Lidská práva a jejich ochrana v dobách standardních i v dobách mimořádných

"I po více než třiceti letech od listopadu 1989 mnoho lidí v České republice ještě nechápe význam a závažnost ochrany lidských práv. Pro mnohé je to jen jakýsi abstraktní pojem, pod kterým si neumí nic konkrétního, co by mohlo ovlivnit jejich život, představit. Pokud vůbec uvažují o potřebě ochrany lidských práv i v dnešní době, pak spíše ve vztahu k občanům jiných zemí, kde je hrubé porušování základních lidských práv na denním pořádku. Přitom se lidská práva dotýkají i našeho každodenního života. Nejsou to jen občanská a politická práva, o kterých možná slýcháme nejčastěji, včetně tak hojně skloňované svobody projevu, ale i právo na soudní ochranu, na vzdělání, na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky, na ochranu zdraví, rodiny, specifická práva dětí, práva osob umístěných v ústavních zařízeních, a to nejen ve zdravotnických či sociálních, ale např. i ve věznicích, aj.

Nedílnou součástí ochrany uvedených práv jsou i povinnosti, jak o tom hovoří kromě jiného i Všeobecná deklarace lidských práv ve svém článku 29: „Každý má povinnosti vůči společnosti, v níž jediné může volně a plně rozvinout svou osobnost." Na to se nezřídka zapomíná, a je proto třeba si uvědomit, že bez odpovědnosti každého z nás nebude důsledné respektování lidských práv v praxi fungovat.

To byl i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla v zájmu zajištění kontinuity účinné ochrany lidských práv v České republice popsat vývoj, kterým v poslední době tato oblast prošla. Pozornost je přitom věnována nejvíce období let 2019 až 2021, kdy jsem měla z pozice zmocněnkyně vlády pro lidská práva možnost ochranu a uplatňování lidských práv v naší zemi výrazněji ovlivnit."

Helena Válková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva