: údajně výrazná romská migrace do Západní Evropy, hlavně do Irska

 

1.3.  příčiny odchodu

 

Paní H. se narodila v Čechách, žila v Praze s manželem, dětmi a maminkou. Po rozvodu se v roce 1991 se vrátila na Slovensko, a to kvůli mamince, která tam chtěla umřít. Odevzdala byt v Praze a v Medzilaborcích opravila byt v dezolátním stavu. Ten nechala napsat na maminku, protože ona sama neměla slovenské občanství. To se jí podařilo získat až v roce 1997. Do té doby žila na Slovensku s českým občanstvím, jezdila do Prahy za kšeftama (pouliční prodej padělků značkového zboží), neboť na Slovensku práci nemohla najít („na Slovensku bída, malé dávky, drahé jídlo, nejsou pracovní příležitosti, ani na černo nejde vydělat, ještě tak chlapi něco, ale ženská nemá šanci“). Nakonec zdědila slovenské občanství po rodičích. Syn paní H. (české občanství-díky J.Steinerovi) se mezitím vrátil do Prahy, neboť se mu na Slovensku nelíbilo, byl zvyklý na Prahu.V roce 2001 maminka paní H. zemřela. Od té chvíle už paní H. na Slovensku nic nedrželo, 2 měsíce po úmrtí matky se vrátila do Prahy (duben 2001), bydlela 1 rok na ubytovně, když si syn opravil byt (bez smlouvy, Plzeňská 26, Smíchov), nastěhovala se k němu. Kromě syna a dcery vdané na Slovensku mají všechny děti české občanství (po otci).

 

2.1. typ cílové lokality

 

a)      region: Praha

b)      typ lokality: romská adresa Plzeňská 26, Smíchov; byty bez smlouvy, neplacení nájemného, hrozí brzké vystěhování; dům č.26 obydlen vícero rodinami z Medzilaborců a okolí, nejstarší generace přišla do Prahy už po konci války; vysoká nezaměstnanost, práce na černo (výkopové práce, brigády apod.)

c)      kvalita bydlení: malé byty přeplněné lidmi, částečně bez elektriky; fungující solidární síť (jedná se prakticky o velkorodinu obývající několik bytů; prolínání domácností)

d)      míra migrace: pendlování SR-ČR ne moc časté; hostitelské prostředí migrantů za prací

 

2.2 kritéria výběru cílové lokality

 

V lokalitě žije syn a další příbuzenstvo a známí, na Slovensku krom vdané dcery už nikdo. Důležitým faktorem je možnost výdělku. A paní H. je v tomto ohledu poměrně úspěšná. Má stálou černou práci. Nyní žádá o české občanství.

 

 

 

 

 

Případ 4

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: pracovní migrace

Pan Džusy (26)

 

1.1. Typ domovské lokality:

A/ region: Košický kraj

B/ typ lokality: městská lokalita

C/ kvalita bydlení: standardně vybavený rodinný dům

 

1.2  příčiny odchodu

 

Pochází ze Slovenska, konkrétně z Košic (Podsadovna, ulice Lomnická – ve městě normální dům mezi gádži), kde bydlel u matky. Odešel do ČR před dvěma lety kvůli nemožnosti na Slovensku získat práci. Strávil tam tři roky na pracáku. „Tam to prostě nešlo, tam Cigána nezaměstnaj.“ A tak odešel. S úžerníky neměl sám osobně problémy, ale „úžerníci tam jsou a hodně Cigánů jim dlužilo“. Postižení odjíždějí do Anglie a do Belgie, protože se bojí o svůj život.

 

2.1 Typ cílové lokality:

a/ region: Praha – Smíchov

b/ typ lokality: „romská adresa“ na Smíchově – činžovní dům zčásti na černo obývaný Romy

c/ kvalita bydlení: byl 2 + 1, který obývá celkem 9 lidí

 

2.2. Kritéria výběru cílové lokality

 

V Praze bydlí u strýce na Smíchově, kam šel, protože tu má rodinu. Jednoho dne se sebral a odjel ze Slovenska. Do Prahy přišel sám. Máma zůstala na Slovensku. On jí posílá peníze, když má. Někdy nemá a sám tady potřebuje. Pracuje na černo. „Brigády.“ Kope a tak podobně. „Jak se dá“. Měl tu přítelkyni (začal s ní chodit až tady), ale rozešel se s ní. Chce zůstat v Praze. „Co tam na Slovensku, tam je bída.“ Chtěl by trvalý pobyt a normálně v ČR začít žít.

 

Případ 5

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: rozpad rodiny + domácí násilí 

 

Paní E. H. (34)  + 3 děti v ČR, 3 děti na Slovensku po ústavech, nyní těhotná s druhem z ČR

 

 

1.1. typ domovské lokality

 

Region: Východní Slovensko - Trebišov

Typ lokality: sídliště - panelákový byt  

Kvalita bydlení: standard

 

1.2. příčiny odchodu

 

       Paní E.H. je původně česká Romka z Kladna. V roce 1989 odešla s manželem – slovenským Romem, který jezdil do Čech pracovat - do Trebišova k jeho rodině. Žili tam v sídlištním panelákovém bytě. Po rozdělení republiky získala paní H. – především kvůli sociálním dávkám - slovenské občanství. Z tohoto manželství má 5 dětí (1 žije s manželem na SR, 1 se sestrou v Anglii, 3 v dětských domovech + další dítě má se současným druhem + 1 s tímto druhem právě čeká.

       S manželem začaly problémy. Když jeho nezájem o rodinu a jeho problémy s alkoholem před třemi lety kulminovaly, sebrala paní všechny děti a odjela do Čech na Kladno za rodinou - bratrem a matkou (všichni další příbuzní jsou v Anglii). Právě matka dlouhodobě nabádala paní H. k návratu do Čech – „sama bych se k tomu nedonutila…“ (paní E.H.).  Sama jako důvod svého odchodu ze Slovenska uvádí neustále se zhoršující ekonomickou situaci rodiny a nemožnost vyjít s penězi při výchově 5 dětí. Viní ze zanedbání dětí manžela („nenosil domů peníze, pil a bil mě…“). Rodina údajně neměla problémy s bydlením: byt získali v osmdesátých letech, platili nájem, rodina manžela vypomáhala (jeho matka žije ve vesnici Hráň, kde má dům a hospodářství). 

 

2.1. typ cílové lokality

 

a/ region – Kladno, střední Čechy 

b/ typ lokality – „Masokombinát“ – činžák s  holobyty – vyloučená lokalita zcela mimo město

d/ kvalita bydlení – byt pro dvě rodiny, každá jeden pokoj, společná sociálka – „Mnohem horší než na Slovensku.“ (paní E.H.)

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality

 

      Paní E.H. začala žít na Kladně, matka jí z důchodu dávala peníze. Nejprve od sociálky dostala jednorázovou výpomoc ve formě potravinových poukázek, později ale na popud českých orgánů byly 3 děti poslány zpět na Slovensko, kde byly rozděleny po ústavech, k otci a příbuzným. Našla si na Kladně druha (nezaměstnaný, podpora + práce na černo a prodej šrotu), se kterým má jedno dítě (1,5 roku) a čeká další. Matka před rokem zemřela. Tím se radikálně zhoršila situace paní H. v Čechách. Nyní je odkázána na finančně nestabilního druha (občan ČR).  Paní se chce rozvést s manželem na Slovensku a vzít si současného druha v Čechách. Tímto aktem chce také získat české občanství. Manžel dělá problémy, nespolupracuje, odmítá zprostředkovat potřebné doklady. Paní potřebuje rodné listy dětí a oddací list. Pak chce podat žádost o rozvod. Dozvěděla se, že manžel si na Slovensku našel jinou ženu, teď doufá, že snad sám zažádá o rozvod, což by jí ulehčilo situaci.

 

Případ 6

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: návrat do ČR   

 

Jan (40) a Hana (40) T.

 

1.1. typ domovské lokality

 

Region: Východní Slovensko - Humenné 

Typ lokality: panelákový byt na sídlišti ve městě   

Kvalita bydlení: byt III. kategorie

 

1.2. příčiny odchodu

 

     Manželé T. pocházejí z Kladna. Údajně zhruba měsíc před rozdělením republiky museli odcestovat do Humenného starat se o na smrt nemocného otce pana T. Byt na Kladně přenechali sestře, krátký čas pobývali v Praze na ubytovně a pak se vydali na Slovensko. Tam si po rozdělení podali žádost o slovenské občanství – opět hlavně kvůli pobírání sociálních dávek - které také získali. „Chtěli jsme na Slovensku normálně žít a fungovat“. Před čtyřmi lety otec zemřel a manželé T. ztratili jakýkoli důvod na Slovensku zůstávat. „Chtěli jsme se vrátit zpět tam, kde jsme se narodili.“

 

2.1. typ cílové lokality

Region: ČR – Kladno

Typ lokality: sídliště Kladno – městský byt

Kvalita bydlení: 2 + 1 v činžovním domě, který jde do privatizace

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality

 

    Do Čech se vrátili tam, odkud přišli – na Kladno. Až po návratu plně pochopili, že s nimi bude jednáno jako s cizinci. Neměli kam jít ani kde bydlet. Naštěstí tu mají veškeré příbuzenstvo. Dlouhý čas žili v bytě sestry paní T. Mezitím třikrát zamítnuta jejich žádost o české občanství, mají toliko trvalý pobyt. Žijí z invalidního důchodu, který dostává pan T. Paní je po 3 infarktech, nemůže pracovat. Nyní mají velké problémy s bydlením: obecní dům, ve kterém mají byt, jde do privatizace. Majitel hrozí, že nájemníky (neplatiče) vystěhuje bez náhrady. Nemají plán, jak svou situaci řešit – čekají, že jim nakonec české občanství bude uděleno a tím se pro ně velká část problémů vyřeší.

 

Případ 7

 

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: návrat do Čech

 

Pan Robert F. (31)

 

1.1 typ domovské lokality 

Region: Východní Slovensko – město Michalovce  

Typ lokality: sídliště  - romská čtvrť města – sociálně vyloučená lokalita   

Kvalita bydlení: panelákový standard

 

1.2. příčiny odchodu

Pan Fedák se narodil na Kladně. Vychodil 4 třídy ZŠ. V jeho 11-ti letech se rodiče rozhodli k odchodu na Slovensko (pán neví přesně důvod, matka je ze Slovenska…), Roberta vzali s sebou. Cílovou lokalitou na Slovensku bylo sídliště Juh v Michalovcích. Během svého pobytu na Slovensku získal pan F. slovenské občanství (neví jestli „podepsal“ před nebo po rozdělení republiky). Na Slovensku se později  oženil, má tam dvě děti. Život v Michalovcích sám popisuje jako bezproblémový – „Měl jsem práci a rodinu“. Pravděpodobně v roce 1994 se rodiče rozhodli přestěhovat zpátky do Čech (problém v rodině?) a pan Fedák šel s nimi.

 

2.1. typ cílové lokality

a/ region: středočeský – Kladno

b/ typ bydlení: sociálně vyloučená lokalita ve města – nájemní rodinné domky

c/ kvalita bydlení: malý rodinný domek s elektřinou, voda společná.

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality

 

Na Kladno rodina pana F. odešla proto, že tu měla zázemí (byt?) z doby před rozpadem Československa, navíc zde prostředí dobře znali. Pan F. si tu krátce po příchodu ze SR našel ženu, se kterou má dnes 5 dětí. Před časem provedli „obchod“ s Vietnamcem, který potřeboval trvalý pobyt v ČR – paní mu přiznala otcovství 3 dětí. Nyní dala žádost o popření otcovství. Chtějí se vzít a začít normálně fungovat, nicméně pan F. zatím také stále není rozveden na Slovensku. Jeho žena podala žádost o rozvod, stále je to v jednání. Negramotný pan F. žije v ČR už 9 let, každé tři měsíce vyřizuje pravděpodobně povolení k pobytu na základě víza k pobytu, nepobírá žádné dávky, rodinu živí jen z práce načerno a z prodeje šrotu – stává se, že čas od času i tři dny v kuse hladoví. Nyní žijí v podnájmu, kde platí celkem 5.000,- Kč. (měsíčně příjem cca 8.000,- (dávky + fušky). Rodina nepomůže, rodiče sice koupili byt na Kladně, ale mladé tam nechtějí. 

 

Případ 8

 

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (AZ Červený Újezd), neorganizovaná

Startovací faktor: diskriminace + dluhy

 

Juraj (26) a Dana (25) K. + 3 děti

 

1.1. typ domovské lokality

 

Region: Košický kraj - Pavlovce nad Uhom u Michalovců 

Typ lokality: romská osada (zděné domy) 

Kvalita bydlení: vybavený rodinný dům

 

1.2. příčiny odchodu

 

Pan K. s rodinou prožil celý život v osadě Pavlovce, kde obýval rodinný dům. Ten patřil babičce pana. Jeho matka - spolu s bratrem a sestrou pana K. - odešla před pěti lety do Belgie. Hlavním motivem k odchodu do Čech (celkem třetí pokus získat azyl) byly problémy pana K. s policií (obvinění z krádeže, 4 měsíce ve vězení, posléze napadení policií, kvůli kterému podal trestní oznámení) spolu se zadlužením (dluh + pokuta za nesplácení plynu ve výši 60.000,- Sk). Informaci o možnosti žádat v ČR o azyl získal od matky. Po prvním zamítnutí (1999) se vrátili do Pavlovců, protože ale životní podmínky v azyláku v Čechách byly podle vyjádření pana K. lepší než doma (celkový příjem rodiny 7.800,- Sk, nemožnost získat práci, naposledy pracoval na přelomu 90-tých let 2 roky v železárnách v Martině) , po čase se opět vrátili a znovu (nyní potřetí) v ČR žádají o azyl. Nyní jsou v AZ v Červeném Újezdě. Na cestu si půjčili 10.000,- Sk od bílých úžerníků, vrátit má 15.000,- (půjde to přes matku, která by se měla vrátit z Belgie). Dům v Pavlovcích je nyní neobývaný, hlídá ho sestra manželky.

Rodina otce pana K. je z Mostu, ale nijak nepomáhá. V Ústí nad Labem žije strýc pana K., další příbuzní v Teplicích – nechce u nich prosit o pomoc, širší rodina sama neprojevuje zájem o to, co se s rodinou K. děje. 

Podle slov pana K. většina Romů z Pavlovců šetří peníze a směřuje do Belgie, kde se jim daří delší dobu zůstávat. Matka se chce vrátit, protože se jí stýská po domově, nikoli proto, že by měla finanční problémy. Na cestu do Belgie by normálně finance neshromáždili, před lety ale prý „vyhráli ve sportce…“ 

Případ 8

 

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (AZ Červený Újezd), neorganizovaná

Startovací faktor: úžera

 

Paní G. (30 let) + pan Č. (33 let) + 3 děti

 

1.1.  typ domovské lokality

Region: Košický kraj – osada ve Velkých Kapušanech

Typ lokality: romská osada, chyžky + bytovky  

Kvalita bydlení: bytovka 

 

1.2. příčiny odchodu

 

Rodina je v ČR ve čtvrtém azyláku. V Kapušanech, odkud pochází paní G., bydleli v družstevním bytě v bytovce. Prvním impulsem k útěku  v roce 2000 byly především dluhy u bílých úžerníků (1000 na 1250 – celkem asi 20.000,- dluh). Bílí úžerníci vyhrožovali násilím. Následoval útěk celé rodiny do ČR – reference měli od známých a příbuzných, kteří už proceduru podstoupili. Po prvním návratu z ČR do SR se nemohli vrátit do svého bytu v Kapušanech (byt při odchodu nechali otci pana Čolka, po jejich návratu „už tam bydlel někdo jiný“). Odešli proto k matce pana Čolka do osady Streda nad Bodrogom. Nepostavili si vlastní chyžku – „jsme zvyklí bydlet v bytovce“. V Stredě je ale našli úžerníci, tentokrát chtěli vrátit už 50.000,-. Přikázali jim co nejdříve zaplatit dluh – neměli z čeho. Na policii se neobrátili, protože je „zkorumpovaná a spolupracuje s úžerníky“. Podruhé utekli do Čech a od té doby střídají azylová zařízení (Bělá pod B., Stráž pod R., Zastávka u Brna). 

V Čechách několik dní pobývali u tety paní G. v Plzni – ta je ale vyhodila, protože její rodina žije v 5-ti lidech v 1 + 1. 

Druh a družka, paní je na Slovensku ještě vdaná, „čeká na rozvod“. Vůbec nemají představu o tom, co budou dělat, až bude jejich žádost o azyl zamítnuta. Podle slov paní G. „hodně Romů odejde do Čech kvůli snížení dávek“. 

 

Případ 9

 

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: pracovní + sňatková migrace

 

Rostislav L. (25) 

 

1.1.  typ domovské lokality

Region: Poprad  - Velká Lomnice

Typ lokality: romská osada - 2 bytovky, jinak převážně chyžky    

Kvalita bydlení: nevybavená chyžka

 

1.2.  příčiny odchodu

 

Pan L. pochází z osady Velká Lomnice u Popradu. V osadě komunisté postavili dvě

bytovky, kolem byly přistavěny chyže. Život tam byl těžký, nemožnost získat jakoukoli práci. Jezdil do učňáku, ale neměl ani peníze na cestu do školy a zpátky. Proto od svých 16-ti let jezdil na černo pracovat do Čech – „jako většina chlapů z osady“. Z těch dob má v ČR kontakty, navíc v Ostravě žije jeho strýc, který pobývá v ČR asi dvacet let a  který pana L. později motivoval k trvalému odchodu do Čech. „Dej na moje slova o odejdi za lepším.“ Před zhruba čtyřmi lety poznal na zábavě svoji budoucí ženu, českou Romku z Ostravy. Od té doby žije v ČR.

 

2.1. typ cílové lokality

 

a/ region – Ostrava – město sociálně vyloučená lokalita Jeremenkova osada – bývalé dělnické domky   

b/ typ lokality – sociálně vyloučená lokalita Jeremenkova osada – bývalé dělnické domky   

c/ kvalita bydlení – byt 1 + 1 na 3měsíční nájemní smlouvu

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality

 

        Dříve než se stačili vzít, narodily se panu L. a jeho družce dvě děti. Sociálka to zjistila a vzhledem k charakteru jejich svazku bylo ženě zastaveno vyplácení dávek. To bylo podle vyprávění pana L. nejhorší období, byli úplně bez peněz, ale zůstávali v Čechách. Před 2,5 lety se konečně oficiálně vzali. Pan L. tím získal trvalý pobyt, nyní čeká na občanství. Stále nemá práci a je nucen pracovat na černo. Přitom se bojí, že se na to přijde a jemu bude zastaveno vyplácení dávek na 6 měsíců. Celkový příjem na rodinu uvádějí 8.700,-. Bytová situace: žijí v sociálním bytě ve vyloučené lokalitě, kde původně bydlel tchán pana L. O byt můžou kdykoli přijít, smlouvu podepisují vždy na 3 měsíce. Sice zde provedli rekonstrukce, ale jsou smířeni s tím, že když město bude mít potřebnější rodinu, tak půjdou pryč. Doma v osadě v Lomnici, kde dodnes žijí jeho rodiče a sestra, byl pan L. naposledy před 3 měsíci. Podle jeho slov o odchodu do Čech uvažuje „každý jeden“ z místních Romů, málokdo se k tomu ale odhodlá.    

 

Případ 10

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: pracovní migrace

 

Pan L. (35)

 

1.1.  typ domovské lokality

Region: Spiš, osada ve Spišské Nové Vsi

Typ lokality: romská osada 

Kvalita bydlení: nevybavená chyžka

 

1.2. příčiny odchodu

 

Pán pochází z osady ve Spišské Nové Vsi, kde má družku a děti. Do Ostravy jezdí už od začátku 90-tých let na práci. Před sedmi lety se v ČR seznámil se současnou družkou (3 děti z předchozího vztahu, 1 z nich v  ústavu). Rozhodl se v Ostravě zůstat. Nemá žádné doklady (občanku mu roztrhala družka na Slovensku když se dozvěděla o jeho rozhodnutí odejít).

 

2.1 typ cílové lokality

Region: Ostravsko

Typ lokality: sociálně vyloučená čtvrť pro „nepřizpůsobivé“

Kvalita bydlení: byt IV. Kategorie – jen základní zařízení

 

 

2.2 Kritéria výběru

 

Pán se živí prací na černo (celou dobu svého pobytu v ČR údajně pracuje u jediné ostravské firmy). Současná družka je nezaměstnaná, bere přídavky na děti a podporu. Žijí v jedné z romských vyloučených lokality, kde vládne trvalá nejistota ohledně bydlení. Plánují svatbu, kterou by si muž zajistil trvalý pobyt – k tomu je třeba ušetřit na cestu na Slovensko, kde by si pán vyzvedl nové doklady. Nemají na to. Jsou na totálním sociální dně. 

 

Případ 11

 

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: úžera + ztráta bydlení

 

Paní Š. (51) s druhem (57)

 

1.1.  typ domovské lokality

Region: Košický kraj, romská osada Bystrany

Typ lokality: romská osada (múrované chyžky) čítající cca 2.000 osob  (zastupitelstvo obce tvoří výhradně Romové - včetně postu starosty)    

Kvalita bydlení: elektřina na černo, voda ve studni společné pro celou osadu, topení dřevo

 

1.2. příčiny odchodu

 

     Paní pochází z osady Bystrany v košickém kraji. V osadě jsou podle jejího vyprávění dřevěné chyže i „múrované“ domky, jediná studna… život tam není vůbec ideální. Impulsem k jejímu odchodu byl konflikt, který vznikl mezi členy její rodiny (bratr paní Š. z Horvátovské fajty) a mezi členy druhé nejsilnější, údajně „degešské“ fajty Žigovců. Napadli jejího bratra, paní se ho zastala a byla brutálně napadena. Měla velké tržné rány na hlavě a na rameni. Žigovci jí zbourali chyžku. Paní ohlásila napadení na policii, nemělo to ale žádný smysl. Krátce po bitce odešla do ČR. Jako další důvody odchodu zdůrazňuje opakované napadení gádži v místní krčmě (jednou se zastala svého otce, kterého bezdůvodně napadl „bílý frajer“. Ten pak svůj vztek obrátil vůči ní a zkopal jí. Měla pak dlouho gynekologické problémy. K tomu je třeba dodat, že paní uvádí, že byla v roce 1984 po potratu bez souhlasu sterilizována). Uvádí také špatnou lékařskou péči – po operaci žlučníku jí poslali velice brzo domů. Tahala těžké věci a praskly jí stehy. Samozřejmě zmiňuje také všeobecnou bídu a beznaděj života v osadě. Nebyla zadlužená u úžerníků.

  

    Zmíněný násilný konflikt ověřen a potvrzen návštěvou lokality v rámci slovenské části výzkumu.

 

2.1. typ cílové lokality

 

a/ region – Ostravský kraj  – Ostrava – čtvrť Michalka    

b/ typ lokality – dům pro neplatiče, klasická sociálně vyloučená čtvrť, obývaná převážně Romy vystěhovanými z Rožnova pod Radhoštěm 

c/ kvalita bydlení – s druhem žije v sociálním bytě u švagrové, o kterou pečuje

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality

 

   V ČR vyhledala příbuzné svého druha v Ostravě v sociálně vyloučené lokalitě Michalka. Bydlí u druhovy sestry. Paní Š. se musí o „švagrovou“ starat (vážně nemocná), ráda by jí dělala ošetřovatelku, což by si chtěla nechat úředně potvrdit (už se to vybavuje na cizinecké policii). Přes příbuzné má rozjednáno několik zaměstnání, zatím ale do žádného nedochází. Nemá žádné příjmy, zkraje svého pobytu si jezdila na Slovensko pro dávky, ale časem zjistila, že se jí to nevyplatí (dávky 2.800,- / cesta 2.000,-) Už čtyři měsíce je v SR vyřazena z evidence ÚP. Druh pracuje v Ostravě na černo. Z jeho výdělku přežívají + příbuzní je podporují jídlem i penězi.

 

Případ 12

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: návrat do ČR + chudoba

 

Paní A. (39 let) + děti

 

1.1 typ domovské lokality

Region: Košický kraj – Pavlovce u Michalovců

Typ domovské lokality: romská osada

Kvalita bydlení: zděný rodinný dům

 

1.2  příčiny odchodu

 

      Odešla ze Slovenska (osada Pavlovce u Michalovců, kde podle jejího popisu žijí gádžové pohromadě s Romy) poprvé na přelomu let 1989/1990. Přišla do Mostu, kde měla „vzdálenější rodinu“. Podle vlastních slov šla do Čech „za lepším“.  Po této etapě se na pár let vrátila na Slovensko. Před dvěma lety ale odcestovala zpátky do Čech s dětmi a manželem, který je z ČR – tentokrát by tu ráda zůstala natrvalo. Děti začaly dorůstat, vzrůstaly náklady na živobytí, na Slovensku už to nešlo zvládnout. Paní A. má od rozdělení republiky českou státní příslušnost, důsledkem toho na Slovensku navíc nemohla pobírat žádné sociální dávky.  Jako důvod svého zřejmě definitivního odchodu uvádí nesnesitelnou bídu, kterou na Slovensku zažila i viděla kolem sebe. Má výuční list prodavačky. Krátký čas pracovala na dráze.

 

2.1. typ cílové lokality

 

a/ region: severočeský – město Most – čtvrť Chánov

b/ typ bydlení: byt v paneláku ve středu sídliště Chánov

c/ kvalita bydlení: družstevní byt ve zdevastovaném panelovém domě, problémy s energiemi, dvojí placení nájmu – „chánovský standard“

 

2.2. kritéria výběru

 

        Nyní žije v mostecké čtvrti Chánově. Z počátku měla ze života v této pověstné lokalitě obavy, ale časem si zvykla: „Jsem Cigánka, tak co bych se bála.“ Je dlouhodobě bez zaměstnání, splácí byt (dvě splátky - družstvu i majiteli – měsíčně cca 500 Kč), přitom podmínky bydlení jsou zde kritické (neteče teplá voda, naprasklá stoupačka, dům se neudržuje a chátrá). Její  synové se živí prací na černo. Příbuzní, kteří zůstali v Pavlovcích, o emigraci do Čech údajně neuvažují: mají tam vlastní pole, dokážou se nějakým způsobem sami uživit. Navíc od paní A. mají reference o tom, jaké jsou v Čechách a zejména v Chánově otřesné životní podmínky. „Na Slovensku to není růžové, ale tady je to mnohem horší.“ říká paní A.

 

Případ 13

 

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (Bruntál), neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení

 

Paní B (?) + 5 dětí (manžel + 1 z dětí po přerušení azylové procedury zpět na SR)  

 

1.1 Typ domovské lokality:

Region: Košický kraj – Košice

Typ domovské lokality: městské sídliště 

Kvalita bydlení: sociální byt

 

1.2. Příčiny odchodu

        Rodina B. žila v Košicích na sídlišti v bytě v Baštovanského ulici, kde bydlí v sociálních bytech gádžové i Romové. Paní byla dlouho na mateřské, předtím nezaměstnaná, pan B. dlouhodobě nezaměstnaný. Sociální situace rodiny kritická. Tchán paní B. dostal byt coby sociální, rodina se k němu nastěhovala. Po nějaké době šel dům do privatizace a byt byl prodán (za 40.000,- ?) V ten okamžik se rodina ocitla na ulici, kde podle vlastního vyprávění strávili 4 měsíce. Žádní příbuzní jim nepomohli, nikdo z nich je nevzal k sobě. Občasnou možnost přespání nabídli spíš kamarádi. Jako poslední šanci viděli útěk do Čech (informace o možnosti pobytu v českých AZ získala paní B. údajně od lidí na nádraží v době, kdy byli bez domova). V českých azylových zařízeních jsou od dubna roku 2002. Paní B. má příbuzné v Čechách, ale pomoc od nich nečekají: „žijí s gádžovkama a nechtějí se s námi bavit“. Před zhruba 3 týdny dostal pan B. a jedna z dcer tzv. „negativ“ a odjeli na Slovensko (podle ředitelky azyláku byl pan B. viděn v Bruntálu). Jsou prý v pravidelném kontaktu. Neví co budou dělat, až jim bude definitivně oznámeno, že azyl nedostanou. Uvažovali o tom, že by v Čechách zůstali na černo.

