13. 1. 2010 12:54

Projev ministra Kocába na Ústavně právním výboru PSP v průběhu projednávání novely tzv. "náhubkového zákona"

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně a páni poslanci,

je mi velkou ctí, že jsem byl pozván na schůzi tohoto výboru a děkuji Vám za to. Zároveň jsem tomu velmi rád, neboť jsme se zde sešli k tématu, které považuji za důležité, a proto je pro mne velmi významné, že právě zde, na půdě ústavně-právního výboru Sněmovny, o tomto tématu bude vedena debata.

Tímto tématem je střet dvou základních práv – práva na svobodu slova a práva na ochranu osobnosti a soukromého života. Obě tato práva mají na základě Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod rovné postavení, nelze tedy automaticky dát přednost jednomu před druhým. Jejich vzájemné konflikty je proto nutno řešit v podústavní rovině, na úrovni běžných zákonů a především na jejich základě při rozhodovací činnosti obecných soudů, které budou posuzovat jednotlivé případy. Takto se ve své judikatuře vyjádřil např. Ústavní soud.

Rád bych nyní obě tato ústavní práva stručně charakterizoval. Právo na ochranu osobnosti je právem na ochranu veškerých složek osobnosti člověka (soukromí, jména, cti, lidské důstojnosti, osobní pověsti a dalších), tedy celkové fyzické a psychické integrity osoby proti neoprávněným zásahům. V rámci ochrany soukromého a rodinného života jsou chráněny i osobnostní vztahy s jinými osobami a osobnostní projevy v rámci společnosti. Právní věda i judikatura rozlišuje několik sfér, kde se osobnost člověka projevuje ve vztahu k ostatním členům společnosti a ke společnosti jako celku. S tím souvisí i možnost společnosti do osobnosti člověka zasáhnout. První z těchto sfér je sféra výlučně soukromá. Ta se týká nejintimnějšího osobního a rodinného života jednotlivce a vztahů s nejbližšími osobami. Zde které má osoba právo na absolutní informační sebeurčení, tj. pokud ona sama nezpřístupní informace o této sféře, nelze tyto informace nijak jinak zpřístupňovat. Naopak druhá sféra, sféra sociální, zahrnuje širší kontakty osoby s ostatními členy společnosti a jejich vzájemnou komunikaci. Jelikož tato sféra již má výraznější dopad na celou společnost a její ostatní členy, je možné do této sféry při ochraně veřejného zájmu vstupovat, ovšem za podmínky, že je veřejný zájem legitimně motivován a forma vstupu je přiměřená.

Například německá judikatura rozeznává intimní sféru člověka, do které nesmí zasáhnout například ani orgány činné v trestním řízení při provádění sledování nebo odposlechů, jinými slovy musí tyto činnosti přerušit, pokud by jimi mohly zasáhnout do soukromí člověka. Pojem „soukromí“ ale rozhodně nezahrnuje informace o trestné činnosti, neboť tady již osoba zasahuje do veřejného zájmu společnosti na tom, aby trestné činy nebyly páchány.

Právo na svobodu slova spojené s právem na šíření a přístup k informacím je jedním ze základů demokratického státu. Veřejnost má právo informace získávat, šířit a přijímat je. Projev svobody slova je skrze objektivní a nezávislá média jedním z „hlídacích psů“ demokracie. Tuto roli ovšem média plní pouze tehdy, pokud přinášejí „pravdivé, vyvážené a korektní informace o otázkách důležitého veřejného zájmu.“ Výkon svobody slova tedy s sebou nese zároveň odpovědnost za obsah tohoto projevu a povinnosti s tím spojené, ať už na základě zákona, nebo na základě společenské, stavovské či jiné etiky. Nikoliv každý projev je tedy bezpodmínečně chráněn svobodou slova.

Úmyslem našeho návrhu je umožnit a chránit pouze takový projev, který odpovídá uvedeným pravidlům judikatury, tj. projev pravdivý a korektní, založený na ověřených skutkových okolnostech, který má za cíl informovat veřejnost o věcech veřejného zájmu, nikoliv projev lživý, honící se za senzacemi a šířící nepodložené spekulace či dokonce lži a pomluvy.

