Vzpomínka a poděkování Petru Uhlovi, prvnímu zmocněnci vlády pro lidská práva v České republice

Petra Uhla jsem měla možnost blíže osobně poznat v prosinci 1989, kdy jsem publikovala v jednom deníku článek s tenkrát pro veřejnost provokativně znějícím názvem „Zápisky z mrtvého domu“, vypůjčeným ze slavné Dostojevského knihy.

 Ve svém příspěvku jsem věcně popsala velmi kruté až nelidské podmínky výkonu trestu odnětí svobody v tehdejších nápravně-výchovných ústavech (nynějších věznicích), včetně nechvalně proslulého oddělení pro výkon kázeňských trestů ve věznici Valdicích, kde někteří vězni pobyt v něm nepřežili. Věznice jsem navštívila již koncem listopadu a počátkem prosince 1989 v souvislosti s připravovanou amnestií a legislativní reformou.

Článek o tehdejších podmínkách ve výkonu trestu odnětí svobody vyvolal pozornost v řadách laické veřejnosti a vzbudil doslova poprask mezi pracovníky vězeňství, zejména těmi z nich, kteří řídili nejvíce kritizované věznice, jako např. nápravně-výchovný ústav ve Valdicích, kde si před listopadem 1989 odpykávala kromě nebezpečných recidivistů trest odnětí svobody i řada politických vězňů. Tehdejší funkcionáři (náčelníci věznic) ode mne požadovali veřejnou omluvu za neodůvodněnou kritiku „svých“ věznic, následně vedení věznic požadovalo mé odvolání ze všech pracovních komisí připravujících reformy v oblasti trestní justice.

Petr Uhl, který mne znal z mého odborného působení v oblasti kriminologického výzkumu a sám opakovaně na vlastní kůži poznal nelítostné postoje tehdejších vězeňských dozorců a kruté podmínky panující v českých věznicích, vystoupil veřejně na mou obhajobu a potvrdil pravdivost a objektivitu mých informací. Nikdy mu to nezapomenu a dodnes jsem mu za to vděčná.

I proto jsem byla ráda, když jsem v druhé polovině 90. let mohla vydat jeho publikaci pod přiléhavým názvem „Právo a nespravedlnost očima Petra Uhla“, kterou tímto vřele zájemcům o danou problematiku doporučuji (Praha, C.H. Beck, 1998, ISBN 80-7179-208-X).

Petr Uhl byl nejen statečným disidentem, jak všichni dobře víme, ale i velmi odborně fundovaným novinářem a objektivním kritikem tehdejších a bohužel stále ještě v mnoha ohledech i nyní přetrvávajících neuspokojivých poměrů v některých oblastech naší trestní justice a vězeňství. O tom svědčí ostatně i samotné názvy některých kapitol a podkapitol jeho výše citované publikace: Právní a trestněprávní otazníky, Trestní řízení v nestátním pojetí, Prokuratura a státní zastupitelství, Anonymita svědků, Amnestie a milost, Trest smrti, Zákon o bezpečnosti ČR. Neomezil se přitom na pouhý popis a kritiku tehdejších  slabin právní úpravy a nedostatky v uplatňování a vymahatelnosti práva v aplikační praxi, ale i nástin možných řešení.

Jeho kniha by proto měla být povinnou četbou každého nastupujícího ministra spravedlnosti, který bude prosazovat tolik potřebné reformy našeho soudnictví a vězeňství. A nejde pouze o posledně zmíněné oblasti, ale i o problematiky jako např. potlačování rasismu a xenofobie, důsledné prosazování práv dítěte nebo národnostní otázky. Poučit se tak mohou i vedoucí jiných resortů.

Na závěr mi dovolte ještě jednu osobní poznámku. Petra Uhla jsem si vždy vážila nejen jako odvážného novináře, nezaujatého pozorovatele politického dění a neumlčitelného obránce základních lidských práv a svobod, ale i jako právníka, byť bez diplomu. Ostatně velmi výstižně jej takto charakterizoval JUDr. Otakar Motejl, tehdejší předseda Nejvyššího soudu, pozdější ministr spravedlnosti a ještě později i Veřejný ochránce práv, když v jedné z televizních debat o neutěšeném stavu české justice prohlásil, že na rozdíl od něj a dalších vystudovaných právníků se Petr Uhl právu vyučil…a mně nezbývá jako profesorce trestního práva než podotknout, že se skutečně „vyučil“ na výbornou…

Vážený a milý Petře Uhle, budete nám moc chybět, ale Vaše myšlenky jistě nezapomeneme a budeme se snažit je v oblasti právních reforem prosazovat s podobným nasazením a odvahou, jak jste to vždy činil - bez ohledu na aktuální politické poměry - po celý svůj život Vy. Osobně Vám velmi za tento Váš příklad děkuji.

Praha 3.prosince 2021

Helena Válková

zmocněnkyně vlády pro lidská práva