 

Případ 14

 

Typ migrace: individuální, AZYLOVÁ (Bruntál), neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení

 

Pan L. (47) bez rodiny

 

1.1  typ domovské lokality

a/ region: Bratislava

b/ typ lokality: nájemní byt v činžovním domě

c/ kvalita bydlení: běžný standard

 

1.2. příčiny odchodu

 

    Pan L. je vyučený knihař. Od svých 18-ti let je v invalidním důchodu. Do roku 1990 přesto pracoval v bratislavské Polygrafii. Bydlel v Bratislavě v přízemním bytě starého činžáku. Hned v sousedství jeho bytu byl bar, kde se  scházeli skinheadi a jiné agresivní živly. Měl také nějaké dluhy, údajně u bílých lichvářů, nikoli u romských úžerníků.  Majitel domu chtěl nájemníky z domu vystěhovat a dům upravit ke komerčním účelům.  K panu Lakatošovi přišli neznámí lidé a vyhrožovali mu, že pokud se neodstěhuje, bude mít problémy. Šel na policii a oznámil, že je mu vyhrožováno, tam mu ale řekli: „Až se vám něco stane, tak přijďte.“ Nevydržel nátlak, byt opustil a v roce 2001 se ocitl v azyláku Čechách (Vyšné Lhoty, Bruntál). Má dva bratry v cizině (Anglie + Holandsko), žádnou pomoc od nich nechce ani nečeká. Sestry pana L. žijí ve Velkých Kapušanech, pan L. u nich žádal o pomoc poté, co byl nucen opustit bratislavský byt. Odmítli ho. Odůvodnění: „Žijí s gádži. Řekli mi: Chceš nám rozbít manželství?!“ O možnosti přežít nějaký čas v azylácích v Čechách slyšel podle vlastních slov v televizi. „Říkali tam, že Romové, co odešli, se mají ve světě dobře.“ Slyšel, že se na Slovensku „snížila podpora“. Tvrdí, že mnohem více Romů ze Slovenska do Čech teprve přijde. Ví, že nedostane azyl. Vůbec netuší co bude dělat, až dojde k jeho vyloučení z azyláku. Pravděpodobně půjde někam na ubytovnu a pokusí se zde žít na černo.

 

 

Případ 15

 

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (AZ Bruntál), neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení spojená s úžerou

 

Paní H. B. (28) + druh + 7 dětí, osmé právě čeká

 

1.1.typ domovské lokality:

a/ region: Košice

b/ typ lokality: sociálně vyloučené sídliště Luník 9

c/ kvalita bydlení: panelákový byt obývaný rožšířenou rodinou 

 

1.1.  příčiny ochodu:

 

    Rodina B. žila v bytě u švagrové na Luníku 9, švagrová však byla nucena byt prodat pro dluhy u úžerníků (cca 60.000,-). Neměli na splacení (pan B. bez práce, paní neustále na mateřské). Ocitli se na ulici, navíc po nich šli úžerníci. Příbuzenstvo na Slovensku nepomohlo (matka paní B., žíjící v Ťahanovcích, nesouhlasila s tím, že B. mají tolik dětí a že si paní B. bere za muže dlouhodobě nezaměstnaného). Od známých se doslechli o možnosti přežít nějaký čas v AZ v Čechách. Přijeli v lednu 03 a pobývali v azyláku ve Vyšních Lhotách. Nyní v Bruntále. Nevědí co bude. Švagrová má byt v Praze, mužův bratr na Kladně, ani jeden jim však nemůže ani nechce pomoci (argumentují tím, že rodina migrantů je příliš početná).

 

Případ 16

 

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (AZ Bruntál), neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení spojená s úžerou

 

Pan Š.O. (24) + paní M. K. (23) + 3 děti

 

1.1.  typ domovské lokality

a/ region: Košický kraj

b/ typ lokality: osada

c/ kvalita bydlení: rodinný domek

 

1.2.  Příčiny odchodu:

 

      Pan O. má otce z Moravy (gádžo), matku ze Slovenska (poloromka).  Narozen na Slovensku, nedaleko Vel´kých Kapušan. Žili ve Vojanech v okrese Michalovce.. Pán si přivydělával prodejem šrotu.  Bydleli u tchýně v domě v pronájmu, ta je však po čase vyhodila, protože na nájem neměli (2.500,- + příspěvek na jídlo). Našli si ubytovnu, kde ale za bydlení platili moc peněz. Paní K. si několikrát půjčila od úžerníků z Kapušan (100% úrok). Tím se dostali do velkých problémů. Za chvíli už neměli ani na ubytovnu. Podle vlastního vyjádření spali 2 měsíce venku a to i v zimě a s dětmi. Nyní v AZ a čekají, co bude. Mají nějaké příbuzné v Čechách, ale ti je nepřijmou (údajně by přijali jen pana O. bez ženy a bez dětí – omezená kapacita bytu). Otec pana O. teď žije na Slovensku, ale pomoci nemůže (vlastnil byt 3+1, ale údajně mu jeho děti byt zapálily a nyní mu zbývá jediný pokoj).  V případě návratu na Slovensko vědí, že budou mít velké problémy s úžerníky.  Pokud by se tu rodině pana O. podařilo vydržet rok, pán by začal rád pracovat. „Vím, že některé rodiny tady žily třeba 1,5 roku a pak dostali od města byt… Chceme to taky zkusit.“.

     V podobné situaci jako rodina O. je i matka pana O. Byla nucena odevzdat dům úžerníkům. Údajně jim v opilosti podepsala doklad, že se domu vzdává. Nyní zřejmě žije v jiném AZ v Čechách.

 

Případ 17

 

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (AZ Bruntál), neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení 

 

Manželé – paní J.M. (37) a pan M. M. (40) + dítě (1 rok a šest měsíců)

 

1.1. typ domovské lokality

a) region: Košice

b) typ lokality: městské sídliště

c) kvalita bydlení: panelákový byt, nucená výměna 4+1 za 2+1

 

1.2.příčiny odchodu

 

      Primárním důvodem k odchodu M. ze Slovenska byla jejich zoufalá situace s bydlením. Paní vyrostla v někdejší osadě Ťahanovce v Košicích. Když byla malá, do osady chodil pan M. hrát s kapelou a tam se při zábavě také seznámili. Osada byla časem srovnána se zemí a na jejím místě vystavěny paneláky, kam byli Romové přestěhováni. Celých 18 let žili jako bezdětní manželé na košickém sídlišti v bytě rodičů paní M. Tam přebývali i mladší sourozenci paní M. Časem byli rodiče kvůli výši nájmu nuceni vyměnit prostorný 4+1 za mnohem menší 2 +1, kde se rázem ocitlo dohromady 9 lidí. Před rokem a půl se manželům M. narodilo „vymodlené dítě“. Měli a dodnes mají obrovskou radost, ale v bytě už s rodinou nemohli zůstat. Toulali se po známých a příbuzných. Brali také levnější podnájmy (dohromady na všech dávkách 7.300,- na měsíc). Nakonec byli nuceni ze Slovenska odejít. Paní chtěla jít rovnou do Německa, ale na to nebyly peníze. V Čechách jsou od 23.května 03. Ještě nemají ani první vyjádření ke své žádosti.  Mají v Čechách příbuzné (tety paní M., které se vdaly za gádže). Nikdo z příbuzenstva - kromě staré babičky na Slovensku - o tom, že pobývají v Čechách neví. Nechtěli to. Pokoušeli se svou situaci řešit už na Slovensku: mají na městě žádost o byt, která snad pořád běží. Červený kříž jim nabízel oddělený byt, což nemohli přijmout vzhledem k tomu, že chtěli oba být s dítětem, na které tak dlouho čekali. Tvrdí, že při odchodu do Čech rozhodně nevěděli, že žádost o azyl v ČR je pro občany SR téměř beznadějná.  Pan M. by kvůli pracovním možnostem nejraději zůstal v Čechách, má opakovanou zkušenost s diskriminací v zaměstnání.

Případ 18

 

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (AZ Bruntál), neorganizovaná

Startovací faktor: návrat do ČR

 

Pan O. (34) + manželka + 1 dítě

 

1.1.typ domovské lokality

a)region: Košický kraj

b)typ lokality: romská osada

c)kvalita bydlení: nevybavená chyžka tchána

 

1.2.příčiny odchodu

Pan O. se narodil v obci Jestrebie u Michalovců. Podstatnou část života ale strávil v Čechách (od roku 1970 v Dolních Počernicích, Kyjích atd.). Je vyučený umělecký stolař. Měl úraz – v roce 1993 mu v práci vnikl do očí skelný prach. Je v ID, postupně úplně oslepl.

Úzké vazby mezi příbuznými po celém Československu. V 90-tých letech se opakovaně vydával na návštěvy příbuzných na Slovensko (hlavně k sestře, která se tam vdala – dnes ale žije v Ústí poté,  co byt na Slovensku prodala). Oženil se tam s dívkou ze Zemplínských Kopčan, kterou u sestry potkal. Ta má také oční vadu, ale není nevidomá. Při svém pobytu na Slovensku v roce 1995 došlo k incidentu, při kterém pan O. ztratil českou občanku, tudíž neměl žádný doklad, na který by ho pustili do ČR. Jelikož spolu s manželkou tou dobou neuvažovali o návratu do Čech, nechal si vystavit doklady slovenské, získal slovenské občanství.

Pobyt na Slovensku: v domě tchána v Zemplínských Kopčanech, který je ale po čase vyhodil, protože status jeho rodiny v rámci místní komunity snižoval fakt, že jeho dcera žije se slepým, – „Slepému dělat sluhu nebudu.“ Pan O. byl na Slovensku několikrát napaden, byl často terčem posměchu venkovských obyvatel. Měl problém se sousedy: obviněn z toho, že pořezal sousedovi stromy v sadu – soused ho v hospodě zbil. Vyšetřovala to policie, od které byl opakovaně šikanován. Údajně policisté pana Onda fyzicky napadli. Pokud by se Ondovi vrátili na Slovensko, museli by zaplatit pokutu za něco, co – jak sám tvrdí - nespáchal.  Ponižování zažil i ze strany úřadů. Podle pana Onda 7 let, které strávil na Slovensku, byla čirá hrůza.

Rodina pan O. žije z invalidního důchodu, který tu pan O. pobírá na základě mezistátní dohody mezi Českou republikou a Slovenskem. V azylovém řízení v rámci ČR jsou po různých AZ už víc než 10 měsíců. 

V Čechách má pan O. celou svojí rodinu (Ústí, Litoměřice), ovšem nelze u nich žádat o pomoc, neboť jsou to velké rodiny v malých bytech a mají svých starostí dost.

 

Případ 19

 

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (AZ Vyšní Lhoty), neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení

 

Pan D. H. (22) a E. T. (24) + 1 dítě (13 měsíců)

 

1.1.  Typ domovské lokality

a)      region: Košický kraj

b)      typ lokality: sídliště Ťahanovce v Košicích

c)      kvalita bydlení: panelákový byt rodičů

 

1.2.  Příčiny odchodu

 

    Mladá rodina žila na sídlišti Ťahanovce v Košicích v podnájmu postupně v bytech rodičů pana H. i paní T. Ti ale po mladých manželích chtěli stále více a více peněz jako příspěvek na domácnost, takže nakonec odešli a 2-3 měsíce se potloukali po známých. Navíc bylo jejich dítě často nemocné a oni za něj museli u lékaře platit (začátek problému leden 2003), z dávek jim skoro nezbývalo na živobytí. Pan H. uvádí dále jako důvod svého odchodu diskriminaci ze strany policie – kvůli svému romskému původu byl několikrát napaden policisty.

    O možnosti pobytu v azylovém zařízení v ČR se dozvěděli od lidí v Ťahanovcích, kteří už tam pobývali. Chápou to jako dočasné řešení, zároveň tvrdí, že o tom, že žádost o azyl u Slováku téměř nemá naději, před svým odchodem nevěděli.

 

Případ 20

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (Vyšní Lhoty), neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení

 

Paní L. (28), dvě děti (10 + 8)

 

1.1.  typ domovské lokality

a)region: Košice

b)typ lokality: městské panelové sídliště

c)kvalita bydlení: vybavený nájemní byt

 

1.1.  příčiny odchodu

 

Paní L. má vystudované gymnázium. Žila s dětmi a druhem  na Terasách (?) v Košicích v panelákovém bytě. Z dávek nestačili utáhnout placení nájmu, přišlo vystěhování. To se stalo před cca 3 lety. Paní odešla od druha (neschopný), pokusila se požádat o pomoc rodinu, ta jí odmítla pomoci. Zavrhla je („Nemám žádné rodiče…“), asi měsíc se toulala s dětmi po městě. Nakonec jí nějaké peníze dali přátelé. Spolu se sestrou a třemi dětmi odešla do azyláku do Francie, tam žila asi rok, pak odešla i s dětmi do Anglie. Odtamtud ji deportovali bez soudu na Slovensko – děti zůstaly v Anglii, nakonec se 2 z nich dostaly zpátky za matkou. Na Slovensku je od vánoc - opět se i s rodinou toulala, situace byla mnohem horší než před odchodem. Žádala o možnost ubytování v azyláku charity v Košicích – napsali si jí do pořadníku a řekli jí ať čeká. 20.června se rozhodla k odchodu do Čech. O Vyšních Lhotách ví od lidí v Košicích, kteří už tu byli. Ví, že značná část těch, kdo neuspějí, zůstane na černo v Čechách a snaží se nějak přežít. Její taktika je jasná – najít si v Čechách chlapa nebo opět zkoušet štěstí na Západě. Na Slovensko už nechce nikdy zpátky.

 

Případ 21

 

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (AZ Vyšní Lhoty), neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení spojená s úžerou

 

Pan M. T. (33) + žena (?) + 5 dětí

 

1.1.Typ domovské lokality

a)      region: Košický kraj

b)      typ lokality: sídliště Luník v Košicích

c)      kvalita bydlení: panelákový byt bez platné smlouvy

 

1.2.Příčiny odchodu

 

     Rodina bydlela na košickém Luníku, odešli odtud cca v půlce června 2003. Pán se narodil v Košicích, část života prožil v Trebišově. Paní T. je z  Olšovan. Na Luníku žili v jednom bytě s otcem pana T. Za 120.000,- Sk  tento byt koupili (zřejmě jen peníze za přenechání bytu - bez smlouvy). Žili v neustálém stresu, že je mohou z bytu kdykoli vyhodit. Zároveň měli velké dluhy u gádžovských úžerníků (k tomuto tématu odmítá podat více informací). Stěžuje si na život na Luníku – všeobecná bída, lokalita nebezpečná pro děti. Mají příbuzné v Jablonném v Podještědí (od 60-tých let), kteří ale rodině odmítají pomoci. Na Slovensku v Olšovanech žije matka paní T. – žije v jednopokojovém bytě, nemůže pomoci. Sestra pana T. žije v Košicích „Má svých starostí se svojí rodinou dost“. Rodinnou solidární síť pan T. stručně „odepisuje“ - „Dnes rodina není“. Ve zmíněném bytě v Košicích dnes žije otec pana Turtáka (ověřeno slovenskou částí výzkumu).

 

Případ 21

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (AZ Vyšní Lhoty), neorganizovaná

Startovací faktor: rozpad rodiny + domácí násilí

 

Paní D. H. (32) + 3 děti (6,5,4) + 2 děti na Slovensku (14,15 z prvního „manželství“)

 

1.1.typ domovské lokality

region: východní Slovensko, Košický kraj, Dráhnov

typ lokality: osada

kvalita bydlení: valkovaná chyžka o 1 místnosti bez elektřiny a vody, otop: dřevo

 

1.2.příčiny odchodu

 

V osadě paní žila se svým druhem a dětmi v chyžce z nepálených cihel, žila ze soc.dávek. Zpočátku byl jejich vztah bezkonfliktní. Jednoho dne však druh začal pít, v důsledku čehož přibývalo postupně rozepří a hádek. Nejednou byla vystavena i fyzickému napadení. Tuto skutečnost ohlásila na policii, tam jí však bylo řečeno, že se jedná o rodinný problém. Paní nacházela opakovaně útočiště u svých rodičů, když ale matka zemřela, dal se na alkohol i otec. Hrozila svému druhovi, že od něj odejde i s dětmi, což také nakonec učinila: uchýlila se do charitního azylového domu pro matky s dětmi v Sečovcích. Druh tam za ní ale permanentně docházel, vyvolávaje hádky s ostrahou. Jelikož nechtěla stále zažívat ostudné scény před ostatními v domě, vrátila se nakonec do své chyžky. Muž slíbil, že se bude chovat slušně, nicméně po krátkém čase ji opět zbil a dokonce polil hrncem vařící vody. Na to jí vyhrožoval, že ji zabije, půjde-li k lékaři. Protože „žena patří k dětem“, vzala své tři ratolesti a koncem června 2003 se vydala do Vyšných Lhot (adresu získala od sousedské rodiny v Dráhnově, jež se z tamního AZ vrátila). Z cesty do ČR měla velké obavy, nikdy v ČR nebyla. Příbuzné má v Trebišově a Parchovanech, v ČR pouze babičku v Ostravě. Tu si však netroufla kontaktovat.

Paní nemá žádnou představu ohledně své budoucnosti, její odchod do ČR byl pouhým útěkem ze zoufalství. Po špatné zkušenosti s druhem už žádného muže nechce, i kdyby to mělo vyřešit právní aspekty jejího pobytu na území České republiky.

 

 

 

Případ 21

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení

 

Pan L. S. (48) s rodinou

 

1.1  typ domovské lokality

region: Východní Slovensko - Košický Kraj – osada Bystré u Vranova nad Ťoplou

typ bydlení: romská osada – bytovky + chyže

kvalita bydlení: zděné domy, chyže na černo se nedají postavit – pokuta – museli by koupit pozemek

 

1.2.  příčiny odchodu

Pan L.S. Narozen na Slovensku. Nějaký čas žil za komunistů v ČR, kde se narodili některé z dětí (mají české občanství). Pracoval ve vápence u Klatov, po jejím zrušení odchod na Slovensko – práce v cementárně ve Vranově. V SR seděl – chybí další informace. Už 27 let na Slovensku – do roku 1997, kdy odešel do ČR. Od rozdělení republiky bez práce.

 

Pronajal nájemní byt synovci, neboť trávil hodně času v ČR po návštěvách. To bylo údajně také důvodem, proč starosta obce nechal byt na onoho synovce přepsat. Tím se pan S. ocitl na ulici. Starosta mu nebyl ochoten (schopen?) zajistit ubytování jiné a na vlastní žádost pana S. tomuto vystavil potvrzení o bezdomovectví (1997). Starosta údajně rozděluje sídliště na blok gádžovský a blok romský. Případné volné byty v bloku gádžů nejsou údajně dostupné Romům.

 

Bydleli u syna v Bohumíně. Vyřizovali si přihlášení, ale syn se do toho rozvedl a jeho nová žena je přihlásit odmítá. Nyní bydlí na černo v Ostravě, udělali si byt z prádelny. Romští teréňáci v Brně mu vyřizují papíry k získání trvalého pobytu (údajně proto policie nedělá problémy). Bez občanství je on, manželka, dcera (16) a syn (15) – v letech 2000-01 chodili do ZŠ v Chomutově, kde pan S. pracoval a kde měl přechodný pobyt.

 

Příbuzní v ČR – bratr Bohumín, starší děti s občanstvím – Chomutov, Moravský Beroun.

 

V Ostravě žije dcera s občanstvím (provdaná za českého Roma), u níž by mohl získat přechodný pobyt, pokud by si našel práci. Uvažuje o tom, protože pak by děti měli možnost dalšího vzdělání. Nyní se živí sběrem (100-150 Kč za den).

 

Zná postup jak získat občanství (pracovní smlouva…trvalý pobyt…občanství)

 

Pokud by tu nezískal občanství, uvítal by pomoc s nátlakem na starostu obce Bystré za účelem získání bytu. Nynější situaci považuje za neudržitelnou.

 

Případ 22

 

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: návrat do ČR

 

Paní L.B. (48)

 

Paní je 48 let, narozena v Příboře, v roce 1974 se vdala do Žiliny. Manžela poznala na Moravě, kam jezdil pracovat. Rodiče mají české občanství. Paní žila s manželem dlouho na Slovensku. V roce 1995 získala slovenské občanství. Od roku 1999 žije paní u své dcery, která se provdala do ČR (rozchod s manželem, žádost o rozvod). U manžela zůstaly dvě děti. Paní čeká, až se v ČR sama prosadí a pak se pokusí sem svoje dvě děti ze Slovenska dostat. Po celou dobu je v ČR na černo, bez styku s úřady, o azyl nežádala. Dosud se dojíždí každých 14 dní hlásit na Slovensko, díky tomu bere slovenské dávky. Ráda by získala občanství na základě práce – tu zatím nemá, stejně jako ji neměla na Slovensku. 

 

Případ 23

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktory: chudoba + rozpad rodiny spojený s domácím násilím

 

Pí J. R. (34) + 3 děti

 

1.1.typ domovské lokality

region: východní Slovensko, maďarské hranice

typ lokality: osada; mix zděných domků a dřevěných chyžek

kvalita bydlení: zděný domek bez vody a plynu; pouze elektřina, otop: dřevo

 

1.2.příčiny odchodu

 

Narozena v Čechách. Na Slovensko odešla před 14-ti lety za druhem, se kterým má 4 děti. Žili v romské osadě v nepříliš dobrých podmínkách. Ty se ještě zhoršily poté, co druhovi zemřel otec, a ten na to konto začal pít, zadlužovat se v obchodě (alkohol) a ženu bít. Žádala o pomoc na obci a u Červeného kříže. Bylo jí však údajně řečeno „Běžte si do Čech, když se vám tady špatně žije.“

Paní uvádí, že z 10 200 Sk soc.dávek nebylo možné na Slovensku vyžít (druh v ID). Myšlenka na útěk v ní zrála dlouho, nakonec se odhodlala a po domluvě s otcem odcestovala do Ostravy, kde její rodiče (narozeni na Slovensku) nyní žijí. To se stalo v dubnu 2003.

Paní má stále slovenské občanství a povolení k přechodnému pobytu. V současné době se od rodičů, kteří jsou vážně nemocní, stěhuje i s dětmi na ubytovnu. Pokouší se získat legální zaměstnání přes terénní pracovnici magistrátu města Ostrava.

Na Slovensku zůstal s druhem jeden syn, jehož se paní bude snažit dostat do ČR.

 

2.1.typ cílové lokality

region: Ostrava

typ lokality:  ???

kvalita bydlení: po příchodu u rodičů v panelovém domě, nyní hledá ubytovnu

2.2.kritéria výběru cílové lokality

 

Příbuzenské vazby.

 

 

Případ 24

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení

 

Manželé V.M. a A.M (oba 40) + děti: 18,17,16,15

 

 

1.1  typ domovské lokality:

region: Východní Slovensko

typ bydlení: původně rodinný domek – po prodeji družstevní byt v panelovém domě

kvalita bydlení: sestupná tendence – od zařízeného rodinného domku přes byt v paneláku až po bezdomovectví

 

1.2  příčiny odchodu

Pán je z Trebišova (nevyučený, pracoval jako pomocník řezníka v Trebišově, od 90tých let bez práce, nikdy nejezdil za prací do ČR, na Slovensku na dávkách pro celou rodinu 12 000 SK), paní z Královského Chlumce.

Po rodičích pana M. získali domek v Trebišově, ten byl oceněn na 184 000. Museli vyplatit sourozence pána-ostatní dědice. Aby na to získali peníze, provedli výměnu domku za družstevní byt a 120 000 navrch. Peníze rozděleny sourozencům. Byt ovšem získali bez dekretu, měli zato, že jej získají vzorným chováním-dodržováním povinností nájemníků. Nestalo se tak: na přelomu let 1990 a 1991 byli vystěhováni. Odešli za bratrem do osady v Trebišově, kde obývali 1 místnost z bratrových tří. Za tu platili 400 měsíčně a 7000 dali bratrovi napřed. Za čas vyhozeni švagrovou.Poté spali venku, sociálka nezájem (údajně jim byl sociálkou nabídnut stan, ať jdou do lesa). Dále bydlili 2 měsíce u známého, po hádce kvůli penězům opět vyhozeni. Hledali pomoc u pánových bratří, ale ti je vyprovodili slovy: „Vždyť jste měli dům! Tak si pomozte sami!“ Nikdo z rodiny jim nepomohl („v rodinách rozkazují ženy, kdyby bylo podle bratrů, jistě by jim pomohli“). Napadlo je požádat o ubytování v azylovém domě v Sečovcích (zvlášť muž, zvlášť žena a děti): tam rok a 4 měsíce. „Bylo to jako v kriminále.“ Odešli k sestře do vesnice Vojčica (2,5 roku, příspěvek na domácnost 700 měsíčně). Kvůli hádkám se švagrem alkoholikem (navíc začal pít i sám pan M.) odešli do Čech.

 

2.1 typ cílové lokality

 

Region: Ostravsko

Typ lokality: normální městská čtvrť (gádžové + Romové)

Kvalita bydlení: 1 + 1 družstevní byt matky – podmínky nedostačující, dvě děti postižené vyžadují zvláštní péči, které se jim tu nemůže dostat

 

2.2 kritéria výběru

 

Současná situace: žijí u matky manželky v Ostravě, kde mají záhadnou formu povolení k pobytu (právě vypršela). Bytové družstvo nesouhlasí s jejich přihlášením na adrese, kde se zdržují. Pokoušejí se vyhledávat nejbližší příbuzné a u nich žádat o pomoc.

 

V ČR nežádali o azyl, měli informace od sestřenice (z Velkých Kapušan) manželky o poměrech v azyláku ve Vyšních Lhotách: lidi se tam perou, znásilňují se tam ženy, a „azyl je jen pro Ukrajince“.

 

Plán: 1. „koupím si toluen a hodím se pod vlak“; 2. pátrání po otci paní M. jménem Imrich Bodor (rozvedeném s její matkou)-skorotchánovi pana M.- ze Sokolova, jenž by měl mít byt, kde by se snad mohli přihlásit, nicméně tento plán je zpochybňován manželkou pana M. (dcerou Bodora) slovy „Je to vrah, ne otec.“

 

Krátce po příchodu do ČR pracoval pan M. načerno, nyní si příležitostně vydělává sběrem. Všichni žijí z důchodu matky paní M., u které bydlí. V Ostravě ještě další příbuzní, ovšem nepomůžou.

 

Případ 25

 

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: nalezení partnera – příchod za rodinou

 

Pan A.K (23) + pan M.K. (21)

 

1.1.  typ domovské lokality

region: Vranov nad Topľou + Kravany, okres Trebišov

typ bydlení: romské osady

kvalita bydlení: osadní architektura  

 

1.2  příčiny odchodu

 

V 80-tých letech (asi 1986) přišla do Chocně z Kravan rodina L.  Koupili zde domek, v němž nyní žijí manželé, jejich dvě dcery (všichni ID na „negramotnost“) s druhy (pánové A.K a M.K.) a dětmi (3 a 1 dítě). Nikdo z nich nemá české občanství, členové rodiny L. mají alespoň trvalý pobyt a pobírají invalidní důchody ze Slovenska. Děti nemají občanství ani české ani slovenské (byť mají české rodné listy). V ČR nemůžou chodit do školky, protože tu nejsou přihlášeny k trvalému pobytu.

 

Třetí z dcer L. již získala občanství ČR – vdala se za českého Roma. Při návštěvách rodné osady na Slovensku poznaly sestry L. své současné druhy a přivedli si je do Čech (pan A.K. 1997, pan M.K. 1998). Ti zde nejsou vůbec hlášení ani si nevybavují občanství, nicméně na úřadech se o nich ví, nemají práci a na Slovensko pro dávky už nejezdí. Tu a tam si přivydělají na černo. Jinak všichni žijí z důchodů rodičů L.

 

Na Slovensko se vracet nechtějí, neboť je tam draho („marsky padesát, chleba třicet devět…“), navíc se tam teď začalo platit za návštěvu lékaře (povědomí o tom je skrze nemocné rodiče L., které čeká v SR operace).

