Rada vlády pro záležitosti romské menšiny

 

Zápis ze zasedání Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity

ze dne 25. června 2003 v Praze

 

 

Přítomní členové: Jan Balog (kraj Praha), Anna Cínová (Liberecký kraj), Ludvík Csonka (Plzeňský kraj), Karel Holomek (Jihomoravský kraj), Julius Horváth (Pardubický kraj), Jan Jařab (zmocněnec pro lidská práva, místopředseda Rady), Emílie Kurejová (Středočeský kraj), Lenka Kurová (Královehradecký kraj), Iveta Millerová (Ústecký kraj), Jaroslav Müllner (MŠMT), Lýdie Poláčková (Moravskoslezský kraj),  Jaroslava Přibylová (MO), Pavel Šafařík (MF), Matěj Šarközi (Jihočeský kraj, místopředseda Rady), Petr Tulia (Zlínský kraj), Ladislav Vašek (kraj Vysočina)

 

Pověření zástupci: Heřman Chromý za  Pavla Vošalíka (MZV), Renáta Köttnerová za Kateřinu Kováčovou, Zuzana Malcová za Zdeňka Nováka (MK – přítomen pouze mezi 14.00 -14.30 hod.), Michaela Mašková za Miloslava Koudelného (MV), Jaroslav Píša za Václava Petříčka (MPO), Vlasta Vrtochová (za Rostislavu Čevelu, MZ), Petr Víšek v zastoupení za Ludmilu Müllerovou

 

Hosté: Ladislav Bílý (ROS Karlovy Vary), Vladimír Buřič (ředitel odboru pro veterány MO), Josef Duna (RSJ Pardubice), Ondřej Giňa st.( předseda Romského občanského sdružení a sdružení Romano kulturno jekhetaňiben (Rokycany), Jozef Holek(koordinátor rom. Poradců Libereckého kraje), František Kozel (náměstek mpř. vlády Mareše), Pavel Liška (vedoucí odd. vydávání osvědčení podle zák. 255/1946 Sb.), Karel Tomek (MŠMT), Přemysl Pergler(nezávislí expert), Čeněk Růžička (Výbor pro odškodnění romského holocaustu, dále jen VPORH), Ladislav Goral (za Andreje Sulitku, ÚVČR - RNR), Ján Šipoš(předseda sdružení Romano jilo-Chomutov), Evžen Vasil (VPORH), Ivan Veselý (Sdružení Dženo)

 

Omluveni: Jakub Camrda (MS), Jan Kasnar (SSZ MPSV), Lýdie Poláčková (Moravskoslezský kraj), František Vnouček (MMR)


Zasedání řídil místopředseda Rady  Jan Jařab.


Program:

 

1. Stav žádostí o vydání osvědčení československého politického vězně Ministerstva obrany podle zákona č. 255/1946 Sb. a žádostí o přiznání jednorázové dávky od ČSSZ

2. Rozprava o podobě programu odstraňování sociálního vyloučení na r. 2004

3. Aktualizace Koncepce romské integrace

4. Rozprava o možnostech nápravy pietních míst v Letech u Písku a Hodonínku u Kunštátu

5. Různé

 

Rada byla usnášeníschopná v počtu 19 členů a pověřených osob.

 

Jan Jařab zahájil jednání a uvítal hosty přizvané k jednání. Poté - vzhledem k účasti hostů Ministerstva obrany - navrhl změnu v řazení jednotlivých bodů programu, pro kterou hlasovalo celkem 16 přítomných členů a pověřených zástupců.

 

 

Ad 1. Stav žádostí o vydání osvědčení československého politického vězně Ministerstva obrany podle zákona č. 255/1946 Sb. a žádostí o přiznání jednorázové dávky od ČSSZ

 

Čeněk Růžička představil Výbor pro odškodnění romského holocaustu, kterému předsedá, a možnost odškodňování nacistického bezpráví za 2. světové války ze strany českého státu (osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb., které obětem nacismu vydává MO a držiteli osvědčení zakládá nárok na podstatné zvýšení dosavadního důchodu; zákon č. 261/2001 Sb., ČSSZ jednorázová peněžní částka). ČSSZ přijímání žádostí ukončila ke konci r. 2002. Do 20.7.2001 osvědčení dostávaly jen žijící oběti nacismu, internované v koncentračních nebo vyhlazovacích, sběrných či pracovních táborech. 20.7.2001 se ministr obrany Jaroslav Tvrdík veřejně omluvil a nápravu přislíbil těm obětem nacismu, které se během války musely ukrývat nebo byly nasazeny ve vojenských pracovních táborech na území Slovenského státu či Maďarska. Čeněk Růžička poděkoval vládnímu zmocněnci Janu Jařabovi a židovské obci, kteří se zasloužili o změnu postoje MO. Zároveň však podrobil kritice požadavky MO na udání přesného data počátku a konce ukrývání, což není v silách žadatelů splnit. Dále upozornil na možnost využití osobních výpovědí pořízených v rámci jiného procesu odškodnění u Česko-německého fondu budoucnosti (dále jen „ČNFB“) a informoval o sdělení MO, že vyřízení žádostí romských žadatelů může potrvat ještě dva a více let. Závěrem svého příspěvku požádal Čeněk Růžička Radu o vstup do jednání s MO a návrh potřebných opatření, které by urychlily vyřízení žádostí.

