K romskému holocaustu

Dámy a pánové, přátelé,

Vítám Vás všechny na přátelském setkání u příležitosti ctihodné památky obětí a pozůstalých romského holocaustu. Dovolte mi nyní pronést pár slov dokazujících, že nám tento příběh v žádném případě není lhostejný.

Naopak. Jsem přesvědčen, že české vlády, zejména v poslední době, vyvinuly značné úsilí, abychom se společně zbavili jednoho velkého dluhu. Romský holocaust byl u nás na rozdíl od západoevropských zemí ale třeba také od Polska poměrně neznámý fenomén.

Kdo ale nezná svou historii, je odsouzen ji prožít znovu. Proto si musíme hrůzy nacismu připomínat, abychom jednou opět nežili ve světě spoutaném klinčem nějaké podobně nesmyslné ideologie.

V České republice je nyní povědomí o holocaustu Romů a Sinthů zejména mezi odborníky poměrně značné. Je tomu tak díky usilovné práci četných osobností, které zde tímto vítám.

Je to zásluha Václava Havla, muže, který v duchu Masarykova odkazu a nejlepších republikánských tradic naší země připomínal věci bolestné, vyvracel a dodnes vyvrací všemožné mýty.

Díky musí být vysloveno panu Karlu Holomkovi ze sdružení Romů na Moravě, paní Janě Horváthové z Muzea romské kultury. Děkuji Čeňku Růžičkovi z Výboru pro odškodnění romského holocaustu, kterému za chvíli předám slovo. A děkuji také Pavlu Bratinkovi, Vladimíru Mlynářovi, Petru Uhlovi, Janu Jařabovi, Andreji Sulitkovi a dalším, kteří tuto tragédii neustátle připomínali.

Musím ale poděkovat také bývalému premiérovi Mirku Topolánkovi, jehož vláda schválila námi navržený projekt úpravy pietních míst tam, kde stály romské koncentráky, tedy v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. V neposlední řadě děkuji bývalému ministru školství Ondřeji Liškovi za to, že na přípravě projektu spolupracoval a pomohl mi jej prosadit ve vládě. Za ochotu pomoci děkuji ministrům, pánům Miroslavu Kalouskovi a Václavu Jehličkovi. Dík patří také panu Milouši Červenclovi, řediteli Památníku Lidice, za jeho skvělou práci při správě významné památky nacistického řádění. Je pro mě zárukou, že památník Lety bude v dobrých rukou.

V době masivního nárůstu extremismu a násilí ve společnosti je připomínání si hrůz druhé světové války a genocid v té době spáchaných na statisících nevinných obětí naším závazkem. Žijeme totiž bohužel v době, kdy den ode dne více a více hrubne veřejná debata, a to nejen v anonymních internetových chatech.

Hrubých urážek a výroků na hraně zákona jsme svědky ve vysílání elektronických medií, v Poslanecké sněmovně, Senátu a na dalších fórech. Právě v této době musíme ukázat lepší tvář!

Tento úkol máme zejména vůči budoucnosti! Proto z tohoto místa vyzývám státní orgány a premiéra a ministry vlády současné, aby se zasadili o realizaci projektu Informačního a konferenčního centra v Hodonínku a úpravy piety v Letech.

Celý svět nás v tuto chvíli sleduje. Podle Amnesty International u nás stále nejsou adekvátně řešena ani nejkřiklavější porušení lidských práv a množí se rasistické projevy na veřejnosti. Dámy a pánové, nějak začít musíme a podle mne musíme začít právě v místech, kde tekly slzy a krev, v místech spojených s vyvražďováním Sinthů a Romů.

Nyní krátce k projektu Úprav pietních míst v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu, jeho historii a současnosti:

Lety u Písku

V místě existovaly postupně dva tábory, kárný pracovní tábor zahájil činnost v roce 1940 a následný sběrný tábor byl zřízen v roce 1942.

V září téhož roku byl změněn na cikánský tábor. Celé romské rodiny zde byly v nelidských podmínkách internovány českými orgány. „Sběrné a cikánské tábory tak již byly zřízeny s ohledem na převzatá nacistická rasová kritéria a byly tak výrazem otevřeného rasismu německé provenience“ (Mgr. Petr Lhotka, Vývoj pojmenování míst nucené táborové koncentrace Romů 1939 – 1945. Muzeum romské kultury).

Z celkového počtu více než 1300 vězněných 329 v táboře zemřelo, z toho 241 dětí, 300 internovaných bylo propuštěno nebo uprchlo, více než 500 vězňů bylo deportováno do vyhlazovacího tábora Auschwitz – Birkenau. V srpnu 1943 po epidemii břišního a skvrnitého tyfu byl koncentrák v Letech zrušen.