 

Plán: „Nevim co s náma bude.“ (pan M.K.) „Prý je tu nějaká ženská co si vzala muže s českým občanstvím, ale cizinecká ji stejně nechce přihlásit, protože nemůže prokázat příjem…“

 

V Kravanech (osada cca 20 chyžek, žádná obživa, věrchuška bere interesy) jim závidějí, že se mají na Čechách dobře, že tu mají svůj dům.

 

Pan A.K. byl na Slovensku, zda do Vranova nepřihlásí družku, aby se tam mohli odstěhovat. Byli odmítnuti.

 

Případ 26

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktory: příchod za rodinou

Rodina P. z osady Kravany - manželský pár a 5 dětí

 

Ještě za komunistů se paní P. (sestra otce pana M. K. z předchozího případu) rozešla s manželem (bez rozvodu), ten odešel do Čech (1987), a to do Chocně, kde získal pracovní místo u Technických služeb města. Spolu s místem dostal i byt a po rozdělení české občanství. Manželka zůstala s dětmi v Kravanech u matky. V domě žili další sourozenci s rodinami. Poté co matka zemřela, odešla paní P. za manželem do ČR. Stalo se tak deset let po jejich rozchodu, v roce 1997. Zde jí byl udělen trvalý pobyt, tudíž pobírá sociální podporu a přídavky na děti. Ze zmiňovaných pěti dětí mají 3 české občanství a 2 občanství slovenské. Údajně podle věku v době příchodu. Děti pod 18 (nebo 15?) české občanství získaly.

 

O několik let dříve, v roce 1994 (1995), přišel do Čech nejstarší syn paní P., jenž bydlí v Teplicích u rodiny své družky (jeho druhá sestřenice=dcera bratrance jeho matky): rodina K. ze Sobranců (přišli „už dávno“, ale mají stále slovenské občanství, tady jen povolení k trvalému pobytu; prodali dům v Sobrancích); tento nejstarší syn není v ČR vůbec hlášen, žije z peněz rodiny družky. Momentálně je ale v base za čórky. „Neměl z čeho žít, musel krást!“ (6 měsíců). V base byl i druhý syn, ale na Slovensku (18 měsíců) , už se vrátil-před 2, 3 lety: při návštěvě rodné osady vykradl místní družstvo („aby měl na cestu zpátky do ČR“)

 

Příčiny odchodu

Životní podmínky v osadě: „špína, bída, a hlavně krysy“  + další: absence pracovních příležitostí na Slovensku, drahota (opět příklad s chlebem), úžera a bitky….tyto okolnosti nezdají se však být primární příčinou migrace „Tady je klid: levněji, žádné interesy, čisto, fajnovějsší život.“ + „I gádžové utíkají ze Slovenska na Čechy.“

 

Z Kravan se ale údajně do Čech nikdo vážně nechystá, pokud o tom kdo mluví pak jen v rovině „ Jáj! Na Čéchoch dóbre.“ Paní ví o jednom případu útěku z Kravan za posledních několik let: 1 rodina odešla do Francie (žádné zprávy), a to díky tomu, že měla známého v Košicích, který půjčil peníze na cestu. Jinak v Kravanech jakmile někdo někomu půjčí peníze, hned bere občanku jako zástavu.

 

Paní P. žije nyní s manželem v nájemním bytě (1000 Kč/měs; nějak málo???); manžel už u TS Choceň dávno nedělá, navíc už je vyřazen i s evidence ÚP, takže nebere nic. Paní a její synové čekají, zda nedostanou občanství.

 

Případ 27

 

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: pracovní + sňatková migrace

 

Pan R.Š. (47)

 

1.1.  typ domovské lokality

Region: Východní Slovensko – Spišská Nová Ves

Typ: osada

Kvalita: osadní standard

 

1.3  příčiny odchodu

Ve Smižanech se rozvedl a ve Spišské Nové Vsi poznal svoji současnou ženu z Mladé Boleslavi, která dlela na návštěvě u své matky. Ta si jej přivedla do Čech. Žili v MB (Šafránice) v městském bytu. Dům koupil po špinavé dohodě s radnicí podnikatel Potor a nájemníky vylákal do nezkolaudovaných bytů v Brodcích u MB, kde je starosta odmítá přihlásit (celkem cca 60 evidovaných lidí).

 

Pan Š. přišel do ČR v roce 1996, po pěti letech života na hromádce se s paní oženil v domění, že si pomůže k českému občanství (žena je má už 30 let).

V domácnosti žije kromě zmiňovaného manželského páru ještě syn a dcera paní z prvního manželství a jejich rodiny (celkem 13-14 lidí), z toho jediná dcera paní má práci (Škoda MB). Paní je v předčasném důchodu, pán nebere nic, ostatní jsou nezaměstnaní. Celkový příjem do domácnosti cca 23 000 Kč/měs. Z toho platí měsíčně 4100 inkaso.

 

Od sňatku se situace pána nezměnila, stále nemá ani povolení k pobytu, a to především díky tomu, že 1. nemá práci a 2. nemá adresu (viz. problém nezkolaudovaných bytů). Práci se pokoušel v Čechách najít, ale narážel na svůj vzdělanostní handicap.

Paní uvažuje o tom, že se nechá s pánem zase rozvést, aby tak získala od sociálky přídavky na dítě. Od bývalého manžela nedostává alimenty, jelikož ten pobírá životní minimum.

 

Pán má bratra v Ústí n.L. 

 

Pán uvádí, že ani ze Smižan ani ze SNV se nijaká migrační vlna nedá očekávat. Pokud někdo odchází, pak jsou to jednotlivci za prací, kteří si tu mohou najít ženy a v tom případě na území ČR zůstat.

 

Případ 28

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení

 

Paní H. (26) a pan B. (27) + 3 děti

 

1.1. Typ domovské lokality

a/ region: Košický kraj

b/ typ lokality: sídliště Luník 9

c/ kvalita bydlení: panelákový byt – více rodin v jediném bytě – celkem 24 lidí

 

1.3.  Příčiny odchodu

 

Bytový podnik jim údajně přidělil společný byt s úplně cizí rodinou. Ta po nich požadovala 10 000Sk za to, že tam mohou být a jako příspěvek na elektriku. Odmítli zaplatit neboť a) tam byli údajně oficiálně, b) elektrika byla vedena načerno (druhá rodina se kdesi v sousedství „napíchla“). V místě bydliště měli krom problémů se spolubydlícími i problémy sousedské. Rozhodli se prodat veškeré zařízení bytu a byt opustit. Toulali se čas po ulicích a v dubnu 2002 odjeli zájezdovým autobusem do Německa. Na cestu údajně padly veškeré jejich peníze. V Německu zažádali o azyl. Azylová procedura trvala 3 měsíce, poté byli vyhoštěni. Rovnou z Německa šli do Brna, kde má jednak byt bratr pana Bal. a druhak tam mezitím přišla ze Slovenska jeho matka. Nepomýšleli na ubytování v nějakém českém azylovém zařízení, neboť podle slov bratra, jenž takovou zkušenost učinil, tam „není dobře.“

V současné době nemají v Čechách žádnou formu pobytu (vyřizuje terénní pracovník sdružení Drom). Na návrat na Slovensko nepomýšlejí, v bytě na Luníku 9 neměli trvalý pobyt. Celá rodina pana B. pobývá již v Česku, na Slovensku bez rodinné podpory. Ze strany družky rodinná podpora neexistuje, paní byla z rodinné solidární sítě vyloučena.

Pan B. je narozen ve Svitavách, což zvyšuje jeho šanci na získání českého občanství, o čemž neví.

Obživa: fušky na černo, údajně po dobu 1 měsíce legální práce. Před odchodem příjem do domácnosti 6100 Sk/měs.

 

2.1.typ cílové lokality

region: Brno

typ lokality: tzv.brněnský Bronx (byty IV.kategorie, oblast Cejlu)

kvalita bydlení: 2 místnosti bez příslušenství, obývané 3mi dospělými a 3mi dětmi (s rodinou bydlí majitel dekretu na byt, asociál alkoholik, jenž si nechává platit od rodiny nájem)

 

2.2.kritéria výběru cílové lokality

 

V lokalitě žije příbuzenstvo.

 

Případ 29

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: příchod za rodinou 

 

Manželé P.  (35 + 30) + 7 dětí

 

1.1.typ domovské lokality

region: Spišská Nová Ves

typ lokality: osada u Smižan, cca 2 km od SNV

kvalita bydlení: bytovka

 

1.2.příčiny odchodu

 

Na Slovensku bydleli u matky paní P., čekali na vlastní byt, nemohli se jej dočkat (vědí o rodinách, které čekají 10-15 let). Rodina pána žije již dlouhou dobu v Brně, během návštěv jej přemlouvali k odchodu do ČR. Pán má české občanství, které získal v r.1993 (byl tu již před rozdělením, pendloval mezi Slovenskem a Českem), děti mají občanství po něm, byť všechny jsou narozeny na Slovensku. Jedině paní má stále občanství slovenské. V současné době je jí přiznán trvalý pobyt v ČR (sňatek:sloučení rodiny) a posledním problémem k získání českého občanství je absence sumy potřebné k vyvázání ze státního svazku Slovenské republiky (cca 20 000 Sk).

Žijí coby podnájemníci na evangelické faře (3 000 Kč/měs), což je „stále lepší, nežli bydlení na Slovensku.“

Po příchodu do ČR živeni příbuznými, dnes jsou zdrojem příjmů fušky. V Brně jsou rok a půl. Ze Smižan se do Čech údajně nikdo nechystá: „I kdyby chtěli, tak se to nedá.“

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality

 

Příbuzenské vazby.

 

Případ 30

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: příchod za rodinou

Paní I. B. (31)

 

1.1.  Typ domovské lokality

a)      region: Střední Slovensko – Banská Bystrica

b)      typ lokality: městské sídliště

c)      kvalita bydlení: standard

 

1.2.  Příčiny odchodu

Paní se narodila v Uherském Brodě, kde i vyrostla. V 17-ti letech (rok 1989) odešla do Banské Bystrice. Tam žila u příbuzenstva. Během návštěvy si zde našla druha. S ním na Slovensku zůstala do roku 1998, kdy druh zemřel. Po rozpadu republiky v roce 1993 získala slovenské občanství. Po smrti druha se vrátila zpátky do Česka do svého rodného domku, kde stále žije její matka. Na Slovensku porodila jednoho syna, jemuž je nyní 11 let a pobývá v ústavu v Senici. Nyní se chce vdát za českého občana, který dříve žil se sestrou paní B. a se kterým má nyní dítě, které porodila bezplatně v Čechách. Dítě je zatím bez rodného listu. Za stávajících okolností by mělo dostat slovenské občanství po matce, ale po svatbě by dítě mohlo dítě získat české občanství po otci. V to samé doufá i paní B.

Paní zde má povolení k pobytu na 10 let do roku 2010 a údajně se nemusí pravidelně hlásit na cizinecké polici.

Paní je nesvéprávná, ještě před odchodem na Slovensko dostala ID, který pobíral její otec coby opatrovník. Po rozpadu republiky a získání občanství bylo vyplácení ID v ČR pozastaveno a paní na Slovensku pobírala podporu. Nyní opět pobírá invalidní důchod (vyplácen matce coby opatrovnici, otec mezitím zemřel). Údajně je invalidní důchod vyplácen českou stranou a činí cca 5.000,- Kč měsíčně. Stávající druh a budoucí manžel je závislý na podpoře.

 

2.1. typ cílové lokality

region: Jihomoravský – Uherský Brod

typ lokality: zděný domek matky v gádžovské zástavbě

kvalita bydlení: rodinný domek s obytným podkrovím bez vody (studna přes ulici), funkční elektřina, otop dřevo – v domku 2+1 a v přístavku žije dohromady 6 dospělých a cca 8 dětí

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality

Návrat do rodného domku.

 

Případ 31

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: pracovní migrace

 

Pan J.B. (50)  

 

1.1.  typ domovské lokality

a/ region: Košický kraj – Sobrance u Michalovců

b/ typ lokality: dům ve vesnici

c/ kvalita bydlení: rodinný dům postavený svépomocí

 

1.2.  příčiny odchodu

Před 10-ti lety se rozvedl s manželkou a šel za příbuznými do Čech, neboť na Slovensku žádné bližší příbuzné nemá kromě 5-ti už dospělých dětí s vlastními rodinami. Na Slovensku údajně zanechal dům, na jehož výstavbu si údajně půjčil v zaměstnání a 10 let půjčku splácel. Nyní je dům splacen. Po revoluci byl ze zaměstnání propuštěn (rušení podniku). Příbuzní (otec sestry) žijí v ČR už dlouho, uchýlil se tedy k nim („Kam má člověk jít? Tam kde je rodina, ne!?“) 

V ČR se živí příležitostnou černou prací, přestože je vyučen opravářem zemědělských strojů. Brigádně pracoval 3 roky v autoservisu v Teplicích. Komunikuje s úřady, má povolen trvalý pobyt v Krupce (pouze od města, nikoli od cizinecké). Vyřizuje si už 3 roky papíry ze Slovenska (výpis z rejstříku trestů, rodný list, rozvodový list).

Ví o tom, že trvalý pobyt na území ČR může získat buď prací (dokonce ví, že i jen prozatimní smlouvou) nebo platbou (160.000,-). Uvádí, že je po něm v Krupce požadováno jak předložení částky 160.000,- tak dokladu o zaměstnání. Vzhledem k tomu, že legální práci sehnat nemůže a peníze nemá, hodlá trvalý pobyt získat sňatkem se současnou družkou, se kterou se seznámil v Krupce a se kterou má jedno dítě.

Vzhledem ke komplikovanosti vlastní situace + problémy družky (hrozí jí vězení) pan B. uvažuje také o možnosti návratu na Slovensko.

 

2.1. typ cílové lokality

region: Severní Čechy – Krupka u Teplic

typ lokality: sociálně vyloučená lokality na okraji města

kvalita bydlení: holobyty

 

2.2. kritéria výběru lokality

Příbuzenské vazby.

 

Případ 32

 

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: perspektiva lepšího života

 

Pan M. M. (24)

 

1.1.  typ domovské lokality

region: Košický kraj – Sobrance u Michalovců – osada Tibava 

typ lokality: romská osada – zděné domy i chyže

kvalita bydlení: rodinný zděný dům – elektřina + studna

 

1.2.  Příčiny odchodu

Pan M. odešel z rodných Sobranců nikoli z důvodů diskriminace, úžery nebo ztráty

bydlení, ale prostě za vidinou lepšího života. V domovské osadě Tibava neměl žádné problémy, má tam silnou rodinu (v jeho domě žilo cca 10 lidí). Protože hodně příbuzných žije v Krupce a okolí (jeho teta tu žije už 30 let) a navíc tu už byl před definitivním odchodem několikrát „na černo“ pracovat, rozhodl se, že vyrazí do Čech do míst, která zná - právě do Krupky. Je tu už zhruba 3 roky. Nemá žádnou formu pobytu, nejezdí se na Slovensko „podepisovat“ („Bylo by to prodělečné…“). V Čechách se živí příležitostnými pracemi na stavbách a sběrem šrotu. Zatím se nesnažil svůj pobyt v Krupce nějak legalizovat. Přitom si tu před zhruba 2 lety našel družku, se kterou má nyní dvě děti (1 rok a 6 měsíců + 3 měsíce). O svatbě zatím neuvažují (paní by přišla o přídavky).

 

2.1. typ cílové lokality

region: Severní Čechy – Krupka u Teplic

typ lokality: sociálně vyloučená lokality na okraji města

kvalita bydlení: holobyty

 

2.2. kritéria výběru lokality

Příbuzenské vazby + zjednodušená možnost nalezení příležitostného zaměstnání „na černo“ na základě zkušenosti z minulosti  

 

Případ 32

 

Typ migrace: individuální (+ 1 dítě), neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení + příchod za rodinou do ČR

 

Paní I.G. (25) + 2 děti (4 roky, 6 měsíců)

 

1.1.typ domovské lokality

region: Košický kraj, Sobrance

typ lokality: osada „jako útulek pro psy“, dřevěno-hliněné chyžky

kvality bydlení: tzv. štvorec o dvou místnostech (otec a jeho sestra)

 

1.2.příčiny odchodu

 

Vyrůstala v děcáku, od 18ti let u otce, na podpoře. K odchodu do ČR se rozhodla v r.1997, důvodem byla údajně nakažlivá nemoc otce (TBC), s nímž sdílela jednu společnou místnost (dle našeho informátora se jedná o migraci za prací-prostituce v Dubí u Teplic). Matka paní G. odešla do ČR ještě dříve, otec požádal sám o rozvod, údajně proto, aby svou nemocí ostatní neohrožoval na zdraví. Matka žije v současné době v Krupce u Teplic s druhým manželem (panelákový byt) a paní G. přebývá u ní.

Paní má problémy s vyřízením jakékoli formy pobytu v ČR, údajně jí cizinecká policie odmítá udělit byť jen přechodný pobyt, přestože se zde v únoru 2001 provdala za českého občana. Udělení pobytu je údajně podmíněno prokázáním částky 160 000 Kč na účtě. Paní je matkou dvou dětí, z nichž se jedno narodilo na Slovensku, druhé pak v Čechách. Žije z 3 000 Kč měsíčně (mateřská), navíc dostává 5 000 Kč/měs od otce staršího z dětí (Němec). Otcem mladšího dítěte je nezvěstný narkoman, za nějž je paní stále vdaná. Porod druhého dítěte (první narozeno na Slovensku) paní v české nemocnici zatím nemusela hradit. Přitom za každou návštěvu lékaře zde v ČR musí platit, stejně tak jako v lékárně.

 

„Nic od státu nechci: nic jsem nepřinesla, nic neočekávám.“

 

Zmiňovaný Němec byl paní „čapnut“ údajně na diskotéce v Krupce (podle našeho informátora to byl ale klient na E55). Nějaký čas jí platil podnájem v bytě na Slovensku. Jakmile zjistil, že je paní těhotná, výrazně kontakty omezil, de facto je redukoval na vyplácení neoficiálních alimentů (není veden coby otec dítěte-paní se bojí, že pokud by přiznala jeho otcovství, dítě by bylo svěřeno jemu).

 

Ke svému případnému návratu na Slovensko paní uvádí: Ráda bych bydlela doma, ale nejde to, otec je nemocný.

 

O odchodu do ČR uvažují i další příbuzní paní G. (sestra přemýšlí i prodeji domu v Sobrancích)

 

2.1.typ cílové lokality

region: severozápadní Čechy, Krupka u Teplic

typ lokality: panelákové sídliště, černobílé

kvalita bydlení: slušnej standard

 

2.2.kritéria výběru cílové lokality

 

1.matka a jeden z bratrů

2.E55

 

Případ 33

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: návrat do ČR

 

Pan L. K. (35) s manželkou + 6 dětí

 

1.1.typ domovské lokality

region: východní Slovensko, Michalovce

typ lokality: městská zástavba

kvalita bydlení: byt v asanačním pásmu, pouze elektřina; voda ze studny, otop: pevné palivo

 

1.2.příčiny odchodu

 

Pan K. vyrostl na Kladně. V r.1975 mu zemřel otec. V roce 1985 se matka rozhodla k odchodu na Slovensko za svojí rodinou. Dcery nechala v Čechách, s sebou vzala jen syna. Ten nadále pobývá střídavě v Česku a na Slovensku v rámci společného československého státu. Vojnu odkroutil v Hradci Králové, kde shodou okolností žila jedna z jeho sester a kde také poznal svoji současnou ženu (narozenou na Slovensku). Tu si odvedl s sebou na Slovensko a tam se s ní v roce 1990 oženil.

Během devadesátých let pán dojíždí do Čech za prací (mimo jiné zaměstnán u švagra v HK), v r.1993 získává slovenské občanství, stejně tak jako jeho žena a děti. V roce 1999 umírá panu K. matka. Tím se pan K. ocitá na Slovensku bez bližších příbuzných a jelikož taktéž celá rodina manželky žije v Česku, odcházejí zpátky do ČR. Prvního půl roku pobývá celá rodina na černo v Krupce u sestry pana K., od začátku roku 2000 se snaží svůj pobyt legalizovat.

V ČR se jim narodily tři děti, porody stále splácejí. Každý rok si obnovují na cizinecké policii povolení k přechodnému pobytu (trvalý pobyt mají všichni stále v Michalovcích), prý jim bylo řečeno, že trvalý jim zařídit nelze jinak než sňatkem s českým státním příslušníkem. Při obnovování povolení propásli třídenní lhůtu, a tak stále nepobírají žádné soc.dávky od českého státu, přestože hlášeni už déle než rok (od 2000). Zhruba před rokem zorganizoval pan K. koupi domu v Lysci 5 (dům je psán na neteř, cena cca 150 000 Kč-peníze získali převážně zpětným vyplacením soc.dávek za 2 roky-130 000).

Žijí z rodinných přídavků ze Slovenska (v převodu cca 3 000 Kč/měs) a občasných černot. Půl roku pracoval pán v litoměřických drůbežárnách, kde pobíral plat kolem 9 000 Kč/měs. V Litoměřicích má také rodinu.

 

2.1.typ cílové lokality

region: severozápadní Čechy, Teplicko

typ lokality: ves

kvalita bydlení: standardní rodinný domek

 

2.2.kritéria výběru cílové lokality

 

a)      příbuzenské vazby (Krupka, Litoměřice)

b)      pracovní příležitosti (švagr v HK)

 

 

Případ 34

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: návrat do ČR

 

Paní A.K. (25) + 4 děti + rodiče

 

1.1.typ domovské lokality

region: východní Slovensko, Košický kraj, Sobrance u Michalovců

typ lokality: osada zděných domů

kvalita bydlení: standardně vybavený rodinný dům

 

1.2.příčiny odchodu

 

Paní K. se narodila v Sobrancích na Slovensku, od svých tří let pobývala s rodiči na území dnešní ČR. Otec narozen v Benešově u Prahy, matka v Košicích. Vlastnili současně dvě nemovitosti: domek na Slovensku, byt v Čechách. Krátce po rozdělení Československa, v r.1993, odešla celá rodina do Sobranců, kde se ale postupem času zhoršovaly její životní podmínky: všichni členové žili ze soc.dávek (po odchodu si zažádali o slovenské občanství, které i získali). V roce 1996 se odhodlali k návratu do Čech, a to jednak kvůli „nesnesitelné bídě na Slovensku“ a za druhé v Čechách stále ještě měli byt. Prodali dům na Slovensku a odešli do Teplic v Čechách. Jelikož ale nebyli spokojeni s prostředím staronové adresy v Teplicích („ulice plná narkomanů a vrahů“), prodali i  byt a z utržených peněz zakoupili prostřednictvím příbuzných rodinný domek gádžovského typu v Bystřanech u Teplic, který dodnes opravují (přičemž v něm bydlí).

 

Paní K. i rodiče mají povolení k trvalému pobytu. Paní už od roku 1999 (za účelem sloučení rodiny), rodiče přes vlastnictví bytu.

Ze čtyř dětí ani jedno nemá uvedeného otce. 3 děti narozeny v Čechách, 1 na Slovensku. Ty 3 mají údajně české občanství, ale jak je získaly, není jasné („přes ambasádu.“).

Rodiče pobírají invalidní důchody ze Slovenska a paní A.K. přídavky pouze na 1 dítě (narozené na Slovensku), zatímco na ostatní děti sociální výpomoc od teplické sociálky (1600 Kč/měs) a mateřskou (2500 Kč/měs).

Stěžují si na jednání českých úřadů, kde se setkávají s odmítáním a diskriminací.

 

2.1.typ cílové lokality

region: severočeský, Teplicko

typ lokality: ves

kvalita bydlení: rodinný dům standardně vybavený (v rekonstrukci)

 

2.2.kritéria výběru cílové lokality

 

Návrat domů. V lokalitě silná podpora rodiny.

 

Případ 35

 

Typ migrace: rodinná, nezylová, neorganizovaná

Startovací faktor: neshody uvnitř komunity + chudoba

 

Pan A.K. (41) + paní J.K. (39) + dcera H.K. (21) s dítětem Dionýzem (8)

 

1.1.typ domovské lokality

region: východní Slovensko, Sobrance u Michalovců

typ lokality: osada

kvalita bydlení: chyžka s elektrikou, voda: studna (společná v osadě), otop: dřevo

 

1.2.příčiny odchodu

 

Pan K. se narodil v Litoměřicích, zatímco paní K. v Sobrancích. Poznali se na počátku 80tých let v Čechách, kde i do roku 1993 žili. V tomto roce odešli na Slovensko za příbuzenstvem. Po dvou letech (1995) se vrátili zpátky, už ale se slovenským občanstvím. Důvodem návratu byla podle nich rozepře v osadě, kdy pan K. nechtěl, aby bratr manželky „šel do dcery“. Plus uvádějí neklidný život v osadě: hádky, bitky, alkoholismus, atd. Chyži nechali matce paní K.

Matka pána žila v Čechách, kde i zemřela. Nyní celá rodina migrantů Kimových obývá dům bratra pana K. v Krupce.

Pan K. živí rodinu sběrem šrotu, legální práci se mu nikde najít nepodařilo.

 

Na cizinecké policii jim bylo řečeno, že k tomu, aby získali povolení k trvalému pobytu, musí prokázat 180 000 Kč. To je pro ně nemožné. Jejich dcera má naději na trvalý pobyt skrze sňatek se svým současným druhem, otcem dítěte. Dítě má souhlas s trvalým pobytem. Veškeré přídavky na dítě a mateřská jsou vypláceny otci dítěte, druhu Heleny K. (21).

 

2.1.typ cílové lokality

region: severočeský, Teplicko

typ lokality: městská zástavba

kvalita bydlení: 1 vybavená místnost s kuchyní v rodinném domě bratra

 

2.2.kritéria výběru cílové lokality

 

Příbuzenské vazby.

 

Případ 36

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (Zastávka u Brna), neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení spolu s úžerou

 

Slavomír (21), Alžběta (50) a Daniel (51) H. 

 

1.1.  typ domovské lokality

a)      region: Východní Slovensko – Košice – sídliště Ťahanovce

b)      typ lokality: městské sídliště obývané převážně Romy

c)      kvalita bydlení: panelákový byt 4 + 1 v osobním (?) vlastnictví

1.2.  příčiny odchodu

 

Rodina žila v bytě na košickém sídlišti Ťahanovce, kde vlastnili byt. Potýkali se s finančními problémy (pán a paní jsou v ID, kluk Slavo je nezaměstnaný na podpoře). Větší problémy se splácením bytu neměli až do chvíle, kdy jim přišlo vyúčtování za vodu ve výši 8.000,- Sk. Do té doby si nikdy nemuseli peníze půjčovat, otec měl strach z úžerníků a z toho co dělají. Na vývěsce ve městě ale našli inzerát, kde jakási firma inzerovala bezúročné půjčky. Využili nabídku a půjčili si na splacení poplatku za vodu. Mysleli si, že tím, že částku splatí, bude všechno v pořádku. Po čase se ale firma ozvala s tím, že jejich inzerátu „asi špatně rozuměli“. Zaměstnanci firmy začali docházet do bytu rodiny H. a vymáhali úroky, které mezitím narostly až na 50.000,-. Vyhrožovali celé rodině – „Když nezaplatíte, stane se někomu něco špatného.“ Při jedné z posledních návštěv vymahači mířili na pana Horávtha pistolí. Psychicky situaci nevydrželi a za necelých 100.000,- byt prodali bílým zájemcům – „Myslím, že to byla stejná banda, která půjčovala peníze“. Z peněž vrátili dluh, zůstalo jim zhruba 35.000,- Sk. Ze dne na den se ocitli na ulici. Zjistili, že za zbytek peněz si na Slovensku nenajdou ubytování. Proto v roce 2000 odešli do severních Čech do Jirkova za příbuznými paní H. (matka + sestry + bratři), kteří v Čechách žijí přes 30 let. Ubytovala je u sebe matka paní H.. Vždy po 3 měsících odjížděli na Slovensko a zase zpět do ČR. Zhruba před půl rokem se jejich finanční situace vyhrotila (paní přestala pobírat důchod ze Slovenska + Slavovi zastavili podporu). Došli jim peníze na příspěvky na fungování domácnosti babičky. Proto se rozhodli využít možnost žádosti o azyl. Nyní chce paní požádat o sloučení rodiny, aby se mohla starat o babičku, která je vážně nemocná. Paní H. si dokonce v Jirkově zařídila trvalý pobyt. Radí se o možnostech legalizace pobytu  s právníkem ze Zastávky (uvažují o možnosti sloučení rodiny). Na Slovensku nikoho nemají, rodina manžela jejich dcery, která žila také v Košicích, jim nemůže pomoci – kvůli problémům s bydlením je s manželem v současné době v jiném azyláku v ČR (Zbyšov?)

