Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

Rada vlády pro záležitosti romské menšiny


Zápis ze zasedání Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity
ze dne 16. května 2003 v Praze



Přítomní členové: Jan Balog (kraj Praha), Marta Bandyová (Karlovarský kraj), Anna Cínová (Liberecký kraj), Ludvík Csonka (Plzeňský kraj), Karel Holomek (Jihomoravský kraj), Julius Horváth (Pardubický kraj), Jan Jařab (zmocněnec pro lidská práva, místopředseda Rady), Jan Kasnar (SSZ MPSV), Lenka Kurová (Královehradecký kraj), Petr Mareš (předseda Rady a místopředseda vlády), Jaroslav Müllner (MŠMT), Lýdie Poláčková (Moravskoslezský kraj), Matěj Šarközi (Jihočeský kraj, místopředseda Rady), Petr Tulia (Zlínský kraj), Ladislav Vašek (kraj Vysočina)


Pověření zástupci: Jiří Bureš za Ivetu Millerovou, Heřman Chromý za Pavla Vošalíka (MZV), Bronislava Jonitová za Jaroslavu Přibylovou, Cyril Koky za Emílii Kurejovou (Středočeský kraj), František Lindourek za Pavla Šafaříka (MF), Richard Májíček za Václava Petříčka (MPO), Michaela Mašková za Miloslava Koudelného (MV), Ludmila Pavlátová za Zdeňka Nováka (MK), Věra Pelíšková (za Františka Vnoučka, MMR), MO Pavel Rotyka za Jakuba Camrdu (MS), Vlasta Vrtochová (za Rostislavu Čevelu, MZ), Petr Víšek v zastoupení za Ludmilu Müllerovou


Hosté: Helena Balabánová (koordinátorka romských poradců Moravskoslezského kraje), Ladislav Goral (sekretariát Rady vlády pro národnostní menšiny), Květa Jačová (asistentka ZŠ Sokolov), František Kozel (náměstek místopředsedy vlády), Martin Odehnal (Úřad vlády), Iveta Pape (o.p.s. Nová škola), Jan Pilař (MŠMT), Markéta Šobrová (MŠMT, odbor 22), Marie Teplá (MŠMT, odbor speciálního vzdělávání), Karel Tomek (MŠMT), Lenka Vrchlavská (ředitelka 13. ZŠ Kladno), Jana Zapletalová (ředitelka institutu pedagogicko-psychologického poradenství MŠMT)


Omluveni: Milan Kováč (MŠMT), Kateřina Kováčová (Olomoucký kraj), Iveta Němečková (MŠMT), Hana Šebková (FFUK)


Zasedání řídil: bod 1. a část bodu 2. Petr Mareš; část bodu 2. a bod 3. Jan Jařab



Program:


  1. Problematika romského vzdělávání

  2. Rozdělení rezervy z položky „Předcházení sociálního vyloučení v romských komunitách a odstraňování jejich důsledků“ kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu na rok 2003

  3. Různé


Rada byla usnášeníschopná v počtu 21 členů a pověřených osob.



Zasedání zahájil mpř. vlády Petr Mareš a přivítal hosty přizvané k prvnímu bodu jednání věnovanému problematice romského vzdělávání.



Ad 1. Problematika romského vzdělávání


Viktor Sekyt uvedl krátce účastníky jednání do problematiky, odkázal na podkladový materiál rozeslaný účastníkům spolu s pozvánkou. Poukázal na skutečnost, že většina problémů, se kterými se Romové v naší společnosti potýkají, souvisí s úrovní jejich vzdělanosti, jež je zapříčiněna jednak nedostatky ze strany školy jako vzdělávací instituce, ale také přístupem rodičů, kteří jsou sami nedostatečně vzdělaní a nemají přílišné pochopení pro vzdělávání svých dětí. Poukázal také na úspěchy, které se v oblasti školství v posledních pěti letech podařily, kupř. rekodifikace testů, na základě nichž byly děti přeřazovány do zvláštních škol, působnost a neustálé zvyšování počtu romských pedagogických asistentů ve školách, rozšíření počtu přípravných ročníků (které v jednom roce usilují nahradit tříletou docházku do mateřské školy), program podpory romských žáků středních škol, činnost Evangelické akademie v Praze či Romské střední školy sociální v Kolíně.