 

Náměstkyně ministra obrany Jaroslava Přibylová vysvětlila, že koncem r. 2002 obdrželo MO během velmi krátké doby 6000 žádostí romských žadatelů o vydání osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. z titulu ukrývání v průběhu 2. světové války.(1 Pozn.) MO přišlé žádosti zaevidovalo a roztřídilo některé žádosti obsahovaly také žádost o výplatu jednorázové peněžní dávky podle zákona č. 261/2001 Sb, takže k 31.12.2002 bylo ČSSZ předáno 1500 žádostí. V současné době jsou žádosti v řízení. Převážná většina žádostí však neobsahuje náležitosti nezbytné k rozhodnutí o vydání osvědčení. Proto v březnu t.r. iniciovalo MO schůzku, jejímž výstupem by byl další postup. MO navrhuje provést metodické školení na celostátní úrovni.

 

Vladimír Buřič doplnil informaci MO s tím, že žádosti romských žadatelů o vydání osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. na MO nadále docházejí a k dnešnímu dni eviduje MO cca 7000 žádostí. Náhlý nával romských žádostí MO překvapil a MO nemá kapacitu k tomu, aby tak vysoký počet žádostí bylo s to vyřídit v horizontu kratším, než jak bylo uvedeno. Zdůraznil, že vydávání osvědčení podle zákona č. 255  má svá přesná pravidla, která se nekryjí s pravidly pro přiznání platby u ČNFB; nelze tudíž slevit z požadavku přesného určení data počátku a konce ukrývání a MO bude tyto informace vyžadovat i nadále. Doposud jde o  použití osobních výpovědí žadatelů od ČNFB, MO není oprávněno se je vyžádat a musí tak učinit sám žadatel. Pokud tak některý žadatel učiní, tuto spolupráci MO vítá a výpověď využívá. V současné době rozesílá MO návodný dopis, jak vyplnit typizovaný formulář.

 

Čeněk Růžička považuje za dostatečné určení měsíce a roku ukrývání, přesný den není podle zákona rozhodující, protože jednotlivé částky se odvozují od měsíce.

 

Pavel Liška, vedoucí oddělení vydávání osvědčení podle zák. 255/1946 Sb., zdůraznil, že přesné určení dne počátku a konce ukrývání nežádají úředníci MO, nýbrž samotný zákon 255/1940 Sb., který vyžaduje přesné dny trvání účasti boje na národním osvobození/ukrývání. Zákony 255 a 261 nejsou zcela konzistentní. Bez novely zákona se na tento zákon nelze dívat žádným jiným způsobem. Zákon byl konstruován v jiné době a zejména na jiné formy účasti na národním boji za osvobození. Nanejvýš lze počítat lhůtu tak, že pokud žadatel uvede termín ukrývání např. pouze pojmem “na jaře, může MO uznat, že k ukrývání začalo posledního dne označené lhůty, tj. poslední jarní den. Při posuzování individuálních věcí však nelze používat jakékoliv obecné šablony. Výpovědi pořízené pro odškodnění u ČNFB, které MO posuzovalo, nebyly dostatečné, zákon je jiný, podstatně přísnější. Dále Pavel Liška vyjádřil přesvědčení o nezbytnosti připravovaného školení, ale zároveň varoval před přílišným očekáváním. Je nutné si uvědomit, že zorganizováním školení, proškolením terénních pracovníků a poradců a řádným vyplněním formulářů nebude ještě zajištěno, že MO žádost vyřídí a osvědčení bude vydáno, a to zejména vzhledem k důkazní nouzi žádostí.

 

Na dotaz Jana Jařaba, zda některý z romských žadatelů, ukrývaný během války na Slovensku, již osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. obdržel, sdělili pracovníci MO zápornou odpověď. Jan Jařab na to reagoval určitou pochybností, zda vzhledem k takto malé pravděpodobnosti úspěšnosti romských žadatelů má smysl organizovat zamýšlené školení.

 

Ivan Veselý vznesl dotaz, s kým MO při ověřování žádostí romských žadatelů spolupracuje, zda spolupracuje s archívy apod. Pamětníci si nebudou pamatovat přesné datum, kdy skrývání započalo, avšak alespoň přibližné datum by bylo možné odvodit od záznamů ve vojenských archívech, které by mohly tvrzení pamětníků podpořit. K tomu Pavel Liška uvedl, že MO s archivy spolupracuje - vyzývá jednak samotné žadatele, aby se na archívy obrátili, a jednak se na ně obrací samo.