Vztah svobody slova a ochrany soukromí se projevuje do určité míry různě u osob soukromých a jinak u osob veřejně činných (tzv. osoby veřejného zájmu). U všech sice platí rozdělení na soukromou a sociální sféru, ovšem hranice mezi těmito dvěma sférami je u osob veřejného zájmu poněkud posunuta tak, že i informace, které by se u jiných osob mohly považovat za soukromé, mohou v jejich případě být součástí sociální sféry. Je tomu tak proto, že veřejnost má zájem na tom, aby tyto osoby řádně vykonávaly svěřené pravomoci a proto má právo znát i některé jejich osobní informace, které s tímto řádným výkonem mohou souviset. Tyto osoby navíc musí snést do větší míry i např. kritické hodnotící soudy vztahující se k jejich činnosti. Konkrétní poměr svobody slova a ochrany soukromí ovšem závisí na okolnostech konkrétního případu. Předkládaný návrh se opírá o judikaturu Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Z ní vyplývá, že u osob veřejně činných mohou být informace o jejich podezření z trestného činu důležité pro to, aby veřejnost mohla posoudit, zda daná osoba je způsobilá vykonávat řádně svěřenou pravomoc.

Nyní bych přešel konkrétně k vládnímu návrhu. Rozdělil bych jej na 3 části podle zákonů a problémů, kterým se věnuje. V trestním řádu je naším cílem vyvážit poměr mezi svobodou slova a právem na ochranu soukromí, a to zavedením výjimky veřejného zájmu. Informace z trestního řízení by tedy mohly být zveřejněny v případě, že by veřejný zájem na zveřejnění takové informace převážil nad právem dané osoby na ochranu jejího soukromí. Tímto chceme především soudům umožnit zhodnotit v konkrétním případě poměr obou těchto práv a zvolit to, které má být upřednostněno, a zároveň do jaké míry se tak má stát. Dále navrhujeme vyloučit všechny absolutní zákazy zveřejňování informací, kromě těch, které jsou uznávány jako důvodné na základě dlouhodobých mezinárodních zkušeností, tedy zákaz zveřejnění informací o obětech do 18ti let a o obětech vybraných trestných činů.

Druhá část návrhu se věnuje trestnímu zákoníku, konkrétně trestnému činu neoprávněného nakládání s osobními údaji pocházejícími z výkonu veřejné moci. Zde navrhujeme zrušení nedbalostní skutkové podstaty. Zastáváme názor, že trestní represe by měla být subsidiární, takže by měla nastoupit až tehdy, pokud daný zájem nelze chránit jinak. Většina lidí nemá povědomí o tom, jaké údaje pocházejí z výkonu veřejné moci. Tento trestný čin by tak mohl spáchat každý, aniž by si uvědomil nebezpečnost svého jednání. Navíc s údaji, které pocházejí z výkonu veřejné moci, se dostanou do styku primárně osoby, které mají povinnost mlčenlivosti ze zákona. Porušení této povinnosti je rovněž trestné. Ochranu osobních údajů pocházejících z výkonu veřejné moci lze zde proto považovat za dostatečnou.

S tím souvisí i třetí část věnující se sankcím ukládaným na základě zákona o ochraně osobních údajů, které navrhujeme snížit na 1/5 současné výše. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva upozorňuje na příliš odstrašující efekt sankcí, které mohou znamenat omezení svobody slova.

Vládní předloha byla připravena na základě rozsáhlých jednání se zástupci resortů vnitra, spravedlnosti, legislativní rady vlády, Úřadu pro ochranu osobních údajů, akademické sféry a praktiků z řad advokacie. Vládní předloha prošla standardním připomínkovým řízením a vláda ji schválila. To zaručuje její promyšlenost a relativní vysokou objektivitu. Proto Vás, pane předsedo, dámy a pánové, žádám o podporu pro tento vládní návrh. 

Děkuji Vám za pozornost.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter