20. výročí odchodu sovětských vojsk a ukončení vojenské okupace Československa

Po roce 1945 byla Československá republika jedinou zemí budoucího východního bloku, ve které po druhé světové válce nezůstala rozmístěna sovětská vojska. To se ovšem změnilo v noci z 20. na 21. srpna 1968 vpádem vojsk Varšavské smlouvy na území Československé socialistické republiky. Vpádu se účastnilo obrovské množství vojenské techniky (odhaduje se cca 6 300 tanků) a až 500 000 vojáků.

Po obsazení důležitých měst a významných vojenských objektů a letišť ostatní armády (vojenské jednotky Maďarska, Bulharska, Polska a několik desítek specialistů z NDR) naše území do 4. listopadu 1968 postupně opustily, ta sovětská však zůstala zhruba v počtu 150 000 osob. Již druhý den po invazi byl tento vpád odsouzen mimořádným XVI. sjezdem KSČ, ovšem později byl narychlo uzavřenou mezistátní dohodou pobyt intervenčních vojsk legalizován.

Jednotlivé sovětské jednotky vytvořily Střední skupinu vojsk, jejímž úkolem bylo udržet vojenskou kontrolu nad Československem a také posílit síly Varšavské smlouvy na její západní hranici. Jednotlivé jednotky byly dislokovány na více jak třiceti lokalitách po celém území republiky. Jednou z největších, která sloužila zároveň jako ústředí Střední skupiny vojsk, byl vojenský prostor Milovice-Mladá. Pro potřeby sovětské armády byl dokonce denně vypravován z Milovic do Moskvy speciální vlak.

Vlivem událostí v Sovětském svazu na konci 80. let mělo postupně docházet ke snižování sovětské vojenské účasti v Evropě. Tato změna se týkala i území Československa, které od dubna do června 1989 opustilo několik menších sovětských jednotek, celkem cca 1500 osob. Podle plánu měla být v roce 1990 ještě odsunuta celá tanková divize. Pro československou veřejnost bylo však toto tempo příliš pomalé, nicméně prozatím neměla možnost do procesu nijak zasahovat.

Změna nastala až po Listopadu 1989, kdy se odchod vojsk stal jedním z prvních požadavků obnovené občanské společnosti. Velmi rychle, již 3. prosince 1989, vydala československá vláda stanovisko, ve kterém označila srpnovou invazi v roce 1968 za protiprávní, nesoucí všechny znaky porušení mezinárodního práva dvou suverénních států. Zároveň navrhla zahájit jednání o postupném stahování sovětských jednotek z území republiky. O tři dny později, 6. prosince 1989, započala svou práci na Federálním ministerstvu zahraničních věcí expertní skupina pro zahájení jednání o odchodu sovětských vojsk z Československa. Jejím úkolem bylo zejména projednat mezinárodně-právní, vojensko-bezpečnostní, finanční a jiné otázky související s budoucím uzavřením dohody o stažení sovětské armády z Československa. Vedoucím celé skupiny byl náměstek federálního ministra zahraničních věcí Evžen Vacek, zastoupeni v ní byli také odborníci z federálního ministerstva národní obrany, úřadu předsednictva vlády a federálního ministerstva financí.

V půli prosince 1989, již za působení nového federálního ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera, který byl ve funkci teprve deset dní, proběhla v Praze jednání československé a sovětské expertní komise ohledně odchodu vojáků zpět do vlasti. Sovětská delegace navrhovala jednání v několika etapách, s čím čeští zástupci souhlasili. Ministr Dientsbier následně navrhl, aby první etapa jednání probíhala v Praze již příští měsíc, tedy v lednu 1990. Tento termín se sovětské delegaci zdál až příliš časný, nicméně po krátké debatě souhlasili a náměstek ministra zahraničních věcí SSSR Ivan Aboimov doporučil polovinu ledna 1990.

Sovětská delegace v čele s Aboimovem tento termín dodržela a dorazila do Prahy přesně 15. ledna 1990. Česká delegace a ministr Dienstbier požadovali co nejrychlejší odchod sovětských vojsk, naopak Sověti, stále ještě v zajetí představy dvou mocenských bloků, argumentovali ohrožením své bezpečnosti a nebyli rychlému odsunu příliš nakloněni. Jednání nakonec dospělo do situace, kdy sovětská delegace hodlala jednací sál opustit bez uzavření dohody. Po oznámení, že vojska odsunou i bez dohody, česká delegace navrhla rozhovory přerušit a pokračovat ihned, jakmile sovětská delegace získá potřebný mandát k dokončení jednání.