 

František Kozel položil dotaz, v čem nejčastěji spočívá důkazní nouze, co je nejčastější příčinou, proč žádost nemůže být kladně vyřízena, a od čeho by bylo možné odvodit případné kroky, jak tyto překážky odstranit a kladnému vyřízení žádosti napomoci.

 

Pavel Liška definoval důkazní nouzi jako stav, kdy nelze prokázat, že určitá skutečnost, která má být ověřena, doopravdy nastala. Z hlediska prokazování je MO velice málo náročné. Pokud se MO setká se souborem listin, které něčemu nasvědčují a je zřejmé, že nejde o podvrh, je velice nakloněna uvažovat o tom, že skutečnost je prokázána a osvědčení vydávat. Problém je, že žadatelé neví, jak zákon definuje samotné ukrývání a jaké podmínky jsou v zákoně stanoveny. Školení (o jehož smyslu zapochyboval Jan Jařab) je zcela jistě odůvodněné, jde o umožnění průchodu práv. Co se týče archívů, MO má velmi podrobný přehled o pohybu fronty v průběhu celé války, avšak ukrývání zdaleka nesouvisí pouze s pohyby fronty.

 

Jan Jařab shrnul dosavadní příspěvky a vznesl návrh na zorganizování školícího semináře zainteresovaných v měsíci září t.r., který by uspořádala kancelář Rady ve spolupráci s MO.

 

Čeněk Růžička přednesl závěrečné slovo, v němž vyjádřil své přesvědčení, že procesní záležitosti MO v této věci jsou odtrženy od reality. Uvítal proškolení terénních pracovníků i využití archivních materiálů vnichž ovšem nelze konkrétní zmínky o ukrývání obyvatel před nacistickým bezprávím, jelikož šlo o utajovanou záležitost, proto se MO bude muset spokojit s výpovědí samotného žadatele a svědeckými prohlášeními.

 

Poté hlasováno o pověření vládního zmocněnce a kanceláře Rady uspořádat ve spolupráci s MO v měsíci září pracovní seminář. Pro hlasovalo 19 přítomných členů a pověřených zástupců, proti 0, zdrželo se 0.

 

Ad 2. Rozprava o podobě programu odstraňování sociálního vyloučení na r. 2004

 

Jan Jařab uvedl materiál zpracovaný kanceláří Rady k tomuto bodu. Navrhuje, aby finanční prostředky na oba programy byly alokovány v kapitole Všeobecná pokladní správa, přičemž u programu Předcházení soc. vyloučení (30 mil.) bude administraci provádět kancelář Rady ve spolupráci s MPSV, a poté Rada doporučí převedení finančních prostředků do rozpočtové kapitoly MPSV, které je poukáže žadatelům na základě doporučení výběrové komise. Program TSP by zůstal v administraci kanceláře Rady a poskytovatelem dotace by bylo MF. Pokud by tato varianta nebyla schůdná, bude Rada své členy dále informovat. Jan Jařab upozornil na přílohu – Koncepční dotační záměr – a požádal o vyjádření zástupce MF, na kterém bude záležet, jaká varianta bude realizovatelná.

 

Náměstek ministra financí Pavel Šafařík poskytl informaci, že jednání  o státním rozpočtu ČR je v počátcích. Ve věci dotačního záměru předloženého na jednání Rady uvedl, že je otevřen k diskusi (o tom, zda lze navrhované programy zařadit do určité kapitoly některého ústředního orgánu státní správy), že však nevidí žádnou výraznou překážku v tom, aby finanční prostředky na realizaci datačního záměru byly v  kapitole VPS státního rozpočtu na rok 2004.

 

Jan Jařab poděkoval za vstřícný postoj a informoval o dopisu odeslanému mpř. Marešem ministru práce a sociálních věcí s dotazem, zda by MPSV vzhledem k povaze věci nepožádalo o obě tyto položky do své rozpočtové kapitoly. Tato varianta se však již nejeví jako optimální, proto je navrhována alokace v kapitole VPS.

 

Do volné diskuse se přihlásil Karel Holomek s kritikou způsobu financování tohoto programu a momentální situace v letošním roce, kdy se nepodařilo dosáhnout toho, aby se finanční prostředky určené na eliminaci vyloučení romských komunit k adresátům dostaly včas. Vyjádřil nesouhlas s financováním programu přes instituce samosprávy a přesvědčení, že v příštím roce se již rozdělení finančních prostředků nemůže dít stejným způsobem jako v roce letošním. To mu Jan Jařab potvrdil.