Jaroslav Müllner vyjádřil uspokojení nad pozitivním hodnocením práce MŠMT a dal prostor k diskuzi a hledání forem podpory pro účast romských dětí na vzdělávání a námětů k řešení.


Anna Cínová hovořila o potřebnosti přípravných ročníků a podpory vzdělávání dětí ze znevýhodněného sociokulturního prostředí na 1. stupni základních škol.


Lenka Kurová, která sama již šestým rokem působí jako učitelka v přípravném ročníku, vznesla do diskuze námět, zda neposunout dolní věkovou hranici pro vstup do přípravného ročníku pod hranici 5 let věku. Poukázala na kvalitativní rozdíl výuky v mateřské škole a přípravném ročníku.


Jan Pilař zdůraznil nutnost včasné intervence, ranné péče o děti s nízkým socioekonomickým statusem, jež spočívá v práci s rodinou jako celkem. Jde o první krok, kterým by se daly mnohé problémy vyřešit.


Květa Jačová, která pátý rok pracuje jako asistentka v přípravném ročníku, referovala o situaci v Sokolově, kde z celkového počtu osmi ZŠ pouze dvě zaměstnávají asistent,y a požádala o intervenci za asistenty s poukazem na viditelnost výsledků jejich práce. Přiklonila se k názoru o vhodnosti posunout dolní věkovou hranici dětí navštěvujících přípravný ročník, jelikož po dobu, jež je na přípravu dítěte vymezena, není možné přivést je na potřebnou úroveň.


Lenka Vrchlavská referovala o činnosti 13. základní školy v Kladně, jejíž je ředitelkou. Na školu dochází 30 % romských žáků, kteří jsou ve školách ve své spádové oblasti odmítáni; funguje zde 6 pedagogických asistentů, z toho 2 asistenti romští, škola je zapojena v projektu Step by step, jehož cílem je přeřazování dětí ze zvláštních škol do škol základních. (Při této příležitosti zmínila, že Česká školní inspekce při přeřazování žáků zkomplikovala situaci jejich přezkušováním.) Při škole byla vytvořena Rada školy, kam dochází také Romové, jsou pořádány prezentace pro rodiče a pro dětské lékaře. Škola má výbornou spolupráci s MŠMT, ale ocitá se pod značným tlakem negativních stereotypů ze strany okolí, sdělovacích prostředků i zřizovatele.


Jan Jařab upozornil, jak příklad 13. ZŠ v Kladně ukazuje, že tlak okolí a negativní stereotypizace se netýká jen individuálních romských rodin, ale i institucí, které se pokoušejí situaci řešit. Podtrhl skutečnost, že nejde už jen o spontánní soustředění romských dětí do jedné „spádové“ školy, ale o cílené odmítání romských dětí jinými základními školami, tedy o otevřeně segregační jednání, které systém toleruje. Toto uvedl do kontrastu s tím, jak je naopak v jiných zemích – např. v USA – cíleně uplatňován opačný přístup, totiž rozptyl dětí pro zabránění etnické segregaci podle „spádové oblasti“.


Karel Holomek konstatoval, že užitečnost předškolních zařízení je nezpochybnitelná. Pokusil se pojmenovat překážky, kterými jsou kupř. nedůvěra a neochota romských rodičů posílat děti do MŠ, podpořená rovněž  vydáním určitých finančních nákladů Vyjádřil potřebu odstraňování těchto překážek tak, aby bylo možné dojít ke konstruktivnímu řešení.


Marie Teplá vyjádřila nutnost systematické péče v oblasti předškolní výchovy, kterou však – vzhledem k zvláštnostem romských dětí, které velmi brzy dospívají - upřednostňuje situovat již do rané péče a předškolních zařízení spíše než do přípravných ročníků ZŠ nebo ZvŠ až po 6 letech věku dítěte. V MŠ je možné vytvořit speciální třídy s ochranným režimem.