České ministerstvo zahraničních věcí doporučovalo, aby další etapa jednání pokračovala 25. ledna 1990 a byla zároveň etapou poslední. Sovětská strana ovšem na četné výzvy o pokračování nereagovala a česká delegace (náměstek ministra zahraničních věcí ČSFR Evžen Vacek, Luboš Dobrovský, Jaroslav Šedivý, generál Ducháček a další členové) se vydala na jednání do Moskvy i bez předchozího pozvání 6. února. Výsledkem této cesty bylo sdělení sovětské strany, že je nutné posunout termín odchodu sovětských vojsk z Československa o rok, tedy do poloviny roku 1991, jinak nemohou v jednání dál pokračovat. Předseda Nejvyššího sovětu SSSR Michail Gorbačov následně požádal prezidenta Havla oficiálním dopisem o posunutí tohoto termínu, zejména z důvodu nedostatečné občanské vybavenosti (školky, byty) a možností zaměstnání pro rodiny odsunutých sovětských vojáků i pro ně samotné v Sovětském svazu. S tím prezident Havel souhlasil a bylo předběžně dohodnuto, že bojové jednotky odejdou do 30. června 1990, servisní do poloviny 1991. Dohodu v tomto znění také 22. února 1990 schválila československá federální vláda.

Slavnostní podepsání Smlouva mezi vládami ČSSR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z území ČSSR proběhlo 26. února 1990 v moskevském Kremlu. Za ČSFR ji podepsal federální ministr zahraničních věcí Jiří Dientsbier a za Sovětský svaz ministr zahraničních věcí SSSR Eduard Ševarnadze. Podpisu přihlíželi také představitelé obou zemí Václav Havel a Michail Gorbačov. Smlouva předpokládala celkem tři etapy stahování osob a vojenské techniky Střední skupiny vojsk z území Československa. 1. etapa (26. 2. 1990 - 31. 5. 1990) počítala s odsunem 25 800 osob, během 2. etapy (1. 6. 1990 - 31. 12. 1990) mělo naše území opustit dalších 18 300 vojáků a zbytek 29 400 vojáků měl následovat ve 3. etapě (1. 1. 1991 - 30. 6. 1991).

Po podepsání smlouvy následovalo sestavení parlamentní komise, která měl dohlížet na její plnění a měla koordinovat všechny akce, související s odchodem sovětských vojáků. Předsedou komise se po volbách v roce 1990 stal poslanec Michael Kocáb. Komise se pod jeho vedením také snažila řešit majetkoprávní, humanitární a ekologické otázky související s odsunem vojenských jednotek a v tomto ohledu také navázala spolupráci s poslanci Nejvyššího sovětu SSSR.

Odsun probíhal dle stanoveného harmonogramu a skončil o několik dní dříve, než se předpokládalo. Poslední transport se sovětskými vojáky byl vypraven 19. června 1991 z Milovic a o dva dny později překročil východní hranici ČSFR. Celý proces byl formálně ukončen podpisem protokolu o ukončení odsunu sovětských vojsk z Československa 25. června 1991 v Praze. Za dva dny později naše území opustil i poslední zástupce sovětské armády, tehdejší velitel Střední skupiny vojsk generálplukovník Eduard Vorobjov.

Celkem území ČSFR k 30. červnu 1991 v 925 transportech opustilo 73 500 vojáků a 39 000 jejich rodinných příslušníků, 1 220 tanků, 2 500 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 105 letadel, 175 vrtulníků a 95 000 tun munice.

Pobyt sovětských vojsk na území Československa si vyžádal velké množství lidských i materiálních škod. K 1. listopadu 1991 bylo v jeho souvislosti evidováno 290 mrtvých a 577 těžce zraněných československých občanů, další stovky lidí byly zraněny lehce. Celkové škody způsobené sovětskou armádou představují částku vyšší než 6 miliard korun, z toho více jak polovinu této částky tvoří škody na životním prostředí, které se ze žalostného stavu vzpamatovává dodnes.

Autor textu: Martin Hakauf