Úvodní slovo zmocněnkyně pro lidská práva na semináři k projektu Justice vstřícná dětem

Ve čtvrtek 29. dubna 2021 se uskutečnil závěrečný online seminář k celoevropskému projektu „Justice vstřícná dětem" pořádaný Spolkem zastánců dětských práv – českou sekcí DCI. Seminář se konal pod záštitou vládní zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové.

Vážené kolegyně, vážení kolegové,
vítám vás na Národním semináři o justici vstřícné k dětem.

Soudnictví přátelské k dětem je v poslední době stále častěji diskutováno. Je totiž stále velké množství dětí, které se do kontaktu se soudem dostanou, ať už kvůli rozpadu vztahu rodičů či ve vlastní věci. Kontakt se soudnictvím pak může v životě dítěte představovat velký zlom a je důležité, aby nedošlo ke špatné až traumatizující zkušenosti, která může sama o sobě vést ke zhoršení situace dítěte.

Takovým evergreenem je diskuse nad rodinně-právním a opatrovnickým soudnictvím. Známá jsou dlouhá řízení, která se táhnou měsíce a roky, přestože je pro děti čas zásadní a rychle jim ubíhá. Nadto agenda nepožívá potřebné prestiže, je tradičně podceňována i samotnými soudci a přetrvává praxe svěřování případů nově jmenovaným soudcům, či naopak soudcům, kteří se v jiných agendách neosvědčili. Situace tak zůstává nepříznivá a jsme stále daleko od naplnění práva na spravedlivý proces, tak jak vyplývá z Úmluvy o právech dítěte, kterou Česká republika ratifikovala již v roce 1991.

Ač došlo v posledních letech ke značnému zlepšení, praxe se soud od soudu liší a pokroky můžeme pozorovat často jen v dílčích oblastech. Kritika zní nejen od veřejnosti, ale i z Úřadu veřejné ochránkyně práv či samotného Spolku rodinně-právních a opatrovnických soudců. Nepříznivý stav v této oblasti vedl k přijetí tohoto tématu jako priority Rady vlády pro lidská práva pro období 2019 – 2023 a v neposlední řadě i k přijetí zvláštního podnětu k opatrovnickému soudnictví vládním Výborem pro práva dítěte. Tento podnět Výbor přijal před rokem se záměrem docílit rychlejšího a tím v mnoha případech i spravedlivějšího  rozhodování soudů v zájmu dětí. Je v něm mimo jiné zakotvena povinnost Ministerstva spravedlnosti provádět pravidelný monitoring, sbírat data o počtu opatrovnických soudců a jejich nápadu, hodnotit zatížení soudců, na jeho základě předsedům soudů předkládat pokyny k přiměřeným úpravám a zároveň o vývoji srozumitelně informovat i veřejnost.

Vůbec nejdůležitější je však zapojování dětí do soudních řízení. Děti stále nejsou přijímány za plnohodnotné účastníky. Chybí znalosti, jak děti do rozhodování zapojovat, a i proto v praxi v tomto ohledu nejsou jejich práva důsledně uplatňována. Není výjimkou, že na názor není dotazováno přímo dítě, ale nepřímo orgán sociálně-právní ochrany dětí. Často jsou dokonce namísto participace dětí používány znalecké posudky. Ty však mohou vést ke zbytečným průtahům a praxe je navíc u každého soudu rozdílná. Přitom je pro děti osobní účast na řízení klíčová, aby rozuměly, co se vlastně v jejich životě děje a neodcházely od soudu s pocitem, že je v jejich obtížné situaci nikdo neposlouchá a jejich názor není pro nikoho důležitý.

Je proto nezbytné pro děti zajistit vhodné prostředí, kde se budou cítit bezpečně. Děti rovněž musí být vyslýchány způsobem, který je k nim přátelský. Informace se pak k nim musí dostávat již před zahájením soudního řízení, aby věděly, co se bude dít a co mohou čekat. Samozřejmostí konečně musí být zprostředkování vhodných informací i během řízení. Po ukončení řízení je třeba srozumitelně a přiměřeně věku dítěte komunikovat výsledek procesu a dopad na jeho budoucí život.