Jaroslav Müllner shrnul, že dosavadní diskusi vnímá jako podnětnou. Konstatuje, že přípravné třídy byly původně koncipovány jako komplexně kompenzační institut, který má kompenzovat znevýhodněné sociokulturní prostřed, z něhož dítě přichází a jeho jazykový handicap. Z diskuze zaznělo, že nyní se však objevuje nové pojetí, podle něhož by přípravné třídy měly být úžeji zaměřeny na vyrovnávání sociokulturních rozdílů a mateřské školy by měly být tím základním místem, aby děti úspěšně absolvovaly školní docházku. MŠMT zváží, jakým způsobem snížit potenciální bariéry a zvýšit tak míru dostupnosti předškolního vzdělávání (kupř. zrušení školného alespoň v posledním ročníku, či zrušení stravného.)


Viktor Sekyt upozornil na skutečnost, že velká část romských rodin vnímá mateřskou školu jako instituci odnárodňovací. Zároveň však poukázal, že pokud se vytvoří určité podmínky, které dnes mají přípravné ročníky (kupř. romští asistenti), není důvod, proč by se romští rodiče mateřským školám bránili. K tomu Karel Tomek upozornil, že již nyní nic nebrání tomu, aby mateřské školy mohly zaměstnávat romské asistenty.


Iveta Pape poukázala na potřebu komunikace a práce s celou rodinou, apelovala na vytvoření programů pro rodiče, což je nutnou podmínkou, aby romské děti od 3 let věku navštěvovaly předškolní zařízení. Zmínila existenci komunitních škol, které takové programy (prádelna) pro rodiče poskytují.


Jan Pilař opět odkázal na potřebu včasné intervence a poukázal na to, že problém nelze vnímat pouze jako problém školský, ale je třeba jej vnímat multiresortně. Jako jeden z výstupů by mohl být úkol pro MŠMT, MPSV a MZ – koncepce včasné intervence pro dětí z rodin, které mají nízký sociokulturní status.


Helena Balabánová k předškolní výchově uvedla, že nevidí příliš velký rozdíl mezi tím, zda by romské děti měly navštěvovat MŠ nebo přípravný ročník, souhlasí se snížením věkové hranice (když romští rodiče opravdu spíše než do MŠ, přivedou dítě do té školy, kterou navštěvují již starší sourozenci, je to pro ně jednodušší). Upozornila, že podle novely zák. č.564 se k 1. 1. 2003 mnoho MŠ stalo součástí ZŠ. Problém definuje jako neochotu mateřských škol vzdělávat romské děti (na Ostravsku je zkušenost taková, že mateřské školy upřednostní školu uzavřít než aby přijaly romské dítě). Poukazuje dále na potřebu vytvoření takového prostředí v MŠ (ve školách s přípravnými ročníky), které bude pro romské děti i pro jejich rodiče příjemné a nebude pociťováno jako další represivní instituce. Poukázala na potřebu, aby lidé vnímali školu jako svoji, aby na ní participovali. S tím je spojena potřeba dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, kteří z velké většiny nemají ani základní povědomí o specifikách života v romské komunitě. Pro zapojení romských dětí do předškolního vzdělávání je důležité, aby pedagogický pracovník uměl pracovat s romskými dětmi a uměl komunikovat s romskou komunitou.