 

2.1. typ cílové lokality

a/ region: severočeský – Chomutov – Jirkov

b/ typ lokality: sociálně vyloučené sídliště

c/ kvalita bydlení: panelákový byt – běžný standard

 

2.1. kritéria výběru cílové lokality

V Jirkové žije dlouhodobě početná rodina paní H., příbuzenské vazby sehrávali při výběru původní cílové lokality klíčovou roli. Po vyčerpání možnosti bydlení v Jirkově, když byli nuceni uvažovat o dalších plánech, mysleli opět jedině na Českou republiku. Nikam dál do ciziny je to netáhlo. Nikoho tam nemají, bojí se cizího prostředí. O možnosti pobytu v azyláku věděli od příbuzných a chápou to jako provizorní řešení. 

 

Případ 37

 

Typ migrace: rodinná AZYLOVÁ (Zastávka u Brna), neorganizovaná

Startovací faktor: chudoba + diskriminace

 

Paní M. Ž. (26) + manžel (30) + 3 děti (7, 6 a 2 roky)

 

1.1.  typ domovské lokality

a/ region: Východní Slovensko – Košice –Ťahanovce / Trebišov – vesnice Vojka

b/ typ lokality: dědina, kde žijí pohromadě gádžové (hodně Maďarů) i Romové

c/ kvalita bydlení: panelákový byt / rodinný domek

 

1.2.  příčiny odchodu

 

Mladá rodina žila nejdříve u sestry pana Ž. v panelákovém bytě na košickém sídlišti Ťahanovce. Od roku 1996 čekali na svůj byt, ale na úřadech se střetávali s přehlížením a nezájmem („víme, že bílí byt dostanou dřív než my, ani na něj nemusí čekat.. a jsou to svobodní gádžové, bez dětí…“). Když už byla situace v jednom bytě neúnosná a začali hádky, odstěhovali se z Košic k matce paní Ž. do vesnice Vojka (cca 10 km od Košic). Tam žily ještě další dvě sestry paní Žigové i se svými rodinami, celkem přes deset lidí obývalo 3 místnosti. Když se i tady situace vyhrotila, neměli kam odejít a tak byli koncem dubna 2003 vyhledat AZ v ČR. Mají tu sice příbuzné (strýc pana Ž. v Chomutově, další příbuzní pána v Jablonci), ale ti jim nemohou pomoci (přeplněné byty, ve kterých je nemůžou přijmout).

Špatná finanční situace už na Slovensku (pán vyřazen z evidence na ÚP – celkem rodina brala 5.400,- mateřskou a přídavky), dále diskriminace (pan Ž. několikrát napaden rasisty + jedno z dětí napadeno gádžovskými dětmi tak, že skončilo v nemocnici (zranění hlavy a ledvin).

Zprávu o možnosti provizorně vyřešit situaci odchodem do azyláku do ČR mají od rodiny Pohlodkovců z Vojky, která byla na azylu ve Vyšních Lhotách. Od nich také vědí, že žádní Romové azyl v ČR nedostali.   

 

Případ 38

Typ migrace: rodinná, AZYLOVÁ (Kostelec nad Orlicí), neorganizovaná

Startovací faktor: útěk před úžerou

 

Paní A.Ž. (48)

 

1.1.typ domovské lokality

region: východní Slovensko, Košice

typ lokality: panelové sídliště s vysokou mírou sociální exkluze

kvalita bydlení: sociální byt

 

1.2.příčiny odchodu

 

Na Slovensku měla paní údajně problémy s úžerníky („mafía“), kterým dlužila 20 000 Sk. Bylo jí vyhrožováno fyzickou likvidací. Paní dluh nakonec podle svých slov zaplatila, nicméně problémy s úžernickou rodinou přetrvávaly, rozhodla se tedy pro odchod do ciziny. V roce 2001 utekla s dětmi do Německa, kde požádala o azyl. O této možnosti se dozvěděla z televize, nikdo z jejího blízkého okolí bezprostřední zkušenost s pobytem v azylovém zařízení nemá. Po šesti měsících s ní bylo azylové řízení ukončeno, paní se i s dětmi vrátila do svého bydliště na Slovensko. Napjatá atmosféra se však ještě vyhrotila, a tak se paní rozhodla odejít podruhé. Tentokrát požádala o azyl v ČR. Pobývala čas v azylovém zařízení Bělá pod Bezdězem, poté byla přemístěna do AZ Kostelec nad Orlicí. Oproti tomu děti dlí z nepochopitelných důvodů v AZ Seč. V Kostelci se „při vycházkách“ seznámila se svým současným druhem, Romem s českým státním občanstvím, jehož matka vlastní ve městě rodinný domek. Tam nyní oba přebývají, aniž by paní azylovou proceduru přerušila. Žijí z podpory druha, vážně uvažují o tom, že by se vzali, což by mohla být cesta k trvalému pobytu. V domě matky druha bydleli ještě další dva Slováci z AZ Kostelec n.O., nyní jsou prý už mimo republiku. Paní Ž. čeká odevzdaně na třetí negativ. Ví o tom, že žádný Slovák ještě azyl v ČR nezískal. Od českého státu nepobírá žádné peníze, obdržela jen jednorázovou sociální výpomoc 8 000 Kč.

 

 

 

Případ 39

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: ztráta bydlení

 
Mladý muž J.K. (18) v Chodově u tety + rodina v Sokolově

 

1.1.typ domovské lokality

region: západní Slovensko, Nitra

typ lokality: městská zástavba

kvalita bydlení: zděný vybavený dům

 

1.2.příčiny odchodu

 

Chlapec žil s rodiči a sourozenci v Nitře v rodinném domě až dokud si otec nenašel jinou ženu a nerozhodl se dům prodat. Rodinu pak opustil a peníze si nechal. Paní se s dětmi ocitla na ulici, přivydělávala si sběrem šrotu. V roce 1997 odešli za příbuznými do ČR. V současné době žije matka (+ 2 z dětí) u svého bratra v Sokolově, zatímco J.K. u tety v Chodově (holobyt). Problémy s legalizací pobytu začali řešit až nyní, protože „kluk nechce sedět doma, ale chce chodit do práce“(teta). Všichni jsou od roku 1997 bez příjmů a dávek, nemají občanství. Teta se snaží prokázat, že J.K. zde pobývá už od onoho r.1997, aby mohl dostat trvalý pobyt. V jednání s úřady musí být činná ovšem především chlapcova matka, což není („je pošahaná“(teta)), a tudíž vyřizování stojí a v rodině se vyostřují spory. Cizinecká policie po nich požaduje prokázání 160 000 Kč na účtě.

J.K. si občas přivydělává černotou, ale má snahu v ČR „normálně“ fungovat, tj. najít si práci legální.

 

2.1.typ cílové lokality

region: západní Čechy, Karlovarsko

typ lokality: ubytovna pro neplatiče, soc.vyloučená komunita

kvalita bydlení: holobyt

 

2.2.kritéria výběru cílové lokality

Příbuzenské vazby.

 

Případ 40

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: nalezení partnera v ČR

 

Paní E.H. (36)

 

1.1.typ domovské lokality

region: Košice okolí, Sady nad Torysou

typ lokality: romská osada-zděné domy

kvalita bydlení: základní vybavení

 

1.2.příčiny odchodu

 

V roce 2000 přijela do Karlových Varů navštívit svoji sestřenici, jež se zde věnuje prostituci. Při té příležitosti poznala pana H., s nímž začala žít. Vědí o tom, že svatbou by se dal získat trvalý pobyt, ale na druhou stranu by svatbou pán údajně přišel o dávky soc.podpory, což je nyní jejich jediný zdroj peněz. Paní nemůže pracovat, trpí psychickými problémy, už na Slovensku žádala o ID, ovšem neúspěšně. Taktéž pán má zdravotní problémy (záda), nikde v zaměstnání ho kvůli tomu nechtějí, ale ID taktéž získat nemůže a nemůže.

Jejich záměrem je, aby paní získala ID v České republice. To se jeví skoro jako nemožné, neboť o něj musí jako Slovenka žádat na Slovensku, a tam, jak už bylo řečeno, to už jednou nevyšlo.

Pár je v takové ekonomické krizi, že pan H. s lítostí uvažuje o tom, že by paní E.H. poslal pryč, na Slovensko, aby měl vůbec on sám z čeho žít.

 

2.1.typ cílové lokality

region: západní Čechy, Karlovarsko

typ lokality: ubytovna pro neplatiče v Chodově, soc.vyloučená komunita

kvalita bydlení: holobyt

 

2.2.kritéria výběru cílové lokality

 

Náhodná známost.

 

Případ 41

 

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: perspektiva lepšího života + absence rodiny

 

Pan J. K. (23)

 

1.1.  typ domovské lokality

a/ region: Střední Slovensko – Žilinský kraj - Martin – obec Necpaly

b/ typ lokality: dětský domov

c/ kvalita bydlení: „gádžovská“ ústavní péče se všemi + a –

 

1.2.  Příčiny odchodu

       Pan K. svoje rodiče nepoznal. Matka zemřela, otec je nezvěstný. Má jednoho sourozence (16), který je dodnes v dětském domově. V 18 letech vyšel z ústavu jako vyučený kuchař/číšník a šel přímo na vojnu. Po jejím skončení se vydal do rodiště matky – Žarnovica u Žiaru nad Hronom (romská osada), kde má sám dodnes trvalý pobyt. Našel v osadě svoje příbuzné (tetu a bratrance), u kterých krátký čas pobýval. Pak zjistil, že z něj příbuzní tahají peníze. Navíc v dětském domově přivykl na „gádžovský“ standard v bydlení, který v osadě nenašel. Rozhodl se z Žarovnice odejít. Pracoval v nemocnici v Bratislavě (plat 5.000,- Sk x za ubytovnu dal 3.500,-), potloukal se po různých příležitostných zaměstnáních po Slovensku. V roce 2001 se rozhodl odejít do Čech, kde pracoval na černo na různých brigádách. Asi 2 měsíce se potlouká po Praze, přiživuje se i homosexuální prostitucí (byl zneužíván v ústavu v Necpalech). Přežívá po azylových domech charity a u příležitostných známostí. Svůj pobyt v ČR by chtěl protáhnout a nějakým způsobem legalizovat. Má idealistický plán: odjet na Slovensko, vyřídit si pas (který nemá) a odjet pracovat do Západní Evropy („Lidi mi říkají, že vypadám jako Španěl, tak bych se tam mohl chytit třeba jako číšník.“)

 

2.1. typ cílové lokality

a/ region: Praha – Karlín

b/ typ lokality: charitní azylové zařízení

c/ kvalita bydlení: ubytování ve vícelůžkových pokojích na přechodnou dobu cca 14 dnů

 

2.2. Kritéria výběru cílové lokality

Absence rodiny + perspektiva lepšího života / žádné příbuzenské vazby

 

Případ 42

 

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: nalezení partnera v ČR

 

Paní R.G. (21) + dcera 1 rok a 6 měsíců

 

1.1  Typ domovské lokality

a/ region: Západní Slovensko – osada Malé Levany

b/ typ lokality: romská osada – chyžky

c/ kvalita bydlení – chyže ze dřeva a hlíny, kromě elektřiny žádné rozvody, voda ze studně

 

1.1.  Příčiny odchodu

Paní G. žila v chyžce spolu se svými rodiči. I když šlo o malou osadu (cca 10 chyžek) životní podmínky paní popisuje jako „hrozné“. V roce 2000 jí sestřenice, která žije v Chebu, pozvala k sobě na návštěvu. Neměla v ČR zajištěnou žádnou práci, živila jí sestřenice a její rodinu.  Pak v Chebu poznala svého současného druha, který žije v Duchcově a se kterým má malé děcko (to má obojí – české i slovenské – občanství). V současné době žádá paní o trvalý pobyt. Získala v ČR zaměstnání. Zatím se nevzali, chystají se na to. 

Na návštěvu k nim pravidelně přijíždějí příbuzní ze SR, ale nikdo tu nezůstává. Paní má další vzdálenější příbuzné v Ostravě a v Mostě. Nevyhledávají je.

 

2.1. typ cílové lokality

a/ region: severočeský – Duchcov

b/ typ lokality: „romská čvrť“ v Duchcově

c/ kvalita bydlení: standardně zařízený nájemní byt města

 

2.2.kritéria výběru lokality

Perspektiva lepšího života s následným nalezením partnera a založením rodiny. Výběr lokality podle bydliště partnera.

    

Případ 43

Typ migrace: rodinná, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: pracovní migrace + sloučení rodiny

Paní Ž.D. (25)

 

1.1. typ domovské lokality

a/ region: Východní Slovensko – Sabinov

b/ typ lokality: městská romská čtvrť

c/ kvalita bydlení: dům z tvárnic

 

1.2.příčiny odchodu

Manžel se narodil v Čechách, kam přišli jeho rodiče ze Sabinova za totality. Paní jej poznala v 16-ti letech během jeho návštěv u příbuzných na Slovensku. Poté co se seznámili, žili střídavě v Sabinově a v Chebu. Pán má české občanství, ona slovenské - chodili tam a zpět  („Zákon s náma tak dělal“). Spolu mají 4 děti, všechny jsou narozené na Slovensku, ale po otci mají české občanství, které získaly díky sňatku obou partnerů v roce 1997. Jelikož manžel v ČR nakonec našel práci (vyučený zedník), odešla paní i s dětmi za ním a již rok zde všichni žijí. Paní má trvalý pobyt, čeká na občanství, pobírá dávky. Bydlí v nájemním bytě v romské čtvrti v Chebu, kde platí 3.700,- za nájem.

 

2.1.Typ cílové lokality

a/ region: Západní Čechy – Cheb

b/ typ lokality: romská čtvrť města

c/ kvalita bydlení: chudě zařízený půdní byt

 

2.2. Kritéria výběru cílové lokality

Příbuzenské vazby (rodina manžela).

 

Případ 44

 

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná

Startovací faktor: pracovní migrace

 

Pan L.B. (28)

 

1.1.typ domovské lokality

region: střední Slovensko, okolí Popradu

typ lokality: romská osada o cca 20ti chyžkách

kvalita bydlení: zděný dům-elektrika, dřevo, voda ze studny

 

1.2.příčiny odchodu

 

Pan L. odešel z rodné osady, kde neměl dosud žádné závazky, před sedmi lety, důvodem byla nemožnost najít na Slovensku jakoukoli práci. To se mu v ČR podařilo, i když zatím jen na černo. Z takovýchto brigád má ale již strach a po svatbě práce na černo údajně zanechal úplně, neboť hrozí, že jej někdo z místních bonzne a on tak způsobí problémy rodině.

Ze Slovenska přišel rovnou do Sokolova, neb zde má tetu. Před třemi lety se oženil s ženou, kterou v Sokolově potkal. Mají spolu 3 děti (všechny české občanství), žijí z dávek, které dostává žena. I on snad, díky sňatku, dostává nějakou formu podpory (?). „Život na dávkách v Čechách je pořád lepší než život na Slovensku.“

S příbuznými na Slovensku je stále v kontaktu (5 sourozenců s rodinami) a neví o nikom z nich, kdo by se chystal odejít do ČR.

Cizinecká policie mu dělá problémy s povolením k trvalému pobytu, argumentuje špatně vyplněnými žádostmi.

 

2.1.typ cílové lokality

region: západní Čechy, Sokolov

typ lokality: romské panelákové sídliště

kvalita bydlení: ???

 

2.2.kritéria výběru cílové lokality

 

Příbuzenské vazby.

 

Migrace z ČR do SR

 

Případ 45

 

Typ migrace: migrace směrem na Slovensko – rodinná, neazylová, neorganizovaná – Startovací faktor: spor s městem

 
Rodina Č.

 

1.1.  typ domovské lokality

a/ region: Severní Čechy – Ústí nad Labem – Předlice

b/ typ lokality: sociálně vyloučená lokalita Předlic

c/ kvalita bydlení: byty IV.kategorie

 

1.2.  příčiny odchodu

 

Medializovaný případ – spor s městem ohledně bydlení. Zažalovali český stát, nakonec došlo k mimosoudnímu vyrovnání. Bylo jim přiznáno 900.000,- Kč odškodného. Po zkušenostech s jednáním ústeckého magistrátu a vzhledem k množícím se případům vyhrožování, souvisejících s medializací celého případu, se Červeňákovi rozhodli odejít na Slovensko do obce Žehra, kde žije jejich příbuzenstvo. Část příbuzných v SR žije v romské osadě, část v bílé obci, kde si chtějí také ústečtí Červeňákovi zakoupit za odškodné domek a žít „v klidu“. O Žehře mají jen ty nejlepší reference (vzájemné návštěvy): úřady se tam údajně o Romy lépe starají, Romové tam mají zavedený plyn, mají romský kostel, obchod a hospodu. V souvislosti s odchodem žádají o slovenské občanství (terénní  pracovnice ČvT se snaží, aby při získání občanství slovenského neztratili občanství české a měli tak občanství dvojí).

 

2.1 typ cílové lokality

region: Východní Slovensko – Žehra u Spišské Nové Vsi

typ lokality: početná romská osada

kvalita bydlení: zděné domy, bytovky (plán Červeňákových: žít mimo osadu v gádžovské vesnici)

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality

Příbuzenské vazby

 

Případ 46

 

Typ migrace: migrace směrem z ČR na Slovensko – rodinná, neazylová, neorganizovaná Startovací faktor: spor s městem

 

pan G. Č. (34) + družka + 7 dětí + rodiče družky

 

1.1.  typ domovské lokality

 a/ region: Severní Čechy – Ústí nad Labem – Předlice

b/ typ lokality: sociálně vyloučená lokalita Předlic

c/ kvalita bydlení: byty IV.kategorie

 

1.2.  příčiny odchodu

Pan G.Č. se narodil v Ostravě, odkud se v roce 1991 vydal do Prahy, ale ve vlaku údajně zaspal, vystoupil v Ústí a první ženu, kterou potkal, pojal za družku. Ta je sestrou manžela Ivety Červeňákové z předešlého případu. Od té doby žije pan G. v Ústí v bytě tchána a tchyně, má s družkou 7 dětí. V souvislosti s odchodem rodiny Č. na Slovensko (viz výše) se tchán a tchyně rozhodli odejít taktéž a to do Chminianských Jakubovan, odkud pocházejí. Prý je na Slovensku lépe: neplatí se nájem, není strach, že skončí na ulici, manželka tam má širokou rodinu. Pan G. Č. si je vědom toho, že romská osada v Jakubovanech má velice nízký status, neboť je vyhlášenou osadou degešskou (jedí se tam psi), ale tvrdí, že rodina družky pochází z té části osady, kde žijí tzv. žuže roma („čistí“) čili ti, kdo psi nejedí. Osada je rozdělena na „horní“ a „dolní“ Romy. Jedním dechem ale dodává, že jíst psi je zdravé a že v Jakubovanech se rodí velcí chlapi.

Rodina G.Č. žije ze sociálních dávek cca 10.000,- měsíčně a údajně 6.000,- je stojí jen nájem bez elektřiny. Pan G.Č. si přivydělává prodejem věcí z kontejnerů a bojí se zadlužení.

 

2.1. typ cílové lokality

 

region: Východní Slovensko

typ lokality: „degešská osada“ – cca 3.000 obyvatel – asi 2 kilometry od „bílé“ obce 

kvalita bydlení: chyžky – dřevo a hlína, elektřina ano, voda ze studni

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality

Příbuzenské vazby

 

 

I.a  - Dodatek ze srpnových šetření IOM (Bronislav Podlaha a Štěpán Bolf)

 

Případ 47

 

Rodina Huňádyových – Děčín

Neazylová rodinná migrace – ztráta bydlení

 

Region: Košický kraj – Michalovce – osada Jovsa 

Typ lokality: romská osada – „na místě chyží gádžové postavili bytovky“

Kvalita bydlení: nízká – rozvody elektřiny rozkradeny, stejně tak záchody a topení – vodu brali z pramene, na „vecko“ se chodí do lesa…

 

Paní M.K. (53 – bez školního vzdělání) přišla do Děčína zhruba před 14-ti dny koncem července. S sebou vzala dvě „děti“ (dcera 20 let – 6 let ZŠ + syn 18 let – 6 let ZŠ). Na Slovensku nechali dceru (31) s rodinou. Otec od rodiny odešel před 18-ti lety, ale odmítá se s paní rozvést. 

 

Příčiny odchodu:

 

Utekli z osady Jovsa u Michalovců. Žili ve zdevastované bytovce, kde nikdo neplatí nájem. Do bytovky se zcela nekontrolovaně stěhují další a další lidé, příbuzní sousedů i úplně cizí rodiny. Někteří se usadí, jiní po čase odcestují dál. V bytovkách bývá „veselo“. S jednou takovou čerstvě příchozí rodinou měla rodina paní M.K. konflikt: její syn se s několika členy cizí rodiny dostal do sporu, ti ho napadli a surově zbili. Když se ho jeho matka zastala, hrubě na ní zaútočili a vyhrožovali jí. Pak chytili neslyšící dceru paní M.K., také jí napadli a rozbili jí naslouchátka. Paní dostala strach o zdraví svých dětí a definitivně se rozhodla k odchodu za sestrou od Děčína. Byt v osadě nechali napospas místním i se zařízením – „Ať si to nechají.“  Rodina paní M.K. neměla problémy s úžerou, ale místní Romové si dojíždějí půjčovat do Michalovců. Příjmově na tom byla rodina na Slovensku mizerně: životní minimum paní bylo 1.450,- a k tomu brali ještě dalších 1.500,- na dceru. Synovi paní v době konfliktu zrovna vybavovala podporu.

 

Cílová lokalita:

Region: Severočeský – Děčín

Typ lokality: stará městská zástavba na Ústecké ulici – „cigánský dům“

Kvalita bydlení: obecní byt 1 + 1 bez koupelny, kde momentálně žijí 3 rodiny

 

V Děčíně žije už 20 let sestra paní M.K. paní Huňádyová s rodinou (smrtelně nemocný manžel v domácím ošetřování + neurčitý počet dětí). K nim se paní M.K. i s dětmi nastěhovala. Zatím jsou trpěni, i když dochází ke konfliktům, což je pochopitelné, vzhledem k tomu, kolik lidí tu žije ve dvou místnostech. Rodina paní M.K. nemá vůbec žádný plán jak situaci řešit – paní si vzhledem k věku a nevzdělanosti zřejmě nenajde práci, jezdit pro dávky na Slovensko si nebude, protože by se to nevyplatilo - pravděpodobně bude rodinu „přiživovat“ kluk prací na černo.  Situace v už tak v přeplněném bytě se vyhrotí, pokud dojde k tomu, co paní M.K. předpovídá: ze SR přijde ještě dcera (31) paní M.K. s rodinou, která se dostala také do konfliktu v osadě a nyní musí přežívat i s manželem a dětmi ve stanu po lesích.

 

Neorganizovaná prostituce jako hlavní zdroj obživy rodiny 

 

      Situace v rodině sestry paní M.K. v Děčíně: o těžce nemocného manžela (práce v dolech, údajně dva roky uran) se paní Huňádyová stará, ale zároveň přišla o víc než tisícový příspěvek, který dostávala. Podle vlastního vyjádření byla na nákupech ve městě, když přišla kontrola ze sociálky – podle naší informátorky, rodinné přítelkyně paní I.B. ale paní Huňádyová přivydělává do rodinného rozpočtu prostitucí a v době, kdy přišla na kontrolu sociálka, byla na týden s klientem „na výletě“. Má svojí výhradně německou klientelu, která dochází přímo do bytu v Děčíně (i v době naší návštěvy byl jeden takový „host“ přítomen). Podobně jako paní Huňádyová se prostitucí živí také její dcera Marcela (33 let). Má „svého Němce“, prakticky to ale vypadá – stejně jako u matky - na síť klientů. Vydělá si tak údajně 3-4.000,- Kč týdně. Ani matka ani dcera nemají svého pasáka.  

      Marcela přišla do ČR ze SR v roce 1998 poté, co měla konflikt s tchánem a druhem (problémy partnerského rázu, prostituovat začala až v ČR po příchodu k matce). Má slovenské občanství, pokoušela se v Děčíně přihlásit, ale žádost „zapadla“. Svůj pobyt se zatím nesnažila jiným způsobem legalizovat. Sociálka jí nevychází vstříc, protože jsou po městě pověstní svou „neřestnou živností“ a pověstmi o příjmu, který z toho celá rodina má. Marcela má 4 děti  (8, 9, 13, 15 let), které jí byly odebrány a nyní žijí po dětských domovech v ČR (v době naší návštěvy všechny na prázdninách v tomtéž bytě v Děčíně).  V bytě donedávna žil ještě syn paní Huňádyové Milan, nyní ale pobývá v Praze u příbuzných. Údajně jde o narkonama, který si píchal drogy před dětmi – to byl jeden z důvodů k odebrání dětí jeho sestry Marcely (nutno ověřit na sociálce).

      Konflity v rodině jsou časté, hádky na denním programu.

     

Závěry: v případě rodiny paní M.K. jde o rodinnou neazylovou migraci k nejbližším příbuzným (rodina sestry). Startovacím faktorem byly opakované konflikty se sousedy, završené ztrátou (lépe řečeno snad „vzdáním se“) extrémně nekvalitního bydlení. Těžká dlouhodobá frustrace. Rodina neplánuje na dlouho dopředu, nicméně přesvědčeně tvrdí, že na Slovensko už se nikdy nechtějí vracet.

V případě paní Marcely H.: rodinná neazylová migrace k nejbližším příbuzným (rodina matky) do sociálně patologického prostředí. Paní se prostituci rozhodla věnovat až v ČR, kde je to ni po všech stránkách nejsnazší forma obživy. V kontaktu s úřady za celých 5 let svého pobytu v ČR téměř nebyla.

 

Případ 48

 

CHEB

Henrieta B. (28)

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná; návrat do ČR

 

1.1.  typ odchozí lokality

a)      region: východní Slovensko, okr. Trebišov

b)      typ lokality: romská osada (Leles) mimo bílou vesnici

c)      kvalita bydlení: dřevěno-hliněné chyžky

 

1.2.  příčiny odchodu

 

Paní B. se narodila na Slovensku, byť její otec v Chomutově (rodiče odešli na Slovensko ještě za komunistů, po rozdělení státu získali slovenské občanství, jakož i jejich děti). Už v roce 1989 (?) byla hlášena přechodně v Chebu, neboť si ji osvojila vlastní teta, zde v Chebu žijící. Po rozpadu Československa si paní Henrieta nechala slovenské občanství (navíc byla ještě neplnoletá), nevěděla, zda se nakonec usadí na Slovensku anebo v Česku. Pendlovala mezi oběma státy, vyučila se dojičkou. Nakonec si našla v ČR přítele, za něhož se před pěti lety provdala. Děti nemají. Svůj pobyt v Chebu se snažila nějak legalizovat, ale to se jí dosud nepodařilo: manželé přišli o byt (neplacení nájemného: paní nemůže prokázat, že má kde bydlet) a muž (údajně drogově závislý) navíc zmizel kamsi do Prahy. Cizinecká policie si k tomu prý „myslí“, že teta si paní Henrietu osvojila, aby pro její rodinu šlapala. Ani svatba nebyla pro cizineckou policii dostatečným důvodem k udělení trvalého pobytu (podezření, že svatba jen naoko). Podle strýce pí. Henriety se jedná o osobní mstu příslušníků CP vůči jeho osobě. Celý případ nyní řeší sociální pracovnice pí. Rimešová. Věc se komplikuje ztrátou cestovního pasu, jenž je při vyřizování nějaké formy pobytu na CP potřeba mít.

Paní Henrieta v Chebu již pracovala (5 měsíců u technických služeb) a údajně má dokonce další nabídky legálního zaměstnání, v cestě jejich uskutečnění ovšem stojí paradoxně opět cizinecká policie, která nechce povolení k práci vystavit (uváděný důvod: opět osobní msta).