Podpora participace dětí musí být nadto systematická tak, aby každé dítě v České republice požívalo stejného standardu ochrany a nečinila rozdíl náhoda, k jakému soudu či soudci se případ dítěte dostane. Důležité je přihlížet i k věku dítěte a jeho rozumové vyspělosti, ale nedostatečnost v tomto směru by neměla vést k úplnému vyloučení dětí jako pasivních účastníků.

Klíčová je v tomto ohledu i otázka vzdělání soudců. Je nutné zajistit dostupnost systematického školení pro všechny opatrovnické soudce, a to včetně rozvíjení kompetencí, jak k dítěti přistupovat, zjišťovat jeho názory a postoje a promítat je do rozhodnutí. Musí být podporováno sdílení a rozšiřování příkladů dobré praxe vedení soudního řízení způsobem přátelským k dětem, včetně uplatňování metod mezioborové spolupráce a mimosoudního řešení sporů. Je třeba sledovat návštěvnost na specializovaných seminářích a průběžně ji zvyšovat. To souvisí i s nutností specializace opatrovnických soudců, kteří budou zvyklí děti do řízení zapojovat a brát na ně ohled.

Nejde však jen o opatrovnické soudnictví. Všechna odvětví justice musí být vstřícná k dětem. Je třeba, aby každý soudce věděl, jak postupovat, týká-li se jeho řízení dítěte. Musí ovládat dovednosti jako jak dítě informovat, případně i rozhodnout v jeho zájmu.

Samostatnou kapitolou je soudnictví ve věcech mládeže v případech, kdy se jedná o spáchání trestného činu, tzn. provinění či činu jinak trestného u dětí mladších patnácti let. Vše výše zmíněné včetně participace a rychlého rozhodování platí obdobně, důraz je však třeba klást i na komunikaci s dítětem. Kontakt se soudem může být rozhodující pro budoucí život pachatele a jeho respekt k autoritám a pravidlům společnosti. Rozhodně je také nutné při ukládání trestu vést dítě k zařazení do společnosti. Principy restorativní justice jsou v právním řádu již zahrnuty, velké množství dětí se však do systému po nějaké době vrací. Z druhé strany můžeme zmínit i dětské oběti trestných činů. U nich je přístup justice neméně důležitý, jelikož je nutné dbát na jejich potřeby a předcházet jejich druhotné viktimizaci.

Nakonec bych ráda zmínila i situaci vyvolanou pandemií covid-19, která některé výše uvedené problémy ještě prohloubila. V této souvislosti Výbor pro práva dítěte na konci minulého roku vydal „Desatero ochrany práv dětí (nejen) za časů koronaviru.“ Zdůrazněno v tomto kontextu bylo kromě jiného i právo dítěte na včasnou soudní ochranu. Během nouzového stavu totiž došlo mezi dalšími problémy i k nárůstu rozpadu rodin, eskalaci případů domácího násilí a omezení návštěv ve věznicích. I provoz soudů byl omezen, nebyla nařizována soudní jednání a docházelo tak logicky k průtahům. Kromě ostatních změn, které s sebou krizová opatření přinesla, tak měly nedostatky v oblasti justice své vážné dopady i na děti, které se s nimi budou muset ještě dlouho vyrovnávat. Takové případy by se již neměly opakovat. Zájem dítěte by vždy měl být předním hlediskem, a měl by tedy být posuzován i při nařizování, resp. odložení konání soudních jednání.

Jak bylo zmíněno, problematických oblastí v soudnictví, zejména pak opatrovnickém, je mnoho. Uplatňování práv dětí a jejich participace  na soudních řízeních se nicméně v poslední době těší stále větší pozornosti. Nadto je z čeho čerpat - v zahraničí existuje nespočet inspirativních zkušeností a osvědčených praktik.

Jak se bude role dětí v soudnictví vyvíjet dále, je jen na nás. Vítám vás tedy ještě jednou na tomto semináři a zvu vás k aktivní účasti, plodným diskusím a sdílení zkušeností, jak bychom mohli a měli situaci v této oblasti posunout zase o krok dál. Jedním z takových kroků by mohlo být například vyjádřené podpory sněmovnímu tisku 899, kde se na základě praxí osvědčených zkušeností zakotvuje oproti současné, již v mnoha ohledech zastaralé, právní úpravě možnost uzavření dohody rodičů v rozvodovém řízení o výchově svých dětí, aniž by se na ní musel obligatorně podílet OSPODu. A to je jen jeden z mnoha příkladů, jak zlepšit situaci dětí v náročných životních situacích.