V základním školství shledává H. Balabánová dva závažné momenty, prvním z nich je vytváření tzv. komunitních škol v lokalitách ve velkých městech hustě osídlených romskými rodinami. Pokud kapacita ve spádové škole v takové oblasti překročí limit 40% romských žáků, neromští rodiče vozí své děti do jiných škol. Etnická skladba v těchto školách nebude jiná, děti se nepodaří rozptýlit. Na jednu stranu je monoetnická skladba kolektivu pozitivní, děti se cítí dobře, školy většinou umí s dětmi pracovat,nemají problémy s komunikací s rodinou, problémem pro děti je však výstup z takové školy, který je nesrovnatelný s výstupem z jakékoliv jiné ZŠ. Uzavřený kruh, který kolem sebe vidí, nerozšiřuje jejich rozhled a jejich vzdělání; setkávají se pouze se svými problémy a také se potýkají s absencí kladného vzoru, když v rodinách nikdo nepracuje, nikdo si nevydělá a jediný kladný vzor je pedagogický asistent, který na škole funguje. Cesta k integraci romských dětí do hlavního vzdělávacího proudu je motivovat školy, které romské děti tradičně nevzdělávají, případně je přímo odmítají. Možné řešení, jak motivovat tyto školy je ekonomický ukazatel, normativní zvýhodnění těchto dětí. Dále reagovala na vstup Jiřího Pilaře k včasné intervenci. Uvedla, že včasná intervence, práce v romských rodinách může být velmi dobře uskutečňována prostřednictvím školského zařízení, případně speciálního poradenského zařízení (adaptačního a integračního centra).


Jan Jařab shrnul dosavadní průběh diskuse a konstatoval, že toto zasedání Rady je vlastně „brainstorming“, od něhož se neočekávají konkrétní doporučením pro MŠMT. Očekává se spíše to, že z jednotlivých podnětů, které zazní, se do podzimního zasedání Rady podaří návrhy konkretizovat ve spolupráci MŠMT a členů Rady.


Petr Víšek zopakoval negativní stanovisko MPSV ohledně navrhované změny podmínek pro pobírání rodičovského příspěvku. Rodičovský příspěvek je dávka určená rodičům pečujícím celodenně a řádně o děti, je alternativou práce a proto ji není možné rodičům vyplácet za situace, kdy o dítě celodenně a řádně nepečují. MPSV se nebrání spolupráci, ale novelizace zákona se jeví jako velmi nepravděpodobná a nereálná. Dále vyjádřil vůli k myšlence J. Pilaře sejít se a diskutovat o řešení ranné péče jako o společném problému. MPSV se principielně hmotné motivaci nebrání, ale v době redukce sociálních dávek je spíše nepravděpodobné, že by se podmínky změkčily. V blízké budoucnosti bude MPSV připravovat zákon o hmotné nouzi a sociálním vyloučení, v němž by takové hmotné intervence mohly být zakotveny.



Jaroslav Müllner se stručně vyjádřil k některým návrhům řešení, uvedeným v předložených tezích k diskuzi, přičemž uvedl, že některé návrhy řešení (zřízení a financování nízkoprahových center, forma a celkový kontext možnosti vzdělávání v mateřském jazyce) by bylo potřeba ze strany navrhovatele vyjasnit.

  • Vytvoření metodiky přestupu ze zvláštních škol do základních není problém, přičemž MŠMT předpokládá akcent na individuální přístup spíše než nějakou metodiku plošného charakteru. Pokud bude úspěšný školský zákon, zvláštní školy jako kategorie nebudou existovat.

  • Ohledně pomaturitního studia a stipendií MŠMT již zahájilo určitá jednání, aby maturanti nalezli stipendijní podporu na VŠ.

  • K oblasti celoživotního vzdělávání: tato se týká více resortů, a do značné míry MPSV, kde je zřejmý kontext s rekvalifikacemi a dávkami z nezaměstnanosti. MŠMT je ochotno spoluřešit některé oblasti celoživotního vzdělávání, ale už jako následný krok.

  • Co se týče multikulturní výchovy, toto téma MŠMT vkládá do veškerých vzdělávacích dokumentů. V současné době neexistuje žádná norma, jež by stanovovala parametry učitelského studia. MŠMT připravuje profil absolventa učitelského studia, který by měl formu závazného předpisu a stanovoval by některé důležité parametry tohoto studia a oblast multikulturní výchovy předpokládáme jako jeden z nich. Pro MŠMT je velmi obtížné zajistit, aby učitel byl povinen absolvovat nějaké další vzdělávání, když jeho nadřízeným, který rozhoduje o všem, je ředitel školy a ředitele jmenuje příslušný zřizovatel, kterým je obec nebo kraj. Cesta z MŠMT k jednotlivému učiteli je velmi dlouhá a klopotná a lze to ošetřit v podstatě jedině zákonem či formou pregraduálního vzdělávání. Je obtížné vytvořit nějaký donucovací systém plošného absolvování toho kurzu, jak by asi bylo nejjednodušší.V rámci návrhu zákona o pedagogických pracovnících připravuje MŠMT určitý – kariérní – systém, jehož součástí by jako podmínka postupu do vyšší platové třídy byla pro učitele absolvování určitého vzdělávacího programu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, jehož základními parametry by stanovovalo MŠMT.