Terčem ostré mezinárodní kritiky je již mnoho let vepřín stojící v místě tábora.

Prvním z politiků, kdo připomněl památku obětí holocaustu v Letech, byl pan prezident Václav Havel. Díky němu byl v roce 1995 na místě provizorního hřbitova odhalen pomník (dílo akademického sochaře Zdeňka Hůly), věnovaný památce mrtvých Romů a Sinthů s nápisem „Obětem cikánského tábora Lety“.

V dubnu 1998 byl pomník letským obětem a území bývalého hřbitova prohlášeny ministerstvem kultury za kulturní památku.

Nyní by v místě mělo dojít k nejrozsáhlejším úpravám v celé historii. Přinesou výrazné zlepšení komfortu veřejnosti. Úspěch projektu má v rukou ministr kultury a také pověřená organizace, tedy Památník Lidice. Vyzývám obě instituce, aby neváhaly a začaly plánované úpravy ihned realizovat. Ve státním rozpočtu je na to určeno pro letošní rok dostatečné množství peněz!

Hodonín u Kunštátu

Tzv. cikánský tábor byl v provozu od 2. srpna 1942 do 30. září 1943 a sloužil k násilné koncentraci romských rodin z Moravy.

Ubytovací kapacita tábora byla až 300 osob. V srpnu 1942 se zde ale nacházelo 1 236 vězňů! Táborem prošlo 1 396 Romů a Sintů z celé Moravy, 207 jich zahynulo, většina ostatních byla hromadným transportem dne 21. 8. 1943 odvezena do vyhlazovacího tábora v Auschwitz II.-Birkenau.

Ti, kteří zemřeli za pobytu v táboře, zejména oběti epidemie tyfu, byli pohřbíváni do provizorního hromadného pohřebiště v nedalekém lese. Od roku 1997 se zde nachází památník (dílo romského výtvarníka Eduarda Oláha) a opracovaný kámen s nápisem „Žalov obětí nacismu". (2 fotografie)

Vláda rozhodla vykoupit ve veřejném zájmu celý areál bývalého tábora, který dnes slouží jako rekreační středisko, a zřídit zde Mezinárodní vzdělávací a konferenční centrum. Péče o něj je svěřena Ministerstvu školství a Muzeu romské kultury v Brně. Ministerstvo má zajistit právní a technické náležitosti realizace projektu, na muzeu spočine zejména odpovědnost za odborná náplň činnosti Centra.

Úspěch tohoto projektu je historický úkol mé kolegyně, ministryně Miroslavy Kopicové. Ministerstvo musí analyzovat možnosti vytvoření organizace, která bude za chod centra zodpovědná, nechat jí vzniknout a financovat celou přestavbu dnešního rekreačního zařízení na místo pro odborná setkání a výuku dětí a mládeže z celé Evropy o holocaustu Romů a Sintů.

Na samotný závěr mi dovolte promítnout Vám několik informačních slidů o vládních plánech v Žalově a také, jako motivaci pro nás pro všechny, několik obrázků ze studie, kterou zpracovali pro můj úřad architekti Martin Klimecký a Tomáš Dvořák. (v příloze)

Dámy a pánové.

Máme povinnost učinit toto gesto důvěry. Nyní konečně, po Dvaceti Dlouhých Letech může vláda naší demokratické země v srdci Evropy udělat něco pro pozdvihnutí sebevědomí našich Romských spoluobčanů. Romů, kteří trpí často skrytým či otevřeným ponižováním, soudí se s naší zemí o svá práva u mezinárodních soudních instancí a odcházejí hledat štěstí jinde.

Romů, kteří jsou dnes pod dvojí palbou: mnozí starostové a část veřejnosti jim dává za vinu, že se „nechovají stejně jako (nějací) my“. Užívají přitom slova „nepřizpůsobiví“ (unanpassungsfähig), které pro ně vymyslil již smrtící hitlerův nacistický režim.

Na druhé straně trpí naši Romové akcemi extrémistů, které na ně míří přímo a nezdráhají se užít přímých reminiscencí na nacismus (z nejhorších jmenujme: cikánský zlořád, cikánská kriminalita, konečné řešení cikánské otázky. Ano, i takové výrazivo užívají naši neonacisté. Zaznamenali jsme je na náměstích i v televizi).

Jsem rád, že se mohu osobně podílet na těchto změnách a přeji naší vládě a státní administrativě mnoho sil a tvořivosti, aby byl projekt realizován v úplnosti a my se mohli soustředit na splácení dalších dluhů, které vůči Romům máme.

Děkuji Vám za pozornost.