 

Iveta Millerová vznesla dotaz, zda příští rok bude při posuzování projektů programu rozhodovat výběrová komise složená z členů Rady a zástupců MPSV a s kým bude realizátor uzavírat dohodu. Dále vznesla dotaz ohledně formulářů, zda budou totožné s formuláři MPSV nebo zda budou odlišné. Jan Jařab vysvětlil, že tyto otázky jsou předčasné.

 

Renáta Köttnerová poukázala na subprogram MPSV - práce ve vyloučených komunitách a vznesla dotaz, zda bude toto zvláštním subprogramem s nějakými jinými pravidly, aby nedošlo k záměně finančních prostředků. K tomu Jan Jařab odpověděl, že jde o dvě různé položky.

 

Ivan Veselý vznesl dotaz, zda se celý romský problém neredukuje v nejbližších třech letech na problém sociální. Jan Jařab odkázal na úvod Koncepce romské integrace, která je dalším programem jednání, kde je řečeno, že problematiku nelze redukovat pouze na problém sociální, nýbrž že se vzájemně doplňují (1) perspektiva lidských práv (antidiskriminační politika), (2) národnostně menšinová politika v užším slova smyslu a (3) citlivost vůči zvláštnostem romské komunity. Nejde tedy o žádný návrat do doby před rokem 1989 a redukci na odnárodnostněnou sociální politiku, a to ani z hlediska Koncepce ani z hlediska  rozpočtu. Ivan Veselý s tímto názorem souhlasil. Položil důraz na potřebu vysvětlit tuto záležitost veřejnosti a aktivistům, protože existuje nedostatek primárních informací, což by mohlo vést ke konfliktům. Požádal vládního zmocněnce, aby o tom více informoval. Jan Jařab uvedl, že odbor chystá bulletin, který bude o těchto věcech informovat v širším rozsahu. Zároveň vyzval časopis Amaro gendalos, aby přetiskl ve svém příštím čísle úvodní tři stránky z 20ti stránkového a velmi přehledného a čtivého materiálu druhé aktualizované Koncepce romské integrace. Mohlo by to určitě být k užitku a zamezit tím nedorozuměním nebo případně i obavám z redukcionismu.


Ondřej Giňa vznesl stručnou otázku, jak byla stanovena částka 30ti a 10ti milionů na programy a zda se vycházelo z toho, co bylo uplatněno v letošním roce. Dále chtěl vědět, zda finance pokryjí existující potřeby; podle jeho názoru 30 mil. nebude stačit. Jan Jařab souhlasil s tím, že 30 mil. stačit nebude, zejména pak za předpokladu, že by se uplatnila strategie "dát každému aspoň něco". Bude velmi záležet na tom, jestli se spíše neuplatní strategie "dát alespoň někomu takové objemy prostředků, které by se odrazily alespoň lokálně". Částky 30 mil. a 10 mil. replikují rozpočet z minulého roku. Požadovat víc by bylo nereálné a postavilo by Radu do role lidí odtržených od reality.

 

Petr Tulia vznesl dotaz, zda časový harmonogram bude platit tak, jak je napsán. Jan Jařab odpověděl, že úsilím kanceláře je, aby platil. Za pokrok označil skutečnost, že kancelář dospěla k takto konkretizovaným harmonogramům.

 

Emílie Kurejová vznesla dotaz, zda podmínky k získání dotace budou zachovány nebo budou odlišné a pokud ano, tak v čem. K tomu Jan Jařab odpověděl, že u 10ti mil. programu na terénní pracovníky se předpokládá, že zadání a podmínky budou přibližně stejné. U částky 30ti mil. bude situace jiná, než tomu bylo letos.

 

Pro hlasovalo 17 přítomných členů a pověřených zástupců; proti 0; hlasování se zdrželo 0

    

Ad  3. Aktualizace Koncepce romské integrace

 

Jan Jařab promluvil krátce o tom, co řešili s romskými členy Rady a současně s některými pozvanými hosty reprezentujícími romskou občanskou společnost na dopolední pracovní poradě svolané z iniciativy Karla Holomka. Zdůraznil, že materiál, který je základem dalšího postupu, je schválen vládou a z diskuse nevyplynuly žádné pochybnosti o jeho východiscích. Materiál však potřebuje další aktualizaci a konkretizaci v oblasti stanovení hmatatelných úkolů pro jednostlivá ministerstva a měl by se dále rozvíjet též směrem ke tvorbě nástroje pro působení na samosprávy umožnilo jednat přímo se  samosprávami, jakož i k vytváření nových komunikačních mechanismů mezi nově vzniklými strukturami.