  • Co se týče dalšího vzdělávání pedagogických asistentů, určitý systém vzdělávání již existuje. Všechna pedagogická centra mají ve své nabídce povinně nabídku vzdělávacích programů pro tuto oblast; jde však jen o nabídku.


Jaroslav Müllner uvedl, že MŠMT odmítá cílené soustředění romských dětí do jediné školy a bude uvažovat i o postupech proti spontánní kumulaci romských dětí v jednotlivých školách. Ministerstvo dosud neobdrželo žádnou konkrétní informaci, stížnost nebo zprávu o tom, že by někde docházelo k nekorektním postupům ředitelů škol a tito odmítali přijmout romské děti do školy ve svém spádovém obvodu, jež by měly za důsledek kumulaci romských dětí v jedné škole. Na závěr J. Müllner souhlasil s tím, že 40%-ní hranice zastoupení romských žáků v jedné škole se jeví jako kritická.


Lenka Vrchlavská na příkladu Kladna zopakovala, že existuje i reálný problém odmítání romských dětí na některých školách (tedy kumulace, která není spontánní); pokud MŠMT na tento problém dosud nikdo neupozornil, ona to nyní činí.

Helena Balabánová k tomu uvedla, že spontánní kumulace romského obyvatelstva je závážný problém a jestliže vláda nemá nástroje k tomu, aby ji řešila, tak takové nástroje bude muset mít po vstupu ČR do EU, kdy taková kumulace nebude možná.







Karel Holomek vyjádřil kritiku stávajících curriculí – vzdělávacích programů, jež v zásadě sice existují, ale jež jsou naprosto nedostačující. Vyjádřil potřebu podílet se na tvorbě neformálních curriculí, které by zakotvila všechny ty zásady, o nichž nyní hovoříme a o nichž se mnohde neví. Dále vyjádřil názor, že i za „spontánní kumulaci“ má stát odpovědnost, jestliže ji připustí, a nelze se smířit s pouhým odkazem na „neexistenci nástrojů“. Na závěr se vyjádřil k otázce možnosti vzdělávání v mateřském jazyce, kterou považuje za naprosto nezbytnou. Uvedl, že pro 40% romské populace u nás a cca 60% na Slovensku je romština jazyk mateřský a považuje za nepřijatelné, že děti, jejichž mateřštinou je romština nemohou – byť nepovinně - tento jazyk kultivovat.


Jan Kasnar se vyjádřil k otázce rekvalifikace a dalšího profesního vzdělávání, když zdůraznil, že rekvalifikace nejsou určeny na doplnění základního vzdělávání, ale na doškolení v určitých profesních dovednostech, aby byl uchazeč o zaměstnání uplatnitelný na trhu práce v různých profesích. Referoval o projektu, který je realizován ve spolupráci s romským sdružením Fajta a s hospodářskou komorou.


Věra Pelíšková za MMR poznamenala, že proces spontánní - a často i nespontánní - kumulace je znán také v oblasti bydlení. Jde o obecnější prvek, který se neprojevuje pouze ve vzdělávání. A stejně tak je i v oblasti bydlení běžné, že některé instituce, jež se snaží nějakým způsobem tuto situaci řešit, nebývají příliš přijímány okolím a veřejností.

Cyril Koky ocenil program podpory romských žáků středních škol a vyzval k zamyšlení nad možnou podporou romských vysokoškoláků, který studují jak na veřejných, tak na soukromých školách. Informoval o tom, že obdobný program podporuje vláda Slovenské republiky.