Paní byla už jednou z ČR vyhoštěna, a kdykoli ji prý policisté vidí na ulici, seberou ji. Z toho vzešla už nejedna rvačka.

 

2.1. typ cílové lokality

a)      region: západní Čechy, Cheb

b)      typ cílové lokality: město, míšená ulice

c)      kvalita bydlení: ?

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality:

 

příbuzenské vazby

 

Případ 49

 

DĚČÍN

Marta J. (51)

Typ migrace: individuální, neazylová, neorganizovaná; problémy s bydlením+příchod za rodinou

 

1.1.  typ odchozí lokality

a)      region: východní Slovensko, Košice

b)      typ lokality: panelákové sídliště Furča

c)      kvality bydlení: standardně vybavený byt

 

1.2.  příčiny odchodu

 

Narozena v Košicích, vychovala tam spolu s manželem 5 dětí, které jsou nyní už dospělé. S manželem se před 12 ti lety rozvedla, ale byla nucena nadále s ním sdílet 1 byt (město jí odmítlo dát jiný). Na Slovensku pracovala v kuchyni (3500 Sk/měs), což ji sotva uživilo. V roce 1995 odešla do Děčína, kde žije její otec. V ČR prý celá rodina. Tady poznala svého druhého manžela, jenž je zároveň jejím vlastním bratrancem: otcové (vzájemně si bratry) se domluvili-„ona sama, on sám, děti už mít nebudou, tak co; přece nepůjde zpátky na Slovensko“. Podle vlastních slov je zde velice spokojená, oba jsou sice bez práce (chvíli paní pracovala na černo opět v kuchyni v jedné z děčínských restaurací), ale nějak vyžijí: podpora pána+fušky+sběr šrotu.

Od cizinecké policie má vystaveno povolení k pobytu na neomezenou dobu, a to od 30.10.2002. Tudíž od 30.10.2003 by snad mohla pobírat dávky (?).

Příbuzní ji v ČR navštěvují, především bratr si přijíždí vydělat (to prý v Děčíně není problém), aby na Slovensku přilepšil rodině.

Děti mají své rodiny na Slovensku, 1 syn ženatý v Belgii (6 let), kde jsou i další příbuzní (bratranci atp.)-uchytili se tam taktéž přes sňatek.

 Paní by za boha už nešla zpátky na Slovensko („tam je bída, práce není“).

 

2.1. typ cílové lokality

a)      region: severní Čechy, Děčín

b)      typ lokality: stará zástavba, R+neR

c)      kvalita bydlení: nájemní byt 1+1, standardně vybavený

 

2.2. kritéria výběru cílové lokality:

 

příbuzenské vazby

 

I.b kasuistiky poskytnuté organizací La Strada, o.p.s.

 

Mezi klientkami La Strady se opakovaně objevují romské ženy  pocházející ze Slovenska. V období srpen 2001 - srpen 2003  La Strada poskytla služby 5 romským ženám ze Slovenska. [1]

 

Jednalo se o ženy, které byly obchodovány do ČR resp. do Německa (1 případ) za účelem prostituce. Všechny ženy pocházely ze sociálně slabých rodin, žily v chudobě, některé z nich uváděly i významně disfunkční rodinné prostředí. Klientky měly shodně nízké dosažené vzdělání, žádná z nich neměla informace o situaci v ČR vzhledem k možnosti získat zaměstnání ani o rizicích obchodu s lidmi. Dalším společným znakem byl jejich nízký věk (17 až 22 let). Všech pět klientek pocházelo z vesnic či malých městeček. Čtyři z pěti  žen byly obchodovány příbuzným nebo "dobrým známým", ve většině případů se jednalo o Romy. Ženy přijaly nabídku práce v ČR resp. v Německu; jednalo se buď o nespecifikovanou práci či např. práci v prádelně nebo baru. Pouze jedna odjela do ČR se svým pasákem s vědomím toho, že se bude živit prostitucí.  Všechny ženy vycestovaly za účelem získání výdělku.

 

Minimálně ve třech případech  v České republice kořistil z jejich práce popř. je ubytovával někdo z místní romské komunity. Tři z klientek se na vlastní žádost vrátily přímo ke svým rodinám, do prostředí, odkud byly obchodovány. Pouze jedna z žen, která byla po svém návratu na Slovensko znovu unesena pasákem, se poté rozhodla pro azylové ubytování u slovenské pomáhající organizace. Tři z pěti žen se po útěku z prostředí prostituce obrátily o pomoc na policii, která je identifikovala jako oběti obchodu a zprostředkovala kontakt s La Stradou.

 

Předpokládáme, že celkový počet obchodovaných romských žen je významně vyšší. Z důvodu neinformovanosti či nedůvěry však služeb naší organizace nevyužijí. Ženy - cizinky bývají také často ihned po kontaktu s policií vyhoštěny zpět na do země původu.

 

Kasuistiky

č.1

M.P.  nar. 1984 vyrůstala společně se svými 6 sourozenci a rodiči v menším městečku na Slovensku. Později se rodina  přestěhovala na vesnici do rodinného domku k prarodičům. Matka se o děti příliš nestarala, nevodila je do školy,  M.P. byla asi ve 4. třídě přeřazena zvláštní  školy. Zvláštní učební obor nedokončila; místo návštěv školy byla nucena otcem vykonávat domácí práce a pracovat "na hospodářství".

V roce 2001 klientka z důvodů neshod odešla z rodiny ke svému staršímu bratrovi a jeho ženě.  Ty po krátkém čase navštívili příbuzní, kteří za ni, jak se později dozvěděla  údajně zaplatili 10 000 Kč a odvezli jí do Čech. V Čechách měla pomáhat své tetě v prádelně.  Spolu s dalšími dívkami byla ubytována v soukromém bytě v Teplicích a byla nucena, stejně jako ostatní děvčata, vykonávat prostituci.  Po několika dnech se jí podařilo utéci a požádat policii o pomoc. Policie kontaktovala La Stradu.

Klientka trvala na svém návratu k rodině na Slovensko, který ji La Strada následující den zprostředkovala.

 

č.2

Paní I.Š, nar. 1976 vyrůstala společně se svými  třemi sourozenci v diagnostickém ústavu a v dětských domovech v Bratislavě a okolí. Po dosažení zletilosti se vrátila ke svým rodičům, kde se jí později narodila dcera. Rozhodnutím soudu byla dcera proti vůli paní I.Š. svěřena do péče otci.

Paní I.Š. se projevovala při kontaktu s pracovnicemi La Strady jako velmi nesamostatná.  V minulosti si zvykla být závislá na jiných osobách,  které situaci vyřeší za ní. Velmi špatně se orientovala v čase, neznala hodnotu peněz, neuměla se pohybovat ve městě.

V roce 2002 byla paní I.Š. nabídnuta panem Č. možnost výdělku v ČR . Pan Č. objížděl Slovensko a nabízel práci romským ženám. Klientka s panem Č. odjela do Chebu, kde byla jím a jeho manželkou nucena k pouliční prostituci. Po celou dobu  klientka žila v malém bytě rodiny Č. společně s dalšími příbuznými rodiny. Po devíti měsících se paní I.Š. podařil za pomoci streetwork organizace útěk a odjela zpět domů  na Slovensko. Po krátké době si ji však pasák přijel domů "vyzvednout", násilím ji nasadil do auta a dopravil do ČR. Opět ji nutil poskytovat sexuální služby; po třech měsících se klientce opět za pomoci streetwork organizace podařilo uprchnout.  Táž organizace jí v srpnu 2002 zprostředkovala kontakt s La Stradou.

La Strada klientce poskytla krizovou a finanční pomoc, ubytování po dobu 28 dní a zprostředkovala gynekologické vyšetření.  Klientka byla na území ČR nelegálně a bez dokladů. La Strada zajistila vyřízení náhradních cestovních dokladů, asistovala při spolupráci klientky s policií při trestním řízení a zajistila její předání pomáhající organizaci na Slovensku. V azylovém bydlení bude klientka  chráněna před pasákem, získá praktické dovednosti potřebné k tomu, aby mohla požádat o svěření dcery do péče a žít samostatný život. (Zajištění azylového ubytování bylo značně problematické, při hledání vhodného azylového ubytování byla klientka několikrát odmítnuta z důvodu barvy pleti resp.  romského původu.)

 

č.3

V listopadu 2002, kdy se paní V.B. stala klientkou La Strady, jí bylo 19 let. Paní V. B., kterou pracovnice La Strady převzaly od Kriminální policie Chomutov, přicestovala do Prahy  pouze v jednom oblečení a velmi vyhublá. Při prvním rozhovoru se zjistilo, že neumí psát a ani číst.

V době, kdy paní V.B. bylo 16 let, se jí narodil syn, jenž byl po porodu svěřen  do péče její matce.  V té době se klientka dobrovolně rozhodla, že pojede s panem F. do ČR, kde se pokusí prostitucí vydělat peníze na výživu  a výchovu syna.

V České republice pracovala paní V.B. jako prostitutka pro pasáka pana F., slovenského Roma. Za vykonávání prostituce však oproti dohodě nedostávala žádné peníze; jídlo, ubytování  a oblečení jí zajišťoval její pasák. V době kontaktu s La Stradou neměla klientka doklady ani žádné peníze.

Podle vlastního sdělení se paní V.B. necítila jako oběť obchodování, i přestože jí fakticky byla. Neuvědomovala si rovněž nebezpečí, které hrozilo, kdyby si jela podle svého návrhu "vyzvednout" doklady, které jí pan F. zadržoval.

La Strada klientce poskytla ubytování po dobu pěti dnů, finanční pomoc a zajistila náhradní cestovní doklad.  Protože klientka musela do 5 dnů vycestovat do SR, La Strada zajistila další péči u pomáhající organizace na Slovensku.

 

č.4

V březnu roku 2003 kontaktovala La Stradu kriminální policie Teplice ohledně poskytnutí služeb dvěma ženám ze Slovenska, které byly v ČR obchodovány za účelem prostituce.

Jednou z žen byla paní E.T., 22letá slovenská Romka. V místě bydliště jí a její kamarádce " jeden známý" nabídl práci v České republice. Obě ženy souhlasily.  Po té je tentýž muž dopravil do Teplic, kde je ubytoval v jedné romské rodině. Pod záminkou zajištění práce jim odebral doklady se slibem, že se ještě týž den vrátí. Večer byly obě ženy nuceny vykonávat prostituci v jednom z místních klubů. Obě ženy odmítaly poskytovat sexuální služby i přesto, že jim jejich ubytovatelé vyhrožovali. Po 4 dnech se jim podařilo utéct a požádat o pomoc místní policii.

V ČR podaly obě ženy trestní oznámení na "ubytovatele" i na známého, který jim "práci" zprostředkoval. V době ukončení spolupráce s La Stradou byly obě klientky ochotné spolupracovat nadále s policií. La Strada poskytla oběma ženám azylové ubytování, finanční podporu, asistovala při vyřizování náhradních cestovních dokladů a zajistila jim návrat na Slovensko, o který obě ženy měly zájem.

 

 

 

č.5

N.D., nar. 1984, vyrůstala s matkou a se 4 sourozenci. Učňovský obor cukrářka nedokončila; její matka byla uvězněna a N.D. musela zajistit péči o mladší sestru. Živila se jako prodavačka, večer si přivydělávala jako barmanka na diskotékách.

Do Německa jí zlákala za prací matka jejího dobrého kamaráda. Ihned po příjezdu do Německa byla nucena poskytovat sexuální služby, musela obsloužit až 10 klientů za den. Z klubu jí vysvobodila až německá policie; po pobytu v detenci byla paní N.D. vyhoštěna z Německa na 5 let. Kontakt na La Stradu zprostředkovala německá pomáhající organizace.

La Strada poskytla klientce ubytování po dobu 5 dnů, psychosociální konzultace a finanční podporu a ošacení. Na žádost klientky zajistila její návrat domů k rodině na Slovensko.

 

 

Závěry:

Z údajů, kterými disponuje La Strada, vyplývá, že do České republiky jsou obchodovány romské ženy ze Slovenska. Odhadovat celkové počty však není možné; stejně jako u dalších obětí obchodu se do kontaktu s La Stradou dostane jen nepatrná část romských obětí obchodu. Motivem k migraci za prací do ČR byla pro ženy, které se staly obětí obchodu s lidmi,  snaha o zlepšení jejich životní situace a získání výdělku.

 

Romské ženy, které získávají prostředky prostitucí, (ať už dobrovolně anebo jsou nuceny) bývají ubytovány  přímo v romských komunitách. Je opodstatněné se domnívat, že i přestože je absorpční potenciál romských rodin vzhledem k migrantům ze Slovenska saturován, ubytování jednotlivé ženy, která díky provozování prostituce přináší do domácnosti peníze není v komunitách problémem. Zejména pokud žena žije v rodině pasáka či u jeho příbuzných.

 

Ženy, které vyrostly  v sociálně vyloučených lokalitách na Slovensku i jinde, vnímáme jako ohroženou skupinu vzhledem k obchodování. Důsledkem života v takových lokalitách, kde se reprodukují mechanismy kultury chudoby, může být  zvýšená tolerance k násilnému a psychopatickému jednání a snížená schopnost reflexe vlastní situace. (viz např. kasuistika č.3).

 

 

 

II. Migrační potenciál ve východoslovenských romských komunitách

 

            Východoslovenský region (Košický a Prešovský kraj) je v rámci celého Slovenska oblastí, která byla negativními jevy, souvisejícími s transformací po pádu komunistického režimu, zasažena zřejmě nejvíce. V průběhu devadesátých let minulého století v regionu zkrachovala značná část průmyslových podniků, mnoho dalších bylo postupem doby nuceno omezit svoji činnost a tím pádem propouštět zaměstnance; rovněž značná část zemědělských podniků a družstev radikálně omezila nebo zcela ukončila svoji činnost. Pokusy o vytvoření nových pracovních míst často rychle selhávají. Značná vzdálenost od centra státu není, i přes relativně levnou pracovní sílu v regionu dostatečným lákadlem pro silné investory. V návaznosti na tuto skutečnost je v současnosti v celém regionu vysoká míra nezaměstnanosti. Značnou část z celkového počtu nezaměstnaných v regionu pak tvoří Romové, kteří jsou právě v těchto dvou krajích v rámci Slovenské republiky soustředěni nejvíce.

            V souvislosti s problematikou migrace je třeba mít v otázce východního Slovenska na paměti, že odchody za lepšími pracovními a obecně životními podmínkami jsou zde jednak záležitostí historickou (podobně tomu však je i v jiných oblastech Slovenska, např. na Kysuci), jednak nelze v žádném případě tvrdit, že je migrace z regionu záležitostí etnickou – romskou. Nízká míra pracovních příležitostí, vzdálenost od současného hospodářského i kulturního centra dění ve státě, obecně malá perspektiva mladých obyvatel regionu jsou spouštěcím mechanismem odchodů nejen v rámci Slovenska, ale i do cizích států. Je to tedy migrace ze subjektivního hlediska aktéra veskrze pozitivní (odchodem zvyšuje svoji šanci na úspěšný život podle vlastních představ), z dlouhodobého komplexního regionálního hlediska však navýsost negativní (dochází k odlivu mladých a schopných, tím pádem se ještě více snižuje konkurenceschopnost regionu v rámci státu, perspektivně i v rámci sousedících regionů zemí vstupujících do EU). Východiskem ze situace, kdy se oblast vylidňuje a z demografického hlediska stárne, je především rozvoj pracovních příležitostí, které svou nabídkou dokáží dnes odcházející v regionu udržet.

           

Výzkum migrace východoslovenských Romů

 

Fenomén romské migrace z regionu pak vykazuje některé shodné rysy s migrací z oblasti obecně (nedostatek pracovních příležitostí, vidina kvalitnějšího života svého i své rodiny), některé faktory však lze označit za specifické. Mezi ně patří zejména odchody do azylových táborů zemí západní Evropy a, v posledních letech, i České republiky.

            Slovenská část výzkumu migrace Romů se zaměřuje především na popis sociální situace v domovských lokalitách Romů na východním Slovensku. Výzkum monitoroval vybraná městská romská ghetta a situaci Romů v okolí měst. Tato zpráva obsahuje popis romských kumulovaných sídlišť. Sběr dat byl proveden v červnu a červenci 2003.          

          K pochopení fenoménu migrace v jeho komplexitě bylo provedeno šetření v rámci celého jeho kulturního a sociálního kontextu. Sociální, kulturní, ekonomické a právní faktory tvoří pozadí celého jevu. Kumulovaná sídliště jsou místem předpokládané koncentrace push faktorů a z tohoto důvodu byla zkoumána z hlediska míry migračního potenciálu. Zpráva obsahuje vždy popis lokality provedený na základě střednědobého terénního výzkumu. Na pozadí těchto údajů jsou pojednány typové případy migrace a zhodnocení migračního potenciálu v dané lokalitě.     

 

 

Deskripce lokalit

 

 KOŠICE

 

Luník IX

 

Sídliště Luník IX je položené na jihozápadě Košic. Jeho poloha je téměř ideální pro ghetto – sídliště je izolovaným seskupením několika panelákových bloků, skládá se ze 3 ulic, domy spolu tvoří téměř uzavřený celek. Na sídliště je pouze jeden oficiální vstup – silnice. Místo tedy není průjezdné, kdokoli do prostoru sídliště vstoupí, musí jej opět opustit stejnou cestou. Od zbytku města je Luník IX oddělen přírodními i umělými překážkami – sídliště leží v údolí, okolní čtvrti se vypínají na kopcích. Luník IX je od nich oddělen čtyřproudovou silnicí, obklopující sídliště ze dvou stran (jedna bezprostředně, druhá ve větší vzdálenosti). Mimo to protéká mezi silnicí a sídlištěm potok, který je přemostěn přístupovým můstkem. Vzdálenost k nejbližším sídlištím je zhruba 500 metrů na všechny strany. Volný prostor vyplňují lesy, pole a zanedbané louky.

S městem Košice je sídliště Luník IX spojeno jednou autobusovou linkou, která zajíždí až „dovnitř“ sídliště – tedy přes hraniční potok. Tato linka obsluhuje obyvatele zhruba v půlhodinových intervalech. 3 další linky pak mají svoji zastávku na hlavní silnice v těsné blízkosti vjezdu na sídliště.

V prostoru sídliště je základní škola, jež má statut běžné základní školy. Zvláštní škola se na Luníku IX nenachází. Vzhledem ke zpřísněným opatřením při poskytování sociálních dávek lze říci, že školu navštěvuje podstatná část dětí. V současnosti ve škole v rámci veřejně prospěšných prací působí 3 romští asistenti.

Politika magistrátu města Košice od začátku 90. let vytvářela z lokality Luník IX čistě romské sídliště. Dělo se tak zejména na základě tzv. usnesení 55 z roku 1995, (Koncepcia bývania pre neplatičov, bezdomovcov a neprizposobivých občanov) v němž byl formulován zostřený postup proti dlužníkům nájemného a sídliště Luník IX vybráno jako místo, kam budou neplatiči stěhováni. Toto usnesení je interpretováno jako předem vykalkulované, Romové podotýkají, že počátkem 90. let obývali podstatnou část starého centra a jejich vystěhování bylo součástí zatraktivnění města pro turisty. Tak tomu ostatně bylo již na počátku 80. let, kdy byl rozbourán tzv. Tábor – romské osídlení v bezprostřední blízkosti centra města a jeho obyvatelé byli rozstěhováni po košických sídlištích (tedy ne zcela všichni na Luník IX). Od počátku 90. let tedy dochází k přeměně původně smíšeného sídliště na romské ghetto. V současnosti již na sídlišti z původních „bílých“ obyvatel žije již jen pár posledních rodin, které se v blízké budoucnosti zřejmě rovněž dočkají výměny svého bytu, a odstěhují se do jiné části města.

Lze tedy říci, že sídliště Luník IX v současnosti obývají pouze Romové. Celkový počet oficiálně registrovaných obyvatel je v současnosti 4 241[2]. Z tohoto počtu je zhruba 1 800 starších 18 let, 1 900 mladších 15 let. Mimo to v lokalitě žije odhadem 800 – 1 000 oficiálně neregistrovaných obyvatel kteří mají své trvalé bydliště v jiných obcích.

Na sídlišti Luník IX se nachází celkem 638 bytů, 206 jednopokojových, 24 dvoj-, 204 troj- a 204 čtyřpokojových[3]. Všechny domy jsou připojeny na rozvody plynu, elektřiny, teplé vody a ústředního topení, nicméně plyn i teplá voda jsou z důvodu neplatičství dlouhodobě odpojeny. Ústřední topení pak v zimě rovněž z důvodů neplatičství funguje pouze na slabé úrovni – byty jsou víceméně pouze temperovány. Rovněž elektřina je v některých bytech odebírána načerno, poté, co byli obyvatelé pro dluhy odpojeni se využívá napojení drátů před zaplombovaný elektroměr. I když jsou tedy byty vedeny jako I. kategorie, samotná kvalita bydlení v nich je na velmi nízké úrovni – z velké části na tom ovšem mají vinu samotní obyvatelé bytů.

Na druhou stranu je však třeba zdůraznit rovněž i značné náklady na samotné bydlení, které pro naprostou většinu obyvatel sídliště i při nejlepší vůli nejsou únosné. Následkem toho upřednostňují neplatičství před nedostatkem základních životních potřeb.

Podstatná část obyvatel sídliště je tedy v současnosti více či méně ohrožena možností vystěhování. Dluhy na některém z poplatků za bydlení má snad každá rodina. Hrozba vystěhování je však spíše hypotetická, neboť město (majitel bytů na sídlišti) si uvědomuje, že vystěhováním by položilo základ pro vznik nelegálních osad na vlastním území. Volí tedy jakousi politiku tolerance, lépe řečeno přehlížení problému. I tak však dochází k případům vystěhování z bytů nebo naopak k případům, kdy je do bytu, obývaném jednou rodinou, přistěhována zcela cizí neplatičská rodina z lokalit mimo Luník IX, a to i přesto, že byt je, až na dluhy, obýván původní rodinou legálně.

Mimo to však město Košice i nadále pokračuje ve stěhování „nepřizpůsobivých“ obyvatel (= romských neplatičů) na Luník IX. V posledních měsících se chystá přestěhování nelegálních obyvatel domů ve Vodárenské ulici. V souvislosti s tím je možné pozorovat postupně klesající úroveň bydlení. První obyvatelé sídliště dostávali standardní byty, počátkem 90. let byly postaveny tzv. „bytovky“, stále ještě obvyklé kategorie bydlení. Koncem desetiletí pak vznikly tzv. „kukuričniaky“, malometrážní sociální byty. Nově stěhovaní obyvatelé Vodárenské ulice budou mít k dispozici unimobuňky napojené na kanalizaci, vodu a elektřinu. Město tak tímto svým krokem dává jasně najevo, že sídliště Luník IX je a nadále bude romským ghettem.

Nezaměstnanost na sídlišti Luník IX dosahuje v produktivním věku v současnosti téměř 90%[4]. Sezónně však reálná nezaměstnanost klesá prací načerno (převážně stavebnictví). Lze říci, že práce načerno je preferovaným pracovním modelem, neboť jedinci umožňuje, v ideálním případě, získávat dvojí příjem – ze státní podpory a samotné práce. Výhody tak podstatně převažují nad riziky spojenými s touto formou zaměstnanosti.

Navzdory nepříznivým životním podmínkám lze Luník IX označit za lokalitu atraktivní pro imigraci. Důvodem tohoto jevu je především očekávaná větší úspěšnost života ve městě (zejména snazší podmínky pro případné nalezení práce – legální i nelegální). Imigrační podmínky jsou pro příchozí jednoduché – imigrace probíhá zejména po rodinných sítích, rodina tedy svému přicházejícímu členu poskytuje potřebné zázemí i ochranu. Příchozí zároveň často zůstává na legální rovině obyvatelem původní obce – pobyt na Luníku IX pak pro něj přináší povinnost několikrát do měsíce cestovat do domovské lokality za vyřízením formalit, spojených například se sociálními dávkami, s hlášením na úřadu práce či jinými povinnostmi. Celkový počet takto příchozích obyvatel sídliště je přesně neodhadnutelný jedná se přibližně o oněch výše zmíněných 800 – 1000 osob.

Migrační potenciál jednotlivých rodin je, pochopitelně, proměnlivý. Při jeho posuzování musíme brát v úvahu různé faktory: ekonomické a sociální zázemí rodiny, aspirace jednotlivých členů rodiny, předchozí zkušenosti s pobytem v zahraničí a další specifické  okolnosti. Povědomí o možnosti odchodu je všeobecně rozšířené, ostatně osobní zkušenost s pobytem v cizině má z posledních zhruba 10 let odhadem 40% obyvatel sídliště, lze tedy říci, že v každé širší rodině je alespoň jedna osoba, která v uplynulých třinácti letech pobývala v zahraničí (ať již v azylových táborech v západní Evropě nebo v ČR nebo „na práci“ nejčastěji v ČR). Takto široké pole „prospektorů“ svými zkušenostmi samozřejmě podněcuje další odchody z lokality.

Oblíbenost jednotlivých cílových lokalit migrace je samozřejmě proměnlivá v závislosti na podmínkách, které cíle nabízejí. Ze zemí „západní“ Evropy je v současnosti v kurzu zejména Belgie a v menší míře Německo, neboť podmínky pro žadatele o azyl v těchto zemích stále ještě nabízejí jistou šanci na alespoň několika měsíční pobyt se stravou zdarma, kapesným a možností si případně vydělat prací načerno. Stálicí migračních plánů pak zůstává Česká republika.

Důvody pro výběr ČR jako cílové lokality migrace jsou na Luníku IX obdobné jako mezi zbytkem romského společenství na Slovensku. Hlavním faktorem je zejména  jazyková blízkost, s ní spojená větší úspěšnost při zajišťování formálních i neformálních potřeb, dále do jisté míry i příbuzenské vazby s rodinami v ČR a rovněž i častá zkušenost s předcházejícím pobytem v zemi. V případě azylové migrace lze narůstající počet migrantů pochopit jako následek omezení dříve výhodnějších azylových zákonů v zemích „západní“ Evropy. ČR je tedy chápána jako jedna z posledních dosud nevyčerpaných možností. Nárazově se v lokalitě objevují rovněž podnikatelé, zprostředkovávající práci v ČR – především ve stavebnictví.

            Pokud se mi podařilo zjistit, v Luníku IX v současnosti nepracuje žádné aktivní občanské sdružení. Podle informací v tisku však francouzská organizace Villes en Transition připravuje v současnosti program zaměřený na sociální integraci spojenou s problematikou bydlení[5].

Na území Košic žijí mimo Luník IX Romové i ve všech dalších čtvrtích – zde však promíšeni s majoritou. Romové žijící v ostatních čtvrtích jsou vnímáni jako sociálně výše postavení, ačkoliv i mezi nimi vládne vysoká nezaměstnanost. Je to ale samotné prostředí bydliště, které je staví v sociální hierarchii na vyšší stupeň. Kromě toho se lze ve městě setkat s poměrně velkým množstvím romských bezdomoveckých rodin, které mohou žít dokonce zcela mimo sociální systém (rodiny nepobírají žádné dávky, děti nenavštěvují školu ani lékaře...). Tyto rodiny jsou soustředěny například v okolí bývalého pivovaru nedaleko centra města.

 

 

MICHALOVCE

 

 

V michalovském okrese žije, podle informací Romského informačního a poradenského centra, něco kolem 18 000 Romů. V samotných Michalovcích podle neformálních odhadů kolem 5 600 Romů. Ve městě je několik lokalit, které je možno chápat jako městská romská kumulovaná sídliště (ghetta). Čistě romská osídlení se nacházejí na sídlišti Východ, na sídlišti Juh. Další lokalitou, která je výrazně odlišná od dvou předchozích, je tzv. Angy Mlyn. K Michalovcům můžeme počítat také osadu Stráňany ležící v asanačním pásmu projektu výstavby nemocnice za řekou Laborec. Jedna lokalita s kumulovaným romským osídlením se nachází v Masarykově ulici, která je silničním okruhem kolem centra města. Lokalitě se říká podle starého názvu ulice Leninka.  

 Každá lokalita má svá specifika, situace Romů je různá a je závislá na podmínkách, ve kterých se nacházejí. Romy můžeme podle typu bydlení rozlišit do několika sociálních vrstev. Tyto vrstvy se liší vzhledem k migračnímu potenciálu a typu push/pull faktorů.

 

Angy Mlin

Zatímco lokality sídliště Juh a sídliště Východ představují střední a vyšší střední vrstvu, Angy Mlin představuje „poslední stanici“ pro sociálně deprivované. Do tohoto prostoru jsou stěhováni neplatiči nájemného, tzv. sociálně potřební. Lokalita je situována na jižní periferii města asi 350 m od silnice vedoucí na Sobrance (lokalita spočívá mimo intravilán). Mezi městskou zástavbou a tímto kumulovaným sídlištěm je pole. Jde tedy o prostorovou segregaci. Podle Romského informačního a poradenského centra se jedná o druhé největší romské ghetto na Slovensku po Luníku IX. V tomto kumulovaném sídlišti žije přes 2 000 Romů. Romové zde platí nájemné ve výši 800,-Sk plus energie. Byty jsou přeplněny díky přirozenému přírůstku i díky příchodu příbuzných, kteří ztratili bydlení v jiných částech města. Byty jsou zdevastované, koupelny a toalety jsou nouzově přestavovány na obyvatelné místnosti. Ve dvoupokojových bytech bydlí v průměru 18 lidí. K bydlení jsou upravovány i okolní betonové přístavky, které sloužili jako kůlny.

Je zde téměř 100% nezaměstnanost. Romové nevycházejí se sociálními dávkami, půjčují si od lichvářů (úžerníků), kterým často odevzdávají celé dávky. Rodiny se tak dostávají do absolutní hmotné bídy, kterou se snaží řešit všemi dostupnými prostředky. Jedná se o hledání alternativních mimosystémových subsistenčních postupů. Muži se snaží získat nějaké prostředky sběrem železa, sezónním sběrem bylin a vybíráním kontejnerů ve městě.

Romové, kteří žijí v lokalitě Angy Mlyn, vykazují nízký migrační potenciál, protože se jedná o deprivovanou  skupinu s nedostatkem základních prostředků. Jinými slovy nemají peníze ani na cestu do Košic, a už vůbec ne do ČR.

 

Milionářská čtvrť

            V kontrastu k těmto skupinám stojí romské rodiny, které obývají vilovou část s názvem FTP, které se přezdívá Milionářská čtvrť. V této čtvrti bydlí bohatí Romové. Podle ostatních Romů se jedná o úžerníky a „mafiány“, kteří se zaměřují na obchod se zbožím pašovaným z Ukrajiny, vymáháním dluhů apod. Tito Romové využívají blízkost hranice, která je zdrojem jejich zisků. Z tohoto důvodu se lze domnívat, že nejsou potenciálními migranty.

 

Sídliště Východ a Juh

Situace na sídlištích Juh a Východ je podobná. Romové bydlí v bytech, které jsou ve vlastnění bytového družstva. Nájemné ve dvoupokojových bytech se pohybuje od 3 700,- do 4 700,- Sk včetně platby za spotřebu.

Snížení sociálních dávek od 1.1.2003 snížilo schopnost platby nájemného u Romů bez příjmů, kteří žijí na těchto sídlištích. Na nájemném i energiích narůstají dluhy. Některé rodiny, které nebyly schopny platit nájemné, prodávají své byty movitějším Romům a stěhují se ke svým příbuzným, což vede v důsledku k poklesu životního standardu. Město situaci zatím neřeší, protože v lokalitě Angy Mlyn již nejsou volné byty a bytová správa nemůže vystěhovat neplatiče bez náhrady. Náhradou nabízejí pro sociální případy tzv. byty na vlastní náklady. To znamená byty bez sociálního zařízení, koupelny, kuchyňského zařízení dokončené elektroinstalace. Druhým trendem Romů, kteří nemohou platit nájemné, je snaha o prodej bytu a za získané peníze koupit rodinný domek v některé z okolních vesnic.

Část Romů ze sídlišť získává potřebné finanční prostředky distribucí a drobnějším prodejem pašovaného zboží z Ukrajiny. Jedná se především o komodity jako tabákové výrobky a alkohol.

Celkový počet romských neplatičů na sídlišti Východ a Juh narůstá. Jedná se o skupinu potenciálně ohroženou ztrátou bydlení. V této střední vrstvě je nejvyšší migrační potenciál. Sídliště Juh bylo postaveno v koncem 70. let. Byty byly osídleny společně romským i neromským obyvatelstvem. Nové byty dostávali také v hojné míře Romové původem z Michalovců, kteří po válce odešli za prací do Čech, v té době tam také žili a pracovali (Most, Dolní Jiřetín, Kladno, Liberec). Tyto rodiny přesídlily převážně od konce 70. let zpět na Slovensko i s dětmi, které se narodily a vyrostly v ČR. Ty zde založily své rodiny. 

Romové po roce 1989 a1993 přišli ve valné většině o zaměstnání a stávali se neplatiči.  V roce 1997 byly pro neplatiče ze sídliště Juh postaveny dvě přízemní bytovky v  lokalitě Angy Mlyn, kam bylo přestěhováno asi 10 rodin. Stěhování do této lokality je spojeno se sociálním propadem. Proto se ohrožené skupiny snaží najít strategii, jak se vyhnout tomuto stěhování. V některých případech dokonce hrozí přestěhování rodiny ze sídliště na Angy Mlyn  k cizí rodině, která neplatí nájemné. To je k přeplněnosti dané lokality děsivou perspektivou. Městský úřad má naplánovánu výstavbu dalších bytovek pro neplatiče v oblasti Angy Mlynu, to znamená, že bude sílit ghettizace Romů v této lokalitě. Jednou ze strategií úniku před sociálním propadem je migrace do ČR.

V současnosti na sídlišti Juh probíhá proces vylučování romských nájemníků z domů s převážně neromskými nájemníky. V rámci sídliště dochází ke koncentraci Romů v několika bytovkách. Bytovka C na sídlišti Juh je osazena výhradně romskými nájemníky. Představuje centrum romského ghetta na sídlišti Juh. V sedmipatrovém panelovém domě jsou čtyři vchody. V každém podlaží jsou tři bytové jednotky. V domě je tedy 84 bytových jednotek, které jsou velikosti 2+1. V bytech bydlí v průměru kolem 7 až 10 osob. Je zde tedy podle odhadu kolem 750 osob. Sousedící panelové domy - bytovka B a D - jsou také osazeny převážně romskými nájemníky, ale je zde i několik neromských rodin. Několik romských rodin bydlí stále v bytovkách obývaných neromy (např. bytovka F). 

Domspráv s.r.o v současnosti nevynakládá žádné prostředky na údržbu bytovek s romskými nájemníky. V domě jsou časté havárie na ústředním topení, které nájemníci řeší improvizovanými opravami. Domy jsou zamořeny šváby a krysami, sklepení a výtahové šachty jsou zanesené odpadem, výtahy jsou vyřazeny z provozu. Správce domů údajně odmítá provést deratizaci s odůvodněním, že dům obývají Romové, z nichž je velké procento neplatičů. Stanovisko správce je takové, že dům nechá chátrat, dokud nebudou neplatiči přestěhováni jinam. 

 

Stráňany

Jak jsem se už zmínil, Romové jsou kumulováni v lokalitě Stráňany, ležící v asanačním pásmu projektu výstavby nemocnice. Toto asanační pásmo není příliš vzdáleno od centra města. Stráňany jsou situovány na druhém břehu řeky Laborec. Tento břeh je v prostorách asanačního pásma zarostlý plevelnatou vegetací. Vegetací vede písečná cesta, na kterou byl nedávno navezen štěrk. Tato cesta je zbytek dřívější zástavby, která byla asanována. Jedná se o Gerbrovu ulici. V městě se této ulici říká „cigánský tábor“.

 Díky přírodní hranici, kterou tvoří řeka, a statutem lokality jako asanačního pásma jsou Stráňany izolované jak z hlediska prostorového, tak sociálního. Hranicí z další strany tvoří areál nemocnice. Asanační pásmo bylo vyhlášeno již před 20 lety a má podle územního plánu sloužit rozšiřování areálu nemocnice. V pásmu se dále nachází už jen zahrádkářská kolonie.     

Podél ulice vedoucí Stráňany jsou po obou stranách rozmístěny nejen staré zchátralé domy, ale také přístavky k těmto domům, či improvizovaná obydlí poskládaná z cihel. Ve Stráňanech je celkem 12 domů a podle odhadů samotných romských obyvatel zde žije kolem 100 až 120 lidí. Průměr je tedy kolem 10 obyvatel na dům. V jednom domě žije například ve dvou pokojích 14 lidí. Do domů je zavedena pouze elektřina. Vodovod je jeden pro všechny obyvatele a v zimě údajně často zamrzá. Domy jsou vytápěny kamny na tuhá paliva. Na kamnech také vaří. Není zde infrastruktura, silnice, ani veřejné osvětlení. Z úřadů lokalitu nikdo nenavštěvuje.

Jelikož se tato obydlí nacházejí v asanačním pásmu, tak na nich nejsou prováděny žádné nákladné opravy. Vlastníkem domů je z právního hlediska město (jedná se o státní byty).  Údajně obecní úřad zakázal obyvatelům Stráňan provádět jakékoli opravy na těchto objektech. Nad obyvateli visí také Damoklův meč asanace, a tak se vše řeší provizorními opravami a příbytky. Místy jsou budovy z hlediska statiky a bezpečnosti ve velmi kritickém stavu. Jednomu z domů se propadá střecha a jeho obyvatelé jsou v ohrožení. Romové na opravu nemají, ale stejně by neinvestovali, protože  žijí s pocitem, že neví kdy se objeví demoliční čety. Pro tuto domněnku hovoří i skutečnost, že obecní úřad již tři roky odmítá přidělovat novým obyvatelům trvalé bydliště. 

Romové v této lokalitě vykazují nízký migrační potenciál. Nikdo zde podle mých informací nežádal o azyl v žádné zemi EU, ani v České republice. Například příbuzní jedné z rodin, kteří žijí v Čechách, odešli ještě před rozdělením republiky. Jeden z obyvatel se před osmi lety přiženil do ČR. Vzal si Romku s českým občanstvím. Jiný případ neazylové migrace z této lokality nebyl zjištěn.  

 

Leninka

Tzv. Leninka se nachází nedaleko centra města, u silničního okruhu. Současný název ulice je Masarykova třída. V jednom vchodě činžovního domu z padesátých let bylí pouze Romové. Celkově je tam dvanáct rodin. Odhadem se jedná asi o 70 romských obyvatel. V domě je zavedena voda a plyn. Voda teče teplá i studená, plyn je využíván nejen k vaření, ale také k vytápění. Kanalizace je nyní v pořádku, ale je údajně ve špatném stavu a často nastává nějaká havárie. Nájemné v současnosti je vy výši 4 000,-Sk, plus energie, což činí kolem 6 000,-Sk měsíčně.

            Romové v této lokalitě využívají výhodné polohy k obchodu s pašovanými cigaretami. Přes ulici je ovocný trh v Michalovcích. Obchody se odehrávají v aleji před domem. Toto místo je tím všeobecně známé a je téměř nepřetržitě navštěvováno neromy z účelem nákupu cigaret. Tento ilegální „cigaretový trh“ je z protější strany ulice monitorován policií. Vzniká tak jisté napětí, ale obchody pokračují, neboť příjmy z tohoto obchodu představují pro místní Romy téměř jedinou dostupnou možnost výdělku. Romové jsou zde téměř 100% nezaměstnaní a stěžují si na diskriminaci na trhu práce. Několik mužů zde bylo na práci v ČR. V současnosti nikdo takovou příležitost nemá, práci nikdo neorganizuje.

           

 

Pavlovce nad Uhom

 

Město Pavlovce nad Uhom se nachází v okresu Michalovce. V tomto městě žije podle odhadů 2 400 Romů. Romové žijí v několika lokalitách. Nejvýznamnější koncentrace Romů je v oblasti Kukov, která má parametry ghetta. Žije zde kolem 1 600 Romů. Jde o čtvrť nacházející se na okraji města. Tato část vznikla v rámci programu likvidace romských osad. Romové dostali pozemky, na kterých si postavili rodinné domy. Domy mají ve vlastnictví, a proto platí pouze spotřebu vody a energií. Tato část je, kromě nejvýchodnější ulice, z hlediska infrastruktury plně vybavena. Je zde zaveden plyn, vodovod a kanalizace. K těmto domům patří zahrady, které jsou využívány k pěstování zeleniny a chovu domácího zvířectva (prasata, slepice). Východní ulice je na rozdíl od zbytku Kukova „chudší částí“. Domy i zahrady jsou hůře udržované, v této části není kanalizace. V kontrastu k těmto chudším je v Kukově několik nově postavených „výstavních vil“ s věžemi a terasami, které si vystavěli romští podnikatelé. 

            Další skupiny Romů se nacházejí ve Špontákově ulici, blíže k centru, která je osídlena pouze Romy. Další lokalitou je tzv. Starý valal. Ostatní Romové bydlí na různých místech v Pavlovcích, převážně v udržovaných rodinných domech se zahradou. Do katastru Pavlovců patří také část Ortov, ve které bydlí Romové s nižším sociálním statusem.

            V Pavlovcích působí 4 podnikatelé, kteří organizují práci v ČR, kteří mají kontakty na stavební firmy. Tito podnikatelé organizují práci především pro své příbuzné. Zájem o práci však převyšuje nabídku. Do ČR se jezdí pracovat na 2-3 měsíce. Za prací cestují pouze muži a bydlí na ubytovnách nebo ve stavebních buňkách. Ubytování zajišťuje zaměstnavatel. Ženy s dětmi zůstávají doma. Muži často jezdí domů jen  na několik dnů a finanční prostředky za práci využívají k chodu domácností a stavebním úpravám (přístavky v zadních částech domů). V této části Kukova je nejběžnějším migračním chováním pracovní migrace. Podstatným zjištěním je to, že pracovní migrace nesměřuje pouze do ČR, ale také do jiných lokalit. Takovými lokalitami je podle sdělení dělníků například Čečensko, či Rusko.

            Ve Východní ulici jsou situovány rodiny s nižším sociálním statusem. Tyto rodiny jsou na tom ve srovnání s nejníže postavenými Romy v michalovském Angi Mlynu o mnoho lépe.  Muži z těchto rodin jsou z organizované pracovní migrace vyloučení a podnikatelé je nepřijmou. Pracovní migrace je organizována na příbuzenských principech, ale mohou z ní být vyloučeny některé rodinné segmenty. Chudší a hůře postavené rodiny se často stávají  žadateli o azyl v ČR. O této lokalitě lze tedy říci, že lépe postavení Romové využívají pracovní migraci, zatímco nižší vrstva žádá o azyl. Tato vrstva je také nejvíce zadlužena u pavlovských úžerníků. Ti v některých případech zabavují celý obnos sociálních dávek a v této souvislosti používají vůči svým dlužníkům otevřeného násilí.

 

 

Kysak

 

            Obec Kysak se nachází v okrese Košice–okolie v Košickém kraji. Je významným železničním uzlem. Jedná se o středně velkou obec.

            V obci existuje jedno koncentrované romské osídlení – v prostorách bývalého JRD. Jedná se o rodinný domek o pěti místnostech, situovaný na konci obce až za budovami zemědělského družstva. V současnosti je obýván celkem 4 nukleárními rodinami, odvozenými z jedné širší rodiny, dohromady 36 obyvateli. Ti nemají na dům žádný právní nárok, neboť pozemky JRD a budovy na nich stojící koupil před nedávnem místní podnikatel. Obyvatelé domu jsou nicméně v místě trvale hlášeni.

            Situace v lokalitě se výrazně zhoršila poté, co majitel pozemků izoloval obyvatele od původního zdroje pitné vody – studny v prostorách JRD. V současnosti jsou obyvatelé odkázáni na pramen vzdálený cca 500 m od domu. Rodina nemá finance na zakoupení čerpadla pro studnu na pozemku. Nový majitel obyvatelům navíc vyhrožuje vystěhováním, neboť v domě neplatí žádné nájemné a jejich nárok na dům v podstatě skončil zánikem JRD. (Dům získal otec rodiny spolu s pracovním místem v JRD asi před 21 lety.) Obyvatelé jsou v současnosti, vinou neplatičství, rovněž bez elektrického proudu.

            Všichni obyvatelé domu v produktivním věku jsou v současnosti nezaměstnaní, pobírají různé formy státní podpory. Děti navštěvují školu v obci.

            Vztahy mezi Romy a majoritou v Kysaku jsou spíše neutrální, ze strany lokálních autorit převládá nezájem o řešení situace. Mimo to jsou obyvatelé domu občas napadáni mládeží z nedalekých rekreačních chat (kolem domu vede cesta do chatových oblastí). Na druhou stranu se obyvatelům občas od rekreantů dostane materiální pomoci (oblečení atp.).

            Romská komunita v Kysaku je specifická především tím, že se jedná o jedinou širší rodinu. V souvislosti s migračním potenciálem v komunitě zde lze dobře vysledovat tzv. prospektorský efekt, kdy jeden ze členů rodiny po svém návratu předáváním osobních zkušeností vyprovokuje další migraci (viz níže popsaný případ). Vzhledem k zadluženosti komunity u úžerníků a tím pádem malým finančním prostředkům však v současnosti v komunitě není migrace aktuální. Na druhou stranu odchod z lokality je vnímán jako jedno z možných řešení stávajících problémů (špatná bytová a hygienická situace, zadlužení, nezaměstnanost...). Možným push faktorem migrace by se případně mohl stát i zájem úžerníků na navrácení dluhu. V takovém případě by se mohlo jednat nejspíše o krátkodobou pracovní migraci.

 

I.                   Studie jednotlivých typových případů

 

KOŠICE:

 

Rodina pana K. (62 let)

Lokalita: Sídliště Luník IX, Košice

Typ bydlení: Byt 3+1 v panelovém domě ve vlastnictví městského bytového podniku. Kanalizace, elektřina, studená voda, ústřední topení. Plyn a teplá voda dlouhodobě odpojeny.

Situace: Pan K. obývá byt s manželkou a 2 syny, z nichž jeden zde žije s rodinou. Jeden ze synů je přechodně zaměstnán v U.S. Steel (Východoslovenské železárny Košice), ostatní dospělí jsou nezaměstnaní. Celkem byt obývá 7 lidí. Rodina není zadlužena, vybavení bytu odpovídá střední třídě. Pan K. býval mj. obecním zastupitelem v lokalitě, velmi dobře se vyzná v situaci i v poměrech na sídlišti. Příbuzné v ČR má, ale jedná se o mladou generaci dětí jeho bližších příbuzných, nejsou ve vzájemném kontaktu.

V loňském roce strávil  pan K. asi 3 měsíce v Praze, kde byl zaměstnán na likvidaci následků povodní v pražském Karlíně. Zaměstnání zprostředkoval známý pana K., brněnský romský podnikatel, vlastník stavební firmy, která se podílela na rekonstrukci čtvrti. Pana K. oslovil jako svého známého (znají se mj. i z politiky). Spolu s panem K. cestovalo do Čech i několik dalších příslušníků jeho rodiny. Zaměstnáni byli bez pracovního kontraktu, jejich výdělek činil 50 Kč za hodinu, s tím, že zprostředkovatel na jejich práci vydělával přibližně 3-4 násobně. I přesto, že pan K. byl s tímto výdělkem svého zaměstnavatele seznámen, byl spokojen s pracovními podmínkami i s celkovým pobytem v Praze. Zejména si pochvaloval výdělek, který si přivezl – zhruba 20 000 Kč. Tato suma pro něj představovala značné přilepšení k rodinnému rozpočtu. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu však pan K. nyní neuvažuje o další podobné cestě. Na druhou stranu však zároveň v rozhovoru připustil možnost úplného odchodu ze země, kterou odůvodnil stabilně špatnou situací ve vztahu mezi Slováky a Romy, špatnými ekonomickými podmínkami a nemožností nalézt práci. V nadsázce označil horizont 5 let za dobu, kdy při nezměněných podmínkách na Slovensku dojde k hromadnému exodu Romů.

 

Závěr: Rodina pana K. patří spíše k rodinám, které se dokázaly víceméně vypořádat se zhoršením podmínek na Slovensku v průběhu 90. let. Díky důrazné výchově pana K. jsou jeho synové schopni si zajistit i v současných podmínkách alespoň dočasnou práci, rodina je schopna vyjít s penězi, které získá a občasné výdělky, podobné tomu, jaký pan K. učinil při své cestě do Čech, jsou používány k udržení či vylepšení standardu bydlení. V otázce migrace lze rodinu pana K. označit spíše za příležitostné pracovní migranty, migrace trvalá se pohybuje spíše v rovině verbální než reálné.

 

Rodina pana Ku (35 let)

Lokalita: Sídliště Luník IX, Košice

Typ bydlení: V bytě 3+1 v panelovém domě z 80. let – ne ve vlastním bytě, kanalizace, elektřina (připojená načerno), voda pouze studená, plyn odpojen, ústřední topení ohrožené odpojením.

Situace: Pan Ku v současnosti se svojí rodinou (manželka + 7 dětí 4 – 17 let) obývá byt své tety. Kromě jeho rodiny v bytě žijí ještě 2 rodiny dětí této ženy (jedna 5 členná, druhá 4 členná). Byt celkem obývá 19 lidí. Rodina pana Ku se do bytu nastěhovala po návratu ze 3letého pobytu v azylových táborech v Belgii a Německu asi před 2 měsíci. Před svým odchodem žili rovněž na sídlišti Luník IX ve vlastním bytě, v průběhu své nepřítomnosti o něj však z blíže neurčených příčin (pravděpodobně dlouhodobé neplatičství nebo přenechání bytu úžerníkovi jako část splátky dluhu) přišli. Návrat z ciziny byl nucený, podle vyjádření pana Ku udělal při projednávání podmínek azylu jisté chyby, jež vedly k tomu, že jeho žádost o azyl byla zamítnuta. Hlavní příčinou zamítnutí bylo zřejmě nedostatečné zdůvodnění žádosti o azyl. Pobyt v azylových táborech popisuje velmi kladně, Belgii staví nad Německo, jelikož tam je údajně snadné nalézt si práci načerno, umožňující slušný výdělek ještě k automaticky rozdělovaným dávkám kapesného. V Německu se v táborech také nežije špatně, měsíční dávka kapesného je cca 1 600 Euro na rodinu, jen práce načerno se tam hledá hůře. Slovensko oproti tomu popisuje negativně, zejména v oblasti sociální a finanční. Současnou situaci, kdy vzhledem k dlouhodobému pobytu v zahraničí vypadli ze systému poskytování sociální pomoci, mu pomáhají řešit uspořené finance z pobytu v zahraničí. I z důvodu vlastní špatné bytové situace plánuje v brzké době návrat do Německa opět s cílem v některém z azylových táborů. V otázce přepravy je rodina samostatná – vlastní Ford Tranzit, do nějž se všichni vejdou. V době výzkumu již čekali pouze na vyřízení nového pasu, nutného k vycestování. Svoji budoucnost v uprchlickém táboře vidí v dlouhodobějších rozměrech, zejména proto, že nyní již ví, jak se chovat, aby jeho žádost byla projednávána co nejdéle, případně i kladně vyřízena.

Druhá návštěva lokality: V průběhu opakované návštěvy lokality se rodina pana Ku vrátila z opětovného pobytu v azylovém táboře v Německu. Jejich pobyt byl asi po třech týdnech přerušen deportací poté, co německé úřady zjistily, že rodina byla před několika málo měsíci v témže táboře a neúspěšně žádala o azyl. Rodina byla odvezena na letiště a na náklady německého státu odletěla do Košic. („Ale taxi z letiště jsme si už museli platit sami.“) Po příjezdu se rodina rozptýlila mezi příbuzné po sídlišti. Po návratu z druhého pobytu v azylovém táboře v Německu se ukázalo, že rodina byla k azylu donucena na základě svého dluhu u úžerníka, který činí zhruba 600 000 Sk. Veškeré peníze, které si z prvního azylu přivezli (okolo 400 000 Sk), použili na zaplacení dluhu, nicméně úžerník požadoval doplacení i zbylé částky a rodinu do druhého azylu dokonce sám odvezl.

 

Závěr: Rodina pana Ku je příkladem ekonomických migrantů, odcházejících zejména za lepšími podmínkami sociální podpory v západní Evropě. Svoji migraci vnímá ideálně jako trvalou, zároveň však počítá s tím, že se značnou pravděpodobností trvalý azyl nezíská a bude se muset vrátit na Slovensko. Období pobytu v cizině tak využívá k výdělku ať již na dávkách kapesného nebo na příležitostné černé práci. Českou republiku jako možnou zemi tohoto typu svého výdělku nepreferuje.

 

 

PH (16 let)

Lokalita: Sídliště Luník IX, Košice

Typ bydlení: Nájemní byt, obývaný rodino u PH – celkem 8 lidí.

Situace: PH nezaměstnaný, absolvent ZŠ. V minulosti pobývala rodina PH delší dobu v ČR – ještě před rozdělením společného státu po dobu zhruba 3 let. Účel pobytu ani návratu nedovedl blíže specifikovat. Místem bydliště byl Sokolov, kde má rodina příbuzenské vazby – nejbližší rodinou jsou prarodiče z matčiny strany. Po návratu na Slovensko PH absolvoval školní docházku, o nalezení zaměstnání se intenzivněji nepokoušel, přivydělává si drobnou kriminalitou a překupnictvím. V současnosti se dotazovaný chystá na dlouhodobou návštěvu příbuzné rodiny v Sokolově, jako konkrétní osobu uvedl svoji babičku. Dobu trvání návštěvy odhaduje na několik měsíců nebo třeba i rok. Důvody návštěvy přesně nespecifikované, je možné je popsat zejména jako touhu po změně prostředí a po kontaktu s rodinou v ČR. Finanční otázku pobytu v ČR neřeší, spoléhá se na podporu rodiny. Předem zajištěnou práci nemá, její případné hledání označuje za jednu z možností, ovšem nikterak preferovanou.

 

Závěr: Případ PH lze označit za individuální migraci po příbuzenské linii, využívající rodinné vazby a soudržnost rodiny. Jedná se zřejmě o jeden z nepodchytitelných případů migrace, kdy migrující po příjezdu do rodiny zcela spoléhá na pomoc rodiny a nesnaží se svůj pobyt na českém území legalizovat.

 

JG (25 let) s rodinou

Lokalita: Sídliště Luník IX, Košice

Typ bydlení: Panelový byt 3+1, studená voda, elektřina (načerno), ústřední topení, kanalizace; teplá voda a plyn dlouhodobě odpojeny.

Situace: JG žije se svojí ženou a 2 dětmi (8 a 2 roky) v domácnosti svých rodičů. Byt obývá celkem 6 osob. JG má výuční list v oboru tesař, učil se rovněž zedníkem – obkladačem, absolvoval zdravotnický kurs. Po skončení školy nikdy nepracoval, z toho důvodu pobírá pouze nejnižší sociální dávky – 1 450 Sk na měsíc. Sociální dávky manželky činí 4 900 Sk. JG vyrůstal jako jedináček, byl zvyklý na jistý standard, kterého se mu v současné situaci nedostává. Z toho pramení silné pocity frustrace, stresu a deprivace. Celkovou situaci na Slovensku vnímá jako neperspektivní, stát obyčejné lidi pouze ožebračuje a okrádá, vyhlídky na zlepšení situace Romů rovněž nevidí. Cesta ke změně by podle jeho názoru měla spočívat zejména ve lepší zaměstnanosti Romů. Sám se příležitostně snaží aktivně hledat zaměstnání, nicméně vždy neúspěšně – svoji neúspěšnost připisuje zejména barvě své pleti.

Před 4 lety strávil JG jeden rok v azylovém táboře v Belgii. Tuto svoji zkušenost hodnotí velmi pozitivně – kromě kapesného, které tam se ženou dostávali, zároveň ještě načerno pracoval – vydělával v rozmezí od 3 500 do 9 000 belgických franků za den. Obzvláště kladně pak hodnotí jednání lidí, vzájemné vztahy, které jsou v Belgii, ale i v ČR nesrovnatelně lepší než na Slovensku. Na pobytu v azylovém táboře si cenil zejména svého výdělku, se získáním trvalého pobytu nebo statusu uprchlíka příliš nepočítal.