 

Karel Holomek uvedl, že existují oprávněné obavy, že realizace tzv. Koncepce romské integrace uvázne na nějakém mrtvém bodu nebo nebude příliš úspěšná. Koncepce je nedostatečně plněna a na požádání lze uvést desítky selhání, která existují. Diskuse není o tom, je-li Koncepce špatná nebo o tom, že nelze dosáhnout něčeho lepšího. Nejde ani o to, abychom si stěžovali na nějaká selhání v samosprávách a v nedostatečném a neprofesionálním přístupu vlád. Jde o to, jak dosáhnout pokroku v realizaci plnění programu integrace. Tato záležitost souvisí s tím, co bychom mohli hodnotit jako politickou vůli, a to nejen na straně vlády, ale v celé politické sféře, u vládních i opozičních stran, které by měly  přistupovat i u velmi nepříjemných věcí státotvorným způsobem. Nepříjemné věci však nikomu hlasy nepřidávají a politické strany se jimi nechtějí zabývat, nepřijmou ani žádnou z významných romských osobností na svoje kandidátky, takže zde není politická vůle věci řešit, i když na setkání koordinátorů v Olomouci zástupci vládních institucích prohlašovali, že zde politická vůle je.(2 Pozn.) Na straně Romů zase existuje handicap, že zatím nevytvořili orgán, který by mohl jasně a zřetelně říci: tady stojíme jako zástupci Romů, vyjadřujeme prostě naše názory a máme k tomu legitimitu. To je obrovský úkol, který je čeká a není vyřešen nikde v Evropě. Dobré je, že si to uvědomujeme a že se pokoušíme věci řešit.

 

Karel Holomek dále připomněl, že ve svých materiálech -  trochu pod vlivem toho, že nebyla schválena agentura, - navrhl vytvořit funkci koordinátora, který by byl nezávislý na kanceláři Rady vlády a mohl vytvářet přípravu Koncepce, aniž by byl jakkoliv ovlivňován. Měl by to být člověk, který by měl bezprostřední kontakt s romskou komunitou a dokázal by ji vnímat se vším všudy, což rozhodně není případ této Rady ani kanceláře, jakkoliv se o to snaží. Tento koordinátor by měl být vybaven bezprostředním přístupem k těm, kteří mají moc a kteří mohou o věcech rozhodovat, tzn. do vlády, k premiérovi, dále k parlamentu, tzn. alespoň na jednání výborů, které jsou rozhodující pro vytváření určitých řešení. Parlament v tomto smyslu selhává naprosto katastrofálně a přitom je v této věci nesmírně důležitý.

 

Přemysl Pergler, který na pracovní schůzce (jako host Karla Holomka) navrhl členům Rady usnesení “předložit aktualizovanou a konkrétní Koncepci”, vyjádřil názor, že by v takovém dokumentu mělo být např. uvedeno v oblasti bydlení: “Toto vidíme jako stav, tady jsou opatření, která navrhujeme, takto jsme se dohodli s kraji, obcemi, a dalšími a předpokládáme, že bude-li to přijato, bude to stát tolik a tolik peněz a za danou dobu to povede ke konkrétním výsledkům”. Další část návrhu uvádí, že bude Koncepce připravena variantně a v široké spolupráci a dialogu. V této věci nelze improvizovat, nelze ji řešit jako výzkumnou práci, nelze jí řešit jako standartní operativní práci veřejné správy. Přemysl Pergler zdůraznil tři aspekty: (1) ukázat politickou vůli, že někdo chce, aby se takto Koncepce připravila; (2) nebude to zadarmo, neboť budou muset být zaplaceni odborníci; (3) otázka času: začne-li se s přípravou v těchto týdnech, je možné termín stihnout, ale pokud se příprava odloží na podzim, bude pozdě a bude lepší ponechat celou věc na příští rok. Rozhodující je, aby šlo o práci koordinovanou s verifikovatelnými výsledky. V závěru zmínil Přemysly Pergler zkušenosti s integrací Inuitů v Kanadě.

 

Ivan Veselý reagoval na projev Přemysla Perglera a konstatoval, že nemůžeme kanadskou zkušenost implementovat v ČR, neboť zde není srovnatelná politická vůle ani podobné finanční zázemí. Vyjádřil názor, že v současné době směřuje práce na Koncepci dobrým směrem.

 

Ondřej Giňa se shodl s Ivanem Veselým na tom, že Koncepce v současné době obsahuje několik významných prvků. Za prioritní považuje terénní sociální práci, na kterou by se měl klást co největší důraz, protože zasahuje do míst, kde problémy začínají. Vzniká i spolupráce na místní úrovní se samosprávou, která  je vzápětí vtažena do procesu. Důležité je tudíž poučit samosprávu, že tato práce přinese prospěch nejen Romům, ale také ostatním občanům – že se musí najít schůdnější cesta než radikální řešení, které mnohdy vede k dalším komplikacím a celkově se prodraží. Zásadní význam má také poradenství (určené oběma “stranám”) a komunitní práce, jež by měla doplňovat všechny předchozí činnosti a vytvářet integrovaný systém. Do toho je třeba účelně začlenit nevládní sektor, protože je tu množství nevládní organizací, které mají obrovské kapacity a lidské zdroje. Existuje i možnost zlepšení dosavadního systému komunikace. Třetí systémovou záležitostí, v současné době zvlášť komplikovanou, je otázka financí: je nutno usilovat o to, aby programy nebyly financovány pouze ze strany státu, tzn. státní spravy, ale aby též samosprávy začaly tvořit vlastní programy a  koncepce odpovídající podmínkám, v nichž se nacházejí. Místní rozpočty jsou rozpočty veřejnými; proto by těmto otázkám měla být věnována pozornost.

 

Jan Jařab poděkoval všem, kteří si vystoupili v této diskusi a zvlášť ocenil příspěvek Ondřeje Gini. Dále poděkoval za chválu, které se mu dostalo od pánů Veselého a Perglera, a současně je upozornil, že již v průběhu posledních šesti let se odehrál významný posun od symbolických projevů ke konkrétním, hmatatelným cílům a programům. Upozornil však, že existují veliké rozdíly mezi jednotlivými odvětvími: určité úspěchy se týkají oblasti sociální práce a vzdělávání, kde vznikly konkrétní programy, zatímco v druhých dvou klíčových oblastech, kterými jsou  bydlení a zaměstnanost, zůstává koncepce obecná, přičemž absence konkrétních úkolů a usnesení v těchto oblastech je vskutku důsledkem nedostatku vůle v příslušných resortech. Konkretizace ve zmíněných dvou oblastech by měly být obsaženy v příštím vydání Koncepce. Obecně platí, že tam, kde je jednoznačná  politická vůle, lze pro ministerstva uvádět poměrně obecná zadání a ta nechat na jejich konkretizaci – stanovit cíl, ale jeho řešení ponechat na resortech. Kde však nelze počítat s jednoznačnou politickou vůlí, tam není jiná možnost, než aby  poradní orgán, jakým je Rada, předkládal úkoly a doporučení v konkrétní formě. Přitom existují dvě základní možnosti, jak je prosadit: první cestou je donucení formou zákona (tak, jak vznikly funkce romských koordinátorů na krajích), druhou možností je nabízení pozitivní motivace, k čemuž směřuje institucionální řešení formou pružnějšího tělesa agenturního typu, které by mohlo nabízet i osvědčené postupy a služby, jež mohou být poskytovány nevládními organizacemi. Takové těleso může přijímat prostředky nejen ze státního rozpočtu, ale i ze zdrojů EU Hrozí nebezpečí, že pokud nebude vytvořen takový mechanismus - třeba i pověřením nějakého konsorcia -, mohou se evropské prostředky příliš rozptýlit způsobem, který nebude konstruktivní. Proto je racionální uvažovat o posílení institucionálního zajištění právě v oblasti realizace v terénu, ve vztahu k samosprávám, spíše než v oblasti vytváření koncepcí.

 

Karel Holomek zopakoval, že zamýšlený koordinátor by byl nezávislým elementem v procesu přípravy Koncepce, o níž byla řeč. Otázka nezávislosti, kompetencí a dalších je velmi diskutabilní a musí být vyjasněna. Hledaná osoba nesmí být ani z Rady vlády, ani z její kanceláře. Vše musí dělat zcela nezávisle a vytvářet tak propojení celé společnosti. Jan Jařab toto sdělení označil za nesrozumitelné: pokud jde o hypotetického koordinátora Koncepce, jak si lze představit, že by měl všechny pravomoce a přitom nebyl státním úředníkem a byl na všech a všem “nezávislý”? Karel Holomek odvětil, že je to otázka pro profesionály. Jan Jařab vyjádřil přesvědčení, že nelze vytvořit funkci, jejíž nositel bude “nezávislý” a nebude státním úředníkem, avšak současně bude mít jakési široké pravomoce.

 

Michaela Mašková opravila nepřesnost v datu, jež bylo obsaženo v návrhu usnesení, a vyjádřila názor, že Koncepci lze realizovat v rámci té stávající a jejích aktualizací. Dále vznesla dotaz, zda se neblížíme opět k vytvořit nový „Úřad pro etnickou rovnost“, který se neprosadil jako součást Koncepce roku 2000. Jan Jařab vysvětlil, že jde o zcela opačný postup: namísto vytváření nových státních úřadů se přiklání k modelu štíhlých ministerstev, která vytvářejí obecná zadání, a implementačních agentur. Na otázku Michaely Maškové, zda bude třetí aktualizace v dosavadních intencích nebo zda půjde o  úplně jinou podobu či zda dojde ke změnám kompetencí, odpověděl Jan Jařab, že již ve schválené druhé  aktualizaci hovoří kapitola osmá o nutnosti nového institucionálního zajištění ve vztahu k samosprávám (agentura). Vláda sice nedala pokyn k vytvoření agentury, avšak lze předpokládat, že další vývoj bude směřovat k vytvoření nástroje pro spolupráci se samosprávami. Všechny návrhy na rozšíření jsou vítány, včetně podnětů podněty od externích poradců; samozřejmostí by měly být podněty od členů. Novou strukturou jsou koordinátoři, kteří budou v tomto směru nepochybně přínosem.