Jaroslav Müllner k tomu uvedl, že jednání s děkany pedagogických fakult na toto téma již bylo zahájeno.


Petr Tulia upozornil na absenci romských učitelů.


Helena Balabánová dále kritizovala absenci metodiky práce učitele s pedagogickým asistentem a apelovala na vytvoření této metodiky. Práce se odvíjí na bázi vzájemného vztahu mezi učitelem a asistentem.


Michaela Mašková informovala o projektu Střední policejní školy MV v Brně, zaměřeném na zaměstnávání Romů ve sborech Policie ČR. Byla vypracována národní strategie a byla schválena usnesením vlády. MV udělá vše pro to, aby pilotní projekt čtyřletého studia „Veřejnoprávní činnost pro příslušníky národnostních menšin“ byl příští rok otevřen. Jan Jařab zdůraznil všeobecnou vůli Rady, aby otevření projektu nebylo odkládáno o další rok.


Závěrem prvního bodu jednání Petr Mareš shrnul průběh dosavadního jednání a ocenil práci a úsilí MŠMT. Vyzval MŠMT, aby pro některé z příštích jednání na téma problematika romského vzdělávání připravilo informaci o konkrétních cestách, jež MŠMT k řešení dílčích problémů hledá.



Ad 2. Rozdělení finanční rezervy z položky „Předcházení sociálního vyloučení v romských komunitách a odstraňování jejich důsledků“ kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu na rok 2003


Návrh rozdělení rezervy uvedl předseda Výboru pro dotační politiku (dále jen dotační výbor) Rady Jan Balog, který informoval o jednání dotačního výboru dne 12.5.2003.


Petr Tulia vyjádřil nespokojenost nad rozhodnutím dotačního výboru, který navrhl výši částky pro zlínský kraj bez přihlédnutí k jím předloženému projektu sociálně-právní poradny. Požádal o nové posouzení tohoto záměru; jeho žádost podpořil Ladislav Vašek. K tomu předseda dotačního výboru Jan Balog a David Beňák obhajovali rozhodnutí výboru, který předložený projekt obdržel, posoudil a rozhodl o něm podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jan Jařab podotkl, že by Rada musela nyní zkrátit jiného příjemce a že by stejně mohla jedině navýšit částku pro zlínský kraj, nikoli tyto prostředky účelově vázat na určitý projekt; protože je zlínský kraj příjemcem druhé nejvyšší částky z rezervy, má jistě i zmíněný projekt šanci na úspěch.


Karel Holomek označil způsob, jakým Rada rozdělila prostředky - distribucí přes kraje nebo obce - za absolutně nevhodný, jednak s ohledem na původní myšlenku zajistit terénní sociální práci ze strany nevládních organizací, jednak s ohledem na časovou prodlevu, která tímto způsobem rozdělení prostředků na kraje vznikla. Vznesl dotaz, jak dalece jsou doporučení dotačního výboru závazná pro kraje, když z  Jihomoravského kraje má zkušenost, že závazná nejsou vůbec a kraj nehodlá s jeho organizací vůbec jednat. K tomu Jan Jařab vysvětlil, že poskytovateli financí jsou skutečně kraje. Stanovení výše částky adresované jednotlivým krajům je podmíněno tím, že se kanceláři Rady a dotačnímu výboru podaří shromáždit informace o konkrétních činnostech; nevyplývá však z toho, že by Rada mohla kraj přinutit, aby poskytl částku na činnost určitého subjektu. (V případě Jihomoravského kraje mohla být částka vyšší, kdyby byl příslušný člen Rady, tj. K. Holomek, upozornil i na jiné činnosti než na činnost Společenství Romů na Moravě.) Pokud kraj tyto finance rozdělí způsobem, který bude korektní a v souladu se zásadami zásadami, ada toto rozdělení nebude moci napadnout. Krajská výběrová řízení připravují koordinátoři, kteří jsou v tomto směru spolehlivými partnery. Dobrá spolupráce člena Rady a koordinátora jednotlivých krajů je nespornou objektivní výhodou.


Jan Jařab převzal řízení zasedání..