V současnosti neplánuje podobnou azylovou migraci, nicméně by rád odjel do ČR na jakoukoli práci, ať již s oficiální smlouvou nebo bez. Nemá však v současnosti žádný kontakt. Příbuzné v ČR nemá, alespoň žádné takové, se kterými by se stýkal.

 

Závěr: Pan JG je příkladem azylové migrace, využívající mechanismu azylové procedury k výdělku, který je jinak na Slovensku nedostupný. Rovněž i pro případný krátkodobý odchod do ČR je hlavním motivem výdělek s očekávaným návratem zpět domů. Lze předpokládat, že za příznivých pracovních podmínek v domovské lokalitě by pan JG o migraci neuvažoval.

 

DD (32 let)

Lokalita: Sídliště Luník IX, Košice

Typ bydlení: Panelový byt 2+1, kanalizace, studená voda, elektřina načerno, ústřední topení, teplá voda a plyn dlouhodobě odpojeny.

Situace: Pan DD (svobodný) žije v bytě společně se svými rodiči a rodinou sestry. Byt obývá 9 osob. Pan DD je dlouhodobě nezaměstnaný, poslední zaměstnání měl před 7 lety. V současnosti pobírá minimální sociální příspěvek 1 450 Sk. O hledání zaměstnání aktivně neusiluje, ani v rámci černého pracovního trhu. Ostatní obyvatelé bytu jsou rovněž nezaměstnaní. Pan DD žije ve společné domácnosti se svými rodiči, kterým přispívá na jídlo, sestra pana DD s rodinou hospodaří samostatně.

V roce 2002 strávil pan DD 3 měsíce v českých uprchlických zařízeních. Jednalo se o jeho první zkušenost s azylovou migrací. Do ČR odešel poté, co se jeho přátelé vraceli z azylových táborů a, jak řekl, popisovali mu pohodový život bez každodenních starostí. K odchodu do ČR ho tedy vedla zejména touha po jakési „dovolené“ – odpočinku od problémů všedních dní. Tyto jeho cíle pobyt v azylových táborech naplnil. Pochvaloval si zejména tábor v Seči, kde se mohl chodit koupat a bylo tam mnoho pěkných dívek. Práci se v průběhu pobytu hledat nesnažil. Kladné vyřízení své žádosti nepředpokládal, po zmíněných třech měsících ostatně azylové zařízení dobrovolně opustil a vrátil se zpět domů. Návrat zdůvodňoval prostou touhou po rodině a přátelích.

Pan DD v současnosti neuvažuje o tom, že by opět odešel do českého azylu (to ani nemůže, neboť má na dva roky tzv. „stopku“), neuvažuje ani o případném odchodu do ČR za prací.

 

Závěr: Pan DD de facto spadá do kategorie azylových migrantů, jeho případ však vypovídá o specifické příčině odchodů slovenských Romů do azylových táborů v cizině – azylová emigrace je mimo jiné obecně vnímána také jako příjemná dovolená, kdy se o člověka v uprchlickém zařízení všichni dobře starají, má pravidelnou stravu a kde spát a ještě k tomu i nějaké kapesné. Jedná se tedy o určitou ekonomickou migraci, která ovšem na druhou stranu není zaměřená na výrazný výdělek, spíše se spokojuje s podmínkami, poskytovanými v azylových zařízeních. Získání statusu uprchlíka nebo trvalého pobytu není ani náznakem cílem pobytu v azylovém táboře, návrat do domovské lokality je předem očekávaný.

 

MK (32 let)

Lokalita: Sídliště Luník IX, Košice

Typ bydlení: byt 3+1 v panelovém domě, kanalizace, studená voda, elektřina načerno, ústřední topení, teplá voda a plyn dlouhodobě odpojeny

Situace: Pan MK strávil v letošním roce 4 měsíce v uprchlickém táboře v Seči, když předtím po nezjištěnou dobu pobýval v ČR „jen tak“ – v rámci možností „načerno“ pracoval. Impulsem k odchodu ze Slovenska byla potřeba vydělat si peníze na pořízení bytu pro sebe a svou družku – v současnosti žijí v bytě družčiných rodičů.

Azylový tábor zvolil jako nouzové řešení v situaci, kdy se mu nedařilo nalézt práci s ubytováním – azylové zařízení pro něj tedy sloužilo primárně jako ubytovna a základna pro hledání výdělku v nejbližším okolí. Pobyt tam popisuje jako idylickou dovolenou – koupání v přehradě, děvčata....

Po čtyřech měsících byla jeho žádost zamítnuta a MK se vrátil do SR. Jeho družka nadále načerno zůstala v ČR. Podle informací MK tam vydělává peníze, podle informací jeho sousedů se živí prostitucí.

V nejbližší době se pan MK do ČR znovu chystá, podle svých slov má domluvenou nějakou práci v Pardubicích (opět „načerno“).

 

Závěr: Případ pana MK lze považovat spíše za pracovní migraci než azylovou s využitím azylového zařízení jako jakési poslední záchrany v případě nepohody. Jasným impulsem k odchodu do ČR bylo nalezení práce a získání financí, návrat byl předem plánovaný. Stejně tak i u dalších případných odchodů lze očekávat spíše krátkodobý pobyt s cílem vydělat peníze a vrátit se zpět.

 

Rodina současného žadatele o azyl

 

MT (51 let)

Lokalita: Sídliště Luník IX, Košice

Situace: Syn pana MT, MT ml. v současnosti v azylovém řízení v ČR, stejně tak i dcera.

Rodina pana MT obývá byt na košickém sídlišti Luník IX spolu s rodinou syna pana MT, (manželka a 4 děti) a dvěma dětmi pana MT ml. z prvního manželství. Celkem  tak byt 3+k.k. obývá 10 osob. Rodina pana MT je v Košicích od ledna 2003, předtím vlastnili dům v ZB, okres Trebišov. Vzhledem k zadlužení u bílého úžerníka z Vranova nad Topľou byli nuceni dům prodat, jejich známí jim pomohli sehnat bydlení v Košicích (podle informací z české strany zaplatili za koupi dekretu). V současnosti se s úžerníkem soudí o zhruba 86 000 Sk, které mu zaplatili navíc. Vzhledem k pověsti, kterou úžerník má, se cítí ohroženi, nicméně doposavad nebyli žádnému útoku vystaveni. Z Luníku IX chtějí co nejdříve opět odejít, v současnosti kupují pozemek v O. v okrese Košice-okolie, kde by za vysouzené peníze a za peníze za prodej dekretu na byt rádi postavili domek.

Pan MT ml. Odešel do azylu v ČR s rodinou asi v květnu/červnu 2003 s cílem nalézt si práci načerno a z výdělku po návratu přispět na stavbu domku. Pokud by však v ČR vydržel a našel si byt, již by se domů zřejmě nevrátil. Situací na Slovensku je podle svého otce znechucen, má několik zkušeností s fyzickými útoky na svou osobu i své děti.V současnosti údajně pracuje. Pan MT však očekává, že nejpozději do října bude zpátky se zamítnutou žádostí.

Dcera pana MT žije v azylovém táboře Bělá pod Bezdězem. Do ČR odešla v únoru, v nejbližší době se vrací – zamítnutí žádosti. Po návratu bude bydlet na sídlišti Luník IX v rodině svého manžela.

S oběma žadateli o azyl je  pan MT v kontaktu – dceru dokonce před nedávnem navštívil při cestě do Čech (pohřeb v rodině bratra, žijícího dlouhou dobu v ČR). Při rozhovoru o táboře v Bělé si pochvaloval zejména krásné prostředí tábora, jako by to bylo ideální místo na dovolenou. Se synem je pan MT v telefonickém kontaktu.

Předchozí zkušenosti s migrací nemá rodina pana MT žádné – až donedávna její členové pracovali v Trebišově (na železnici,...), neměli tedy potřebu odcházet.

 

Závěr: Případ pana MT ml. lze popsat jako azylovou ekonomickou migraci se dvěma možnými cíli – v lepším případě udržet se v ČR (tzn. zejména stálé pracovní místo a bydliště) nebo návrat do SR a investice vydělaných financí do stavby rodinného domu. Možnosti dané pobytem v azylovém táboře jsou využívány zejména k co nejlepšímu výdělku. Je možné říci, že celá rodina pana MT byla v minulosti zvyklá na vyšší standard, než v jakém žije v současnosti. Z toho pramenící pocit nespokojenosti a ohrožení v novém bydlišti byl impulsem pro odchod pana MT ml. do ČR. Zároveň je možné případ uvést jako příklad větší mobility v prostředí sociálně adaptovanějších (asimilovanějších) rodin.

 

Organizovaná pracovní migrace

 

FM (53 let), státní občanství české

Kontakt: Sídliště Luník IX, Košice

Do SR přicestoval jako kontraktor pracovníků pro severočeskou stavební firmu. Majitel firmy jej oslovil jednak pro jeho slovenský původ, jednak z důvodu vzájemných rodinných vazeb. Jeho úkolem bylo nalézt 20 až 25 pracovníků pro výkopové práce na dobu zhruba 3 měsíců. Slibovaný výdělek se pohyboval podle množství vykonané práce od 500 až do 2 000 Kč za den. Pracovníci měli mít zajištěné ubytování, měla jim být proplácena cesta do ČR i zpět a měli mít možnost podle potřeby krátkodobě odjet domů (např. podepsat se na sociální či pracovní úřad).

Práce neměla být oficiálně kontrahována smlouvou, mělo se jednat o práci „načerno“. Pracovníci byli oslovováni zejména v rámci širší rodiny – tato volba byla označována za nejlepší, neboť kontraktor měl s oslovovanými již předešlou zkušenost, věděl tedy, co od každého z nich může očekávat. Vzhledem ke značnému zájmu měl kontraktor možnost vybrat si skutečně ty podle svého uvážení nejschopnější. Sám kontraktor měl být na pracích rovněž zaměstnán jako řidič. Hledání pracovníků v SR prováděl, dle svých slov, bez nároku na odměnu, s vidinou brzkého zaměstnání. Pouze počítal s tím, že mu někteří s najatých pracovníků přispějí na benzín na společnou cestu do ČR jeho vozem.

Celá akce skončila nezdarem, neboť hlavní organizátor – český podnikatel – se po určenou dobu neozval aby upřesnil čas a počet pracovníků. Vše tedy nakonec zůstalo při starém.

 

Závěr: Lze říci, že popsaný typ najímání pracovníků pro práci v ČR „načerno“ lze označit za typický. Orientování se po rodinných sítích jakožto základních liniích romského společenství představuje základní jistotu jak pro nájemce tak pro najímané.

 

MICHALOVCE

 

Tibor (r. 1960)

Lokalita: Sídliště Juh, Michalovce, Bytovka „C“

Typ bydlení: Byt v panelovém domě, 2+1, teplá a studená voda, plyn, ústřední topení, splachovací záchod. Dům zamořen šváby a krysami.

Situace: Pan Tibor byl po rozdělení Československa za prací v ČR v létě 2002, kdy byl bez smlouvy (na černo) zaměstnáván stavební firmou Zaremba. Pro tuto firmu prováděl kopáčské práce na Moravě v obcích Podkopná a Valašské Klobouky. Práce trvala 3 měsíce a podnikatel nakonec nezaplatil, kromě diet, těmto dělníkům žádnou mzdu. Pan Tibor a 30 ostatních ilegálních dělníků muselo prodávat své osobní věci, aby se mohli vrátit do Michalovců. Na základě této zkušenosti uvažoval pan Tibor o založení vlastní „kopáčské firmy“. Údajně usiloval o dotaci na zřízení pracovních míst. Jednání z živnostenským úřadem však bylo konfliktní, jeho žádost byla zamítnuta. Pan Tibor to posuzuje jako diskriminaci, protože zná neromského podnikatele, který dotaci dostal. Uvažuje, že by potřeboval alespoň 12 000,- Sk, aby uhradil zhruba 14 denní výjezd do ČR, při kterém by zajistil kontakty na stavební firmy.

V ČR žije matka pana Tibora, která se po smrti manžela provdala do Dolního Jiřetína. Mezi novou rodinou jeho matky a jím nejsou dobré vztahy, a proto nemůže těchto příbuzných využít ke svému záměru. Manželka pana Tibora pochází z Mostu (roč. 1964). Její rodiče odešli v padesátých letech do Mostu za prací, a tam zůstali až do důchodového věku. Pak se počátkem 80. let vrátili i s dětmi na stáří do Michalovců. Zde poznala paní Vlasta pana Tibora, provdala se za něj a zůstali žít na Slovensku. V roce 1993 se rozhodli zaregistrovat jako občané SR. Paní Vlasta má bratrance v Mostě, ale neudržují kontakt.

V současnosti však pan Tibor řeší vlastní bytovou situaci a plán založení kopáčské firmy nerealizuje. Bydlel dvaadvacet let na sídlišti Juh v bytovce F. V ní bydleli pouze čtyři romské rodiny v jednom vchodě čtyřvchodového panelového domu. Bytovku město v roce 2002 odprodalo do soukromého vlastnictví. Dvě romské rodiny se obávali vystěhování za dluh na nájemném a rozhodli se změnit bydliště. Rodina pana Tibora nedokázala ze svého rozpočtu, který se skládá ze sociálních dávek a platu manželky, pravidelně platit nájemné. Proto se rozhodli odprodat byt v bytovce F za 100 000,-Sk neromským zájemcům o byt. Pan Tibor zaplatil dluh na bytě 12 000,-Sk, a má v plánu za zbylé peníze koupit domek na venkově v okolí Michalovců. Výhodou bude podle něj to, že za domek ve vlastnictví nebude muset platit nájemné, ale pouze energie. Nyní se, na dobu údajně přechodnou, přestěhoval do bytu své dcery do bytovky C, která je osazena výhradně romskými nájemníky.

Dceři pana Tibora byl na základě žádosti o byt poskytnut tzv. byt na vlastní náklady. Tento byt v bytovce B měl původně nájemníka, který v té době byt neplatil, ani neobýval. V bytě nebylo žádné zařízení, byla zde zničená elektroinstalace a vodoinstalace. Správce domů - Domspráv s.r.o. jednostranně zrušil nájemní smlouvu původnímu romskému nájemníkovi za dluh 120 000,- Sk na nájemném. Ten byl toho času žadatelem o azyl ve Velké Británii. Po svém návratu požadoval svůj byt zpět, s tím, že uhradil jednorázově dluh na nájemném. Mladému manželskému páru poskytl Domspráv s.r.o jiný byt v bytovce C, ve kterém platí měsíčně 4 000,-Sk nájmu. V tomto bytě bydlí ve dvoupokojovém bytě devět lidí. Pan Tibor se ženou, dvě nezletilé děti a  jeho dcera s manželem (roč. 1981 a 1978) a 3 dětmi. Jsou zde tedy dvě nukleární rodiny 2+2 a 2+3. Jejich příjmy jsou 6 100,-Sk a 7 400,-Sk.  Nájem ve výši 4 000,-Sk platí společně a společně vaří. Od úžerníků si prý nepůjčují a nic jim nedluží.

 

Závěr:

Pan Tibor hledá vhodnou strategii k vyřešení své špatné ekonomické a bytové situace. Nebyl schopen ze sociálních dávek zaplatit byt a pokrýt základní životní potřeby. Jeho snaha vydělat v ČR prací „na černo“ byla neúspěšná, protože mu nebyla vyplacena mzda. Ohledně zprostředkované práce v ČR je nedůvěřivý. Rád by to vyřešil tak, že on sám se stane zprostředkovatelem práce, neboť je to mnohem lepší a jistější zdroj příjmů. Má však problémy s vyřizováním formalit spojených se zakládáním firmy, a na úřadech se setkává s nezájmem. Postrádá také kapitál k tomu, aby mohl uhradit náklady na cestu do ČR za účelem získání zakázky. Nyní v červnu 2003 prodal byt a přestěhoval se přechodně do bytu své dcery. O odchodu do ČR, na azyl ani za příbuznými neuvažuje. Řešení vidí v koupi domku na vesnici. Jeho zeť, který s ním bydlí v bytě je toho času nezaměstnaný, a rád by šel vydělat peníze do ČR. Nemá však na práci žádný kontakt.

 

 

Ladislav Kiss (roč. 1965)

Lokalita: Sídliště Juh, bytovka B, Michalovce

Typ bydlení: Byt v panelovém domě, 2+1, teplá a studená voda, plyn, ústřední topení ve špatném stavu, splachovací záchod.

Situace: Pan Kiss bydlí od roku 1981 ve dvoupokojovém bytě na sídlišti Juh. V současnosti zde bydlí pan K. (roč. 65) se svou ženou (roč. 69), šestnáctiletou dcerou a dospělým synem, který má v opatrování roční dítě. Příjem rodiny je v současnosti 6 570,- Sk. Pan Kiss pobírá tzv. marodku (PNS), díky čemuž má vyšší sociální dávky. (Pracovní neschopnost se prý dá běžně získat za úplatek od obvodního lékaře.) V rodinném rozpočtu jsou také přídavky na děti.

Nájemné je v současnosti stanoveno ve výši 5 205,-Sk (nájemné v roce 1981 bylo 624,-Sk). Rodina nevychází se svým rozpočtem a zůstává dlužná na nájemném. V současnosti mají u Domsprávu s.r.o. dluh na nájemném a energiích 120 568,-Sk. Rodině hrozí kvůli neplacení nájemného vystěhování z bytu. Dne 25.4.2003 dostali, podle § 711, soudní výpověď z nájmu bytu s 3 měsíční výpovědní lhůtou. Podle §712/402 však dostali odklad z důvodu hmotné nouze do konce července 2003. Čekají na další soudní rozhodnutí. Podle zákona mají nárok na náhradní bydlení. Jako náhradní bydlení jim Domspráv hledá místo v segregované lokalitě Angy Mlyn. Jedna rodina prý má finance na nájemné v panelovém domě, a tak by udělali výměnu. Dokonce uvažují o nastěhování pana Kisse k cizí rodině „mlynských“ neplatičů. Pan Kiss však nechce o stěhování ani slyšet. Ví, v jakém stavu je tamní komunita. Bojí se, že by se jeho děti „naučili fetovat“ a „vnouče by se nakazilo nějakou chorobou“. Rodina se nechce vystavit takovému sociálnímu propadu. „Raději, než bych šel tam, tak půjdu do Čech na azyl“, prohlašuje pan Kiss.

Tato rodina není pouze ohrožena ztrátou bydlení (či soc. propadem), ale také má problémy s úžernickým klanem, který se dostává až do polohy otevřeného násilí. Žena syna pana K. (snacha), byla z úžernické rodiny, která bydlela ve vedlejším vchodě panelového domu. Hlavou této rodinné organizace je paní J.P., která byla několik let v azylu v Holandsku a Velké Británii. Po svém návratu se rozhodla zhodnotit svůj kapitál formou uženických interesů. Jeden ze synů paní J.P. zůstal natrvalo v Belgii.

Od této rodiny si rodina pana K. půjčila nejprve 2 500,- Sk na 100% úrok. Další měsíc měli tedy dát již pět tisíc. Žádali o odklad splácení dluhu, ale nebylo jim vyhověno. Dluh byl zvýšen na 10 000,-Sk. Konflikt mezi rodinou pana K. a úžerníky vyvrcholil dne 6.2.2003, kdy příslušníci úžernické rodiny na schodišti domu fyzicky napadli manželku a syna pana Kisse. Manželku po slovní potyčce shodili ze schodů. Když se pan K., který trpí tetanickým syndromem, dozvěděl co se stalo, dostal záchvat a byl převezen do nemocnice. Dcera propadla panickému strachu a musela vyhledat odbornou pomoc. Do dnešních dnů má strach z útoku úžernického klanu a dochází za psychologem. Případ zaprotokolovala policie, ale pan K. říká, že byl ve stavu, kdy nebyl schopen vypovídat. Jména útočníků se bál nahlásit.

Po tomto incidentu odešla manželka (z rodiny J.P.) od syna pana Kisse a vzdala se veškerých nároků na dítě. Úžernická rodina prodala byt v Michalovcích za 100 000,-Sk, a koupila si dům v Pavlovcích nad Uhom. Podala také trestní oznámení na pana K. za porušování domovní svobody (§ 238). Prý jim svévolně vstoupil do bytu, kde jim hrozil násilím. To pan K. popírá.

Případ pana K. je v Michalovcích veřejně znám, neboť pan Kiss vystoupil 2.6.2003 v pořadu televize Markýza, s názvem Palba. Před televizními kamerami vznesl obvinění proti úžernickému klanu, kterému dluží více než 10 000,- Sk. Policie případ odmítla vyšetřovat, protože prý na toto nejsou svědci. Pan Kiss byl odhodlán svědčit. K vyšetřování ale nedošlo. Naopak pan K. dostal za své vystoupení předvolání na policii. Podle §491/c byl obžalován za „přestupek proti občanské společnosti“.

Pan Kiss se snaží zlepšit svou ekonomickou situaci prací na černo v autoservisu. Majitel servisu ho údajně chtěl zaměstnat na stálo, ale pro jeho špatný zdravotní stav od toho upustil. Zdravotní stav pana Kisse a jeho ženy je špatný. Pan Kiss by údajně měl jít na operaci žlučníku.

            Pan K. již nehodlá platit byt a spoří na cestu na azyl. V lepším případě do Belgie, v horším do ČR. V Čechách má pouze vzdálenou příbuznou (tetičku jeho matky s rodinou). Nikdy ji neviděl, nikdy tam nebyl, a ani oni nikdy nebyli na návštěvě u nich. Pomoc od nich čekat nemůže. Na Slovensku má příbuzné ve Slavkovcích v romské osadě. Mají tam podle všeho každý jen jednu „chyšku“ a také mají problémy s úžerníky, takže hledat útočiště u nich nelze.

 

Závěr: Tato rodina aspiruje na to, stát se migranty preferující azylovou migraci. Migrační potenciál v tomto případě narůstá kombinací dvou push faktorů. Jde o kombinaci rizika ztráty bydlení, nebo přinejmenším rizika významného sociálního propadu a drastického propadu životní úrovně a fakturu konfliktu s úžernickým klanem, který ústí v pocit ohrožení zdraví, či života. V ČR mají pouze vzdálené příbuzné, a na Slovensku mají jejich příbuzní obdobné obtíže, takže u nich nemohou hledat útočiště. Od azylu očekávají, že za sebou nechají problémy a začnou žít jinak.

 

Pan A.D. (roč. 1959)

Lokalita: Sídliště Juh, bytovka B, Michalovce

Typ bydlení: Byt 2+1, tekoucí voda, splachovací záchod, elektřina s vlastními hodinami, plyn.

Situace: Pana A.D. jsem zastihl v Michalovcích, přestože byl oficiálně v azylovém řízení v ČR. Případ pana A.D. je specifický. Dne 10.8.1996 byl z rasových důvodů postřelen. Událost popisuje následovně: „Stál jsem tady před domem a přišel ke mně bílej Slovák a říká, že by měl nějakou práci pro mě a partu lidí. Jestli prej mám zájem, že můžem jít do vchodu domu a tam to domluvíme. No a když jsem tam přišel, tak on už měl nataženou pistoli, přitiskl mi hlaveň na prsa a řekl: Ty svině černá, chcípneš.“ Pan A.D. se snažil odtrhnout pistoli od svého těla, ale vyšel výstřel. Pachatel v zápětí utekl. Pan A.D. byl hospitalizován v nemocnici s průstřelem hrudního koše. Policie začala stíhat pachatele Vladimíra T. Vše je zaprotokolováno michalovskou policií. Motiv byl uznán za  rasový. Pan A.D. neví, proč se stal obětí zrovna on. Neznali se, a on s ním neměl žádné zkušenosti ani obchody. Přičítá to náhodné volbě. Podle jeho soudu si ho vybral možná na základě jeho rozsáhlého tetování na pažích.

Pachatel byl několik měsíců na útěku. Pan A.D. se po této zkušenosti s rasovým útokem rozhodl požádat o azyl ve Velké Británii. Byl tam více než 3 roky. Uvádí, že měl dostat anglické občanství, ale nechtěl ho. Doslechl se, že pachatel byl dopaden a odsouzen na čtyři roky nepodmíněně. Měl pocit, že bude mít klid, a proto se vrátil. V jeho bytě ho ale  podle jeho výpovědi navštívili dva muži, které poslal Vladimír T., a pana A.D. vyhodili z balkónu ve 4. poschodí. Byl hospitalizován se zlomeninami pánve, ale neutrpěl žádná závažnější zranění. Ze strachu před dalším pronásledováním vypovídal před policií, že z okna skočil sám. Od té doby se necítil doma bezpečný. Vladimír T. mu prý z vězení posílá vzkazy, že až se dostane ven, tak si ho najde kdekoli a zabije ho. Vyšetřovatel případu Kabát, mu doporučil, ať se odstěhuje ze Slovenska, protože mu nemůže zaručit bezpečnost.

Žádost o azyl v ČR podal dne 27.7.2002 ve Vyšních Lhotách. Dne 27.11.2002 byl přemístěn do Zastávky u Brna, kde byl až do 22.1.2003. Na azyl se přihlásil se svou ženou Iv. a dvěma dcerami (10 a 17 let).

Pan A.D. se narodil roku 1959 v Liberci, kde žil do 18 let (1977). Jeho matka z Michalovců odešla do Liberce v roce 1951 když jí bylo 14 let a zůstala tam až do svých 40 let. Pan A.D. hovoří plynulou češtinou a podle svých slov se cítí být Čechem. V roce 1993 se však nechal zaregistrovat jako občan SR. Po té, co přišel s rodiči zpět do Michalovců, zde poznal svou současnou manželku, která je narozena v Levoči (1966), ale od deseti let žije v Michalovcích. Pan A.D. má v Liberci příbuzné. Ti však vědí, jaký typ problému má, a mají strach ho u sebe přijmout, aby se nestalo také něco jim. Nemůže tedy bydlet u nich.

Azylové řízení není ukončeno. Pan A.D. se vrátil do Michalovců, zabalit ještě nějaké věci a plánuje návrat zpět na azyl. Podle jeho sdělení nemá doposud negativní posouzení žádosti a azyl. Azylový úředník mu prý řekl, že jeho případ je jiný než u ostatních romských žadatelů o azyl ze Slovenské republiky, a že má šanci azyl získat. Během azylu pracoval na černo u soukromníka v Rosicích za 50,-Kč/hod. Rodina počítá s tím, že to vyjde, v současnosti neplatí nájem, který činí 3 840,-Sk. Na nájemném má již dluh kolem 60 000,-Sk. Všechny věci měli sbaleny, chystali se na cestu. V ČR zjištěno, že azylové řízení bylo zastaveno pro svévolný odchod pana A.D. a nemůže tedy žádat znovu o azyl po dobu dvou let.

 

Závěr: Jde o azylovou migraci. Příčinnou této migrace je pronásledování pana A.D. psychopatickým útočníkem s rasovou nesnášenlivostí a pronásledování lidmi, které za ním dotyčný posílá. Ten navíc vzkazuje, že si ho najde kdekoli, a proto chce pan A.D. v zájmu svého bezpečí a bezpečí své rodiny opustit zemi.

 

Rodina paní N.B. (roč. 1958)

Lokalita: Sídliště Juh, bytovka B, Michalovce

Typ bydlení: Byt 2+1, tekoucí voda, splachovací záchod, elektřina s vlastními hodinami, plyn.

Situace: Jde o rodinu, která bydlí ve třípokojovém státním bytě. Jsou ve špatné bytové situaci. V bytě žije 13 obyvatel, 8 dospělých a 5 dětí. Jedná se o paní N.B. s manželem, kteří spolu mají 3 syny a 1 dceru  v současnosti již dospělého věku. Dva synové zde mají své „nevěsty“ a ty mají dohromady pět dětí, vnoučat paní N.B. Jeden ze synů (25 let) měl také ženu, která měla české občanství. S ní měl chlapce. Před dvěma lety utekla prý zpět do ČR, kde údajně provozuje prostituci v Předlicích. Také je podle jeho zpráv závislá na drogách. Syn by chtěl dítě zpátky. S manželkou nevycházel a nyní s ní není v kontaktu. On i jeho matka rozvažují, že se nemá podruhé ženit a zakládat rodinu, protože už by se do takto stísněných podmínek nevešli.