 

Petr Víšek  u bodu č. 1 stručného návrhu usnesení (tj. stručného textu vzešlého z dopolední porady členů s Přemyslem Perglerem) vyjádřil obavu, že jsou zde obsaženy dva pojmy, které jsou kontradiktorní. Koncepce je strategický záměr a může být velmi obecná; dále však existuje konkrétní program, což je rozdíl. Upozornil též na dvojí možný výklad pojmu „variantně“, což by mohlo být vykládáno i tak, že se v průběhu několika měsíců na základě nových poznání může zformulovat jiná strategie, jiná koncepce, a že také celý problém může být definován jinak. Objeví se tedy v materiáluí všechny varianty nebo pouze ty, které byly všemi akceptovány? Jan Jařab vyjádřil souhlas s názory Petra Víška: Koncepce je skutečně obecný dokument, provázený vždy konkrétními úkoly pro jednotlivá ministerstva, a tak tomu jistě bude i při příští aktualizaci. Pokud jde o variantnost, nezazněla na žádném žádná neshoda týkající se již schváleného materiálu, tzn. nepůjde o alternativy vůči schválené Koncepci, ale může jít o varianty toho, jak realizovat další postup. Kdyby bylo zvažováno institucionální zajištění realizace v terénu („agentura“), naskýtá se několik konkrétních variant - pověření existujicích nevládních organizací, vytvoření státní příspěvkové organizace nebo o.p.s, za účasti nebo bez účasti státu. Tyto varianty by měly být předmětem studie proveditelnosti, jak si přál i premiér Vladimír Špidla.  


Petr Tulia uvedl, že by rád obnovil plán, který již v minulosti měl, a sice uskutečnit setkání za přítomnosti krajů, starostů měst a ředitelů Úřadů práce. Na takovémto setkání by bylo možné seznámit se s úspěšnými projekty v jednotlivých městech a nechat se inspirovat.


Karel Tomek zdůraznil rozdíl mezi dvěma klíčovými pojmy, tj. koncepce (obecná) a akční plán (konkrétní, termínovaný, s ukazateli). Nabídl současně odbornou pomoc při vytvoření podrobného akčního plánu. Jan Jařab poděkoval za přesné shrnutí a ocenil zavedení  klíčového pojmu „akční plán“ pro uvedení konkrétnější dimenze, která je odlišná od pojmu Koncepce. Bude předložen harmonogram jednotlivých kroků k vytvoření konkretizovaného akčního plánu.


Ivan Veselý v této souvislosti vznesl dotaz, zda je doplnění Koncepce součástí Národního akčního plánu, jak by tomu v souvislosti se vstupem ČR do EU tak mělo býti. K tomu Jan Jařab odpověděl, že existují Národní akční plány pro různé oblasti, ale že NAP bez dalších adjektiv není. Petr Víšek uvedl, že Ivan Veselý má zřejmě na mysli NAP proti chudobě a sociálnímu vyloučení, jenž sebude připravovat a bude projednán ve vládě; aktualizace Koncepce se s ním nepochybně prolínat bude.

 

Ad 4. Rozprava o možnostech nápravy pietních míst v Letech u Písku a Hodonínku

u Kunštátu

 

Druhý vstup pana Čenka Růžičky se týkal pietních míst v Letech a Hodonínku. Jsou to místa, která mají přímou souvislost s nacistickou genocidou Romů za  2. světové války. Podrobnosti o historii těchto míst lze najít v komplexním materiálu v kanceláři Rady vlády. V Letech, kde tábor stal, funguje vepřín a v obdobném místě u Hodonínku rekreační středisko. Ve vládních Koncepcích pro řešení romské problematiky lze vždy najít  v úvodu pasáž, kde se vláda zavazuje k integraci Romů a kde zdůrazňuje nutnost uchování romské kultury; stav těchto míst je však nehorázným znesvěcením romské kultury a symbolem současného postavení Romů v zemi. Tento stav je také hrubým porušením článku 31 dokumentu Krakovského sympózia o kulturním dědictví zúčastněných státu KBSE z 6.června 1991, podle kterého účastnické státy včetně Československa souhlasily s tím, že budou usilovat o ochranu památných objektů včetně koncentračních táborů a k nim se vztahujících dokumentů. O těchto místech rozhodovaly dvě vlády: vláda Tošovského však neměla na vyřešení dostatek času a vláda Zemanova, která se ke svému dluhu přiznala, ve svém rozhodnutí konstatovala, že přesunutí vepřín by nebylo moudrým krokem jak z hlediska finančního, tak společenského. Žijící romské oběti a pozůstalí  se s tím však ztotožnit nemohou. Je nutné odstranění vepřína i rekreačního objektu z míst bývalých koncentračních táborů, a to buď vyvlastněním za  finanční náhradu nebo přesunutím staveb na jiná vhodná místa. Tento požadavek byl již 12. května t.r adresován Radě vlády pro národnostní menšiny, která záležitost projedná patrně na svém nejbližším zzasedání. Žijící oběti a pozůstalí by nemohli za žádných okolností přijmout jiné řešení (třeba v podobě v minulých letech navrhovaných valů).