Petr Tulia vyjádřil souhlas s tím, aby se hlasovalo o původním návrhu, předloženém dotačním výborem. Ladislav Vašek vzal zpět svůj pozměňovací návrh.


Poté hlasováno o návrhu rozdělení finanční rezervy z položky „Předcházení sociálního vyloučení v romských komunitách a odstraňování jejich důsledků“ kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu na rok 2003:


Rada pro záležitosti romské komunity přijímá doporučení Výboru pro dotační politiku ze dne 12. května 2003:

1. schvaluje následující rozdělení finanční rezervy položky „Předcházení sociálního vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho důsledků“ v rozpočtové kapitole Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu České republiky na rok 2003:


Ústecký kraj 1 000 000,- Kč

Pardubický kraj 700 000,- Kč

Zlínský kraj 480 000,- Kč

Karlovarský kraj 250 000,- Kč

Kraj Vysočina (statutární město Jihlava) 270 000,- Kč

Královehradecký kraj 350 000,- Kč

Plzeňský kraj 100 000,- Kč

Hl. město Praha 70 000,- Kč

Celkem částka 3 220 000,- Kč

2. schvaluje převedení částky 1 000 tis. Kč do rozpočtu Městské části Brno–sever na realizaci školení terénních sociálních pracovníků,

3. schvaluje převedení částky 10 000 tis. Kč z položky „Podpora projektů integrace romské komunity“ státního rozpočtu ČR na rok 2003 na program „Podpora romských žáků středních škol“ do rozpočtové kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které tento program od počátku tohoto roku realizuje.


Pro hlasovalo: 17

Proti hlasovalo: 3

Zdrželo se: 1



Ad 3. Různé


  1. Aktualizace koncepce romské integrace


Jan Jařab informoval o závěrech své dopolední schůzky s Karlem Holomkem, iniciátorem jednání romských členů Rady, kteří se sešli 29.4.2003, aby hovořili o procesu aktualizace koncepce romské integrace. Výstupem jejich jednání byl podnět, který byl členům Rady rozeslán a nad nímž dnes dopoledne J. Jařab s  K. Holomkem diskutovali a došli k následujícím závěrům:


  1. Koncepce romské integrace je materiál schválený vládou. Neexistují zásadní důvody, proč by se od tohoto materiálu mělo ustupovat a začínat od nuly nestrukturovanou diskusí, ale jistě existují důvody, jak v textu samotné koncepce, tak v její realizaci, které by členy Rady mohly vést k tomu, aby se již dříve než na konci roku sešli a konstruktivně diskutovali o jednotlivých kapitolách této koncepce, o tom, co v nich chybí a oč by měly být rozšířeny. Existuje zcela nově publikovaná slovenská koncepce, která je v mnohých ohledech podrobnější a má delší výhled do budoucnosti.

  2. Diskusi o koncepci a její aktualizaci navrhují K. Holomek a J. Jařab zařadit na program příštího zasedání Rady jako pokus o vylepšení tohoto materiálu a nalezení prostředků, které by jej mohlo posunout k většímu dopadu do praxe, obzvláště co se týče oblastí, jež jsou v koncepci obsaženy pouze kuse, kupř. oblast zaměstnanosti.

  3. Dále navrhují pozvat k této diskusi zástupce viditelných romských organizací politického charakteru.

  4. K. Holomek a ostatní romští členové Rady dále navrhují změnu či posílení statutu Rady. J. Jařab nicméně upozorňuje na skutečnost, že není možné vytvořit z  poradního orgánu vlády orgán exekutivní a že již předchozí Rady promarnily nadbytečnou část svého času neplodným rokováním o vlastním statutu.


Karel Holomek krátce doplnil informaci Jana Jařaba o několik poznámek, které přesněji vystihují postoj romské části Rady: Důvodem jednání romských členů Rady je ostrá kritika vlády a jejího postupu, díky němuž vláda nedokáže určité věci legislativně či jiným způsobem přenést na samosprávy. Za selhání vlády označil např. reformu státní správy či rozpor vzniklý v souvislosti se zprávou o stavu lidských práv. Dále vyjádřil názor, podle něhož by se sledováním, realizací a permanentní aktualizací měl profesionálně zajímat nezávislý koordinátor.


