27. 6. 2010

27.6.1950 poprava Milady Horákové

Před 60 lety byli po vykonstruovaném procesu popraveni dr. Milady Horáková, Záviš Kalandra, Jan Buchal a dr. Oldřicha Pecl.

 

Milada HorákováMilada Horáková se narodila v Praze v roce 1901 jako Milada Králová. Otec byl stoupencem Masarykovy Realistické strany; jeho předkové byli mlynáři na Sázavě, on sám pracoval jako obchodní zástupce firmy vyrábějící tužky. Matka pocházela z Kutné Hory, z rodiny truhláře. Miladini dva sourozenci – starší Marta a mladší Jiří – zemřeli v dětství, krátce za sebou, na septickou spálu; později se Královým narodila ještě dcera Věra.

V době první světové války Milada Králová studovala gymnázium v Korunní ulici, byla však z něho v roce 1918 vyloučena za účast na protiválečných demonstracích. Maturovala na pražském gymnáziu ve Slezské ulici v roce 1921, pak studovala na Právnické fakultě Karlovy univerzity, kterou dokončila v roce 1926. Brzy po skončení války vstoupila do Československého červeného kříže. V jednadvaceti letech i ona vážně onemocněla septickou spálou a její blízcí se obávali o její život.

Během studií se seznámila se studentem zemědělství Bohumilem Horákem, za kterého se po dokončení univerzity provdala. Budoucí manžel pocházel z evangelické rodiny, a tak pod jeho vlivem Milada Králová přestoupila – ještě před svatbou – i se svými rodiči k Českobratrské evangelické církvi. Bohumil Horák později pracoval jako redaktor Československého rozhlasu a na konci třicátých let se stal jeho programovým ředitelem. V roce 1933 se manželům Horákovým narodila jejich jediná dcera Jana.

Milada Horáková s prezidentem Edvardem BenešemPo skončení studií Milada Horáková pracovala na Ústředním sociálním úřadě pražského magistrátu, později řídila odbor pro mládež. Jejím nadřízeným tu byl významný český politik Petr Zenkl, později primátor Prahy, v poválečném období předseda Československé strany národně socialistické a místopředseda vlády, v letech 1949 – 1974 pak předseda exilové Rady svobodného Československa. Milada Horáková sama byla členkou Československé strany národně socialistické od roku 1929.

Patrně největší vliv na život Milady Horákové však mělo setkání s Františkou Plamínkovou v roce 1924. Došlo k němu na schodech Rudolfina (která v té době sloužila jako budova parlamentu), kde tehdejší studentka práv čekala, aby mohla pozdravit Tomáše Garrigua Masaryka. Františka Plamínková byla bojovnice za práva žen, senátorka a zakladatelka Ženské národní rady; v roce 1942 byla popravena během heydrichiády. Milada Horáková se tenkrát na schodech odhodlala Františku Plamínkovou oslovit; brzy nato začala působit jako její spolupracovnice v Ženské národní radě a stala se postupně jednou z nejvýznamnějších postav této organizace. Zabývala se hodně mezinárodní politikou a mimo jiné se zúčastnila konference ke kodifikaci mezinárodního práva v Haagu v roce 1930. Pokud jde o domácí politické a společenské problémy, Milada Horáková připravovala například legislativní návrhy směřující k řešení postavení neprovdaných žen a nemanželských dětí nebo ke zlepšení postavení žen v rodinném právu. Při navazování styků s ženskými organizacemi v zahraničí cestovala do řady evropských zemí.

Prokurátor Josef UrválekPo Mnichovu se zabývala problémy českých vyhnanců z pohraničí. Záhy po německé okupaci vstoupila do řad odboje, nejprve se účastnila práce speciální právnické skupiny, která měla za úkol připravovat podklady pro odbojovou práci Politického ústředí a pro Ústřední vedení odboje domácího, později se Milada Horáková stala členkou ústředí skupiny s názvem Petiční výbor Věrni zůstaneme (její manžel tu vedl „zemědělskou programovou skupinu“ a také zajišťoval zprávy pro emigraci v Londýně). Dne 2. července 1940 byli manželé Horákovi zatčeni, Milada Horáková strávila dva roky ve vyšetřovací vazbě gestapa na Pankráci a na Karlově náměstí v Praze, později byla držena v Malé pevnosti v Terezíně a v soudní vazbě ve věznicích v Lipsku a v Drážďanech. 23. října 1944 byla odsouzena k osmi letům vězení. Ve věznici v Aichachu v Horním Bavorsku ji na jaře příštího roku osvobodila americká armáda.

Po osvobození se Milada Horáková stala místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů, byla zvolena poslankyní Prozatímního národního shromáždění. Usilovala o obnovení činnosti Ženské národní rady, ale toto její úsilí bylo už tehdy blokováno komunistickým ministerstvem vnitra. Ve svých parlamentních projevech se Milada Horáková opět často zabývala zahraničně-politickými otázkami, přičemž se ohrazovala proti jednostranné orientaci na Sovětský svaz, prosazované komunisty, a kladla důraz na to, že Československo musí i nadále zůstat součástí širokého společenství národů.

Po únorovém převratu byla Milada Horáková vyloučena z Rady československých žen, poslaneckého mandátu se vzdala sama. Odmítla přejít do „obrozené“ socialistické strany; neuposlechla také výzvy přátel k emigraci, protože byla přesvědčena, že nejdůležitější práce je pro ni doma. Začala pracovat v ilegálním vedení národních socialistů, v tzv. politické šestce. Byla zatčena 27. září 1949; jejímu muži se podařilo zatčení vyhnout, nějaký čas se skrýval u přátel a později emigroval.

Pomník Milady Horákové na vyšehradském hřbitově„Proces s Miladou Horákovou a spol.“, v němž byli obviněni lidé nejrůznější politické orientace, byl připravován především jako proces, ve kterém měli být zdiskreditováni jako „špioni pracující pro imperialistické mocnosti“ emigranti a ti členové demokratických stran, kteří odmítali vstup do „obrozené Národní fronty“. Zinscenovaný proces začal 31. května 1950 a po osmi dnech byly vyneseny čtyři rozsudky smrti, tři tresty doživotí a několik dalších trestů odnětí svobody v rozmezí od patnácti do osmadvaceti let. Jednou z odsouzených k smrti byla i Milada Horáková. Odmítla žádat o presidentskou milost; žádost o milost nakonec podala její rodina, Klement Gottwald však přes protesty významných světových osobností rozsudky smrti potvrdil.

Milada Horáková byla popravena brutálním způsobem časně ráno 27. června 1950. Urna s jejím popelem nebyla nikdy rodině vydána. V roce 1991 udělil president Václav Havel Miladě Horákové řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam. Den smrti Milady Horákové se stal Dnem památky obětí komunistického režimu.

e-mailemFacebook   twitter