  

Ondřej Giňa zdůraznil, že situace v Letech a Hodonínku se  řeší už od roku 1990. Měla by se příjmout varianta časového plánu, aby se udělaly postupné kroky  k odstranění toho, co je předmětem kritiky nejen u nás, ale i v zahraničí. V souvislosti s reformou veřejných financí je zřejmé, že řešení bude obtížnější než v předchozích letech. Začne-li se tím zabývat Rada pro národnostní menšiny, měla by  tato Rada přijmou stanovisko a vyjádřit je jako doporučení vládě.

  

Karel Holomek označil morální aspekt za velmi jednoznačný. Doporučení, které by mělo padnout, by mělo odpovídat morálnímu posouzení věci. Před 4-5 lety viděl, jak negativně na tuto záležitost pohlížela veřejnost, která by tehdy mohla mít dojem, že se pro Romy dělá příliš. Jiná je však situace dnes, kdy byly odhaleny korupční aféry a tunelování bank a kdy se budou platit arbitráže, které jsou stonásobně vyšší než finanční částka, která by představovala řešení této záležitosti. Morální aspekt by měl nyní v rozhodování státu převážit. Mělo by dojít k jasnému projevu vůle vlády a dále ke stanovení jednotlivých etap, ve kterých by řešení tohoto problému mělo proběhnout. Jde o ostudu nejen Romů, ale celé společnosti. V souvislosti s právě probíhajícím odškodněním lze vyslat výrazný signál za hranice a vláda by toho měla politicky využít.

 

Jan Jařab uvedl, že osobně zcela rozumí pohnutkám, které vedou všechny zúčastněné k těmto návrhům, a že také sdílí jejich morální rozhořčení. Dodal však, že ještě výše na žebříčku morálních rozhořčení u něho stojí morální rozhořčení nad tím, jak se vede živým. Uvedl např. situaci dětí v Chanově i situaci dlužníků ztrácejících šanci na bydlení. Požadavek na odstranění vepřína v hodnotě stovek milionů korun označil za neprosaditelný, neboť za reformy veřejných financí je nutno se spíše obávat krácení již existujících prostředků na romskou integraci. Reálné je, aby tato otázka byla vznesena ve chvíli, kdy budou stabilizovanější veřejné rozpočty.

 

Vzhledem k tomu, že se Rada během odpoledne stala usnášení neschopnou, nebylo možno hlasovat o návrhu usnesení. Jan Jařab dále vyzval Karla Holomka, aby v součinnosti s panem Růžičkou připravil na příští zasedání návrh strukturovaného podnětu k otázce Letů a Hodonínku. Nabídl také pomoc kanceláře. Zároveň přislíbil, že tento bod bude zařazen na jedno z předních míst rozhodování na příštím zasedání Rady a že Čeněk Růžička bude přizván jako host.

 

6. Různé


Jan Jařab odkázal na materiál Karla Holomka, v němž jsou informace o možnosti pro romské děti účastnit se léčebných pobytů v dětské odborné léčebně Charloty Masarykové v Bukovanech.

Dále Jan Jařab představil výsledek práce kanceláře, kterým je přehledné vyhodnocení sítě romských poradců.

 

Jan Jařab oznámil, že ve výběrovém řízení na ředitele kanceláře byl vybrán Czeslav Walek, právník, který nastoupí k 1. srpnu 2003. Do té doby je vedením přechodně pověřená Kateřina Jacques. Jan Jařab představil také novou sekretářku Kateřinu Demeterovou.

 

Na závěr Jan Jařab shrnul, že v aktualizované Koncepci bude užíván termín “akční plán“, čímž bude odlišena Koncepce jako ideový dokument od úkolů provázených sledovatelnými ukazateli. Není nutné, aby Rada o tomto postupu hlasovala, neboť je přijat konsensem V září kancelář předloží první výsledky své práce.  


1 Pozn.: Jde v naprosté většině o žádosti osob, které se ukrývaly na území Slovenského státu . Někteří žadatelé, kteří se ukrývali na území Protektorátu Čechy a Morava (čeští Romové). S pomocí Výboru pro odškodnění romského holokaustu uspěli a osvědčení získali.

2 Pozn.: Karel Holomek se setkání v Olomouci nezúčastnil.