Žádný z přítomných členů ani pověřených zástupců nevyjádřil námitku proti záměru věnovat příští zasedání Rady tématu aktualizace koncepce romské integrace.



2. Odstranění vepřína v Letech u Písku


Jan Jařab informoval Radu o iniciativě p. Čeňka Růžičky, předsedy Výboru pro odškodnění romského holocaustu, který se obrátil na Radu s podnětem směřujícím k nápravě, pokud jde o stav míst, kde byly v době Protektorátu Čechy a Morava internováni Romové, především v Letech u Písku, kde stojí vepřín, ale také Hodonína u Kunštátu, kde stojí rekreační zařízení. Jan Jařab doporučil zařadit toto téma na další bod programu příštího zasedání Rady.


Žádný z přítomných členů ani pověřených zástupců nevyjádřil námitku proti záměru diskutovat o tomto tématu na příštím zasedání Rady a zařadit je na řádný program příštího jednání Rady.


3. Žádosti o vydání osvědčení československého politického vězně Ministerstva obrany podle zák. 255/1946 Sb.


Marta Bandyová navrhla, aby se p. Čeněk Růžička osobně zúčastnil příštího zasedání Rady, mj. také z důvodu osvětlení stavu žádostí o vydání osvědčení československého politického vězně Ministerstva obrany podle zák. 255/1946 Sb., a návazně na to jednorázové dávky od ČSSZ.


Žádný z přítomných členů ani pověřených zástupců nevyjádřil námitku proti záměru diskutovat o tomto tématu na příštím zasedání Rady a zařadit jej jako bod 3. řádného programu příštího jednání Rady.


4. Projekty romské integrace podané u MŠMT


Na dotaz Ladislava Vaška osvětlil ředitel odboru 22 MŠMT Karel Tomek spletitost schvalovací procedury projektů podaných u MŠMT, o jejíž výsledcích MŠMT dodnes neinformovalo.

5. Možnost investičních akcí z programu Předcházení sociálního vyloučení v romských komunitách v r. 2004


Na dotaz Ladislava Vaška zodpověděl Jan Jařab dotaz, zda finanční prostředky vyčleněné pro příští rok na boj proti sociálnímu vyloučení v romských komunitách, by mohly být použity na investiční akce. Jan Jařab poukázal na potřebu diskuze s ministerstvem financí a vyjádřil svoji obavu, že by na boj proti sociálnímu vyloučení v romských komunitách musely být vyčleněny řádově vyšší finance, aby se dalo uvažovat o akích investičního charakteru, což se však nejeví jako příliš reálné.


6. Iniciativa krajského koordinátora Jihomoravského kraje


Lýdie Poláčková informovala Radu o podnětu krajského koordinátora romských poradců Jihomoravského kraje Jiřího Daniela, který žádá o zvážení vytvoření poradního orgánu Rady a poukázala na problém komunikace mezi jednotlivými členy Rady a koordinátory, když otázkou zůstává, jakým způsobem se informace Rady dostanou ke koordinátorům.


K tomu Jan Jařab uvedl, že kancelář Rady na žádost koordinátorů zasílá zápisy z Rady koordinátorům a navíc jsou tyto přístupné na webových stránkách kanceláře Rady.



7. Stanovisko ministerstva vnitra k dopisu mpř vlády Petra Mareše o otázce gesce za realizaci dotačního programu Předcházení sociálního vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho následků pro r. 2004


Michaela Mašková závěrem informovala o stanovisku MV k dopisu mpř vlády P. Mareše z 23.4.03 o možné gesci za realizaci dotačního programu Předcházení sociálního vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho následků pro r. 2004 a nárokování finančních prostředků při tvorbě státního rozpočtu na výše uvedený program pro r. 2004. MV doporučuje program zařadit do gesce MPSV.


Zapsala: Jana Kramářová, Viktor Sekyt, Jan Jařab

Schválil: mpř. Petr Mareš, v zastoupení Jan Jařab