Mladí mají již několik let zažádáno o byt, ale vzhledem k nulové bytové výstavbě v Michalovcích byt nedostávají. Všichni v domácnosti jsou nezaměstnaní a pobírají sociální dávky. Nepřichází v úvahu, že by mohli koupit byt, či domek. Na nájem, který činní kolem 6 500,-Sk (4 900,- + spotřeba energií kolem 1 600,-Sk), se skládají společně. Společně také vaří. Vzhledem k velkému počtu nájemníků mají velkou spotřebu vody. Za vodu zůstávají dlužní. Dluh v současnosti činní 15 000,-Sk. Peníze na doplatek nemají. Žádali o splátkový režim, ale nebylo jim vyhověno. Obávají se zastavení přívodu vody. Od úžerníků si nepůjčují a nic jim nedluží. Všichni jsou nezaměstnaní a pobírají sociální dávky. Synové za prací do ČR nejezdí, nemají žádné kontakty.

Rodina paní N.B. chtěla vyřešit tuto nevyhovující bytovou situaci před třemi lety žádostí o azyl v ČR. Do azylového řízení vstoupila pouze N.B. s manželem a dospělou svobodnou dcerou. Pro další členy rodiny neměli prostředky na cestu. Svou žádost o azyl zakládali na tom, že se oba manželé narodili v ČR. Paní N.B. se narodila roku 1958 v obci Dolní Jiřetín, okres Most. S rodiči se však přestěhovala zpět do Michalovců když jí bylo 17 let (v roce 1975).  Rodiče jejího manžela žili také v obci Dolní Jiřetín. Manžel se tam narodil, ale vyrůstal v Michalovcích v péči své babičky. Rodiče se pak také na důchod vrátili na Slovensko. Někteří příbuzní žijí stále v Čechách. Jako nejbližšího uvádějí strýce v obci Janov, okr. Most. K němu mohou jít tak na týden, čtrnáct dnů na návštěvu, ale bydlet by u něj nemohli. Navíc si od azylové procedury slibovali získání českého státního občanství. V azylu byli jeden a půl měsíce ve Vyšních Lhotách, a pak byli přeloženi do Seče, kde byli jeden měsíc. Po té dostali negativní posouzení žádosti a byli vyřazeni z azylové procedury. Z tábora prý byli vyhoštěni úplně bez prostředků k návratu. Museli údajně prodat své osobní věci a oblečení, aby se dostali zpět na Slovensko. Tato hořká zkušenost je vedla k napsání stížnosti adresovanou prezidentské kanceláři Václava Havla. Paní N.B. se  více než deset let hlásí ke Svědkům Jehovovým a prohlašuje, že se díky víře lépe vyrovnává se svou situací.

 

Závěr: Rodina paní N.B. je případem neúspěšných žadatelů o azyl. K žádosti je vedla neúnosná bytová situace, která nemá žádné řešení. Pokusili se tedy, vzhledem k tomu, že se narodili v Čechách, získat české občanství. Toto řešení selhalo, a nyní setrvávají nadále v původní situaci, která se zhoršuje s dalšími přírůstky do rodiny. Čekají, zda časem dostanou byt. Nikdo z rodiny se do ČR v současnosti nechystá.

 

Rodina pana K.P. (roč. 1973)

Lokalita: Sídliště Juh, Michalovce, bytovka C

Typ bydlení: Byt 2+1, tekoucí voda, splachovací záchod, elektřina s vlastními hodinami, plyn.

Situace: Pan K.P. se narodil v Liberci, kde žil s rodiči. Rodiče se v roce 1990 přestěhovali zpět do Michalovců, když panu K.P. bylo sedmnáct let. Zde si našel manželku, původem z Michalovců, s níž má dvě děti. Jedno z dětí (asi 5ti leté) je postiženo dětskou mozkovou obrnou (DMO). Manželé mají pocit, že se na Slovensku dítěti nedostává odpovídající lékařské péče. Mají problémy i s umístěním dítěte do nějakého vzdělávacího zařízení. Kvůli tomu, aby  se postiženému chlapci dostalo lepší péče, se rozhodli zkusit štěstí v Čechách. Přesto, že mají v ČR příbuzné, tak vstoupili před rokem a půl do azylového řízení. Byli v Zastávce u Brna. Doufali, že vzhledem k českému původu manžela a postiženému dítěti bude jejich případ posouzen kladně. Žádost byla zamítnuta. Přesto to mělo podle jejich slov smysl, protože se během pobytu v azylovém zařízení dostalo jejich chlapci odborné péče a jeho stav se na přechodnou zlepšil. O bydlení nepřišli, protože v Michalovcích žije také jedna sestra pana K.P. a ta během jeho nepřítomnosti byt obývala a platila nájemné. V současnosti jsou seznámeni s dvouletou lhůtou, která musí uplynout, než by mohli znovu požádat o azyl. O této možnosti uvažují, ale promýšlejí i další možnost, kterou je využití příbuzných v ČR.

Většina příbuzných pana K.P. žije v Liberci. Jsou to vzdálenější příbuzní, bratranci a sestřenice. Jelikož však neudržují kontakty, tak se na ně nechce obracet. Oni nejezdí za ním na návštěvu, ani on tam. Jeho starší sestra v Čechách zůstala a vdala se tam. Žije v Mladé Boleslavi. Pan K.P. uvažuje, že půjde na dobu přechodnou k ní a pokusí se najít si tam práci a bydlení.

 

Závěr:

Jde o případ několikanásobné migrace. Pan K.P. přišel do Michalovců v roce 1990 z Liberce, tehdy ještě v rámci jednotného Československa. Při jeho rozdělení se zaregistroval jako občan SR. Pak se v roce 2002 snažil o navrácení do ČR. Hlavním pull faktorem byla vyhlídka na lepší zdravotní péči o syna postiženého DMO v českém zdravotnictví, push pak nedostatečná péče ve zdravotnictví slovenském. Také by chtěli, aby syn přes to, že je postižen, vychodil základní školu. Rádi by, aby navštěvoval školu se speciální péčí. Nejde tedy o ekonomické motivy, ani důvody rasové nesnášenlivosti. Kvůli získání občanství ČR se přihlásil s rodinou do azylového řízení. První přesun uskutečnil z ČR do SR „neazylově“, po té vznikla hranice a  přesun ze SR do ČR byl azylovou migrací. Dostal negativní rozhodnutí a byl nucen vrátit se zpět. Nyní se chystá  využít příbuzenské sítě a uskutečnit migraci mimoazylovou. Jak sám říká: „Teď už nejspíš nepůjdu na azyl, ale půjdu na adresu. Za sestrou. Ta bydlí v Mladé Boleslavi.“

 

Rodina Mk

Lokalita:  Původně Michalovce, nyní Snina, okr. Michalovce

Typ bydlení: V současnosti bydlí v podnájmu ve dvou místnostech u úžerníka.

Situace: Rodina pana Mk je rodinou po dobrovolném návratu z azylu ve Finsku organizovaném Mezinárodní organizací pro migraci (IOM). Na Slovensko se vrátil dne 17.5.2003. Rodina Mk bydlela původně v rodinném domku v Pavlovcích.. Dům potřeboval opravu střechy. Pan Mk si na opravu střechy půjčil od úžerníků 50 000,-Sk. Tuto částku splatil před odjezdem. Úroky však zůstali nesplaceny. Po té zastavil dům a takto získané prostředky využil na cestu do Švédska s celou rodinou, kde požádal o politický azyl. Když se po 16 měsících vrátil, zjistil, že na jeho domě byla vykonána exekuce, kvůli nesplacenému dluhu. Proto prostředky, které měl, použil na cestu do Finska, kde znovu žádal o azyl. Po třech měsících podnikl za asistence IOM dobrovolný návrat do SR. Tam se však ocitli bez zajištění a IOM se dále případem nezabývala. Rodina Mk vypadla ze sociálního systému a nedostávala žádné sociální dávky. Uvažovali, že se v této situaci odhlásí ze státního svazku a požádají o české státní občanství. Zjistili, že je třeba platit 20 000 na osobu, které nemají k dispozici, a navíc to jejich situaci neřeší, neboť ani tak občanství nemusejí získat. Obrátili se na Romské informační a poradenské centrum v Michalovcích. Podařilo se zařídit sociální dávky – 6 100,-Sk/měs. V podnájmu platí 5 000,-Sk a zadlužují se kvůli nedostatku finančních prostředků. Stále však uvažují, že by šli do ČR požádat o azyl.

 

Závěr: Jde o případ migrantů, kteří se v důsledku neúspěšné azylové procedury ve Švédsku dostali do právně a ekonomicky složité situace. Azylovou proceduru ve Švédsku absolvovali z ekonomických důvodů. Kvůli pohledávkám v SR však během své nepřítomnosti přišli o rodinný domek, jehož byli majiteli, a soc. dávky. Ztrátu bydlení a příjmu ze soc.dávek řešili absolvováním další azylové procedury ve Finsku. Nyní jsou v nevyhovujících podmínkách a uvažují o dalším azylu. Azylové řízení berou jako východisko ze situace, kdy se ocitli bez vlastního bydlení.

 

PAVLOVCE NAD UHOM

 

Rodina pana J.L. (roč. 1981)

Lokalita: Východní ulice v části Kukov, Pavlovce nad Uhom,

Typ bydlení: Patrový dům z konce 70. let, krychlový typizovaný, bez kanalizace. Odpadová voda je vyváděna vývodem trubkou skrze zeď ven. Dům je oplocen, ale není udržovaný vyžaduje opravy. Na zahradě provádějí obyvatelé domu nepříliš úspěšné pokusy pěstovat zeleninu.

Situace:

Ve dvou pokojích s kuchyní bydlí ve spodním patře bydlí 9 lidí. Pan J.L. s manželkou a tři děti, rodiče, mladší bratr a mladší sestra. V horním patře žije starší sestra s manželem a třemi dětmi. Dluží za elektřinu 15 tisíc a plyn, který je v domě rozveden již kvůli dluhům (neví ani kolik dluží) byl odpojen. Říkají, že dům rodiče koupili před osmi lety za 150 000,- Sk, které nyní dluží bance. 

Rodina J.L. byla dvakrát žádat o azyl v ČR. O azyl žádal pan J.L. se svou ženou a dvěma dětmi. Poprvé šli do ČR v roce 1999. Tenkrát s nimi šla také jejich matka a svobodný mladší bratr Marek (roč. 1986). Jako důvod pro toto své rozhodnutí uvádí, že se doslechli od lidí (jeden ze sousedů tam byl-neznámo proč), že „na azylu je dobře“, a tak to chtěli vyzkoušet. Odešli tedy do Vyšních Lhot. Tam strávili dva měsíce a na tehdejší pobyt vzpomínají rádi. Dostávali 12,- Kč na osobu a den, stravu a ošacení. Mezi reference kladně hodnotícím pobyt v azylovém zařízení patří také to, že tam lze zažít četná sexuální dobrodružství se ženami původem odkudsi z Ruska.

Po ukončení azylové procedury se domů vraceli na vlastní náklady. Neměli prostředky, a tak jim údajně půjčili na cestu z financí azylového zařízení. V dubnu roku 2003, rok po uplynutí dvouleté lhůty po kterou není možné znovu požádat o azyl, se díky pozitivnímu dojmu z prvního pobytu rozhodli žádat o azyl znovu.

V tomto případě s nimi šla mladší sestra. Důvodem, proč šli do ČR, bylo podle nich také to, že nejmladší dítě bylo nemocné. Trpí dědičnou epilepsií po matce. Manželka pana J.L., která je epileptička, musela údajně na azylu platit léky v plné ceně (Diazepam). Léky si nemohla kupovat a měla prý každé 4 dny záchvaty. Dcerka byla na deset dní hospitalizována. Za lékařské služby měli zaplatit 3 500,-Kč. Jejich očekávání bezplatné zdravotní péče se nenaplnilo, a podmínky jim celkově přišly špatné. Byli umístěni do Zbýšova. Tam sdíleli pouze jednu místnost. Byli tam dva měsíce. Nedostávali ani plné kapesné, protože jim strhávali tisíc korun měsíčně, které dlužili za poslední cestu z azylového zařízení z ČR do SR. Stravu dostávali bezplatně, ale za šatstvo museli platit 5-10 Kč za kus. J.L. nemohl během pobytu v azylovém zařízení pracovat, aby tak zlepšil svou finanční situaci. Ukončili tedy svůj pobyt a rozhodli se pro dobrovolný návrat do Pavlovců nad Uhom. Svůj díl na tom mělo i to, že by museli splácet dluh, který vzniknul v lékařském zařízení ve výši 3 500,-Kč. Dluh zůstal neuhrazen. Uvádějí také, že tentokrát měli problémy s jinými obyvateli azylového tábora.

Rodina pana J. L. opět neměla prostředky na cestu na Slovensko. První den prý spali venku za branou azylového tábora. Druhý den obyvatelé tábora uspořádali dobrovolnou sbírku, a tak získali peníze, alespoň na část cesty zpět. Jeli ze Zastávky u Brna do Košic. Cesta pro 3 platící soby (pan J.L., jeho žena a jeho mladší sestra) je stála 1 040,- Kč. V Košicích už je čekal otec s penězi (240,-Sk) na další cestu.

V současnosti jsou na půl roku zbaveni nároku na dávky sociální pomoci a jsou bez prostředků. Dostávají pouze příspěvky na děti jako sociální výpomoc. Pomáhají jim rodiče. Do azylového řízení již jít nechtějí.

 V Pavlovcích mají příbuzné (strýce, bratrance). Ti se však k nim nehlásí a nepomohou jim. K tomu J.L. říká: „Rodina je len jedna chyža (dům-pozn. M.T. ), iná chyža to už nieje rodina. Keď sa niekto dostane hore a zarobí, tak už sa k inným nehlási.“ Solidarita se tedy z rámce širší rodiny omezuje na nukleární rodinu, respektive na ty, co sdílejí společné obydlí a společnou kuchyni. Podobně to funguje také s kontakty na práci v ČR. Jeden jeho strýc jezdí do Čech, ale jemu práci nezprostředkuje. V ČR má sice také strýce v Ústí nad Labem, ale kontakty spolu téměř neudržují. Strýc je v ČR prý víc než dvacet let. V Pavlovcích byl naposledy na návštěvě před třemi lety. J.L. o práci v Čechách podle jeho slov ani neuvažuje. Další jeho strýc bydlí v Mostě. J.L. nezkoušel příbuzné v Čechách kontaktovat v této souvislosti.Ve shánění práce není nikterak aktivní.

            Mladší bratr J.L., Marek (roč. 1986), byl s bratrem v roce 1999 ve Vyšních Lhotách. V té době mu bylo 13 let. Toto léto se chystá se svým bratrancem na prázdniny na 14 dnů na prázdniny do Mostu. Bratranec jede na prázdniny, ale Marek by si rád něco vydělal.

 

Závěr: Jedná se o opakovanou azylovou migraci, při níž migruje celý rodinný segment. Poprvé šli do ČR žádat o azyl v roce 1999 na základě prospektorských referencí jednoho ze svých sousedů. Důvodem pro první cestu byla především zvědavost. Chtěli zkusit jaké to je v táboře. Jejich motivem nebylo ani tak přání získat české občanství jako čistě „rekreační“ využití azylové péče. S pobytem v azylovém zařízení byli poprvé spokojeni. Motivem k druhé žádosti byla podle jejich slov snaha nalézt odpovídající lékařskou péči pro své nemocné dítě. Tento faktor však působí spolu se snahou manželů uniknout před jednotvárností života v Pavlovcích. Jejich rodina patří v Pavlovcích k níže postaveným, jejich ekonomická situace je dlouhodobě neměnná. Pan J.L. je nezaměstnaný a práci nehledá, na práci v ČR nemá kontakt.

Stojí za to poznamenat, že případy azylové migrace v Pavlovcích jsou rodiny s nižším sociálním statusem. Muži z lépe situovaných rodin jezdí do ČR pracovat a představují tak značně odlišný typ migrantů, resp. typ pracovní migrace.       

 

Rodina pana Tc.

Lokalita: Část Kukov, Pavlovce nad Uhom

Typ bydlení: Patrový rodinný dům z počátku 70. let s přístavkem postaveným před dvěma lety. Dům je ve vlastnictví včetně pozemku. Pozemky ke stavbě domu tehdy dostali bezplatně od obecního úřadu. K domu patří zahrada, na které jsou postaveny chlívky pro prasata (prasnice + 9malých selat). Kromě toho chovají slepice. Na zahradě pěstují brambory, okurky a další zemědělské produkty.  V domě rozvod vody z obecního vodovodu, plyn, kanalizace. V domě žijí prarodiče, syn se ženou, jedna dcera a dvě rodiny vnuků s dětmi. Celkem 16 lidí.

Situace: Prarodiče jsou v důchodu (74 a 71 let), syn je v invalidním důchodu. Zbytek dospělých pobírá sociální dávky a mladé páry mají přídavky na děti. Nikdo není zaměstnán. S bydlením jsou spokojeni. Platí pouze spotřebu energií. Problémem podle nich je trvalý nedostatek pracovních příležitostí v Pavlovcích a okolí. Nezaměstnanost v regionu je podle nich až 90%. Za socialismu jezdili muži každý týden pracovat do košických železáren, kam je vozili podnikovým autobusem, a na víkend se vraceli domů. Jedinou možností jak přijít v současnosti k výdělku, je najít si práci ve stavebnictví na území ČR. Práci organizují z Pavlovců 4 romští podnikatelé, kteří mají kontakty na stavební firmy. Tito podnikatelé organizují práci především pro své příbuzné. Zájem o práci však převyšuje nabídku. Synové pana Tc byli několikrát v ČR pracovat na 2-3 měsíce. V současnosti však takovou možnost nemají. Pracovali za 60,-Kč/hod. a vydělali si měsíčně 17 000,- Kč (po výměně 20 000,- Sk).  Momentálně pracují jejich bratranci ve východních Čechách v Hradci Králové u stavební firmy B., která organizuje práci na obnově železnic. Platí jim pouze 11 000/měs. Snaží se sehnat lepší práci. Za prací cestují pouze muži a bydlí na ubytovnách nebo ve stavebních buňkách. Ubytování zajišťuje zaměstnavatel. Ženy s dětmi zůstávají doma. Peníze, které muži vydělají, se využívají k údržbě domů, případně ke stavebním úpravám.

Před 3-4 roky byl jeden syn se ženou a 2 dětmi ve Velké Británii. Byl tam jeden rok. Po té se vrátil s našetřenými penězi zpět. Do Velké Británie šli z ekonomických důvodů. Nyní se do Velké Británie nejezdí, protože úřady žadatele o azyl vrací brzy zpět, takže se to již nevyplácí. 

 

Závěr: V tomto případě se jedná o pracovní migraci. Výjezdy za prací do průmyslových oblastí byli běžné i v období socialismu. Dnes je možno takovou práci získat pouze v ČR. Celé (nukleární) rodiny se nechystají k přesunu do ČR. Mají sice na území ČR v Mostě příbuzné, kteří se přestěhovali do Čech za prací v 60.letech. Jezdí je jednou ročně navštěvovat. Nikdo z rodiny Tc však neuvažuje, že by toho využil a přemístil se do Čech.  S kvalitou bydlení v rodinném domě jsou spokojeni, investují do něj. Migrační potenciál je tedy z tohoto důvodu omezen.          

 

 

Rodina pana P. (1978)

Lokalita:  Východní ulice v části Kukov, Pavlovce nad Uhom

Typ bydlení:  Zděný přízemní dům, neomítnutý, zchátralý, rozbitá okna, neoplocený. V domě jsou dva pokoje plus chodba, do které je vestavěna improvizovaná koupelna. Voda je rozvedena, ale odpad chybí (je udělán vývod skrze stěn ven), kanalizace není (budka na zahradě), elektřina odpojena, plyn odpojen (vaří a topí tuhými palivy).

Situace: Pan P. koupil dům před pěti měsíci za 25 tisíc. Původně bydlel v domě u tchyně, ale tam se už nevešli. Pan P. nyní bydlí se ženou a jejich čtyřmi dětmi ve dvou pokojích. Na dům dal veškeré úspory a ještě si půjčil od úžerníků. Nyní jim dluží 40 000,- Sk. Nedokázal půjčku splácet a zároveň platit energie. Na elektřině mu narostl dluh na 11 000,-Sk a za plyn dluží 24 tisíc. V době výzkumu se právě navrátil z azylového zařízení v ČR. Během svého pobytu v azylu byl pan P. i jeho žena vyřazeni z evidence dávek sociální pomoci. Nyní budou muset čekat půl roku na opětovné zařazení. Dostávají pouze sociální výpomoc, to znamená pouze přídavky na děti. Do azylového řízení vstoupili bez rozmyslu, nyní jsou v situaci bez prostředků.

 

Závěr: Jedná se o jednorázový azyl. Pokus o únik před lichvou na základě přesídlení do ČR. Informace o azylu měli zkreslené (nadsazené prospektorské reference). Doufali, že azyl dostanou.

 

 

 

Rodina paní A. (1960)

Lokalita:  Východní ulice v části Kukov, Pavlovce nad Uhom

Typ bydlení: Bydlí v kůlně upravené na obytné prostory, s rodinou své sestry, paní N.

Situace: Paní A. byla před dvěma lety (2001) v azylovém řízení ve Vyšních Lhotách. Tam byla podle její výpovědi dva měsíce. Údajně šla kvůli tomu, že neměla o co přijít, protože její manžel je zaměstnán v Pavlovcích jako stavební dělník a rodině stáhli dávky do výše životního minima. Díky tomu ona sama dostávala dávky sociální pomoci ve výši 170,-Sk. Její manžel vydělává kolem 7000,- Sk/měsíčně.V současnosti dluží úžerníkům 10 000,-Sk.

Sestra paní A. bydlí Čechách u Domažlic. Pochází z Pavlovců, ale vdala se do ČR. S manželem, který má české občanství, se poznali když byl v Pavlovcích na návštěvě u své sestry.  Sestra paní A. zatím nemá české občanství, ale má povolení k pobytu. Nedostávala by tedy v Čechách dávky sociální pomoci. Paní je však zaměstnaná v restauračním zařízení. Paní A, by také ráda žila v ČR. K sestře ale jít nemůže.  

            Paní A. má také příbuzné v Pavlovcích, převážně v části Kukov. Patří k níže postaveným rodinám v rámci Romské society v Pavlovcích. Jedna ze sester dokonce obývá stan u skládky za osadou Kukov.

Závěr: Jedná se o případ azylové migrace, jehož motivem bylo stažení dávek sociální pomoci při zaměstnanosti jednoho z partnerů a nevyhovující bytová situace.

 

Rodina paní N. (roč. 1967)

Lokalita: Východní ulička v části Kukov, Pavlovce nad Uhom

Typ bydlení: Kůlna upravená na obytné prostory.

Situace: Paní N. je sestra paní A. z Pavlovců, jejíž případ je pojednán výše. Paní N. byla před rokem a půl žádat v ČR o azyl. Byla v Zastávce u Brna. Podle jejích slov strávila v azylovém zařízení jeden rok. Důvodem pro žádost o azyl bylo prý to, že v Pavlovcích nemá dobré bydlení. S manželem a pěti dětmi obývají  příbytek vybudovaný z kůlny.

Po návratu z azylu trvalo údajně jeden rok než dostala zpět sociální dávky. (Podle litery zákona je klient zařazen zpět do evidence po zákonné lhůtě 6 měsíců.) Nikdo z rodiny není zaměstnán. Pobírají dávky sociální pomoci ve výši 11 000,- Sk. Celou částku však odevzdává úžerníkům u kterých je v současnosti zadlužená. Dluží jim 100 000,- Sk. Nejprve si půjčila 10 000,- Sk. S úžerníky mají vážné problémy. Sedmnáctiletá dcera byla údajně znásilněna mužem z lichvářského klanu. V důsledku tohoto znásilnění dcera otěhotněla. Na policii se báli tento incident nahlásit, protože jim úžerníci hrozí zabitím.

Po uplynutí dvouleté lhůty půjde paní N. podle vlastních slov na azyl znovu. Její bytová situace se nelepší a k tomu má ještě problémy s úžerníky. Podle jejího názoru je na Slovensku rasová diskriminace a na Romy jsou páchány rasové útoky. Prý došlo v březnu 2003 k incidentu, kdy byl v Pavlovcích automobilem úmyslně sražen a zabit Rom (syn sestry). Tyto údaje chce uvést jako důvody pro udělení azylu v ČR. Paní N. by ráda natrvalo přesídlila do ČR. Její sestra žije v ČR, ale nastěhovat se k ní nelze.

 

Závěr: Jedná se o případ azylové migrace. Push faktorem je špatná úroveň bydlení a problémy s lichváři. Paní N. se na azyl chystá znovu. Ráda by získala touto cestou české občanství. Během rozhovoru jsem získal pocit, že za tímto účelem zveličuje údaje, které uvádí. Problémy, které mají s lichvářským klanem, se ale zdají mít reálný základ.

 

 

 

 

KYSAK

 

Rodina paní EM (28 let)

Lokalita: Kysak

Typ bydlení: rodinný domek, obývaný širší rodinou paní EM (celkem 36 osob) na pozemku bývalého JRD

Situace: Rodina paní EM má celkem 8 členů (6 dětí, paní EM /28 let/, druh). Druh paní EM je v současnosti ve výkonu trestu. Rodina obývá 1 místnost v domě obývaném širší rodinou paní EM. Jediným zdrojem příjmů paní EM jsou v současnosti přídavky na děti a životní minimum. Rodina je zadlužená u úžerníků, částkou asi 8 000 Sk, což přesahuje měsíční příjem. Lichváři údajně dojíždějí každý měsíc z košického sídliště Luník IX.

Paní EM v roce 2002 strávila 1 měsíc v azylovém táboře Vyšní Lhoty. K odchodu do ČR se rozhodla po informaci od strýce JH, který v tomtéž zařízení rovněž pobýval. Ten dodal paní EM informace o cestě i o postupu při příchodu do zařízení. Paní EM tedy vyřídila pro 4 děti a pro sebe pasy a vydala se na cestu. Pro zbývající 2 děti již peníze nezbyly a tak zůstaly doma. Impulsem k odchodu byla pro paní EM zejména špatná sociální situace rodiny, špatné životní podmínky v bydlišti a zkušenosti s fyzickým napadením vlastní osoby i celé rodiny ze strany Slováků. Azylový tábor v ČR zvolila zejména s představou odpočinku od problémů všedního života v SR. Život v táboře popisuje jako klidný, bezkonfliktní – jak mezi Romy, tak ve vztahu k jiným národnostem. Po měsíci pobytu v táboře ale dobrovolně zastavila azylovou proceduru a vrátila se na Slovensko. Jako důvod udává stesk po dětech, které zůstaly doma a touhu strávit vánoční svátky v rodinném kruhu. V současnosti má tedy dvouletou „stopku“.

Paní EM prožila část života v ČR (Přerov) a její rodina tam i v současnosti má příbuzné. Paní EM uvažuje o případném využití příbuzných k dočasnému nastěhování se k nim a k nalezení práce v ČR. Zároveň také zvažuje možnost opětovného odchodu do azylového tábora v ČR, po uplynutí dvouleté lhůty a tentokrát již se všemi dětmi. Jiné zkušenosti s migrací z předcházejících let paní EM nemá.

 

Závěr: v případě paní EM a jejích dětí se jedná o azylovou migraci, lze ji označit spíše za krátkodobou s předem zřejmou vidinou návratu. Doporučení pana JH, které předcházelo rozhodnutí odejít, lze označit za prospektorský vliv. Jestliže situace v bydlišti paní EM zůstane stejná nebo se dokonce zhorší, lze očekávat opětovný odchod, s největší pravděpodobností opět do ČR.

 

 

 

 



[1] Ve sledovaném období La Strada poskytla pomoc 42 klientkám, z nichž osm žen mělo slovenské občanství. Pět z těchto osmi žen byly Romky.

[2] Zdroj: Kristina Magdolenová, Ivan Hriczko: Luník story, Rómské listy, příloha týdeníku Domino fórum, červenec 2003, www.romskelisty.sk/2003/04

[3] tamtéž

[4] tamtéž

[5] tamtéž